ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Č. j. 7 T 66/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Teplicích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10. kv tna 2013 samosoudcem Mgr. Martinem Parolkem, takto: Obžalovaný M. V., nar. XX.XX.XXXX v, trvale bytem, j e v i n e n, že jako vedoucí Stavebního ú adu M stského ú adu Bílina, kterému byla z titulu jeho funkce sv ena rozhodovací pravomoc v oblasti vydávání rozhodnutí podle zákona o územním plánování a stavebním ádu č. 183/2006 Sb. a souvisejících rozhodnutí, v územním ízení týkajícím se staveb na pozemku č. 837/38 v katastrálním území Mukov, okr. Teplice, který vlastnil spolu s manželkou M. V., nar. XX.XX.XXXX, na základ kupní smlouvy ze dne , a) nejprve dne vydal jako vedoucí stavebního ú adu souhlasné vyjád ení k odd lení pozemku v katastrálním území Mukov č. 837/8, kterým m l být vyčlen n pozemek z pozemku č. 837/8 nový pozemek č. 837/38, o jehož odkup písemn požádal obec Hrobčice a který následn od této obce koupil, kdy tento postup byl v rozporu s ustanovením 14 odst. 1 správního ádu, nebo jako zájemce o koupi odd leného pozemku m l zájem na tom, aby bylo rozhodnuto o rozd lení pozemk, a byl tedy ve v ci osobou podjatou, b) poté dne vydal jako vedoucí stavebního ú adu územní souhlas s umíst ním stavby P ípojka vody na parcelu č. 837/37 pro rekreační chatu na parcele č. 837/38 v katastrálním území Mukov, ačkoli uvedená parcela se nachází dle platného územního plánu obce Hrobčice v nezastav ném území a volné krajin a ve II. zón chrán né krajinné oblasti České st edoho í, kdy tento postup byl v rozporu s ustanovením 14 odst. 1 správního ádu, nebo jako vlastník p edm tného pozemku m l zájem na vydání tohoto souhlasu, a byl tedy osobou podjatou, dále byl v rozporu s ustanoveními 18 odst. 5 stavebního zákona, kdy obžalovaný nerespektoval nezastav nost dotčeného pozemku, postup byl dále v rozporu s ustanovením 96

2 p o k r a č o v á n í sp. zn. 7 T 66/ odst. 1 stavebního zákona, které mimo jiné podmi uje vydání územního souhlasu realizací zám ru v zastav ném území a existencí souhlasného nepodmín ného stanoviska dotčeného orgánu ochrany p írody k zamýšlenému zám ru a tedy m lo být rozhodnuto územním ízením, a konečn byl tento postup v v rozporu s ustanovením 44 odst. 1, zák. č. 114/1992 Sb. o ochran p írody a krajiny, které vyžaduje pro vydání jak územního rozhodnutí tak i územního souhlasu k realizaci zám ru v chrán né krajinné oblasti souhlasné stanovisko dotčeného orgánu ochrany p írody, které nikdy nebylo vydáno, nebo uvedená parcela je ve II. zón chrán né krajinné oblasti České st edoho í, c) poté nakonec dne vydal Územní souhlas s umíst ním stavby Kabelová smyčka NN vedená p es pozemek parcely č. 837/37 pro parcelu č. 837/38 v katastrálním území Mukov, ačkoli uvedená parcela se nachází dle platného územního plánu obce Hrobčice v nezastav ném území a volné krajin a ve II. zón chrán né krajinné oblasti České st edoho í,kdy tento postup byl v rozporu s ustanovením 14 odst. 1 správního ádu, nebo jako vlastník p edm tného pozemku m l zájem na vydání tohoto souhlasu, a byl tedy osobou podjatou dále byl v rozporu s ustanoveními 18 odst. 5 stavebního zákona, kdy obžalovaný nerespektoval nezastav nost dotčeného pozemku, postup byl dále v rozporu s ustanovením 96 odst. 1 stavebního zákona, které mimo jiné podmi uje vydání územního souhlasu realizací zám ru v zastav ném území a existencí souhlasného nepodmín ného stanoviska dotčeného orgánu ochrany p írody k zamýšlenému zám ru a tedy m lo být rozhodnuto územním ízením, a konečn byl tento postup v v rozporu s ustanovením 44 odst. 1, zák. č. 114/1992 Sb. o ochran p írody a krajiny, které vyžaduje pro vydání jak územního rozhodnutí tak i územního souhlasu k realizaci zám ru v chrán né krajinné oblasti souhlasné stanovisko dotčeného orgánu ochrany p írody, které nikdy nebylo vydáno,, nebo uvedená parcela je ve II. zón chrán né krajinné oblasti České st edoho í, kdy v d sledku tohoto nezákonného postupu obžalovaného došlo nejd íve k rozd lení stávajícího pozemku č. 837/8 na pozemky č. 837/8 a č. 837/38 a k prodeji pozemku č. 837/38 v katastrálním území Mukov obžalovanému a jeho manželce, a k následnému zasí ování pozemku 837/38, ke kterému by jinak, než tímto nezákonným zp sobem s ohledem na skutečnost, že pozemek se nachází v nezastav ném území a v II. ochranném pásmu Chrán né krajinné oblasti České st edoho í, a pro nesouhlas Správy CHKO České st edoho í jako dotčeného orgánu ochrany p írody, dojít nemohlo, t e d y ad a), b), c) jako ve ejný činitel v úmyslu opat it sob a jinému neoprávn ný prosp ch, vykonával svou pravomoc zp sobem odporujícím zákonu, t í m s p á c h a l trestný čin zneužívání pravomoci ve ejného činitele podle 158 odst. 1, písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., a o d s u z u j e s e podle 158 odst. 1 tr. zákona s p ihlédnutím k 314e odst. 2 tr. ádu k trestu odn tí svobody ve vým e jednoho (1) roku.

3 pokračování 3 sp. zn. 7 T 66/ Podle 58 odst. 1 tr. zákona a 59 odst. 1 tr. zákona se výkon trestu podmín n o d k l á d á na zkušební dobu ve vým e t í (3) rok. Podle 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakékoliv funkce v rámci pracovního či služebního pom ru spojené s rozhodovací činnosti ve státní správ i samospráv ve vým e čty (4) rok. O d v o d n n í Soud dokazování zam il na výslech obžalovaného a na provedení listinných d kaz, dále se pak d kladn zabýval právním rozborem postupu obžalovaného. Obvin ný v p ípravném ízení využil svého práva a k v ci nevypovídal. P i vazebním zasedání za p ítomnosti svého obhájce se k v ci vyjád il. V tomto výslechu nep ímo p ipustil a nep ímo doznal, že vydal rozhodnutí popsaná v usnesení o zahájení trestního stíhání, která se vztahovala k pozemku p.č. 837/38, týkající se zasí ování pozemku vodovodní p ípojkou a elektrop ípojkou. V hlavním líčení pak obžalovaný provedl právní rozbor situace, ve kterém rovn ž nep ímo p ipustil, že vydal rozhodnutí či vyjád ení, vztahující se k d lení pozemk, a následného zasí ování pozemku, a že p i tom neporušil žádné ustanovení právních p edpis. Ke svému postavení a funkci na stavebním ú adu v Bílin obžalovaný uvedl, že zde pracuje od roku 1992, od roku 2006 pak získal pozici vedoucího stavebního ú adu. Skutečnost, že obžalovaný M. V. zastával a doposud zastává na stavebním ú adu v Bílin funkci vedoucího stavebního ú adu, je krom potvrzení této skutečnosti samotným obžalovaným prokazována a i listinnými d kazy, založenými ve spise, na kterých je obžalovaný uvád n práv jako vedoucí stavebního ú adu v Bílin. Soud vedl listinnými d kazy dokazování k prokázání skutečnosti, že p edm tný pozemek p.č. 837/38 odkoupil a následn na n m nechal postavit stavbu coby soukromá osoba obžalovaný M. V., dále pak soud vedl dokazování k prokázání skutečnosti, že obžalovaný coby vedoucí stavebního ú adu vydával rozhodnutí vztahující se k tomuto pozemku, který vlastnil, a zda tento postup byl v rozporu s tehdy platnou právní úpravou. I. Skutečnost, že pozemek p.č. 837/38 byl zakoupen práv obžalovaným, je prokazována žádostí o odkup pozemku na č.l. 283, kdy obžalovaný spolu se svou manželkou písemným podáním ze dne požádali o odkoupení části parcely č. 837/8. Jako d vod žádosti o odkup pozemku uvedli zájem postavit na tomto pozemku chatu. Současn s žádostí o odkup části pozemku obžalovaný podáním rovn ž ze dne na č.l. 287 požádal o zm nu územního plánu tak, aby část pozemku, který požadoval koupit byl začlen n do zastavitelného území obce Hrobčice. Následn pak obžalovaný z pozice vedoucího ú adu vyzval p ípisem ze dne na č.l. 288 sám sebe k dopln ní žádosti o zm nu územního plánu, a této žádosti sám obžalovaný vyhov l podáním ze dne , založeným na č.l. 289, kde up esnil, že zm nu územního plánu požaduje pro pozemek p.č. 837/38, jehož je vlastníkem. P evod vlastnického práva pozemku p.č. 837/38 na obžalovaného a jeho manželku je pak prokazován kupní smlouvu ze dne na č.l , na základ které obžalovaný s manželkou koupil od obce Hrobčice pozemek p.č. 837/38.

4 p o k r a č o v á n í sp. zn. 7 T 66/ Kupní smlouvou ze dne na č.l. 149 sice manželé V. prodali pozemek p.č. 837/38 D. B., s právními účinky ke dni , avšak žadatelem o p ipojení odb rného místa k distribuční soustav a smluvní stranou, kdy novým odb rným místem je chata na pozemku 837/38, je v prosinci 2009 stále obžalovaný M. V., jak vyplývá z žádostí a smlouvy na č.l. 317 až 319. Z faktury za odb r vody vystavené dne za období od do vyplývá, že odb ratelem vody na pozemku č.p. 837/38 byl práv obžalovaný M. V.. V chat postavené na pozemku p.č. 837/38 byla dne realizována domovní prohlídka, zaznamenaná na č.l , kdy v chat byly nalezeny da ové doklady na jméno obžalovaného V. viz. č.l. 47. Domovní prohlídkou bylo rovn ž nesporn prokázáno, že na pozemku p.č. 837/38 byla postavena chata. Soud tyto provedené d kazy vyhodnotil tak, že obžalovaný společn s manželkou v roce 2007 požádal obec Hrobčice o odkup části pozemku č. 837/8 za účelem stavby chaty, na základ geometrického plánu č /2280 na č.l pak došlo k vyčlen ní pozemku č.p. 837/38 z pozemku 837/8. Pozemek p.č. 837/2008 v únoru 2008 od obce Hrobčice koupili manželé V., a ačkoliv pozemek v íjnu 2008 prodali D. B., obžalovaný stále vystupoval a jednal jako vlastník a zejména uživatel této nemovitosti, když figuroval v roce 2009 jako žadatel o p ipojení chaty do elektrické soustavy, v letech 2009 až 2010 v chat na pozemku p.č. 837/38 odebíral a hradil vodu, a i v roce 2011 pat ily v ci a listiny nalezené v chat obžalovanému. Prodej pozemku D. B. tak soud vyhodnotil jako zastírací úkon, když faktickým uživatelem z stal práv obžalovaný. II. Dále pak soud vedl dokazování k prokázání skutečnosti, že obžalovaný coby vedoucí stavebního ú adu vydával rozhodnutí vztahující se k tomuto pozemku, který vlastnil a užíval. Souhlas M stského ú adu Bílina s d lením pozemk je ve spise založen na č.l Z této listiny vyplývá, že byla vydána dne , kdy za stavební ú ad se takto vyjád il M. V., coby vedoucí stavebního ú adu. Skutečnost, že vydaný souhlas na d lení pozemk se týkal práv pozemku p.č. 837/38 je prokazována odkazem na geometrický plán č /2008, který je mimo jiné konstatován i v kupní smlouv na č.l Na základ geometrického plánu došlo k odd lení pozemku p.č. 837/38 z pozemku 837/8. Vydání zemního souhlasu pro p ípojku vody na parcele č. 837/38 je prokazován listinou založenou na č.l Z té vyplývá, že obžalovaný jako vedoucí stavebního ú adu vydal dne sám sob uzemní souhlas k realizaci vodovodní p ípojky k pozemku č.p. 837/38, který v té dob vlastnil. Vydání územního souhlasu pro kabelovou smyčku na parcele č. 837/38 je prokazován listinou založenou na č.l Z té vyplývá, že obžalovaný jako vedoucí stavebního ú adu vydal dne sám sob územní souhlas k realizaci kabelové smyčky nízkého nap tí k pozemku č.p. 837/38, který v té dob vlastnil. Soud pak tyto listinné d kazy v kontextu s výpov mi obžalovaného vyhodnotil tak, že obžalovaný v pozici vedoucího stavebního ú adu vydal v jednom p ípad souhlasné stanovisko a ve dvou p ípadech i územní souhlas vztahující se k pozemku, který v té dob vlastnil. Ačkoliv se p edm tné listiny poda ilo zajistit pouze v kopiích, nebo u originál včetn kompletní spisové dokumentace vedené na stavebním ú ade v Bílin došlo ke ztrát,

5 pokračování 5 sp. zn. 7 T 66/2012 jak vyplývá ze zprávy na č.l. 370, je nesporné, že stavební činnost v územních souhlasech byla realizována, jak vyplývá z dokumentace k účtování vodného a z uzav ení smlouvy na odb r elektrické energie, a jak také bylo reáln zjišt no na míst p i realizaci domovní prohlídky. Nelze tedy dojít k jinému záv ru, než že tyto listiny existovaly i v originále, že tyto vydal obžalovaný a že povolení ke stavební činnosti v nich ud lené bylo v zájmu obžalovaného, a zejména že tato stavební činnost byla realizována. III. Soud pak vedl dokazování i k posouzení skutečnosti, zda postup vedoucí k vydání souhlasného stanoviska a územních souhlas byl v souladu s platnou právní úpravou. Dokazování k této části pak bylo provedeno zejména územním plán obce Hrobčice na č.l , stanovisky Správy CHKO České st edoho í na č.l. 187, 189, 212. Z územního plánu obce Hrobčice jednoznačn vyplývá, že p edm tná parcela č. 837/38 se nachází v nezastav ném a nezastavitelném území obce, a dále i ta skutečnost, že se nachází v 2. ochranném pásmu CHKO České st edoho í. Ze stanovisek Správy CHKO České st edoho í pak vyplývá, že tento subjekt coby orgán ochrany p írody, dne a vydal opakovan nesouhlasné stanovisko k realizaci stavby chaty na pozemku 837/38, a dne vydal nesouhlasné stanovisko k realizaci kabelové smyčky na pozemku č. 837/38. žadatelem o vyjád ení orgánu ochrany p írody byl projektant J. L., který zastupoval investora M. V., což prokazuje žádost o vydání stanoviska na č.l Soud pak tyto listinné d kazy vyhodnotil tak, že obžalovaný vydal územní souhlasy k realizaci zasí ování pozemku, který se nacházel a i v současné dob nachází mimo zastav né a zastavitelné území, která jsou vymezena územním plánem pro obci Hrobčice zcela mimo pozemek č. 837/38, a že pozemek se nachází v II. ochranné zón CHKO České st edoho í, p ičemž s vydáním územních souhlas nebylo dáno souhlasné stanovisko dotčeného orgánu ochrany p írody. IV. Po prokázání skutečností uvedených pod body I. až III. musel soud posoudit, zda prokázaný postup obžalovaného coby vedoucího stavebního ú adu, který opakovan rozhodoval za daných a prokázaných podmínek o pozemku ve svém vlastnictví, byl v souladu s platnou právní úpravou. Vydávání územního souhlasu bylo upravováno stavebním zákonem č. 183/2006, zákonem o ochran p írody a krajiny a konečn pak správním ádem. Stavební zákon rozlišuje dv základní ízení uzemní ízení a stavební ízení. Základním druhem rozhodnutí v územním ízení je územní rozhodnutí. V územním rozhodnutí se rozhoduje o umíst ní stavby, zm n stavby, zm n vlivu stavby na území, zm n využití území, o d lení či scelování pozemk, a o ochranném pásmu. Realizace kabelové a vodovodní p ípojky pak spadá pod rozhodnutí o umíst ní stavby, nebo zasí ování pozemku nespadá do okruhu staveb, vymezeného v ustanovení 79 odst. 3 stavebního zákona, které nevyžadují rozhodnutí ve form územního ízení o umíst ní stavby, ani územního souhlasu s umíst ním stavby. Umis ovat stavbu je podle ustanovení 76 stavebního zákona možné jen na základ územního rozhodnutí vydaném v územním ízení nebo zjednodušeném územním ízení nebo na základ územního souhlasu. -

6 p o k r a č o v á n í sp. zn. 7 T 66/ Podmínky pro vydání územního souhlasu, kterým opakovan ve v ci rozhodl obžalovaný, jsou upraveny v ustanovení 96 odst. 1 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení m že stavební ú ad místo územního rozhodnutí vydat územní souhlas, a to na základ oznámení o zám ru, pokud je zám r v zastav ném území nebo v zastavitelné ploše, pom ry v území se podstatn nem ní a zám r nevyžaduje nové nároky na ve ejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, nebo je-li takovým závazným stanoviskem vyjád en nesouhlas, nebo pokud zám r podléhá posouzení z hlediska vliv na životní prost edí podle zvláštního právního p edpisu. V daném p ípad pozemek 837/38, který m l být zasí ován, se dle platného územního plánu nenacházel ani v zastav ném území, ani v zastavitelné ploše obce. Už z tohoto d vodu nebylo možné vydat územní souhlas na umíst ní stavby. Dále se pozemek 837/38 nacházel v II. zón CHKO České st edoho í. Podle ustanovení 44 odst. 1 zákona na ochranu p írody a krajiny není možné vydat ani uzemní rozhodnutí ani územní souhlas, kterými se rozhoduje mimo jiné o umíst ní stavby na území národního parku nebo CHKO bez závazného stanoviska orgánu ochrany p írody, ledaže se jedná o zastav né území ve IV. zón CHKO. Podle 96 odst. 1 stavebního ádu však takové stanovisko musí být souhlasné a bezpodmínečné. V daném p ípad však dotčený orgán ochrany p írody vydal pouze nesouhlasná stanoviska. Územní souhlas tedy nebylo možné vydat i pro neexistenci souhlasného nepodmín ného stanoviska orgánu ochrany p írody. Ze zcela stejných d vod pak nemohlo být ve v ci p i povolování zasí ování pozemku, tedy umíst ní stavby, vydáno územní rozhodnutí ve zjednodušeném územním ízení viz. ustanovení 95 odst. 1 stavebního zákona. Konečn pak jakékoliv rozhodnutí vydané v územním ízení, zjednodušeném uzemním ízení či formou územního souhlasu musí respektovat cíle územního plánování stanovené v 18 stavebního ádu, takové rozhodnutí musí respektovat územní plán, musí repetovat skutečnost, zda zám r je či není realizován v zastav ném či zastavitelné území, kdy ustanovení 18 odst. 5 a 6 p ísn vymezuje podmínky, za kterých lze umístit stavbu na nezastav né či nezastavitelné území. Je nutno konstatovat, že zasí ování pozemku za účelem stavby chaty sloužící k individuální rekreaci v nezastav ném území není p ípadem uvedeným v ustanovení 18 odst. 5 stavebního zákona, ani svým charakterem a individuálním využitím nijak nesouvisí s vyjmenovanými p ípady, které v p ípad rekreace mají sloužit k hromadným rekreačním účel m, což následn realizovaná chata určit nespl uje. Nadto je nutno konstatovat, že parcela č. 837/38 dle platného územního plánu neležela v oblasti se zamýšleným rozší ením zastavitelného území stavbami individuální rekreace. Pokud však p es tyto skutečnosti ve v ci došlo k rozhodnutí o umíst ní stavby formou územního souhlasu, ačkoliv zám r byl realizován v nezastav ném a nezastavitelném území, ve II. ochranné zón CHKO, v rozporu s územním plánem obce a bez souhlasného a ničím nepodmín ného souhlasného stanoviska Správy CHKO České st edoho í, byla takové jednání v rozporu s ustanovením 96 odst. 1 stavebního zákona, 44 odst. 1 zákona na ochranu p írody a 18 odst. 5 stavebního zákona, a tento postup je nutné označit za zcela nezákonný. Co se týče povinnosti respektovat p i tomto postupu zásadu nepodjatosti vyjád enou v ustanovení 14 správního ádu, dosp l soud k následujícímu záv ru. Podle ustanovení

7 pokračování 7 sp. zn. 7 T 66/ stavebního zákona se na postupy a ízení použijí ustanovení správního ádu, pokud stavební zákon nestanoví jinak. Podle 14 odst. 1 správního ádu je každá osoba bezprost edn se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "ú ední osoba"), o níž lze d vodn p edpokládat, že má s ohledem na sv j pom r k v ci, k účastník m ízení nebo jejich zástupc m takový zájem na výsledku ízení, pro n jž lze pochybovat o její nepodjatosti, vyloučena ze všech úkon v ízení, p i jejichž provád ní by mohla výsledek ízení ovlivnit. Ustanovení 14 spadá do části II. správního ádu. Obžalovaný ve v ci rozhodoval formou územního souhlasu, a proto bylo t eba určit, o jaký druh rozhodnutí z pohledu správního ádu se jedná, a jaká ustanovení správního ádu se na toto rozhodnutí vztahují, zejména pak, byl-li obžalovaný povinen ídit se i ustanovením 14 správního ádu ešícím podjatost. O povaze územního souhlasu bylo opakovan, avšak nejednotn rozhodováno Nejvyšším správním soudem. Určení povahy tohoto úkonu pak bylo sjednoceno rozhodnutím rozší eného senátu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. As 86/2010 ze dne , kterým bylo definitivn stanoveno, že souhlasy vydávané podle stavebního zákona jsou jinými úkony dle části IV. správního ádu a postup vedoucí k jejich vydání je upraven práv v této části správního ádu. Část IV. správního ádu neobsahuje žádné ustanovení ešící podjatost, a tedy by se mohlo zdát, že rozhodnutí vydávaná podle IV. části nemusí respektovat zásadu nepodjatosti. Avšak ustanovení 154 správního ádu, kterým je IV. část správního ádu uvozována, stanoví, že pokud správní orgán vydává vyjád ení, osv dčení, provádí ov ení nebo činí sd lení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení IV. části, a dále podle ustanovení části první, obdobn podle t chto ustanovení části druhé: 10 až 16, 19 až 26, 29 až 31, 33 až 35, 37, 40, 62, 63, a obdobn podle t chto ustanovení části t etí: 134, 137 a 142 odst. 1 a 2; p im en použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou p itom pot ebná. Ustanovení 14 je za azeno do II. části správního ádu, a podle ustanovení 154 pokud je postupováno podle části IV., je správní orgán povinen ídit se mimo jiné práv i ustanovením 14 správního ádu. Tedy i na vydání vyjád ení či územního souhlasu je t eba aplikovat ustanovení správního ádu o nepodjatosti rozhodujícího správního orgánu. Obžalovaný byl povinen ídit se zásadou nepodjatosti, a už by rozhodoval formou územního ízení podle části III. správního ádu, nebo formou územního souhlasu podle části IV. správního ádu. Pokud se obžalovaný vyjad oval či opakovan rozhodoval jako zástupce stavební ú adu o pozemku ve svém vlastnictví, zcela jednoznačn porušil ustanovení 14 správního ádu. Tento jeho postup mu pak umožnil opat ení prosp chu spočívajícího v té skutečnosti, že sám sob umožnil rozhodovat ve správním ízení o své záležitosti, a k tomu navíc nezákonným zp sobem, na základ kterého dosáhnul rozhodnutí, které bylo zcela nezákonné a kterého by legálním zp sobem nemohl dosáhnout. Na základ shora uvedených právních úvah soud dosp l k záv ru, že obžalovaný prokázaným jednáním, kdy vyjád il souhlas s d lením pozemku, kdy nov vzniklý pozemek p ešel do jeho vlastnictví, kdy vydal územní souhlas na umíst ní stavby ve form zasí ování na pozemek v nezastav ném nezastavitelném území, nadto se nacházející v II. zón CHKO, bez souhlasného stanoviska orgánu ochrany p írody a nadto v rozporu s platným územním -

8 p o k r a č o v á n í sp. zn. 7 T 66/ plánem, porušil shora uvedená ustanovení jak správního ádu, stavebního zákona, tak i zákona na ochranu krajiny a p írody. K námitce obžalovaného, že jeho jednání bylo v souladu se zákonem, je t eba uvést, že soud se absolutn neztotožnil s právním názorem obžalovaného, a to ze shora uvedených d vod. Pokud obžalovaný navrhoval výslech sv dk z d vodu, aby tito sv dci podpo ili jeho právní názoru, nezbylo soudu, než tento návrh na dopln ní dokazování zamítnout, nebo vytvo ení právního názoru p ísluší pouze soudu, kdy sice každá z procesních stran m že v pr b hu ízení p ednést sv j právní názor, avšak vyhodnocení d kazní a právní stránky v ci je výsadou a povinností soud a nikoliv sv dk, kte í by soudu m li dávat rady, jak hodnotit d kazy či právní stránku v ci. K námitce, že obžalovaný nechal zasí ovat pozemek, v proluce mezi dv ma chatovými oblastmi je t eba uvést, že obžalovaný sice nechal zasí ovat pozemek hraničící ze severu s jednou chatovou oblastí, avšak druhá chatová oblast s touto chatovou oblastí sousedí z jihu, pozemek 837/38 se tedy absolutn nenachází v proluce mezi t mito chatovými oblastmi. To je z ejmé p i pohledu do územního plánu obce Hrobčice. V. M l-li soud za prokázané jednání obžalovaného spočívající ve vydání souhlasu sd lením pozemku a vydání územních souhlas s umíst ním stavby ve form zasí ování pozemku, kdy obžalovaný jednal za stavební ú ad avšak rozhodoval o pozemku ve svém vlastnictví, a dop l-li soud k záv ru, že obžalovaný tímto jednáním porušil ustanovení správního ádu, stavebního zákona a zákona na ochranu p írody a krajiny, bylo pak nutné posoudit, zda tímto došlo k napln ní znak skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci ve ejného činitele podle 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Podstata tohoto trestného činu mimo jiné spočívá v tom, že pachatel v pozici ve ejného činitele v úmyslu opat it sob neoprávn ný prosp ch vykonával svou pravomoc zp sobem odporujícím zákonu. Obžalovaný sám ke své osob uvedl, že od roku 2006 zastává funkci vedoucího stavební ú adu v Bílin. Soud tuto pozici vyhodnotil jako pozici odpov dného pracovníka orgánu státní správy i samosprávy, který se v rozhodování podle stavebního zákona podílí na pln ní úkol státu mimo jiné regulace umís ování staveb a povolování staveb a p itom využívá pravomoci, která mu byla sv ena zejména stavební zákonem. Obžalovaný tak z pohledu soudu splnil podmínku speciálního subjektu ve ejného činitele, když se jednání dopustil v souvislosti se svým povoláním vedoucím stavebního ú adu. Obvin ný jako nejvýše postavená osoba stavebního ú adu m l pravomoc rozhodovat v územních a stavebních ízeních a vydávat tak mimo jiné územní rozhodnutí či územní souhlasy. Toto oprávn ní je stanoveno v ustanovení 6 odst. 3 stavebního zákona. Soud pak dovodil, že obžalovaný p i výkonu své pravomoci, tedy p i vydání stanoviska a územních souhlas postupoval v rozporu se zákonem, kdy konkrétní porušení zákonným p edpis a zp soby porušení jsou uvedeny shora. Konečn pak soud dosp l k záv ru, že tímto nezákonným postupem obžalovaný sám sob umožnil rozhodovat ve správním ízení o své záležitosti, a k tomu navíc nezákonným zp sobem, na základ kterého dosáhnul rozhodnutí a následn i faktického stavu zasí ování pozemku č. 838/37, kterého by legálním zp sobem nemohl dosáhnout. Tím obžalovaný získal neoprávn ný prosp ch.

9 pokračování 9 sp. zn. 7 T 66/2012 Soud pak dosp l k záv ru, že obžalovaný naplnil všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, s ohledem na právní náročnost daného jednání soud u obžalovaného dovodil jednoznačné zavin ní ve form p ímého úmyslu, kdy obžalovaný si obstaral v dom výsledek, o který usiloval nejmén již od roku 2007, a o kterém se zmi oval již v žádosti o odkup pozemku. Obžalovaný m l v úmyslu dosáhnout koup pozemku a stavby chaty a tohoto svého zám ru dosáhnul. Obvin ný tedy prokázaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci ve ejného činitele podle 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Soud užil právní kvalifikaci dle zákona účinného v dob spáchání trestné činnosti, nebo právní úprava účinná v dob rozhodování soudu by pro obžalovaného znamenala možnost p ísn jšího postihu, když u p ečinu zneužití pravomoci ú ední osoby podle 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku došlo ke zp ísn ní trestu odn tí svobody na sazbu 1 až 5 rok, zatímco trestní zákon v podob účinné v dob spáchání umož uje uložení trestu odn tí svobody ve vým e 6 m síc až 3 roky. P i právním posuzování skutk soud vycházel z právní úpravy účinné v dob, ve které došlo k vydání vyjád ení a územních souhlas, tedy ze zn ní správního ádu, stavebního zákona a zákona o ochran p írody a krajiny účinného v roce 2008, avšak tuto právní úpravu soud porovnal se zn ním t chto zákon účinných ke dni rozhodnutí soudu a dosp l k záv ru, že stejná porušení t chto zákon by bylo možné vytknout obžalovanému i podle právní úpravy účinné ke dni rozhodování soudu. VI. P i úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel ze skutečnosti, že obžalovaný je osobou bezúhonnou. Dále vzal v potaz skutečnost, že od spáchání trestné činnosti uplynuly více než 4 roky. S ohledem na tyto skutečnosti soud dosp l k záv ru, že postačí uložení trestu výchovného, a to v podob podmín ného trestu odn tí svobody. Vým ru trestu soud stanovil v první t etin sazby, délku zkušební doby pak v polovin. Soud pak zvažoval i uložení dalšího druhu trestu v podob zákazu činnosti, a dosp l k záv ru, zejména po provedeném hlavním líčení, kdy m l možnost se osobn p esv dčit o názorech a postoji obžalovaného k trestné činnosti, že je zcela na míst uložit i trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkce ve státní správ či samospráv spojené s rozhodovací pravomocí. Obžalovaný p i výkonu své funkce zneužil pravomoc, danou mu zákonem a vyplývající z jeho pracovního postavení Zneužití pravomoci se nadto dopustil ryze účelov a ve sv j prosp ch kdy sám sob zasílal výzvy k dopln ní podání, sám sob vydával povolení, následn se pak pokoušel vzbudit u svého jednání zdání zákonnosti postupu, když ryze účelov p evedl nemovitost na t etí osobu. Už v dob p evodu si musel být v dom nezákonnosti svého postupu, když se jej snažil takto dodatečn legalizovat. P esto v pr b hu hlavního líčení obžalovaný neprojevil sebemenší známku lítosti či sebereflexe a ani na okamžik nep ipustil, že by jeho jednání nebylo v po ádku. Tento jeho postoj pak soud p esv dčil o tom, že obžalovaný by se za užití účelového tvrzení, že jeho postup je zákonný, mohl obdobného jednání dopustit i v budoucnu. Osob, která zneužila pravomoci ve ejného činitele a které se k trestné činnosti postavila zp sobem, jak učinil v pr b hu trestního ízení obžalovaný, by nem ly být znovu sv eny jakékoliv pravomoci rozhodovat ve ve ejné správ o v cech ve ejného zájmu. Proto soud obžalovanému uložil i trest zákazu činnost ve vým e 4 rok, kterou považuje s ohledem na závažnost p ípadu za postačující. S ohledem na shora uvedené záv ry soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části obžaloby. -

10 p o k r a č o v á n í sp. zn. 7 T 66/ P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do o s m i (8) dn ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prost ednictvím Okresního soudu v Teplicích. Rozsudek m že odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho p ímo dotýká, zúčastn ná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání v ci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhrad škody. Osoba oprávn ná napadat rozsudek pro nesprávnost n kterého jeho výroku, m že jej napadnout také proto, že takový výrok učin n nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o ízení p edcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo zp sobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být podáno ve lh t uvedené v 248 tr. ádu nebo v další lh t k tomu stanovené p edsedou senátu soudu prvního stupn podle 251 tr. ádu, také od vodn no tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo ízení, které rozsudku p edcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, by i zčásti, ve prosp ch nebo v neprosp ch obvin ného. Odvolací soud o d m í t n e odvolání, které nespl uje náležitosti obsahu odvolání. Právo odvolání n e p í s l u š í osobám, jež se ho výslovn vzdaly. V Teplicích dne 10. kv tna 2013 Za správnost vyhotovení: Dagmar Hrzánová Mgr. Martin Parolek, v. r. samosoudce