Sociální inkluze žen po mateřské a rodičovské dovolené na trh práce

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, katedra sociální politiky a sociální práce Sociální inkluze žen po mateřské a rodičovské dovolené na trh práce Diplomová práce Autor: Bc. Eva Bartošová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Horák Brno 2008

2 Poděkování Ráda bych poděkovala a projevenou pomoc a vstřícnost při zpracování moji diplomové práce, vedoucímu diplomové práce PhDr. Pavlu Horákovi, PhD., RNDr. Jaroslavu Piknerovi, PhD., a RNDr. Evě Touškové z oddělení analýz a prognóz Úřadu práce Brno-město, RNDr. Jiřímu Fukanovi, PhD. vedoucímu odboru zprostředkování zaměstnání a také děkuji své rodině za její neustálou, dlouholetou podporu. 2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně Bc. Eva Bartošová 3

4 Obsah Úvod... 5 I. Teoretická část Sociální exkluze a trh práce - vymezení sociální exkluze a její spojitost s chudobou Sociální začleňování a trh práce Vymezení sociální inkluze Politika pracovního trhu Postavení žen na trhu práce Životní situace žen matek, vracející se na trh práce po MD/RD Ženy po rodičovské/mateřské dovolené vracející se na trh práce z hlediska jejich životní situace Vzdělání jako faktor sociální inkluze Vzdělání Hlediska vstupu ženy po mateřské/rodičovské dovolené na trh práce Lidský kapitál jako označení znalostí a schopností II. Metodologická část Charakteristika zkoumané jednotky a metoda výběru vzorku Operacionalizace a instrumentace Charakteristika oslovených žen po MD/RD Výsledky výzkumu Závěr Závěrečná doporučení Seznam použité literatury Anotace Jmenný a věcný rejstřík Přílohy Stať

5 Úvod Velkým problémem naší společnosti je nezaměstnanost, která je znatelná i u žen vracejících se po mateřské/rodičovské dovolené (dále jen MD, RD). Tento problém zůstává být naléhavý i přes ekonomický růst, zvyšování produktivity, zlepšování životního standartu občanů v České republice (dále jen ČR). Zaměstnanost představuje klíčový faktor jejich opětovného začlenění do společnosti. Tvorba pracovních příležitostí a zaměstnanost je ovlivněna nepřímo celkovou dynamikou ekonomiky. Proto je doplněna intervencemi na pracovním trhu prostřednictvím politiky zaměstnanosti, která konkrétními opatřeními stimuluje zaměstnanost a eliminuje nezaměstnanost. Nezaměstnanost byla do 30-tých let 20. století chápána spíše jako individuální problém. Velkou hospodářskou krizí jsou položeny základy pro chápání nezaměstnanosti jako sociálně ekonomického jevu a tím tedy dochází k rozvoji aktivní politiky zaměstnanosti, jenž představuje přímou intervenci na trhu práce. Cílem aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen APZ) v ČR je snížit úroveň nezaměstnanosti a usilovat o srovnání šancí různých sociálních skupin na trhu práce, jde zde o eliminaci diskriminace a účinků segmentace trhu. Dochází k posunu ke společnosti vědění, k růstu vzdělání populace, strukturálním změnám na trzích práce, také k rovnosti mužů a žen, k rozvržení životních drah a voleb. Na jedné straně stojí hodnotný rodinný život a na té druhé profesní uplatnění žen. Každá žena vstupující na trh práce musí dát do souladu jednak rodinu a její pečovatelské činnosti a svůj zájem o kariérní růst, který předpokládá určité vzdělání a další vzdělávání v průběhu profesního života. Pomocí odborné literatury a rozhovorů s ženami po MD/RD na Úřadu práce Brno-město (dále jen ÚP) bude poukázáno na pozitivní či negativní projevy nezaměstnaných žen po MD/RD, na problémy s jejich opětovným návratem na trh práce. Diplomovou práci se pokusím obohatit i vlastními zkušenosti, tím, že jsem byla 1,5 roku v evidenci Úřadu práce Brno-město po RD. Své postřehy a poznatky s evidencí na ÚP uvádím v příloze č. 1. Moje vlastní zkušenosti mi daly impuls k tomu, abych se touto problematikou ve své práci zabývala a shledávám je jako hodnotné a zároveň pomocné k definování jednak tématu práce, ale i systému členění kapitol a podkatipol, k zodpovězení východisek volby tématu. Samostatnou kapitolu budu věnovat postavení žen na trhu práce, jejich životní situaci a jejich motivaci k řešení tohoto problému. Cílem diplomové práce je odpovědět na výzkumnou otázku: Jaký význam přisuzují ženy po mateřské/rodičovské dovolené vzdělání, jako faktoru sociální inkluze v návaznosti na rodinný a pracovní život? Cílem tedy bude zhodnocení významu vzdělání jako faktoru sociálního začleňování. Vzdělání umožňuje zaměstnanost žen po MD/RD, a pokud je považována zaměstnanost za klíčový faktor inkluze (Sirovátka, 2004, s. 25) musí být věnována velká pozornost vytváření pracovních příležitostí, tím i zvyšování šancí na získání zaměstnání, také růstu kvality pracovní síly a lidského kapitálu (ibid). V souvislostí se vzděláním a dalším vzděláváním žen po RD se zamyslím i nad důležitostí rodiny. Rodina představuje důležité zázemí pro ženu vracející se opět na trh práce, bez její pomoci se tato žena nemůže obejít, pokud má být úspěšná na trhu práce a chce přijatelně sladit funkčnost rodiny, rodinný a pracovní život. Pojem lidský kapitál má návaznost na člověka, který v procesu učení se nabývá znalosti a rozvíjí schopnosti vzděláváním na všech stupních 5

6 škol, rozvíjí své poznatky školením, praxí a zkušeností. Je utvářen na základech přirozeného nadání a talentu s provázaností na osobní vlastnosti, na schopnost celkové komunikace v životě. Lidský kapitál dotváří i způsob chování, jednání, oblékání i vzhled jeho nositele. Atraktivnost a krása jsou také součástí lidského kapitálu (Brožová, 2003, s. 33). V návaznosti na specifický charakter lidského kapitálu a vzhledem k vlastní zkušenosti, mohu diplomovou prací, upozornit, na důležitost celkové image člověka, ženy - uchazečky o zaměstnání a na úroveň její komunikace při sebereprezentování a sebeprosazování se na trhu práce. Diplomovou prací chci upozornit jednat samotné ženy (rozhovorem na úřadě práce), ale i například pracovníky Úřadu práce Brno-město (pracovníky na oddělení zpracování statistických dat, oddělení zprostředkování práce, se kterými budu spolupracovat v oblasti výzkumného šetření) na problémy žen po MD/RD, jenž se vrací zpět na trh práce. Chci poukázat na oblast vzdělání, jako faktoru pro začlenění žen na trh práce, ale i na spojitost s dalšími hledisky lidského kapitálu a rodinného života. Zpracováním této práce mohu přispět aspoň, k zamyšlení, dotčených subjektů, možná k nějakým opatřením, která mohou přispět ke zlepšení začleňování žen po MD/RD na trh práce. Přístup k rovnosti zaměstnání, má své pojítko v Evropské strategii zaměstnanosti. Evropská unie rozvoj inkluze trhu práce a podporu zaměstnání stanovuje jako právo a příležitost pro všechny, jako garanci dostatečného příjmu, který zabezpečí důstojný život jedince, jako zajištění rovných šancí ve vzdělání, jako podporu a pomoc rodinného zázemí včetně ochrany práv dítěte v rodině, zajištění dobrého bydlení a rovného přístupu k veřejným službám a regeneraci deprivovaných územních lokalit. Oblast sociální inkluze se od roku 2000 prostřednictvím summitů v Nice a Lisabonu dostala do popředí zájmu zemí celé Evropské unie. Hlavním cílem Lisabonské strategie je v průběhu deseti let vytvořit světově nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější ekonomiku založenou na znalostech, schopnou udržitelného ekonomického růstu, s více a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální kohezí (Národní Lisabonská strategie ). Empirická data budu zjišťovat pomocí polostrukturovaného rozhovoru s 10-ti ženami po MD/RD, které hledají i delší dobu práci a jsou tedy momentálně neúspěšné na trhu práce. Výzkum bude proveden na Úřadě práce Brno-město. Následně stanovím metodiku výzkumného projektu, tj. výzkumnou metodu, strategii, techniku sběru dat a jednotky zkoumání a zjišťování. Výzkumné implikace z teoretického vymezení relevantních pojmů, které jsou východiskem dílčích výzkumných otázek, kterými se v této práci pokusím zodpovědět hlavní výzkumnou otázku. V závěrečné části práce se budu věnovat zjištěným poznatkům a jejich interpretaci z hlediska pojetí zkoumaných jevů, tj. hodnocení toho, co bylo zjištěno, jaký význam, důležitost přisuzují ženy po mateřské/rodičovské dovolené otázce vzdělání, slaďování rodinného a pracovního života z hlediska rovnosti přístupu na trh práce při opětovném vstupu na pracovní trh a proč těmto atributům význam přisuzují. 6

7 I. Teoretická část 1 Sociální exkluze a trh práce - vymezení sociální exkluze a její spojitost s chudobou S pojmem sociálního vyloučení se setkáváme v různých formách a snad ve všech společnostech, jak z časového, tak prostorového hlediska. Setkáváme se s vylučovanými jedinci, sociálními kategoriemi i kolektivitami, jenž jsou vyloučeni z jistých aktivit, práv. Odsouvání určitých osob a sociálních skupin na okraj společnosti (marginalizace) nebo mino společnost (exkluze) představovalo sankci uplatňovanou proti všem, kdo zpochybňovali a narušovali její řád. Sociální vyloučení představuje určitý způsob při formování, obnovování a posilování vlastní identity a udržení své integrity směrem dovnitř i navenek (Mareš, 2002, s. 10). Sociální exkluze představuje upření práva na fyzickou, kulturní i duchovní existenci, lidé, kteří jsou vylučováni, marginalizováni jsou i stigmatizováni. Se stigmatizací je spojeno symbolické vyloučení sociálních skupin, které jsou nějak odlišné, deviantní. Sociální vyloučení a marginalizace představuje dva odlišné koncepty, jenž spolu souvisí, ale nejsou totožné. Koncept sociální exkluze v teoretickém rámci navazuje na koncepty chudoby a underclass 1, koncept sociální exkluze rámec chudoby přesahuje, z důvodu způsobeným jednak nedostatkem materiálních a finančních zdrojů a jednak z důvodu vylučovacích mechanismů, jenž mají formu diskriminace, vyloučení jedinců i skupin ze společnosti sobě rovných stanou se nerovnými. Sociální exkluze se opírá o známky separace a ztrátu participace členů daného společenství na sociálním a kulturním životě své komunity. Dimenzi sociální exkluze dle Percy-Smith, 2000, (in Sirovátka., 2004, s. 19) můžeme pomocí indikátorů rozlišit na dimenzi ekonomickou, jenž představuje nedostatečný příjem, materiální i finanční, což má za následek chudobu a marginalizaci na trhu práce jakožto vyloučení z plnohodnotné participace na trhu práce. Chudoba je vlastně vyloučení ze spotřeby, z určitého životního cyklu a standartu. V dimenzi sociální se opíráme o tradiční rodinu, její nefunkčnost, rozbití, rozpadu manželství, může se zde objevit i kriminalita a nechtěná početí, zejména u nezletilých lidí. Politická dimenze se obává nemožnosti občanů podílet se na dění ve společnosti, na výkonu politických práv, upření přístupu zasahovat do oblasti veřejných služeb a institucí státu, jde o neschopnost participace. Dimenze komunitní se zabývá devastací obydlí, prostředí, nedostupností služeb a kolapsem podpůrných sítí. Mentální, fyzický handicap nebo nemoc, nedostatečné vzdělání, ztrátu sebeúcty a sebevědomí zahrnuje dimenze individuální. Prostorová dimenze je dimenzí koncentrací vyloučených v oblastech ve kterých dochází ke kumulaci rizikových vlivů, např. v oblasti kriminality, školství, zdravotnictví, může jít o deprivované čtvrti ve městech, o etnické enklávy, ghetta aj. (Mareš, 2002, s. 15). 1 koncept underclass je konceptem vyloučení, ale je i zatížen behaviorální interpretací a silně svázán s liberální ideologií, v evropských zemích je nahrazován konceptem sociální exkluze 7

8 Pro skupinovou dimenzi je charakteristické vyloučení v určitých sociálních skupinách. Cílem boje proti sociálnímu vyloučení Evropská unie považuje rozvoj inkluzního trhu práce a podporu zaměstnání jako právo pro všechny občany, garance patřičného příjmu a důstojného života, stejný přístup ke vzdělání, rodinné zázemí a ochrany rodiny, dobré bydlení a rovný přístup k veřejným službám. Ohraničení sociální exkluze tvoří nenaplnění občanství a celková ztráta participace ve společnosti. Příznakem sociálního vyloučení je chudoba způsobená ztrátou pracovního místa a tím i následně ztrátou výdělku zajišťujícího určitý životní standart. Koncept sociálního vyloučení konvenuje s konceptem sociální deprivace. Berghman (1997, 19) konstatuje, že sociální vyloučení je důsledek selhání společnosti v oblasti demokracie a práva, trhu práce, sociálního státu a rodiny spolu s komunitou (in Mareš, 2002, s. 19). Vyloučení znamená omezení přístupu k ekonomickému, sociálnímu i kulturnímu kapitálu, ke snížení životních šancí a celkové životní úrovně. Evropská komise konstatuje, že sociální exkluze představuje multifaktorový jev co do svých příčin i svých projevů. Sociální exkluze je spojena s konceptem chudoby spočívající ve strukturálních změnách ekonomiky na trhu práce a také ze zvyšujícím přílivem imigrantů, kteří uznávají odlišné ekonomické, kulturní i náboženské zvyklosti než ty, které jsou žádoucí majoritní společností Sociální exkluze je definována jako stav, kdy jedinec nebo kolektivita neparticipuje plně na ekonomickém, politickém a sociálním životě společnosti, anebo, kdy jejich přístup k příjmu a ostatním zdrojům jim neumožňuje dosáhnout standart, který je považován ve společnosti, v níž žijí, za přijatelný, a dosáhnout i té míry participace na životě společnosti, která je v ní pro její plnoprávné členy považována za žádoucí. V této situaci nemají ti, kdo jsou oběťmi sociální exkluze, často přístup ani k základním právům. Sociální exkluze je koncept, jenž zahrnuje nezaměstnanost, diskriminaci, sociální izolaci, materiální deprivaci a chudobu, sociální utrpení a mizérii všech forem (Bourdieu, 1993 in Sirovátka, 2004 s ). Chudoba představuje vytlačení člověka na okraj společnosti, jde o vyloučení z normálního života. Chudobou trvalou trpí zejména staří lidé a invalidé, chudoba vyplívající z pokroku je typická nízkou mzdou, ukazující pasti růstu, nesoucí si s sebou nerovnosti, a chudoba na okraji společnosti se týká jedinců, kteří jsou neschopni se přizpůsobit, mají problémy se svým chováním. Definice chudoby (sborník materiálů, VÚPSV Bratislava, 1992, s. 65): Definování chudoby je politický problém, takže je zcela možné přijmout dvě definice, absolutní definici jako pragmatický ukazatel pro okamžitou záchranou akci, protože chudí žijí v nouzi, a relativní definici pro plánování středně a dlouhodobé sociální politiky. Wintersberger považuje za nejefektivnější pro řešení problémů chudoby přístup multidimenziální, relativní a sociální, který se zabývá počty chudých, ale i, a hlavně příčinami chudoby a následně metodami a opatřeními, které chudobu potlačují (VÚPSV Bratislava, 1992, s. 3). Pokud má být chudoba potlačena je nezbytné řešení v oblasti bydlení, zaměstnanosti, vzdělání a zdravotního stavu. Je tedy nutné z pozice demokracie opravdové partnerství s chudými a s lidmi na okraji společnosti včetně respektu ke všem lidským právům. Chudoba je skandál (VÚPSV Bratislava, 1992, s. 17). Důležitými aspekty týkající se práva na bydlení je možnost okamžitého útočiště pro potřebné, zaručení kvality bydlení včetně poradenství, dalším aspektem je vůbec možnost si dovolit bydlení, lidé na okraji společnosti většinou nemají finanční prostředky, dále právo na zdravotní nezávadnost, topení, světlo, vodu, zajištění adekvátního prostoru na osobu, právo na bezpečnost, na příjemné životní prostředí, právo na podporu týkající se 8

9 přístupu ke koordinovaným službám a zejména důležitá je jistota užívání, nejistota je příčinnou stresu a problémů. V oblasti nezaměstnanosti se v poslední době objevuje ve větší míře dlouhodobá nezaměstnanost, ta podkopává sociální hodnoty, neúctu, důstojnost jedinců, vede k jejich sociálnímu vyloučení a marginalizací a končí stabilní chudobou jak v dimenzi ekonomické, tak v sociální, kulturní. Snahou každé společnosti musí být tedy musí eliminace chudoby a nezaměstnanosti prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti, posílení získání vhodné kvalifikace v návaznosti na konkrétní požadavky trhu práce, spravedlivé rozdělování práce a pracovního času, záruka alespoň minimálního příjmu, aby nedocházelo k finančnímu strádání, lepší přístup znevýhodněných (absolventi, starší občané, zdravotně postižení, nízce vzdělaní, ženy s malými dětmi) k veřejným službám, vzdělání, zdravotnictví, dopravě aj. Důležité je také partnerství na úrovni lokální, národní i evropské. U vzdělání je znám paradoxní účinek, jak do systému vzdělávacího vstupují širší vrstvy jedinců, tak vzdělanostní deficit těch co stojí mino, se zvětšuje (VÚPSV Bratislava, 1992, s. 37). Škola pomáhá formovat životní dráhu jedince, je klíčem k formování občanů. A právě již v raném věku školní docházky dochází k počátečnímu vylučování prostřednictvím neúspěchu v podobě špatného ohodnocení ze strany učitele, prohry v sportovních kláních aj. Vzdělání vede člověka k povolání, občanství, ke komunikativní společnosti, k porozumění vlastní situace, ke vnímání a řešení složitosti situací. Škola představuje klíčový prvek, v ní se odehrávají rozhodné děje a události, které mohou zamezit sociálnímu vyloučení. V oblasti zdravotnictví se jedná o podporu otevřeného (VÚPSV Bratislava, 1992, s. 48) systému zdravotní péče, která dosáhne až k chudým a bude řešet jejich obtíže. Sociální ochrana je velice důležitý prvek v boji proti chudobě a marginalizaci, je principem sociální spravedlivosti. Sociální ochrana je cosi získaného a vyhraného, utvářeného krizemi (VÚPSV Bratislava, 1992, s. 78). Opatřením k posílení sociální ochrany a eliminaci chudoby je plná nezaměstnanost, stabilita rodiny, stabilita ekonomických a demografických zněm. Koncept sociální inkluze a exkluze je v rámci Evropské unie spojován i se sociální kohezí. Vnímáme ji jako určitou podobu sociálního smíru, která se dosahuje vyrovnáváním rozdílů a zvládnutím minimalizování rizika sociálního vyloučení. Dle vyjádření Percy-Smith, 2000 (in Sirovátka, 2004, s. 21), vyjadřuje snahu sladit trh a svobodu podnikání se závazky, jenž jsou dané hodnotou solidarity a vzájemné podpory pro zajištění blahobytu a ochrany členů společnosti. Evropská unie uvádí sociální kohezi jako integraci jedinců i jednotlivých segmentů společnosti do celku společnosti. Sociální inkluze a exkluze představuje provázanost dvou rovin a to roviny strukturální a institucionální spojené s uplatňováním politických, občanských práv, vzájemnou provázaností v oblasti sociální, ekonomické a politické a snahou o rovný přístup ke vzdělání, snahou o rovnost šancí pro všechny. 2 Sociální začleňování a trh práce 2.1 Vymezení sociální inkluze Podle oficiální formulace představuje v diskursu Evropské unie sociální inkluze (začleňování): Proces, který zabezpečuje, že všichni, kdo jsou vystaveni riziku chudoby a sociálního vyloučení se dostane příležitosti a zdrojů nezbytných k plné 9

10 participaci na ekonomickém, sociálním a kulturním životě společnosti a životní úrovně považované, ve společnosti kde žijí, za standardní. Proces, který jim tak zajistí jejich podíl na rozhodování ovlivňujícím jejich život i schopnost uplatňovat práva. Giddens označuje inkluzi v nejširším významu jako občanství, občanská práva a povinnosti, kterými by měli disponovat členové společnosti nejen formálně, ale i fakticky (in Sirovátka, 2004, s. 23). Woodward a Kohli (2001) rozlišuje tři základní dimenze sociálního začleňování: (1) politická dimenze týká se občanských práv a politické participace jedinců a menších kolektivit, mohou být sem také zařazena sociální práva, (2) ekonomická dimenze inkluze je uskutečňována především prostřednictvím pracovního trhu a sociálního státu, (3) občanská dimenze představuje participaci na komunitním životě a na rozhodování, které se dotýká vlastní každodennosti, šance na uplatnění sociálních práv mimo sféru národního státu (tedy prostřednictvím třetího sektoru) (in Sirovátka, 2004, s ). Machado a Vilrokx (2001) tvrdí, že ve společnosti začleňování musí docházet k uspokojování základních potřeb u těch lidí, kteří nemohou najít práci, nebo nejsou schopni pracovat. Musí sledovat jiné, rozmanitější životní cíle, hodnotu jiných forem práce, než představuje práce placená (Sirovátka, 2004, s. 25). Akcentují přechod od rovnosti příležitostí k rovnosti participace. Občanství je potřeba vnímat nejen jako soubor občanských práv, ale i vzájemné spolupráce na pracovním trhu s dalšími aktivitami společnosti. Politika inkluze se opírá především o rozvoj lidských zdrojů 2 a zvyšování zaměstnatelnosti, podporu podnikavosti, zvyšování adaptability a flexibility a o rovnost přístupu na pracovní trh, poukazuje na diskriminaci, zdůrazňuje podporu nových pracovních míst. Sociální inkluze vystupuje jako svébytný koncept, který není beze zbytku odvozen od konceptu sociálního vyloučení (exkluze). Mezi inkluzí a exkluzí existuje dynamický vztah. Inkluze jedinců v určitých dimenzích či prostředích může být doprovázena jejich exkluzí v jiných dimenzích nebo prostředích. Být in nebo out je součástí jednoho procesu - sociální exkluze a inkluze se vzájemně proplétají (Sirovátka, 2004, s. 26). Opatření, která jsou zaměřená na otázku sociálního začleňování hledáme zejména v oblasti vzdělání a následného vzdělávání. Je důležité, aby se každý člověk zasadil o co největší kvalifikovanost, o dosažení co největších znalostí, dovedností, zkušeností, které potom zajistí snazší uplatnění se na trhu práce. Členské země EU včetně naší republiky kladou důraz na rovnost přístupu ke vzdělání od předškolního věku dětí, přes školní vzdělání a přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělání. Stále více dnes hovoříme o celoživotním vzdělávání jako zásadním faktoru začlenění se na trh práce, faktoru zlepšující životní situaci a podmínky života lidí a určujícím faktoru pro snížení nezaměstnanosti. 2 řídící činnosti organizace, rozhodující, klíčový význam pro jejich řízení a hospodaření 10

11 Oblast kvality bydlení může představovat pro některé skupiny lidí silný faktor, který ovlivňuje jejich zdraví, bezpečí, příležitosti ke vzdělání, možnosti uplatnění se na trhu práce, začlenění se do společnosti, je to faktor, který ovlivňuje jejich životní situace a životní šance. S otázkou kvality bydlení a bydlení vůbec se setkáváme zejména u bezdomovců, lidí kteří nemají střechu nad hlavou. Bezdomovci jsou lidé na okraji společnosti, kteří nemají možnost, nebo nechtějí se začlenit na trh práce. Ztráta zaměstnání znamená ztrátu identity, sebevědomí, sebeúcty, znejistění vztahu ke společnosti a nejistotu postavení v ní (Sirovátka, 2004, s. 24). Velmi často také vznikají ghetta příslušníků etnických minorit, většinou Romů, přistěhovalců z muslimských zemí, Ukrajinců aj., které majoritní společnost kulturně ani ekonomicky nepřijala. Evropská unie včetně naší republiky klade důraz na prevenci extrémní chudoby a snaží se bránit sociální exkluzi. Ochranou proti chudobě je zaměstnání. Základní strategii sociální začlenění je vstup na trh práce a setrvání na trhu práce. Jedná se také strategii spočívající v rovině redistributivního diskurzu, který klade důraz zejména na zvyšování sociálních transferů, minimální příjem pro osoby, které nemohou pracovat. V rámci slaďování rodinného a pracovního života se uplatňuje sociálně-integrativní diskurz, moralizující diskurz se zabývá opatřením, které spočívá ve změně chování, jednání jedinců. 2.2 Politika pracovního trhu Otázkou začleňování na trh práce se zabývá politika pracovního trhu. Zaměstnanost představuje klíčový faktor opětovného začlenění se do společnosti. Tvorba pracovních příležitostí a zaměstnanost je ovlivněna nepřímo celkovou dynamikou ekonomiky. Proto je doplněna intervencemi na pracovním trhu prostřednictvím politiky zaměstnanosti, která konkrétními opatřeními stimuluje zaměstnanost a eliminuje nezaměstnanost. Mezi zásadní cíle politiky na pracovním trhu řadíme zejména dle Sirovátky, 2005: přizpůsobení se nabídky pracovních příležitostí a poptávky pracovních příležitostí přerozdělení nezaměstnanosti udržení a rozvoj lidského kapitálu a pracovní síly přímá tvorba pracovních míst a opatření pro znevýhodněné, prevence sociálního vyloučení. Politika zaměstnanosti se uplatňuje prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti a pasivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti spočívají zejména v utváření společensky účelných míst, což jsou místa s trvalým charakterem, jsou využívaná i pro ženy po MD/RD, dále dochází k utváření míst na lokální úrovni u obcí či městských čtvrtí jako veřejně prospěšné práce, mohou být nabízeny i dlouhodobě nezaměstnaným ženám, lidem s nízkou kvalifikací, dále místa pro odbornou praxi absolventů a mladistvých, jsou utvářena nejčastěji na rok, místa pro uchazeče se zdravotním postižením, jedná se o chráněné dílny a pracoviště a také jsou to rekvalifikace nejvíce nabízené zvláště uchazečkám ženám po MD/RD. Pasivní politika zaměstnanosti má podobu systému pojištění v nezaměstnanosti, tj. podpory pro dočasně nezaměstnané a systému státní pomoci v nezaměstnanosti, zahrnuté do systému dávek sociální pomoci. Tyto dávky jsou vázané na sociální potřebnost, výše závisí na 11

12 předchozím výdělku, poskytuje minimální příjem. Dávky sociální pomoci spočívají v přídavku na dítě pro rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima 3 a je poskytován u dětí do 6-ti let 500,- Kč, 6-15 let 610,- Kč a u let 700,- Kč. Rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě. Pro rychlejší čerpání po dobu dvou let po peněžité pomoci v mateřství je to 11400,- Kč po dobu 24 měsíců věku dítěte, podmínkou je v období peněžité pomoci v mateřství alespoň částka 380,- Kč na den. Klasické čerpání je poskytované po dobu 36 měsíců věku dítěte částkou 7600,- Kč, podmínka je jde-li o rodiče, který má nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Pomalejší čerpání je 7600,- Kč po dobu 21 měsíců věku dítěte, a do 48 měsíců věku dítěte 3800,- Kč, případ kdy nevznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Pokud jde o dítě zdravotně dlouhodobě postižené pobírá rodič 7600,- Kč do 7 let věku dítěte. Dále je přiznáván rodinám s nízkými příjmy sociální příplatek, příspěvek na bydlení, ženám po porodu porodné 13000,- Kč, pohřebné, dávky pěstounské péče, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Zabezpečení v nezaměstnanosti je vypláceno po dobu tří měsíců ve výši 50 % průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání, další tři měsíce je to 40 %. Doba vyplácení závisí na věku uchazeče. Po dobu rekvalifikace je zabezpečení 60 %. Poskytuje se uchazečům nejvíce do částky odpovídající 2,5 násobku životního minima 4, u rekvalifikace je to 2,8 násobku. Podpora v nezaměstnanosti pomáhá těm co ztratí práci nebo nemohou najít pracovní uplatnění jako například ženy vracející se trh práce po MD/RD, překlenout finančně toto nepříjemné období. Podpora se přiznává po dobu šesti měsíců, což je sice dostatečná doba pro nalezení si vhodného pracovního místa, ale v mnoha případech nedostačující u žen po MD/RD, které se opětovně vrací na trh práce. Realitou také je, že přílišná štědrost ve vyplácení dávek způsobuje past nezaměstnanosti, uchazeči raději využívají možnost státní pomoci, než by nastoupili na finančně nezajímavé místo. Dochází tedy až k zneužívání těchto dávek a tyto finanční prostředky vyplácené uchazečům představují dlouhodobou investici do lidského kapitálu. Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států Evropské unie v souladu s Lisabonskou strategii jsou: (Ústřední věstník Evropské unie, hlavní směry zaměstnanosti ), rozhodnutí Rady Hlavním směrem politiky zaměstnanosti je dosažení plné zaměstnanosti a snížení nezaměstnanosti a neaktivity, zvýšením poptávky po pracovních silách a jejich nabídky pro znevýhodněné skupiny (ženy s malými dětmi, absolventi, starší občané, handicapované osoby aj.) Tento aspekt je zásadní pro udržení hospodářského růstu a posílení sociální soudržnosti. Politiky budou přispívat k dosažení následujících průměrných ukazatelů za EU: - celkové míry zaměstnanosti 67 % v roce 2005 a 70 % v roce míry zaměstnanosti žen 57 % v roce 2005 a 60 % v roce míry zaměstnanosti starších pracovníků tj let 50 % v roce částka životního minima jednotlivce činí 3126,- Kč, částka existenční minima osoby činí 2020,- Kč 12

13 Druhý směr politiky zaměstnanosti představuje určité zlepšení kvality pracovního místa a produktivity práce. Důležité je zvýšení kvality a atraktivnosti pracovního místa, tím i růstu produktivity práce a snižování podílu chudých pracujících. Mezní oblasti tvoří celoživotní vzdělávání, rozvoj kariéry, rovnost pohlaví, ochrany zdraví a bezpečnost při práci, flexibilita, začlenění a přístup k práci, organizace práce a rovnováha mezi životem a prací. Kvalita práce a zvýšení produktivity představuje specifickou výzvu pro sociální dialog. Pro podpoření sociálního začleňování a předcházení sociálního vyčleňování je vhodné posilování sociální a územní soudržnosti, zapojováním znevýhodněných osob do zaměstnání, podporou přístupu ke kvalitnímu zaměstnání pro všechny muže i ženy schopné pracovat, potírání diskriminace a mělo by také dojít ke snížení regionální nerovnosti v zaměstnanosti a produktivitě práce, zejména v zaostávajících regionech. Evropská strategie zaměstnanosti stanovuje společné cíle a priority, zajišťuje koordinaci politik zaměstnanosti v celé Evropské unii, pomohla od roku 1997 zvýšit zaměstnanost v EU ze 60,7 na 64, 3 % a snížit dlouhodobou nezaměstnanost z 5 % na 3,6 % (čerpáno on-line Evropská unie v ČR, 2007) Evropská strategie je založena na čtyřech pilířích, které se opírají jednak o zlepšení zaměstnanosti formou nezbytného vzdělání znevýhodněných osob a také o schopnost a motivaci udržet si pracovní místo. Rozvoj podnikatelského prostředí a tím i spojená tvorba může napomoci k nalezení zaměstnání rizikových skupin. Podporou adaptability podniků a jejich zaměstnanců se zlepšuje konkurenceschopnost a efektivita, měly by být nastoleny stejné příležitosti pro muže i ženy, rovnost k přístupu na trh práce a rovnost v odměňování mužů a žen. Mezi dva základní pilíře řadíme zaměstnanost, zabývající se reformou trhů práce a vytvářením pracovních míst a sociální agendu. Tato agenda pro období se zabývá vytvářením pracovních míst, bojem proti chudobě a podporou rovných příležitostí pro všechny. Evropskou strategii zaměstnanosti zahájila Evropská rada v období vysoké nezaměstnanosti na vrcholné schůzce o zaměstnanosti v Lucemburku v listopadu Tím se otevřela pro členské státy Evropské unie cesta ke společným cílům týkajících se zajištěním většího a kvalitnějšího počtu pracovních míst v Evropě, představuje vzor pro politiku koordinace v oblasti sociální ochrany, vzdělávání a odborné přípravy. Jasné priority tvoří nutnost přilákat více lidí do zaměstnání a udržet je v něm, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany, zvýšit adaptabilitu pracovníků a podniků, zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělání a kvalifikace (rozhodnutí Rady Evropské unie, ) uplatnění, které odpovídá jeho vzdělání, kvalifikaci a místo jenž je pro něho vhodné. DVO Jaká je situace žen po MD/RD v lokalitě ÚP Brno-město v případě jejich opětovného začleňování na trh práce? 3 Postavení žen na trhu práce 3.1 Životní situace žen matek, vracející se na trh práce po MD/RD Obecně můžeme říct že, každá žena žije ve společenství, ve své rodině, ve své zemi a neustále si navzájem s jinými lidmi kříží cestu. Každá její akce je interakcí, dotýká se druhého, je akcí vzájemnosti. Skutečnou interakcí se naše akce stává tehdy, je-li výzvou druhému, jestliže jí vtahujeme druhého do hry, jestliže musí na naší akci odpovídat akcí jinou, protiakcí. Jestliže podřídíme svou akci, své cíle akcím ostatních, stávají se součástí akce sociální. Člověk je obklopen lidmi, jedná v určité situaci (Střelec, 1998, s. 13

14 143). Každá žena musí porozumět svému bytí, musí se naučit adekvátně řešit situace, ve kterých se ocitá. Pojem situace můžeme vymezit jako souhrn podmínek vztahujících se k něčemu, k někomu. Je to komplex jevů, osob, vztahů mezi nimi vyskytujících se na určitém místě a v určitém čase. Ženy se většinou nechovají podle toho jaká situace z objektivního hlediska je, ale chovají se tak, jak situaci sami porozumí. Podle Thomase Znanieckého můžeme situaci vnímat ze dvou hledisek, a to z objektivního, respektive kulturního a sociálního významu jako kulturou formované, vyjádřené a sdílené percepce a interpretace situací a z hlediska subjektivního, respektive individuálního smyslu, jak percepce a interpretace nějaké situace jedincem, který se v ní nachází (in Střelec, 1998, s. 144). Sociální životní situace zákonitě odráží atmosféru celé společnosti a podtrhuje, že život každé ženy je řetězec nepřeberného množství situací. Naprosto stejná situace se nikdy již neopakuje. Žádná situace samozřejmě není zcela izolovaná, ale souvisí s ostatními situacemi, které člověk prožívá (ibid). Životní situace dle Nakonečného můžeme rozdělit na sociální (interpersonální, skupinové, masové) a na kulturní (ideové, materiální). S hlediska časového třídíme situace na aktuální, retrospektivní, perspektivní a podle stupně regulace na neřízené a řízené. Význam a smysl každé situace souvisí s tím za jakých souvislostí situace vznikla. Ženy jsou nepochybně životními situacemi ovlivňovány a každá situace je vnímána jako vnější činitel, který vyvolává určité jednání. Faktory ovlivňující setrvání na MD či RD identifikovala Kuchařová (2006, VÚPSV) na vnější (dlouhodobé) a individuální (osobnostní), individuální charakteristiky spadají pod pojem lidský kapitál. Žena po RD hledající práci se často dostává do běžných životních situací, ale i do náročných životních situací vyplývajících z jejich hledání pracovního uplatnění na trhu práce. Tyto situace mohou být pro ženu konfliktní, frustrující a stresující. Mohou ženu zmobilizovat tak, že je schopná po neúspěchu hned začít hledat znovu práci, ale také může zapříčiňovat její psychické poruchy. Pro zvládání těchto situací jsou velmi důležité předchozí zkušenosti s vypořádáním se s náročnou životní situací, důležité je také osvojování si různých technik vyrovnávání se s náročnou životní situací. Životní situace, do kterých se žena po RD vracející se na trh práce dostává, se dotýkají i její rodiny, její vzdělanosti a její nezaměstnanosti. Pojem životní situace je spojen s pojmem sociálního fungování. Oba pojmy jsou důležité pro profesionální sociální práci. Harriet Bartlettová, americká autorka uvádí, že v sociální práci se řeší problémy, které plynou z klíčových životních situací, mezi něž může patřit například sňatek, narození dítěte, rozvod, smrt (Bartlett, 1970, s. 22) Tato autorka se oblasti sociálního fungování věnovala v knize The Common Base of Social Work Practise, kde rozpracovala systematicky pojem člověk v situaci, životní situace sociální fungování. Životní situaci podle Bartlletové můžeme chápat jako výsledek interakce mezi lidmi a prostředím. Prostředí má podle ní dvě charakteristiky, a to co společnost od člověka očekává a druhá je podpora, kterou společnost člověku dává. Životní situace konkrétního člověka má dva typy nerovnováh, a to je nerovnováha mezi očekáváním prostředí a schopností je zvládat a za druhé nerovnováha mezi náročností požadavků prostředí a podporou, kterou toto prostředí při jejich zvládání poskytuje (Bartllet, 1970 in Musil, 2004, s. 182). Podle Navrátila (2003, s. 93) můžeme životní situaci zjednodušeně definovat jako vztah vzájemných očekávání mezi člověkem a jeho (sociálním) prostředím. Toto očekávání má charakter nároku, úkolu i touhy a přání. Každá životní situace má svoji specifickou strukturu (prvky a jejich konstelaci) a vyvíjí se v kontextu životního cyklu. 14

15 3.2 Ženy po rodičovské/mateřské dovolené vracející se na trh práce z hlediska jejich životní situace Návrat ženy na trh práce ovlivňuje zázemí její rodiny, celkové rodinné chování, i to zda se jedná o úplnou či neúplnou rodinu. Dále její vzdělaní a kvalifikační předpoklady. Rodina představuje malou sociální skupinu lidí propojenou pokrevními svazky a úzkými citovými vazbami (Kraus, Poláčková 2001, s. 78). Je základní sociální jednotkou společnosti a je předmětem zvláštní podpory prostřednictvím rodinné politiky, která je nedílnou součástí sociální politiky státu. Základem rodiny je dynamický pár muž a žena, který je založen na manželství nebo partnerství. Rodina tvořená párem rodičů a dětí je nazývána rodinou nukleární (Kraus, Poláčková 2001, s. 79). Může být také rozšířená, s příbuzenstvem, funkční, afunkční a dysfunkční. Důležitou funkci rodiny nesou rodiče a to funkci biologickou, ekonomickou, výchovnou a sociální. Rodina je významným přínosem pro celou společnost, pro její civilizační, kulturní, a mravní úroveň. Pro význam této podkapitoly se budu zabývat rodinou úplnou a neúplnou jenž jsou jádrem rodinné domácnosti Rodina a rodinné chování A. Rodina neúplná Představuje jednoho rodiče, dítě nebo více nezaopatřených dětí. Pokud nemá dalšího člena jako prarodiče, nebo zaopatřené dítě mluvíme o rodině čisté neúplné. Rodina neúplná vzniká (Kraus, 2001, s. 82): rozvodem úmrtím jednoho z rodičů rozchodem páru, který nebyl sezdán. Neúplnou rodinu převážně způsobuje veliká rozvodovost manželů. Od dvacátých let minulého století, kdy se začal akceptovat liberálnější způsob rozvodového zákonodárství tento počet stoupl. Díky emancipaci žen je svazku dvou lidí přičítána osobní přitažlivost. Neúplná rodina převážně zůstává nezměněnou, i když rodič si například najde vhodný protějšek, ale děti ho nemusí přijmout a on nemusí přijmout je. Děti nejsou ochotné přijmout nového otce nebo novou matku. Rodina strádá citově a má materiální ujmu. V neúplné rodině většinou zůstává matka samoživitelka. Ta má v péči nezaopatřené děti a většinou mizivé šance se uplatnit na pracovním trhu. Z toho většinou pramení i její závislost na sociálních dávkách. Dostává se do životní situace dlouhodobě nezaměstnaných a do postoje společnosti, která akceptuje její roli matky samoživitelky. Samoživitelky trpí častěji nejrozmanitějšími psychickými i fyzickými chorobami, musí dennodenně čelit zvýšeným požadavkům. Potlačují vlastní potřeby ve prospěch svých dětí, musí čelit finanční tísni, neutěšeným bytovým poměrům, musí se vyrovnávat s nedostatečnými společenskými kontakty a stěží dokáží uvést v soulad nároky rodiny a zaměstnání. Důsledkem toho je i jejich zvýšená spotřeba prostředků proti bolestem, na uklidnění, na spaní, na léky potlačující stres a deprese. Snahou těchto žen je dostat se nejlépe hned po MD co nejdříve zpět na trh práce, tzn. využijí zákonné povinnosti zaměstnavatele, ten drží po dobu MD tj. 28 týdnů (37 týdnů) původní pracovní místo pro pracovnici, která odešla na MD. 15

16 B. Rodina úplná Představuje rodiče a děti žijící ve společné domácnosti. Úplná rodina je pro každého jedince významným opěrným bodem, v němž hledá bezpečí založeném na vzájemném porozumění. V rodině se vytváří určitá hodnotová a psychologická atmosféra, která ovlivňuje všechny účastníky rodinné komunikace. Rodinná komunita vytváří své speciální sociální klima, v němž má významnou roli citová složka, utváření a udržování vědomí, že každý člen rodiny je akceptován, hodnocen a uznáván. Stálé a vřelé citové klima v rodině má nesporný význam pro děti, ale i jejich rodiče. Budování a udržování pozitivního sociálního klimatu je tak jedním z důležitých úkolů rodiny. Je třeba si uvědomit, že dítě od druhého roku života projevuje potřebu trávit čas s dospělými obou pohlaví. A o dětech rodina je, na nich je rodinné soužití postaveno. Snad tou nejvýznamnější funkcí úplné rodiny je funkce citová, tuto funkci nemůže žádná jiná sociální instituce v uspokojivé míře naplnit. C. Rodinné chování Dnešním trendem je odkládání založení rodiny a narození dětí. Z demografického hlediska se toto chování projevuje rostoucím věkem manželů u prvního dítěte, nejplodnější věk ženy se posouvá ke 30 rokům věku ženy, dostává se tedy pod kritickou záchovnou hodnotu a tím i dochází k úbytku narozených dětí. V posledních letech se uzavírají partnerské svazky bez uzavření manželství. Dnes je jádrem toho co udává rodinu, pár, a je lhostejno jestli jde o pár manželský nebo partnerský. D. Faktory, které ovlivňují setrvání na MD/RD Faktory ovlivňující podobu a vývoj rodiny jsou založeny na (Krebs, 2005, 346) prosazení značné volnosti při uzavírání manželství směrem k preferenci lásky a sexuální přitažlivosti před ekonomickými a majetkovými důvody, také na značném růstu úrovně vzdělání a kvalifikace žen a jejich stoupající podíl na trhu práce, dále na vzestupu rozvodovosti a podílu opakovaných manželství, na rozvoji demokracie a osobních práv, ubývá nechtěných těhotenství, na dostatečně rozšířené antikoncepci, na plánování rodičovství, na rozhodnutí ženy o budoucím mateřství. V poslední době dochází ke zkrácení faktického reprodukčního období u žen a koncentraci porodů do relativně krátké doby, s prodlužování délky života je spojeno i relativně dlouhé trvání rodiny po odchodu dětí, negativním jevem je stále se zvyšující snížená plodnost. E. Vzdělání jako součást lidského kapitálu Pojem lidský kapitál představuje vzdělání ženy, její věk a její motivaci a schopnost přizpůsobit se trhu práce a pracovním požadavkům potencionálního zaměstnavatele. Čím mají ženy vyšší vzdělání, tím se také dříve vracejí zpět na trh práce, protože většinou jde o lukrativnější pracoviště a pozice. Naopak ženy s nižším vzděláním do práce nijak moc nespěchají, zvláště když finanční kompenzace ze strany státu je pro takovou ženu výhodnější, než kdyby pracovala. Věk je důležité hledisko pro potencionálního zaměstnavatele jen tehdy, pokud žena ještě nepracovala, nemá žádné profesní zkušenosti. Mladé matky bez praxe mají situaci při hledání složitější. Motivace je také jedno z hledisek, které usnadní návrat matek zpět na trh práce. Žena má obavu při delším setrvání na RD ze ztráty aktuálního profesního rozvoje, má obavu ze ztráty kontaktu se zaměstnavatelem. 16

17 F. Rovné šance pro ženu i muže v rodině Přerušení zaměstnání z důvodu péče o dítě výrazně ohrožuje pracovní kariéru ženy. Bezdětné ženy se mohou plně věnovat své profesní kariéře, vždy je to věc volby, kterou dotyčná žena upřednostní. Většinou ženy upřednostňují roli matky, zastávají tradiční postoj k mateřství. Muž většinou představuje roli otce - živitele. Do rodinného rozpočtu by měli přispívat oba dva a také se oba podílet na péči o děti a o domácnost. DVO Jaké dopady sociálních problémů se mohou vyskytnout při opětovném návratu žen po MD/RD na trh práce v důsledku slaďování rodinného a pracovního života? 4 Vzdělání jako faktor sociální inkluze Vzdělání je možností, jak si zajistit uplatnění na pracovním trhu, tím i lepší pracovní podmínky, možnost udržení si pracovního místa i eliminovat možnost dlouhodobé nezaměstnanosti. Vzdělání představuje jeden z faktorů sociálního začlenění na trh práce. Trendem dnešního světa je tedy snaha o dosažení co největší kvalifikovanosti, flexibility, znalostí a dovedností a také i zkušeností pro snadnější přístup na trh práce Vzdělání Vzdělání představuje určitou společenskou službu a tvoří součást veřejného sektoru státu. Představuje strategickou roli rozvoje společnosti. Zvyšuje blahobyt celé společnosti a proto také představuje zásadní zájem státu o vzdělané a kvalifikované pracovníky. Lidé přijímají určitý stupeň vzdělanosti, dovednosti, znalosti, zkušenosti, určitý soubor kulturních i etických norem. V moderních státech je vzdělání sociální dostupností zaručující distribuci příležitostí. Vzdělanostní šance jsou určeny čtyřmi faktory (Večeřa, 1993, s. 91): 1. požadavky na kvalifikovanou sílu dle ekonomické a společenské úrovně rozvoje (společenská poptávka) 2. rozdílným sociálním oceněním vyššího vzdělání jako garanta sociálního statusu 3. dostupností vzdělávacích institucí pro potenciální uchazeče (finanční, společenskou apod.) 4. orientací státní vzdělanostní politiky. Ve vzdělání jde o kvalitní stránku a kvalitní kvalifikaci vůbec dosažení určitého vzdělanostního stupně jako instrumentu k zastávání určité pracovní pozice a tím i žádoucího společenského statutu. Vzdělání tvoří otevřený systém, tak aby každý student mohl dosáhnout nejvyšších stupňů vzdělání, aby mohl na kterémkoliv stupni vzdělání ukončit a zase se za daných podmínek vrátit. Vytváří se konkurenční prostředí v kvalitě výuky. V oblasti školství začínají působit soukromé, církevní i zahraniční školy. Formální znaky vzdělání, jako je diplom, nemusí vždy hrát tu zásadní roli při hledání, a přijímání na pracovní místo, nezakládá ani vetší šanci na odpovídající pracovní zařazení včetně odpovídající mzdového ohodnocení. Ten kdo chce být úspěšný, musí přijmout hlavně osobní odpovědnost za jím zvolenou vzdělávací dráhu, míru vlastní studijní aktivity a uplatnitelnost sebe a svých znalostí na pracovním trhu. 17

18 4.1.1 Znalosti a dovednosti - vzdělávání Požadavky na znalosti a dovednosti pracovníků i na ženu vstupující na trh práce po MD/RD v moderní společnosti se neustále mění a žena, pokud chce být zaměstnaná, se musí těmto požadavkům přizpůsobit. Musí své znalosti a dovednosti neustále prohlubovat a rozšiřovat (Koubek, 2001, s. 237). Profesní příprava představuje neobyčejně závažný obsahový úkol a to zprostředkovat komplexní způsobilost pro celoživotní úspěšnou orientaci jedince na trhu pracovních příležitostí a možností. V současné době je vzdělávání nezbytné i pro nižší pracovní pozice. Předpokladem pro nalezení a udržení si pracovního místa je znalost obsluhy informačních a výpočetních technologií, schopnost zvládat větší okruh činností pro danou pracovní pozici. Důležité je dosažení rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou zaměstnání (flexicurity). Výrazně ubývá pracovních míst, které nevyžadují žádnou kvalifikaci, nekvalifikovaní nebo částečně kvalifikování pracovníci nemají dostatečnou ochranu před sociální exkluzí. Pokud tedy uchazeč o zaměstnání nemá požadované znalosti a dovednosti může nastat problém začlenit se na trh práce, prostřednictvím pracovních pobídek. Na odstranění kvalifikačního nesouladu se podílí aktivní politika zaměstnanosti, která řeší strukturální problém mezi nabídkou práce a poptávkou po ní. Tato oblast politiky se zaměřuje především na rekvalifikační a vzdělávací programy. Vzdělávání a formování pracovních schopností se stává celoživotním procesem. Jde o aktivitu organizovanou, podporovanou a umožňovanou organizací, zaměstnavatelem v rámci její personální a sociální práce. V systému formování pracovních schopností člověka rozlišujeme tři oblasti (Koubek, 2004, s. 240): A. oblast všeobecného vzdělávání; B. oblast odborného vzdělávání; C. oblast rozvoje. Oblast všeobecného vzdělávání formuje základní a všeobecné znalosti a dovednosti, které umožňují ženě uchazečce ve společnosti žít a v návaznosti na ně získávat a rozvíjet specializované pracovní schopnosti a další vlastnosti. Tato oblast je orientovaná na osobnost a rozvoj jedince, je to oblast řízená a kontrolovaná státem. Oblast odborného vzdělávání neboli oblast profesní přípravy, v širším slova smyslu training užívaný ve světě. Je orientovaná na zaměstnání a zahrnuje jednak základní přípravu na povolání, jinak doškolování a prohlubování kvalifikace. Je to proces přípravy na povolání, formování specifických znalostí a dovedností i jejich aktualizace, přizpůsobování se měnícím se požadavkům pracovního místa. Oblast rozvoje je další oblastí vzdělávání a rozšiřování kvalifikace, je zaměřena na širší palety znalostí a dovedností, než jaké jsou nutné k výkonu současného zaměstnání, formuje se osobnost jedince, rozvoj je orientován více na kariéru pracovníka, vytváří z jedince adaptabilní pracovní zdroj (Koubek, 2001, s. 242), formuje jeho pracovní potenciál než jeho kvalifikaci. Dochází tím k zlepšení mezilidských vztahů a k plnění cílů organizace. 18

19 Nový pojem je rozvoj lidských zdrojů 4, který představuje nový úhel pohledu na koncepci vzdělávání, je orientován na pracovní schopnosti organizace jako celku, pracovních týmů tak, aby docházelo dosažení lepší výkonnosti celé organizace. Využívá se označení učící se organizace, kde se vytváří klima, které lidi povzbuzuje ke vzdělávání a rozvoji, kde strategie vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů je ústřední záležitostí politiky organizace a kde na základě učení se uskutečňuje nepřetržitý proces přeměn organizace. Nejefektivnějším vzděláváním pracovníků v organizaci je dobře organizované systematické vzdělávání (Koubek, 2004, s. 244). K tomu se využívá dvou metod: 1. Metody používané ke vzdělání na pracovišti při výkonu práce vhodnější pro dělnické profese, je to například instruktáž při výkonu práce jednorázové působení zkušeného pracovníka pro zácvik nového, coaching - soustavné podněcování k žádoucímu výkonu práce, mentoring školitel pomáhá v kariéře, counselling jde o vzájemné konzultování a ovlivňování mezi vzdělávaným a vzdělavatelem, asistování vzdělávaný pracovník je přidělen jako pomocník ke zkušenému pracovníkovi, pověření úkolem vzdělávaný pracovník je pověřen ke splnění určitého úkolu, rotace práce vzdělávaný pracovník je pověřen postupně vždy na určité období pracovními úkoly v různých částech organizace, pracovní porady seznámení se s fakty a problémy svého pracoviště, ale i celé organizace 2. Metody používané ke vzdělávání mimo pracoviště - vhodnější pro vedoucí pracovníky a speciality, přednáška je zaměřená na zprostředkování faktických a teoretických informací, přednáška spojená s diskusí (seminář) zprostředkovává znalosti, demonstrování zprostředkovává znalosti a dovednosti názorným způsobem za použití audiovizuální techniky, případové studie účastníci se snaží vyřešit, diagnostikovat nějaký skutečný nebo smyšlený problém, workshop varianta případové studie, praktické problémy se řeší týmově z komplexnějšího hlediska, brainstorming varianta případové studie každý z účastníků vzdělávání je vyzván, aby navrhl způsob řešení zadaného problému, je uspořádána diskuze a hledá se optimální řešení problému, simulace vzdělávání dostanou podrobný scénář a během určité doby musí učinit patřičná rozhodnutí schopnost vyjednávat a rozhodovat, hraní rolí u manažerských pozic rozvoj praktických schopností, samostatnost, vzdělávání berou na sebe určitou roli a v ní poznávají povahu mezilidských vztahů, assesment centre vzdělávaný plní různé úkoly a řeší problémy tvořící každodenní náplň manažera, outdoor training učení hrou využívá se u vzdělávání manažerů, jsou hry a akce spojené se sportovními výkony, vzdělání pomocí počítačů pomocí interní počítačové sítě jsou nabízeny vzdělávací programy ze všech oborů lidské činnosti. Dlouhodobým záměrem vzdělávání organizovaného na školách je kurikulární reforma, reforma obsahu školního vzdělávání, která vede ke zkvalitnění a modernizaci vzdělávání v ČR se zaměřením především na oblast kvality, efektivity a inovativnosti vzdělávání na všech úrovních vzdělání, na to aby studenti získali správné návyky a motivaci učit se celý život. Cílem je získávání klíčových kompetencí, komplexnějších, praktičtějších dovedností pro naplnění cílů politiky zaměstnanosti. Významné hledisko 4 od 60.let 20. st. kladen důraz na rozvoj lidských zdrojů 19

20 se týká předmětné spolupráce zaměstnavatelů a vzdělávacích institucí a institucí odborně profesních. Zaměstnavatelé se zapojí do vzniku školních, studijních programů. Naopak odborníci z praxe se budou podílet na výuce prostřednictvím praktických stáží. Bude kladen důraz na propojení systému počátečního a dalšího vzdělávání v rámci efektivního rozvíjení celoživotního vzdělávání nutného pro schopnost flexibilního reagování na měnící se požadavky trhu práce. V této souvislosti bude také podporován přístup ke studiu v kterémkoli věku a na kterékoliv úrovni vzdělání a to v prostupnosti mezi různými typy studijním programů. Podnikatelské subjekty se lépe zaměří na propojení cílů vzdělávání s cíli podniku, dojde k efektními rozvíjení lidských zdrojů ve firmách. Porostou nároky na informační znalosti, na počítačovou gramotnost (in Národní Lisabonský program ). 4.2 Hlediska vstupu ženy po mateřské/rodičovské dovolené na trh práce Rozhodujícími aspekty pro opětovný vstup žen po MD/RD na trh práce je jednak hledisko finančního zajištění rodiny, touha po začlenění se do společnosti s možností dosáhnout profesního uplatnění. Žena na MD/RD ztrácí kontakt se společností, ztrácí aktuální obraz o potřebách pracovního trhu, je z něho na určitý čas vyčleněna, z důvodů pečovatelských povinností o dítě. Má tedy svobodnou volbu návratu, při kterém zohledňuje zaměstnání spolu s profesním uplatněním a rodinným životem. Dle Mareše (in Sirovátka, 2006, s. 8) je zapotřebí strategií, jež odstraňují bariéry rovné účasti žen na trhu práce, strategií, jež umožňují nalézat optimální rovnováhu mezi časem věnovaným rodině a časem věnovaným zaměstnání, a strategií, které pomáhají lidem, jež ztrácejí potenciál rodinné solidarity a stále více se angažují ve světě práce. Jako klíčový faktor identifikuje Sirovátka (2006. s. 9) ve společnosti přesvědčení, že zaměstnanost a rodinu je třeba nějakým způsobem kombinovat, a dále konfrontaci tohoto přesvědčení s reálnými možnostmi v průběhu celého životního cyklu jednotlivců i rodin. Podle Sirovátky (2006, s. 10) je žádoucí, aby v sociální politice byly zahrnuty dva přístupy a to možnost převzetí pečovatelských závazků rodiny a stejně tak respektování principu rodové nerovnosti v rolích v rodině. Valentová (in Sirovátka, 2006, s. 11, 12) považuje Českou republiku dle srovnávací studie v mezinárodním měřítku za specifickou a to, v důsledku nízké fertility, nízkého počtu částečných úvazků, nízkého využití péče o děti mladší tří let. V České republice je tímto i nízká míra zaměstnanosti žen. Analýza Valentové ukazuje na výraznou potřebu redefinice v české domácnosti, nastavením vhodných podmínek přijetí částečných pracovních úvazků, na potřebu podpory bydlení, podpory zaměstnanosti žen s malými dětmi, na potřeby finanční podpory rodin s malými dětmi, potřeby služeb péče o děti. Kulhavý a Sirovátka (in Sirovátka, 2006, s. 13) ve svém šetření zdůrazňují, že postavení lidí na trhu práce je více ovlivněno věkem a vzděláním, než počtem dětí a rodinným stavem, přítomnost dětí v rodině je spojována s vyšší mírou zaměstnanosti u mužů a nižší úrovni zaměstnaností u žen. Vzdělání je klíčový faktor v začleňování na trh práce. Vyšší vzdělání může vyvolat u žen, které upřednostňují pečovatelské činnosti v rodině určité znevýhodnění na trhu práce, ženy často přijímají zaměstnání pod jejich kvalifikační úrovní, zaměstnání méně náročná na intenzitu práce, pracovní dobu. Základní vzdělání je povinné a v České republice je devítileté. Toto vzdělání z hlediska požadavků trhu práce je nedostatečné. Ti kteří tímto základním stupněm ukončili své vzdělání, jsou často právě nezaměstnanými a končí na úřadech práce. Právě mladí lidé 20