MALOTRAKTOR PRÁCE ČITATEĽOV MÍCHAČKA

Transkript

1 Ručni čerpadlo D Kladívkový šrotovník D Plečka na pletie buriny D Betónové obrubníky Brzda na fúrik D Samočinné otevíraní skleníku D Opěradlo do postele D Sušák na pleny Prošívané periny D Polička na radiátor D Levné teleobjektivy Časový spínač D Merač dĺžky telefonického hovoru D Skiboby Kolovrátek D Skládací podběrák na ryby D Nýtování patentů Sklápacie výkyvné koleso Stolová frézka D Přímočará pila nástavec k vrtačce EV 513D Uložení hřídelů v ložiskách

2 MALOTRAKTOR ze zrušeného automobilu Škoda 1202 postavil ING. VLADIMÍR KRUPKA z Ostrova. Použil prakticky všechny podstatné konstrukční celky, které pouze přizpůsobil a upravil. Na rozdíl od námi publikovaných typů vycházel z potřeby dosáhnout co nejmenší pracnosti a potřeby odborných prací v dobře vybavené dílně. Po třech letech provozu je přesvědčen, že výkon a jízdní vlastnosti traktoru uspokojí i velmi náročné uživatele. Traktor má klasické uspořádaní, vpředu malá, vzadu velká kola s šípovým dezénem pneumatik. Je vybaven závěsem pro připojení jakéhokoli vlečeného nářadí a koulí ISO 50 pro připojení přívěsu za osobní automobil. Motor z vozu Škoda 1202 je použit bez úprav. Jeho výkon je pro dané potřeby větší než je nutné. Pracuje i při velkém zatížení v režimu nízkých otáček a tudíž i spotřeba paliva je velmi malá. Tomu napomáhá i velký rozsah volitelných převodových typů. PRÁCE ČITATEĽOV Převody. Mezi převodovkou a rozvodovkou je přídavná převodovka (použita převodovka stejného typu), což umožňuje devět kombinací převodů pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad. Nápravy. Zadní je zúžena zkrácením polonáprav na potřebný rozchod, pérovaní je vyřazeno. Přední je svařena z plechových profilů tloušťky 3 mm s čepem pro vyrovnávání nerovností terénu. Svislé čepy, náboje kol, spojovací tyče řízení a převodka řízení jsou po malých úpravách použity z vozidla Škoda Kola. Zadní 16ti palcová z vozu Š 1202, pneumatiky z malotraktoru T4K14. Pro dosažení lepšího záběru v měkkém a kluzkém terénu jsou kola opatřena závažím. Přední 12ti palcová kola jsou z vozu Fiat 850. Brzdy. Provozní kapalinová na zadní kola (Škoda 1202). Nouzová mechanická (Škoda 1202). Elektroinstalace odpovídá požadavkům vyhlášky č. 41 včetně zásuvky pro přípojná vozidla. MÍCHAČKA Svérázné řešení JANA JANOVSKÉ- HO z Mostu nás nejprve rozesmálo, potom zaujalo. Autor sa přiznává, že byl líný zbytečně převážet materiál od cesty k domku, ke kterému autem nemohl zajet. A tak spojil užitečné s nepříjemným, směsí naplnil míchačku u cesty a jestli je pravda, co tvrdí, potom řidší betonovou směs v dobré kvalitě namíchá po ujetí 30 až 40 metrů. Základem konstrukce je 100 nebo 200 litrový sud. Z plechu 3 až 5 mm tlustého vystřihneme kruh mm, který přišroubujeme k jednomu dnu sudu. Druhé dno vysekáme a nahradíme jednak pevným dílem (větší část kruhu), jednak odklápěcím víkem. Pevný díl privaríme, okraje kruhové úseče vyztužíme. Víko vyztužíme úhelníkem, který současně plní funkci těsnění, opatříme závěsy (panty) a závěrem (nesmí překážet při otáčení) z pásové oceli. Do středu každého dna (případně v ose sudu) privaríme 30 až 40 mm dlouhý šroub M16. Trubku o světlosti nejméně 1" asi 4 m dlouhou ohneme do potřebného tvaru držadla. Na oba konce trubky privaríme asi 50 mm dlouhý úhelník rozměru 70 X 70 mm. Do úhelníků vyvrtáme otvory mm, těmi navlékneme tyč na šrouby a spoj pojistíme maticemi M16. Pro vlečení navijákem nebo malotraktorem navaříme na držadlo několik kolíků, které vymezují pohyb lana. Do sudu dostatečně šikmo přišroubujeme jednu nebo dvě míchací lopatky. Umístíme je tak, aby při otevření víka nebránily snadnému vybírání materiálu (tedy na straně pevně privarené úseče) a aby se neponořovaly do směsi současně (menší odpor při vlečení sudu). Před plněním míchačku postavíme na plné dno. Materiál dávkujeme přesně a střídavě.

3 Zostavila Ing. Milada Zoufalá nástroje stroje byt auto chata koníčky OBSAH DO CHATY A ZÁHRADY Ruční čerpadlo 2 Plečka na pletie buriny 3 Kladivkový šrotovník k velké okružní pile 4 Betónové obrubníky 9 Větrání skleníku 10 Brzda na fúrik 12 K vysoušení rekreačních objektů 13 DO BYTU A DOMU Otočný vešiak so zrkadlom 14 Opěradlo do postele 16 Stojany na izbové rastliny 18 Polička na radiátor 18 Sušák na pleny do předsíně 20 Měkké a teplé prošívané peřiny 21 Časový spínač 23 Merač dĺžky telefonického hovoru 24 Povrchová úprava parketovej dlážky KONÍČKY Levné teleobjektivy 30 Skiboby 33 Skládací podběrák 36 Kolovrátek 37 Transpoziční kolečko 42 Přípravek na nýtování patentů 43 STROJE A NÁSTROJE alte Vydavateľstvo technické) a ekonomickej literatúry Bratislava Propagační tvorba Praha Sklápacie výkyvné koleso na dopravu strojov 44 Stolová frézka 45 Přímočará pila k vrtačce 54 Uložení hřídelů v ložiskách 60 Nůž na odizolování kabelů 63

4 do chaty a záhrady RUČNÍ ČERPADLO Při práci na zahradě nebo chatě často upotřebíme malé ruční čerpadlo, kterým lze přečerpat dešťovou vodu z nádrží, doplňovat postřikové roztoky nebo odčerpat odpadní vodu. Stejně tak se může z nejrůznějších příčin hodit i v domácnosti. Jednoduché čerpadlo pro nejrůznější účely si snadno vyrobíme z gumového zvonu na čištění výlevek. Sací výška čerpadla je asi 2 m, výtlačná rovněž 2 m. Čerpadlo je samonasávací a lze jím přečerpat 15 až 20 litrů tekutiny za pouhou minutu. Můžeme jím čerpat vodu, ale i kyselé a zásadité látky. Při čerpání olejů musíme počítat s rychlým opotřebením pryžových částí. Čerpadlu nevadí ani značně znečištěné kapaliny. Tvar základní desky 1 zvolíme podle toho, k jakému účelu budeme čerpadlo používat. Deska la je určena pro odsávání kapaliny přímo z podlahy nebo ze dna nádoby, deska 1b pak pro přečerpání kapaliny, protože na ni lze napojit sací hadici. Lze vyrobit i desky obě a podle potřeby je pak vyměňovat. POSTUP PRÁCE Oby typy základní desky 1 vyrobíme z plechu (nejlépe pozinkovaného) 1 až 2 mm tlustého. U desky 1a ohneme po vystřižení základního čtverce rohy asi o 2 mm dolů. Do středu vyvrtáme otvor 0 17 mm a ve vzdálenosti 42 mm od středu otvor 0 3 mm pro nýt. Nákružek vyrobíme stočením pásku plechu do kruhu mm. Hotový nákružek k desce buď připájíme nebo privaríme. Deska 1b je z pásu plechu, který ohneme do tvaru písmene U. Vyvrtáme otvory podle výkresu a připájíme nebo privaríme nákružek a zespodu 1/2" trubku pro vsazení sací hadice. Dva otvory 0 6 mm ve spodním lemu slouží k případnému přišroubování čerpadla k pevné podložce. Pokud jsme 2

5 Rozpiska materiálu nepoužili pozinkovaný plech, musíme desky opatřit kvalitním nátěrem. Hliníkovým nýtem 9 přichytíme k desce 1 klapku 2 z pryže 2 mm tlusté tak, aby otvor 0 17 mm byl dobře zakryt. Z gumového zvonu na čištění výlevek odstraníme rukojeť a v přepážce prosekneme nebo ostrým nožíkem vyřízneme otvor 0 12 mm. Zvon nasadíme na nákružek desky a stáhneme jej páskou 8 nebo drátem. Do horního prostoru vložíme ocelovou nebo skleněnou kuličku 0 15 až 20 mm. Z libovolného materiálu vysoustružíme pouzdro 3 podle výkresu. Nemáme-li možnost soustružit, můžeme použít např. kousku vhodné hadice. Aby kulička netěsnila odvod kapaliny, vyvrtáme těsně při dolním okraji pouzdra otvor 0 3 mm, do ktorého vsadíme kolík 7, nejlépe z mosazného drátu. Do pouzdra zasuneme trubku 4, jejíž délku volíme podle potřeby asi 300 až 500 mm. Trubku zalepíme do pouzdra epoxidovou pryskyřicí. Je-li pouzdro ocelové, je lépe je přivařit. Pouzdro s trubkou přitáhneme ke zvonu stahovací páskou 8 nebo drátem. Nakonec navlékneme na horní konec trubky 4 výtlačnou hadici 10 do hloubky 100 mm. Tato část bude zároveň tvořit rukojeť. JIŘÍ KALÍK PLEČKA NA PLETIE BURINY Pri návštevách výstav s poľnohospodárskou tematikou som si všimol, že medzi ručným náradím sa často vystavuje piecka na plečkovanie buriny. Konštrukcia tohto náradia je však vždy mohutná, komplikovaná, odlievaná z masívneho materiálu, vybavená malým ťažkým železným kolesom, čo veľmi sťažuje aj tak pomerne namáhavú prácu, navyše časovo náročnú. Zhotovil som si preto piecku, ktorej konštrukcia je jednoduchá a zvládne ju aj menej zručný domáci majster. Výhodou riešenia je malá hmotnosť, takže námaha pri presune piecky, aj práca s ňou je oveľa menšia. Tým, že som použil koleso z bicykla, možno dôjsť do vzdialenej záhradky na bicykli, a tam po príchode demontovať predné koleso a pripevniť ho na plečku. Koleso má vhodný priemer na určenú prácu, je ľahké a dobre sa odvaľuje po obrábanom teréne, čo najviac znižuje námahu potrebnú na prekonanie nerovností. Konštrukcia umožňuje zložiť piecku aj nastaviť šírku záberu nožov (maximálne 500 mm, minimálne 170 mm) bez použitia akéhokoľvek náradia, holými rukami. PRACOVNÝ POSTUP Rozmery piecky neuvádzame, lebo si ich každý musí prispôsobiť svojím podmienkam. Rám 1 zhotovíme z dvoch tenkostenných rúrok 0 23 mm. ktoré ohneme podľa nákresu. Spodné konce rúrok sploštíme a urobíme do nich výrezy; budú slúžiť na pripevnenie kolesa. Obidve rúrky 1 hore spojíme privarením rozpery 2, ktorú vyhotovíme z rúrky 0 8 mm. Na vrchné zahnuté konce rúrok 1 navlečieme držadlá 3; použijeme kormidlo z bicykla. V spodnej časti privaríme na rúrky rámu priečnik 4 z tenkostenného profilu Jäkl štvorcového prierezu 20 X 20 mm, po ktorom sa posúvajú pracovné nože. Nože 5 zhotovené z kvalitnej ocele privaríme šikmo (pre optimálny nábeh pri rezaní buriny) na držiaky 6, ktoré odrežeme z pásovej ocele 30 X 6 mm. 3

6 Na držiaky privaríme hore oká 7, ktoré zvaríme z dvoch uholníkov 25 X 25 mm dlhých 55 mm. Na oká privaríme hore maticu M8, do ktorej zaskrutkujeme krídlové skrutky 8. Podľa potrebnej šírky záberu zabezpečíme týmito skrutkami držiaky s nožmi vo vyžadovanej polohe. Koleso z bicykla pripevníme vo výrezoch rámu krídlovými skrutkami.. v.... S. N. KLADÍVKOVÝ ŠROTOVNÍK K VELKÉ OKRUŽNÍ PILE Malochovatelům, kteří zpracovávají poměrně malé dávky krmiva, se nevyplatí pořizovat si se značnými náklady šrotovník, když jim stejnou službu vykoná přídavné zařízení k normální okružní pile, jež často patří k vybavení dílny. Konstrukce tohoto kladívkového šrotovníku využívá všechny součásti okružní pily, takže ušetří pořizovací náklady i skladovací prostor, přičemž montáž a demontáž zařízení zabere pouhých pět minut. Při šrotování obilí není stabilita pily narušena a provoz je naprosto bezpečný. Celé přídavné zařízení je po sejmutí násypky dobře skladné. Výkon šrotovníku je vysoký za čtvrt hodiny dokáže sešrotovat 4

7 OKRUŽNÍ PILA TYP: C 600 PODNIK MP STROPKOV POHLED P 5

8 6

9 Rozpiska materiálu 50 kg ječmene, pšenice, kukuřice nebo ovsa. U ovsa je však nutno použít síto s většími otvory. Konstrukce šrotovníku (obr. 1) i jeho rozměry jsou přizpůsobeny okružní pile typu C 600 (výrobce Kovo-drevo Stropkov, podnik místního průmyslu, rok výroby 1967), lze ji však použít i pro jiné typy prodávaných okružních pil. Základním předpokladem však je, aby pila měla výkon motoru 4 kw a průměr hřídele 30 mm. Na amatérské konstrukce okružních pil je nutno konstrukci šrotovníku individuálně přizpůsobit, zejména podle vyložení hřídele za bok stojanu a umístění domečku ložiska hřídele na stojanu. Šrotovník se skládá z pěti samostatných částí: tělesa bubnu, víka, rotoru s kladívky, odnimatelné násypky a vyměnitelných sít. VÝROBA ŠROTOVNÍKU Těleso bubnu svaříme ze čtyř dílů. Plášť bubnu 1 zhotovíme z tlustostěnné trubky mm, do níž vyvrtáme nahoře otvor 0 60 mm a dole odvrtáme a vypilujeme dva otvory široké 60 mm a dlouhé asi 110 mm (středový úhel 36 ). V horní části ještě vypilujeme zevnitř na obou stranách otvoru po 15ti zubech pod úhlem 45 (obr. 2). Po stranách pláště zhotovíme drážku pro upevnění víka a čela bubnu. K hornímu otvoru privaríme hrdlo 7, k němuž předem privaríme čtyři výztuhy 8. K dolním otvorům privaríme výsypku 14, kterou ohneme podle obr. 3 z plechu 1,5 mm tlustého. Na plášť bubnu ještě privaríme ve vodorovné ose dva šrouby 9, kterým předem odřízneme hlavy. Víko 3 vyřízneme z plechu 5 mm tlustého a nasadíme ho do drážek pláště. Úchyty 10, vyrobené z pásové oceli 16X6 mm, nasuneme na šrouby 9 a privaríme k víku. Víko zajistíme křídlatými maticemi 24. Z ocelového plechu 1,5 mm tlustého zhotovíme několik sít 13. Síta se navzájem liší průměrem vyvrtaných otvorů. Osvědčují se tyto průměry: 1, 3, 5 a 10 mm. Síto prohneme do potřebného tvaru a položíme ho na obdélníkové otvory ve spodní části pláště. Na síto položíme zajišťovací drát 12 až k víku 3, ke kterému drát privaríme. Víko poté demontujeme, na plášť přiložíme zadní čelo 2, které vyřízneme stejně jako víko 3 z plechu 5 mm tlustého a čelo po celém obvodu privaríme k plášti. 7

10 Pak stejným způsobem privaríme druhý zajišťovací drát 12 k čelu 2. Proti obvodovému posunu zajistíme síto dvěma držáky 11, které privaríme na plášť bubnu lak zadnímu čelu 2. Rotor 4 vysoustružíme podle obr. 2. Kladívka 5 zhotovíme podle obr. 3 z kvalitní, dobře kalitelné oceli. Do drážek rotoru postupně nasuneme kladívka, otvory provlékneme osy 6, které proti bočnímu vysunutí z rotoru zajistíme červíky 23. Násypku 25 zhotovíme z plechového dvanáctilitrového vědra, které má rovné dno. Uprostřed dna vyřízneme otvor 0 58 mm, okraje plechu poněkud vyhneme směrem ven. Abychom 8 si v násypce mohli přinést krmivo, které budeme šrotovat, vyrobíme si z plechu jednoduchý uzávěr 16, k němuž privaríme držadlo 17 ukončené našroubovanou koulí 21. Uzávěr se pohybuje ve vedení 15, které připájíme na dno vědra. Před montáží šrotovníku ještě podle obr. 3 zhotovíme držák 18, který při první montáži přivaříme na stojan pily a dále podle obr. 1 montážní nákružek, který slouží pro přesné ustavení rotoru na hřídel pily. MONTÁŽ ŠROTOVNÍKU NA PILU Z hřídele okružní pily sejmeme příruby listu pily a na hřídel nasadíme buben. Na osazení rotoru 0 41 mm nasadíme montážní nákružek a rotor 1 s nákružkem nasadíme na hřídel pily a prostrčíme otvorem bubnu. Rotor dotáhneme maticí 22 pomocí nastrč - ného klíče. K zadnímu čelu 2 přiložíme na vhodném místě hlavu upraveného šroubu 20, na kterém je přitažen upravenou maticí 19 držák bubnu 18. Hlavu šroubu 20 privaríme montážním svarem na zadní čelo 2 šrotovníku a držák bubnu 18 privaríme na rám pily. Pak buben opět demontujeme a pomocný montážní nákružek vyjmeme. Tím je šrotovník uchycen na rám pily a po opětné montáži připraven ke šrotování. P.S.

11 BETÓNOVÉ OBRUBNÍKY Aby cesty v našej záhrade nezarastali trávou a burinou, oddelil som ich od trávnika a záhonov obrubníkmi, ktoré som si sám zhotovil. Obrubníky som vyrábal v jednoduchej, rozoberateľnej forme, ktorej veľkosť som zvolil tak, aby manipulácia s formou aj samotnými obrubníkmi bola ľahká. Bočnice aj dno formy sú vylepené PVC linoieom z jedného kusa, takže obrubníky sú navrchu zaoblené; je to veľmi praktické, lebo hrany sa neodlamujú. Z 2,5 mm hrubého plechu vyrežeme dno 1, bočnice 2 a čelá 3 formy. Z pásovej ocele zhotovíme výstuhy 4, opierky 5 a uzávery 6. Na obidve bočnice 2 privaríme výstuhy 4, do ktorých vopred vyvŕtame otvory 0 5,2 mm a potom bočnice privaríme na dno mierne šikmo tak, aby dole boli od seba vzdialené 60 mm, navrchu 80 mm. Stačia krátke zvary striedavo z obidvoch strán. Potom priložíme z obidvoch strán čelá 4 s opierkami 5. Opierky privaríme na dno a na čelá privaríme uzávery 6 tak, aby boli na spodnej strane výstuh. Podľa vyvŕtaných otvorov vo výstuhách vyvŕtame otvory 0 5,2 mm aj do uzáverov čiel. Čelá vyberieme a pri varíme na ne držadlá 7 ohnuté z pásovej ocele. Dovnútra formy prilepíme lepidlom Chemoprén PVC linoleum. Až po zaschnutí odrežeme nožom okraje PVC podľa formy. Z drôtu 0 5 mm vytvarujeme čapy 8, ktorými budeme formu uzatvárať. Nakoniec ešte vyhneme bočnice asi o 5 mm smerom von. To preto, aby sa po vybratí čiel bočnice rozovreli, a tým bolo možné formu sňať bez toho, aby sa obrubník poškodil. Vnútro formy (linoleum) napastujeme a formu uzavrieme. Uzavretú formu plníme zavlhnutou betónovou zmesou miešanou v pomere 1 diel cementu na 4 diely ostrého piesku. Ak sa betónová zmes na formu lepí, je príliš vhlká, ak nedrží spolu, je veľmi suchá. Betónovú zmes do formy dobre ubíjame, aby nikde nevznikli dutiny, nakoniec ju zarovnáme a uhladíme. Potom vyberieme čapy, formu chytíme za držadlá a obrátenú hore dnom ju položíme na rovnú plochu vyloženú igelitom alebo vrecom od cementu. Potom odstránime čelá (pritom sa bočnice mierne roztvoria), formu uchopíme zboku za dno a opatrne zdvihneme. Po každom vyklopení formu poutierame suchou handrou a občas PVC napastujeme. Hotové obrubníky položené vedľa seba prikryjeme igelitom zabránime tak prílišnému vysychaniu betónu a chránime ich proti dažďu. Ak je horúco, obrubníky na druhý deň opatrne pokropíme. ZDENEK VAVŘÍK 9

12 VĚTRÁNÍ SKLENÍKU Ve sbornících USS bylo sice uveřejněno několik návodů na samočinné větrání skleníku na principu roztažnosti oleje v závislosti na teplotě (např. USS č. 53/1985, č. 25/1978), avšak všechny konstrukce byly výrobně dost složité. Sestrojil jsem otvírač z vyřazeného starého olejového tlumiče pérování z vozů značky Škoda (Š 100, 1000, 1202). Jeho výroba je jednoduchá, není náročná na vybavení dílny a pořizovací cena je nízká. POSTUP PRÁCE Nejprve seženeme uvedený tlumič; vhodný je takový, který nemá poškozenu labyrintovou ucpávku. Pokud by ucpávka byť nepatrně propouštěla tlumičový olej, koupíme raději novou. Některé součásti je třeba upravit, proto tlumič nejprve rozebereme. Pracujeme nad plochou nádobou, do které vyteče olej z válce. Sejmeme kryt válce 12 a vyšroubujeme závěrnou zátku 1 a spolu s ní vyjmeme i labyrintovou ucpávku 2, talířek 11 s pružinou 10, těsnicí kroužek 3 a vodítko pístnice 9 (obr. 1). Vylejeme kapalinu a vyjmeme pístnici 7 s pístem 8 a s tlumícími ventily. Všechny součásti mimo pryžová těsnění omyjeme v benzínu nebo v ředidle. Po odšroubování závěrné matice na konci pístnice 7 sejmeme píst 8, demontujeme z něj tlumicí ventily a pružiny, a odřízneme části označené šrafovaním (obr. 2). K pístnici 7 privaríme prodlužovací tyč 13, která poněkud zlepší citlivost otevírače. Upravený píst 8, který bude po úpravě sloužit už jen jako vodítko pístnice, nasuneme zpět na pístnici 7 a zajistíme maticí. Z pracovního válce demontujeme po odstranění Segerovy pojistky vnitřní pohyblivou část přepouštěcího ventilu 6. Do stěny pracovního válce 5 vyvrtáme asi 6 mm od jeho konce (u vodítka pístnice 9) otvor 0 4 mm (obr. 1). Do vybrání ve vodítku pístnice 9 vyvrtáme dva otvory 0 3 mm rovnoběžně s podélnou osou vodítka (obr. 3). Konec vnějšího válce 4 odřízneme přímo ve spoji s držákem tlumiče. Otvor ve dně válce zvětšíme na 0 14 mm. Těleso válce prodloužíme kusem ocelové trubky 14, kterou přivaříme nebo připájíme natvrdo. Čelo trubky uzavřeme plechem 1,5 mm tlustým, který také privaríme. Touto úpravou se objem válce zvětší a dosáhneme tak, že otvírač bude reagovat již na změny okolní teploty o 1 C. (Trubka s tlustší stěnou nebo většího průměru není vhodná, protože by se snížila citlivost otvírače.) Požadujeme-li, aby otvírač začínal pracovat od 20 C, dáme před sestavením všechny součásti a potřebné množství oleje do místnosti, kde je teplota 20 C a necháme tady všechno nejméně dvě hodiny, aby se teploty vyrovnaly. Potom nalejeme do otvírače olej a kompletujeme jej opačným postupem, než jsme jej rozebírali. Přitom odtéká do podložené plechovky přebytečný olej. Při montáži dbáme, aby ve válci nezůstala žádná vzduchová bublina, protože by nepříznivě ovlivnila činnost otvírače. Po uzavření vnějšího válce závěrnou zátkou s labyrintovou ucpávkou nasadíme na otvírač kryt 12. Na konec pístnice našroubujeme oko 18, které zhotovíme z oceli čtvercového průřezu 15X15 mm (obr. 4). Pro montáž otevírače do skleníku si připravíme objímku 15 (obr. 5), ke které privaríme rameno 16 a pružné pouzdro 17, z něhož před privarením vymáčkneme pryž. Úpravy na konstrukci skleníku budou ve většině případů individuální, podle velikosti Rozpiska materiálu okna a vzdálenosti jeho zavěšení od vrcholu konstrukce. Proto je užitečné vyzkoušet si nejprve délku vysunutí pístnice L1 v rozsahu okolních teplot od 20 do 30 C. Nakreslíme si v měřítku schéma konstrukce a otvírání větracího okna skleníku, a do tohoto nákresu si zakreslíme délky a místa upevnění otvírače se zasunutou a vysunutou pístnici (obr. 7). Na rám větracího okna privaríme několika stehovými svary výztuhu 20. Podle rozměrů skleníku zvolíme na konstrukci místo, kam privaríme konzoly 19 (obr. 7 a det. na obr. 6). Vzdálenost L2 + L1 by měla odpovídat poloze plně otevřeného okna. Přitom vzdálenost upevnění oka otvírače 18 od závěsu větracího okna by měla být L1. Délka ramena 16 (v našem případě 50 mm) bude podle typu skleníku proměnná (obr. 5). Jestliže bude závěs větracího okna níž od vrcholu konstrukce, musí být také poněkud delši rameno 16. Menších změn rozsahu otevíraní okna (hlavně otvírací teploty) dosáhneme posunutím tělesa otvírače v objímce 15. Na výztuhu 20 zavěsíme pomocí šroubu 24 a matice 26 závaží 27, které zajišťuje stejnou otvírací a zavírací teplotu. Délka okna je v našem případě 800 mm a hmotnost závaží 4 kg. Přemisťováním závaží se mění délka větracího cyklu. Přitom je důležitá hmotnost okna, protože čím je okno těžší a páka se závažím delší, tím by mělo být závaží lehčí. JOSEF NOCAR 10

13 obr. 1 obr. 7 11

14 BRZDA NA FÚRIK Kto niekedy schádzal s plne naloženým fúrikom zo svahu, vie, aké je to namáhavé a na klzkom teréne aj nebezpečné, lebo hrozí skĺznutie a pád, keďže sa musí nadnášať hmotnosť bremena a súčasne čeliť samovoľnému rozbehnutiu fúrika. Pritom stačí málo, jednoduchá mechanická brzda, ktorou fúrik ovládame. Páčka brzdy je pripevnená na pravom držadle tak, aby sa dala ovládať iba ukazovákom pravej ruky, zvyšné tri prsty a palec zvierajú držadlo fúrika. Prax potvrdila, že hmotnosť fúrika možno štyrmi prstami dobre udržať, lebo nemusíme brzdiť fúrik protiťahom; ruka nesie iba hmotnosť bremena. Pojazdové koleso 13 sa brzdí kúskom tvrdej gumy 7 přitlačením na plášť kolesa. Guma 7 je pripevnená na ramene 9 priťahovanom lankom vedúcim od ovládacej páčky 1. Do východiskovej odbrzdenej polohy vracia rameno 9 pružina 3. Aby sa rameno osovo nevyvracalo, má tvar písmena V a vpredu privarenú opierku 6, ktorá sa trvalo opiera o rám fúrika. PRACOVNÝ POSTUP Rozmery na obrázku sú iba orientačné, alebo nie sú uvedené vôbec. Brzda na fúrik: 1 páčka brzdy; 2 lanovod; 3 tlačná pružina; 4 zabezpečovací valček lanovodu; 5 opierka pružiny; 6 opierka ramena; 7 guma; 8 kotvová skrutka M6 X 15 s maticou; 9 rameno brzdy; 10 skrutka M6 X 30 s maticou (2 ks); 11 držadlo; 12 rám fúrika; 13 pojazdové koleso 12

15 lebo ich treba prispôsobiť typu fúrika. Podmienkou správnej funkcie brzdy je dobrý rotačný tvar kolesa bez nadhadzovania na obvode, a preto prekontrolujeme hriadeľ a ložiská, či nie sú vydraté. Pri horšom stave presústružíme hriadeľ a zhotovíme nové tesné puzdra. Vyplatí sa zhotoviť puzdra zvonka uzatvorené a vystrojené mastenicou, zvnútra plstenými prachovkami. Pri jazde do kopca potom budeme mať minimálne straty trením. Takisto plášť kolesa radšej pri väčšom nadhadzovaní vyrovnáme. Páčku brzdy 1 aj s držiakom odrežeme z kormidla vyradeného motocykla a privaríme ju na držadlo 11 v takej vzdialenosti, aby bol koniec páčky v dosahu ukazováka. Lanovod 2 použijeme z motocykla Jawa, dlhý, na spojku. Vedieme ho pozdĺž rúrky držadla ku kolesu. V mieste, kde sa končí rúrka lanovodu, privaríme na rám fúrika 12 opierku 5, ktorú odrežeme z profilu Jäkl 20 X 20 mm. Rameno 9 zhotovíme z uholníka 20 X 20 mm. Uholník uprostred vyrežeme a ohneme tak, aby obidve časti zvierali asi 1 20 uhol. Z tvrdej gumy, ktorú získame zo starých silentblokov alebo z vyradeného plášťa kolesa traktora a pod., vybrúsime vlastnú brzdu 7 a z 5 mm hrubého plechu vyrežeme opierku 6. Potom vložíme gumu 7 do ramena, rameno priložíme na rám fúrika tak, aby medzi gumou a kolesom 13 bola asi 5 mm medzera. Vyskúšame, či vyhovuje dĺžka opierky, označíme si a vyvŕtame otvor 0 6,2 mm na pripevňovaciu skrutku 8 a otvor 0 3,5 mm na lanko. Rameno brzdy 9 s opierkou 6 zvaríme, privŕtame a priskrutkujeme dvoma skrutkami 10 gumu 7. Opäť priložíme na rám fúrika, privaríme kotvovú skrutku 8, ktorej maticu pri montáži mierne utiahneme. Na lanko navlečieme pružinu 3 (hrúbka drôtu asi 2 mm, 0 8 až 12 mm) a lanko zabezpečíme originálnym valčekom 4 lanovodu. Vyskúšame funkciu, a ak je všetko v poriadku, lanovod asi na dvoch miestach prichytíme na rám páskou. JOSEF MUSIL K VYSOUŠENÍ REKREAČNÍCH OBJEKTŮ Mnozí chataři a chalupáři mají velké potíže s vlhkostí ve svých objektech. Za vlhkých, chladnějších podzimních dnů, kdy už musíme topit, se do vzduchu dostává mnoho vodních par, které později, po zazimování chaty nebo chalupy, vlivem poklesu teploty, kondenzují na chladných místech. Mnohdy jsou takovými místy okna nebo kachlů ky, kterým vlhkost příliš nevadí. Jiná situace nastane, je-li takovým místem část dřevěných nebo zděných stěn, které zvláště u starších budov nebývají dobře tepelně odizolovány. V tužších mrazech snadno promrzají, což se při zimních návštevách objektu projeví výskytem jinovatky nebo nánosem ledových zmrazků. Takovou vlhkostí velmi trpí především dřevo. Vlivem změny skupenství vody dochází k porušování stěn, rozmrzla voda následně vsakuje do dřevní hmoty, z niž za mrazů vymrzla. Vlhkost samozřejmě napomáhá k napadání dřeva různými drevokaznými houbami a k jejich rozmnožování. Protože jsem sám popsanými problémy postižen, řešil jsem je pomocí kuchyňské soli, kterou jsem nasypal do několika plastových fotografických misek. Na jaře, po příjezdu na chatu, jsem byl velmi mile překvapen. Všechny misky byly téměř po okraj naplněny vodou a v chatě bylo téměř sucho. Solný roztok s povrchu jsem slil a sůl nechal venku vyschnout. Ztvrdla a vytvořil se z ní pevný škraloup, který však po hrubém rozlámání vykázal příští zimu stejně dobré služby jako původní jemně mletá sůl. Náklady na celé zařízení nejsou vysoké. Jedná se hlavně 0 nádoby, do kterých se sůl sype. Příliš se neosvědčily smaltované hrnce, protože v místech, kde je smalt byť 1 nepatrně porušen, dochází vlivem agresivních solných roztoků k silné korozi. Naopak, velmi se osvědčily fotografické misky a podnosy z plastických hmot, které mají jednak velkou absorpční plochu rozprostřené soli, jednak na ně nepůsobí agresivita roztoku. Množství soli, kterou nasypeme do jedné třetiny nádoby, závisí přímo úměrně na velikosti vysoušeného prostoru v m 3 a na vlhkosti vzduchu. Nepřímo úměrně pak na vlhkosti pužité soli. V mém případě se nejlépe osvědčil poměr 1 kg vysušené soli na 10 až 1 2 m 3 vysoušeného prostoru. Toto množství je však nutno považovat za orientační hodnotu. Každý si musí odzkoušet nejvýhodnější poměr pro dané podmínky. ING. JAN FRANK 13

16 do bytu a domu OTOČNÝ VEŠIAK SO ZRKADLOM Ako vhodný doplnok do menej priestorných predsiení poslúži otočný vešiak so zrkadlom, ktorý sa dá ľahko zhotoviť aj v domácich podmienkach. PRACOVNÝ POSTUP Základnou časťou vešiaka sú dve kruhové dosky 1 a 2. Po vyrezaní všetky plochy a hrany obrúsime a potom do obidvoch dosiek 2 a 1 vyvŕtame v strede kolmé otvory 0 10 mm. Na spodnú plochu kruhovej dosky 2 s priemerom 590 mm priskrutkujeme päť fotelových alebo iných vhodných koliesok 11 tak, aby boli od okraja dosky vzdialené asi 20 mm. Os koliesok musí smerovať do stredu dosky 2. Na spodnú stranu tejto kruhovej dosky priskrutkujeme ešte päť výplní 10, ktorých rozmery určíme podľa veľkosti použitých koliesok. Výplne rozmiestnime rovnomerne medzi kolieskami, čím zväčšíme po obvode kruhovej dosky 2 jej hrúbku, aby mala krycia lišta 9 po celom obvode lepšiu pevnosť. Po dôkladnom opracovaní obvodu kruhovej dosky 2 aj s výplňami 10 do presného kruhového tvaru natrieme obvod dosky vhodným lepidlom (Herkules, glej a pod.) a prilepíme naň lištu 9 z vhodnej dyhy či tenkej preglejky. Na spodnú plochu druhej kruhovej dosky 1 s priemerom 580 mm priskrutkujeme v rovnakých vzdialenostiach po obvode päť gumových pätiek (nárazníkov) 12, a to asi 15 mm od jej okraja. Pätky slúžia ako pružné nožičky stojanového vešiakového zrkadla. Aby sa zaručilo ľahké otáčanie vešiakového zrkadla, kruhové dosky musia byť plošne rovné nepřehnuté. Preto aj výšku koliesok musíme nastaviť na rovnakú výšku a prípadné rozdiely vyrovnať vhodnou podložkou z plechu. Kostru vešiaka zostavíme z dielov 3, 4, 5, 6 a 7, ktoré pred zložením starostlivo obrúsime. Jednotlivé časti navzájom začapujeme. Musíme pracovať dôsledne, aby boli jednotlivé diely na seba kolmé, resp. rovnobežné, a vytvorili spolu pekný celok. 14 Do priečky 6 vyvŕtame tri otvory, do ktorých vlepíme z každej strany tri vysústružené vešiačiky 13. Ďalší vešiačik vsadíme zo zadnej strany stĺpika 4 v tej istej výške. Priečku 6 umiestnime od vrchnej hrany dosky 3 a stĺpika 4 asi o 80 mm nižšie. Na dosku 3 je priečka 6 kolmá a je začapovaná v strede jej šírky. Dva ostávajúce vešiačiky vsadíme do stĺpika 4 vo výške asi mm z obidvoch strán. Držadlo na dáždniky zložíme z dvoch krajných latiek 5, vystužených priečkou 7. Latky 5 umiestnime vo výške asi 450 mm od základne 2 tak, aby jedna lícovala s jedným a druhá s druhým okrajom dosky 3. Priestor medzi latkami 5 a 7 a doskou 3 vyplníme platničkou sololitu 8 prilepenou na spodné plochy latiek 5 a 7. Do dosky 3 môžeme pre ňu urobiť vhodný žliabok. Takto získame miesto na odkladanie rozličných drobností. Dáždniky sa vkladajú do voľného otvoru v tvare trojuholníka, ktorý tvoria latky 5 a 7 a stĺpik 4. Spodnú časť konštrukcie, ktorá bude dosadať na kruhovú dosku 2, musíme zarovnat' a obrúsiť tak, aby celá zostava stála presne v zvislom Rozpis materiálu smere. Potom diely 3 a 4 prilepíme na dosku 2 a zo spodnej strany ich priskrutkujeme dostatočne dlhými závrtkami minimálne 0 5 X 50 mm. Po zagitovaní a povrchovom opracovaní nerovností natrieme vešiak vhodnou farbou a nakoniec pripevníme na dosku 3 zrkadlo 14, ktoré si necháme na mieru odrezať v sklenárstve aj s obrúsením hrán. Keďže doska 3 so zrkadlom je najťažšou časťou zostavy, ktorá je umiestnená na okraji kruhového podstavca, je vhodné na zvýšenie stability celého vešiaka umiestniť zospodu kruhovej dosky 2 (v mieste pod stĺpikom 4) vhodné protizávažie 19 z oceľovej alebo olovenej platne. Nakoniec spojíme obidve časti zrkadlového vešiaka vratovou skrutkou M10 X 80, resp. inej vhodnej dĺžky, a to podľa použitých koliesok. Hlava skrutky so štvorhranom bude hore a podložka s maticou dole. Maticu dotiahneme len tak, aby sa obidve časti navzájom ľahko otáčali a potom maticu zabezpečíme proti odskrutkovaniu zásekom prebíjadlom. Dotykovú klznú plochu podložky s kruhovou doskou 1 môžeme pred zložením natrieť vazelínou. ING. MILAN VIDRA

17 REZ A - A 15

18 OPĚRADLO DO POSTELE Při každém onemocnění, které nás na kratší či delší dobu upoutá na lůžko, pro nás bude pravým dobrodiním opěradlo do postele s nastavitelnou polohou. U zánětů plic je takové zařízení dokonce nutností. Opěradlo je celé z trubek 0 20 mm. K výrobě postačí běžné vybavení domácí dílny. Jediným problémem je ohýbání trubek, které musíme ohřát plamenem do červena. Pokud nemáme svářecí aparaturu, musíme se obrátit na své známe nebo na zámečnickou provozovnu místního hospodářství. POSTUP PRÁCE Nejprve ohneme rám 2. Trubku uřízneme raději o 20 cm delší, vyplníme suchým pískem, a na obou koncích do ní zatlučeme zátky z měkkého dřeva. Jako trn, kolem kterého trubku ohneme, dobře poslouží například keramická trouba, ocelový sloupek atp. Na trubce si křídou označíme středy ohybů, abychom při ohýbání měli orientační body. Trubku potom v místě ohybu po celém obvodu ohřejeme do červena a pak postupně ohýbáme. Při vytváření druhého ohybu přeměříme vnitřní šířku 520 mm a zakřivení tvarujeme tak, abychom se co nejvíce přiblížili požadovanému rozměru. Jestliže tento rozměr překročíme, musíme s tím počítat při ohýbání rámu 1. Konce trubek odřízneme na požadované délky, písek vysypeme a u rámu 1 upravíme konce stisknutím ve svěráku na tloušťku 12 mm (det. B). Pak v obou rámech 1 a 2 vyvrtáme otvory pro osu 5. Oba rámy položíme na rovnou plochu a různými vložkami vyplníme mezery po stranách i nahoře tak, aby mezery byly všude stejné. Musíme také počítat s tím, že mezi trubku rámu 1 a rámu 2 se musí vejít hřebeny 8. Takto srovnané rámy stáhneme svě r kami a vyvrtáme otvory 0 10,2 mm, které si můžeme najprve předvrtat vrtákem menšího průměru. Vrtáme nejlépe stojanovou vrtačkou a rámy upneme tak, aby otvory byly kolmé k rovinám bočních ramen a souběžné s osou horní části rámu. Podpěry 3 uřízneme na délku 340 mm a jeden konec na každé z nich zploštíme. Na opačných koncích vyvrtáme otvory 0 10,2 mm pro zasunutí spojovací trubky 4. Osa otvoru musí být kolmá k rovině zploštění druhého konce podpěry 3. Do otvorů 0 10,2 mm v podpěrách 3 zasuneme spojovací trubku 4 a z vnější strany ji privaríme k podpěrám (det. C). Oba hřebeny 8 budeme dělat spoločne. Nejprve si na jeden kus plechu narýsujeme tvar podle výkresu, uděláme středové důlčíky pro otvory 0 11 mm (R 5,5 mm) a otvory předvrtáme vrtákem menšího průměru (3 až 4 mm). Pak plechy pro oba hřebeny stáhneme svěrkami a otvory vyvrtáme najednou do obou hřebenů. J Při této práci musíme mít z bezpeč- I nostních důvodů vrtaný materiál upnutý ve svěráku a je vhodné podložit jej špalíkem bukového dřeva. Zvlášť při závěrečné fázi vedeme vrták citlivě, aby se do plechu nezakousl". Zbývající části vyřízneme najednou, otřepy začístíme jednotlivě. Hřebeny privaríme pěti stehovými svary na vnější strany opěrného rámu ve vzdálenosti 100 mm od horního okraje rámu. Nyní můžeme dokončit svrtání celé konstrukce. Rámy 1 a 2 spojíme prozatím jen provizorně osou 5. Do libovolných ozubů hřebenů vložíme spojovací trubku 4 s podpěrami 3. Zploštělé konce podpěr přiložíme k hlavnímu rámu ve vzdálenosti 320 mm od dolního konce a upevníme svěrkami. V těchto místech vyvrtáme otvory 0 10,2 mm ke spojení hlavního rámu 1 s podpěrami 3. Takový postup zajišťuje přesnou geometrii konstrukce. Do otvorů 0 10,2 mm zasuneme čepy 9, které z vnitřní strany přivaříme k rámu 1 (det. A). Z trubky 0 13 mm zhotovíme čtyři distanční trubky 6, které použijeme v pohyblivých spojích konstrukce. Hlavní rám 1 s opěrným rámem 2 spojíme osou 5, mezi rám 1 a 2 vložíme distanční trubky 6 a z vnější strany rámu 1 podložky 7 (det. B). Konce osy 5 roznýtujeme pomocí kuželovitého přípravku (např. špička z koníku od soustruhu na dřevo. Zploštělé konce rámu 1 a podpěr 3 můžeme přiklepnout dovnitř a pilníkem začistit, aby hrany ok nebyly ostré. Celou konstrukci nastříkáme syntetickým lakem vhodného odstínu. Po zaschnutí laku nasuneme na čepy 9 oka podpěr 3 tak, že konce podpěr od sebe odtáhneme (pružnost spojovací trubky to dovolí) a podpěry už nemusíme jiným způsobem na čepech zajišťovat (det. A). Na překližku 11 tlustou 4 až 6 mm obkreslíme vnější obrys hlavního 16

19 17

20 rámu a nakreslený tvar vyřízneme a začistíme. Překližku uřízneme tak dlouhou, aby sahala asi 40 mm nad spodní okraj hlavního rámu. Překližku upevníme svěrkami k hlavníruu rámu, označíme si místa pro upevňovací šrouby (tři po stranách a tři nahoře) a společně do překližky i. do horní části rámu vyvrtáme otvory 0 2,4 mm. Do otvorů vyřízneme závity M 3, otvory v překližke prevŕtame na 0 3,2 mm a zahloubíme je pro hlavy zapuštěných šroubu 10. Překližku opatříme povrchovou úpravou podle vlastního uvážení a upevníme ji šrouby k rámu. V posteli, která má čelo, opěradlo neujíždí. Dáváme-li opěradlo na válendu, která má čelo nižší, než je výška matrací, vložíme mezi čelo a matraci vyšší prkénko, o které se rám opěradla zachytí. Nemá-li válenda čela vůbec, můžeme na osu 5 přišít pruh lehátkoviny dlouhý asi 1 m, který po zatížení ležící osobou dostatečné zajišťuje opěradlo proti posunutí. JOSEF ŠŤASTNÝ STOJANY NA IZBOVÉ RASTLINY Veľké izbové rastliny skrášľujú každý interiér od bytu až po spoločenské sály, ale ich nevýhodou je, že pre svoje rozmery a vysoko umiestnené ťažisko majú nedostatočnú stabilitu a tendenciu pade.t. Musia sa preto priväzovať zvyčijjne k drevenej tyčke, a keď to nestačí, aj k stenám alebo nábytku, čo zasa sťažuje manipuláciu s nimi. Drevené tyčky však okrem toho, že časom z.inijú, vo vlhkej zemine pevne nedržia a rastlina sa vyvracia. Tieto nedostatky ľahko odstránime. ak si zhotovíme jednoduchý stojan s privarenou tyčkou, na ktorý postavíme kvetináč s miskou. Kvetináč so zeminou tak vlastnou hmotnosťou zabezpečí potrebnú stabilitu a s rastlinou sa aj lepšie manipuluje. Rozmery stojana volíme podľa pohreby. Jeho základňu zhotovíme z 1 až 1,5 mm hrubého oceľového plechu pre malé stojany, pre veľké stojany z 2 až 3 mm hrubého oceľového plechu, tyčka je z tenkostennej oceľovej rúrky s priemerom 10 až 20 mm. Rozmery plechu závisia od priemeru misky pod kvetináč, zväčšené pozdĺžne o ohyb bokov a priestor na privarenie rúrky. Po odstřihnutí plechu rohy mierne zaguľatíme a hrany opilujeme, aby sme pri premiestňovaní stojana nepoškodzovali koberec alebo dlážku. Bočné steny ohneme do pravého uhla na výšku 20 až 30 mm. Do vyvŕtaného otvoru privaríme zospodu rúrku tak, aby bol jej spodný koniec iba niekoľko milimetrov nad dlážkou. Ak má veľká rastlina ťažisko privysoko, rúrka by sa mohla vyvrátiť. Zabránime tomu tak, že privaríme vystužo- '""Y ".. vací pásik (stíačí kúsok odpadového plechu) na spodný koniec rúrky zospodu na stojan v pozdĺžnej osi. Hotový stojan natrieme vhodnou farbou. Pri rastlinách, ktoré rastú veľmi do šírky, môžemf! nahradiť rúrku esteticky pôsobiacej ozdobnou mriežkou (pozri obr.). L. M. POUČKA NA RADIÁTOR V mrazivých zimných mesiacoch často potrebujeme niečo usušiť alebo mierne zohriať. V minulosti na tento účel výborne slúžil priestor nad rúrou na pečenie v kachľovej peci. V modernom byte však kachľová pec nie je, a elektrický alebo plynový sporák je príliš výkonný, takže skôr páli ako zohrieva alebo suší. Zohrievame preto riad na telesách ústredného kúrenia, ktoré sú zasa na tento účel veľmi úzke a predmety z nich ľahko spadnú. Zhotovil som si preto jednoduchú poličku, ktorú možno ľahko kedykoľvek demontovať. Polička je navrhnutá pre liatinové Polička na radiátor ústredného kúrenia: 1 rošt z kruhovej ocele 0 6 mm; 2 vzpeira z kruhovej ocele 0 6 mm a 1,5 mm hrubého plechu; 3 valček z kruhovej ocele 0 10 mm; 4 ľavá príložka r. plochej ocele 40X5 mm; 5 pmvá príložka z plochej ocele 40X5 nim; 6 čap z kruhovej ocele 0 13 mm; 7 matica M8; 8 skrutka M5 X 30 so Sesíhrannou hlavou 18

21 REZ A-A 19

22 radiátory, ale možno "ju upraviť aj pre iné typy, ak majú v rebrách priechodné otvory. Rošt poličky 1 zvaríme z kruhovej ocele 0 6 mm. Možno použiť aj iný, ušľachtilejší materiál ako mosadz alebo hliník, ak máme možnosť ho zvárať. Vzperu 2 zhotovíme z toho istého materiálu a z kúska plechu ohnutého do tvaru U. Vzdialenosti priečok roštu upravíme podľa rozstupov rebier radiátora. Segmenty priečok musia priliehať k spojom rebier. Dĺžku a šírku poličky upravíme podľa individuálnej potreby. Ak zvolíme príliš veľkú dĺžku, použijeme viac vzpier. Spôsob montáže je zrejmý z obrázka. Poličku zakvačíme medzi rebrá radiátora segmentmi privarenými na rošte 1, ktoré bránia jej posunutiu v horizontálnej rovine. Podoprieme ju vzperou 2, ktorú prichytíme čapom 6 v príložkách 4 a 5. Vzperu 2 zovrieme v čape 6 valčekom 3. Príložky 4 a 5 upneme na rebrá radiátora skrutkami 8 so šesťhrannými hlavami. Skrutky iného typu by sme medzi rebrami ťažko uťahovali. Čap 6 sa musí v príložkách 4 a 5 voľne otáčať, aby sa po nadvihnutí a vybratí roštu z rozvidleného konca vzpery vzpera sama vlastnou hmotnosťou otočila a skryla medzi rebrá radiátora. Príložky umiestnime tak, aby rošt poličky bol vodorovný, pričom opierka bude odchýlená od kolmice asi o 30 až 40. FRANTIŠEK LOUDA SUŠÁK NA PLENY DO PŘEDSÍNĚ Se sušením plen jsou v malých bytech panelových domú problémy. V létě se suší většinou na balkónech či v loggiích ale co v zimě? Abychom nemuseli vyprané pleny nosit do sušárny, vyrobil jsem si sušák do předsíně, která je 5 m dlouhá. Protože se sušák po pověšení plen dá zvednout až ke stropu, můžeme pod ním pohodlně chodit a navíc pleny u stropu rychleji schnou. Lze na něj samozřejmě věšet i jiné prádlo, pokud nám svými rozměry nebude překážet. Nejprve si z plechu asi 2 mm tlustého ohneme štyři 20

23 patky. Vyvrtáme do nich otvory pro vruty, kterými patky při montáži upevníme do hmoždinek ve zdi. Ke dvěma horním patkám privaríme trubku s vnějším průměrem 22 mm, jejíž délku musíme přizpůsobit daným podmínkám spodní patky upevníme těsně nad dveřní zárubně, horní patky u stropu. Objímky zhotovíme z trubky, jejíž vnitřní průměr je 22,2 mm. Na objímky privaríme ramena z profilu Jäkl 30 X 15 mm, popř. z úhelníku apod. K ramenům privaríme v roztečích asi po 140 mm oka pro napnutí šňůry. Na konce ramen ještě privaríme plechy (viz detail), které vytvoří vidlici pro upevnění silonových koleček. Aby se kolečka opravdu odvalovala po zdi, doporučuje se nejprve upevnit horní patky s trubkami do zdi, na trubku navléci objímky s rameny a místa otvorů pro čepy koleček pečlivě PROŠÍVANÉ PEŘINY Potřebovali jsme nové přikrývky a tak jsme zvažovali, zda pořídit peřiny nebo prošívané deky. Klasické peřiny jsou na spaní příjemnější a měkčí, ale potřebují mnohem větší množství péřové náplně, která sa při spaní přesouvá a mění tím dost podstatně tloušťku a tím i izolační vlastnosti. Prošívané přikrývky naopak obsahují mnohem méně peří a jeho vrstvu udržují stále stejnou, ale jsou relativně tenké a tuhé a jejich izolační vlastnosti nejsou nejlepší. Nakonec jsem zhotovil prikrývky zcela nového typu, jakési prošívané peřiny. Dosažený výsledek překonal očekávaní nevýhody obou typů zmizely a výhody se naopak spojily. Nedostatkem je pouze o polovinu větší spotřeba sypkoviny a dost komplikované šití vlastního sýpku. U tohoto typu peřiny je totiž normální peřinový sýpek rozdělen střední přepážkou, která je napříč přišívána střídavě k vrchnímu a spodnímu sýpku, takže jsou vytvořeny dvě vrstvy navzájem se střídavě překrývajících příčných komor (obr. 1). Díky překrývání mohou být komory objemnější a méně nacpané, takže peřina je měkká a přilnavá. Komory mají relativně malý objem, takže péřová náplň se nemůže přesouvat. Na jednu prošívanou peřinu potřebujeme 6,50 m sypkoviny 140 cm široké (38, Kčs/m) a 3 kg poloprachového peří (90, Kčs za 1 kg), takže můžeme počítat s cenou 520, Kčs v případě, že používáme výhradně nový materiál. Peří můžeme samozřejmě použít starší, přečištěné. Pokud by bylo méně kvalitní, použijeme množství 3,5 až 4 kg na jednu peřinu. Na střední přepážku můžeme také použít starší, již ne zcela hustou sypkovinu, čímž ušetříme 2,10 m sypkoviny nové. Šití sýpku je sice komplikované, ale případné nepřesnosti nemají na dokonalou funkci žádný vliv. odměřit. Po nasunuti koleček konce čepu roznýtujeme. Na dolní části objímek ještě privaríme držáky tyče ze dvou plechů, do nichž vyvrtáme otvory pro čepy. Stejný otvor vyvrtáme i na horním konci tyče, popř. trubky 0 10 mm, na spodní konec pak privaríme vidlici, kterou ohneme do průměru odpovídajícímu trubce. Tyč vsuneme do držáku a upevníme ji čepem. Hotové objímky s rameny i tyčemi nasuneme na trubky, spodní patky upevníme do zdi a nakonec trubku k patkám privaríme. Pleny věšíme přeložené podélně na polovinu. Protože je šňůr dostatek, vejde se nám jich hodně. Pomocí tyček pak ramena vytáhneme a ve zvednuté poloze je zajistíme zaklesnutím vidlic o spodní patky. P. F. a poslední opět 21,5 cm. Pokud vše souhlasí, sýpek asi 1 cm za posledním švem odstřihneme. Na odstřihnutý zbytek nakreslíme první šev ( obr. 3 ) a od něj po 29 cm sedm dalších, u některého z prostředních zkontrolujeme kolmost přeložením a změřením od něj i kolmost posledního a potom zbylý proužek odstřihneme. Na druhé straně - nakreslíme první šev, od něj 20 cm další, potom ve vzdálenosti 23,5 cm, pak čtyřikrát po 29 cm, potom 23,5 cm a zase 20 cm. Tento kus sypkoviny si položíme na rovnou plochu, podélné okraje asi tři centimetry přehneme a tužkou přeneseme konce švů na opačné strany ( obr. 3 ). Podle přenesených značek tužkou překreslíme švy na druhé strany sypkoviny. Toto složité kreslení zabrání omylům a usnadní i následné šití. Dlouhý sýpek položíme tak, aby vpravo byla polovina se sedmi stejnými roztečemi, přiložíme střední sýpek na levou polovinu okrajem na prostřední označený šev tak, aby nahoře bylo osm bíle označených švů se stejnými roztečemi a devět švů (včetně krajních) kreslených tužkou. Pravou polovinu vnějšího sýpku srolujeme (aby lépe prošla pod ramenem šicího stroje) a prošijeme první šev podle : schématu na obr. 4A. Švy začínáme i končíme asi 2 cm od. okraje, aby se daly okraje při šití podélných švů zahnout dovnitř. Po posunutí sypků doprava ve směru šipky šijeme uzavírací šev první komory ( obr. 4B ). Při šití pokládáme na bílou čáru spodního sýpku bílou čáru (krejčovskou křídou) na spodní straně horního (celkově středního) sýpku a prošíváme podle tužkou vyznačené čáry na horní straně horního sýpku. Pokládání bílých čar na sebe není sice příliš POSTUP PRÁCE Sypkovinu rozložíme na plnou šířku, necelý metr od konce přeložíme, abychom si ověřili kolmý směr a s ním rovnoběžně nakreslíme krejčovskou křídou první, krajový šev a od něj ještě 7X po 31 cm sedm dalších švů (pravá polovina). Ten sedmý ( obr. 2 ) si označíme. Od označeného, který bude druhým koncem peřiny, kreslíme další švy (levá polovina) ve vzdálenosti 21,5 cm, pak 25 cm, potom čtyři švy po 31 cm, jeden 25 cm a poslední 21,5 cm. Zkontrolujeme kolmost posledního švu přeložením, spočítáme švy, zda je jich nakresleno skutečně šestnáct, zda je mezi nimi opravdu patnáct mezer, z toho sedm po 31 cm, pak 21,5 cm, další 25 cm, čtyři po 31 cm, jedna 25 cm 21

24 obr. 2 obr. 3 obr. 4 pohodlné, ale zato nutné, protože každá komora je na vnějším sypkú širší (a tedy vyboulená dolů podle obr. 4B ), takže není možné prostě položit oba sypký na sebe a šít rovnou pouze podle horní čáry. Po prvním prošití podle čar prošijeme šev ještě jednou ve vzdálenosti několika milimetrů podle patky. Pak dáme dospodu tu čásť sýpku, která zatím srolovaná procházela pod ramenem stroje ( P ), na ni přiložíme střední sýpek a dříve spodní část, tedy levou polovinu, srolujeme. Tato srolovaná část sýpku přijde opět pod rameno stroje, takže tento šev šijeme z druhé strany a navíc od druhého kraje (celou sestavu otočíme o 180 ). Stejně postupujeme i při šití dalších švů. Ke srolované části sýpku (prochází pod ramenem stroje), začneme postupně přirolovávat i již ušitou část peřiny. Švy připravujeme pečlivě a soustředěně, protože předchozí švy již nemůžeme opravit. Poslední šev, kterým se mají spojit oba vnější sypký s vnitřním, řešíme tak, že střední sýpek přišijeme napřed k jednomu vnějšímu asi 2 cm od okraje a potom teprve sešíváme dohromady oba vnější sypký ( obr. 4C ). Dosáhneme tak měkčího švu, než kdybychom sešili všechny tři kraje najednou. U jednoho podélného okraje poskládáme spodní sýpek uprostřed hrany komor do záševků, potom zahneme dovnitř zároveň střední i spodní sýpek a proti nim přehýbáme dovnitř i s poskládanými záševky uprostřed komor horní sýpek a ušijeme podélný uzavírací šev ( obr. 4D ). Na druhé straně zahneme i prošijeme každou vrstvu sýpku zvlášť, čímž máme tento okraj připraven k ručnímu sešití po naplnění ( obr. 4E ). Sýpek plníme v koupelně je to malá místnost bez průvanu, kterou snadno uklidíme. Pytel s peřím zavěsíme nad vanu. Do vany položíme plněný sýpek zašitým podélným okrajem dolů. Pytel s peřím v dolním rohu napářeme a peří rozdělujeme po hrstích rovnoměrně do všech komor. Správná výška plnění je mezi třemi pětinami a dvěma třetinami volne nasypaného a lehce setřeseného peří. Po naplnění komor sešijeme ručně uzavírací podélný šev, záševky děláme opět uprostřed komor proti švům. PETR VINAŘ 22

25 ČASOVÝ SPÍNAČ Časový spínač udržiava pripojený elektrospotrebič v prevádzke nastavený čas. Skonštruovaný bol ako elektronická obdoba mechanického schodiskového automatu; spotrebič sa zapína tlačidlom, ktoré môže mať orientačnú tlejivku. Čas prevádzky elektrospotrebiča je nastaviteľný v rozmedzí asi 7 sekúnd až 1 5 minút. Spínač je vhodný na ovládanie spotrebičov do príkonu 200 W, napríklad ventilátora odsávača pár v kuchyni, ventilátora na WC, osvetlenia schodiska v rodinnom dome a pod. Aby bolo možné spínať väčšiu záťaž, spínač treba doplniť stýkačom (relé). OPIS FUNKCIE V pokojovom stave sa orientačná tlejivka napája (obr. 1) cez záťaž odpormi R2, R1 a diódou D4; ak sa tlejivka nepoužije, môžeme ušetriť diódu D7 a v zapojení ju nahradíme vodičom. Pri zapnutí tlačidla TI sa cez odpor R2 a diódy D6 a D7 nabíja kondenzátor C1 a súčasne cez odpor R5 kondenzátor C3. Len čo napätie na kondenzátore C3 dosiahne určitú hodnotu, Schmittov obvod tvorený tranzistormi T1 a T2 sa preklopí a pôvodne otvorený tranzistor T2 sa uzavrie. Prúd tečúci cez diódy D5 a D8 a odpory R7 a R8 zapne tyristor Ty. Na spotrebiči (záťaži) Použité súčiastky T1,T2 KC 148 (KC 149) Dl, D2, D3, D4 KY 132/600 D5, D6 KY 130/600 D7 KZ 260/10 D8 - KZ 140 Ty - KT 506 C1 200 nf/70 V C2-50 nf/15 V C3-1 nf/60 V (zvitok) V C4 100 n F/630 V (zvitok) ' " " '"' F1 U5/6W R2 2k7/15 W R3 10k miniatúrny - i R4-4M7 (2M2) trimer, R5 1M8 miniatúrny R6 33k miniatúrny R7 M12 miniatúrny R8 10k miniatúrny R9 2k2 miniatúrny R miniatúrny Po 1A max (najlepšie podľa skutočnej záťaže) sa objaví plné sieťové napätie, a tým je nabíjanie kondenzátora C1 skončené. Tyristor je zapnutý dovtedy, pokým sa nevybije kondenzátor C1 cez odpory R5, R4 a R3. Čas zapnutia možno meniť premenným odporom R4. ZHOTOVENIE ZARIADENIA Všetky súčiastky um iestnime na platňu plošných spojov s rozmermi 128X75 mm (obr. 2). Platňu zhotovíme niektorým bežne používaným postupom; osvedčilo sa např. preniesť otvory n a súčiastky z nákresu jamkovačom, nakresliť spájacie čiary acetonovou farbou jemným štetčekom (podľa obr. 3) a obrazec vyleptať v zmesi kyseliny chlorovodíkovej HCI (36 %) a vody H 2 O 2 (ÍO %) v pomere asi 1:2 (pozor na oči!). Platničku pred použitím dobre odmastíme, např. pastou na riad TORO, jemným brúsiacim papierom a pod. Po leptaní natrieme medené plochy roztokom kolofónie v čikuli alebo liehu. Poistku prichytíme dvojicou pružných plieškov. Ak budeme ovládať záťaž v ro;imedzí 100 až 200 W, tyristor musí mať chladič (na odvod asi 1 W tepelného výkonu), ktorý buď kúpime hotový, alebo zhotovíme ako tesný prstenec z medeného plechu s prispájkovanými krídelkami. Styčné plochy tyristora a chladiča je vhodné pred montážou natrie'/^silikonovou vazelínou. Malé súčiastky spájkujeme nast.ojato. Osadenú platňu zabudujeme do vhodnej škatulřj z nehorľavého materiálu. Ak použijeme kovovú škatuľu, musí byť spoľahlivo spojená s ochranným vodičom. 7. bezpečnostných dôvodov musí byť v škatuli dostatočné množstvo vetracích otvorov. Pri súhre havarijných stavov aj keď málo pravdepodobnej (např. porucha spínacej funkcie zariadenia, prebitie diódy D4, trvalé zapnutie tlačidla TI) môže na odporoch R1 a R2 vznikať až 12 W tepelného výkonu. S tým musíme rátať aj pri umiestnení spínača. OŽIVENIE i Pri použití bezchybných súčiastok a dokonalej montáži pracuje spínač na prvé ZEipojenie. Oživenie potom spočíva iba v nastavení vyžadovaného času spínania premenným odporom R4. Poznámka: Po opakovanom zapnutí bez dostatočného časového oneskorenia môže byť interval trocha kratší; je to zapríčinené zvyškovým nábojom na kondenzátore C3", a tým kratším časom ne.bíjania C1. Maximálne dosiahnuteľný spínací čas sa môže v jednotlivých prípadoch odlišovať vplyvom tolerancií súčiastok, najmä zosilňovacieho činiteľa tranzistora TI. Ak pri tlačidle používame indikačnú tlejivku, nahradíme ochranné odpory tlejiviek odpormi 10 kíl. Obr. 1. Schéma zapojenia 1 DSIVI 23