Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn

Transkript

1 Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn Foto P. Sokol 2012 Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradu v letech Mgr. Petr Sokol Mgr. Žaneta Sedláková 2015

2 Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků záchranných archeologických výzkumů, je chráněna autorským právem podle zákona 121/2000 Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. náčrty, plány apod. Části práce nebo celou práci lze uveřejnit pouze se souhlasem autorů.

3 Výsledek je financován z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Národního památkového ústavu (výzkumný záměr Archeologie, cíl 1.2 Průzkum archeologického potenciálu vybraných památkových území a objektů ČR, garant PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D.)

4 Obsah 1. Složení pracovního týmu 1 2. Cíl a metody 2 3. Geomorfologická a topografická charakteristika lokality 3 4. Stručná historie lokality 4 5. Historie archeologických výzkumů na lokalitě 5 6. Atlas textová soupisová část 7 7. Závěr a vyhodnocení Literatura a prameny Seznam plánů a příloh 24 CD-R: - vektorová data digitální verze mapy ve formátu souborové geodatabáze (*.gdb) a mapového projektu (*.mxd) - Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn (.pdf)

5 1. Složení pracovního týmu Vedoucí: Mgr. Petr Sokol GIS: Mgr. Žaneta Sedláková Evidence movitých archeologických nálezů: Mgr. Marcela Waldmannová, Mgr. Kateřina Kruftová V Plzni

6 2. Cíl a metody Zřícenina hradu Gutštejn u Konstantinových Lázní v okrese Tachov je díky svému umístění a krajinnému kontextu považována za nejromantičtější hradní zříceninu západních Čech. Tato památka je od roku 1995 ve vlastnictví státu, spravovaná je Národním památkovým ústavem, který ihned zajistil základní dokumentaci zříceniny v podobě archivního průzkumu, stavebně historického průzkumu a studie statiky a konzervace zříceniny (Úlovec 1995; Durdík Úlovec 1996; Rineš 1996). Došlo i na zaměření historické cesty z údolí směrem na hrad, geodeticky byly vytyčeny hranice zázemí hradu (Kamenická 2001, 2), umožňující následné vydělení jeho vlastní parcely z rozsáhlého lesního pozemku. V období let probíhaly každoročně archeologické výzkumy ve vztahu k nejvíce narušeným úsekům zdí a pro zpřesnění dosavadních poznatků získaných stavebně-historickým průzkumem (Kamenická 1997; 1998; 1999a; 1999b; 2000a; 2000b; 2001a; 2001b; 2013). V roce 2011 byla dokončena celková stabilizace hradní zříceniny (Sokol 2012, kde také přehled vypracovaných projektů a průzkumů objektu). Výzkumy jsou dnes zpracovány její autorkou do nálezových zpráv, výsledky některých výzkumů byly i samostatně publikovány (Kamenická 1999a; 2000a), postrádáme však zatím komplexní vyhodnocení výzkumů a ve vazbě na to i nové zpracování stavebního vývoje hradu. Atlas přináší podrobnější a aktualizovaný přehled archeologických terénních prací uskutečněných v prostředí památky v minulosti (konkrétně v letech ), a to jak textovou, tak i grafickou formou. Současně nabízí základní údaje o charakteru terénních zásahů, o rozsahu a okolnostech, za kterých byly provedeny, a o jejich výsledcích. Zemní práce spojené se zajištěním a opravami zříceniny na počátku 20. století předpokládáme, ale stejně jako očekávatelné nelegální výkopy nejsou v písemných i hmotných podchyceny a tedy ani prostorově identifikovány a do atlasu se nijak nepromítly. Movité nálezy z výzkumů jsou evidovány v databázi DEMUS. Veškeré tyto nálezy (41 banánových krabic) jsou součástí oficiální archeologické sbírky NPÚ a uloženy v jeho depozitáři. Součástí textové části atlasu je i uvedení inventárních čísel movitých archeologických nálezů pocházejících z každé akce (výzkumné sezóny), respektive těch nálezů, kterým bylo do doby vzniku atlasu přiděleno inventární číslo. Stručná charakteristika těchto nálezů (materiál, datace) je uvedena obvykle v části týkající se konkrétního zásahu. Formální stránka Archeologického atlasu zříceniny hradu Gutštejn vychází z Archeologického atlasu SH Švihov (Foster Sedláková 2013), jenž byl zpracován podle atlasů zavedených archeologickým pracovištěm NPÚ ÚPOP v Olomouci, a následně vyhotovených Archeologických atlasů NKP zřícenina hradu Přimda (Sokol Sedláková 2014) a SH Velhartice (Waldmannová Sedláková 2014). Atlas je koncipován do dvou vzájemně propojených částí. Prostorová identifikace (mapové výkresy, geodatabáze) tvoří přílohu k textové části. Ta je rozčleněna do tří komponent (datových sad) terénní zásahy, polohopis s výškopisem a nemovité nálezy. Terénní zásahy reprezentují polygony, které zachycují plošný rozsah jednotlivých zásahů, členěných do vrstev podle jednotlivých archeologických akcí (výzkumných sezón) Digitalizace terénní dokumentace a plánů a tvorba databáze byla provedena v programu ESRI ArcGIS for Desktop verze Půdorysy výzkumů, nemovitých nálezů a vrstva polohopisu a výškopisu jsou ukotveny do DKM k.ú. Okrouhlé Hradiště. Obrazová část atlasu nezachycuje vertikální stratigrafii, tj. hloubku zásahů pod úroveň terénu. Tyto informace, tj. popis nálezové situace, lze najít v textové části Atlasu, která je koncipována ve formě stručné anotace k odborné i formální stránce archeologické akce, podrobnějšího popisu situace, odkazů na literaturu či nálezové zprávy a případných inventárních čísel movitých nálezů. Atlas zachycuje kompletní výčet známých archeologických výzkumů od roku 1997 do roku 2001, tj. 5 akcí s celkem 23 jednotlivými plochami zásahů. Akce, řazené chronologicky, jsou označeny římskými číslicemi I V. U polygonů, reprezentujících plochy jednotlivých zásahů, bylo zavedeno posloupné jednoduché číslování Toto přečíslování bylo i 2

7 přes systematický charakter původního číslování provedeno s ohledem na zvolený způsob označování akcí a jednotlivých zásahů, uplatňovaný u všech výše uvedených atlasů. Původní číslování a rok provedení výzkumu je uveden v soupisu zásahů (Příl. 1), obsahující základní údaje ke každému výzkumu. Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn by měl být aplikovaným systémem evidence archeologických akcí na území této nemovité kulturní památky. Atlas by měl sloužit jako oborový informační zdroj, jako podklad při přípravě stavebních projektů pro správu památkového objektu i jako nástroj pro státní správu. Přístup k Atlasu v pdf verzi je možný na webových stránkách NPÚ. Vektorová data včetně atributové tabulky jsou součástí tištěné verze v příloze na CD-ROM ve formátu souborové geodatabáze (.gdb) a mapového projektu (.mxd). Atlas včetně těchto dat bude uložen rovněž v metainformačním systému (MIS) NPÚ ( CD- ROM obsahuje i data geodetického zaměření. Využití atlasu pro širší veřejnost k propagaci objektu a výukovým potřebám umožňuje uživatelsky přístupná varianta internetové publikace na webu ArcGIS Online ( Mapovým podkladem pro celý areál hradní zříceniny se stalo geodetické zaměření zhotovené v letech 1995 pod vedením P. Flajžíka z Archeologického ústavu AV ČR v Praze (Durdík 1996). Za účelem nutné georeference tohoto zaměření bylo v roce 2015 NPÚ ÚOP v Plzni (P. Sokol) ve spolupráci s Katedrou archeologie ZČU v Plzni provedeno nové zaměření referenčních bodů, které umožnily usazení půdorysného plánu do mapy. Zdrojem výškopisu byla data leteckého laserového skenování, poskytnutá ČÚZK Praha. Zdrojovým podkladem byla dále digitální katastrální mapa (dále jen DKM). Kromě souhrnného grafického znázornění archeologických akcí se tak jedním z výstupů atlasu stal i nový plán hradní zříceniny, doplněný oproti stávajícímu o výškopis. 3. Geomorfologická a topografická charakteristika lokality Zřícenina hradu na k.ú. Okrouhlé Hradiště, okres Tachov je situovaná v nadmořské výšce 425 m na úzké skalní ostrožně vybíhající z okolního terénu k západu nad soutok Hadovky s bezejmenným levobřežním přítokem. Hrad byl v krajině schován v údolí Hadovky, jehož stráně i vlastní předpolí polohu hradu převyšují. Původní přístup směřoval údolím a poté jižním svahem k východní straně hradu, kde se setkával s další cestou od severu z prostoru hospodářského dvora (dnes dvůr, dříve zámeček Daňkov). Podloží tvoří fylitické droby a břidlice břidlice. 1 Ta byla i stavebním materiálem hradu, získávána byla i lámáním z plošiny předhradí a z příkopu. Zdi hradu jsou z velké části založeny na nakloněných břidličných deskách. Půdní pokryv na ploše hradu i na svazích je minimální. Plocha hradu má nepravidelný pětiúhelníkovitý půdorys. Vstup směřoval od východu přes dnes již téměř zcela zaniklý šíjový příkop a malé ploché předhradí zčásti vylámané ve skále k dalšímu šíjovému příkopu, za nímž se dnes již zcela zaniklou branou vstupovalo do vlastního hradu. Přední část tvoří tzv. spodní hrad zahrnující spodní nádvoří s reliktem budovy v jv. části a cisternou při jižním okraji, prostorem vstupu do horního hradu před jižním palácem a jižní palác hradního jádra. Horní hrad, který zaujímá sz. část celého areálu, je tvořen severním palácem a sousedním bergfritem a úzkým nádvořím mezi severním a jižním palácem. Z jihu se k hradnímu jádru přimyká parkán, do jehož východní, vstupní části byla vestavěna na celou šířku parkánu budova. Pod jižním palácem se v rozsahu jeho celého půdorysu nachází sklep s valenou klenbou. V prostoru hradu roste několik vysokých borovic, které spolu s jalovci na koruně věže již dlouhodobě vytváří typickou siluetu této památky. 1 Česká geologická služba, mapové aplikace. Dostupné z: =1&legselect=0. Stav k

8 4. Stručná historie lokality Ač jde o hradní zříceninu poutající k sobě pozornost nejpozději od romantického období 19. století, hloubka poznání dějin hradu Gutštejna této pozornosti a oblibě neodpovídá. Nejde ani tak o důsledek absence odborného zájmu, jako spíše o možnosti pramenů. Dějinami hradu z hlediska písemných pramenů se v novější době zabýval především J. Úlovec a J. Jánský (Úlovec 1995; Úlovec Jánský 2000; Jánský 2009), stavebním vývojem pak T. Durdík (Durdík Úlovec 1996; Durdík 2000; 2005; Durdík Sušický 2005), před ním pak D. Menclová (Menclová 1972). Nejsystematičtěji se Gutštejnu věnovala E. Kamenická prostřednictvím několikaletého archeologického výzkumu, jehož výsledky však nejsou dosud v dostatečné míře publikovány (Kamenická 1997; 1998; 1999a; 1999b; 2000a; 2000b; 2001a; 2001b; 2013). První písemná zmínka o Gutštejnu pochází z roku 1316 (predikát Jetřicha z Gutštejna). Založení hradu se předpokládá v době okolo roku 1300 nebo i dříve, v souvislosti s dělením majetku pánů z Krašova. Rod pánů z Gutštejna, patřící zejména v 15. století k nejvýznamnějším v Čechách, vlastnil hrad až do roku 1549 (Durdík Úlovec 1996, 9-21). Jelikož Jan a Burian z Gutštejna patřili k čelným představitelům západočeského katolického panstva, byl hrad v dubnu 1422 obléhán a snad i dobyt husity (Durdík Úlovec 1996, 17-18; Úlovec Jánský 2000, 82; Jánský 2009, 150). Pro stavební vývoj hradu byla tato událost zřejmě značně důležitá. Vzhledem k tomu, že část bergfritu nad jižním vstupním otvorem obsahuje dřevěné prvky pocházející ze stromů skácených vždy v létě roků 1421 a 1422 (Kamenická 2000, 7; Kyncl 2011), je zřejmé, že věž byla v uvedené úrovni opravena po zkušenostech s právě zmíněným obléháním (k tomu více Sokol 2012, 74). Další dendrochronologicky datovaná a výrazná přestavba hradu (nástavba věže a zřejmě i navazujícího severního paláce) proběhla koncem osmdesátých let 15. století. Tyto úpravy lze dávat do souvislosti s Burianem II. z Gutštejna, královským radou a hejtmanem Plzeňského, Rakovnického a Žateckého kraje, který měl prostředky na uzpůsobení rodového hradu nárokům odpovídajícím jeho společenskému postavení. Od doby jeho otce Buriana I. však již Gutštejn nepatřil k předním sídlům příslušníků hlavní větve rodu (těmi byly především Rabštejn, Nečtiny a Tachov) a ani gutštejnské panství s několika vesnicemi nejspíš už nehrálo žádnou velkou hospodářskou roli (Úlovec Jánský 2000, 81, 83). Burian II. se na rozdíl od svého otce Buriana I. postavil proti Jiřímu z Poděbrad. Po jeho smrti se však dává do služeb Vladislava Jagelonského proti panstvu stranícímu Korvínovi. Svou izolovanou polohou a povahou svých majitelů byl hrad zřejmě předurčen k tomu, aby se za potomků Buriana II. stal v závěru 15. a v první třetině 16. století zázemím pro lapkovské a politické aktivity odbojných pánů z Gutštejna a jejich spojenců. Zapojením do těchto aktivit (snad i včetně věznění rukojmí a ukrývání psanců) se Gutštejn tehdy stal nechvalně pověstným nejen v Čechách, ale též díky německému původu spojenců pánů z Gutštejna - i v území daleko na západ od českoněmecké hranice (Úlovec Jánský 2000, 84-95). Využití hradu k takovým účelům bylo usnadněno početnými obytnými a skladovacími prostory, jimiž celkově nevelký hrad v té době disponoval (severní a jižní palác, parkánové křídlo, rozsáhlý sklep). Posledním z Gutštejnů, kdo držel rodové sídlo, byl Viktorín, který je prodal roku 1549 Hanuši Elpognárovi z Unteršenfeldu. Hrad byl po svém prodeji v roce 1549 zřejmě v základní míře udržován minimálně do konce šedesátých let 16. století, kdy mizí z písemných pramenů (Durdík Úlovec 1996, 21; Jánský 2009, 95-96). Jeho největší stavební rozvoj probíhal během 15. století a výsledná podoba z konce tohoto století byla určující pro dnešní vzhled památky. Hrad byl bezpochyby díky své izolované poloze v řídce osídlené krajině ušetřen masivního rozebírání zdí na kámen; zříceniny jakožto zdroje stavebního materiálu využíval asi jen blízký dvůr Daňkov, existující v sousedství hradu od pozdního středověku. V 2. polovině 19. století se zřícenina v souvislosti se vznikem blízkých Konstantinových Lázní stala oblíbeným výletním místem. 4

9 Stav hradní zříceniny coby výletního místa se postupně zhoršoval. V roce 1903 byla zřícenina Gutštejna opravena (společně s hradem Švamberkem/Krasíkovem) správou bezdružického panství. Opravy a doplňování zdiva probíhaly na několika místech v plošně omezeném rozsahu. Hradní zřícenina byla při tom vyklizena, což znemožnilo lepší poznání zánikového horizontu. Pravděpodobně došlo i k odstranění architektonických prvků a dalších dokladů stavebního vývoje, které byly v té době již součástí sutě, zčásti použité na úpravy terénu v areálu hradu. Po pozemkové reformě se stala státním majetkem a následně nebyla až do devadesátých let 20. století opravována (Durdík Úlovec 1996, 21-22; Kamenická 2001b, 1-3). Stavební zajištění hradní zříceniny, jejíž stupeň dochování zděných konstrukcí se i díky vysoké návštěvnosti značně zhoršil oproti stavu na počátku 20. století, se uskutečnilo až v letech , poslední pak v letech (k tomu podrobněji Sokol 2012, 78-85). V současnosti je vnímána jako podstatný a charakteristický krajinotvorný prvek a významná součást kulturní krajiny (Kamenická 2001b, 1-2). Ani stavební vývoj hradu nelze považovat za dostatečně poznaný; vzhledem k míře dochování některých částí hradu bude sotva kdy spolehlivě v plnosti poznán. Pro konkrétnější časové a slohové zařazení chybí architektonické detaily i písemné prameny. Záleží tedy především na statigrafických vztazích; významná jsou dendrodata zjištěná k některým částem objektu. T. Durdíkem byla rozlišena řada stavebních fází, u nichž si však nemůžeme být vzhledem k fragmentárnosti zděných konstrukcí vždy jisti jak jejich vzájemnou souvztažností, tak i tím, zda nejde v některých případech spíše o projevy technologických etap jedné stavební fáze či lokální opravy. Vzhled hradu ve 14. století zůstává až na dílčí jednotlivosti neznámý, o dílčí poznatky jde i pro první polovinu 15. století. V ucelené formě lze vzhled hradu rekonstruovat nejspíše až pro konec 15. století, u některých částí až pro století šestnácté. 5. Historie archeologických výzkumů na lokalitě Známá historie archeologických výzkumů v prostoru hradní zříceniny začíná až v roce Od tohoto roku do roku 2001 provádělo každoroční sezónní výzkumy, vždy formou několika sond, archeologické oddělení Památkového ústavu v Plzni, v roce 2001 už Státního památkového ústavu v Plzni (nyní Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni) pod vedením Evy Kamenické. Tato aktivita se odvíjela od převzetí objektu plzeňským Památkovým ústavem v roce Zjišťovací výzkumy byly prováděny v rámci projektu vědy a výzkumu a jejich účelem bylo kromě získání archeologické dokumentace památky i ověření statiky v místě poruch zdiva a zpřesnění stavebně historického průzkumu. Sondy byly v areálu rozmístěny tak, aby mohla být sledována struktura a vzhled zástavby základních částí hradu, následnost jednotlivých hradních staveb a mohl být upřesněn rozsah původního hradu. Práce byly průběžně konzultovány s Tomášem Durdíkem, který byl garantem výzkumu. V prvním roce výzkumů, tedy v roce 1997, byly provedeny 4 sondy: 3 napříč jižním parkánem a jedna v destrukční proluce mezi severní hradbou spodního nádvoří a hradbou obíhající věž. V roce 1998 šlo již o 8 sond: dvě v sv. a jv. koutu parkánového křídla, jedna v objektu při jv. straně dolního hradu, další při jižní straně jižního paláce, dvě v prostoru vstupu do horního hradu a sklepa před jižním palácem, další pak v koutu severního paláce u věže a poslední u jižní hradby spodního nádvoří. V následujícím roce pokračovaly práce v poslední sondě z roku 1998 jejím rozšířením a poté dvěma sondami: u severní hradby spodního nádvoří a napříč severní částí tohoto nádvoří. V roce 2000 následovalo 6 sond: rozšíření sondy z předchozího roku při severní hradbě spodního nádvoří, na spodním nádvoří při severní straně reliktu jižního objektu, před a v průchodu do horního hradu, v prostoru zaniklého sv. koutu brány do spodního nádvoří, vně této části zaniklé brány a vně protilehlé jv. strany zaniklé brány. V roce 2001 šlo o 2 sondy: u severní hradby spodního nádvoří a napříč příkopem mezi předhradím a spodním hradem. 5

10 V devíti sondách v prostoru spodního hradu a vstupu do horního hradu byla odkryta zdiva patřící zaniklým objektům (brána, budovy na spodním nádvoří, vstup do horního hradu, cisterna, úprava příkopu). Výzkum přinesl i poznatky ke způsobu založení zdiva dochovaných částí, k charakteru zásypu parkánu a příkopu nebo izolaci klenby sklepa a k vztahu mezi věží a severním palácem. Výzkum bylo získáno celkem 41 banánových krabic movitých nálezů, které se staly součástí sbírky NPÚ. Informace o případných nelegálních terénních zásazích nebo starších zásazích do terénu v průběhu oprav zříceniny jsou značně kusé. Zatímco opravy z 90. let 20. století se obešly bez terénních prací, v rámci oprav v roce 1903 došlo k odklizení sutě, o jehož rozsahu však nemáme podrobnější zprávy. Vzhledem k tomu, že Gutštějn byl již od romantismu oblíbeným výletním místem, lze předpokládat i zásahy do terénu ve snaze o nalezení cenností či zajímavých nálezů. Bohužel však o nich postrádáme jakékoli zprávy. Stávající povrchy terénu tedy nelze považovat a priori za nedotčené. Samozřejmostí u hradní zříceniny jsou i náhodné nálezy či cílené povrchové sběry z plochy hradu i na svazích pod ním. Muselo k nim jistě docházet v minulosti bez jakékoli šance na jejich evidenci. Předpokládat je můžeme zejména na jižním hradním svahu v souvislosti s jeho erozí, a to i vlivem existence pěšiny. 6

11 6. Atlas textová soupisová část Jednotlivé zásahy jsou řazeny chronologicky. Za číslem akce následuje číslo terénního zásahu (arabská číslice) a rok realizace. Součástí anotace jsou odkazy na literaturu či jiné informační zdroje. Pokud jsou známy informace o movitých archeologických nálezech, jsou uvedeny, včetně případných inventárních čísel. Akce I Anotace Výzkum byl zaměřen na zjištění stavu zděných konstrukcí pod terénem v místech havárií a na zjištění archeologických situací v daných místech. V jižním parkánu byly vyhloubeny 3 sondy napříč tímto prostorem tak, aby směřovaly do havarijních míst parkánové hradby. Cílem bylo zjištění stavu vnitřní líce parkánové hradby, způsobu založení jižního paláce, stavu skalního podloží při patě jižního paláce, případné doklady zástavby a využití parkánu a datace sídlištních a destrukčních vrstev v tomto prostoru. Čtvrtá sonda byla vyhloubena v destrukční proluce mezi severní hradbou dolního hradu a parkánem věže s cílem ověřit existenci napojení těchto zdiv nebo branky. Kamenická 1997; 1999b, 2-5. Popis situace Terén jižního parkánu se od jižního paláce prudce svažuje a následně již mírně klesá k parkánové hradbě. V západní části se pod palácem nachází suťový kužel. Šířka parkánu se pohybuje okolo 9 m. Sonda I (zásah 1) byla vyhloubena napříč západní částí parkánu mezi skaliskem pod jz. nárožím jižního paláce a parkánovou hradbou, jejíž šířka je 1,5 m, vnitřní líc byla dochována těsně pod povrchem terénu. Š. sondy 1 m, d. 10 m, průměrná hl. na skalní podloží 1 m. Horních 70 cm tvořila destrukce zdiva jižního paláce, pod ní se nacházela jednorázová vyrovnávací vrstva cca 60 cm tvořená úlomky břidlice promíchanými s hlínou, občasnými zlomky prejzů, kovanými hřeby a minimem zlomků keramiky. Níže byla cm vysoká vrstva jemné sypké zeminy s úlomky prejzů, dlaždic, zvířecích kostí a několika zlomky keramiky. Tato vrstva z 15. století vyplňovala celou šířku parkánu. Hlouběji bylo již stesané skalní podloží, které ve vzdálenosti cca 2 m od parkánové hradby prudce spadá pod základ parkánové hradby. Zásyp zde byl odtěžen do hl. 2,5 m, aniž bylo dosaženo skály zabíhající pod základ hradby. Nerovnosti skalního podloží byly vyrovnány velkými kameny o celkové výšce cm. U hradby byl zásyp v rozsahu 1 m tvořen vysokou vrstvou drobných i větších zlomků břidlice, pod nimi pak žlutohnědá jílovitá hlína s pískem o výšce 30 cm, níže pak hnědá hlinitá vrstva s 3 atypickými zlomky keramiky a úlomky břidlice, nasypána byla k základům hradby. Š. základu hradby 1,7 m, lícované zdivo spojeno písčitou maltou s vyplaveným vápnem. Sonda II (zásah 2) vedla napříč parkánem v jeho východní části, podél východního úpatí suťového kužele. Š. 1 m, d. 8 m, průměrná hl. v severní části 1,6 m, v jižní části 1,2 m. Základová spára jižního paláce s předstupujícími plochými kameny byla nad terénem, podložní břidlice silně zvětralé. Svrchních cm tvoří drn s humusem, pod ní od paty paláce v délce ca 4 m mohutnější 7

12 šedohnědá hlinitá vrstva, pod ní zbytky světlé hnědé vrstvy s množstvím úlomků břidlice a větších zlomků prejzů. Tato vrstva ve vzdálenosti 2 m od paláce má hl cm, ve vzdálenosti 5 m od paláce byla zřejmě odtěžena. Vrstva obsahuje prejzy poslední střešní krytiny paláce před zánikem na počátku 17. století. Níže uložená světle žlutá jílovitá vrstva, patrně uměle navršená, pokrývá téměř celou šířku parkánu. Obsahovala množství zlomků keramiky, kovů z přelomu 15. a 16. století (datace podle nalezených feniků). Ještě při úpatí skály níže šedožlutá sypká vrstva s maltou z doby přestaveb J paláce, pod ní obdobná maltová vrstva. Na podloží nasedala cm vysoká vrstva drobných úlomků břidlice se světle hnědou hlínou, táhnoucí se přes celou šířku parkánu. U parkánové hradby byly v šířce ca 2 m vrstvy přerušeny zásahem do hl. 50 cm, vyplněných úlomky břidlic a velkými lomovými kameny. V hl. 1,5 začíná nelícovaný základ hradby. Skalní podloží je do vzdálenosti 2 m od paláce přitesáno, ve vzdálenosti 1,5 m od hradby začíná klesat, ve vzdálenosti 60 cm prudce spadá o 1 m. Hl. od terénu na skalní podloží při vnitřní líci hradby je 2,3 m. Množství nálezů z tohoto místa náleží předběžně konce 15. století. Sonda III (zásah 3) procházela napříč jižním parkánem ve vzdálenosti ca 4 m od parkánového přístavku. Š. 1 m, d. ca 7 m, průměrná hl. 1 1,2 m. Pod vrstvou drnu 40 cm žlutá jílovitá vrstva jako v sondě II. V ní značné množství zlomků keramiky století. V jižní třetině sondy se objevila tenká šedohnědá sypká vrstva se zlomky prejzů. Pod žlutou vrstvou následovala šedohnědá sypká s uhlíky, která překrývala rozměrný vkop u vnitřní líce parkánové hradby. Vkop byl vyplněn drobnými lomovými kameny a zlomky prejzů do hl. 80 cm od koruny hradby. Mimo vkop následovala až k podloží (tl. vrstvy cm) světle hnědá sypká s úlomky prejzů a břidlice. Tato vrstva překrývala 25 vysokou vrstvu z kamenů vyrovnávající skalní podloží a nasedající na rozšířený základ (o 20 cm) parkánové hradby. Obě vrstvy obsahují keramiku z století. Pod vrstvou kamenů byl prostor mezi hradbou a skalním podložím vyplněn tmavohnědým sypkým materiálem s úlomky břidlice a množstvím keramiky. Tato výplň sahala téměř ke dnu sondy a přiléhala k nelícovanému základu hradby, který začínal v hl. 1,5 od její koruny. Při dně sondy zasahovala do zdiva žlutá jílovitá vrstva. Základová spára při vnější straně hradby je v hl. 2,8 m. Skalní podloží je značně zvětralé, 1,5 m od paláce spadá prudčeji o 1 m, pak uměle přitesáno do roviny do vzdálenosti ca 6 m od paláce. Nebyly zjištěny žádné stopy zástavby ani dlažba. Sonda IV (zásah 4)byla vyhloubena v proluce mezi oblým nárožím hradby pod věží a tehdy lícovaným západním ukončením severní hradby spodního (předního) hradu k ověření průběhu hradby, která je na starších plánech vedena až k zaoblené hradbě pod věží. Sonda měla rozměry 1,5 x 1 m, hl. 1,5 m. Nebyl zachycen žádný základ, výkop zasáhl jen do písčité vrstvy stejného charakteru, s lomovými kameny a zlomky keramiky 15. a 16. století. Nálezy DEMUS př. č. výzkumu 76/2011, inv. č. sáčků Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. Akce II

13 Anotace Výzkum navázal na předchozí rok a byl opět zaměřen na zjištění stavu zděných konstrukcí pod terénem v místech havárií, na zjištění archeologických situací v daných místech a zpřesnění závěrů SHP. V případě jižního paláce šlo o ověření stavu rubu klenby sklepení, jejího zásypu a izolace. Vykopáno bylo 8 sond rozmístěných v parkánovém stavení (sondy V a VI) pro potvrzení předpokladu přítomnosti kuchyně, v jižním paláci (sonda VIII), severním paláci (sonda X), jižní části spodního hradu (sonda XI) pro ověření možnosti zaniklého příkopu před hradním jádrem, východní části spodního hradu (sonda VII) pro zmapování hospodářské části hradu a v prostoru vstupu ze spodního do horního hradu před jižním palácem a vstupu do sklepení (sondy IX A a IX B). Kamenická 1998; 1999b, Popis situace Sonda V (zásah 5) o rozměrech 1 x 2,2 m byla umístěna do sv. koutu objektu vestavěného do jižního parkánu. Pod drnem byla ca 30 cm vysoká vrstva žlutohnědé zeminy s množstvím lomového kamene a zrnky malty. Do hloubky 1 m následovala žlutohnědá světlejší hutná hlína s ojedinělými úlomky kamene. Při dně sondy se nacházela světle hnědá hlinitopísčitá vrstva s menším množstvím nálezů. Vrstvy přiléhají ke zdivu vodorovně. V sondě nebyla zjištěna úprava povrchu interiéru. Základová spára jižní stěny horního hradu, tvořící severní profil sondy, byla založena na stesaném skalním podloží bez rozšířeného základu. Zdivo bylo spojováno šedobílou pevnou vápennou maltou. Skalní podloží ve východní stěně sondy bylo výrazně přitesáno pro založení starší obvodové parkánové hradby. Zdivo jižní stěny předsíně jižního paláce je k obvodové parkánové hradbě ve směru S J přiloženo, jen místy je s ní provázáno. Sonda VI (zásah 6) o rozměrech 1,1 x 2,2 m byla situována do jv. koutu téhož objektu vestavěného do jižního parkánu. Do hloubky ca cm byla vyplněna lomovým kamenem smíchaným s hnědou sypkou hlínou. U paty východní stěny se nacházela destrukce zdiva s jílovým pojivem. Níže následovala tuhá jílovitá vrstva se zlomky prejzů a menším množstvím lomového kamene. V hloubce cm byla hnědá hlinitá vrstva s několika kameny. V obou vrstvách byl nepatrný počet keramických zlomků z 15. století. Spodní žlutohnědá jílovitá hutná výplň od hloubky 1 m obsahovala množství keramiky, bronzové a železné předměty, drobnou z kosti vyřezávanou rukojeť ve tvaru zvířecí hlavičky a brakteátový městský haléř z let (chebská ražba). Na skalním podloží byla ca 10 cm vysoká černohnědá vrstva kypřejší zeminy se zlomky keramiky. Tato vrstva přiléhala k základové spáře jižní obvodové hradby. Ve skalním podloží vytesaný žlábek směřoval k odvodňovacímu otvoru v jižní hradbě. Rozsedlina ve skále byla vyplněna drobnou kamennou drtí. Ve zdivu východní stěny je druhotně použitý pískovcový kvádr. Nad rozšířeným základem jižní stěny je vně ustupující široká spára, na níž navazuje zdivo mladší hradby. V průběhu 15. století zde zřejmě došlo k e zřícení nebo ubourání nároží jižní parkánové hradby, které bylo později doplněno do oblého tvaru. Spodní vrstvy s nálezy přiléhající k torzu nároží náleží do starších období hradu (14. století), parkánová hradba zde byla přestavěna (zbudována?) počátkem 15. století, pravděpodobně v souvislosti s husitskými válkami. Sonda VII (zásah 7) o rozměrech 3 x 1,2 m byla umístěna do sv. strany valového útvaru v jižní části dolního hradu, který je pozůstatkem zdi vybíhající od jv. obvodové hradby. Pod slabou vrstvou drnu se nacházela světlá žlutohnědá jílovitá vrstva s množstvím lomového kamene. Pod ní byla cm vysoká žlutá jílovitá, velmi hutná vrstva s úlomky prejzů, malty, cihel a kamene. Následovalo několik propálených vrstviček se zlomky keramických nádob a kachlů 16. století, proložených vrstvičkami čistého jílu. Sonda byla na východní straně rozšířena kvůli nálezu větší vrstvy uhlíků patrně šlo o 9

14 zbytek ohniště nebo stopy požáru hradby, okolí bylo propáleny do červena. Dno v hloubce 80 cm tvořilo téměř rovné skalní podloží. Zdivo západní stěny objektu bylo zachyceno ve značně torzálním stavu. Základ tvořily pohozené různě velké lomové kameny spojené hlínou, které mohly být i destrukcí starší stavby. Na nich byl uložen druhotně použitý pískovcový kvádr, který byl součástí ostění vstupu do objektu od západu. Na tomto kvádru byly 2 vrstvy cihlovokamenného zdiva v destruovaném stavu. Západní okraj sondy probíhal v místech vstupu do objektu, který byl vyplněn destrukcí z lomového kamene. Práh nebyl nalezen, šířka základu zdi byla 1-1,2 m, západní líc nebyl zachycen. Prohlubeň u západního profilu vyplňovala bílá malta zasahující pod destruovaný základ západní stěny objektu. Na maltě spočívaly vrstvičky s uhlíky. Sonda VIII (zásah 8) byla situována uprostřed interiéru jižního paláce při jeho jižní stěně pro zjištění skladby terénu nad klenbou sklepení. Svrchních ca 30 cm je tvořeno lomovým kamenem s tmavou sypkou hlínou, zřejmě jde o destrukci a vyrovnání terénu při úpravách na počátku 20. století. Pod těmito kameny je světle hnědá sypká vrstva s úlomky dlaždic a prejzů, pod ní žlutohnědá sypká se stejným obsahem, která dosahuje hloubky 60 cm. Níže je položena zhutnělá pevná jílová izolace o tloušťce 10 cm. Rub klenby pod ní je vyrovnán drobnými lomovými kameny (5-10 cm). Zlomky pálené dlažby v hloubce ca 40 cm od dnešního povrchu terénu ukazují na přibližnou úroveň dlažby přízemí interiéru paláce. Sonda IX A (zásah 9) měla ověřit situaci vstupu do prostoru horního hradu (předsíně jižního paláce) jihovýchodně pod věží. Zalícování ukončení V stěny pochází až z úprav na počátku 20. století. Sonda byla vyhloubena od úpatí skály na severní straně, na jihu sahala za toto novodobé ukončení východní stěny, odkryla tedy celou západní, dnes volnou plochu bývalého vstupu ve východní stěně. Pod drnem se nacházela drobná kamenná drť. V hloubce 20 cm se u paty skály na severní straně sondy objevilo torzo základu vstupu, tedy jeho severní části. Zachycen byl vnější líc zdiva, vnitřní líc se zřejmě nedochoval. Sonda IX B (zásah 10) o rozměrech 1,8 x 0,6 m byla vyhloubena mezi vystupujícím skalním podložím se vstupem do sklepení a jižní zdí předsíně jižního paláce. Pod drnem a světle šedou sypkou vrstvičkou se nacházela žlutá jílovitá vrstva přisedající k rozšířenému základu jižní zdi a obsahující zlomky světlé keramiky 15. století. V hloubce 15 cm pod povrchem byl základ asi 50 cm širokého, zřejmě staršího zdiva z velkých plochých lomových kamenů spojovaných jílovitovápenným pojivem. Zdivo probíhá rovnoběžně s jižní zdí ve vzdálenosti cm od ní. Základ zdiva je založen na rovně přitesaném skalním podloží, který za vnější lící (tedy k jižní zdi předsíně paláce) strmě klesá dolů. Výplň v mezeře mezi základem a jižní stěnou obsahovala keramiku 15. století. Prostor mezi vnitřním lícem základu a skalním podložím byl vyplněn světle hnědou sypkou zeminou s množstvím drobného lomového kamene. Nad základem bylo nalezeno několik lomových kamenů mohlo jít o zbytky zadláždění po přestavbě v 15. století. Tehdy byla postavena celá jižní stěna, která se na spáru připojila k jv. nároží jižního paláce. Sonda X (zásah 11) o rozměrech 2 x 1,2 m byla vyhloubena v koutě mezi věží a stěnou severního paláce. Pod úrovní drnu bylo několik velkých lomových kamenů položených naplocho, snad zbytek zadláždění z poslední stavební fáze v této části. Pod kameny následovala 30 cm vysoká vrstva s lomovým kamenem a hnědou sypkou zeminou s kousky malty. Pod touto vrstvou v úrovni rozšířeného základu západní strany věže byla hnědá sypká písčitá hlína s úlomky kamene a cihel. Od rozšířeného základu věže následovala 60 cm vysoká světle žlutohnědá jílovitá hutná vrstva s minimem keramických zlomků. Zřejmě byla navršena jednorázově při přestavbách v 15. století po stavbě věže. V hloubce 120 cm od povrchu se nacházela 4 cm tlustá maltová kra s vyhlazeným povrchem, na níž je položen základ věže. Tenké požárové vrstvičky proložené šedým jílem pod maltovou krou obsahují keramiku 14. století. Poslední vrstvu představuje 20 cm černohnědý sypký materiál s uhlíky, ležící na skalním podloží v hloubce 1,7 m. Všechny tyto spodní vrstvy zabíhají pod základové zdivo věže. V základu věže byl použit pískovcový kvádr 30 x 50 cm. Do rozšířeného zaobleného základu severní hradby je zaústěný odvodňovací otvor, prostupující celou hradbou. 10

15 Sonda XI (zásah 12) o rozměrech 6 x 0,8 m byla položena napříč spodním nádvořím v jeho jižní části před vstupem do parkánového křídla. Cílem bylo ověření existence příkopu chránícího původně hradní jádro. Asi ve dvou třetinách délky se sonda lomila šikmo k jižní obvodové hradbě. Pod drnem byla vrstva velkých lomových kamenů a cihel do hl cm. Na této destrukční vrstvě byla počátkem 20. století vyzděna severní část východní zdi parkánového křídla. Na dně sondy spočívaly žluté jílovité vrstvičky s keramikou 15. století. Skalní nepravidelné podloží bylo v hl cm, mírně klesalo k východu. Ve východní části sondy bylo složení obdobné. Kamenitá destrukce se soustředila především v blízkosti západní zdi zaniklého objektu zachované ve formě valu. Při základu jižní hradby bylo odkryto zdivo o šířce 90 cm z lomového kamene na žlutý jíl. Líc směrem do nádvoří nebyl zachován, tato hrana zdiva se rozpadala, destrukce se svažovala k cisterně. V délce ca 3 m se v profilu hlavní části sondy projevovalo zahloubení klesající k jihu. Po rozšíření sondy byla prokázána existence cisterny tesané ve skále, umístěné v nejnižším bodě nádvoří. Do hl. 1 m od skalního podloží tvořila výplň cisterny kamenitá suť, poté se ukázala drť z prejzů. Ve vybírání však nebylo dále pokračováno. Nálezy DEMUS př. č. výzkumu 77/2011, inv. č. sáčků Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. Akce III Anotace Práce pokračovaly rozšířením sondy XI (zásah 12) v prostoru objevené cisterny o rozměrech ca 3,5 x 3,5 m, hl. 3,6 m při jižní straně dolního nádvoří. Poblíž východního konce severní hradby spodního nádvoří byla umístěna sonda XII (zásah 13) za účelem odkrytí základů brány. Sonda XIII (zásah 14) byla položena napříč severní částí spodního nádvoří pro ověření existence hypotetického příkopu před horním hradem (hradním jádrem) a zachycení způsobu využití severní části spodního nádvoří. Kamenická 1999a; 1999c Popis situace Zásah 13 představovalo rozšíření sondy XI z roku 1998 v místě objevené cisterny u jižního okraje spodního nádvoří. Účelem sondy bylo odkrytí východní poloviny cisterny. Okraj cisterny tvořilo stesané skalní podloží di obvodového stupně širokého ca 50 cm, od něj stěny klesaly dolů. Svrchní 1 m tvořila vrstva kamene se sypkou hlínou. Pod ní následovala vrstva velkých lomových kamenů (20-30 cm) téměř bez příměsi hlíny. Tyto dvě kamenité vrstvy se ztenčují směrem k jihu. V hl. ca 1,6 m od ústí cisterny následovala další destrukční vrstva, tvořená z 90% prejzy s maltou a hlinitopísčitou příměsí. Tato vrstva o výšce cm se svažovala od jihu k severu. Při dně v hl. 3,5 m byly 11

16 rovnoměrně rozložené vrstvy hutných jílovitých usazenin s organickou příměsí, uhlíky, popelem, dřevem a keramickými zlomky. V zamokřeném prostředí při dnu cisterny se nacházely kulatiny o průměru ca 12 cm. Nálezy byly soustředěny v organických usazeninách 80 cm ode dna cisterny. Jižní stěna cisterny se nacházela za úrovní jižní obvodové hradby a byla vytesána, stejně jako ostatní stěny, ve skále. Základ stávající jižní hradby byl postaven až po zasypání cisterny, na východní straně napojen na starší úsek hradby. Při jižní hradbě byl odkryt blok zdiva z lomového kamene a žlutého jílu. Destrukce se svažovala k cisterně. V přilehlém žlutém jílu byly keramické zlomky z poloviny 15. století. Cisterna byla zřejmě čištěna a funkční až do 1. poloviny 16. století (podle keramiky a mincí), ani při dnu neobsahovala starší nálezy. Sonda XII (zásah 14) byla vyhloubena u východního okraje severní hradby dolního hradu v místech brány. Pod drnem a ca 20 cm zeminy se objevila koncentrace lomového kamene se žlutým jílovým pojivem, zřejmě zbytek základu brány nebo severní hradby. Sonda nebyla dále prohlubována z provozních důvodů. Sonda XIII (zásah 15) o rozměrech 1,2 x 10 m byla položena napříč severní částí spodního nádvoří ve směru Z V, mezi věží a bránou. Ve východní části bylo mělké skalní podloží, na kterém se vyskytovaly nepatrné zbytky zdiva pojeného jílem, širokého 1,3 m a probíhajícího šikmo sondou. 4 m od východního konce sondy bylo odkryto jiné zdivo o šířce 1,2 m, probíhajícího souběžně s čelní hradbou horního hradu. Západní líc zdiva byla dobře dochovaná, tvořená 2 řádky lomového kamene, zdivo bylo spojeno vápennou maltou silně písčitou, drolivou, okrově žlutého zabarvení. Keramické zlomky z tohoto zdiva pochází z 15. století. Směrem k věži byla odkryta rozsáhlá destrukce zdiva z lomového kamene a křehké vápenné malty, torza zřícené čelní hradby horního hradu v úseku pod věží. Zeď o výšce 3 3,5 m byla zřejmě stržena záměrně. Destrukce byla po zdokumentování rozebrána. Pod ní byla tmavá hlinitá hutná vrstva s čočkami žlutého jílu, uložená na 5 6 cm vysoké vymazávce z narůžovělé malty, která zřejmě tvořila podlahu interiéru objektu, přistavěného pod věž v 15. století. Pod touto podlahou se nacházela tenká spáleništní vrstva se zlomky keramiky, níže pak několikanásobné, rovně uložené vrstvičky, které vyrovnaly skalní podloží. Šířku objektu od pravoúhle přitesaného skalního podloží pod věží směrem do nádvoří lze odhadnout na 4 m. Objekt existoval do 16. století, kdy byl vyklizen, jeho východní stěna snesena a do jeho prostoru stržena čelní hradba horního hradu. Na odtesaném skalním prahu byl založen rozšířený základ čelní hradby horního hradu. Tento základ vystupuje před hradbu o cm, jižním směrem hradba pak v plné dochované výšce předstupuje (zalamuje se) směrem do nádvoří a předzáklad zde tedy není. Zdivo nad úrovní předzákladu je v obou částech hradby provázané. Zeď byla zděna na maltu. Vrstvy nad předzákladem obsahovaly zlomky keramiky 15. století a zvířecí kosti. Nálezy DEMUS př. č. výzkumu 78/2011, inv. č. sáčků Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. Akce IV

17 Anotace Výzkum se v tomto roce soustředil na ověření půdorysu vstupní brány, zjištění zástavby v jejím okolí, stavu terénu před branou a upřesnění průběhu čelní hradby a způsobu přístupu do horního hradu. Vyhloubeno bylo 7 sond, přičemž 2 byly částí sondy jedné (sonda XV zásah 18). Kamenická 2000a; 2000b, 2-6. Popis situace Zásah 16 představoval rozšíření sondy XII (zásahu 14 z roku 1999). Došlo k rozšíření i prohloubení této sondy na rozměry 3 x 2 m. Ve zdivu severní hradby nádvoří spodního hradu byla v úrovni předělu mezi vrstvami 1 a 2 patrná horizontální spára odlišující starší a mladší fázi této hradby. Východní část hradby včetně lícovaného ukončení je výsledkem novodobých úprav. Rozšířený základ hradby byl v hl. 1,7 m od současného povrchu terénu. V hl. 50 cm byl odkryt základ zdiva orientovaného S-J z lomového kamen pojeného vápennou maltou. Základ byl široký 90 cm, ve vzdálenosti cm od hradby byl odbourán. Jde o zbytek západní zdi brány. Západní část sondy vlevo od základu brány: Svrchní úroveň terénu tvořila černá humusovitá vrstva s drnem (1), pod ní pak černohnědá sypká hlinitá vrstva 2. V jižní části sondy se pod vrstvou 2 objevila mladší fáze dlažby nádvoří (4), která se svažovala k severu, kde ji překrývala vrstva 3, světle hnědá sypká, s drobnými úštěpky kamene. U hradby byla pod vrstvou 3 žlutá jílovitá vrstva 6, mezi ní a severním koncem dlažby se objevily zlomky prejzů v žluté jílovité hlíně (5). Pod vrstvou 6 byla při hradbě slabá vrstva břidličné drtě. V jižní části sondy pod dlažbou vystupovalo nad úroveň základu brány skalní podloží, které se pak k S prudce svažuje pod hradbu. Prostor mezi skálou a dlažbou vyplňovala tmavá hnědá hlinitá vrstva 8 s lomovým kamenem, která překrývala i korunu základu brány. Při hradbě se do této vrstvy zahlubovala tmavá hlinitá vrstva 9 a vrstva zlomků kamene přímo u zdiva hradby. Obě tyto vrstvy shora překryla vrstva 7. Prostor mezi stěnou skály a základem hradby v hl. 1,3 2 m vyplňovala středně hnědá písčitá vrstva 11 s drobnými lomovými kameny. Východní část sondy vpravo od základu brány: Svrchní úroveň terénu opět tvořila černá humusovitá vrstva s drnem (1), pod ní pak suťová vrstva 2. Pod ní byla světle hnědá hlinitá vrstva 3 s prejzy, úlomky břidlice, dlaždic a kachlů. Níže byl mezi severní hradbou a dlažbou, stejně jako v západní části sondy, 1 m široký pruh žlutého jílu, vysoký ca 30 cm (4), který se směrem k jihu ztenčoval a ztrácel, částečně překrýval břidlicovou dlažbu. Jde zřejmě o stopu přestavby brány. Pod touto vrstvou je jednorázový mohutný zásyp z břidlicové drti o výšce cm, téměř bez nálezů. Pod ní v části k hradbě je tenká středně hnědá vrstva 6 s úlomky kamene. Těsně nad dnem vnitřního prostoru bány byla cm vysoká tmavohnědá hlinitá vrstva 7 s úlomky kamene, zvířecími kostmi a početnou keramikou z 15. století. Skalní podloží uvnitř brány bylo stesáno a vyrovnáno žlutavou maltou. Odkryto bylo u severní hradby v hl. 2 m. Při jižním okraji sondy bylo pod svrchní vrstvou 1odkryto zdivo ve směru Z-V, které patří mladší fázi brány. Zřejmě po dobývání hradu v 15. století nebyla západní zeď brány obnovena, ale byla zbudována tato nová, která směrem do nádvoří vymezila ca 2 m široký průchod. Prostor mezi novou zdí a severní hradbou byl zadlážděn z ploché břidlice, dlažba částečně překryla starší zdivo brány. Sonda XIV (zásah 17) o rozměrech 1,6 x 3,5 m byla umístěna na dolním nádvoří za vstupní bránu jižně od sondy XII. Její část zasáhla i do zvýšeného terénu v místě severní strany hospodářského objektu. V jz. části sondy se podařilo odkrýt vstup do této budovy, konkrétně jeho východní špaletu. Zdivo objektu bylo složeno ze středně velkých lomových kamenů (20-30 cm), pečlivě lícováno, spojeno žlutým jílovitopísčitým pojivem se zrnky vápna. Šířka základu byla 1,3. V interiéru objektu byla pod 13

18 humusovitou vrstvou s drnem (1) kamenná destrukce v tuhé jílovité vrstvě 2, pod ní cm vysoká žlutá jílovitá vrstva 3 s drobnými úlomky prejzů. Na skalním podloží byla tenká světle hnědá vrstva 4 tuhé hlíny. Skalní podloží vně objektu je přitesáno, stoupá směrem k východu. V délce 1,2 je ohlazené, před vstupem přechází v dlažbu. Východní část sondy v podobě úzkého pruhu měla uvěřit existenci jižní zdi mladší fáze brány, obdobně situaci v sondě XII, s negativním výsledkem. Zjištěno bylo neopracované podloží bez stop malty. Sondu XV (zásah 18) tvořily 2 části A a B o rozměrech 2 x 1,5 m a 1 x 2,2 m, hl. 1,2 a 1,3 m. Vyhloubena byla před a v průchodu do horního hradu pro zjištění způsobu úpravy tohoto vstupu. Levá špaleta zdiva ve vstupu je výsledkem oprav z roku 1905, pravé zdivo pod skálou nebylo na povrchu zřejmé. Objevilo se po skrytí 25 cm zeminy s drobnou sutí. Byla značně porušená, z nízkých břidlicových desek spojených písčitohlinitou maltou bez vápna. V čele bylo zdivo široké 60 cm, připojovalo se zboku na skálu. Výška zdiva byla 80 cm, špaleta vstupu byla šikmá, směřovala k jihozápadu. Stejným směrem byla otesána skála vlevo, na které byla založena přizdívka z roku Šířka vstupní šíje byla 1,2 m. Skalní podloží zde stoupá, přitesáno bylo do stupňů, značně již opotřebených. Výškový rozdíl mezi stupni je ca 15 cm, hrany jsou zaoblené. V šířce sondy byly odkryty 3 stupně. Při jižním okraji středního stupně je vyhloubena jamka o průměru 10 cm a hl. 5cm zřejmě pro veřej vstupních dveří. Terén v místech vstupu (část A) měl následující složení: Pod tmavým hlinitým násypem 1 s drnem byla vrstva velkých lomových kamenů se stopami malty (2). Ve spodní úrovni je menší lomový kámen s břidlicovou drtí a žlutým pískem. Vstup i hradba nad ním kolem věže byly zřejmě rozebrány postupně, v sondě nebyly patrné stopy násilného zániku. Zásyp je navršen jednorázově při demolici stavby. Terén před vstupem (část B) měl toto složení: Pod tmavou hlinitou vrstvou 1 s drnem byla žlutavá písčitá 2 s lomovým kamenem. Následovala žlutá jílovitopísčitá vrstva 3 s velkými lomovými kameny a maltou, pod ní žlutohnědá jílovitopísčitá sypká vrstva 4 s drobnými úlomky břidlice, pod ní zbytek dlažby z lomového kamene (5). U skalního podloží byla slabší tmavá hlinitá vrstva 6 s keramickými zlomky. Sonda XVI (zásah 19) o rozměrech 2 x 1,8 m byla umístěna do předpokládaného sv. segmentu brány, kde skutečně odkryla sv. kout brány. Odkryta byla čelní (východní) hradba hradu. Nároží brány předstupuje o 2,6 m před novodobé lícované ukončení severní hradby, zalomené je ca k JV pod úhlem ca 100. Zdivo je zděno pečlivě a provázáno, skládáno je z velkých desek břidlice. Od skalního podloží je zachováno do výšky 1,5 m. V prostoru interiéru zaniklé brány byla při zdivu na severní straně sondy suť, pod ní vrstvička 2 žlutavého jílu, která přiléhá ke koruně odbouraného nároží. Pod ní je 3-5 cm vysoká propálená vrstvička 3, spolu s vrstvou 2 končí 1,2 od jižního líce hradby, kde je snížen terén nádvoří. Následovala mohutná žlutohnědá písčitohlinitá vrstva 4 s drobnými úlomky břidlice a prejzů vysoká 70 cm, pod ní žlutá jílovitopísčitá vrstva 5 o výšce 20 cm a půlmetrová vrstva 6 břidlicové drtě a lomového kamene. Při skalnatém dnu sondy se nacházela 20 cm vysoká hnědá hlinitá kyprá vrstva 7 s množstvím zvířecích kostí keramických zlomků z 15. století, u dna byla i menší kamenná koule. Skalní podloží bylo hrubě přitesané, smírným stoupáním k západu. Vrstvy 4-6 jsou zásypem souvisejícím s mladší fází brány. Vrstva 2 odpovídá úrovni brány v její mladší fázi, obsahovala keramiku z přelomu 15. a 16. století. Sonda XVII (zásah 20) o rozměrech 2,6 x 1,2 m a celkové hl. 2 m byla vyhloubena zvnějšku před odbouraným sv. nárožím brány. To bylo odkryto pod 30 cm drnu a sutě. Základ zdiva je široký 1,6 m, poslední zachovalá vrstva zdiva je o 10 cm užší, zřejmě jde již o nadzemní část. Zdivo je pečlivě zděno z poměrně velkých desek břidlice, malta je v líci zcela vyplavena. Základ spočívá na velkých a silných břidlicových deskách spojených měkkou bělavou maltou. Tyto desky vystupují před základovou spáru o 80 cm a tvoří 15 cm vysoký stupeň. Tato podkladová vrstva vyplňovala celé dno sondy, založena byla na stesaném skalním podloží. Vodorovně přitesaný skalní stupeň předstupuje před líc hradby až o 1,6 m, mírně klesá, poté strmě spadá do příkopu. Těsně nad skalním podložím byly spáleništní vrstvy, na kterých byla nalezena velká žulová koule, nepravidelně opracovaná, snad do praku. Složení terénu v sondě vypadalo následovně: Pod černou humusovitou vrstvou s drnem byla žlutohnědá 14

19 jílovitá vrstva 2 se sutí velkých lomových kamenů (z hradby). Následovala žlutavá jílovitopísčitá vrstva 3, poté drobná břidlicová drť (4), další žlutavá jílovitopísčitá vrstva 5, středně hnědá vrstva 6 s uhlíky, červenavá spálená vrstva 7, žlutá jílovitá 8, červenavá vypálená mazanice (9), černé spálené vrstvy 10, suť se světlým pískem a lomovými kameny (11), žlutohnědá jílovitá vrstva 12, tmavohnědá hlinitá vrstva 13, suť lomových kamenů (14), pod kterou se již nacházely břidlicové desky spojené maltou (16). Všechny vrstvy kromě svrchní spadají směrem do příkopu, svrchní méně, spodní prudčeji. Spálené vrstvy nad podložím obsahovaly keramiku z 15. století a prakovou kouli. Propálené a uhlíkaté vrstvičky přechází přes hranu skalního stupně a spadají do příkopu. Vnitřní hrana příkopu je v hl. 1,8 od současného povrchu terénu. Sonda XVIII (zásah 21) o rozměrech 2,4 x 2,5 a hloubce 2,6 m byla umístěna před jižní část zaniklé brány přes přístupovou šíji přes příkop proti sondě XVII. Základ hradby zde je narušený kořeny stromů. V horní úrovni je dochován zbytek základu čelní hradby (4 vrstvy kamene), vnější líc hradby je sesuta vně. Základ byl založen na vodorovně stesaném skalním podloží. Ve střední části skála prudce klesá k severu, kde pak probíhá vodorovně. V této úrovni se dochovalo u skalního podloží několik vrstev lícového zdiva do výšky 90 cm. Na rozdíl od sv. nároží zde chybí předstupeň, zdivo je založeno méně kvalitně. Skladba vrstev v sondě byla následující: Pod tmavou hlinitou vrstvou1 s drnem byla světle hnědá písčitá vrstva 2, pod ní žlutá jílovitá vrstva 3, žlutá jílovitá vrstva 4 se zlomky prejzů a ojedinělých zvířecích kostí, žlutohnědá vrstva 5 s množstvím lomového kamene, hutná tmavohnědá hlinitá vrstva 6 s uhlíky a keramikou, spálená vrstva 7 a u dna pak sypká tmavohnědá hlinitá vrstva 8 s uhlíky a keramikou, ojediněle s prejzy. Všechny vrstvy se svažují směrem do příkopu, jehož okraj nebyl zachycen. Vrstvy 3-5 lze považovat za stopy dozdívání/přestavby čelní hradby. Nálezy DEMUS př. č. výzkumu 79/2011, inv. č. sáčků Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. Akce V 22, Anotace Výzkum v tomto roce navazoval na předchozí sezónu, kterou bylo nutné z důvodu využití hradu filmaři ukončit dříve, než bylo plánováno. Soustředil se na prostor příkopu a nádvoří dolního hradu. Realizovány byly dvě sondy, obě byly kopány ručně až na skalní podloží. Kamenická 2013, Popis situace Sonda XIX (zásah 22) o rozměrech 3 x 3 m byla umístěna na dolním nádvoří hradu při severní hradbě, pod okénkem v jejím přibližném středu. Svrchní úroveň terénu tvořily vrstvy s drtí lomových kamenů (vrstvy 1 a 2). Vrstva 1 o výšce cm byla tvořena tmavým humusovitým materiálem s drnem, bez 15

20 nálezů. Vrstva 2 byla středně hnědá, o výšce 40 cm, vznikla po zániku hradu, keramika z konce 16. a z průběhu 17. století. V hloubce cm byla ve zdivu hradby patrná stavební spára, vzniklá dodatečným obnovením na základu původní hradby. Pozdější vyzdění části hradby proběhlo v hl. 30 cm pod současným terénem, základ byl založen z větších fylitových kamenů místního původu v šíři základu starší hradby. Spodní zdivo starší hradby je pečlivě lícované, z drobnějších plochých břidlic, spojeno bělavou maltou, značně již vyplavenou. Základová spára starší hradby probíhá v hl. 1,7 m od současného terénu, zdivo nasedá na nerovné skalní podloží spadající prudce k severu. Základový vkop hradby byl široký 40 cm a hluboký 70 cm. Vyplněn byl rezavohnědým sypkým písčitohlinitým materiálem (vrstva 8) s nálezy z konce 15. století, zahloubený byl do mohutné vrstvy žlutého jílu (vrstva 10), která zarovnávala plochu jižně od hradby a směrem do nádvoří se vytrácela. Nad tímto vkopem a jílovou vrstvou byla středně hnědá štěrková drť s úlomky kamenů (vrstva 5) bez nálezů, pocházející ze stavby starší hradby. Na tuto drť přiléhala k hradbě tenká požárová vrstvička (9) bez nálezů. Nad ní byla žlutohnědá jílovitá ulehlá vrstva 7 o výšce cm s uhlíky a množstvím nálezů z časného 16. století. Výše byly uloženy žluté a žlutohnědé jílovité vrstvy 4 (pozvolna sílí směrem do nádvoří, bez keramiky) a 3 o výšce ca 20 cm se zlomky keramiky přelomu 16. a 17. století. Vrstvy 3 (žlutohnědá hrudkovitá, narůstá směrem do nádvoří)a 3A (žlutavá jílovitá, blíž k hradbě) pod suťovou vrstvou 2 obsahovaly množství prejzů, zlomků cihel, hřeby, zlomky keramiky pochází z konce 16. a z 1. poloviny 17. století. Tyto vrstvy přiléhají k hradbě těsně pod horní úrovní starší fáze hradby, v úrovni řady vypadlých kamenů ve vnitřní líci hradby. Ve východní části sondy v hl. 20 cm byla směrem do nádvoří odkryta souvislá vrstva lomového kamene, pravděpodobně dlažba z brány do nádvoří; stejná byla odkryta v sondě XII v roce Sonda XX (zásah 23) představovala příčný řez příkopem umístěný 1 m severně od vstupní pěšiny, který v šířce 1 m a délce 12 m navazoval na západní straně na sondu XVII z roku Podloží zde tvoří místy pevnější, místy rozvolněné deskovité břidlice. Výplně spodní úrovně příkopu se liší ve východní a západní části, na západní straně se kumuluje více zánikových vrstev, ve východní jsou při dnu jílovité vrstvy, zřejmě z doby po rozšíření příkopu nejspíše v 80. letech 15. století. V horní úrovni příkopu jsou již vrstvy jednotné. Od bermy na západní straně spadají do příkopu požárové vrstvy i stržené zdivo vstupní brány (4) ploché lomové kameny o velikosti ca 40 x 50 cm ležely ve výplni příkopu do vzdálenosti 6 m. Zdivo brány bylo spojováno vápennou nažloutlou hrudkovitou maltou, vrstva obsahovala keramiku z 1. poloviny 17. století. Nad sutí se nacházela vrstva 2 (až 50 cm vysoká, středně hnědá hlinitá s množstvím menších lomových kamenů) a vrstva 3 (světle hnědá, jílovitá až sypká s vrstvou menších lomových kamenů položených naplocho k vyrovnání přístupové cesty s nálezy z 1. poloviny 17. století. Pod destrukcí brány je ca 50 cm další suti menších lomových kamenů ve středně hnědých hlinitých vrstvách (12, 13) o výšce cm a 20 cm se zbytky malty, zlomky prejzů a cihel s nálezy z 16. století. Následovala cm vysoká středně hnědá hlinitojílovitá vrstva 14 s mazanicí a uhlíky a s nálezy z 1. poloviny 16. století, která se mírně svažovala ke středu sondy. Žlutočervená kratší vrstva 15 s kusy mazanice a hutná jílovitá vrstva 16 s mazanicí a množstvím nálezů přecházely od brány přes hranu příkopu. Obě vrstvy obsahovaly nálezy z 15. století. Pod nimi byla požárová cm vysoká vrstvička 17 s nálezy z 15. století, rovněž přecházející z prostoru před bránou (na hraně příkopu na ní spočívala kamenná koule z bombardy, odkrytá v sondě XVII). Vrstva 17 odpovídá vrstvě 10 v sondě XVII/2000. Vrstvy byly přerušeny vrstvou 14, zřejmě po částečném vyčištění příkopu. K západní hraně příkopu pod vrstvou 17 přiléhá žlutohnědá, 20 cm vysoká středně hnědá písčitá vrstva 18 s lomovými kameny, množstvím malty, zlomků prejzů, omítek, cihel, s uhlíky a nálezy z 1. poloviny 15. století. Pod ní se nacházela žlutohnědá sypká až jílovitá vrstva 19 s lomovou drtí a maltou, s nálezy z přelomu 14. a 15. nebo z počátku 15. století. Na dně západní části příkopu byla cm vysoká tmavší hnědá hlinitá vrstva 20 s drtí lomových kamenů a nálezy počátku 15. století. Dno příkopu je uměle odtesáno, nerovné, skála rozvolněná. V hl. 1,4 ve vzdálenosti 5,5 m od západního okraje příkopu byl velký kámen s menším skalním výběžkem pod ním, kolem s ulehlými žlutými jíly. Patrně jde o zbytek základu pilíře pro padací most. Mezi kamenem a skalním výčnělkem se nacházela tmavší hnědá hlinitá kyprá vrstva s uhlíky a červeným propálením. Nad východní hranou příkopu je plošinka, na které byl základ hradby o šířce 1,1-1,2 m, s lícováním na 16

21 straně do příkopu. Může jít i o zeď po nějakou dobu patřící jedné z budov předhradí. Východní strana příkopu se odtesána pod úhlem 45 v délce 1 m, pak dno příkopu pozvolna klesá ke středu. Dno je v hl. 2,5 m od současné úrovně předhradí, šířka příkopu je celkem 10 m. Na dně východní části (do třetiny, respektive poloviny šířky příkopu) se nachází ulehlé jílovité vrstvy 9 a 10, vzniklé brzy po rozšíření příkopu východním směrem (v západní části zůstaly starší vrstvy z 15. století) a obsahující nálezy z konce 15. století (9) a z 15. století (10). Na nich vznikla tenká (10-15 cm) vrstvička 8 s nálezy z 16. století. Následovala vysoká vrstva 7, světle hnědá, jemně hlinitá až jílovitá s lomovým kamenem rovněž s nálezy z 16. století počátek 17. století a s příměsí starších zlomků keramiky. Patrně jde o zbytky objektu stojícího na východním okraji příkopu. Vrstva byla rozdělena na spodní jílovitější úroveň 7A a horní 7. Na této vrstvě se už nacházelo stržené zdivo (4) vstupní brány. Kamenitá vrstva nad ním obsahovala keramiku z 1. poloviny 17. století. Nálezy DEMUS př. č. výzkumu 80/2001, inv. č. sáčků Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. Sonda XIX vrstva 2: 41 ks keramiky, 6 ks kachlů, 6 železných hřebů o délce 5-10 cm vrstva3: 53 zlomků keramiky, 6 malých železných hřebů vrstva 3A: 90 zlomků keramiky, 5 drobných hřebů, 11 zlomků zvířecích kostí vrstva 4: ojedinělé zlomky prejzů vrstva 7: 110 zlomků keramiky, 10 zlomků kachlů, 4 hřeby, 2 zlomky železného plechu, 33 zlomků zvířecích kostí vrstva 8: 80 zlomků keramiky, 2 zlomky kachlů, 2 menší hřeby, 7 zlomků zvířecích kostí Sonda XX vrstva 3: 15 zlomků keramiky, 1 zlomek prejzu vrstva 4: 40 zlomků keramiky, 4 hřeby, 12 zlomků zvířecích kostí vrstva 7: 323 zlomků keramiky, 38 zlomků kachlů, 14 zlomků hřebenáčů, 14 drobných hřebů a čepel nože, 92 zlomků zvířecích kostí vrstva 7A: 375 zlomků keramiky, 3 prejzy, 4 zlomky kachlů, 18 hřebů, 60 zlomků zvířecích kostí vrstva 8: 33 zlomků keramiky, zlomky prejzů, 1 menší hřebík, zlomek tenkostěnného skla, 6 zlomků zvířecích kostí vrstva 9: 212 zlomků keramiky, 5 zlomků prejzů, menší hřeby, železná šipka, drobné kování, 41 zlomků zvířecích kostí vrstva 10: 19 zlomků keramiky, 2 zlomky prejzů, 3 drobné hřeby, železná šipka, 6 zlomků zvířecích kostí 17

22 vrstva 12: 924 zlomků keramiky, 120 zlomků kachlů, 17 zlomků prejzů, 20 drobných hřebů, 1 zlomek skla, 39 zlomků zvířecích kostí, zlomek vodní dýmky vrstva 13: 291 zlomků keramiky, 28 zlomků kachlů, 10 zlomků prejzů, 7 hřebů, míšenský fenik , 43 zlomků zvířecích kostí vrstva 14: ca 500 zlomků keramiky, 99 zlomků kachlů, 20 zlomků prejzů, 4 hřeby, několik zlomků skla, 9 zvířecích kostí vrstva 15: 75 zlomků keramiky, 4 malé hřeby, 10 zlomků zvířecích kostí vrstva 16: 549 zlomků keramiky, 8 zlomků kachlů, množství hřebíků, zlomek skla, 88 zvířecích kostí vrstva 17: 132 zlomků keramiky, 10 zlomků prejzů, 12 hřebů, kus měděného plechu, 17 zvířecích kostí vrstva 18: 156 zlomků keramiky, 2 zlomky kameniny, 3 zlomky prejzů, 1 zlomek břidličné krytiny s otvorem, 30 hřebů, 2 zlomky olověného plechu (rámování okenních skel), 24 zvířecích kostí vrstva 19: 76 zlomků keramiky, 2 hřeby, 15 zlomků zvířecích kostí vrstva 20: 275 zlomků keramiky, 3 zlomky prejzů, množství zlomků kachlů, 1 kus spečeného železa, 51 zlomků zvířecích kostí 18

23 7. Závěr a vyhodnocení Zásahy do terénu v areálu zříceniny hradu Gutštejn jsou známy od roku 1997, prozatím do roku Vždy jde o archeologické výzkumy prováděné archeologickým pracovištěm tehdejšího památkového ústavu v Plzni pod vedením Mgr. E. Kamenické. Výzkumy měly především ověřit, zpřesnit a doplnit poznatky SHP. Kromě těchto profesionálních výzkumů nejsou známy jiné zásahy do terénu hradní zříceniny, ačkoli je pro období zájmu o tento objekt od 19. století musíme předpokládat. Nejpravděpodobnější jsou takové zásahy v době oprav zříceniny v roce 1905, kdy probíhalo zpevňování některých úseků zdiva i metodou dozdívání a vyklízení prostoru zříceniny od sutě. Plošně rozsáhlá neodborná poškození terénu však pravděpodobná nejsou. Archeologické výzkumy v letech přinesly poznatky především ke skladbě terénu v jednotlivých částech hradu, k úpravám terénu (vyrovnávky, dlažba, úprava skalního podloží) a založení zdiv. Podstatná jsou zjištění o do té doby neznámých nebo jen předpokládaných objektech (cisterna, objekt na spodním nádvoří pod věží, brána, vstup do horního hradu), o stavebních fázích některých částí hradu (jižní hradba dolního hradu, brána, severní a východní hradba, věž), způsobech zániku některých objektů (brána, východní hradba pod věží, objekt na spodním nádvoří pod věží, vstup do horního hradu, cisterna) a o dataci těchto úprav a přestaveb. Bohatý nálezový fond (41 banánových krabic) dokládá využívání hradu a stavební činnost zejména pro 15. a 16. století, situace ze 14. století, kdy hrad již jistě existoval, byly mladšími aktivitami až na výjimky zničeny nebo nebyly dosud nalezeny. Vzhledem k tomu, že všechny dosud známé terénní zásahy jsou archeologické povahy a tedy s přesnou lokalizací, lze velmi dobře z hlediska poškození historických terénu hradního areálu vymezit plochy již zničené a ty ostatní, které zatím představují většinu. Archeologické výzkumy v podobě 23 terénních zásahů zmapovaly v průběhu 5 let téměř všechny základní části hradního areálu (horní hrad, jižní parkán, dolní hrad), přičemž nejvíc pozornosti bylo věnováno dolnímu hradu (nádvoří, brána, předbraní, příkop) a jižnímu parkánu. Z hlediska poznání hradu by si do budoucna více pozornosti zasloužilo vlastní hradní jádro (horní hrad), zejména nádvoří, severní palác, bergfrit a dosud zcela archeologií nedotčený sklep pod jižním palácem. Archeologický výzkum se dosud také nevěnoval ploše předhradí (výzkum by zde byl z velké části limitovaný k povrchu vystupujícím skalním podložím) a způsobu jeho ohrazení na severní a na přístupové východní straně. Dosavadní nálezy zděných konstrukcí pod úrovní terénu a úprav ploch (zejména dláždění) dávají však i přes dílčí charakter výzkumu základní představu o struktuře zástavby a poskytují informace o tom, kde lze při případných zemních pracích očekávat podobné nálezy. Výsledky archeologických výzkumů na své celkové zpracování čekají, prozatím dochází k jejich dílčímu vyhodnocování v souvislostech s řešením konkrétních otázek (keramika, bergfrit). Obecně lze konstatovat, že Gutštejn představuje nejen výraznou hradní stavbu z hlediska krajinného a památkového a žádaný turistický cíl, ale i v základní míře archeologicky poznanou hradní zříceninu. Vzhledem ke komplikovanému a nedostatečně poznanému stavebnímu vývoji i dějin objektu představuje archeologie důležitou, možná stěžejní oblast, která je schopna do budoucna toto poznání rozšířit a zpřesnit. Společně s jednotlivými nálezovými zprávami obsahujícími podrobnou dokumentaci představuje archeologický atlas k potenciálnímu pokračování výzkumů základní pomůcku. Z hlediska stavebních činností, které bude třeba v budoucnu při zajištění hradní zříceniny provádět, je atlas s prostorovou evidencí jednotlivých terénních zásahů a jejich charakteristikou neopominutelným podkladem pro plánování především těch činností, které mohou přinést narušení terénu. Výstup vznikl v rámci výzkumného cíle Archeologie (Terénní identifikace a dokumentace archeologických lokalit) financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO). 19

24 8. Prameny, literatura a nálezové zprávy Prameny Sbírky archeologických nálezů z objektů ve správě Národního památkového ústavu, podsbírka ú. o. p. v Plzni. Literatura Durdík, Tomáš 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, Libri. Durdík, Tomáš 2005: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2. Praha, Libri. Durdík, Tomáš - Sušický, Viktor 2005: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků, Západní Čechy. Praha, Agentura Pankrác. Jánský, Jiří 2009: Hroznatovci a páni z Gutštejna. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa. Jánský, Jiří 2001: Kronika česko-bavorské hranice. 1. díl, ( ). Domažlice, Nakladatelství Českého lesa. Kamenická, Eva 1999a: Archeologický výzkum hradu Gutštejna. Hláska, roč. 10, č. 3, s Kamenická, Eva 2000a: Hrad Gutštejn závěrečná 4. etapa archeologického výzkumu v rámci programu Věda a výzkum. Hláska, roč. 11, č. 4, s. 60. Menclová, Dobroslava 1972: České hrady. 1. díl. Praha, Odeon. Procházka, Zdeněk 2004: Nové letopočty v dějinách hradů Plzeňského kraje, Příspěvek k dendrochronologickému datování a rozboru zdiva hradních zřícenin. In Dějiny staveb Plzeň, Petr Mikota, s Procházka, Zdeněk - Úlovec, Jiří 1988: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov. 1. díl. Tachov, Okresní muzeum v Tachově. Razím, Vladislav 2010: Zříceniny hradů a městské hradby v současné praxi památkové péče. Památky středních Čech, roč. 24, č. 2, s Sedláček, August 1905: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha. Schmidt, G. 1925: Burgen Westböhmens. Ein Handbüchlein für Wanderer, Heimat- und Geschichtsfreunde. Mies, s

25 Schubert, Alfréd 1998: Opravy hradů, městských hradeb a jiných neúplně dochovaných staveb, Požadavky památkové péče a jejich technické řešení. In Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč. 58. Praha, Státní ústav památkové péče, s Sokol, Jan - Durdík, Tomáš - Štulc, Josef 1998: Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů. Praha, Státní ústav památkové péče. Sokol, Petr 2012: Gutštejn průzkumy a stabilizace hradní zříceniny, Památky západních Čech 11, s Úlovec, Jiří - Jánský, Jan 2000: Hrad Gutštejn. In Západočeský historický sborník. 6. Plzeň, Státní oblastní archiv v Plzni, s Vinař, Jan 1998: Opravy a zpevňování zdiva zřícenin. In Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč. 58. Praha, Státní ústav památkové péče, s Žižka, Jan 2011: K technologii a stavebním postupům při opravách torzálně dochovaných staveb. Památky středních Čech, roč. 25, č. 2, s Nepublikované zprávy, projekty, plány Bárta, Jan 2000: Hrad Gutštejn, okr. Tachov, Technologie opravy hradu. In FUCHS, Miroslav: Gutštejn zřícenina hradu - stavební úpravy, Aktualizace statického zajištění. Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Černý, Martin et al. 2011: Hrad Gutštejn, Bergfrit dřevěná konstrukce ve stěnách 3. patra. Praha. Geodetické zaměření stávajícího stavu, technická zpráva. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Durdík, Tomáš 1996: Gutštejn, zřícenina hradu. Zaměření. Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Durdík, Tomáš - Úlovec, Jiří 1996: Hrad Gutštejn, katastrální území Okrouhlé Hradiště, okr. Tachov. Praha. Stavebně historický průzkum. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Fuchs, Miroslav 2000: Gutštejn zřícenina hradu - stavební úpravy. Aktualizace statického zajištění. Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 21

26 Kamenická, Eva 1997: Hrad Gutštejn. Předběžná nálezová zpráva o zjišťovacím archeologickém výzkumu. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 1998: Hrad Gutštejn. Předběžná nálezová zpráva o předstihovém archeologickém výzkumu. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, E.va 1999b: Archeologické výzkumy hradu Gutštejna, okr. TC, v r Rukopis. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 1999c: Gutštejn hrad. Nálezová zpráva archeologického výzkumu Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 2000b: Gutštejn hrad, zjišťovací archeologický výzkum 2000, IV. etapa. Plzeň, Památkový ústav Plzeň. Nálezová zpráva. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 2001a: Gutštejn hrad. Souhrnná zpráva z jednotlivých etap výzkumu. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 2001b: Komplexní průzkumy a dokumentace areálu zříceniny hradu Gutštejna a jeho postavení v krajinné památkové zóně. Plzeň, Státní památkový ústav v Plzni. Zpráva o projektu vědy a výzkumu. Národní památkový ústav, ÚOP v Plzni. Kamenická, Eva 2005: Průzkumy a dokumentace areálu zříceniny hradu Gutštejna a jeho postavení v krajinné památkové zóně. Plzeň, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Kamenická, Eva 2013: Nálezová zpráva o zjišťovacím archeologickém výzkumu v předbraní hradu Gutštejna, řez příkopem (S XX) r Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni Kyncl, Tomáš 2011: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků hradu Gutštejn. Brno. Výzkumná zpráva č Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Rineš, Jindřich 1996: Hrad Gutštejn, k. ú. Okrouhlé Hradiště, okr. Tachov. Praha. Studie statiky a zajištění konzervace ruiny hradu. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Sokol, Petr Sedláková, Žaneta 2014: Archeologický atlas NKP zřícenina hradu Přimda. Prostorová identifikace výzkumů a terénních zásahů v areálu hradu v letech Plzeň, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 22

27 Waldmannová, Marcela Sedláková, Žaneta 2014: Archeologický atlas SH Velhartice. Prostorová identifikace archeologických výzkumů a dalších terénních zásahů v areálu hradu Velhartice v letech Plzeň, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. Úlovec, Jiří 1995: Gutštejn, historie hradu a jeho držitelů. Průzkum archivního materiálu a literatury. Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 23

28 9. Seznam plánů a příloh Plány Plán 1. Lokalizace zříceniny hradu Gutštejn a zájmového území v rámci k. ú. Okrouhlé Hradiště Plán 2. Zákres kulturní památky zřícenina hradu Gutštejn a vymezení zájmového území v katastrální mapě Plán 3. Souhrnná prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v letech (akce I V) Plán 4. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v roce 1997 (akce I) Plán 5. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v roce 1998 (akce II) Plán 6. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v roce 1999 (akce III) Plán 7. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v roce 2000 (akce IV) Plán 8. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny v roce 2001 (akce V) Plán 9. Nemovité nálezy (zdivo, cisterna) Přílohy Příloha 1. Soupis zásahů Příloha 2. Soupis nemovitých nálezů 24

29

30

31

32

33