Geomorfologické mapování lokality Městiště. Filip Hartvich

Transkript

1 Geomorfologický Geomorfologické sborník mapování 2 a inventarizace tvarů ČAG, ZČU v Plzni, 2003 Geomorfologické mapování lokality Městiště Filip Hartvich f.hartvich@volny.cz Přírodovědecká fakulta UK, katedra fyzické geografie a geoekologie, Praha 2, Albertov 6 Zájmová lokalita Městiště, vymezená jako obdélník 3,5 x 6 km, se nachází na rozhraní Šumavy a Pošumaví jižně od obce Strážov (okr. Klatovy). Mapovací práce na zájmovém území proběhly v několika blocích v letech Za pomoci literatury, zejména rozmanitých legend existujících geomorfologických map i návrhů legend (BASHENINA ET.AL 1968, DEMEK ET AL. 1972, BALATKA, LOUČKOVÁ A SLÁDEK 1963, AJ.) byla sestavena legenda pro tuto geomorfologickou mapu (Obr. příl. A). Endogenně podmíněné tvary byly součástí původní legendy, avšak v průběhu mapování bylo rozhodnuto, že budou jako samostatná jednotka vypuštěny. Jednalo se konkrétně o svahy tektonického původu a pokud se totiž tyto svahy na území vyskytují, jednalo by se prakticky o celý severovýchodní svah hřbetu Prenetu, pod jehož úpatím prochází podle tektonické mapy podšumavský zlom (MALKOVSKÝ, MAHEL 1984). DEMEK ET AL. (1972) uvádí 16 bodů, které charakterizují čerstvé tektonické svahy, z nichž však jen 5 je splněno v případě okolí podšumavského zlomu. Převážně exogenně podmíněné procesy modelují dnešní vzhled zájmového území. Po tektonických radiálních pohybech v průběhu neogénu a pleistocénu došlo rovněž k aktivizaci erozně-denudačních procesů a remodelaci území. Obr. 1: výskyt zarovnaných povrchů Zbytky zarovnaných povrchů jsou pro vyšší části Šumavy typické. Jedná se o pozůstatky paleogenního peneplénu, vyzdvižené o několik stovek metrů. Protože zájmové území se nachází na rozhraní Šumavy a Šumavského podhůří, zarovnané povrchy zde jsou mnohem více rozčleněny erozí a tvoří relativně malé plochy. Na mapovaném území byly zjištěny celkem tři úrovně zarovnaných povrchů, které přibližně korespondují s úrovněmi, popsanými 131

2 v práci ŠEBESTY (1997). Nejvyšší úroveň zarovnaného paleoreliéfu v této výškové úrovní tvoří okolí pramenné oblasti Jelenky zvaná Ovčí Louky. Tato plošina se nachází na severním svahu Můstku (1 234 m n. m.) v nadmořské výšce kolem m n. m. Druhá úroveň zbytků zarovnaného povrchu leží již v šumavském podhůří a tvoří vrcholovou oblast elevace Plošina. Nápadně plochý vrchol, jehož tvar se odráží i ve jménu kopce, dosahuje 972 m n. m. a je tedy o přibližně 120 metrů nižší než plošina Ovčí louky. Kromě zmíněných dvou úrovní byla zjištěna ještě relativně rozsáhlá oblast nápadně plochého reliéfu v nadmořských výškách 820 až 850 m v okolí Chřepic. Pokud by šlo o pozůstatek peneplénu, odpovídal by v této pozici údajům ŠEBESTY (1997), podle něhož má být jedna z úrovní výskytu paleoreliéfu právě mezi 750 a 850 m n. m. (viz Obr. 1) Fluviální erozní tvary se na mapovaném území projevují poměrně výrazně, neboť fluviální eroze je dnes jedním z hlavních geomorfologických činitelů v oblasti. Při mapování bylo na strmých svazích Prenetu a na severozápadním svahu Plošiny zaznamenáno několik strží nevelkých rozměrů délka se pohybuje od 50 do 300 metrů, hloubka od 50 centimetrů do 3 metrů. Nalezené strže nezasahují až ke skalnímu podloží jsou vyhloubeny pouze v deluviu. Erozní zářezy drobných vodních toků se nachází na severním a severovýchodním svahu Velkého Prenetu, kde dochází k zařezávaní těchto toků do vlastních naplavenin, do deluvia a ve strmějších částech svahu i do skalního podloží. Nejzřetelnější je zaříznutí Jelenky, která je přece jen vodnější než ostatní toky. Zahloubené údolí je asi 50 metrů široké a jeho hloubka dosahuje metrů. Úpady nebo také pramenné mísy jsou zde řazeny mezi fluviální tvary, ve skutečnosti je však jejich původ polygenetický, protože se na jejich vzniku podílí také nivační a svahové procesy. Většinou jsou pokryty rozvolněnými kameny, mezi kterými jsou drobná jezírka a rozmáčená půda, porostlá pouze vlhkomilnými rostlinami. Bylo zmapováno 52 úpad ů, které se lišily rozlohou od 657 m 2 do m 2 (průměrně m 2 ), a jejichž celková plocha činí m 2, což je přibližně 1,2 % plochy území. Úpady jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po mapovaném území, s výjimkou plochých oblastí vrcholu Prenetu, Plošiny a Ovčích luk, také v níže položených oblastech u dna hlavního údolí Jelenky se příliš nevyskytují. Většina úpadů se dokonce nachází na svazích o sklonu přes 20 a to nejvíce v okolí pramenišť toků. Se zahlubováním vodních toků souvisí vznik skalních stupňů v údolním dně. Vyskytují se zejména v oblastech nejstrmějšího podélného sklonu koryta, kde se tok již zahloubil až do skalního podloží. Nejvíce skalních stup ňů se vyskytuje rovněž v korytě největšího toku Jelenky a to zejména v horní, značně zahloubené části toku. Několik drobných kaskád bylo také nalezeno na druhém a třetím levém přítoku. Údolní nivy se vyskytují na mapovaném území na dvou místech. Lépe je vyvinuta niva na Jelence a jejím prvním pravostranném a druhém levostranném přítoku. Niva je zamokřená, porostlá vlhkomilnými dřevinami a bylinami. Nivní 132

3 akumulace nejsou příliš mocné, podle práce HYLSKÉHO (1961) byly půdní sondy zastaveny pro úlomky v hloubce pouhých 90 cm. Samotná jemnozrnná, písčitá nivní hlína je mocná pouze 70 cm, dále již následuje skeletovitá pís čitá hlína. Těsně pod Městištěm niva končí, dále po proudu je totiž Jelenka vedena regulovaným korytem, které je obklopené zemědělsky využívanou půdou. Druhý výskyt údolní nivy byl zaznamenán na Bradenském potoce v úseku asi 560 metrů dlouhém, v místě, kde potok opouští zájmové území této práce. Tato niva je široká pouze přibližně metrů. Relativní výška nivy nad hladinou potoka je zde minimální, jen cca cm. Také v tomto případě končí niva u počátku antropogenně přebudovaného koryta v obci Bradné. Polygenetické svahy byly kategorizovány podle sklonu. Pro účely geomorfologické mapy byly podle sklonu polygenetických svah ů rozlišeny následující kategorie. o Svahy a plošiny o sklonu do dvou stupňů. Tato sklonová kategorie se na území vyskytuje na ploše 0,3016 km 2 (1,5 % plochy území). Je však otázkou, zda vůbec tuto kategorii sklonu řadit mezi polygenetické svahy, protože se vyskytuje na zájmovém území pouze ve dvou polohách: jednak v údolním dně Jelenky a Bradenského potoka, kde do značné míry koresponduje s polohou nivy, jednak naopak v největších nadmořských výškách, kde mají tento sklon vrcholové plošiny nebo stupně (vrcholy Prenetu, Plošiny, oblast Ovčích luk a také okolí Chřepic), jež byly popsány jako pravděpodobné pozůstatky vyzdviženého zarovnaného povrchu. o Svahy se sklonem mezi 2 a 5 zaujímají na vymezeném území 1,3914 km 2 (6,6 % plochy). Pro tuto kategorii platí v menší míře podobné výhrady jako pro kategorii předešlou s tím rozdílem, že území se sklonem 2 5 přesahuje jak nivy, tak pravděpodobné zarovnané povrchy a vyskytuje se i na jiných místech, například v případě nejnižší části údolí Jelenky v okolí toku pod Městištěm a také areálu bývalé pěchotní střelnice jihozápadně od Městiště. Obě tyto lokality jsou budovány typickými svahovými sedimenty, které tvo ří ploché akumulace. o Svahy se sklonem 5 až 10 jsou již značně rozšířenější, pokrývají na vybraném území plochu 4,916 km 2 (23,4 %). Do oblastí výskytu tohoto sklonu lze zahrnout souvislé pásy, které se táhnou po h řebenech všech hlavních elevací (Prenet a Plošina), dále sousedství zarovnaných povrchů (okolí Bradného a Ovčí louky) a konečně v dolních částech svahů nad dnem údolí (zejména Jelenky, ale i Bradenského potoka). o Svahy se sklonem zaujímají na mapovaném území největší plochu: 9,411 km 2, tedy přes 44,8 %. Tvoří vlastně s výjimkou nejstrmějších částí západní, severozápadní, severovýchodní a částečně i východní svahy Plošiny, severní svahy Můstku a severovýchodní i jihozápadní svahy Prenetu. Za pozornost stojí nerovnoměrný rozsah oblastí se sklonem 10 až 20 v horní (konvexní) a spodní (konkávní) 133

4 zóně svahů: Zatímco okraje plochých hřbetů jsou ostré a sklon se zde rychle mění, na relativně širokém dně údolí se sklon svahu zmenšuje velmi pomalu. Příčinou je jednak stavba pohoří (výskyt zarovnaných povrchů na hřbetech), jednak narůstající mocnost akumulací sedimentů směrem ke dnu údolí. o Svahy se sklonem 20 až 35 pokrývají 4,796 km 2 (22,8 %). Nejrozsáhlejší výskyt těchto již poměrně strmých svahů byl zaznamenán na sv. svazích Prenetu, severním svahu Můstku a také na jz. úbočí Plošiny, tedy na svazích, obrácených k Pošumavskému zlomu. Kromě těchto oblastí je možné najít takto strmé svahy i na jz. úbočí Prenetu nebo na erozně silně exponovaném severní svahu Plošiny. o Vůbec nejstrmější svahy spadají do kategorie svahů přes 35. Zaujímají pouze 0,1853 km 2 území (0,9 %) a nalézají se výhradně na svazích se sv. expozicí. Pouze jedna malá lokalita (jen 17 % rozlohy pásma) leží na severovýchodním svahu Plošiny nad údolím Kan čí mýť, ostatní jsou na svazích hřbetu Prenetu a Můstku. Faktorů, které způsobily takto jednotnou orientaci těchto svahů, bylo zřejmě více. Jednak od severovýchodu a severu směřovala k hlavnímu šumavskému hřebeni zpětná eroze toků po zdvihu Šumavy (KUNSKÝ ET AL.,1968), jednak byly severovýchodní svahy zřejmě porušeny sítí tektonických poruch šumavského směru a konečně v podmínkách střední Evropy jsou severní až severovýchodní svahy nejméně osluněny a tedy nejexponovanější vzhledem ke kryogenním a nivačním procesům. Kryogenní a nivační tvary jsou na mapovaném území značně rozšířené (pokrývají 6,2 % území), což je důsledkem intenzivního mrazového zvětrávání zejména v průběhu kvartéru a v menší míře stále probíhajícího. Vyskytují se zejména ve větších nadmořských výškách, naopak je prakticky nenajdeme na širokém dně údolí Jelenky a na plošině v okolí Chřepic. Obr. 2: Schematické profily: A většina nalezených srubů, B typický mrazový srub s vyvinutou kryoplanační terasou, C strukturní stupeň Mrazové sruby tomuto tvaru byla při mapování věnována značná pozornost, protože poskytují svědectví nejen o horninovém složení podloží a jeho vlastnostech a o zvětrávacích pochodech, jež v daném místě působily, ale jsou rovněž cenným zdrojem informací pro puklinovou analýzu. Při klasifikaci 134

5 tohoto tvaru se vyskytly často určité obtíže s jeho zařazením. Podle práce RUBÍNA, BALATKY ET AL. (1986) jsou totiž mrazové sruby stupně, které jsou střídány kryoplanačními terasami o sklonu do 12. Většina nalezených srubů odpovídala svým tvarem (tedy stupeň, jehož spodní strana je strmá a horní splývá se svahem), avšak kryoplanační terasy prakticky nikdy nebyly dostatečně vyvinuty a na jejich místě se nacházely spíše strmě ukloněné kamenné proudy či moře, takže se nabízí možnost, že se v některých případech jedná o strukturní stupně. Při rozlišení srubů a strukturních stupňů často pomůže řez po spádnici, ovšem v případě většiny stupňovitých výchozů v zájmovém území je profil jakousi kombinací obou. Je otázkou, proč se kryoplanační terasy nevyvinuly. Pravděpodobně zde hrálo roli několik faktorů, a sice: o větší intenzita hloubkové fluviální eroze, související s postupem erozní vlny směrem k hřebenu Šumavy, a následné intenzívní svahové procesy na svazích a rychlý transport o malé rozměry výchozů, takže nebyl dostatečný přísun materiálu o značné rozrušení a relativně malá odolnost horniny vůči dalšímu rozpadu na jemnější frakce (oproti např. granitům, kde se typicky vyvíjí kryoplén) Nalezené skalní tvary byly nakonec klasifikovány jako skalní sruby, protože jak svým tvarem, tak polohou na svahu a do značné míry i vývojem odpovídají nejspíše tomuto referenčnímu tvaru. Vzhledem k výhradám by bylo ovšem také možné zavést nový termín, například polygenetický skalní stupeň. Výskyt skalních srubů na mapovaném území je omezen na tři lokality. Prakticky všechny sruby se nachází na svazích se sklonem přes 30, v jejich těsné blízkosti byly zaznamenány i nejvyšší hodnoty sklonu (59, 57 a 54 ). Skupina 1 se nachází se pod hranou plochého hřbetu mezi Můstkem a Prenetem (pod lokalitou Na Sjezdovce ) v nadmořských výškách mezi m. Jedná se o výchozy svorových rul, často prostoupených 1 20 cm mocnými žílami šedého až narůžovělého křemene. Sruby jsou vysoké až 8 metrů a jejich sklon se pohybuje od 60 do 80. Ačkoli se sklon svahu pod sruby zmírňuje, nelze zde mluvit o vyvinuté kryoplanační terase. Celý svah okolo srubů je však pokryt kamenným mořem, tvořeným částečně zvětralými balvany velikosti od 20 cm v delší ose až po kamenné bloky o hraně 5 m. Přibližně 1 kilometr od skupiny 1 na VSV se nachází skupina 2. Leží v obdobné pozici na sv. svahu nad údolím Jelenky, zdejší svah je ovšem ješt ě strmější a údolí hlubší. Sruby jsou zde uspořádány v několika patrech v nadmořských výškách m, výška jednotlivých stupňů nepřesahuje metrů, šířka srubů se pohybuje mezi 10 a 25 metry. Také zde je skalní podloží budováno biotitickými pararulami a svorovými rulami s křemennými žilkami (VEJNAR, KOPECKÝ & RŮŽIČKA 1991). Svah zde dosahuje sklonu až 57 a jsou zde přítomny nápadné příznaky aktivních svahových pohybů, Ze svahových pohybů se zde projevuje zejména svahové ploužení (creep) a soliflukce, ale byl nalezen i pozůstatek malého proudového sesuvu. Také tato 135

6 skupina je obklopena kamenným mořem, tvořeným částečně již ovětralými balvany značně se lišících rozměrů (0,1 3 m). Třetí skupina srubů lemuje ze severu a z východu ostrou hranu roviny v oblasti usedlosti Pohádka, nejsevernějšího výběžku hřbetu Plošiny. Tyto sruby leží již v Šumavském podhůří a jsou situovány mnohem níže než obě předchozí skupiny, nachází se mezi 775 a 800 m n. m. Největší srub dosahuje výšky 20 s šířky 35 m, ostatní jsou maximálně 5 metrů vysoké. Sruby jsou budovány migmatizovanou biotitickou pararulou (VEJNAR, Z., KOPECKÝ, A. & RŮŽIČKA, M. 1991), tedy horninou silnější metamorfózy než sruby na Šumavské části území. I v této oblasti je v okolí srubů velmi strmý svah (až 59 ). Jako skalní výchozy byly klasifikovány ostatní skalní útvary, které nemohly být zařazeny do kategorie skalní sruby. Také skalní výchozy se s výjimkou dvou malých enkláv nachází výhradně na svazích severovýchodní orientace, narozdíl od srubů však nejsou vázány pouze na nejstrmější svahy. Jediná skalní hradba se nachází se v nadmořské výšce m n. m. na hřbetu, který vybíhá z Můstku k severu a nad údolím Jelenky se stáčí ke severozápadu. Tento útvar je budovaný svorovou rulou s hojným biotitem a drobnými křemennými žílami. Skalní hradba je přibližně 200 metrů dlouhá a 5 10 metrů vysoká, přičemž příkře spadá na obě strany, a šířka se pohybuje mezi 8 a 20 metry. Obr. 3: model kamenného moře pod skupinou 3 Značná část území je pokryta balvanitými akumulacemi kryogenního původu. Byly rozlišeny dvě kategorie plošných akumulací: jednak kamenná moře a proudy, jednak rozptýlené balvanité akumulace. Oba tvary vznikají podobně, tj. mrazovým zvětráváním skalních výchozů a následným transportem materiálu po svahu, liší se však poměrným zastoupením balvanitých zvětralin. Kamenná moře a kamenné proudy pokrývají plochu 0,087 km 2, tedy 0,41 % území. Do této kategorie náleží několik drobných lokalit, ležících převážně na strmých svazích pod většími výchozy a sruby. Nejlépe vyvinuté kamenné moře se nachází na severovýchodním svahu severního vrcholu Plošiny. Toto kamenné moře je dlouhé asi 100 metrů, přibližně 120 metrů široké v horní části, přičemž 136

7 směrem po svahu se výrazně zužuje. Má nevelkou rozlohu (0,008 km 2 ), přesto je však nejtypičtější ukázkou balvanité akumulace na mapovaném území. Akumulace je tvořena mírně zvětralými balvany o rozměrech cm v delší ose. Plošně nejrozsáhlejší kamenné moře se nachází pod sruby skupiny 3. Je téměř 250 metrů dlouhé ve směru po spádnici a cca 100 metrů široké. Zpočátku velmi strmý sklon (až 57 ) se postupně zmírňuje. Přibližně rozměrů cm v delší ose dosahují balvany, které tvoří toto kamenné moře. Jsou poměrně zaoblené zvětrávacími procesy, takže na nich již není příliš zřetelná původní foliace (Obr. 3). Rozptýlené balvanité akumulace jsou oproti kamenným mořím značně rozšířené, pokrývají 1,218 km 2, tj. přes 6 % území. Vzhledem k nevelké hloubce skalního podkladu na většině elevací na mapovaném území se uvolněný materiál snadno dostává na povrch, kde tvoří akumulace o různé hustotě balvanů. Materiál je poté posunován soliflukcí a dalšími svahovými procesy (RUBÍN, BALATKA ET AL. 1986). Na mapovaném území najdeme balvanitou suť prakticky na všech zalesněných svazích obou hlavních elevací (Velkého Prenetu a Plošiny), žádná zákonitost ve výskytu mapovaných ploch rozptýlených balvanů nebyla zjištěna, s výjimkou logické polohy hustších akumulací v okolí skalních výchozů. Uvolněné bloky se vyskytují buď v blízkosti výchozů, nebo společně s rozptýlenými balvany, které však přesahují svými rozměry. Tyto bloky se liší od výchozů tím, že nemají pevné spojení se skalním podložím. Na mapovaném území byly tyto bloky nalezeny zejména v sousedství obou skupin skalních srubů (2 u skupiny 1, 5 u skupiny 2), a na svahu Velkého Prenetu, přibližně 250 metrů nad hlavní cestou. Antropogenní stupně jsou na území značně rozšířené, většinou se jedná o stupně, související s komunikační sítí. Na mapovaném území o rozměrech 3,5 x 6 kilometrů existuje téměř 130,5 kilometrů (!) komunikací, z toho 127,2 km tvoří lesní a polní cesty. Protože terén území je ze značné části svažitý, je nutno při budování cest často vytvářet umělé stupně. Kromě komunikačních stupňů je možné místy narazit i na agrární terasy, například v sadech nad Datelovem. Další skupinou antropogenních tvarů jsou náspy, valy, drobné haldy a další elevace. Původ těchto tvarů často nelze jednoznačně vysvětlit. Záhadné jsou zejména haldičky drobné hromady balvanitého materiálu, které jsou rozšířené zejména ve vrcholové partii Velkého Prenetu, na hřebenu a západním svahu Plošiny a na svahu nad Divišovicemi. Připomínají agrární haldy, avšak vzhledem k jejich poloze (často přes m n. m.) není možné předpokládat, že by vznikly jako shromaždiště skeletu, znemožňujícího obdělávání půdy, i když připustíme, že lesní porosty jsou z větší části umělé a ne starší než let, vždyť na území ČR byla rozloha lesů nejmenší právě v této době (LIPSKÝ 1998). Autor se domnívá, že tyto plošší vrcholky mohly být využívány jako pastviny a pro lepší využití a údržbu byly odstraněny větší 137

8 kameny a narovnány do těchto haldiček. Někde byly místo haldiček vytvořeny valy, až 650 metrů dlouhé, dosahující výšek 0,5 až 1,5 metru. Ty mohly původně ohraničovat jednotlivé pastviny, podobně jako dnes ve Skotsku. Tyto haldičky jsou obvykle okrouhlé až elipsovité o průměru 1,5 až 8 metrů a výšce 0,5 2 metry. Jsou nepříliš pečlivě poskládány z běžných ovětralých úlomků zdejší podložní horniny, v nejdelší ose cm dlouhých. Na mapovaném území se nachází celkem 6 sídelních oblastí: obec Městiště, osady Datelov a Chřepice, které ovšem sestávají pouze z několika obytných domů, usedlost Pohádka a částečně na něj zasahují i obce Bradné a Divišovice. Veškeré sídelní plochy zaujímají pouze 0,169 km 2, což je pouze 0,8 % plochy území. Zajímavý je nález 5 pozůstatků budov, které se všechny nachází podél horního toku Jelenky, a to i na naprosto nečekaném místě: Zbytky pravděpodobně malého mlýna byly objeveny v nejhůře přístupném úseku toku, v hlubokém údolí na severním svahu Můstku. Obecně lze říci, že endogenní procesy se dnes projevuje pouze pasivně, tedy vytvořením základu reliéfu, který byl zejména v průběhu kvartéru značně přemodelován pochody exogenními. Denudace, probíhající do konce starších třetihor, vymodelovala plochy dnešních zarovnaných povrch ů, neotektonikou vyzdvižené do dnešní pozice. Během pleistocénu zde silně působily procesy kryogenní, jejichž produkty jsou dodnes významné zejména pro mezoreliéf zájmového území a které v omezeném měřítku působí dodnes. V holocénu utvářejí reliéf v první řadě procesy exogenního původu. Protože se území nachází v horském a vrchovinném terénu, pokrývají jej z větší části svahy, při jejichž vývoji se uplatňují zejména procesy, spojené s činností tekoucích vod a gravitačními posuny hmot. Tento fakt souvisí také s poměrně značnou reliéfovou energií sv. okraje Šumavy (výškové rozdíly až 600 m na 2 km vzdálenosti). Fluviální eroze je dnes jedním z hlavních geomorfologických činitelů v oblasti a zejména fluviální erozní tvary jsou na mapovaném území hojně zastoupeny. Přestože by se mohlo zdát, že mapované území je příliš odlehlé a nepřístupné, aby mohlo být výrazněji ovlivněno hospodářskými aktivitami člověka, bylo nalezeno překvapivě mnoho antropogenních tvarů, dokládajících místy značnou intenzitu antropogenní činnosti. Zřejmý je ale i fakt, že v minulosti bylo antropogenní působení řádově významnější než je dnes. Literatura: BALATKA, B., LOUČKOVÁ, J. A SLÁDEK, J. (1963): Návrh koncepce a legendy podrobné geomorfologické mapy. Sborník ČSZ 3/68, s BASHENINA, N. V. ET AL. (1968): Project of the unified key to the detailed geomorphological map of the world. Folia geographica, ser. Geographica-physica, vol. II, Krakow, s DEMEK J. ET AL. (1965): Geomorfologie Českých zemí. Nakladatelství ČSAV, Praha, 336 s. DEMEK, J. ED. (1972): Manual of detailed geomorphological mapping.academia Praha, 344 s. DERBYSHIRE, E., GREGORY, K. J. A HAILS, J. R. (1979): Geomorphological processes. Wm Dawson and Sons, Ltd. London, 310 s. 138

9 HYLSKÝ, R. (1961): Vysvětlivky k mapě základových půd 1: , list Nýrsko. Geologický průzkum, Praha, s CHÁBERA, S. A KOL. (1985): Jihočeská vlastivěda - neživá příroda. Jihočeské nakl., České Budějovice, 270 s. KACHLÍK, V. A CHLUPÁČ, I. (1996): Základy geologie a historická geologie. Karolinum, Praha, 342 s. KODYM, O. ML. A KOL. (1961): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : list Strakonice. Geofond, Nakladatelství ČSAV, Praha, 149 s. KUNSKÝ, J. (1968): Fyzický zeměpis Československa. SPN, Praha, 537 s. LIPSKÝ, Z (1998): Krajinná ekologie. Karolinum, Praha, 135s. MAHEĽ, M., MALKOVSKÝ, M. (1984): Vysvetlivky k tektonickej mape ČSSR. Geologický ústav Dionýza Štúra, Bratislava, 51 s. MÍSAŘ, Z. ET AL. (1983): Geologie ČSSR I Český masív. SPN, Praha, 336 s. MONTGOMERY, C. W. (1997): Fundamentals of Geology. Wm. C. Brown Publishers, Dubuque, IA, USA, 412 p. PŘIBYL, V. (1995) Testing selected methods of geomorphological analysis when studying dynamics of relief-building processes (Geomorphological analysis of the seismically active region of Vyšší Brod). AUC 1995 Geographica supplementum, s RUBÍN, J., BALATKA, B. A KOL. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha, 388 s. ŠEBESTA, J. (1992): The exodynamic analysis of western part of the Bohemian massif. Czech Geological Survey Prague, s VEJNAR, Z., KOPECKÝ, A. & RŮŽIČKA, M. (1991): Geologie území listů Nýrsko a Železná Ruda. In: Muller, V. (ed.) et al.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : ČGÚ, Praha, 32 s. Summary: Geomorphological mapping of the locality of Mestiste The article summarizes the results of detailed geomorphological mapping of surroundings of Městiště. The locality is situated on northwestern flanks of the Sumava Mts in district of Klatovy in southwestern Bohemia. The shapes of the relief are divided into genetical groups, endogenous and exogenous, the latter furthermore containing sub-groups of denudational, fluvial, cryogenic, polygenetic and anthropogenic shapes. Each shape type is characterized by general outlook, spatial parameters and occurrence patterns, typical in the locality. The final output of the mapping is detailed geomorphological map 1 :

10 Obr. příl. A: Ukázky z geomorfologické mapy 1: nahoře: údolní část, dole: hřeben 140