Skříňová stěna Nábytek do obývací ložnice Sklápěči postele Sedacia súprava Dřevěná váza Servírovací stolík

Transkript

1 25 Z OBSAHU: Skříňová stěna Nábytek do obývací ložnice Sklápěči postele Sedacia súprava Dřevěná váza Servírovací stolík O výstavbě bazénů Napájanie televízora z autobatérie Fotoleštička Vozík a skříňka na pletací stroj Rady a nápady pro zahrádkáře Magnetofon ve Škodovkách Signalizace sytiče Držiak zásteriek Spoľahlivá zámka Stolná kruhová pila Truhlářská svěrka Nástavec k vrtačce

2 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. DO BYTU Praktická skriňová stena 2 Nábytek do obývací ložnice... 6 Sklápěči manželské postele... 8 Rozkladacia sedacia súprava Dřevěná váza.13 Servírovací stolík 14 Na vetranie sklápacích dvojitých okien 17 Škrabka na kotel NA LETO O výstavbě malých bazénů 19 Malý bazén pro plováni s čištěním a ohřevem vody 20 Ještě k plavidlu pro windsurfing 24 Plechový záhradný kozub 26 Kladkostroj na opravy střech 28 Kráječ hub 29 Napájanie televízora z akumulátora KONÍČKY Elektrická fotoleštička 33 Vozík na pletací stroj 36 Skříňka na pletací stroj 38 Rady a nápady pro zahrádkáře 38 Samočinné otevíráni skleníku AUTO-MOTO Magnetofon ve Škodovkách Signalizace funkce sytiče. 44 Držiak zásteriek na Žiguli 45 Aby nezatékalo do sloupku.. 45 Spoľahlivá zámka STROJE A NÁSTROJE Stolná kruhová pila 47 Stahovák na menši řemenice Truhlářská svěrka 57 Nástavec k vrtačce 58 Jednoduchý drážkovací hoblík 58 Z praxe pro praxi II 60

3 PRAKTICKÁ SKRIŇOVÁ STENA Bydlím v běžném starším typovém panelovém domě, který nemá žádnou šatnu. Stále jsme pocifovali nedostatek úložného prostoru pro šaty. Zvětšováním oočtu skříní se stává byt přeplněným a současně vyráběné nástavcové skříňky nic neřeší, protože v nich nelze věšet šaty a ty v každé domácnosti zabírají nejvíce místa. Rozhodl jsem se proto, že udělám skříňovou stěnu, která problém vyřeší s minimální ztrátou obytného prostoru. Po důkladném uvážení všech faktorů pro a proti jsem prostor stěny rozdělil na výšku zcela nekonvenčně, a to v podstatě na dvě poloviny. Obr. 1 názorně ukazuje rozdíl v pojetí. I při typizované výšce stropu 2,55 cm je takto získaný prostor pro daný účel naprosto dostačující. Platí to však jen tehdy, vyhneme-li se zbytečnému rozčleňování prostoru na výšku a soklíku skříňové stěny u podlahy. Proměřil jsem kabáty a šaty (měřím 178 cm a manželka 170 cm) a zjistil, že nejsou delší než 110 cm. I když uznávám, že móda může vést k různým extrémům, stále vychází, že s výjimkou mimořádně vysokých postav by šaty nebo kabát neměly překročit délku 120 až 130 cm. Mne však tento problém, pro který uvedu rovněž řešení, nepálil. Na ramínko připadá výška asi 8 až 10 cm, přičemž drát ramínka lze zkrátit až na polovinu, jak ukazuje obr. 2. S ohledem na možnou změnu módy jsem dolní skříně udělal o 5 cm vyšší než horní. Získal jsem tak pro dolní skříň výšku 132,5 cm a pro horní 122,5 cm. Toto řešení nám zcela vyhovuje a předpokládám, že bude přijatelné pro většinu lidí. Pod pánskými šaty, kostýmy, bundami, blůzkami apod. zbývá místo na uložení klobouků, kabelek a jiných drobnějších věcí, protože prostor pod nimi je vysoký minimálně 30 cm (obr. 3). Výhodou tohoto rozčlenění je snadná přístupnost: k horní skříni není nutné přistavovat schůdky nebo židli, odkládací prostor pod šaty je snadno přístupný jak dole, tak i nahoře. Do horní skříně oděvy zavěšujeme pomocí kulaté, hladce ohlazené dřevěné tyče 02,5 až 3 mm, do níž zarazíme nebo zašroubujeme delší šroub nebo hřebík ohnutý podle obr. 4. Každá hospodyně asi brzy přijde na to, že je výhodnější do horní části skříně uložit ty oděvy, které v daném ročním období nenosíme. Častým nedostatkem skříní a skříňových stěn je jejich nedostatečná hloubka, která by měla být minimálně 2

4 3

5 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Obr. 14 Obr cm. Skříně, které navrhuji, jsou 62 cm hluboké, po odečtení 2 cm na tloušťku dveří zbývá 60 cm čistého vnitřního prostoru. Ne každý bude moci tento rozměr dodržet, odchylka by však neměla být příliš velká, protože pak musíme šaty do skříní zavěšovat šikmo a v rozích vznikají nevyužité prostory (obr. 5). Nelze-li využít ani druhé ze zmíněných řešení, pak musíme šaty zavěšovat příčně. Velkým problémem bude vlastní umístění skříňové stěny; je závislé na druhu bytu, nábytku apod. Nejvhodnější je místo nejvzdálenější od okna v prostoru, který již není dobře prosvětlen a má tedy z hlediska bydlení menší hodnotu. Příklad umístění skříňové stěny do obývacího pokoje je na obr. 6. Nevýhodou tohoto řešení je, že se dveře otevírají jen do roviny. Aby se jimi skříň nepoškozovala, umístíme na podlahu gumovou zarážku, kterou nejzazší možnou polohu dveří fixujeme. Šířku místnosti vhodným způsobem rozdělíme v mém případě jsem místnost 3,60 m širokou rozdělil na tři části po 1,2 m, takže mně vyšel prostor pro umístění šesti skříní (obr. 7). Při určování přesných rozměrů musíme vždy vzít v úvahu nerovnost zdí, kterou přesně změříme olovnicí. Skříně musí být vždy o málo užší a nižší, než je šířka a výška stěny; rozdíly, které u krajů dole a nahoře vzniknou, zakryjeme lištami. Skříňová stěna přes celou šířku místnosti je v mnoha případech (jako např. i v mém) zbytečná; běžný požadavek je jedna skříň na osobu. V tom případě můžeme část stěny využít i jinak, např. k zabudování televizoru, radia apod v jak ukazuje obr. 8. Z přehřívání televizoru není nutné mít obavy; při šířce 120 cm je po stranách dost prostoru, kterým teplý vzduch odchází. Do prostoru pod televizorem můžeme zabudovat hudební skříň nebo zhotovit skříňku na uložení větších věcí, kterých je v domácnosti vždy mnoho. Samozřejmě 4

6 Obr. můžeme do jedné ze skříní udělat police a používat ji jako prádelníku. Důležité je správné barevné sladění skříňové stěny s ostatním nábytkem. Vhodné jsou spíše barvy světlejší, které byt v hloubce prosvětlují. Skříňová stěna má rovněž dobré tepelně izolační účinky, dobře se tedy uplatní na studených zdech. Každou ze skříní zhotovíme samostatně. Vlastní kostra (obr. 9) je z hranolků 4*4 cm, které jsou běžně k dostání. Protože truhlářské spojování je pracné a pro amatéry náročné, hranolky po předchozím namazání styčných ploch studeným klihem jen sešroubujeme šrouby 75 až 80 mm dlouhými. Otvory pro šrouby si předvrtáme. Nejtěžší prací je vlastní šroubování. Na každý spoj použijeme jen jeden šroub; aby dobře držel, namáčíme ho do studeného klihu. Konstrukci skříně, kterou nebudeme používat jiako šatní, ale např. pro umístění televizoru, musíme upravit podle obr. 10. Dno niky a vrchní strana skříně má ještě další dva hranolky, aby se sololit neprohýbal. Do hotové kostry (po zaschnutí lepidla) přišroubujeme na horní hranolky hliníkové držáky na trubky určené k zavěšování šatů (obr. 11). Držáky i hliníkové trubky 0 asi 25 mm zakoupíme v železářství. Jednotlivé kostry skříní musíme na zadní straně a zejména v rozích, kde nerovnosti stěn jsou největší, přihoblovat (ke stěně napasovat). Hranolky, které budou v rohu místnosti, zakulatíme jako rohy zdí. Materiál hranolků je dostatečně tlustý, takže oslabením pevnost konstrukce nenarušíme. Na boky skříní, popřípadě na vrchní stranu horních skříní připevníme sololit 3,15 mm tlustý. Sololit můžeme dát i na zadní stranu skříně; připevníme ho hladkou stranou dovnitř skříně. Pokud nechceme skříně mezi sebou oddělovat, nedáváme sololit na boky skříní, které sešroubujeme k sobě. Nejlevnější a nejméně pracné je stěny a strop uvnitř skříně vytapetovat. Před připevněním musíme sololit z obou stran dostatečně namočit mokrým hadrem nebo houbou. Místa na konstrukci, kam sololit přijde, dostatečně namažeme studeným klihem a přibijeme malými hřebíčky 10 až 15 mm dlouhými. Máme-li v úmyslu hřebíčky po vyschnutí vytáhnout, nezatloukáme je docela; v opačném případě je zatlučeme do sololitu i s hlavičkou. Navlhčením se sololit nejdříve vytáhne a po vyschnutí stáhne a vypne a vytvoří pevné stěny a dna se značnou únosností bez nebezpečí borcem. Takto připravené skříně (případně po předchozím vytapetování stěn) sešroubujeme dohromady na určeném místě. Po sešroubování (obr. 12) musí celá stěna tvořit kompaktní celek. Při tomto úkonu můžeme vhodně umístěnými šrouby vyrovnat i ty z hranolů, které se prohnuly. Sešroubovanou stěnu pomocí olovnice ustavíme do svislé polohy a podle potřeby u podlahy, popřípadě u stropu i stěn vypodložíme uklínujeme. Vypodkládat lze jen pod svislými hranolky, jinak se bude konstrukce deformovat. Připravenou stěnu pak připevníme šrouby k podlaze a stropu, popřípadě i ke stěnám. U železobetonových konstrukcí si pomůžeme menším vrypem do betonu, aby šroub,,neujel". Každou skříň upevníme dvěma šrouby u stropu a dvěma k podlaze (obr. 12). Je-li pod konstrukcí mezera, musíme ji pod šroubem rovněž vypodložit. Délku šroubu vyměříme tak, aby po zašroubování neprečnival. Skříně pak po celém obvodě olištujeme, lišty podle potřeby pripasujeme". Jejich šíři udává velikost mezer. Já jsem vystačil s šíří lišty 3,5 cm a ty jsou běžně v prodeji. Teprve nyní připevníme dovnitř skříní dole i nahoře dna, a to nad hranolky z vrchní strany. Potřebujeme-li spodní skříně zvýšit o 5 až 6 cm, 5

7 nepřipevníme sololit na hranolky, ale do výřezu mezi hranolky; sololit může nahradit PVC, v krajním případě může dno skříně tvořit podlaha. Pro lidi vyšších postav se bude hodit úprava podle obr. 13; do některé z horních skříní nedáme dno, takže zavěšené šaty či kabáty mohou svým dolním okrajem sahat až k ramínkům ve spodní skříni. Skříň si tak prodloužíme asi o 1 0 cm. Dveře každé skříně jsou složeny ze dvou půlek. Základním materiálem je opět sololit z vnitřní strany a sololak ze strany vnější. Rám dveří (obr. 14) zhotovíme z lišt 15 x 50 mm. Při výrobě postupujeme tak, že podle daných rozměrů uřízneme nejprve vnitřní sololit. Lišty natřeme lepidlem, přiložíme je na sololit a přibijeme malými hřebíčky. Po zaschnutí hřebíčky vytáhneme, dvířka ohoblujeme z boků na míru a z vnější strany k nim přilepíme sololakové desky. Celek stáhneme svěrkami. Po zaschnutí soloiak ořízneme na třech stranách s přídavkem 8 až 10 mm a na jedné delší straně bez přídavku; na tuto stranu připevníme pianové závěsy. Před připevněním dvířek do skříní musíme ještě přední viditelné hrany hranolků polepit trvanlivými tapetami. V zavřené poloze přidržují dvířka magnety. Jejich vhodným umístěním můžeme srovnat i menší nepřesnosti. Kování umístíme tak, aby co nejlépe vyhovovalo u spodních skříní asi o 10 až 15 cm nad polovinu výšky, u horních o 10 až 15 cm pod polovinu výšky skříně. Uvedené řešeni skříňové stěny je možno uskutečnit daleko snáze ve starších bytech, kde je výška místností obvykle 2,80 m. Prostoru nad 2,60 m lze využít jako úložného. Materiál, ze kterého skříň zhotovíme, je snadno dostupný; skříňová stěna do místnosti široké 3,60 m stojí asi 1200, Kčs. J. Z. NÁBYTEK DO OBÝVACÍ LOŽNICE Zařídit si ložnici v panelovém domě není tak jednoduché. Pokoje jsou malé a tak se tam většinou všechny součásti prodávaných ložnic nevejdou, anebo jen za cenu, že je ložnice zařízena velmi neprakticky. Rozhodl jsem se proto zhotovit si nábytek do obývací ložnice sám tak, abych co nejvíce využil malého prostoru. Zařízení ložnice tvoří nábytková stěna 1, ke které jsou z každé strany přišroubovány poličky 2. Pod poličkami je na každé straně pohodlný gauč 3. Šířka stěny 1 není pevně určena rozměry, které uvádím na výkrese; záleží na šířce místnosti. Při odlišné šířce se rozměry stěny úměrně zvětši či zmenší. Poličky 2 jsou na jedné straně přišroubovány ke stěně 1 a na druhé straně jsou připevněny ke zdi kovovým hrotem, který se dá vyšroubovat, a tím je vlastně celá stěna ve smontovaném stavu pevně vklíněna mezi stěny místnosti. Gauče 3 jsou ke stěně 1 také přišroubovány. klihu a vrutů. Dno gauče může být z překližky nebo sololitu. Na rošt položíme tři molitanové polštáře, potažené potahovou látkou. Zhotovíme si je sami, nebo je dáme zhotovit na zakázku v podniku komunálních služeb. Povrchová úprava. Všechny hotové části ložnice přebrousíme smirkovým plátnem a z vnějších stran natřeme základní barvou. Potom všechny plochy, spoje a zapuštěné vruty překytujeme brusným tmelem. Po zaschnutí a přebroušení tmelení podle potřeby opakujeme, aby výsledné plochy před konečnou vrchní úpravou byly dokonale hladké. Poslední nátěr syntetickým POSTUP PRÁCE Stěnu 1 zhotovíme z laťovky 20 mm tlusté. V její horní části jsou tři zásuvky, které zhotovíme z vyschlého dřeva. Dno zásuvek je z překližky 5 mm tlusté. V dolejší části jsou dvě peřinové skříňky. Odklápěcí dvířka jsou zhotovena tak, aby celkový pohled nebyl narušen a aby vznikl dojem, že v celé stěně jsou jen samé zásuvky. Odklápěcí dvířka mají šířku odpovídající dvěma zásuvkám a uprostřed je vyfrézována drážka. Dvířka jsou uchycena pianovým závěsem. Zadní stěna a dno může být z překližky nebo sololitu. Jednotlivé části stěny spojíme pomocí dřevěných kolíčků a truhlářského klihu. Pro větší pevnost jsem spoje zajistil i vruty. Poličky 2 vyrobíme z lepené překližky 17 mm tlusté nebo z lafovky 20 mm tlusté. Jednotlivé části poliček spojíme pomocí vrutů. Délka poliček je shodná se šířkou qauče 3. Gauče 3. Boční stěny vyrobíme z lafovky 20 mm tlusté. Rošt, na kterém jsou položeny gaučové polštáře, zhotovíme z vyschlého dřeva tloušťky 20 mm. Prostřední díl roštu je odklápěcí, zavěšený na pianovém závěsu. Tím je vnitřní prostor gauče dobře přístupný a lze ho využít jako odkládací prostor. Jednotlivé díly gauče spojíme také pomocí dřevěných kolíčků, truhlářského 6

8 7

9 em (matovým) jsem volil v bílé barvě. Vrchní nátěr je nejlépe stříkat vzduchovou pistolí. Vnitřek peřinových skříní, zásuvek a gauče natřeme bezbarvým lakem. Osvětleni ložnice můžeme přizpůsobit tak, aby dobře zapadlo do interiéru místnosti a působilo moderně. Mezi poličku a gauč si dáme uříznout tlustší sklo s mačkaným vzorem. Na rub skla nepravidelně nalepíme vystříhané oválné nebo jiné tvary z papíru. Plochu pak přestříkáme slabou vrstvou barvy vhodného odstínu. Po odlepení papírových tvarů vzniknou na skle prázdná místa, zezadu prosvětlená. Na zadní stranu poliček připevníme objímky na válcové žárovky s malým závitem, vždy na jednu poličku dvě žárovky. Při rozsvícení je osvětlováno pozadí poličky a přestříkané sklo. U každého gauče je vypínač, takže je možné osvětlovat každý gauč samostatně. TOMÁŠ VRBA SKLÁPĚCÍ MANŽELSKÉ POSTELE Dostali jsme jen dvoupokojový byt a tak jsme stáli před problémem, zda si zařídit klasický obývací pokoj a společnou ložnici rodičů a dětí, nebo dvě obývací ložnice jednu pro děti a druhou pro rodiče tak, aby děti a rodiče mohli spát odděleně. Protože jsme zásadně proti tomu, aby děti spaly s rodiči, rozhodli jsme se pro druhou alternativu. Přitom jsme ale chtěli mít byt zařízený moderně a účelně obývací stěnou a sedací soupravou, takže bylo třeba vyřešit problém, jak do takto zařízeného pokoje vtěsnat ještě dvě lůžka na spaní. Náš pokoj je 583 cm dlouhý a obývací stěna Samanta, kterou jsme pracně sehnali, je dlouhá 420cm; u zdi tedy zbývala nevyužitá mezera 160 cm široká a hluboká jako stěna, t. j. 43 cm. Do této mezery jsem se rozhodl zabudovat dvě sklápěcí lůžka, která jsou přes den zaklopená do stěny, takže nezabírají žádné místo a obytný prostor se tím zvětší asi o 2,8 m 2. Kromě toho není třeba žádný další prostor na lůžkoviny, odpadá odnášení lužkovin, stahování prostěradel, pracné rozestýlání a stlaní, které se večer co večer a znovu ráno opakuje. Lůžkoviny se jen připnou popruhy a spolu s lůžkem se zaklopí, což je otázkou několika desítek vteřin. Po zavření dvířek a zatažení závěsu nikdo nepozná, že se v místnosti také spí. Jako všechny, má i tato konstrukce určité nevýhody. Jednou z nich je nutnost rozestavit nábytek tak, aby prostor pro lůžka zůstal prázdný. Další nevýhodou je značná hmotnost ustlaného lůžka v první fázi zvedání při zaklápění a v poslední fázi při sklápění. Tato hmotnost, tedy i nutná vynaložená síla, samozřejmě klesá se vzdáleností noh lůžka od země. V okamžiku oddálení noh od země je hmotnost zvedaného konce lůžka zhruba 1 0 kg. Tomu by se dalo odpomoci tím, že bychom na osu otáčení (trubku) navlékli torsní pružinu, navrženou tak, aby zvláště v nejtěžší fázi eliminovala podstatnou část hmotnosti, ale možnost 8

10 takovou pružinu získat je pro normálního kutila minimální. Míry i druh konstrukce jsou dány velikostí využitelného prostoru, který bude případ od případu jiný. Proto záměrně neuvádím žádné rozměry, které by bylo nutno dodržet; lůžka nám k plné spokojenosti slouží už dva roky. Do mezery, kterou chceme v nábytkové stěně využít pro stavbu lůžek (v mém případě 1 60 x 43 x 216 c.m), zhotovíme rám z prken. Prkna sklízíme na patřičnou šířku a v rozích je spojíme klížením a čepováním. Zadní stěnu rámu pobijeme bílým sololakem tak, že jeho bílá lesklá plocha je obrácena do místnosti (dovnitř rámu). Na podlahu rámu přišroubujeme tři stojánky svařené ze 4 mm tlustého plechu; krajní stojánky přišroubujeme i ke stěnám rámu. Tyto stojánky mají v horní části otvor, kterým prostrčíme 3/4" vodovodní trubku, jejíž délka se rovná šířce rámu. Tato trubka je osou, na které jsou svým jedním koncem otočně uloženy postele. Ve sklopené poloze leží postele svým jedním koncem na této trubce, druhý konec stojí na výklopných nohách. Postel tvoří rám z trámků 5 x 8 cm, spojených v rozích klížením a čepováním. Uvnitř je pět příček, uložených napříč ve stejných vzdálenostech od sebe. Na rám postele připevníme svrchu i zespodu překližku tlustou 5 mm. Na vrchní ploše překližky leží matrace, zatímco spodní překližka jen zakrývá žebrování rámu. M,á tedy funkci estetickou. Na straně u noh přišroubujeme k rámu nízké, jen 10 cm vysoké čelo, které slouží jako opora pro matraci, na druhou stranu přišroubujeme čelo vysoké 25 cm; slouží jako opera pro polštář a noční stolek. Nohy zhotovíme ze dvou hranolků navzájem spojených příčkou; pomocí závěsů je připevníme na spodek rámu. Po zaklopení lůžka do stěny se nohy sklopí dolů, aby nezabíraly místo. Z kusů trubek o vnitřním Schematické znázorněni sklápěcích posteli v řezu průměru, ve kterém se trubka 3/4" lehce otáčí, zhotovíme pouzdra, ke kterým privaríme příruby. Příruby s pouzdry pak přišroubujeme ke spodní části postelí. Po sklopení postelí do funkční polohy zůstane za jejich hlavami mezera (v mém případě 22,5 cm široká) nutná pro otáčení. Abychom tuto mezeru překryli, přišroubujeme na sololakovou stěnu pomocí šesti závěsů dvě širší prkřia, která ve sklopené poloze leží na čelech postelí a tvoří vlastně noční stolky místo pro odkládání věcí. Při zaklápěni postelí je musíme zvednout nahoru, aby nepřekážela; v této poloze je drží nábytkové magnety. Každou z postelí vybavíme elektrickou lampičkou s vlastním vypínačem, přišroubovanou v hlavách postelí na sololakovou stěnu. Vzhledem k tomu, že lůžka nemají většinou obvyklou šířku, musíme si nechat udělat matrace na míru. V mém případě jsou matrace 200 cm dlouhé, 77 cm široké a jsou z molita

11 nu 10 cm tlustého. Možná, že se šířka 77 cm bude někomu zdát malá, ale spíme na nich už dva roky a nepociťujeme nedostatek místa. Aby se matrace v nohou nerozjížděly od sebe, je každá z nich z vnější strany přidržována příložkou z ohnutého plechu, přišroubovanou k rámu. Lůžkoviny (polštář, malý polštářek a péřová deka) připevňujeme k posteli dvěma popruhy. Popruhy přišroubujeme k rámu postele a uprostřed je zapínáme na bajonetovou přezku (přezka je z gumového pásku na kalhoty, jaké se běžně prodávají v galanterii). Rám, do kterého postele zaklápíme, uzavřeme nahoře dvířky ze dvou dílů. Dvířka na potřebnou šířku zklížíme z prken. Každou polovinu dvířek nesou tři závěsy upravené tak, aby se o ně netrhaly lůžkoviny. V uzavřené poloze přidržují dvířka nábytkové magnety. Kování dvířek přizpůsobíme kováni obývací stěny. Na spodní straně dvířek zhotovíme výřez, do kterého vsadíme lištu z dutého čtvercového průřezu, uvnitř které běhají kladičky s háčky. Lišty do dvířek zalepíme lepidlem Epoxy tak, že zvenku jsou vidět jen jejich okraje a háčky (viz det. A). Na háčky zavěsíme závěs z látky v barvě stěny, zřasený tak, jak je patrno z fotografií. Jsou-li postele zaklopeny, zakrývá závěs celý prostor pod zavřenými dvířky. Před sklápěním odsuneme obě poloviny závěsu na strany. POVRCHOVÁ ÚPRAVA musí harmonizovat s povrchovou úpravou bytové stěny, do níž se lůžka zaklápějí, i ostatního bytového zařízení. Nejvhodnější je proto polepit dvířka, viditelné části rámu a čela postelí dýhou. Rámy postelí stačí pouze namořit zhruba na odstín stěny a nalakovat. Sklápěcí noční stolky je nejvhodnější polepit PVCtapetou. MANIPULACE S POSTELEMI Sklápění postelí do funkční polohy je velmi jednoduché. Nejprve rozhrneme závěs na obě strany a otevřeme dvířka. Pak vyklopíme nožky, zástrčky, které drží postele ve zvednuté poloze, vysuneme z otvorů ve stěnách rámu a postele jednu po druhé sklopíme dolů, až nohy bezpečně sedí na podlaze. Noční stolky sklopíme, až dolehnou na zadní čela. Dvířka zavřeme do původní polohy. Po rozepnutí popruhů jsou postele připraveny ke spaní. Postup při stlaní je opačný. J. F. ROZKLADACIA SEDACIA SÚPRAVA Pre nedostatok miesta sa v bytoch často používajú viacúčelové zariadenia, ako sú např. rozkladacie pohovky, sklápacie váľandy a iné dômyselné mechanizmy, umožňujúce niekoľkoraké použitie. Prinášame opis rozkladacej súpravy, skladajúcej sa z dvoch dvojitých sedačiek, ktoré po rozložení vytvoria pohodlné lôžko s rozmermi 1 82 x 87,5 cm (obr. 1). Zariadenie možno použiť akojedálenský alebo kuchynský kút. Je upravené zo starej kovovej postele s drôtenkou. Tí, ktorí ovládajú prácu s autogénom a vedia ohnúť kovovú rúrku na potrebný tvar, nemusia použiť kovovú posteľ. Naopak, majú širšie možnosti na rozvinutie vlastnej iniciatívy a zlepšenie opísanej konštrukcie, pretože sai nemusia držať daných rozmerov. Pre ostatných bude kovová kostra postele polovýrobkom, ktorý im ušetrí veľa práce. POSTUP PRACE Z kovového rámu postele 1 vyberieme drôtenku, ktorú nebudeme potrebovať. Rám rozrežeme na tri diely podľa obr. 2. Čiary rezu si označíme po obidvoch stranách ceruzkou; režeme na plocho podľa príložníka pripevneného zvierkou. 10 aby bol rez rovný, pretože všetky rozrezané časti budeme potrebovať. Dĺžka budúcej váľandy sa skráti o dve šírky rezu, t. j. asi o 5 mm vzhľadom na pôvodnú dĺžku postele, čo je zanedbateľné. Navyše budeme potrebovať dve priečky 2 (obr. 3) z uholníka 40 x 40 x 5, s dĺžkou určenou šírkou postele (v mojom prípade 900 mm). Na spodnú stranu každej priečky privaríme nohy 4, ohnuté z rúrky približne s rovnakým priemerom, ako sú čelá postele. Ak máme podobnú posteľ navyše, môžeme použiť oblúky z čela postele a ušetrí-

12 Obr. 1. Schéma súpravy v sedacej úprave (vľavo) a v lôžkovej úprave (vpravo) Obr. 3. Detail priečky Obr. 2. Rozrezanie kovovej postele Obr. 4. Spôsob spojenia sedačiek Obr. 5. Detail spojky 11

13 Obr. 6. Usporiadanie čalúnenia a nosných dosák Rozpis materiálu Obr. 7. Konštrukcia stolčeka me si tak prácu s ohýbaním. Nohy odrežeme radšej dlhšie a až po zostavení všetkých častí ich zrežeme na rovnakú výšku. Aby konce rúrok nepoškodili podlahovinu alebo koberec, vsunieme do nôh gumové alebo kovové zátky. Na obidva konce priečok privaríme pätky 3 z toho istého uholníka, ako sú priečky. Po privarení vyvŕtame do pätiek aj do priečky otvor 012 mm. Priečky pripevníme na krajné časti rámu provizórne skrutkami M5 (obr. 4), aby pri zváraní držali jednotlivé časti v presnej polohe priečky musia byť odsadené od konca rámu o 6 mm, Po privarení vložíme do otvoru v pätkách priečok skrutku 9. Zo strednej odrezanej časti rámu zhotovíme dve spojky (obr. 5), ktoré slúžia na spojenie obidvoch sedačiek pri lôžkovej úprave. Budú spočívať na odsadení priečky, na ktorú budú prenášať zaťaženie. Pripevníme preto na obidva konce strednej odrezanej časti rámu pätky 5 z uholníkov 40 x 40 x 5 najprv opäť skrutkou, potom privarením. Do týchto pätiek vyvŕtame otvor 012 mm, ktorý prerežeme až do okraja pätky. Týmto zárezom sa spojky zaklesnú na skrutky 9, pohyblivo uložené v pätkách priečky. Z latovky s hrúbkou 20 mm odrežeme dve dosky 6 a dve dosky 7. Dosky 6 a 7 spojíme troma závesmi 8 a dostaneme nosnú konštrukciu pod matrace. Aby kovové závery časom neprederavili matrace, potiahneme drevené dosky molitanom 11 s hrúbkou 3 mm a navrchu kožŕenkou, ktorú přehneme cez okraje a na spodnej strane pribijeme klinčekmi 16 s poniklovanou hlavou (ozdobné klince č. 27 Prior). Farbu kožienky volíme podobnú, ako je farba poťahovej látky matracov. Zhotovíme, alebo radšej dáme zhotoviť čalúnnikovi dva molita-. nové matrace 12 a dva matrace 13, pretože od tejto práce závisí konečný vzhľad celej súpravy. Na obr. 6 je znázornené usporiadanie matracov a nosných dosák (bez kovovej konštrukcie) v sedacej súprave., Čelá postelí s vystužujúcimi prútn^i zakryjeme z obidvoch strán alebo tenkou preglejkou, alebo umakartom. Na preglejku obkreslíme vnútorný profil čela postele, k obrysu pridáme 1 cm a vyrežeme voľným listom pílky na oceľ. Vnútornú preglejku môžeme pdlepiť kožienkou s tou istou farbou, akú sme použili na potiahnutie nosných dosák. Na lepenie použijeme lepidlo Alkaprén. Preglejkové dosky priložíme z obidvoch strán čela postele a zoskrutkujeme ich závrtkami 15 s ozdobnou hlavou. > ' 12

14 H Závrtky Klince s ozdobnou hlavou Lišta Konštrukcia stolčeka Doska stolčeka oceľ oceľ latovka Jäklov profil latovka 4x20 č x100x *20x x700x900 Kovový rám sedačiek aj spojky zakryjeme drevenou lištou 17 so šírkou 100 mm, ktorú priskrutkujeme skrutkami M5. Matice nepoužívame, závit vyrežeme priamo do rámu sedačiek a spojok a prečnievajúce konce skrutiek obrúsime. Súčasťou tejto súpravy je stolček so snímateľnou hornou doskou (obr. 7). Rozmery stolčeka uvedené na obrázku aj v rozpiske nie sú záväzné, záleží na tom, koľko miesta máme k dispozícii. Konštrukciu stolčeka 18 zhotovíme najlepšie z Jäklových profilov s obdĺžnikovým prierezom (kúpil som ich v predajni s lacným tovarom prierez 30 x 20 x 2, dĺžka 950 mm za 10, Kčs). Predná noha stolčeka je delená, a to tak; aby sa po vybratí hornej časti stolček vošiel pod rozložené lôžko. Dosku stola 19 zhotovíme z latovky, vrchnú stranu môžeme polepiť umakartom. Na spodnú stranu dosky stola priskrutkujeme tri uholníky, ktorých vyčnievajúce časti zasunieme do nôh stolčeka, a tým upevníme dosku stola na konštrukcii. Okrem toho priskrutkujeme k doske stola ešte dve príchytky, za ktoré zavesujeme dosku stola na zadné nohy pri lôžkovej úprave. Všetky kovové časti musíme povrchovo upraviť, např. nastriekame ich hliníkovou striebrenkou. Drevenú lištu a čelá napustíme nitrolakorrv a přeleštíme. Pri úprave sedačiek na lôžko postupujeme takto: Snímeme dosku stola a zavesíme ju na<;zadné nohy, takže doska stola tvorí bočnicu váľandy. Hornú časť prednej nohy vysunieme a uložíme na zem. Pätky spojok zaklesneme za skrutky 9, zaskrutkované v pätkách priečok, a upevníme maticou 10. Vznikne pevný rám, na ktorý rozložíme dosky 6 a 7 a matrace 12 a 13. A lôžko je hotové. ' "" ' ' " ' ' '" ' V. K. DŘEVĚNÁ VÁZA Vhodným doplňkem moderního interiéru je velká váza. Protože takové vázy jsou hodně drahé, rozhodl jsem se zhotovit si ji sám. Z ohoblovaného dřevěného trámku (já jsem použil staré dveřní zárubně) nařežeme tři kusy dlouhé 600 mm. V jednom z nich vyřízneme podle výkresu zářez 80 mm široký a 400 mm hluboký. Potom všechny tři díly slepíme stolařským klihem tak, aby díl s výřezem byl uprostřed. Vznikne tak hranol s čtyřhranným otvorem, uprostřed. Stěny zarovnáme a hranol natřeme ze všech stran klihem (vynecháme pouze základnu) a vyválíme v pilinách. Nejvýhodnější jsou piliny míchané ze světlého a tmavého dřeva. Tento faktor vynikne až po konečné povrchové úpravě. Piliny necháme zaschnout a přebytečné, tj. neprilepené piliny, ometeme smetáčkem. Celou vázu pak několikrát nastříkáme bezbarvým lakem. Otvor pro rostliny vylejeme taktéž bezbarvým lakem. Ve váze zvlášť vyniknou stébla orobince nebo suché, tvarově zajímavé větve stromů. DRAHOMÍR DLABAL 13

15 SERVÍROVACÍ STOLÍK. V súčasnej modernej domácnosti sú predovšetkým potrebné také výrobky, ktoré možno použiť na niekoľko účelov a ktoré v prípade, že ich nepotrebujeme, nezaberú príliš veľký priestor. Všetky tieto podmienky spĺňa stolček, ktorý môžeme použiť ako servírovací stolček, stolček na písanie, kreslenie a čítanie či na podávanie jedla chorému na lôžku. Konštrukcia stolčeka je volená tak, aby ním bolo možné vojsť pod nábytok do hĺbky 60 cm; výšku možno nadstaviť v rozsahu 60 až 85 cm a dosku stola skloniť ľubovoľne na obidve strany v rozsahu 90. Stolček niekoľkými pohybmi bez toho, že by sme museli niektorú časť oddeliť zložíme, takže zaberá priestor 10x75><70 cm. Rovnako pohodlne a rýchlo stolček rozložíme. Pretože váži iba 7 kg, ľahko ho umiestnime tam, kde neprekáža. Výroba je jednoduchá a pomerne lacná; náklady (bez práce) pri použití drahších (hliníkových) chodiacich koliesok za 27, Kčs neprekročia 400, Kčs, a ak kúpime lacnejšie oceľové kolieska za 10, Kčs, znížia sa na 340, Kčs. Hlavný konštrukčný prvok Jäklove profily možno získať aj z odpadu, čím sa celkové náklady ešte znížia. Nosnú časť stolčeka tvoria dva nosníky 1 a 2 z Jäklových profilov 20x20x2, zvarené do tvaru písmena L. Na vodorovný nosník 1 privaríme do vzdialenosti 90 mm od obidvoch koncov vlnité podložky 20 (vhodné sú podložky na zarovnávanie brúsnych kotúčov 0 50 mm). Na zvislý nosník 2 privaríme maticu 28. Nosníky chodiacich kolies 3 a 4 odrežeme z Jäklovho profilu 20 x 20 x 2 mm a tiež na ne privaríme podložky 20. Aby sme dodržali správnu polohu t. j. 90 nosníkov 3 a 4 vzhľadom na hlavný nosník 1, odporúčame privariť obidve podložky spoločne. Nakoniec do hlavných nosníkov 1 a 2 a do nosníkov kolies 3 a 4 vyvŕtame potrebné otvory. Takto upravené diely povrchovo upravíme, najlepšie hliníkovou striebrenkou, a necháme uschnúť. Do nosníkov chodiacich koliesok, do ktorých sme už zospodu vyvŕtali otvory na prichytenie koliesok, vsunieme zboku dve upravené matice 27. V prípade, že na nosníky použijeme Jäklov profil s tenšou stenou, nemusíme matice 27 upravovať. Do takto upraveného nosníka Rozpis materiálu naskrutkujeme chodiace kolieska 21 (pozri det. B). Nosníky kolies pripevníme na hlavný nosník tak, že cez obidva nosníky prestrčíme skrutku 16, na skrutku navlečieme zospodu pružinu 19 (vhodná je pružina, ktorá slúži na prichytenie čeľustí automobilu MB 1000), podložku 18 a zabezpečíme maticou 17 (pozri det. A). Získame tak odpružené spojenie. Do voľných koncov obidvoch nosníkov chodiacich kolies a hlavného nosníka narazíme upchávky z plastickej hmoty. Nakoniec zhotovíme pomocnú POSTUP PRÁCE Najprv vyrežeme z drevotriesky s hrúbkou 20 mm vrchnú odkladaciu dosku 15. Prilepíme na ňu sololitovú platňu s už nalepenou dyhou (v mojom prípade mahagónovou) a nakoniec dosku orámujeme lištami (v mojom prípade jaseňovými). K dvom telesám držiakov 10 privaríme držiaky 9, k jednému telesu 10 privaríme strmeň 11, môžeme použiť držiak sedadla na bicykel. Nosníky dosky 5 zvaríme do tvaru L a na jedno rameno privaríme posledný držiak 9. Teraz už môžeme telesá držiaka 10 priskrutkovať závrtkami 25 na spodnú stranu dosky stola a do držiakov a strmeňa vsunúť nosník dosky 5. Na dosku stola priskrutkujeme ešte držadlo 6, držiak pomocnej vzpery 12, ktorý ohneme z plechu s hrúbkou 1,5 mm, a objímku 29, do ktorej sa zaklesne pomocná vzpera pri sklopení. Držiak 12 musíme priskrutkovať tak, aby zostal otočný; inak by sme nemohli pri naklonenej doske vzperu použiť. * #

16 DET.A DET.A 15

17 16 OTVOR VŔTAŤ PODĽA POMOCNEJ VZPERY

18 vzperu; skladá sa z rúrky 7, do ktorej je zasunutá guľatina 8. Na rúrku 7 privaríme upravenú skrutku 14; ' vhodná je skrutka, ktorá sa používa na prichytenie organického skla na ( motocykel. Ak ju nedostaneme, pri-' varíme na rúrku maticu a polohu guľatiny v rúrke potom zabezpečujeme skrutkou, na ktorú dáme na ľahkú manipuláciu koliesko. Na konci pomocnej vzpery vyvŕtame otvor a vzperu upevnime pomocou závlačky 13 v držiaku 12. Vzperu spustíme a určíme miesto, kde na ňu treba vyvŕtať v nosniku 1 otvor. Po'mocnú vzperu spúšťame, ak stolčekom nechceme zájsf pod nábytok a ak bude viac zaťažený. Zostáva zasunúť nosník dosky 5 aj s doskou do hlavného nosníka 2 a naskrutkovať skrutky 23 na nastavenie výšky a skrutku 22 na nastavenie sklonu dosky. Na lepšie ovládanie naskrutkujeme na tieto skrutky matice 24; vhodné sú matice s veľkosťou č. 2, ktoré sa používajú na lôžkovú úpravu v automobiloch MB Tým je stolček zostavený a pripravený na používanie. LADISLAV TVAROCH NA VETRANIE SKLÁPACÍCH DVOJITÝCH OKIEN Na dvojité sklápacie okná som nemohol nikde zohnať kovanie, Rozpis materiálu ktorým by sa mohli pri vetraní zabezpečiť pootvorené okenné kríd- la. Preto som vyrobil sám jednoduché kovanie, ktoré spoľahlivo drží pootvorené okenné krídla v polohe, aby neprekážali, a ktoré je na vetranie celkom postačujúce. Navyše s vonkajším krídlom vôbec netreba manipulovať, lebo je spojené týmto kovaním s vnútorným krídlom. POSTUP PRACE Na výrobu kovania som použil Jäklove profily so štvorcovým prie- 17

19 rezom 20><20 a 15><15 mm. Základom celého zariadenia sú strmene namontované na horných priečkach okenných krídiel, ktoré sú otočné spojené tyčou. Funkčná schéma je na obr. 1. Strmene 1 a 2 vypílime z Jäklovho profilu 20 x 20 mm podľa obr. 2. Na každé okno potrebujeme po dva kusy. Jamkovačom na nich vyznačíme otvory, ktoré prevŕtame. Okolo otvorov na upevnenie strmeňov na okenné krídlo treba vyfrézovať zapustenie na hlavy závrtiek. Ostré hrany a rohy zbrúsime. Strmeň 2 po opracovaní ohneme asi o 30 podľa obr. 3, aby pri zatváraní vonkajšie krídlo bolo pružne dotláčané na rám. Spájaciu tyč 3 zhotovíme z Jäklovho profilu 15 x 15 mm. Dĺžku medzi koncovými otvormi na osky určíme na základe vzájomnej vzdialenosti okenných krídiel v zatvorenej polohe. Konce zaoblíme na polomer 7 mm. Strmeň 2 spojíme so spájacou tyčou 3 oskou 5 s 0 3 mm, ktorú na koncoch roznitujeme. Na spojenie s druhým strmeňom vyrobíme z toho istého materiálu vyberateľnú osku 4 s poistkou na ľahkú montáž a demontáž. Po očistení všetky súčiastky zohrejeme a namočíme do motorového oleja. Získajú takto skoro čiernu matnú farbu. Pred montážou dáme dole okenné krídla. Na vonkajšie krídlo pripevníme závrtkami 4x30 mm asi 5 6 cm od okraja krídla strmene 2 spojené tyčkami 3. Proti ním priskrutkujeme na vnútorné krídlo strmene 1, ktoré po nasadení krídiel spojíme oskou 4 s tyčkou 3. Horná hrana strmeňa pri zatlačení zabezpečovacej osky zapadne do vybrúsenej drážky na ohnutom konci osky, ktorá zabráni uvoľneniu osky počas prevádzky a pritom sa dá rukou ľahko vytiahnuť pri rozpájaní krídiel. Kľučky na vonkajších krídlach zostanú natrvalo v otvorenej polohe. Pri otváraní vnútorného krídla sa súčasne otvorí aj vonkajšie krídlo. Krídla sa dajú pootvoriť asi o 20 25, kým vzájomná vzdialenosť hornej priečky otvorených okenných krídiel neprekročí vzájomnú vzdialenosť zatvorených krídiel. V tejto polohe bez ďalšieho fixovania zostanú krídla prakticky visieť" na spájacích tyčiach. Pri zatváraní okna stačí kľučkami zabezpečiť len vnútorné krídlo, vonkajšie je pružne dotláčané na rám. ING. PAVOL PIROSKA ŠKRABKA NA KOTEL Mám doma ústřední vytápění s kotlem Ekonomik". Při topení na začátku a konci topného období, kdy kotel nehřeje na plný výkon, dochádzí k nadměrnému dehtování a zanášení v místech žárových troubek. Protože s kotlem dodávaný drátěný kartáč nestačí k odstranění nánosů ve větší tloušťce a práce s ním je namáhavá, zhotovil jsem jednoduchou pomůcku škrabku, kterou tato nepříjemná práce jde podstatně lépe. Tělo škrabky 1 zhotovíme z trubky 1/2" nebo 3/4". Na jeden konec privaríme držadlo 2, na druhý konec přišroubujeme břit 3. Brit tvoří šikmo přišroubovaný kus trubky s vnějším průměrem asi o 5 až 10 mm menším, než je vnitřní průměr žárové trubky. Obě činné hrany z vnitřní strany zkosíme, a tím vznikne břit. Podle toho, jakou délku této trubky 3 volíme, mění se úhel nastavení břitu; to je nejlépe vyzkoušet. Délka však nesmí být příliš velká, abychom se dostali do trubek, které jsou u kouřového hradítka. Vzepřenou škrabku posouváme za stálého otáčení v žárové trubce. Brity poměrně snadno seškrabují zapečené usazeniny, které propadávají vnitřkem škrabky do spodní části kotle, odkud je vybereme. JAROSLAV ZEMAN Rozpiska materiálu 18

20 NA LÉTO O VÝSTAVBĚ MALÝCH BAZÉNU Chaty a chalupy v naší vlasti vstupují ve své většině do třetí fáze; po stavbě, přestavbě či opravě vlastního objektu, po jeho vnitřním zařízení, začína stále více chatařů a chalupářů budovat zbytné příslušenství nejčastěji bazény a sauny. Protože zkušeností je na tomto úseku málo, otiskujeme, dva příspěvky. První poskytuje zájemcům základní informace o stavbě bazénů, druhý obsahuje konkrétní návod, koncipovaný ovšem tak, aby se mohl použít i při stavbě bazénů jiných rozměrů. CO JE TŘEBA VĚDĚT Moderní typy bazénů mají vodu stále čistou a stále přijatelně teplou, máme možnost si zaplavat, kdy se nám zachce. Voda se napustí jen jednou a již se nevypouští, stěny nádrže jsou mírně o 15 cm nálevkovitě směrem nahoru rozevřené, což brání tomu, aby je led poškodil. Voda pod ledem slouží jako tepelná izolace, která nám chrání dno a stěny proti promrzání. Při dostatečné tloušťce ledu nám bazén poslouží jako kluziště. Jelikož teplota okolní zeminy je i v letním období 8 C, musíme dno bazénu i stěny tepelně izolovat, abychom zabránili tepelným ztrátám a tím značnému ochlazování vody. Jediná izolace, kterou je možno pro tento účel použít, je pěnový polystyrén, ostatní navlhají a ztrácejí své tepelně izolační vlastnosti. Stěny bazénu převyšují o 45 cm okolní terén, ušetří nám to na hloubce, zabrání přístupu a padání hlodavců a kraj bazénu se stane pohodlnou lavičkou. Dlažba na ochozu bazénu přečnívá 3 až 5 cm směrem do nádrže a tvoří vlnolam, který vrací vodu zpět do bazénu. Voda se napouští 15 cm pod okraj, abychom při plavání viděli okolí. Stěny se obkládají pouze 30 cm od horního okraje, zbývající se natřou speciálními dvousložkovými nátěry. K doplnění stavební části je třeba ještě dodat, že izolační příčku je nutné vyzdít z betonových cihel, další postup je omítka z cementové malty, penetrační nátěr, dvakrát privarené IPApásy, 4 až 5 cm polystyrénové desky a železobetonová konstrukce dimenzovaná podle velikosti bazénu. Do betonu nepřidáváme žádné přípravky pro vodotěsnost ale snažíme se vodotěsnosti dosáhnout jeho kvalitou při použití cementů vyšší třídy, kvalitního štěrkopísku se správným poměrem drti a správným zpracováním směsi. Obtížné rozevřené bednění je možné nahradit pečlivě vyzděnou příčkou z betonových cihel na cementovou maltu, jejíž spáry začerstva zatřeme filcovým hladítkem a cementovým štukem. Velice nám to usnadní správné uložení různého potrubí a dalšího zařízení. Nejdůležitější je filtrace vody. Obsah bazénu má jednou denně projít filtrem. V zahraničí se prodává kompletní filtrační zařízení pro různé obsahy nádrži a pracuje tak, že voda prochází pod tlakem pískovými, křemelinovými nebo jinými filtry. Dojde-li k zanesení filtračních vrstev a tím k stoupnutí pracovního tlaku, filtrace se zastaví, jiné čerpadlo propláchne filtry v protisměru do kanalizace a po krátkém časovém úseku se filtrace samočinně obnoví. Když budeme uvažovat, že bazén je obdélníkového tvaru, tak odběr pro filtraci je na kratší straně alespoň ze čtyř různých míst v různých hloubkách, aby nevznikaly mrtvé kruhy", odkud bychom vodu nedostali do čerpadla. Ze stejného důvodu nesmíme dělat do vody schůdky, ale jen žebřík, nejlépe na zimu demontovatelný. Přefiltrovaná voda se vrací zpět na protilehlé straně rovněž na více místech. Málokdo má možnost si filtrační zařízení dovézt a jeho výroba je složitá záležitost i pro ty nejzručnější, ale je zde možnost vše trochu zjednodušit. Vlastní filtr bude sice několikrát větší, ale o to bude lacinější. Postačí, když použijeme pozinkovaný sud na 200 I, který naplníme uvedenými vrstvami a vodu necháme samotíží protékat a jednou denně provedeme ručně" propláchnutí filtru v protisměru do kanalizace. Když už vodu máme v pohybu, je výhodné, když projde slunečními kolektory a bude se nám vracet teplá. V tom případě by zapínání a vypínání filtrace ovládal termostat s převrácenou funkcí (pomocí dvou stykačů), umístěný ve slunečním kolektoru. Jiným způsobem ohřívat vodu je nákladná záležitost. Na 1 m 2 vodní hladiny potřebujeme vyrobit množství tepla, které se rovná W ( kcal/h). Plocha slunečních kolektorů se má rovnat 1/2 plochy vodní hladiny, ale i při menší ploše bude tepelní efekt patrný. Teplota vody stoupne o 5 C, překryjeme-li bazén průsvitnou fólií z umělé hmoty; současně tím zabráníme padání listí a hmyzu na vodní hladinu. Dalším vylepšením bazénu je protiproudové trénovací zařízení, což je silné čerpadlo (600 l/min), které nasává na kratší straně vodu ode dna a na téže straně ji vypouští pod hladinu. Vzniká tím proud, který nám umožňuje plování na jednom místě. Čerpadlo je možné použít pro podvodní masážní trysky, umístěné v rohu bazénu. Při použití ohřevu vody sluncem se provoz bazénu prodlouží na osm měsíců v roce. V jarních a podzimních měsících bývá večer již šero a psychologicky působí blahodárně, když máme obsah bazénu osvětlen. Postačí na to dvě osvětlovací tělesa v provedení k instalaci pod vodou po 200 až 300 W na 24 V. Tato se u nás nevyrábí, ale můžete si je přivézt z dovolené v zahraničí. Jako vyrovnávač vodní hladiny se dá použít koupelnová odpadní vpust z umělé hmoty, kterou vsadíme v potřebném místě do konstrukce a plovákový ventil umístěný mimo bazén podle zákona o spojitých nádobách. Brouzdaliště na opláchnutí nohou a sprcha by neměly chybět u žádného bazénu. Všechny průniky pro potrubí provádíme tak, že vodotěsnou izolací procházíme v nejhořejší části bazénu nad vodní hladinou a do potřebné hloubky sestupujeme ve vlastní železobetonové konstrukci. Dále něco o chemické úpravě vody. Hrubé nečistoty odstraníme z hladiny planktonovou síťkou. Alespoň jednou měsíčně provádíme tzv. chemické čiření vody tak, že 19

21 Tabulka 1 Rozměr bazénu [m] 4x8 4x7 3x8 3x7 3x6 Plocha v plastickém vědru rozpustíme ve vodě g síranu hlinitého na 1 m 3 vody a roztok stejnoměrně rozlijeme po hladině. Během několika minut se voda na povrchu zkalí a postupně začne vznikat sraženina Kubatura [m3] Přibližný náklad [Kčs] , , , , 9 000, klesající ke dnu. Přes noc necháme vše v klidu a druhý den sedlinu ze dna a stěn odstraníme vodním vysavačem, který si za tím' účelem zhotovíme. Je to v podstatě násavné čerpadlo, které má místo koše koncovku jako vysavač na koberce. > Desinfekci vody provádíme Chloraminem B; dávkujeme 1 až 2 g na 1 m 3 vody. Modré skalice dáváme rovněž 2 g na 1 m 3 vody. Dále se voda chloruje; protože dávka chloru se řídí druhem vody, doporučuji záležitost projednat s okresní hygienickou stanicí, kam je nutno předem doručit vzorek vody. Pro informaci čtenářů jsem spočítal materiálové výdaje na různě velké bazény (tab. 1) s tím, že si veškeré práce provede stavebník sám (bez slunečních kolektorů). MALÝ BAZÉN PRO PLOVÁNÍ ľ MIROSLAV PROVOĎ S ČIŠTĚNÍM A OHŘEVEM VODY Zahradní (vnější) nebo do uzavřeného stavebního objektu začleněný bazén dimenzovaný pro koupání dospělých osob a poskytující alespoň částečnou možnost plování nebo skákání do vody není mimořádně nákladnou záležitostí, uděláme-li si většinu prací svépomocí. Musíme si ovšem uvědomit, že stavba samotné nádrže je jen částí prací a nákladů, protože stejně náročné je vybudování nutného vodního hospodářství. Při úvahách o stavbě vlastního koupaliště musíme řešit tyto technicko-ekonomické problémy: 1. Velikost bazénu podle vydatnosti zdroje vody, podle výše finančních prostředků, které jsme ochotni na realizaci bazénu vynaložit. 2. Umístění a výškové situování podle způsobu vypouštění vodní náplně, podle řešení strojovny vodního hospodářství bucľ v samostatném objektu,nebo v blízkém existujícím stavebním objektu se suterénem. 3. Další vybavení bazénu ponorné reflektory (realizace není rräročná, avšak je třeba rozhodnout se k ní včas před zahájením stavby), ohřev vody (realizace je nenáročná na náklady, umfstíme-li bazén v blízkosti budovy, v níž je zavedeno teplovodní ústřední topení, nebo na jejíž střeše můžeme levně umístit ohřívací zařízení). Především několik slov o velikosti bazénu: k umožnění několika temp při plování dospělých osob a pro bezpečné skákání do vody odrazem od hrany bazénu vyhovují minimální rozměry vodní plochy 2,5 * 5,5 m. Nejmenší hloubka vodní náplně bazénu by v daném případě měla být 1,5 m se spádem do místa doskoku. O větších rozměrech bazénu uvažujeme jen tehdy, máme-li zajištěn dostatečně vydatný zdroj vody; protože k naplnění našeho minimálního bazénu potřebujeme cca 23 m 3 vody. Při odběru ze studny např. 10 m hluboké o vnitřním průměru 1,2 m a zaplnění do výše 6 m budeme k naplnění našeho minimálního bazénu nuceni studnu nejméně čtyřikrát vyčerpat. Takový intenzívní odběr vody je sice pro každou studnu prospěšný, avšak s ohledem na ostatní použití studny pro zásobování domácnosti vodou Z6

22 je bezpečně realizovatelný pouze z jara, kdy je hladina podzemní vody v důsledku jarního tání a jarních srážek zpravidla vysoká. Problémy jsou i tam, kde máme k dispozici městský vodovod. Máme-li souhlas vodárny k odběru tak velkého množství vody, napouštíme do bazénu vodu o teplotě 8 až 10 C a čekáme, až se prohřeje slunečním zářením na teolotu přijatelnou ke koupání. Při teplotě nad 16 C objevují se však ve vodě řasy a obsah našeho bazénu se nezadržitelně kalí. Zkalenou vodu sice můžeme vyměnit za čistou, ale ta bude studená! Je pravda, že k odstranění řas lze použít chemických prostředků. Jejich působením se uhynulá vegetace vločkuje; vločky klesají ke dnu, kde tvoří sliznatý povlak, který se však pohybem vody při koupání víří a činí pobyt ve zkalené vodě velmi nepříjemným. Biologické procesy uvnitř vodní náplně bazénu a spad mechanických nečistot na hladinu vodní náplně jsou nevyhnutelné a budeme s nimi bojovat jak při často vyměňované, tak i při celosezónní náplni. Celosezónní nebo alespoň dlouhodobá náplň bazénu má však tu přednost, že voda je teplá sluncem prohřátá vhodná ke koupání. Proto nedílnou a nezbytnou součástí moderního bazénu je soustava strojních prvků, které souborně nazýváme,,vodní hospodářství bazénu". Je to v podstatě filtrační cirkulační systém, který může být rozšířen o systém ohřevu vody. Většina strojních částí tvořících vodní a vytápěcí systém vodního hospodářství našeho bazénu (filtry, výměníky a čerpadla) jsou zhotovena z oceli nebo z litiny. Se zřetelem na trvanlivost, korozní účinky a snadný start na začátku sezóny je nezbytné, aby byly celoročně zaplaveny (obsahovaly uvnitř vodu). Musíme je tedy umístit do prostoru, který je chráněn proti mrazu. Vodní hospodářství našeho bazénu je tedy činitelem, který velmi významně ovlivňuje umístění vlastního bazénu: bazén musí být spojen s objektem strojovny vodního hospodářství (nejlépe pod úrovní terénu) nebo musí vhodně navazovat na obytnou budovu, v jejímž suterénu strojovnu vodního hospodářství umístíme. Náklady na vodní hospodářství proto také spolurozhodují při úvahách o velikosti bazénu. Při úvahách o umístění a výškovém situování bazénu se snažíme bazén umístit na sluncem ozářené části zahrady v dostatečném odstupu od listnatých a intenzívně kvetoucích stromů a keřů. Důležité je vyhovět podmínkám Obr. 1. Dvě varianty schémat koupališté. Nahoře ve svažitém terénu v blízkosti budovy s ústředním topením, dole v rovinatém terénu s vypouštěním vody do kanalizace. 1 bazén, 2 filtrační systém strojovna vodního hospodářství, 3 studna, 4 kotel ústředního topeni, 5 vypouětěci ventil (samospádem na povrch terénu), 6 výše položená kanalizace, 7 kalové čerpadlo pro odstraněni zbytkového kalu z jímky, 8 sluneční kolektor pro ohřev vody, 9 přípojka na vodovod Obr. 2. Rez konstrukcí bazénu 1 jemnozrnný pisek; 2 betonové cihly; 3 hladká cementová omítka; 4 penetrační nátěr; 5 dvě vrstvy lepenky IPA; 6 polystyrénové.desky; 7 železobetonová nosná konstrukce; 8 cementová štuková omitka; 9 obklad z dlaždiček; 10 vrcholový věnec; 11 ochoz; 12 žebříček 21

23 budoucího vodního hospodářství bazénu, které ovlivní výškové uspořádání zejména tam, kde nemáme možnost vypouštět obsah bazénu do stoky dešťové nebo jednotné kanalizace. Zde je třeba připomenout, že vypouštění vody z bazénu do kanalizační stoky určené výhradně pro odvod splašků není většinou přípustné. Není-li k dispozici kanalizační stoka, musíme zpravidla počítat s vybudováním zasakovacího systému (i při volném výtoku vody na povrch terénu s volným vsakováním musí se voda vsáknout na našem vlastním pozemku). Volný výtok vody z bazénu na povrch terénu je ovšem možné použít jen v případě aspoň mírně svažitého terénu. Navržený objem bazénu vsákne za běžných letních atmosférických podmínek na středně těžké půdě během deseti hodin na ploše cca 20 m 2. Budeme-li plánovat vyčerpání vodního obsahu bazénu čerpadlem oběhově-filtračního systému, doporučuji upravit systém tak, aby k dočerpaní zbytku vody z jímky muselo být použito zvláštního přenosného kalového čerpadla, které je přizpůsobeno k dopravě vody silně znečištěné mechanickými nečistotami. Dvě možné varianty koupaliště jsou na obr. 10; kombinací daných prvků (zdroj vody, možnost vypuš- tění bazénu, možnost ohřevu vody) z nich odvodíme schéma, vhodné pro naše podmínky. STAVEBNÍ ŘEŠENI BAZÉNU V podmínkách stavby zahradního bazénu svépomocí lze jen s obtížemi řešit konstrukce bazénů svařovaných z ocelových plechů, nebo konstrukce z několikanásobné vrstvy skelné tkaniny laminované epoxidovou pryskyřicí. V prvním případě narazíme na velmi obtížně řešitelné otázky povrchové ochrany, ve druhém případě na vysoké finanční náklady. Proto klasickým konstrukčním materiálem pro stavbu bazénů zůstane ještě dlouho železobeton. Konstrukční návrh a provedení stavby bazénu musí vyhovovat těmto základním podmínkám: vodotěsnost, izolace proti ztrátám tepla unikajícího do okolní zeminy. odolnost proti vlivům mrazu. Vodotěsnost železobetonové konstrukce dokonale zajistíme pouze velmi dobrou jakostí vlastního výplňového betonu, t. j. správnou volbou poměru mezi jednotlivými skupinami zrnitosti (frakcemi) použitého štěrkopísku, použitím jakostního cementu a zejména dokonalým zhutňováním betonové směsi při ukládání do bednění. Ještě přirozeně vlhký beton nutno odbednit a vnitřní povrch zaštukovat VRCHOL ŽEBRA STEN 1 ŽEBRA DNA OBR. 3 TŘMÍNKYOCEL *6 TŘMINKY OCEL 06 PRUTY OCEL e>8 SVAŘENO OBR. 4 OBR. 5 Obr. 3. Schéma výztužných žeber Obr. 4. Schéma výztuže žeber dna a sten Obr. 5. Schéma výztuže vrcholového věnce Obr. 6. Schéma plošně výztuže skořepiny dna a stěn 22