UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií Helena Poláková Způsoby zooterapie se seniory Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Helena Grecmanová, Ph.D. Obor: Pedagogika - sociální práce OLOMOUC 2010

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 5. dubna Helena Poláková

3 Děkuji touto cestou své vedoucí bakalářské práce, paní prof. PhDr. Heleně Grecmanové, Ph.D., která mi poskytla cenné rady a připomínky při jejím zpracování. Dále chci poděkovat všem zaměstnancům Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem v Boskovicích, kteří mi umožnili zooterapii provádět, a pomohli vytvořit podmínky pro zpracování výzkumu.

4 Psi nejsou celým naším životem, ale díky nim je náš život úplný. Roger Coras, americký komentátor a spisovatel

5 Obsah: Úvod...7 Teoretická část Zooterapie Základní terminologie Historie zooterapie Typy zooterapie dle používaných metod Aktuální problémy zooterapie Formy zooterapie Formy využívané pro AAA, AAT, AAE Forma AACR Další specifické formy Členění zooterapie Canisterapie Cíle canisterapie se seniory Techniky canisterapie v práci se seniory Využití psa ve zdravotně sociální oblasti Financování canisterapie Felinoterapie Výběr koček pro návštěvní službu Význam kočky pro seniory Felinoterapie v České republice Informační zdroje ve felinoterapii Hiporehabilitace Terminologie Metody terapeutické práce s koňmi Ekonomická otázka hipoterapie Hiporehabilitace a senior Ornitoterapie Delfinoterapie Využití dalších zvířat...20 Praktická část Metodologie výzkumu Výsledky výzkumu a jejich interpretace Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování

6 sociálního chování klienta? Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů? Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav? Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají? Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje? Případová studie Závěr výzkumu...34 Závěr Bibliografie:...36 Seznam příloh...38

7 Úvod Již moje praxe na Střední pedagogické škole Boskovice mi ukázala jasný životní a pracovní cíl. Mým vrcholným zájmem jsou senioři, jejich život doma či v ústavu a především pomoc nebo podpora, kterou jim mohu poskytnout, a to jak z hlediska profesionálního, tak i osobního, lidského. Když jsem ve třetím ročníku střední školy přišla do domova pro seniory, o této tematice jsem věděla jen to, co může člověk v tom věku, žijící v běžné rodině, vědět. Babičky mám, jak se chovají, vím, ale tuto praxi jsem si vybrala proto, že jsem se zajímala, jaký život mají senioři, kteří jsou z nějakého důvodu umístěni v domovech pro seniory a jiných podobných zařízeních. Byla jsem tehdy zařazena do ergoterapeutické skupiny, kde mě práce velmi bavila, ale pořád mi něco chybělo něco originálního, co tam ještě nebylo a čeho by se mohli účastnit všichni obyvatelé domova. Jako součást motivační části práce jsem do zařízení donesla svého zakrslého králíčka, a to byl zlom mého pracovního úsilí. Pod vedením vrchní pracovnice sociálně-zdravotnického úseku jsem s králíčkem navštívila nejen ergoterapeutickou skupinu, ale také klienty upoutané na lůžko a ty, kteří se skupin z jakéhokoli důvodu neúčastnili. Po několika málo dnech byl už králíček v každém pokoji netrpělivě očekáván, a u některých klientů byly zřejmé první pozitivní výsledky této práce. Přes jakkoli neprofesionální a laický začátek své terapeutické praxe jsem dala stimul pracovníkům domova, kteří neustále hledají nové techniky a metody práce se seniory, na základě něhož byl pořízen králíček Bany, který dodnes bydlí v jedné z ergoterapeutických dílen domova, a rozšířil tak řady zástupců zvířecího druhu, kteří seniorům dělali společnost papoušky a rybičky. Pořízením králíčka do domova smysl mých návštěv uhasínal, a tak jsem hledala další neotřelé nápady. Přes želvu a malého psa, které jsem na praxi brala až do konce svého středoškolského studia, jsem se dopracovala až k návštěvám s cvičenou sedmiletou boxerkou Quince. Smyslem práce je nejen samotné shromažďování informací, zkušeností a potřebných vědomostí, ale především poskytnutí alespoň chvilky radosti seniorům, se kterými jsem pracovala, a to nejen v rámci bakalářské práce. Cílem bakalářské práce je shromáždění informací, uvedených v literatuře, do jednotného smysluplného celku, což umožní čtenářům proniknout do této nové málo prozkoumané problematiky. Po přečtení práce by měl čtenář porozumět 7

8 základním pojmům týkajících se zooterapie a být schopen rozlišovat její základní druhy. Dalším cílem je také poskytnout čtenářům informace o nových postupech práce s klienty ve všech aktivitách, kde je zapotřebí jisté animace nebo prolomení ledu mezi pracovníky a klienty. Teoretická část práce tedy uvede čtenáře do základní terminologie, stručně seznámí s historií zooterapie, popíše její metody, formy, aktuální problémy a nejrozšířenější druhy. Praktická část se věnuje zjišťování vlivu zooterapie na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče prostřednictvím hloubkových rozhovorů s klienty. Pro dokreslení situace obsahuje také případovou studii jedné z klientek Domova pro seniory a domova se zvláštním režimem Boskovice. Výsledky budou shromážděny i zpracovány pomocí kvalitativního výzkumu. V této části práce se pracuje pouze se seniory, kteří jsou klienty ústavní péče, neboť proniknout do soukromí seniorů žijících ve vlastní domácnosti nebo s rodinou pouze za účelem získání dat k vypracování bakalářské práce je nejen velmi obtížné, ale především neetické. Využívám proto skutečnosti, že s klienty zmíněného zařízení mám možnost již několikátým rokem pracovat. Zjišťuji tedy, jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče. Neoddělitelnou součástí práce jsou přílohy, do kterých zahrnuji veškeré podklady potřebné k doplnění teoretické i praktické části a na které bude odkazováno ve stati práce. Zařazuji i fotografie z průběhu zooterapie, pořízené na základě ústního svolení vedení i klientů Domova pro seniory a domova se zvláštním režimem v Boskovicích. 8

9 Teoretická část 9

10 1 Zooterapie První kapitola čtenáře seznamuje se základní terminologií, se kterou se v rámci zooterapie setkáváme. Také stručně popisuje historii tohoto prozatím ne zcela prozkoumaného a rozvinutého způsobu práce se zvířaty. Dále popisuji typy zooterapie, rozdělené dle metod práce, pro utvoření představy o zooterapii. Pro dokreslení reality této problematiky jsou v závěru kapitoly uvedeny také aktuální problémy zooterapie. 1.1 Základní terminologie Pojem zooterapie, nebo animoterapie se užívá k pojmenování terapeutické práce se zvířaty. Existuje několik možností dělení této nové a dosud pochopitelně ne zcela prozkoumané vědy, a to podle metod, forem práce a podle toho, jaké zvíře se terapie účastní. Může být užita jako součást fyzioterapie, psychoterapie nebo komplexní rehabilitační péče. Mnoho lidí k pojmenování zooterapie mylně užívá pojmu canisterapie (terapie s využitím psů). Mezi základní druhy léčby za pomoci zvířat patří dále felinoterapie, která pracuje s kočkami, a hipoterapie, tedy léčba za pomoci koní. Zmíněným druhům terapií bude věnován prostor v dalších kapitolách. Velmi zjednodušeně řečeno, pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už je cílem zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta. (Freeman, 2007, s. 30) V českém jazyce neexistuje pojmenování zvláštní metody využití zvířete jako léčebného prostředku pro člověka. Anglosaská literatura používá označení,léčení prostřednictvím domácích miláčků (popřípadě,léčení domácími miláčky ). (Nerandžič, 2006, s. 15) Komplexní rehabilitační péči definuje Svobodová (2009, s. 105) jako souhrn všech opatření směřujících k odstranění efektivity a k socializaci, popř. resocializaci postiženého člověka. Jsem přesvědčena, že se jedná o pouhý překlep, a definice má namísto efektivity obsahovat slovo defektivity. I když je možné namítnout, že jde o slovíčkaření, upozorňuji na tento nedostatek, neboť kdyby se takovýto výtisk dostal do rukou laikovi, mohl by způsobit nedorozumění nebo nepochopení. Zooterapie může být použita jako součást komplexní rehabilitační péče, umožňující její urychlení a zkvalitnění. Jako koterapeut se obecně označuje druhý terapeut při skupinové nebo rodinné psychoterapii, který nevede terapii, ale přispívá k ní a po skončeném sezení 8

11 rozebírá s vedoucím terapeutem průběh terapie, interakce členů skupiny. (online: < [cit ]) V rámci zooterapie je koterapeutem zvíře, za pomoci kterého se zooterapeutická aktivita koná. Zooterapeutický tým se skládá ze zooterapeuta a zvířete - koterapeuta. Počet zooterapeutů ani zvířat není nikde přesně stanoven, protože při tomto druhu terapie se musí tým co nejvíce přizpůsobit klientovi a jeho potřebám. Zooterapeutický tým může doprovázet jiný pracovník, který s klientem pracuje, nebo se naopak terapeut se zvířetem může stát součástí jiného, komplexnějšího týmu, např. při práci v krizových situacích. Klient, popř. pacient, popř. příjemce služby, popř. uživatel je osoba, na níž je zooterapie aplikována. 1.2 Historie zooterapie K různým druhům pomoci člověku se zvířata užívají už od dob, kdy byl člověk schopen zkrotit divoké zvíře a naučil se s ním žít v symbióze. První zvířata, se kterými se člověk učil pracovat, byla pes a koza. Je historicky dokázáno, že pes žil společně již s prehistorickým člověkem a plnil různé pomocné funkce. Ať už se jednalo o ochranu majetku či života, pomoc v pastevectví, zahřívání v zimě nebo plnil funkce sociálního rozlišení ne každý mohl mít psa. Toto soužití registrují četné archeologické nálezy z různých dob. U starověkých civilizacích, o kterých máme přesnější historické informace, byla některá zvířata nejen chována, ale i uctívána či zbožšťována. Například v Orientu se šlechtila různá nová plemena psů, používaná výhradně ke společenským účelům. Za zmínku bezpochyby stojí i to, co je psáno v Bibli: Lukáš 16,21 vypráví, že k Lazarovi, žebrákovi plnému vředů, o kterého nikdo nedbal, přicházeli psi a alespoň mu lízali rány, což byl výraz soucitu a péče. Dalším možným vysvětlením tohoto jejich chování by mohla být dezinfekce ran psími slinami. Léčebné nasazení zvířat jako takové je zaznamenáno v 9. století v Belgii, kdy byla zvířata používána k doplnění terapie zdravotně postižených, stejně jako později od 18. století v Anglii. Tyto pokusy o cílenou léčbu za pomoci zvířat bohužel nebyly dostatečně zdokumentovány. V letech byl v Německu založen ústav Bethel, nejprve určený pro péči o epileptiky, později bylo vybudováno rozsáhlé centrum pečující o lidi s různým postižením, jehož součástí byl chov psů, koček, ptáků a koní. O téměř sto let později, 9

12 roku 1966, bylo v Belgii bylo založeno rehabilitační centrum pro zdravotně postižené, kde byli k rehabilitaci využíváni psi a koně. Mezitím se v nemocnicích v USA od r využívali psi. Při hrách s nimi docházelo ke zlepšení psychického stavu. B. M. Levinson v roce 1969 upozornil na potenciál zvířat v terapii svým terapeutickým úspěchem dosaženým s pomocí psího koterapeuta. O třináct let později stanovil také první metodologické zásady pro terapii podporovanou zvířaty. Za zlomový lze považovat rok 1970, kdy vznikla Delta Society, mezinárodní nadace pro ochranu přírody a vztahy mezi zvířaty a lidmi, jejímž hlavním zájmem je zooterapie. Roku 1992 vniká IAHAIO, International Association of Human-Animal Interaction Organisations (Mezinárodní asociace organizací součinnosti lidí a zvířat) která se zabývá výzkumem i praktickou aplikací aktivit se zvířaty. Brzy nato, v roce 1995, vzniká AZOVZ, asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům. Prostřednictvím této asociace se Česká republika stala členem IAHAIO. Dosud poslední významný krok proběhl v roce 2004, kdy vzniká ESAAT (European Society for Animal Assisted Therapy) s cílem zastřešit jednotlivé evropské národní organizace zabývající se terapií podporovanou zvířaty, vytvořit a garantovat společné standardy. 1.3 Typy zooterapie dle používaných metod Animal Assisted Activities (Mezinárodní asociace organizací součinnosti lidí a zvířat) - AAA - jakákoli společenská nebo jiná aktivita, která se koná za pomoci nebo účasti zvířat a která směřuje k rozvoji společenských kompetencí, nebo k pozitivnímu vývoji života klienta. Jde o přirozenou interakci člověka se zvířetem. Cílem může být například zlepšení komunikace, odbourávání stresu nebo fobií, či obecná aktivizace klienta. Pro vykonávání zooterapie touto metodou se školí specializovaný zooterapeutický tým. Metoda AAA může spočívat např. v hlazení zvířat, hře s nimi, péči o ně a v dalších podobných nenáročných aktivitách, přizpůsobených stavu, požadovaným výsledkům, přáním a možnostem konkrétního klienta. Animal Assisted Therapy (Terapie za pomoci zvířat) - AAT - interakce člověka se zvířetem jednoznačně zaměřená na zlepšení duševního nebo fyzického (případně obou) stavu klienta. Tento druh terapie je určen především k podpoře pozitivního 10

13 vývoje procesu léčby nebo rehabilitace. Je určen například pro osoby jakkoli postižené, znevýhodněné, nemocné, ale také pro lidi, kteří potřebují podporu při léčbě duševních či tělesných poruch. V ideálním případě se zooterapeutický tým skládá ze dvou zooterapeutů, z nichž jeden pečuje o klienta a druhý o vhodné vedení zvířete; a koterapeuta. Animal assisted Education (Výchova a vzdělávání za pomoci zvířat) - AAE - aktivita zooterapeutického týmu, zaměřená na pomoc v oblasti výchovy a vzdělávání. Hlavním posláním je rozšíření možností nebo zlepšení kvality ve výchovně-vzdělávacích aktivitách. Zooterapeutický tým se aktivně účastní edukačních činností vedených pedagogem, rodičem nebo jinou kompetentní osobou. Vzdělávání za pomoci zvířat se nejčastěji využívá v edukaci osob s poruchami učení, chování, nebo komunikace, ale může být zařazeno jako animační činnost také do běžných škol, ať už jako motivační prostředek, nebo názorný příklad do biologie, předmětů zaměřených na vztahy lidí a zvířat, nebo jako součást výchovy žáků k zodpovědnosti. Tuto metodu lze praktikovat například formou hry se zvířetem, péče o ně nebo nácviku různých dovedností zábavným a poutavým způsobem. Animal Assisted Crisis Response (Krizová intervence za pomoci zvířat) - AACR - kontakt zvířete s člověkem, který se z nějakého důvodu ocitl v krizové situaci, např. jako oběť násilí, přírodních katastrof, nebo také člověka, který se účastní mírnění následků katastrofy (např. dobrovolníci nebo členové záchranného týmu). Cílem krizové intervence je především navození psychické pohody klienta nebo alespoň zajištění takového stavu, kdy je schopen podstoupit terapii s odborníkem v příslušné oblasti např. psychoterapeutem, sociálním pracovníkem, aj. Pro tento druh zooterapie musí být terapeutický tým proškolen nejen v rámci běžné zooterapie, ale také psychologie krizových situací, práce ve složitých podmínkách a musí být obzvlášť odolný vůči stresu. Pokud není zooterapeut výslovně vyzván ke spolupráci s týmem integrovaného záchranného systému, pracuje samostatně a vyvaruje se překážení ostatním zasahujícím. Základní činností týmu jsou V tomto případě motivace ke spolupráci a hry pro odbourání stresu. (srov. Freeman, 2007) 1.4 Aktuální problémy zooterapie Vzhledem k faktu, že je zooterapie záležitostí relativně novou, je bohužel zřejmé, že není vše tak, jak by mělo být. Existuje několik problémů, které teprve na své 11

14 řešení čekají. Některé z následujících jsem objevila při několikaleté práci v rámci zooterapie, jiné při shromažďování podkladů pro tuto práci. Nejasná terminologie odborníci nejsou schopni shodnout se na jednotném pojmosloví, dochází tak například k zaměňování pojmů canisterapie a zooterapie. Nedostatek literatury studenti, kteří se rozhodnou zpracovávat práce na uvedené téma, se potýkají s problémem, kde čerpat poznatky pro teoretickou část své práce. Do roku 2007, kdy vyšla první ucelená kniha o zooterapii, se dalo vycházet pouze z knih Galajdové, Nerandžiče a z neucelených sborníků z konferencí. Existuje několik málo knih, které se zooterapii věnují, ty jsou však neodborné, případně jsou v nich takové chyby, že se z nich dá jen velmi těžko vycházet - například zkratku vysvětlují pouze rozepsáním slov a jejich překladem. Nepřístupnost literatury zahraniční literatuře chybí překlady, výtisků je obecně málo. Minimum organizací, zastřešujících zooterapeuty obzvláště ty, kteří se nevěnují práci se psy a koňmi, je velký problém někam zařadit. Legislativní neošetřenost možnosti přítomnosti a přístupu terapeutických zvířat do zařízení ať už školských, zdravotnických, nebo v rámci sociální péče. Nedostatek financí zooterapie jistě není jediný obor, kde finance scházejí, ale bohužel stejně jako vše ostatní, i zooterapie musí být nějak finančně zajištěna. Vzhledem k neotřelosti a neznámosti oboru u široké veřejnosti je problematické najít sponzory nebo dárce, kteří by k rozvoji nového přístupu přispěli. Proto většina těchto aktivit probíhá v rámci dobrovolnictví. Nedostatek profesionálů, kteří by se zooterapií dlouhodobě zabývali a byli ochotni se o své poznatky podělit. 12

15 2 Formy zooterapie Ve druhé kapitole jsou čtenáři podrobně představeny konkrétní formy práce zooterapeutického týmu v jednotlivých typech zooterapie. Formy jsou logicky uspořádány do celků podle toho, pro kterou metodu zooterapie jsou využitelné. 2.1 Formy využívané pro AAA, AAT, AAE Návštěvní program je jedna z nejčastěji používaných zooterapeutických aktivit, vždy předem s klientem dohodnutá a očekávaná. Jedná se o pravidelné setkávání klienta se zooterapeutickým týmem v domácnosti, zařízení, kam je umístěn, nebo na jiném dohodnutém místě. Jednorázové aktivity jsou krátkodobé. Může se jednat například o veřejnou prezentaci, nepravidelné návštěvy, programy v rámci besídkových akcí, a to pro uživatele všech věkových kategorií, obyvatele různých zařízení, nebo i pro širokou veřejnost, zdravé občany. Pobytový program může být krátkodobý (např. víkend) nebo dlouhodobý na místě, kde se zooterapie uskutečňuje. Nejčastějšími formami jsou pobytové tábory se zvířaty, pobyty na farmách, statcích, nebo střediscích, které nabízejí zooterapeutické služby. Je nutné dodat, že zooterapeutické účinky může mít návštěva jakéhokoli zvířete, i toho, které k tomuto účelu není speciálně vycvičeno (musí se však dodržovat bezpečnostní pokyny). Do programu takového pobytu se může řadit i pomoc při péči o zvíře za dohledu personálu. Rezidentní program spočívá v umístění zooterapeutického zvířete natrvalo do zařízení nebo péče klienta. Zvíře se v tomto případě může, ale nemusí, stát majetkem opatrovatele. Budoucím opatrovatelům zvířete sdělí cvičitel zvířete pokyny a informace, jak se zvířetem pracovat a jak se o něj starat. Informace by se měly týkat např. hygieny, povelů, odměn, trestů, návyků a v neposlední řadě také metod, jak zvíře udržet v kondici a nenechat je slábnout. Zvíře je schopno zvyknout si i na více opatrovatelů, ale je dobré dodržovat řád, aby netrpělo zbytečnými přesuny nebo změnami. 7

16 2.2 Forma AACR Zásah krizové intervence - zooterapeutický tým se v rámci svých možností přizpůsobí krizové situaci, ať už trvá hodiny nebo měsíce. V krizových případech je nutno zvažovat stav klientů i samotného zooterapeutického týmu, neboť bez koterapeuta činnost nelze provozovat. Na terapeutovi naopak závisí veškerá organizace terapií. 2.3 Další specifické formy Ambulantní program se zaměřuje na podporu práce lékařů, psychologů nebo jiných pracovníků, ke kterým docházejí klienti, a dá se předpokládat, že z návštěvy mají obavy nebo trpí dokonce fobiemi (např. z nemocničního prostředí). Zvíře se stává prostředníkem mezi klientem a pracovníkem a snižuje tak stres. Pracovník je současně zooterapeutem a své zvíře zařazuje podle potřeby do práce s uživatelem. Alternativou je pozvání zooterapeutického týmu, ale toto řešení má své nevýhody. Použijeme-li příklad z lékařské ordinace, může přítomnost dalšího člověka u návštěvy situaci ještě zhoršit (stud), a také je složitě proveditelné mít zooterapeutický tým při ruce vždy, když je potřeba. Program péče o zvíře se využívá za účelem získání správných hygienických nebo sociálních návyků, motivace k samostatnosti a odpovědnosti. Péče o zvíře může být realizována buď v rámci rezidentní formy, pobytového programu, nebo návštěvního programu. Probíhá pod dohledem odborníka, jak v zájmu zvířete, tak i v zájmu klienta. Špatná péče by totiž mohla vést např. k odtažitosti zvířete. Programu může předcházet např. terapie pomocí pěstování rostlin, aby si klient zvykl na jistou zodpovědnost a nebyl potom vystaven stresu z náhlé změny rozvrhování vlastního času. I když je rostlina obvykle daleko méně náročná než zvíře, může se použít jako předběžný trénink. Péče o zvíře může být svěřena klientovi zcela nebo částečně. Při částečné péči se klient aktivně účastní aktivit s péčí spojených, ale pouze jako pomocník pracovníka, který má za zvíře zodpovědnost. Zooterapie s asistenčním zvířetem - nejznámější je bezpochyby pes jako průvodce nevidomého klienta. Zdravotně postiženému klientu je předáno zvíře, cvičené k pomoci a kompenzaci jeho znevýhodnění. Zvíře má funkci nejen 8

17 pomocníka, ale také společníka, který je vždy nablízku. Pro mnoho lidí je velmi přínosná už jen samotná přítomnost zvířete, díky kterému se cítí v bezpečí, i když je doma sám, nebo jde na nákup. Funkce zooterapeuta je v tomto případě přenesena buď na klienta, nebo blízkého člověka, který je s ním dlouhodobě v kontaktu. Každé zvíře je cvičeno nejprve obecně, a následně speciálně pro daného klienta, aby zvládalo všechny specifické úkony, které klient vyžaduje. V každém případě musí být opatrovatel zvířete seznámen s tím, že je nutné dohlížet na prevenci přetěžování zvířete. (Freeman, 2007) 9

18 3 Členění zooterapie Třetí kapitola čtenáře podrobně seznamuje s druhy zooterapie a zvířaty, se kterými se pracuje. Zmíněny jsou nejen druhy u nás známé a provozované, ale i ty, které mají úspěch v zahraničí a u nás dosud nebyly zavedeny. Nejvíce prostoru je věnováno canisterapii, která je v našich podmínkách nejčastěji používaným druhem zooterapie. 3.1 Canisterapie U zavedení tohoto slova mezi odborné termíny stála v roce 1993 PhDr. Jiřina Lacinová, významná průkopnice práce se zvířaty u nás. Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. (Galajdová, 1999, s. 24) Cíle canisterapie se seniory Cíle se stanovují individuálně podle potřeb každého klienta. Záleží na zdravotním a psychickém stavu, aktuální náladě a všech ostatních ukazatelích klienta, jak se bude canisterapie provádět, a k čemu má vést. Obecně však lze říci, že v práci se seniory dosahujeme pozitivních výsledků v těchto oblastech: Pohyblivost rozvoj hrubé i jemné motoriky, motivace k pohybu a radost z něj, zachování schopnosti sebeobsluhy (např. stravování, oblékání, hygiena). Psychická podpora zlepšení nálady (jak krátkodobé, tak i dlouhodobé), prevence nebo snižování depresí, podpora sebevědomí, sebedůvěry, pocit bezpečí, reálné sebehodnocení, odpoutání od problémů, přijetí nemoci nebo stáří se všemi jeho aspekty, umožnění vyjádřit emoce, naplnění potřeby společensky přijatelného intimního tělesného kontaktu. Kognitivní oblast, motivace stimulace vnímání, myšlení, paměti, orientace (v čase a prostoru), soustředění, trénování smyslů. Sociabilita a sociální dovednosti zlepšení mezilidských vztahů a kontaktů, 10

19 pocit jistoty a sociální vyrovnanosti, pozitivní a vyrovnaný vztah k sobě samému, soběstačnost, vytržení z izolace. Vztah ke psům a zvířatům obecně možnost vřelého vztahu ke zvířatům a přírodě. (Tichá, 2007) Ředitel Psychiatrického centra Praha, profesor Cyril Höschl, se podle knihy Galajdové vyjádřil, že přítomnost psa v období stáří (nad 65 let) je velmi významným činitelem, neboť velmi výrazně snižuje riziko dokonaných sebevražd v tomto pokročilém věku, konaných z důvodu opuštěnosti, nebo nezájmu dětí a okolí o život seniora. Studie porovnávající osamělé vlastníky a nevlastníky zvířat prokázala, že vlastníci dosáhli významně vyššího skóre ve 4 ze 6 psychologických testů zkoumajících míru optimismu a iniciativy a nepřítomnost neklidu a osamělosti. (Galajdová, 1999, s. 118) Techniky canisterapie v práci se seniory Polohování tato technika je využitelná se všemi klienty, protože není omezená hybností ani komunikativností. Problematičtější je výběr psa, protože pro tuto techniku lze jen velmi obtížně využít pomoci malých plemen psů. I když někdo může tvrdit, že menší pes si může lehnout například pod klientovu hlavu, z vlastní zkušenosti musím říci, že v tomto případě jsou senioři spíše zdrženliví z důvodu obavy o pejskovo zdraví malý pes jednoduše nemusí vydržet takovou hmotnost. Protože jde o bezprostřední fyzický kontakt seniora a psa (může být užito i více psů), musí se předem zjistit, zda klient není na zvířecí srst alergický. Práce by v tomto případě měla být konzultována s rehabilitačními pracovníky. Techniky pro rozvoj jemné motoriky, manipulace senior procvičuje jemnou motoriku, např. při zapínání, uvolňování či stahování obojku, česání psa, odměňování psími pochoutkami atd. Techniky podporující rozvoj hrubé motoriky a koordinace pohybu při provádění této techniky je nutno citlivě určit hranici možností klienta, aby při nezvládnutí úkonu nezačal propadat depresi, ale naopak aby byl podněcován k postupnému zlepšování. Příkladem mohou být různé překážkové dráhy (senior vodí psa mezi rozestavěnými židlemi), procházky nebo házení míčků, které pes nosí (klient je nucen se sehnout k zemi nebo si nějakým způsobem míček podat, při házení rozpohybuje svaly a klouby 11

20 rukou a zad). Se seniory se sníženou hybností lze začít alespoň s opakovaným chytáním packy, kterou pes na jeho povel podává, nebo např. přetahováním se s pejskem o hračku (Pes musí chápat, že cvičí s pohybově omezeným člověkem, aby neublížil např. povel pomalu ). Stimulační techniky Dle Galajdové (1999) při kontaktu se zvířecí srstí zaplavují lidské tělo fenyletylamin a endorfiny, které způsobují pocit slasti a štěstí. Do této techniky spadá hlazení nebo mazlení s pejsky. Trénování paměti kvízy o psech, křížovky nebo u slabších jedinců pouhé zapamatování jména, případně jakýchkoli souvislostí, které klientovi při terapii řekneme ( Jmenuje se Beruška a měla osm šťěňátek ). Je dobré držet se zásady, kterou již doporučoval J. A. Komenský ve své knize Velká Didaktika: Bude se postupovat od všeobecného ke zvláštnímu a od snadnějšího k nesnadnějšímu. Trénink řečových dovedností vyslovování povelů, pochval směřovaných k pejskovi, atd Využití psa ve zdravotně sociální oblasti Stejně jako všichni lidé nejsou stejní, existují odlišnosti i mezi psy a jejich rasami. V rámci využití psů ve zdravotně sociálním oboru proto využíváme následujícího rozdělení psů podle očekávané činnosti: Psi kompenzující potřebnost osoby psi servisní, kteří pomáhají osobám se specifickými potřebami kompenzovat jejich handicap. Do této kategorie řadíme psy asistenční, které využívají především lidé upoutaní na invalidní vozík. Asistenční psi jsou schopni manipulovat předměty (např. dveřmi) a jsou cvičeni specificky pro určitého klienta k naplňování jeho potřeb. V rámci udržení či zlepšení stavu klienta je nutné, aby pes nebyl cvičen k vykonávání činností, které klient zvládá sám. Dále jsou to psi vodící, určení pro klienty zrakově postižené (zbytky zraku, slepota, osleplost). Psi signální klientům nahrazují některý ze smyslů (kromě zraku), a upozorňují na určité vjemy. Psi asistující terapii psi canisterapeutičtí, které narozdíl od psů servisních vychovává a cvičí jeho majitel, který s ním následně také pracuje v rámci canisterapie s potřebnými osobami. Psi asistující včasné diagnostice psi diagnostičtí, kteří dokáží vycítit některé projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než se klinicky objeví. 12

21 V zahraničí se pro tuto práci užívá pojmu pet-scan. Štěňata se pro tento druh práce nevybírají podle plemene ani pohlaví, ale podle senzitivity vůči projevům nemoci konkrétního klienta. Psi život zachraňující psi záchranářští, speciálně vycvičení pro vyhledání a označení pohřešované osoby v terénu, sutinách, sněhové lavině, pod vodní hladinou apod. (Tvrdá, Tichá, 2007) Pes a epileptik: Zahraniční studie dokazují, že pes pozná příchod epileptického záchvatu, a to 15 až 50 minut předem. Teorie se liší v odůvodněních této schopnosti (např. drobné změny v chování klienta, nebo tzv. elektromagnetická bouře v jeho těle). Výsledkem zahraničních i českých anket mezi epileptiky je závěr, že všichni psi na epileptický záchvat svého pána reagují, odmítají se od něj vzdálit, většina z nich vyje, štěká nebo jinak upozorňuje na problém a při samotném záchvatu olizují obličej a ruce postiženého. Při předstíraném záchvatu pes nereaguje. Objevily se i záznamy o psech, kteří rozpoznávali vážnou schizofrenní ataku, silný migrenózní záchvat, hypoglykemické kóma nebo záchvat angniny pectoris u člověka trpícího ischemickou chorobou srdeční. (Galajdová, 1999) Financování canisterapie O této problematice se zmiňuje ve svém příspěvku Nechvátalová. (2005) Domácí zdroje: - Vládní: ministerstva, krajské úřady, úřady práce, samospráva (radnice); z vlastních zdrojů nebo zprostředkovává z jiných zdrojů; - nevládní: nadace, firmy, jedinci. Zahraniční zdroje: - Vládní: Evropská unie, ambasády jednotlivých zemí; - Nevládní: Zahraniční nadace s pobočkou v ČR. Výcvik asistenčního psa stojí až Kč. Pes je vybírán pro konkrétního zdravotně postiženého člověka, výcvik je přizpůsoben jeho individuálním potřebám a je nesmírně náročný. Pokud je takový pes předčasně usmrcen, ukraden, nebo nějak jinak poškozen, nemá klient na nového psa právo, dokud neuplyne příslušná doba pro,opotřebení pomůcky (5 let). (Nerandžič, 2006) 13

22 3.2 Felinoterapie Kočka je schopna velmi čitelně vyjádřit pohodu, pozornost, strach, obranu i útok a téměř vždy se jedná o kombinované vyjádření těchto pocitů za pomoci následujících komponentů: - celkový postoj těla: natažení či skrčení končetin, vzájemné proporce a postavení přední a zadní části těla, držení hlavy, tvar a pohyb ocasu, stav srsti. - mimika: výraz oka, tvar a velikost zornice, postavení ucha, postavení hmatových vousů, mimika pysků, nosu a čela. (Nákresy viz příloha) - gesta: otírání se nosem,,ducání hlavou, očichávání, doteky tlapkou a hmatovými vousy, otírání se kolem nohou, přešlapování, skok na nohy, lehce zdvižená tlapka. (Hypšová, Mahelka, 2007, s. 262) Výběr koček pro návštěvní službu Stejně jako u psů jsou preferována zvířata s klidnou povahou, přátelská a přítulná. Vhodné jsou kočky z domácích chovů, kde známe povahové vlastnosti jejich rodičů. Zvíře musí být zcela socializováno. Nejlépe žijící v bytě nebo domku v přímém kontaktu s člověkem. Odborníci se shodují na tom, že po půlroční karanténě, prodělání veterinárních vyšetření a nezbytných testů na kočičí choroby může být pro terapii použita i kočka z útulku (pokud k tomu má vlohy) nebo z hygienicky závadného prostředí. Nikde není stanovena vhodná plemenná příslušnost, takže felinoterapii můžeme provádět i s kočkami bez průkazu původu. Jediným určujícím faktorem je tu souhra týmu a vhodné povahové vlastnosti zvířete. Z praxe však vyplývá, že určitá plemena koček mají jisté vlastnosti, které brání možnosti vykonávat s nimi terapii (snížená sociabilita, odtažitost aj.). Nejvíce preferovanými plemeny jsou kočky ragdollové, sibiřské a perské Význam kočky pro seniory Přítomnost kočky je pro mnoho seniorů jediným zdrojem radosti ze života, stejně jako přítomnost psa. Ať už senior žije doma nebo v jakémkoli ústavu, má obvykle málo sociálních stimulů, a vůbec trpí nedostatkem jakékoli společnosti a zájmu ze strany okolí. Kočka je, co se týká péče, méně náročná než pes, tudíž je vhodnější pro seniory, kteří žijí sami. Klienti domovů pro seniory a jiných podobných zařízení při felinoterapii prožívají často v myšlenkách návrat ke svým 14

23 zvířecím miláčkům, které museli opustit kvůli odchodu z domu, nebo kteří zemřeli stářím, a tím aktivizují své paměťové funkce. Součástí takové terapie potom není pouhá aktivita se zvířetem, ale i vyslechnutí životního příběhu klienta. Toto je jeden z hlavních problémů časového rozvrhování činností, a proto je dobré mít vyhrazenou časovou rezervu, případně neplánovat přesně, kolik klientů navštívíme. Zanedbatelný jistě není ani kontakt zaměstnanců zařízení se zvířetem, který jim alespoň na chvíli ulehčuje jejich velice náročnou práci. Pokud má sám pracovník lepší náladu, může ji dál rozšiřovat mezi své klienty. (Hypšová, Mahelka, 2007) Felinoterapie v České republice Jedinou organizací nejen v ČR, ale i v Evropě, která stanovuje podmínky pouze pro terapeutickou práci s kočkami, je NCHK (Nezávislý chovatelský klub). Protože v České republice zatím neexistuje zákon, který by této činnosti vymezoval pravidla, řídí se provádění terapie pouze dohodou s cílovým zařízením, případně interními předpisy organizace, která tuto činnost provádí. Tuto stať vypracoval klub na základě Řádu ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu (online: Řád ochrany ušlechtilých koček: < [cit ]) při veřejném vystoupení, návštěvní službě včetně zkoušek pro ni a svodu koček Zkušebního řádu NCHK (online: < pro týmy pracující v návštěvní službě. Dobrovolník návštěvního týmu musí být členem NCHK alespoň 1 rok. Musí si odpracovat se svou kočkou (po prozkoušení povahových vlastností ve zkráceném testu Zkušebního řádu) 10 návštěv jako žák pod dohledem chovatele s licencí pro návštěvní službu. Nejnižší věková hranice pro žadatele o návštěvní službu je 12 let, za nezletilé se musí zaručit rodiče či zákonní zástupci, z nichž alespoň jeden musí být přítomen u testu. (Hypšová, Mahelka, 2007, s. 269) 15

24 3.2.4 Informační zdroje ve felinoterapii Vzhledem k nedostatku informací o felinoterapii jsou jediným větším informačním zdrojem práce a články canisterapeutů, kde je teorie i praxe již poněkud rozvinutější. Dále můžeme čerpat přímo z internetových stránek NCHK. (online: < [cit ]) 16

25 3.3 Hiporehabilitace Terminologie Vzhledem k menší známosti používaných termínů uvádí Vosátková (2007, s. 215) vysvětlení hlavních pojmů pro usnadnění orientace v této problematice: - Hiporehabilitace: zastřešující pojem pro aktivity spojené s rehabilitací člověka pomocí koně v nejširším slova smyslu. - Hipoterapie: rehabilitační metoda, která využívá pohybu koně a jeho přenosu na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni. - Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění: metoda léčby psychických poruch s pomocí koně. - Parajezdectví: širší pojem pro sportovní aktivity spojené se sportovním využitím koně handicapovanými sportovci. - Cvičitel: pracovník proškolený Českou jezdeckou federací (dále ČJF) k výuce jízdy na koni, v textu tento termín používán v širším smyslu slova, jako člověk zodpovědný za přípravu koně. - Fyzioterapeut: specialista v rehabilitaci, který pracuje s pacienty pomocí různých rehabilitačních technik. - Rehabilitační lékař: lékař s nástavbovou atestací z fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace. - Zařízení sociálních služeb, zdravotnické zařízení nebo školské zařízení, kde je zooterapie aplikována: v textu nazýváno jako cílové zařízení nebo pouze zařízení. - Klient, popř. pacient, popř. příjemce služby: osoba, u níž je zooterapie aplikována Metody terapeutické práce s koňmi Práce s koňmi má svá pravidla a specifika. Podle následujícího dělení lze jednotně definovat každou činnost v přehledném systému. EAT - Equine-Assisted Therapy (terapie s pomocí koní) - jakákoli terapie (s výjimkou hipoterapie) prováděná uznávaným terapeutickým zařízením. Mezi tyto činnosti řadíme např. hřebelcování, které podporuje zlepšení rozsahu pohybu, rovnováhy a motoriky. 17

26 EFP - Equine-Facilited Psychoterapy (podpůrná psychoterapie s koňmi) - léčba duševní stránky člověka za využití koně jako prostředníka mezi klientem a odborníkem. EEL - Equine Experimential Learning (praktická výuka s pomocí koní) - výukové programy, které jsou přizpůsobeny osobám se specifickými potřebami. EAP - Equine-Assisted Psychoterapy (psychoterapie s pomocí koní) - využití koně v práci psychoterapeutů a psychiatrů v problematice psychických poruch. Hippotherapy Hipoterapie (odvětví fyzioterapie) - využití koně a jeho specifik ve fyzioterapii. Therapeutic riding (terapeutické ježdění) - terapie v průběhu sportovní činnosti, sloužící k rehabilitaci. Členění hiporehabilitace Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění - využívá se především pro klienty z řad dětí, ať už duševně či tělesně postižených, s omezenou schopností učení nebo s nápadnostmi v jejich chování. Tato technika umožňuje vytvoření důvěry, výcvik ke správnému sebesystému, odstranění agresivity, zlepšení koordinace aj. Parajezdectví - sportovní ježdění pohybově nebo duševně handicapovaných, 18

27 trénování a účast na závodech v jízdě na koních. Hipoterapie - předepisuje lékař, vykonává fyzioterapeut ve spolupráci s cvičitelem a pomocníkem. Je nutné zachovávat obecné principy (klid, přiměřená teplota, přiměřená délka terapie, výběr vhodného koně, poloha na koni, přenos pohybu na jezdce, vhodné pomůcky, jasné komunikační prostředky. Když jde kůň klidným krokem, dodává mozek impulzy ke svalům, zapíná je včas a správně, a klient tak stačí udržet rovnováhu. Při přetížení (při vysoké frekvenci kroků při klusu nebo cvalu) mozek člověka informace nezpracovává pro jejich velké množství a zapínají se patologické ochranné vzorce uložené v mozku, dojde k zablokování příjmu informací z periferie a mozek vysílá chybné příkazy ke svalům. (Nerandžič, 2006, s. 96) Ekonomická otázka hipoterapie Vezmeme-li v úvahu, že ustájení a příprava koně stojí denně 300 Kč a klient platí za terapii (20 minut) 100 Kč, je jasné, že se hipoterapeutický kůň sám uživit nemůže, nehledě na další potřeby, jako plat fyzioterapeuta a vodiče, vybavení, zdvižná rampa aj. Finanční otázka se řeší pomocí grantů, které jsou ale zdrojem nepravidelným a nejistým. (srov. Vosátková, Vízdalová, 2007, s ) Hiporehabilitace a senior V dostupné literatuře není uvedeno, že by se hiporehabilitace senioři účastnili, protože nepatří do největší cílové skupiny. Jejich zdravotní stav totiž obvykle nedovoluje, aby se takových aktivit účastnili. Samotná terapie by mohla velmi snadno seniorovi ublížit, a proto se v pokročilejším stáří téměř nevyužívá. Jedinou možností využití koní je jejich sledování, případně hlazení. 3.4 Ornitoterapie Tento druh terapie spočívá v chování papouška v kleci a naplňování jeho základních potřeb, čímž se v člověku vyvolává pocit užitečnosti. Podle možností jednotlivých druhů okrasných ptáků je možné učit je mluvit, nosit na ruce nebo rameni, případně vypouštět z klece a nechat poletovat po místnosti. Stejně jako u ostatních zvířat, tak i u papoušků je nutná výchova, pokud je chceme využít 19

28 v terapii. Pro ornitoterapeuta je nutné umět rozeznat náladu zvířete (např. čistí si peří jedině když se cítí v bezpečí). Terapie může probíhat i formou ambulantních návštěv, kdy terapeut klientům předvádí papouškovo umění, jako např. pohupování na prstech, nebo ochočeného papouška podá klientovi a nechá je chvíli hrát si spolu. U papoušků schopných řeči lze využít jejich dovednosti pro léčbu logopedických vad, třeba ve formě opakování slov. Největší úspěchy má ornitoterapie u seniorů, kde pomáhá nastolit duševní rovnováhu, ale bezcenná jistě není u žádného potřebného klienta, ať už jsou jeho potřeby a stav jakékoli. (srov. Doležalová, 2007) 3.5 Delfinoterapie Dalším, v České republice dosud nepraktikovaným druhem terapie je delfinoterapie. Specializovaná delfinária nalezneme např. na Floridě, v Německu, nebo na Ukrajině. Vzhledem k nedostatku informací v literatuře uvádím základní fakta čerpaná z rozhovoru s kanadským lékařem, který mi sdělil výsledky svého pozorování (i když bohužel jen neprofesionálního) pacientů, kteří delfinoterapii absolvovali, a samotného průběhu této terapie. Delfíni podle něj dokáží velice dobře navázat kontakt s člověkem, řeší složité úkoly, velmi rádi a ochotně se nechají vycvičit a doslova milují práci s lidmi. Vyznačují se vlastní řečí. Hlasově se dorozumívají na velmi dobré úrovni. Komunikují pomocí signálů, jež používají v určitých situacích. Od přátelského pískání až po rozhněvaný křik. Při rehabilitaci se využívá i schopnost delfínů vysílat elektromagnetické vlny, které ovlivňují některé procesy v lidském organismu. Delfíni jsou převážně využíváni pro práci s dětmi trpícími dětskou obrnou, Downovým syndomem, a také diabetiky. Pro svou schopnost rozvíjet komunikaci jsou vhodní i pro autistické děti. 3.6 Využití dalších zvířat Svobodová (2009, s. 66) vyzdvihuje z ostatních zvířat především králíky: Králík je vynikající společník v zoorehabilitaci, je klidný, ale pohyblivý, zvědavý, je taktilní, má rád dotyky i hlazení, jeho srst se hodí pro pozitivní taktilní podněty. Je vhodný jak pro děti, tak pro seniory, má zklidňující vliv na klienty, podporuje jemnou motoriku prstů, uplatňuje se i u psychiatrických pacientů, seniorů s demencí, 20

29 Alzheimerovou chorobou apod. Králíci jsou vhodní i pro ležící pacienty v léčebnách, klienty na invalidním vozíku, odvádějí pozornost od bolesti, hodí se i pro psychoterapii citově deprivovaných, agresivních dětí a dětí s poruchami učení, pro podporu pozitivních taktilních vjemů u nevidomých a slabozrakých a u osob s mentálním postižením. Výhodou využití králíků v práci se seniory je fakt, že je mnozí chovali doma. Tuto skutečnost lze použít jako prostředek k navázání prvního kontaktu s klientem. Z malých zvířat se v zooterapii dále uplatňují dle Mahelky (2007) morčata, činčily a fretky. Morčata díky mnoha společným znakům s králíky jsou s nimi často i souběžně používána. Činčily mají nesmírně jemnou srst, proto byly v Kanadě zapojeny do rehabilitace pacientů po těžkých popáleninách. Fretky byly pro své komunikační dovednosti zařazeny do terapeutických a sociálně rehabilitačních programů i v ČR. 3.7 Farmingterapie Loučka (2007) popisuje specifickou formu zooterapie farmingterapii, tedy terapii prostřednictvím práce na farmě. Nejedná se pouze o práci v přímém kontaktu se zvířaty, ale i o práci v celém procesu chovu a ošetřování zvířat, většinou u více druhů zvířat, včetně přípravy krmiva a vytváření jejich dobré pohody. Tento druh terapie je velmi důležitý a účinný, přispívá k integraci klientů do společnosti, k jejich postupnému zařazování mezi intaktní lidi. Klienti buď na farmě žijí (farma jako součást zařízení sociální péče) nebo na ni dojíždějí. Farmingterapie může být praktikována v podobě aktivní činnosti, např. krmení zvířat, která jsou naučená bez zábran přijímat potravu z ruky člověka, nebo ve formě pozorování, např. sledování práce pasteveckého psa a reakcí hnaného stáda na něj. Farmingterapie je velmi často využívána s ostatními druhy terapií, například canisterapií nebo felinoterapií. 21

30 Praktická část 22

31 4 Metodologie výzkumu V následující kapitole uvádím veškeré náležitosti vypracování výzkumu. Popisuji cíle, metody, průběh sběru dat, výběr respondentů a formulování výzkumných otázek a práci s nimi. Cíl výzkumu: Zjistit, zda zooterapie pozitivně ovlivňuje psychosociální stránku klienta, tedy jeho schopnost zvládat požadavky, které na něj vyvíjí sociální prostředí. Dalším cílem je potom informovat veřejnost o této nové metodě a doložit její účinky empirickými závěry práce. Zdůrazňuji, že cílem práce není zobecnit její výsledky na všechny obyvatele zařízení, ani na populaci seniorů obecně a ani z těchto výsledků vyvozovat obecné zákonitosti nebo pravidla pro následující práci v zooterapii. Metoda výzkumu: Vzhledem k faktu, že cílem práce není nezbytné zobecnění jejích výsledků na celou společnost, ale hlubší pochopení vlivu zvířat na psychosociální stránku seniorů, jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii. Ta se narozdíl od strategie kvantitativní snaží hlouběji porozumět sociální realitě a běžnému životu lidí. Podle slov Dismana (1993, s. 286) Posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích. Za cíl kvalitativního výzkumu pak tento autor považuje vytvoření nového porozumění nebo teorie. Sběr dat: pro účely této práce využiji techniku polostrukturovaného rozhovoru, který umožňuje flexibilitu při získávání informací od seniorů citlivým a nezatěžujícím způsobem, a zároveň díky dané struktuře otázek předchází přílišnému odklánění od tématu. Protože ale ne všichni klienti, se kterými se zooterapie provádí, jsou rozhovor schopni uskutečnit, uvádím dále i jednu případovou studii klientky upoutané na lůžko. Pro výzkum jsem si zvolila prostředí Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem v Boskovicích, protože tam vykonávám pedagogické a odborné praxe již několik let, a tak se podílím na jeho činnosti, i když doposud pouze v omezeném čase. Domov pro seniory má kapacitu 125 míst a domov se zvláštním režimem 37 míst. Budovy těchto dvou domovů jsou navzájem architektonicky propojeny (dříve jedno větší zařízení) a některé aktivity se konají pro oba domovy současně. Proto budou domovy označovány sjednocujícím pojmem domov. V domově je provozována zooterapie v několika podobách rezidentního typu: uvnitř je umístěno akvárium s rybičkami, klec s andulkou, u vrátnice 23

32 na chodbě již několik let bydlí fenka zlatého retrívra Besinka (která svou povahou není vhodná k samotné canisterapii, nicméně je přítulná a ráda se nechá od klientů hladit), a ohrádku v jedné z ergoterapeutických pracoven má i zakrslý králík Bany. Venku na dvoře, který je uzpůsoben pro vycházky obyvatel domova, je postavena voliéra s okrasným ptactvem, které klienti velmi rádi při relaxaci na čerstvém vzduchu pozorují (foto - viz přílohy). V podobě návštěvního programu a jednorázových aktivit tu probíhá také canisterapie. Samotné rozhovory jsem prováděla v průběhu souvislé odborné praxe v září roku Díky tomu, že mi byla ponechána volnost v sestavování plánu činností, jsem měla dostatek času pro provádění rozhovorů, a tak respondenti nepociťovali žádný tlak, kterým by byli nuceni odpovídat rychle, odpovědi nepromýšlet, nebo zkreslovat. Díky tomu, že mě respondenti znají, je navíc poměrně nízká pravděpodobnost, že by měli potřebu lhát a stavět sebe nebo zařízení do jiné pozice, než v jaké se opravdu nacházejí. Výběr respondentů: Zajímavé a pro výzkum přínosné by jistě bylo zvolit část respondentů, se kterými se zooterapie provádí, a druhou část, která se jí neúčastní. Na zřetel však musí být brán fakt, že některá zvířata jsou umístěna přímo ve společenských místnostech, do kterých v různých časových intervalech zavítá každý, takže klienta, který by s žádným zvířetem do styku nepřišel, v zařízení nenajdeme. Rozhodla jsem se tedy zvolit respondenty náhodným výběrem. Samozřejmostí pro mne bylo zaručení anonymity, která minimalizuje strach z nevhodné odpovědi. Respondenty jsem pro účely výzkumu označila neutrálně, písmeny A, B, C, D, E. Respondentka a žije v domově kvůli svému postižení (těžký diabetes, dětská mozková obrna s trvalými následky upoutána na invalidní vozík) již 15 let. Respondentka B byla rodinou umístěna do domova z důvodu nemožnosti složité péče o její zdraví (nutnost přidechování kyslíku), ale je často a pravidelně navštěvována členy své rodiny, především dcerou. V domově žije krátce, necelý rok. Respondentka C žije v domově šestým rokem z rodinných důvodů. Respondent D přišel do domova před dvěma roky, výhradně z důvodu neuspokojivé bytové situace. Je zdráv a soběstačný. Respondentka E žije v domově 6 let, je často navštěvována rodinou a známými, je vitální a aktivně se účastní většiny akcí v domově. Respondenti byli obeznámeni s tématem plánovaného rozhovoru i s účelem získávání dat, a samozřejmě byla zachována i dobrovolnost účasti na výzkumu. Výzkumná otázka: 24

33 Základní výzkumná otázka: Jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče? Dílčí výzkumné otázky: 1. Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování sociálního chování klienta? 2. Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů? 3. Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav? 4. Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají? 5. Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje? Operacionalizace: Převedení teoretických pojmů do empiricky ověřitelných dat. Takto zpracované otázky již lze použít pro utvoření konkrétních otázek, respondentům srozumitelných, a sestavení scénáře samotného rozhovoru. Seznam dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění i konkrétní znění otázek ve výzkumu přikládám pro přehlednost v tabulce v příloze č

34 5 Výsledky výzkumu a jejich interpretace V následujících podkapitolách interpretuji výsledky výzkumu podle dílčích otázek. Na konci každé podkapitoly jsou uvedeny dílčí závěry, ze kterých bude v závěru práce formulována odpověď na hlavní výzkumnou otázku. 5.1 Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování sociálního chování klienta? Respondentům byly kladeny otázky ohledně spokojenosti v zařízení a pomoci s řešením jejich problémů ze strany personálu. Všichni respondenti se shodují na tom, že jsou v domově spokojení, chválí především přívětivé chování personálu, dostatek zájmových činností a celkově pohodovou atmosféru. A: Ano, nejvíc se mi líbí naše kaplička a hodné sestřičky. D: Mně se tady líbí, nic mi tu nechybí. C: Všichni jsou tu na nás moc hodní, a paní doktorky jsou citlivé. K otázce pomoci s problémy se respondentky A,B,C a E vyjadřují shodně ve smyslu, že kdykoli je něco trápí nebo si nevědí rady, někdo z personálu jim vždy ochotně pomáhá v rámci svých možností a mnohdy i nad rámec povinností. A: Jistěže pomáhají, kdykoli se svěřím s problémem, tak ochotně poradí, a zajímají se i sami, když vidí, že mě něco trápí. C: Ano, pomáhají nám a dělají pro nás co nám jen na očích vidí. Je to poznat, že tuhle práci dělají s láskou. Respondent D zdůrazňuje svoji soběstačnost: Já s ničím pomoct nepotřebuju, jen tu bydlím. Dodává ale, že kdyby nějaký problém měl, jistě by ho se zaměstnanci řešil, protože ze zkušeností svého spolubydlícího může usoudit, že by mu jistě pomohli nejlépe, jak umí. Dílčí závěr: Z uvedených odpovědí usuzuji, že klienti jsou schopni plnit požadavky okolí, ať už zcela samostatně, nebo s pomocí zaměstnanců domova. Zařízení tedy napomáhá socializaci svých uživatelů velmi dobře. Klienti oceňují snahu zaměstnanců i nad rámec jejich povinností, přívětivost a prostředí plné podnětů, ve kterém se mohou cítit jako doma. Vyzdvihuji také fakt, že tři z pěti respondentů s naprostou samozřejmostí mluví o zařízení jako o svém domově, např. po návratu z návštěvy rodiny konstatují, že jsou rádi zase doma. Dále usuzuji, že se klienti 26

35 v domově cítí v bezpečí, a to jak fyzickém, tak i psychickém, což bezesporu také přispívá k jejich socializaci. Uspokojování psychosociálních potřeb tedy podporuje zlepšování sociálního chování klientů. 5.2 Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů? Respondentům byly kladeny otázky, týkající se jejich pocitů z prostředí domova a nápomocnosti zaměstnanců (zaměřeno na nepřiměřeně vysokou míru pomoci). Na otázku, zda si s klienty někdy zaměstnanci jen tak povídají, odpověděli všichni respondenti shodně souhlasně. B: To víte, že si ráda popovídám, a když mají sestřičky čas, tak si občas u mě jen tak sednou a povídáme si. D: Občas si rád popovídám s kýmkoli, ať už jsou to sousedi, paní vrchní, nebo třeba uklízečky. Při zodpovídání dotazů, zda respondentům v domově něco chybí, a jestli si při příchodu tam mohli ponechat některé své osobní věci, se respondenti v odpovědích částečně liší. A: Chybí tady mladý stálý personál, někdo, kdo přebere štafetu, až tu ty naše sestřičky nebudou. C: Chybí mi paní H (uvádí jméno zesnulé spolubydlící), a moje kočky, ale jinak jsem spokojená. E: Ne, nic mi tu nechybí. Kdyby ano, tak řeknu synovi nebo sestřičkám, to přece není žádný problém. V otázce možnosti ponechat si osobní věci všichni respondenti uvádějí, že nějaké drobnosti si z domu donesli, ale v domově bohužel není tolik místa. Respondent D se vyjádřil ve smyslu, že si přinesl několik pro sebe velmi důležitých drobností, ale většiny věcí se raději zbavil, protože chtěl předejít sporům mezi budoucími dědici: Takhle mám vše, co potřebuju, a zároveň se nemusím trápit tím, že se po mé smrti děti pohádají o každou stoličku. Další otázka měla za cíl zjistit, zda není péče o klienty tak vysoká, že by snižovala jejich soběstačnost. Respondenti se vyjadřovali ve smyslu, že pomoc je vždy zajištěna tak, aby nestrádali, ale zároveň aby se zbytečně nestávali závislými na pomoci ostatních v činnostech, které sami zvládají. C: Nikdo přece nechce, aby z nás byli zbytečně mrzáci, ani my, ani oni. E: Víte, kdyby nám pomáhali se vším, tak by nás to taky nebavilo, nejsme přeci zvířata, a když něco zvládneme sami, byť daleko pomaleji než kdyby nám pomohli, chceme to taky sami 27

36 udělat. Dílčí závěr: Dle výpovědí respondentů zaměstnanci zařízení dodržují zásadu individuálního přístupu ke klientům. Personál uspokojuje všechny potřeby klientů, a zároveň dbá na to, aby nevytvářel klientovu závislost na pomoci. V rámci možností domova mají klienti dovoleno mít na pokojích své osobní věci, čímž se zařízení snaží eliminovat socializační stres klientů. Mohu tedy říci, že zařízení poskytuje všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů. 5.3 Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav? Přechod z vlastního bydliště do ústavní péče s sebou vždy nese mnoho změn, především z hlediska soukromí. Proto jsem se v další otázce zaměřila na zjišťování ubytovací situace v zařízení. K otázce spolubydlení a soukromí na pokoji se respondenti vyjadřovali dle své aktuální pozice. A: Nebyla jsem vždy sama na pokoji, ale teď jsem a více mi to tak vyhovuje. S kamarádkami se ráda potkám, ale chci mít taky svůj klid. Bohužel to vždy nejde. C: Jsme tu dvě a jsme rády, že si můžeme povídat. Samotným by nám bylo trochu smutno. D: Jsme dva a soukromí mi trošku chybí, ale mám dobrého spolubydlícího, takže to jde. Vřelost vztahu mezi zaměstnanci a klienty hraje nesporně roli v životě klienta. Respondentky A, B, C a E na dotazování v této oblasti odpovídaly shodně ve smyslu, že zaměstnance mají rády a považují některé z nich za své kamarády. Respondent D připouští, že některé zaměstnance má hodně rád, ale potkává i takové, které rád nemá: Hlavně ty mladé holky, co sem chodí na praxi, ty nemám rád, protože tu jsou z povinnosti a dělají z nás hlupáky. Vůbec si neuvědomují, že máme za sebou celý život a taky o něm víme své. Respondenti byli dále dotázáni, jak se změnil jejich život příchodem do domova. Odpovědi se značně liší, proto tentokrát uvádíme ve zkratce všechny. A: Velice mi to usnadňuje život nemusím bojovat se schody a starají se tu, abych měla všechno, co potřebuji. B: Nejvíce mě mrzí, že tu nemůžu mít svého kocoura a pejska. Bydlí teď u dcery a mám tu jen fotky. C: Muselo to tak být, a tak ty 28

37 změny beru takové, jaké jsou. Nemá přece cenu se litovat. Je to tu prostě jiné. D: Změnil se jen prostor, kde trávím čas, ale jinak je vše při starém. Chodím ven, dělám, co mě baví. E: Je to nová etapa života a beru ji takovou, jaká je. Nezabývám se tím, co je nové, nebo jiné, a snažím se užívat, co mám. Dílčí závěr: Ubytování klientů na jednolůžkových pokojích je sice možné, ale vzhledem k omezené kapacitě takových pokojů bohužel nemohou být takto ubytováni všichni. Zařízení se snaží vyjít vstříc přáním klientů, protože ne všichni si přejí bydlet sami, někteří naopak společnost spolubydlícího nebo spolubydlících oceňují. Někteří klienti vnímají zaměstnance domova jako své nové rodinné příslušníky, nebo přátele, jiní s nimi příliš nevycházejí. Zdá se, že je to dáno povahou každého klienta, protože z osobních zkušeností ze zařízení vyvozuji, že zaměstnanci mají obrovskou snahu vycházet se všemi klienty dobře. Přechodem z vlastního bydliště do ústavu se život nějakým způsobem změnil všem respondentům a jejich přizpůsobení a přivyknutí na nové podmínky je dle mého názoru opět individuální záležitostí každého klienta. Některé služby jsou tedy určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav. 5.4 Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají? Dalším činitelem ovlivňujícím klientovu pohodu v zařízení jsou volnočasové aktivity. Respondentům byly kladeny otázky na možnost využití volného času. Všichni respondenti odpovídají opět podobně a tvrdí, že se v domově neustále děje něco, do čeho by se mohli zapojit. Všichni vidí ve volnočasových aktivitách velký přínos, protože podle jejich slov právě těm vděčí za nové vztahy s jinými obyvateli domova. Na prvním místě většina respondentů uvádí ergoterapeutickou dílnu, protože ta je k dispozici nejčastěji, a na druhém a třetím místě se střídají zooterapie a jednorázové akce zařízení. A: Na dílny chodím vždy, když můžu, i na některé akce, ale tam moc záleží na tom, jak mi je. Se zvířátkama můžou přijít kdykoli, i když nemám na nic náladu, a hned jsem veselejší. B: Vím, že něco probíhá, ale chodím vždy jen na chvilku, protože nemám zařízení na to, abych mohla být dlouho mimo svůj pokoj. D: Někdy tam zajdu, ale vykreslování mě nebaví, a takové ty ženské práce. Spíš mám rád muziku, tak 29

38 se vždy zeptám, co se bude dít, a podle toho se rozhodnu, jestli jít, nebo ne. Při dotazování na organizaci těchto aktivit se nám dostalo jednoznačné odpovědi od všech klientů. Za všechny uvádíme tedy jednu společnou odpověď. A: Ruku nad tím drží paní vrchní, ta vymýšlí ty velké akce a spolupracuje se sestřičkami z dílen, které zas vymýšlejí ty činnosti na každý den. Dílčí závěr: Nejrozšířenější formou aktivizace obyvatel je ergoterapie, která probíhá pravidelně a nejčastěji ze všech volnočasových aktivit. Dále je využíváno muzikoterapie, aromaterapie, u klientů upoutaných na lůžko se s úspěchem využívá technika bazální stimulace (zjištěno při praxích v domově). Zooterapie je velmi oblíbenou formou aktivizace, respondenti se shodují na tom, že je vždy potěší, když terapeutický tým přijde, nebo když si mohou zajít za zvířaty, umístěnými v zařízení rezidentně. Všichni respondenti poukazovali na činnost vedoucí sociálně zdravotnického úseku ( paní vrchní ), která se v domově stala velkou průkopnicí ve směru zlepšení služeb, poskytovaných obyvatelům, a neustále hledá novou inspiraci pro rozvoj této oblasti. 5.5 Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje? Poslední dílčí otázka je věnována přímo problematice zooterapie. Předmětem otázek pro respondenty byly pocity, které v nich zvířata navozují, a dopady zooterapie na jejich socializaci. Respondentů jsem se ptala, zda se seznámili blíže díky zvířatům v domově s některým z obyvatel nebo zaměstnanců domova, a zda si s někým o zooterapii povídají. A: Byla jsem tu sice dříve než zvířátka, ale s nimi je to tu veselejší. D: Ano, vždy si v kantýně povídáme o tom, co se děje. E: Spíše než seznámili bych řekla, že máme nová témata, o kterých si povídat. Je to velice příjemná událost, když nás navštíví. Na poslední otázku v celém rozhovoru, zaměřenou na pocity, vyvolávané přítomností zvířat, nebo jakékoli činnosti s nimi se nám dostalo několika výhradně pozitivních odpovědí. A: Cítím se příjemně, když si je můžu pohladit. B: Vím, že mi rozumí. Jen je mi moc líto, že tu nemohu mít ty své. Ale i když jsou ty zvířata cizí, je mi s nimi dobře. D: Vlastní jsou vlastní, ale i tak je to fajn. Oceňuju, že tu můžou být. Nebývalo to tak vždycky, i proto jsem původně do domova 30

39 nechtěl, protože jsem si myslel, že tu budu jako v konzervě, bez zájmu. Jsem mile překvapen, že tu s lidma pracují, a používají i zvířata. Dílčí závěr: Z odpovědí respondentů usuzuji, že zooterapie zmírňuje pocity osamělosti a sociálního vyloučení. Zooterapie také usnadňuje komunikaci a spolupráci mezi klienty navzájem a mezi klienty a zaměstnanci domova. Přítomnost zvířat a práce s nimi klientům navozuje příjemné pocity, eliminuje negativní myšlenky a dodává nové podněty a témata, kterými se senioři mohou zabývat. Ze zjevného nadšení, podtrženého velmi výrazným oživením rozhovoru, soudím, že zooterapie má v práci se seniory své místo, a přítomnost zvířete v lidském životě, obzvlášť v období stáří, je nenahraditelná. 31

40 6 Případová studie Paní T. Úvod: Anamnestické informace byly získány prostudováním osobní složky poskytnuté sociální pracovnicí. Data o předchozím životě bohužel nebyla dochována, a vzhledem k aktuálnímu stavu paní T. již nejsou zjistitelná není schopna rozhovoru. Informace o reakcích na zooterapii jsem záskala v průběhu samotné terapie a z rozhovoru s vedoucí oddělení, na kterém je paní T. umístěna. Osobní anamnéza: narozena v Novém Bohumíně. Pro zhoršení hybnosti a bolesti páteře byla v roce 2004 umístěna do Léčebny dlouhodobě nemocných. Do domova byla po dohodě přemístěna v roce 2005, z důvodu špatného zdravotního stavu a osamělosti. Aktuální sociální anamnéza: Pobírá starobní a vdovský důchod a příspěvek na péči. Je ubytována na čtyřlůžkovém pokoji a se zařízením je uzavřena smlouva o ubytování, stravování, a úkonech péče. Dále jsou na základě dohody poskytovány ošetřovatelská a rehabilitační péče, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, základní sociální poradenství, a je zprostředkována lékařská péče. K dosažení osobních cílů a zajištění sociálních potřeb se využívá bazální stimulace, aktivizace hudbou a počítáním a zooterapie. V roce 2006 bylo učiněno prohlášení o zdravotním stavu, ze kterého vyplývá, že na základě zhoršení zdravotního stavu není schopna nadále hospodařit se svými majetkovými hodnotami a bylo jí doporučeno přebírání těchto hodnot do úschovny domova, s čímž paní T. souhlasí s doporučením lékaře o nakládání se svými finančními prostředky a dává generální souhlas s takovým jednáním. Finanční hotovost je předávána sociální pracovnici, která z ní hradí veškeré potřeby této klientky, a zbytek předává k uložení na vkladní knížku. Podle spisu klientka nenarušuje kolektivní soužití a její duševní soužití s okolím je obecně dobré. Zdravotní anamnéza: klientka trpí ischemnickou chorobou srdeční, polyarthrosou a algií C páteře. Je upoutána na lůžko, verbální komunikace je značně omezená. Využití alternativních terapií: využívá bazální stimulace, hnízda, ve kterém je umístěna denně, muzikoterapie, a zooterapie. Vedoucí oddělení, na kterém je paní 32

41 T. umístěna, potvrzuje pozitivní vliv zooterapie: Vždy se celá rozzáří, je to zázrak, protože před započetím zooterapie téměř nereagovala na podněty z okolí. Teď se její zdravotní i psychosociální stav bezesporu zlepšil. Závěr: z pozorovaných reakcí při terapii usuzuji, že v případě paní T. má zooterapie velmi významný podíl na zlepšení kognitivních a komunikačních funkcí a blahodárný vliv na paměťové schopnosti. Paní T. má podle slov vedoucí oddělení také různě dlouhá období, kdy vůbec nereaguje na žádné podněty, anebo celé dny hluboce spí. Přítomnost zvířete je v takovém případě jedinou možností, jak klientku probudit dříve. Klientka pozitivně reaguje i na samotnou terapeutku, kterou má vnitřně spojenou s příchodem zvířete. 33

42 7 Závěr výzkumu V následujícím textu uvádím souhrnné výsledky zkoumání a formuluji odpověď na základní výzkumnou otázku: Jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče? Z výzkumu vyplývá, že uspokojování psychosociálních potřeb podporuje zlepšování sociálního chování klientů. Zařízení, ve kterém byl výzkum prováděn, poskytuje všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů. Některé služby zařízení jsou určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav. Mezi tyto služby patří různé druhy alternativních terapií, mezi nimi i zooterapie. Na základě odpovědí na otázky a případové studie dále soudím, že zooterapie má pozitivní vlivy na oblast komunikace, socializace, paměťové funkce, aktuální i dlouhodobý psychický stav, kognitivní funkce, zlepšení hrubé i jemné motoriky. Přítomnost zvířete může být dále přínosem k uvolnění atmosféry, navázání, nebo prohloubení kontaktu, a to jak mezi klienty navzájem, tak i ve vztahu klient zaměstnanec zařízení. Kontakt se zvířetem však nepůsobí pouze na psychosociální stránku osobnosti, ale také na stránku fyzickou biologickou, například při procvičování ztuhlých svalů a kloubů nebo uvolnění svalstva či křečí. Zvíře je v takovém případě nejen pomůckou, ale i motivací ke zlepšení fyzického stavu, který však nebyl přímým cílem výzkumu. Specifické kladné reakce vykazují také osoby trpící Parkinsonovou chorobou, se kterými byl průzkum prováděn. Třesoucí se ruce, spočívající na zvířeti, se stávají lépe volně ovladatelnými a třes může krátkodobě i zcela vymizet. Mohu tedy říci, že na osoby, které byly zkoumány, má zooterapie výhradně pozitivní vliv. 34

43 Závěr Předložená bakalářská práce se podrobně zabývá využitím zooterapie v práci se seniory. Teoretická část práce uvádí čtenáře do základní terminologie, seznamuje stručně s historií zooterapie, popisuje její metody, formy, a aktuální problémy. Dále se věnuje vysvětlení základních termínů, spojených se zooterapií, popisuje její nejrozšířenější druhy a zmiňuje i ty, které nejsou v literatuře tolik rozebírány. Celá práce je, jak již bylo uvedeno, zaměřena na práci se seniory, a proto je v některých kapitolách uvedena podkapitola využití daného druhu v práci s touto cílovou skupinou. Cílem bylo shrnout užitečné informace o tomto rozvíjejícím se oboru, které jsou dostupné v literatuře pouze útržkovitě, do smysluplného celku. I přes veškeré obtíže, spojené s vyhledáváním údajů, např. v otázce delfinoterapie, kde byla zdrojem informací především konzultace s lékařem, žijícím v Kanadě, tohoto cíle práce bylo dosaženo. Dalšího vytyčeného cíle, zpřístupnění informací o nových metodách přístupu k práci se seniory, se také podařilo dosáhnout (viz kapitoly č. 1 3). V praktické části je popsána příprava, průběh a výsledek výzkumu, jehož prostřednictvím bylo možné dojít k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, a sice Jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče? Výzkum proběhl úspěšně za pomoci a podpory zaměstnanců domova, i jeho obyvatel, o čemž svědčí fotografie pořízené v průběhu terapie, jejíž součástí byl u vybraných klientů i v předchozích kapitolách analyzovaný rozhovor. Mohu tedy říci, že tato práce úspěšně dosáhla všech svých vytyčených cílů a nad stanovený rámec také odůvodnila a pozitivními výsledky doložila účelnost využití zooterapie v práci se seniory. 35

44 8 Bibliografie: Monografie: GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros, ISBN SVOBODOVÁ, I. a kol., Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, ISBN Články: DOLEŽALOVÁ, A. Papoušci - ornitoterapie. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN HYPŠOVÁ, D., MAHELKA, B., Felinoterapie. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN LOUČKA, R., Ovce a kozy. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN MAHELKA, B., Využití dalších zvířecích druhů v zooterapii úvod do problematiky. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN NECHVÁTALOVÁ, M., Přehled možných finančních zdrojů pro podporu canisterapie In Mezinárodní seminář o zooterapiích Tvorba norem praxe I v Brně, sborník příspěvků. Brno: Filia ISBN PATOČKA, J. a kol., Velká didaktika. In. Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

45 TICHÁ, V., Indikace a cíle canisterapie In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN TVRDÁ, A., TICHÁ, V., Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN VOSÁTKOVÁ, A., VÍZDALOVÁ, H., Hiporehabilitace. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN Elektronické zdroje: Slovní cizích slov, online: < [cit ]. Oficiální stránky NCHK, online: < [cit ]. Řád ochrany ušlechtilých koček, online < [cit ]. Zkušební řád NCHK, online: < [cit ]. 37

46 Seznam příloh Příloha č. 1: mimika a postavení těla kočky. (Hypšová, 2007) Příloha č. 2: seznam dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění a konkrétní znění otázek ve výzkumu. Příloha č. 3: fotografie zvířat v zařízení. Příloha č. 4: fotografie z průběhu zooterapie. 38

47 Přílohy

48 Příloha č. 1: mimika a postavení těla kočky. (Hypšová, 2007) Klidná kočka, uši jsou v normálním postavení, oči jsou jen pootevřené. dopředu, oči doširoka otevřené. Kočka, která dává najevo maximální pozornost. Ušní boltce jsou obrácené Kočka vyjadřující nevůli, ušní boltce jsou vytočené lehce ven. zareagovat. Kočka se necítí dobře, uši jsou v rozdílném postavení. Rozhoduje se, jak k obraně. Kočka, která se cítí velmi nepříjemně, nebo má strach, a je připravena se útočníkovi. Prskající syčící kočka, uši jsou položené dozadu. Cítí se v nouzi a brání