EVROPSKO-LATINSKOAMERICKÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ

Transkript

1 EVROPSKO-LATINSKOAMERICKÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ USNESENÍ: Společné řešení problémů souvisejících se změnou klimatu prostřednictvím koordinované strategie EU-LAK v rámci jednání o UNFCCC na základě usnesení Výboru pro sociální věci, migraci, životní prostředí, vzdělávání a kulturu Spoluzpravodaj EP: Spoluzpravodaj LAK: Peter Liese (PPE) Carlos Baraibar (Parlatino) V sobotu, dne 15. května 2010 v Seville (Španělsko). AT\ doc AP v01-00

2 EUROLAT Usnesení ze dne 15. května 2010 Sevilla (Španělsko) [na základě zprávy Výboru pro sociální věci, migraci, životní prostředí, vzdělávání a kulturu] Společné řešení problémů souvisejících se změnou klimatu prostřednictvím koordinované strategie EU LAK v rámci jednání o UNFCCC Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáždění, s ohledem na prohlášení učiněná na pěti summitech hlav států a předsedů vlád zemí Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie, které se konaly ve dnech června 1999 v Riu de Janeiru, května 2002 v Madridu, května 2004 v Guadalajaře, května 2006 ve Vídni a května 2008 v Limě, s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu ze dne 14. února 2007, ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 1992 (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě ze dne 11. prosince 1997, s ohledem na patnácté zasedání konference smluvních stran (COP 15) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na páté zasedání konference smluvních stran, na níž se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) a která se konala ve dnech prosince 2009 v Kodani (Dánsko), s ohledem na třinácté zasedání konference smluvních stran (COP 13) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na třetí zasedání konference smluvních stran či setkání smluvních stran Kjótského protokolu (COP/MOP 3), která se konala ve dnech prosince 2007 na Bali (Indonésie), s ohledem na závěry čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) zveřejněné ve španělské Valencii dne 17. listopadu 2007 a na další studie, které si nechaly připravit národní vlády, nebo na studie provedené jinými orgány OSN, s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky, který byl schválen Evropským parlamentem a Radou v prosinci 2008, s ohledem na článek 16 jednacího řádu, A. vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu v konečném důsledku nepřináší stabilizaci koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na takové úrovni, která by umožnila předejít ohrožení celého ekosystému, B. vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky ponesou rozvojové země 80 % následků změny klimatu, ačkoli jsou zodpovědné pouze za 30 % emisí CO2; vzhledem k tomu, že emise všech latinskoamerických zemí stěží překračují hodnotu 5 %, jak zaznělo na poslední schůzi Fóra pro spolupráci mezi východní Asií a Latinskou Amerikou (FEALAC), C. vzhledem k tomu, že podle nezávislé studie je změna klimatu každý rok příčinou více než úmrtí; vzhledem k tomu, že téměř 99 % těchto úmrtí a 98 % lidí vážně zasažených změnou klimatu se vyskytuje v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že k 90 % hospodářských ztrát způsobených změnou klimatu dochází v rozvojových zemích, 1 D. vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování dopadů a přizpůsobování mají prvořadý význam; vzhledem k tomu, že z historického hlediska nesou průmyslové země zodpovědnost za 1 Human Impact Report: Climate Change The Anatomy of a Silent Crisis (vydalo Globální humanitární fórum, Ženeva 2009). AP v /8 AT\ doc

3 změnu klimatu; vzhledem k tomu, že rozvojové země přispěly ke změně klimatu nejméně, a přesto jsou jí zasaženy nejvíce; vzhledem k tomu, že pro boj proti změně klimatu v rozvojových zemích neexistují dostatečné finanční prostředky, E. vzhledem k tomu, že některé latinskoamerické země jako Honduras a Peru byly zařazeny mezi tři země, které jsou na celém světě změnou klimatu ohroženy nejvíce (třetí zemí je Bangladéš), a s ohledem na významné dopady procesů desertifikace a odlesňování, na častější výskyt jevů jako jsou cyklóny a vymírání druhů, které Latinskou Ameriku postihují ve velké míře, a na konkrétní, alarmující a velmi výrazné příklady celosvětové hrozby změny klimatu, k nimž patří stav amazonského deštného pralesa nebo riziko, jež představují ledovce v Bolívii, F. vzhledem k tomu, že Kodaňská dohoda není dostatečně ambiciózní, aby vyřešila problém změny klimatu, a že jediným formálním výsledkem kodaňské konference o klimatu byl závazek pokračovat v procesu a v úsilí dosáhnout dohody v prosinci 2010 v Mexiku, G. vzhledem k tomu, že Světový potravinový program OSN zdůraznil, že podle očekávání povede změna klimatu v Latinské Americe ke zintenzivnění procesu desertifikace, četnosti sucha, ústupu ledovců a prohloubení intenzity tropických cyklónů. Tyto důsledky změny klimatu budou mít závažné dopady na zemědělství, zajištění potravin, zásobování vodou, veřejné zdraví, majetek, životy lidí a ekosystémy, H. vzhledem k tomu, že odlesňování je zodpovědné až za 20 % celkového objemu emisí skleníkových plynů na světě a že zastavení odlesňování bylo označeno za jeden z nejefektivnějších způsobů snižování těchto emisí z hlediska nákladů, 1. zdůrazňuje, že zmírnění změny klimatu je pro lidstvo jedním z nejdůležitějších úkolů, ne-li tím nejdůležitějším, a že pro současnost a budoucnost planety, přírody a lidstva je klíčové dosáhnout během probíhajících mezinárodních jednání podstatných výsledků; 2. vyjadřuje politování nad tím, že summit v Kodani nevedl k uzavření očekávaných dohod vedoucích k zamezení nebezpečí změny klimatu a že vyvolal pocit zklamání u mezinárodní veřejnosti, která do výsledků 15. zasedání konference smluvních stran (COP 15) vkládala velké naděje; 3. ochotně vítá jakékoli fórum či iniciativu vedoucí k dialogu na celosvětové úrovni, avšak opakuje své přesvědčení, že změna klimatu je globální problém a že ústředním bodem, v jehož rámci probíhají jednání, přijímají se rozhodnutí a závazné dohody na mezinárodní úrovni, by mělo být OSN; 4. vyzývá mezinárodní společenství, aby zvýšilo úsilí o dosažení účinné závazné dohody do konference v Mexiku v prosinci 2010; 5. domnívá se, že je rovněž nezbytné pracovat na přizpůsobení se dopadům změny klimatu, které jsou již nevyhnutelné, a to zejména v těch nejzranitelnějších oblastech, jako jsou pobřežní a horské oblasti, ostrovy a souostroví a oblasti trpící suchem a nedostatkem vody; 6. domnívá se, že biregionální strategické partnerství EU-LAK a všichni jeho členové musí považovat zmírňování změny klimatu, její příčiny a rostoucí zranitelnost zemí, jako jsou země Střední Ameriky, za hlavní prioritu svého biregionálního politického programu, aby bylo zastaveno prohloubování vážné klimatické katastrofy, která již probíhá; 7. domnívá se, že do tohoto procesu se musí zapojit poslanci vnitrostátních a regionálních parlamentů; je přesvědčeno, že členové Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění (Euro-Lat) se musí zavázat k tomu, že své úsilí zaměří na dosažení úspěšného výsledku mezinárodních jednání, tedy na uzavření závazné mezinárodní dohody v obecném \ doc 3/8 AP v01-00

4 zájmu lidí, na to, aby vytváření veřejné politiky podporovalo mechanismus čistého rozvoje a přizpůsobení se následkům změny klimatu, a v případě nutnosti na přijímání právních předpisů; 8. zdůrazňuje, že řešení spočívá v investicích do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, v zastavení odlesňování, ve změně lidského chování, která povede k udržitelnějšímu modelu výroby a spotřeby, v politickém nasazení a mezinárodní solidaritě, jejímž cílem bude snížit emise na obyvatele. Teorie, jako je malthuzianismus nebo neomalthuzianismus, podle nichž je hlavním problémem růst počtu obyvatel, by neměly v diskusi převažovat; 9. domnívá se, že mezinárodní dohody o politice v oblasti klimatu posílí stabilitu a jistotu, jež investoři potřebují, chtějí-li investovat do nízkouhlíkového hospodářství, a že posílená spolupráce a formální závazky mezi zeměmi a regiony proto mohou usnadnit globální investice do čisté energie, ekologických pracovních míst a ekologického hospodářství; 10. zdůrazňuje, že finanční a hospodářská krize by neměla být využívána jako výmluva, že není možné provést opatření vedoucí ke zmírnění změny klimatu, neboť nečinnost a neúspěch mezinárodních jednání by vedly k mnohem intenzivnější a dlouhodobé krizi nejen v hospodářském sektoru. Domnívá se, že hospodářská krize by měla být naopak výzvou k investicím do energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie, ochrany tropických pralesů a jiných globálních úložišť uhlíku a do moderních technologií, a přispívat tak k vytváření pracovních míst, k udržitelnému růstu, ke zvýšení konkurenceschopnosti a snížení emisí skleníkových plynů; 11. zdůrazňuje, že změně klimatu jsou nejvíce vystaveny zejména chudé země a chudé vrstvy obyvatelstva a že boj proti chudobě a boj proti změně klimatu by tedy neměly být vnímány jako protichůdné; 12. zdůrazňuje, že podle odhadů Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by emise měly do roku 2015 poklesnout a do roku 2050 by se měly snížit na méně než % současného stavu 1 ; 13. zdůrazňuje, že panel IPCC dospěl k závěru, že emise v průmyslových zemích musí být do roku 2020 sníženy o % ve srovnání s úrovní v roce 1990 a o % do roku 2050 a že je zároveň nezbytné se podstatným způsobem odchýlit od výchozí úrovně v Latinské Americe, na Blízkém východě a v asijských centrálně plánovaných ekonomikách 2. V tomto ohledu je nezbytné, aby všechny země přijaly programy snižování emisí v souladu s návrhy OSN. Snižování emisí by mělo být předmětem kontroly a sledování ve snaze posoudit provádění programů snižování emisí a jejich účinek na celkové emise; 14. zdůrazňuje, že stanovený cíl pro rok 2020 má zásadní význam, neboť, pokud se emise příliš zvýší, může dojít k dosažení klimatických kritických mezníků a budoucí generace nebudou schopny změnu klimatu přes veškerou snahu zvládnout; 15. vítá obrovské úsilí, které v boji proti změně klimatu vynakládají některé latinskoamerické země. Vítá zejména příkladný přístup Kostariky, která se zavázala k drastickému snížení emisí CO2 s cílem stát se do roku 2021 uhlíkově neutrální, dále Mexika, které se zavázalo do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů na 50 % úrovně v roce 2002 a které si jako cíl pro období do roku 2012 stanovilo snižovat emise o 50 milionů tun ročně, jakož i snahu 1 Příspěvek pracovní skupiny III ke čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). 2 Tamtéž. AP v /8 AT\ doc

5 Brazílie, která usiluje o snížení emisí skleníkových plynů o 39 % ve srovnání se současným stavem; 16. vítá úsilí některých dalších rozvojových a nově se rozvíjejících zemí, zejména závazek Malediv stát se uhlíkově neutrální již v roce 2019; 17. zdůrazňuje, že balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky zahrnující možnost usilovat o snížení emisí o 30 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 v případě, že ostatní průmyslové země vyvinou srovnatelné úsilí a nově se rozvíjející země přijmou zodpovědnost, která se liší od zodpovědnosti zemí uvedených v příloze I, je stále jedním z nejambicióznějších návrhů ze strany průmyslových zemí; také však vítá závazek Norska dosáhnout snížení emisí o % a závazek Japonska dosáhnout snížení emisí o 25 %; 18. vyzývá další strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a zejména Spojené státy americké, Indii, Čínu a Rusko, aby následovaly příkladu Kostariky, Mexika, Brazílie, Malediv, EU, Norska a Japonska; 19. lituje, že závazky USA a Číny jsou naprosto nedostatečné a že tyto země tedy dostatečně nepřispěly k úspěšnému výsledku kodaňské konference; 20. zdůrazňuje, že USA vypouštějí 20 % světových emisí, přičemž mají pouze 4% podíl na světové populaci, a že ani plány předložené v Kongresu tento údaj v krátkodobém horizontu výrazně nemění; zdůrazňuje, že Čína je největším světovým producentem emisí a že tyto emise jsou v přepočtu na hlavu již mnohem vyšší než emise většiny zemí Latinské Ameriky a jiných rozvojových a nově se rozvíjejících zemí a že závazek Číny zdaleka nedosahuje závazků jiných nově se rozvíjejících zemí, a dokonce ani závazků některých rozvojových zemí; 21. naléhá na smluvní strany, aby překonaly spory v jiných oblastech politiky a konfrontace mezi zeměmi uvedenými v příloze I a zeměmi v této příloze neuvedenými a aby vytvořily nové aliance zemí šetrných ke klimatu; 22. zdůrazňuje, že i když je dohoda o zmírnění změn klimatu nejdůležitějším a nejobtížnějším úkolem, mezinárodní dohoda musí zahrnovat odpovídající převod finančních a technologických zdrojů na podporu snahy o zmírňování změny klimatu a přizpůsobování jejím dopadům, přičemž tyto zdroje mají být poskytnuty průmyslovými a rozvíjejícími se zeměmi především nejméně rozvinutým zemím a malým ostrovním státům; 23. vítá tedy konkrétní návrhy na zajištění potřebných finančních prostředků ze strany Mexika, Norska, Dánska a Evropské komise; vítá rovněž významný, nikoli však postačující pokrok dosažený v Kodani, pokud jde o vytvoření Kodaňského ekologického fondu pro změnu klimatu ; 24. je mírně potěšeno, že byla v Kodani dosažena dohoda o poskytnutí 30 miliard dolarů v období na procesy zmírňování dopadů a přizpůsobování rozvojových zemí, a má za to, že je to teprve první krok k závazku dosáhnout do roku 2020 částky 100 miliard dolarů. Požaduje nicméně, aby bylo neprodleně objasněno, jak bude zmíněná částka rozdělena mezi dárce a jak se rozdělí mezi přijímající země; 25. zdůrazňuje, že jak mezinárodní letecká doprava, tak lodní doprava musí být součástí dohody podléhající Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda by měla zahrnovat stejné závazné cíle snižování emisí, co se týče průmyslových zemí, a podstatná část povolenek by měla být rozdělena v aukci, přičemž významný podíl z příjmů z aukce by byl předem vyčleněn na činnosti podporující snižování emisí a přizpůsobování méně rozvinutých zemí, opatření, které by uplatnilo zásadu znečišťovatel platí, což by přineslo dodatečné finanční \ doc 5/8 AP v01-00

6 prostředky na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování jejím dopadům, zvláště v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních státech. Vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v této otázce nebylo v Kodani dosaženo pokroku, a naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby zvýšilo úsilí o dosažení úspěšného výsledku na konferenci v Mexiku, který povede k výraznému snížení emisí z letecké a lodní dopravy; 26. zavazuje se, že subjektům, které se ve dnech května 2010 v Riu de Janeiru zúčastní prvního summitu EU-Latinská Amerika na téma civilního letectví, předloží naléhavou výzvu, aby v oblasti civilního letectví posílily spolupráci mezi Latinskou Amerikou a EU, vytvořily podmínky nezbytné k usnadnění obchodních styků v oblasti civilního letectví mezi Mexikem a EU, zejména co se týče letové navigace, a podporovaly bezpečnější, účinnější a udržitelnější dopravu; 27. doporučuje, aby se při rozdělování finančních zdrojů v rámci UNFCCC užívalo již existujících zásad a pokynů v rámci rozvojové spolupráce, například řádné správy věcí veřejných. Zásadní význam má zejména demokratická kontrola finančních operací. Vítá pokrok, kterého bylo v tomto ohledu dosaženo v Kodani. Zdůrazňuje však, že finanční prostředky určené rozvojovým zemím na přizpůsobování změnám klimatu a zmírňování jejich dopadů by měly být dodatečnými finančními prostředky a neměly by pocházet ze stávajících rozpočtů pro rozvojovou pomoc, což si vyžádá, aby mezinárodní společenství vytvořilo inovační mechanismy financování; 28. poukazuje na skutečnost, že široké využívání energie z obnovitelných zdrojů, jako je sluneční, větrná a geotermální energie, představuje hlavní alternativní prostředek, který umožní uspokojit poptávku po energii a zmírnit dopady změny klimatu, doporučuje tedy, aby byly v plné míře využity zdroje, vědecká spolupráce a technologie, vytváření veřejných politik a jejich provádění a pobídky k soukromým investicím, spolu s jakýmikoli opatřeními, jež obnovitelným zdrojům energie zajistí výsadní místo při vytváření energetického modelu ve vztazích mezi EU a latinskoamerickými a karibskými zeměmi; 29. bere na vědomí návrh ekvádorské vlády na projekt v parku Yasuní a vyzývá veškeré dotčené strany, aby podrobněji prozkoumaly nejlepší možný způsob podpory tohoto projektu a aby při tom dodržely výše zmíněné zásady; 30. zdůrazňuje zásadní význam zamezení dalšímu kácení tropických pralesů. Zemím Latinské Ameriky musí být poskytnuta podpora prostřednictvím programů a mechanismů, jež poskytují finanční prostředky na ochranu tropických pralesů, jako je například program OSN REDD. Měly by být plně prozkoumány a náležitě uplatněny možnosti investic do pralesů, stejně jako účinné systémy sledování míry odlesňování; 31. domnívá se, že klíčovým bodem mezinárodní dohody by mělo být celosvětové zastavení odlesňování do roku 2020 a zastavení nelegální těžby dřeva prostřednictvím okamžitých opatření v oblasti boje proti nelegálnímu kácení a nelegálnímu obchodování se dřevem. V tomto smyslu Evropsko-latinskoamerické shromáždění doporučuje všem svým členům, aby přijali a uplatnili opatření podobná těm, která zavedla Evropská unie ve věci naprostého zákazu dovozu nelegálního dřeva ze třetích zemí; a zároveň, aby ve spolupráci s vládami, domorodými komunitami Ameriky a evropskými zemědělci zahájili plány na zalesňování domácími druhy; 32. zdůrazňuje důležitost propojení různých systémů obchodování s emisemi na celosvětové úrovni v rámci světového trhu s emisními povolenkami pod záštitou OSN. Uznává, že podmínkou takového propojení je, aby systémy měly stanovené závazné maximální hodnoty AP v /8 AT\ doc

7 emisí pro významná hospodářská odvětví, jež jsou v souladu s nezbytným snížením, aby bylo dosaženo cíle 2 C, což předpokládá, že průmyslové země do roku 2020 dosáhnou 25 40% snížení emisí ve srovnání s úrovní roku 1990 a rozvíjející se země dosáhnou 15 30% snížení ve srovnání se současným stavem, a aby měly zavedená spolehlivá pravidla pro monitorování, vykazování a ověřování. Trvá na tom, že využívání flexibilních mechanismů musí být omezeno. Vyzývá členské země skupiny EU-LAK, aby u několika kritérií předložily návrhy na případné uplatnění pravidel hlasování v rámci UNFCCC/ KP, které vychází z výrazné většiny, čímž se usnadní rychlejší pokrok ve vyjednáváních o závazné mezinárodní dohodě o klimatu, jež bude v souladu s vědeckými doporučeními ohledně snižování emisí nezbytného k zachování změny klimatu, pokud jde o růst globálního oteplování na úrovni 2 C v porovnání s obdobím před industrializací; 33. v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby biregionální strategické partnerství EU-LAK sloužilo jako rámec pro jednání vedoucí k jednotnému celosvětovému trhu s uhlíkem pro obchodování s emisemi. Významným krokem by mělo být zřízení EU-Latinskoamerického systému obchodování s emisemi, pokud možno za účasti Spojených států amerických; 34. vyzývá státy, aby přijaly jasný závazek ohledně snížení emisí v odvětvích, jako je zemědělství a chov dobytka, doprava, emisí pocházejících ze stavebnictví a malých průmyslových podniků atd.; 35. trvá na tom, že pokračující vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Latinské Americe by měl být podporován maximálním možným sdílením znalostí a přenosem technologií z jiných zemí; 36. zdůrazňuje, že biopaliva mohou významně přispět k přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství, avšak náležité řízení v oblasti plodin pro výrobu biopaliv je zásadní pro zamezení odlesňování a nepříznivým dopadům na zajišťování potravin a biologickou rozmanitost. Zásadní je udržitelný přístup k výrobě biopaliv. Při změně využití půdy související s výrobou biopaliv by měla být plně respektována práva původních národů. Je třeba zdůraznit, že 80 % strategických ekosystémů se nachází v domorodých oblastech, například v Amazonii, v Andách nebo v pobřežních oblastech. Vyzdvihuje, že by měly být důkladně prošetřeny dopady na výrobu potravin, aby bylo možné předejít zhoršení problémů nedostatku potravin. Poukazuje na to, že výroba biopaliv v řadě latinskoamerických zemí již tyto zásady dodržuje; 37. navrhuje, aby biregionální strategické partnerství EU-LAK usilovalo o vytvoření vzájemných norem pro výrobu biopaliv a osvědčení o kvalitě produktu tím, že se definuje a stanoví mechanismus a orgán, který bude za udělení takového osvědčení zodpovědný. Měly by být podporovány společné podniky v rámci evropského importu a latinskoamerického a karibského exportu. Vlády by měly být podporovány v udržitelné politice v oblasti biopaliv a priority by měly spočívat ve výše zmíněných zásadách; 38. doporučuje, aby biregionální strategické partnerství EU-LAK pracovalo na harmonizaci všech ostatních mnohostranných a dvoustranných dohod s maximálně ambiciózními požadavky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů; 39. žádá členy strategického partnerství, aby se ochotně účastnili přípravných setkání před 16. zasedáním konference smluvních stran (COP 16) v Mexiku, aby tak bylo konečně dosaženo všeobecné a závazné dohody o boji proti změně klimatu; 40. s ohledem na COP 16 v Mexico City vyzývá všechny strany, aby vycházely z Kodaňské dohody a ze závazků v oblasti snižování emisí, které již přijala Evropská unie, s cílem dosáhnout ambiciózní a právně závazné dohody splňující cíl 2 C; \ doc 7/8 AP v01-00

8 41. zdůrazňuje, že je nezbytné neprodleně zahájit práci a jednání, aby příští konference o změně klimatu, která se bude konat na konci roku 2010 v Mexiku, přinesla konkrétní dohody, jež povedou k podpisu nového nástroje zohledňujícího potřeby všech; * * * 42. pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě Evropské unie, Evropské komisi, parlamentům členských států Evropské unie a všech zemí Latinské Ameriky a Karibiku, Latinskoamerickému parlamentu, Středoamerickému parlamentu, Andskému parlamentu a Parlamentu unie Mercosur, sekretariátu Středoamerického integračního systému, Společenství karibských států (Caricom), sekretariátu Andského společenství, Výboru stálých zástupců unie Mercosur, stálému sekretariátu Latinskoamerického hospodářského systému, generálnímu tajemníku OSN a sekretariátu UNFCCC. AP v /8 AT\ doc