Píšící Minervy. Vybrané kapitoly. z dějin české. literární kritiky. Libuše Heczková. filozofická fakulta univerzity karlovy, 2009

Transkript

1 Píšící Minervy Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky Libuše Heczková filozofická fakulta univerzity karlovy, 2009

2 Obsah Úvod 123 Dlouhé vlasy, krátký rozum 123 Literární ženy 123 Rozum v klíně 123 Fyziologická slaboduchost ženy 123 Sexuální anarchie 123 Tělo zraňované mateřstvím a tělo posvěcené mateřstvím 123 Výchova ke kritice 123 John Stuart Mill 123 Friedrich Nietzsche 123 T. G. Masaryk 123 Rozdílná inteligence? 123 Text knihy vznikl za podpory GAČR 405/01/D020 a kniha byla dokončena v rámci Výzkumného záměru MSM Základy moderního světa v zrcadle literatury a filozofie. Recenzovali PhDr. Marie Bahenská, Ph.D. PaeDr. Luboš Merhaut, CSc. Na frontispisu: QQQ Libuše Heczková, 2009 Všechna práva vyhrazena ISBN QQQ Slečna kritik Eliška Krásnohorská 123 Slabé kafe počátky a estetická východiska kritičky 123 Gotthold Ephraim Lessing 123 Richard Wagner a Otakar Hostinský 123 Exkurs: plastičnost, nebo barvoslepost? Miroslav Tyrš a jeho národní tělo 123 Josef Durdík 123 Ženské listy proti vzdělávací moci punčochy 123 Za redakce Elišky Krásnohorské 123 Nebyla sama 123 Krista Nevšímalová hlavní spolupracovnice Krásnohorské 123 Jindřiška Flajšhansová na počest Krásnohorské 123 Dva rody 123 Lumírovci k večeři 123 Osvěta proces 123 Panna Orleánská popis jednoho zápasu 123 Proměna 123 Realismus vědecký, umělecký a politický 123 Směr ten pokládá ideu za hřích 123 zápatí 5

3 Spory, spory a spory 123 Spor o Hálka 123 Tragédie ženy 123 Spor o tělo 123 Spor o rozum 123 Nemoci a sláva 123 Cesty učitelek Řehákových 123 Cesta k vyššímu vzdělání žen 123 Eliška metodička a feministka 123 Anna spisovatelka a turistka 123 Dovětek 123 Pravda a volnost Teréza Nováková 123 Typ Lony u nás? 123 Feministický život Terézy Novákové 123 Domácí hospodyně 123 Ženský svět 123 Literární kritika a esejistika Ženského světa 123 Esejistky ve stínu Terézy Novákové 123 Pavla Maternová 123 Zdenka Hásková 123 Marie Štechová 123 Žena Terézy Novákové svobodná individualita 123 Žena Arne Nováka génius citu 123 Žena budiž na roveň postavena muži kulturně, právně i politicky 123 S Masarykem na štítě Ženská revue 123 Moravanka Zdenka Wiedermannová Motyčková 123 Samostatná žena samostatný úsudek 123 Žena v umění Božena Benešová 123 Slovíčka F. X. Šaldy a Růženy Svobodové o ženském umění 123 My mladí muži Artuš Drtil ve jménu nové ženy 123 My mladí muži jsme k perverzím často a mnoho náchylni Ženské směry 123 Pokus o ženskou psychickou mateřštinu Žofie Pohorecká 123 Ženský obzor pokrok především 123 Kultura a literatura v Ženském obzoru 123 Chci inteligentní život duše výjimečnost ženy 123 Anna Pamrová weiningerovská kritika moderního muže a ženy 123 Ano, život je žena 123 Každodennost ženy 123 Životní experiment 123 Pokusy o syntézu 123 Místo závěru 123 Krize ženskosti Pavly Buzkové 123 Ještě jednou k rodové omezenosti žen 123 Identita a kritika 123 Ženský kritik 123 Stabat Mater 123 Ženský kritik píše o mužských textech 123 Místo vlasů vousy? 123 Minervy slovníček 123 Prameny 123 Literatura 123 Ediční poznámka 123 Poděkování 123 Jmenný rejstřík 123 Resumé zápatí zápatí 7

4 Úvod Minerva panenská bohyně moudrosti se sovou na helmici a hlavou Medusy na štítě, učitelka lékařství a řemesla, cvičila lidstvo zapřahat koně a býky, vynalezla pluh a ochraňovala orbu. Minervy přelomu 19. a 20. století spisovatelky, učitelky, redaktorky navykaly české ženy vzdělávat se a myslet. Kniha Píšící Minervy s podtitulem Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky představuje tyto bohyně, které odložily svoji zbroj a zasedly za psací stůl, v roli kritiček a esejistek. Ženská kritika stejně jako každá jiná kritika předpokládá kromě jiného analýzu, reflexi a kritický soud, tedy činnosti povýtce rozumové. Devatenácté století však ženě připravilo svými romantickými představami záludný uzel, který se aktérky této knihy pokoušely rozetnout. Setkaly se s dvojí genderovou determinací: ženský rod nebyl spojován s veřejným prostorem a být literární kritičkou či ženou píšící vůbec znamenalo vykročit ven ze závětří domova a střetnout se s mužským světem, který je nepovažoval za sobě rovné, hlavně proto, že žena a rozum nebyly spojenci. Koneckonců přísloví praví: Dlouhé vlasy, krátký rozum. Zrození ženské kritiky je příběhem emancipace rozumu žen a rozpadu rousseauovského rozdělení světa na přírodu a kulturu, citovost a racionalitu. Je příběhem ženské literární genealogie a tradice, které se vytvářely zároveň s její kritikou. Je i příběhem českých ženských emancipačních časopisů. Právě v nich lze sledovat strategie žen, které je využívaly k prosazování změn, byť jejich dosah byl v tehdejší době nevelký a snahy několika českých měšťanek se zdály poněkud donkichotské. Tato kniha chce tyto časopisy představit jako prostory, v nichž se odehrávaly zajímavé experimenty. Jdu cestou, kterou nazvala významná americká literární historička Elaine Showalterová termínem gynokritika. 1 Cílem takové cesty je vystavět ženský rámec pro analýzu literatury psané ženami (Showalter 1998: 220). Zajímají mne však ne osudy českých básnířek a spisovatelek, ale hlavně jakési mikrodějiny 1 Dnes již klasická studie Elaine Showalterové má název Toward a Feminist Poetics, česky Pokus o feministickou poetiku (Showalter 1998). zápatí 9

5 ženské 2 reflexe literatury, jež jsou v mnohém dějinami ženského intelektuálního dozrávání. Příběh ženské kritiky se otevírá kritickou a emancipační činností Elišky Krásnohorské v druhé polovině 19. století a končí u Pavly Buzkové, která svoje schopnosti a síly dala divadelní a literární kritice a pokrokové politice. Krásnohorská, Buzková a další ženy byly totiž především političkami ženami, kterým záleželo na společnosti, ve které žily, kterou chtěly měnit a v nejvlastnějším smyslu se o ni starat. 3 Nejvýznamnější otázkou se jim ve všech jejich aktivitách potom nutně zdála být otázka ženská a hlavně otázka ženského podílu na odpovědnosti vůči této společnosti. Bez rozumu, svobody a přes všechnu vážnost, protože Minervy byly také moudré bez humoru to jaksi nešlo. 2 Slov ženský zde používám v podobném smyslu jako Ewa Kraskowska v knize Piórem niewieścim (1999); jedná se o stručně řečeno typ genderové kulturní strategie či pozice, kterou lze zaujmout vědomě a která různorodým způsobem využívá historických kulturních obsahů slova žena. Může být autorkami vnímána esenciálně i neesenciálně, v každém případě nesouvisí s biologickým pohlavím. Srv. také Filipowicz Politika tu znamená především péči o polis. Dlouhé vlasy, krátký rozum Literární ženy Avšak otázka ženská zdála se tenkrát býti našemu literárnímu světu snad ještě jakýmsi strašidlem (Eliška Krásnohorská) Česká kultura druhé poloviny 19. století postupně nacionálně sílila a budovala uvnitř habsburské monarchie své specifické místo. Devadesátá léta 19. století již svědčí o bohatě rozvinuté národní až nacionální měšťanské společnosti. Angažované ženy, ať už to byly filantropky, umělkyně, spisovatelky či kritičky nestály v opozici k převládajícím názorům a směrům. Pokoušely se je spíše rozšířit a využít, identifikovat se s nimi, a tak se podílet na budování, konstruování a posilování české kultury. 4 Po obdobích, kdy byla žena inspirátorkou, múzou, ideální mužovou projekcí, zaujala zřetelněji místo tvůrkyně, autorky: nejprve v trhlinách dosavadního patriarchálního uspořádání v povolených veřejných projevech v jakýchsi kvaziveřejných prostorách (srv. Farkašová 2000: 144), ať už to bylo psaní religiózní poezie, skládání písní vyznávajících lásku vlasti, rodině, dětem, nebo rady pro rodinný život a výchovu. Vysvetlenie pre takovéto pootvorenie dverí do kultúrno verejného priestoru pre ženy nájdeme v situácii, v akej sa ocitol slovenský národ v rámci rakúsko uherskej monarchie, totiž v situácii totálne ohrozenej národnej identity (tamtéž: 143). Pozorování Etely Farkašové, která sledovala situaci, jež se vyvíjela ve slovenské kultuře, se shoduje s postřehy, že čeští muži ženské hnutí podporovali hlavně proto, aby jim ženy stály po boku v jejich obrozeneckých snahách vymanit se z menšinového a nerovnoprávného postavení (Pynsent 1996: ). Totéž potvrzují závěry Vladimíra Macury v knize o českém obrození Znamení zrodu. Literární ambice slabšího pohlaví sloužily jako demonstrace vzdělanosti národa 4 O tom obecně mluví všichni historici, kteří se zabývali dějinami českého ženského hnutí, např. Horská 1996, Lenderová 1999, Burešová 2001b, Malečková 2002, Bahenská 2005, Malínská 2005, Filipowicz 2007 a další. 10 zápatí zápatí 11