Z OBSAHU: s protahovačkou Zlepšení nástavce kotoučové pilky

Transkript

1 Z OBSAHU: Rotační sekačka na vysokou trávu Žebřiňák z kolečka Levný bazén Slovenská polica Záhradný nábytok Běžecké vázání Kočík na turistiku Plachetnice ALKA Sedacia súprava Nábytok pre deti Jedálny kút Dělicí stěna Zásobník na platne Automobilová zahrádka jako saně Nasávání teplého vzduchu u Škodovky Měřidlo sbíhavosti Zajištění proti krádeži i zadřenš Viacúčelový stojan k vŕtačke Combi Univerzální dřevoobráběcí stroj s protahovačkou Zlepšení nástavce kotoučové pilky

2 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH 1. NA CHATU Rotační sekačka na vysokou trávu 2 Do zahrady: žebřiňák z kolečka. 9 Levný bazén 10 Slovenská polica 13 Záhradný nábytok PRO SPORT Běžecké vázáni 20 Kočík vhodný na turistiku 21 Snadno vyrobitelná plachetnice ALKA II 24 Kolieska na sane DO BYTU Variabilná sedacia súprava 33 Jednoduchý detský nábytok Detská stolička 37 Jedálny kút 39 Dělicí stěna 40 Zásobník na gramofónové platne AUTO-MOTO Saně z automobilové zahrádky. 46 Nasávání teplého vzduchu. 46 Vetranie v Trabante 47 Měřidlo sbíhavosti kol 48 Výstražné svietidlo 49 Zajištění proti krádeži i zadřeni STROJE NÁSTROJE Stojan k vŕtačke II 51 Nadstavec k vŕtačke Combi.. 59 Dřevoobráběcí stroj s protahovačkou 60 Označovací přípravek 61 Zlepšení nástavce kotoučové pilky 62

3 NA CHATU ROTAČNÍ SEKAČKA NA VYSOKOU TRÁVU Ve sbornících USS již byly publikovány návody na zhotovení travních sekaček, ale v obou případech (č. 5/1973 a č. 10/1977) šlo o sekačky na nízkou, parkovou trávu, kterou sekají na drobnou řezanku". Jejich použití je zaměřeno především na udržování parkových okrasných trávníků. Je však mnoho zahrádkářů, kteří jsou současně chovateli drobného domácího zvířectva (především králíků), a krmivovou základnou je jim právě tráva ze zahrádky, pěkně vzrostlá a po pokosení schopná sušení, tedy žádná drť. Tento požadavek splní sekačka, kterou lze sekat libovolně vysokou trávu a která se po třech letech provozu (šesti sklizních) opravdu osvědčila. Funkcí se velmi podobá rotačním sekačkám, které se nyní v zemědělství často používají. Posečená tráva zůstává ležet v řádcích, podobně jako při ručním sekání. Praktická šíře záběru je asi 45 cm. Velmi dobře se s ní dá sekat i okolo stromů, podle zvýšených okrajů chodníků, podezdívek a pod., protože rozchod kol, na kterých pojíždí, je téměř stejný jako průměr kružnice, kterou opisují nože při sekání. Nože jsou upevněny otočně na čepech a do pracovní polohy je vychyluje 2 pouze odstředivá síla. Toto uložení spolu s malou hmotností nožů zaručuje, že při zasažení nějakého pevného předmětu při sekání (kámen, strom, či obrubník) se nůž sklopí a nedojde k jeho poškození nebo případnému odhození kamene. Vědro upevněné na talíři rotoru odhazuje trávu stranou do řádek a ta nemůže být presekávaná. Za rotorem jsou dva kryty: horní chrání motor před odletující trávou a spodní kryt z tvrdé gumy dosahující až na zem chrání nohy obsluhující osoby. Výšku sekání zajišťuje vodicí kolo, výškově nastavitelné, které je vpředu před rotorem a překlápí se do dvou krajních poloh, ve kterých je zajišťováno tažnou pružinou a dorazem. Dopředná rychlost při sekání je závislá na charakteru terénu. Na rovné ploše, kde není třeba objíždět ovocné stromy apod., se rovná rychlosti normální chůze, tedy mnohem rychleji, než při ručním sekání, O rozdílu ve fyzické námaze není třeba vůbec mluvit. Při návrhu konstrukce jsem vycházelze skutečnosti, že jde o použití sezónní, prakticky dvakrát do roka (při sekání nízké, parkové trávy, pochopitelně častěji). Proto některé díly, např. kola a způsob zavěšení motoru, jsou voleny tak, aby je bylo možno použít na senoseč z jiného zařízení. Zhotovení sekačky nebude pro žádného průměrného kutila problémem, pokud má alespoň trochu vybavenou dílnu. Pouze zhotovení součástí rotoru vyžaduje přesnější soustružnickou práci. Pomoc lze nalézt např. v dílně JZD, svépomocné dílně Svazarmu, nebo komunálním podniku. Všechny svary jsou provedeny elektrickým obloukem a celá konstrukce je natřena základní syntetickou barvou S Sekačka je řešena pro pohon elektrickým motorem, takže její použití je podmíněno možností připojení na elektrický rozvod dostatečně dlouhým přívodním kabelem. K pohonu sekačky lze použít i malý benzínový motor, např. ze staršího Pionýra nebo Mopeda. Je ovšem třeba zajistit jeho dostatečné chlazení přídavným ventilátorem. Způsob uložení benzínového motoru, převod a chlazení je závislé na typu motoru, na možnostech a konstrukčních schopnostech každého jednotlivce a vymyká se již z rozsahu tohoto návodu. PŘÍPRAVNÉ PRÁCE Před zahájením výroby si musíme zajistit především motor a kolečka, tedy díly, které se používají hotové, a přitom na jejich velikosti a typu záleží, zda nebude zapotřebí provést úpravy proti výkresům. Motor k pohonu sekačky má mít výkon 0,7 až 1 kw, může být jednofázový nebo třífázový. Jedinou podmínkou je, aby se u něho dal měnit směr otáček. Počet otáček motoru není rovněž rozhodující, je však třeba volit průměry řemenic motoru a rotoru sekačky tak, aby otáčky sekacího talíře byly 1600 až 2000 min \ Před konečným rozhodnutím o koupi motoru se vyplatí porozhlédnout se okolo sebe doma. Například motor od brusky, malé okružní pilky nebo míchačky, si lze na dobu senoseče vypůjčit". Přijde to rozhodně levněji. Na své sekačce jsem použil asynchronní třífázový motor s výkonem 0,95 kw typu O R 27 N-2 otáčky 2800 min \ který jinak pohání okružní pilku.

4 Průměr řemenice se vypočitá ze vzorce kde n, jsou otáčky motoru, n, otáčky řemenice hnané, D, průměr řemenice motoru a D., průměr řemenice hnané. V mém případě má motor otáčky 2800 min 1 a průměr řemenice je Je třeba použít řemenici o průměru 1 60 mm. Kola je lépe volit raději větší, protože malá (např. od starých typu kočárků) příliš zapadají do drobných nerovností terénu a tlačení sekačky je pak obtížnější. Jako nejvýhodnější se ukázalo použit kolečka se vzdušnicí rozměru 12 1/2 x 2 1/4, běžně používaných u ručních vozíků Rapid. Rovněž Obr mm. Hnaná řemenice má mit otáčky min 1 a její průměr D 2 tedy vypočítáme ze vztahu větší kolečka od modernějších kočárků jsou vhodná. Přední, vodicí kolečko má mít průměr 200 až 230 mm. Při obstarávání koleček platí totéž, co bylo řečeno o motoru. Zbývá ještě si zajistit potřebný hutní a elektroinstalační materiál. VÝROBA SEKAČKY Sekačka sa skládá z nosné konstrukce 1, vodícího kola 2, rotoru 3, závěsu motoru 4, motoru 5 a pojížděcích kol 6 (obr. 1). Nosnou konstrukci 1 tvoří v podstatě dva rámy horní a spodní z ocelových úhelníků 25 x 25 mm. Nejprve svaříme horní rám, který tvoří dva podélníky 1.1 dlouhé 950 mm, nosníky rotoru 1.3, deska 3

5 4

6 Obr. 3 RÁM 1 přepínače 1.16 a rukojeť Po svaření nařízneme úhelníky 1.1 ve vzdálenosti 570 mm od rukojeti a rám podle obr. 2 ohneme o 45. Spodní rám 1.2 zhotovíme z úhelníků 392 mm dlouhých a u každého vyřízneme část jednoho ramene tak, aby se dal ohnout a svařit do pravého úhlu. Pozor, musíme zhotovit jeden kus levý a jeden kus pravý, dílce nejsou vzhledem k ohybu souměrné! U kratších stran ohnutých úhelníků odřízneme asi 22 mm vnější strany a konce upravíme tak, aby po vložení do horního rámu s ním z boku lícovaly. Po privarení spodního rámu k hornímu privaríme ještě postupně přední vzpory 1.6, zadní vzpěry 1.7, rozperný pásek 1.4 a rozpernou tyč 1.5. Takto zpevněný rám vydrží bez deformace nedostatečné vyvážení rotoru nebo zachycení nějakého předmětu sekacími noži při sekání. Osu 1.8 uchytíme ke spodnímu rámu pomocí dvpu závěsů osy 1.9. Rozměr výškového uložení osy je na obr. 2 uvažován pro použití koleček 12 1/2x2 1/4, které mají vnější průměr přibližně 310 mm. Použijeme-li koleček jiného rozměru, musíme upravit závěsy osy tak, aby výška horního rámu od země byla při nasazení koleček asi 360 mm. Šířku kroužků 1.10 rovněž upravíme podle použitých koleček. K ose ještě privaríme dvě příchytky 1.18, na které při montáži upevníme spodní kryt Na střed předního nosníku rotoru privaríme pouzdro 1.11, do kterého budeme zavěšovat vodicí kolo 2. Nakonec ještě privaríme závěs napínacího šroubu 1.12, rovněž z úhelníku 25 x 25, dále pak horní čep 1.13 a spodní čep 1.14, privarený na držák spodního čepu Výška a umístění čepů závisí na velikosti použitého motoru. Zbývá ještě vyvrtat otvory pro upevnění krytu motoru ve svislých ramenech spodního rámu a v rozpěrném pásku, dále pak v desce přepínače 1.16 otvory pro připevnění přepínače, zásuvky nebo svorkovnice. V nosnících rotoru vyvrtá- 5

7 8

8 me otvory až podle roztečí nosné desky rotoru. Takto sestavený rám natřeme konstrukční barvou. Po zaschnutí nasadíme kolečka 6, zajistíme je závlačkou 1.21, připevníme kryt motoru 1.19 a spodní kryt Vodicí kolo 2 je uloženo ve vlečené vidlici, která je otočně uložena ve stavitelném ramenu (obr. 3). Tento způsob uložení zajišťuje lehčí přejíždění terénních nerovnosti a snadnou změnu směru při sekání. Nejprve z ocelového pásku 32 x 3 mm ohneme vidlici kola 2.2 a k ní privaríme lištu 2.3 s čepem 2.4. Do vidlice vložíme kolo 2.1, nasuneme čep 2.14, který z obou stran zajistíme roznýtováním. Kolo se musí na čepu volně otáčet. Přední stavitelné rameno 2.6 zhotovíme z pásové oceli 32 x 6; na konec ramena privaríme pouzdro 2.5 pro čep vidlice 2.4. Po zasunutí na čep zajistíme pouzdro podložkou 2.20 a maticí Pevné rameno 2.7 zhotovíme z pásové oceli 40 x 8; vyvrtáme otvory pro doraz a šroub, odvrtáme drážku a dopilujeme ji na konečný tvar. Z čelní strany přivaříme třmen 2.8, k horní straně pak úchytku pružiny 2.9. Do otvoru pro doraz nasuneme zhruba vytvarovaný doraz 2.13 a privaríme ho. Do konečného tvaru upravíme doraz až při závěrečné montáži. Nakonec z ocelového drátu vytvarujeme oko 2.11 a privaríme k němu závěs Obr. 5 pružiny 2.10, do jehož otvoru navlečeme jeden konec pružiny Tyto tři součásti použijeme rovněž až při montáži. Vše opět natřeme konstrukční barvou. Pflizaschnutí sešroubujeme k sobě pevné a stavitelné rameno s kolem. elek připojíme k rámu tak, že třmen 2.8 navlečeme na pouzdro rámu a spojení zajistíme šroubem M8 x 60 s podložkou a maticí (2.15, 2.18 a 2.21). Tím je prakticky dokončena montáž celého podvozku" sekačky. Rotor 3. Většinu součástí je třeba soustružit a teprve po zhotovení všech dílců (obr. 4) můžeme začít s montáží. Na trubku 3.3 privaríme nosnou desku 3.4 se čtyřmi otvory 0 8,4 mm a záchytku Při svařování je nutno dodržet kolmost trubky k desce. Nosnou deskou s trubkou vložíme do nosníků rotoru v rámu sekačky tak, že záchytka 3.10 na trubce je směrem dozadu, přitáhneme svěrkou a podle desky vyvrtáme shodné otvory do nosníků. Potom trubku opět vyjmeme a začneme s montáží ložisek. Do trubky 3.3 narazíme z jedné strany ložisko 3.12 a z opačné strany nasuneme hřídel 3.2 s naraženým druhým ložiskem. Hřídel se musí lehce otáčet. Takto smontovaný celek upevníme pomocí čtyř šroubů M8 do rámu. Na trubku navlečeme oko 2.11 s pružinou 2.12 a narazíme řemenici 3.5 s přírubou 3.7 a zajistíme maticí M12. Při výrobě talíře 3.1 doporučujeme postupovat takto: Do hliníkového plechu 2 mm tlustého vyvrtáme středový otvor 025 mm, do kterého vložíme přírubu 3.6. Podle příruby vyvrtáme do talíře šest otvorů pro šrouby 3.16 a talíř s přírubou sešroubujeme. Zhotovíme si pomocnou vložku průměru 15 mm, se středem označeným důlkem. Vložku nasuneme do otvoru příruby a z označeného středu narýsujeme obvodovou kružnici talíře s průměrem 470 mm, kružnici s průměrem vědra 3.11 a označíme a vyvrtáme dva otvory pro čepy 3.9. Podle označené kružnice vyřízneme lupénkovou pilkou přesný obvod talíře. Tímto postupem nejlépe zajistíme vystředění talíře, což je při vysokých otáčkách důležité. Vědro připevníme k talíři šesti šrouby 3.17 s mati- 7

9 NEPOSEKANÁ PLOCHA cemi 3.Z0. K jeho vystředění nám pomůže druhá narýsovaná kružnice. Ve středu vědra musíme ovšem vyvrtat otvor 050 mm pro průchod trubky 3.3. Sekací nože 3.8 vybrousíme z ocelové planžety nebo z konců listu strojní pily na kov. K talíři je upevníme pomocí čepů 3.9; z druhé strany talíře zajistíme nože podložkou 3.23 s maticí Nože se musejí na čepech naprosto volně otáčet; vůle do 0,5 mm je vyhovující. Smontovaný talíř nasuneme na spodní konce hřídele 3.2 a zajistíme ho maticí Závás motoru 4 zhotovíme z ocelových úhelníků 4.1 a 4.2, ktoré spojíme pásky 4.3 (obr. 5). Jeho velikost závisí na použitém motoru. Závěs s přišroubovaným motorem nasadíme na čepy rámu, navlékneme klínový řemen a napneme ho pomocí napínacího šroubu. K ukončení mechanického sestaveni sekačky zbývá zavěsit pružinu do úchytky na pevném rameni vodícího kola a seřídit přihnutím doraz 2.13 tak, aby vodicí kolo při jízdě mělo v obou krajních polohách stejnou stopu jako kola rámu. Pevné a stavitelné rameno vodícího kola seřídíme tak, aby talíř rotoru byl ve výšce asi 4 cm nad terénem. Měříme u sekačky postavené na pevné rovné ploše. Klinový řemen opatrime bezpodmínečno krytem; jeho velikost záleží na rozměrech řemenice. 8 ELEKTRICKÁ INSTALACE Je jednoduchá a její provedení si každý uzpůsobí podle použitého motoru, reversačního přepínače apod. Musí být provedena podle platných ESČ norem, neboť budeme pracovat s napětím a proudem životu nebezpečným. To platí i o použitém přívodním kabelu, jehož délku si musíme zvolit podle velikosti pozemku, který chceme sekat. Proto věnujeme velkou pozornost venkovní izolaci, aby nebyla poškozená, neboť i to by mohlo být Rozpiska materiálu příčinou možného úrazu elektrickým proudem.

10 PRÁCE SE SEKAČKOU Vzhledem k tomu, že jsme vázáni kabelem na zdroj elektrického proudu, můžeme sekat jen z jedné, nebo dvou sousedních stran travnaté plochy. Vodicí kolo dáme do té krajní polohy, aby nejelo neposečenou travou, a zapneme motor přepínačem tak, aby otáčející talíř sekal a odhazoval trávu směrem k vodícímu kolu. Asi 5 cm z průměru kotouče necháme běžet naprázdno nad již posekaným prostorem. Po dojetí na konec plochy zastavíme motor (doběh lze zkrátit přibrzděním reversí), obrátíme sekačku, vodicí kolo přesuneme do druhé polohy, zapneme motor na opačný běh a opět sekáme. Toto se stále na jednotlivých koncích opakuje (obr. 6). BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY Před započetim práce zkontrolujeme mechanický stav sekačky (dotaženi matic a šroubů), neporušenost elektrické instalace a hlavně kabelu! Při sekáni používáme gumovou obuv a rukavice! Kabel se nesmi dostat do prostoru nožů! Při práci se v blízkosti sekačky nesměji zdržovat další osoby, vůbec už ne děti! Po práci zajistěte, aby se strojem nemohl manipulovat nikdo nepovolaný, zejména ne děti! JINDŘICH KARAS Při prořezu ovocných stromů mi dělalo velkou potíž odklízení roští, kolečko je samo o sobě dost těžké a mnoho se na nej nevejde, větve padají na všechny strany. Nachodil jsem se až až, ale efekt byl minimální. Totéž se opakovalo při sklizni sena. V kůlně jsem měl staré kolečko se zničenou nádobou a tak mne napadlo, že bych ho mohl předělat. Takto upravené kolečko používám už několik roků a jsem s ním spokojen. POSTUP PRÁCE Z kolečka odsekáme zničenou nádobu, takže zbyde jen podvozek 1. Od něj odsekneme nožky, které privaríme k trubce 1/4" a celou konstrukci 4^přivaříme 9

11 k podvozku. Z kruhové oceli 014 mm svaříme rám 5, který ještě zesílíme dvěma podélně navařenými tyčemi stejného průměru. Na podvozek privaríme nosníky 2 a 3 z trubky 1/4". Volné konce trubek sklepáme na plocho a vyvrtáme do nich otvor 011 mm. Úhel mezi podvozkem a nosníkem volíme zkusmo tak, aby byl přiměřený k rámu. Na nosníky 2 a 3 přiložíme rám a otvory vyvrtanými na koncích nosníků si označíme na rámu místa, na která privaríme matice 9 (M10). Na rám ještě po obvodě navaříme tyčky 7, které zabraňují padání větví nebo sena z ložné plochy. Hotový rám potáhneme pletivem 6 a pomocí šroubů 8 (M10) ho přišroubujeme k nosníkům. Nakonec celou konstrukci natřeme antikorozním nátěrem. MIECZYSLAW HUDECZEK LEVNÝ BAZÉN Nemálo chatařů, chalupářů a majitelů rodinných domků již jistě pomýšlelo na zřízení bazénku pro letní koupání, ale od uskutečnění je odradila vysoká pořizovací cena a případně i pracnost. Železobetonové bazény totiž i při nevelkých rozměrech vyžadují velmi odborné betonářské provedení, jsou náročné na spotřebu cementu a ocelové výztuže a navíc podmiňují značné zemní práce spojené s výkopem. Při zvažování výhod a nevýhod klasických (zapuštěných) bazénů je rovněž nutno brát v úvahu obecně nižší teplotu vody v zapuštěných bazénech a zvýšené riziko utonutí pro malé děti, pokud bazén není opatřen bezpečnostním zábradlím. Ze zahraničí i z vnitřního trhu je již známo více typů nadzemních bazénů a bazénků, které mají výhodu demontovatelnosti nebo přemístitelnosti v mimosezónních ročních obdobích. Podle materiálového řešení je lze zhruba rozdělit na bazény z tuhých plastických hmot (většinou skelných laminátů) a na bazény s nosnou kostrou a výplňovou fólií. U druhého typu je nosná funkce bazénu zajišťována ocelovou trubkovou kontrukcí nebo plechovým pásem z hliníkových slitin, popř. pásem z tuhé plastické hmoty a do této konstrukce se zavěšuje nebo jinak upevňuje vlastní svařovaná nebo slepovaná vložka z pogumovaného textilu, měkčeného PVC nebo jiné plastické hmoty. U fóliových vložkových materiálů pro tyto typy bazénů je nutno brát v úvahu, očekávanou životnost příslušného kaučuku nebo umělé hmoty. Je známo, že hlavními faktory způsobujícími stárnutí plastických hmot a kaučuků je ultrafialová složka slunečního záření a ozón přítomný v čisté atmosféře. I když se do plastických hmot určených pro venkovní použití přidávají speciální přísady zpomalující příslušné degradační procesy, nemusí být vždy zaručena životnost řádů desítek let a v porovnání s cenou by mohla přinést značné zklamání. Také životnost polyesterových laminátů vystavených přímému působení atmosférických vlivů není zvláště uspokojivá. Je známo, že během několika málo let dochází k postupné erozi vlastní pryskyřice, obnažování skelných vláken, zvýšení špinivosti, a tak ke snižování funkční kvality laminátových výrobků. Tuzemské laminátové bazénky jsou také svými rozměry vhodné spíše jako brouzdaliště pro děti a nemohou uspokojit náročnější požadavky. Po zvážení všech těchto okolností jsem zvolil jako základní materiál pro zahradní bazén vyřazené pryžové dopravní pásy, které bývají k dispozici v elektrárnách, teplárnách, povrchových dolech a lomech, a jejichž obstarání nečiní velké potíže. Pro daný účel je možno volit mezi jmenovitými šířkami 600, 800, 1000 a 1200 mm. Kusy dopravních pásů různé délky bývají vyřazovány hlavně v důsledku poškození okrajových částí (tzv. nárazníků), prodření atd. Vyřazený dopravní pás tvoří po úpravě a slepení boční stěny bazénu kruhového půdorysu, jehož dno je z betonu. Pevné a těsné spojení mezi betonovým dnem a pásem se vytvoří sevřením spodní části pásu mezi zabetonovaný plechový kruh a vnější plechový stahovací pás. Spodní část stěn se zajistí proti působení tlaku vody a nadměrným deformacím (vyboulení) vhodným opásáním. Horní hranu bazénu lze opatřit madlem získaným podélným rozříznutím vodovodní polyetylénové trubky a zpevnit vložením vhodného ocelového prutu pod toto madlo. Vnitřní i vnější plochy baze-, nu se opatří nátěrem vhodné nátěrové hmoty. TVAR A VELIKOST Pro bazén tohoto typu je kruhový půdorys jediným vhodným tvarem. Zjistil sem z vlastní zkušenosti, že problémy nastávají již u tvaru mírně protáhlé elipsy: tlak vody se totiž snaží vyrovnat tvar bazénu do ideálního kruhu, v důsledku čehož dochází k nerovnoměrné deformaci ve směru kratší osy elipsy. Velikost volíme podle požadavků na bazén, délky pásu, která se nám podaří získat (podle známého vzorce obvod = 27id/2, kde d je průměr), velikosti plochy, která je k dispozici, atd. Při volbě velikosti bychom měli brát v úvahu některé další faktory, které se projeví až při provozu: je to například možnost zakrývání bazénu 10

12 LOŽE Z CEMENT. OCEL. PÁS 11

13 polyetylénovou fólií, která zabraňuje znečišťování vody, podstatně zvyšuje teplotu vody v důsledku skleníkového efektu při slunění a naopak omezuje ochlazování teploty vody v noci. Polyetylénové fólie se u nás prodávají v maximální šířce 4 m. Se zvětšujícím se průměrem se rovněž ztěžují operace pro ošetřování vody (filtrace velkých objemů, odsávání zvločkované sraženiny od dna po čiření síranem hlinitým atd). Zdá se, že z uvedených hledisek je optimální průměr bazénu mezi 3,5 a 4 m. Pokud se týká šířky dopravního pásu, a tedy i hloubky bazénu, mám zkušenosti s šířkou pásu 80 cm získanou po odstranění poškozených okrajových částí. Je nutno mít na mysli, že s hloubkou bazénu se podstatně zvyšuje tlak vody na spodní části stěn, a tím i tahové namáhání pásu v těchto místech, které vede k protažení (vyboulení), a tomu je třeba čelit vnějším opásáním. Lze odhadnout, že bez větších obtíží je možno postavit bazény z pásů šířky do 1000 mm. 1 dospělí si mohou docela slušně zaplavat v hloubce 70 až 75 cm. BETONOVĚ DNO Tloušťku a vyztužení betonového dna přizpůsobíme typu zeminy. V mém případě se-osvědčila tloušťka betonové desky 12 až 15 cm s dvojnásobným vyztužením rabicovým pletivem, i když část desky leží na poměrně čerstvé navážce (bazén stojí ve svahu). Nejprve vybetonujeme spodní část desky v tloušťce asi 2 cm, položíme rabicové pletivo a pokračujeme s betonováním až do tloušťky asi o 4 cm menší, než je tloušťka konečná a vyhladíme povrch. Do desky nesmíme zapomenout zabetonovat na vhodném místě odpad stačí trubka z PVC s kolenem a vývodem. Na vyhlazený povrch položíme pískovanou lepenku s překrytím pásů o 10 cm jako ochranu proti vzlínající vlhkosti pro tento účel mohou rovněž posloužit odpadní zbytky fólií z PVC nebo polyetylénu, pokud jsou dostatečně tlusté, a položíme je nejméně ve dvou vrstvách. Okraje této izolace vyhneme směrem vzhůru při okrajích desky mimo předpokládaný půdorys dna bazénu. Pak dobetonujeme horní vrstvu na tloušťku menší asi o 2 cm, než je tloušťka konečná, a povrch zdrsníme vrypy lžíce pro zlepšení přilnavosti. Po zatvrdnutí narýsujeme na tento povrch obvod kruhu zvoleného průměru a po tomto obvodu naneseme vrstvu cementové malty tloušťky 2 až 3 cm (obr. A). Tento podklad zhutníme a opět na něj narýsujeme obvod kruhu. Do tohoto maltového lože usadíme kruhový plechový pás 2,5 až 3 mm tlustý, 12 široký asi 5 až 6 cm, jehož délka se rovná obvodu + 10 cm (pás získáme svařením kratších kusů plechů do jednoho celku). Do kružnice tohoto pásu navrtáme asi 1 0 mm od spodního kraje otvory v roztečích asi po 15 cm. Do otvorů nasuneme naštípané kousky drátu 0 2 až 3 mm dlouhé 5 až 6 cm (obr. B): zlepšují zakotvení pásu v betonu (obr. C). Pás pečlivě vyrovnáme do přesného tvaru kruhu, pečlivě znivelujeme jeho výšku pomocí latě a vodováhy a konce pásu spojíme např. prostrčením drátku proti sobě ležícími otvory v obou koncích. Po zatvrdnutí betonu dobetonujeme vnitřní plochu dna bazénu: do výšky asi 2 cm pod povrchem opět vložíme rabicové pletivo. Pro tuto vrchní vrstvu je vhodné použít betonovou směs (cementovou maltu) s prosátým pískem, aby se povrch dal lépe vyrovnat dřevěným hladítkem. Zároveň tuto vrstvu mírně vyspádujeme směrem k odpadu. Pro estetické vylepšení vzhledu upravíme povrch betonu mimo bazén odsátými oblázky zatlačenými do řidší cementové malty (obr. D). Po zatvrdnutí betonu očistíme vyčnívající plechový prstenec od cementu a malty a natřeme ho důkladně protikorozním nátěrem (např. 1 * základní syntetický nátěr, 2_ x barva Plumbinex nebo Plumbinol). Stejným způsobem natřeme zároveň již připravený vnější stahovací pás. Ten vyrobíme obdobně jako vnitřní prstenec z plechu 2,5 až 3 mm tlustého v šířce 5 až 6 cm; stahovací pás se však skládá po obvodu ze čtyř částí. Jednotlivé konce opatříme stahovacími spojkami pro stahování šrouby M10. Spojky vyrobíme z provrtaných a navařených úhelníků L 50 x 50 (obr. F). ÚPRAVA A SLEPENI PÁSU patří mezi nejnáročnější operace vlastní stavby bazénu. Získaný dopravní pás nejdříve upravíme odříznutím poškozených okrajů, popřípadě stržením celé místně podřené vrstvy i s kordem (po kordové vložce zbude na povrchu kaučuku atraktivní vtlačený dezén). Práce při úpravě pásu provádíme ostře nabroušeným nožem se zahnutou špičkou, používaným kladeči PVC, případně speciálním nožem na podlahové krytiny s výměnnými břity, vyráběným družstvem Mechanika. Pro oddělování vrstev od sebe používáme dvojích štípacích kleští, kterými oddělíme vrstvy od sebe v rohu, a pak je dále odtrháváme kleštěmi postupně po vymezené ploše. Spojování místa pásu musíme zásadně upravit stupňovitě, to znamená odstranit z obou konců jednotlivé vrstvy kordu a kaučuku tak, aby po přiložení obou konců na sebe se původní tloušťka pásu nezměnila a aby vznikla co největší lepená plocha (obr. E). Přesah lepených konců by měl být alespoň 25 cm. Pro daný účel není nutno odstupňovat všechny vrstvy ve střední části přesahu mohou být ponechány i vrstvy dvojité. Okraje pásu, pokud jsme je při úpravě neodřízli, se mají do stupňů seřezávat ostrým nožem: to však vyžaduje praxi a zručnost. Osvědčilo se mi obrusovaní tohoto kordem nevyztuženého okraje brusným smirkovým kotoučem ruční elektrickou vrtačkou. Při úpravě konců do stupňů vždy nejdříve opatrně prořízneme příčně pás do hloubky příslušné vrstvy (pro tento účel dobře poslouží nůž Mechanika s nastavitelnou délkou břitu) a vrstvu nebo vrstvy strhneme pomocí štípacích kleští. V provozech se pásy spojují vulkanizací při zvýšených teplotách a pod tlakem, nebo pomocí speciálních (většinou dovážených) lepidel za studena. Vzhledem k daleko menšímu mechanickému namáhání spoje postačí v našem případě pro slepení běžně prodávané lepidlo Alkaprén, kterým natřeme obě plochy, necháme částečně zaschnout, pak oba konce přiložíme přesně na sebe a stáhneme truhlářskými svěrkami např. mezi dvě silné fošny. Slepený spoj necháme zaschnout několik dní. VLASTNÍ MONTÁŽ Slepený dopravní pás přisadíme k vnějšímu obvodu zabetonovaného vnitřního plechového pásu. Vhodným způsobem (špachtlí, spárovací pistolí, atp.) naneseme mezi dopravní pás a zabetonovaný plech vrstvu celkem libovolného trvale pružného tmelu (Lukoprén, olejový nebo chloroprénový), přiložíme spojené částí vnějšího stahovacího pásu a postupným stahováním čtyř šroubů M10 x 100 pevně fixujeme kaučukový pás mezi oba plechové. Během tohoto procesu by se měla vytlačit část tmelu ze spáry. Konečné stažení provedeme až při plnění bazénu vodou. Při postavení nezachová pás ovšem svou stabilitu, takže jej musíme vhodným způsobem podepřít (např. pomocí delších prken nebo latí). Pak provedeme nátěry betonového dna a boků bazénu. Použijeme některou z doporučovaných nátěrových hmot pro bazény (polystyrénová pro bazény apod.j, nejlépe v modrém odstínu na vnitřní plochy bazénu a v zeleném na vnější stěny. Betonové dno musí být dokonale vyschlé (natíráme je pokud možno při déle trvajícím slunném počasí). Kaučuk je nutno před natíráním odmastit např. benzínem, hladké

14 plochy je vhodné zdrsnit smirkovým kotoučem v ruční elektrické vrtačce. Při nanášení nátěrů se velmi dobře osvědčil plstěný váleček. Po zaschnutí nátěrů opatříme horní hranu bazénu madlem. Získáme je rozříznutím černé polyetylénové hadice průměru 20 mm prodávané pro podzemní vodovodní potrubí' odměřený kus hadice (obvod + 10 cm) opatrně rozřízneme po délce např. běžným ostrým špičatým kuchyňským nožem zasunutým špičkou do hadice: při řezu se řídíme jemnými vytvářecími drážkami viditelnými na povrchu hadice. Budeme se snažit postupovat rovnoběžně s nimi a dosáhneme tak vytvoření až překvapivě rovného a přímého řezu. Hadici pak vhodným nástrojem (např. zaobleným držadlem kleští) nasuneme na horní hranu pásu (obr. G) a přesahující konec jednoduše přetáhneme přes začátek madla. Protože horní hrana bazénu není po naplnění vodou vyrovnávána jejím tlakem do žádoucího přesně kruhového tvaru, musíme ji ještě zpevnit ocelovou strunou 0 7 mm určenou pro předpínání betonů. Strunu uřízneme v délce obvodu s přídavkem 100 cm, předem natřeme protikorozním nátěrem a zasuneme zvnějšku pod madlo. Tím je horní hrana bazénu dokonale vyztužena, takže zachovává stabilitu i po vypuštění bazénu. Navzdory několika vrstvám kordu dojde při plnění bazénu vodou k určitému protažení pásu hlavně ve spodní třetině je o výšky, a tím k vyboulení. Před plněním bazénu vodou si proto připravíme opásání bazénu z pozinkovaného ocelového drátu používaného při stavbě plotů. Prázdný bazén přepášeme volně vždy dvěma smyčkami drátu po celém obvodu v roztečích asi po 10 cm až do poloviny výšky. Při plnění bazénu vodou utahujeme postupně tyto smyčky ode dna (postačuje zakroucení konců, které pak vhodným způsobem zahneme, aby nemohly způsobit zranění svými ostrými konci). Při plnění bazénu vodou zároveň dotahujeme vnější stahovací obruč, která je značně namáhána tlakem, takže je odtlačována spolu s pásem od vnitřního zabetonovaného pásu, a může způsobit vznik přechodných netěsností. Při správném provedení se však po dotažení netěsnosti neprojeví. Velmi dobře sa osvědčilo zakrývání bazénu polyetylénovou fólií jak z hlediska podstatného zvýšení teploty vody, tak pro ochranu vody před nečistotami. Zakrytí lze nejlépe provést formou stanu, přetaženého přes stojan postavený doprostřed bazénu (např. ocelová trubka asi 1,5 m dlouhá s betonovou paticí a dřevěnou oblou hadicí)' konce fólie přetáhneme přes boky bazénu a ovážeme silnějším provazem, popř. můžeme konce fólie jen zatížit kameny. Při péči o kvalitu vody se budeme řídit velmi fundovanými návody, které byly již uvedeny ve sborníku č. 25 a 26. Na zimu lze stěny bazénu demontovat, ale pak musíme počítat s nutností obnovit nátěry po opětné montáži. Pokud bazén nepřekáží, můžeme jej na zimu pouze vypustit. Za předpokladu periodické údržby a obnovy ochranných nátěrů je možno odhadnout životnost bazénu na více než deset let. Ing KAREL NĚMEČEK SLOVENSKÁ POLICA Polica zhotovená z topoľa alebo z červeného smreka esteticky a funkčne dotvára interiér kuchyne vo vidieckych domoch. V jej hornej časti možno umiestniť páť tanierov s ľudovým motívom, stredná časť je určená na odkladanie rozličných drobných predmetov a dolná časť s kolíkmi je určená na zavesenie džbánkov alebo maľovaných hrnčekov. POSTUP PRACE Najpracnejšie je zhotoviť zadnú stenu 1, na ktorej sú pomocou kolíkov 08 mm prilepené všetky diely. Zadnú stenu zhotovíme z niekoľkých dosák topoľového dreva (vhodné je aj lipové drevo). Dosky narežeme a obojstranne ohobľujeme na potrebné rozmery. Dosky pospájame pomocou pera, ktoré vložíme vždy do drážok dvoch spájaných dosák. Perá zhotovíme z preglejky 5 mm hrubej. Drážky urobíme na kotúčovej píle, ktorá umožňuje výškovo prestaviť stôl. Podložením kotúčovej píly prinútime pílu hádzať, a teda ovplyvniť šírku rezu. Drážky zhotovíme pomocou dvoch vodiacich líšt upnutých na stole vo vzdialenosti 20 mm od seba. Lišty umožňujú bezpečné vedenie dosák proti rotujúcej píle. Dosky zlepíme v prípravku musíme ich však zvrchu zaťažiť, aby sa pri lisovaní nevypučili. Posledný spodný diel 1a s vyrezávaným profilom prilepíme dodatočne. Ostatné diely z červeného smreku vyrobíme podľa možnosti z dosák, ktoré majú čo najmenej hrči. Hrče sú obyčajne príčinou vytrhávania dreva pri hobľovaní. Bočnice 2 si najprv nakreslíme na rysovací papier v skutočnej veľkosti, a potom po vystrihnutí obkreslíme na ohobľované dosky. Pri konečnom opracovaní obrysu bočnice upneme spoločne najlepšie vo zveráku. Dbáme najmä na rohy, aby mali presne 90. Potom zhotovíme police 3 a 4 podľa udaných rozmerov a ich povrch vybrúsime jemnejším šmirglovým fiapierom. Ďalej zhotovíme stĺpiky S a opornú lištu 6. Lištu, ktorá bude podopierať taniere, si najskôr nakreslíme na rysovací papier (stačí jedna polovica), a potom navrhnutý tvar obkreslíme na ohobľovanú latku. Závesné oká 7 zhotovíme z duralového plechu 2 mm hrubého. Priskrutkujeme ich na zadnú stranu police štyrmi závrtkami. Kolíky 9 zhotovíme na točovke. Bočnice 2 spojíme s policou 3 štyrmi kolíkmi 10. Lepený spoj zaťažíme a skontrolujeme kolmosť stien, ktorú musíme bezpodmienečne dodržať. Súčasne lepíme na policu 4 stĺpiky 5 a lištu 6. Vzájomné spojenie dielov 4, 5 a 6 robíme pomocou kolíkov 10 a lepidla Epoxy Stĺpik 5 však lepíme tak, aby taniere neboli zbytočne zatienené. Stĺpiky by mali byť medzi prvým a druhým tanierom na jednej strane a štvrtým a piatym 13

15 14

16 Rozpis materiálu tanierom na druhej strane. Zaistíme ich ešte vlepením výstuh 8. Na stenu 1 priskrutkujeme závesné oká 7 a do otvorov 010 mm prilepíme kolíky 9. Keď je spojenie bočníc 2 s policou 3 dostatočne pevné, pripevníme ďalšiu policu 4 a celok prilepíme na stenu 1. Lepidlo Epoxy 1200 tvrdne pri teplote 20 C 48 hodín, pri teplote 50 "C približne 8 hodín. Škvrny po lepidle odstránime acetónom, a to skôr, ako stačí zatvrdnúť. Po vytvrdení lepidla celú policu vybrúsime brúsnym papierom a natrieme a vyzdobíme podľa vlastného vkusu. Ľudové motívy môžeme vymaľovať podľa šablóny. Taniere uložené na polici 4 zabezpečíme pred vypadnutím špagátom, silonovým vlascom atd\, priviazaným za lištu 6. MILAN KOLENČÍK 15

17 ZÁHRADNÝ NÁBYTOK Nemohol som zohnať praktický a lacný nábytok do záhradnej besiedky, a preto som sa rozhodol vyrobiť si ho sám. S výsledkom som spokojný, súprava vyhovuje z funkčnej stránky a myslím, že aj z estetickej stránky. Niektoré moje konštrukčné prvky sa síce na prvý pohľad javia ako zbytočne zložité, ale chcel som sa vyhnúť,,úspore" na materiáli a prácnosti na úkor účelu a estetiky. Na to, čo nás vlastný výrobok stál času a peňazí, skoro zabudneme, ale na chybičky krásy a na nedostatočné funkčné riešenie sa budeme pozerať každý deň a každým dňom sa nám budú zdať väčšie. Súprava má viacúčelovú lavicu, dve stoličky, dva stolčeky, stôl a servírovací stolík. Kostra nábytku je elektricky zvarená z profilovej ocele a z tenkostenných rúrok, je vyplnená latkami z mäkkého dreva, ktoré sú priskrutkované pozinkovanými vratovými skrutkami M5. V opise konštrukcie sa zameriavame zväčša na hlavné rozmery a prípadné technologické riešenie takých detailov, o ktorých predpokladáme, že sú mnohým čitateľom neznáme. Preto ani neuvádzame podrobný rozpis materiálu, pretože rozmery nábytku si každý prispôsobí podľa svojich potrieb. Pri výrobe každého kusa nábytku postupujeme rovnako, a to tak, že najskôr zvaríme na jednoduchých plechových šablónach bočné rámy. Jednotlivé rozperné rúrky na stoličkách, stolčekoch a stolíku aj šikmé výstuže na lavici privaríme na bočné rámy až po namontovaní ešte nenafarbených latiek. Aby sme latky pri zváraní ochránili pred iskrami, zakryjeme ich. Kostru nábytku nafarbíme na čierno, latky dvoma sýtymi farbami, např. žltou a červenou. Na doske stolíka pekne pôsobí šachovnica namaľovaná tými istými farbami. Lavica (obr. 1 a 2) má sklopné operadlo, ktoré sa otáča okolo štyroch čapov (det. C a G). Pri sklápaní operadla a spúšťaní lavice nemusíme vstávať, stačí mierne pritiahnuť operadlo k sebe, čím sa uvoľní tlak na aretačné hrebene (det. D). Pritom stlačíme tlačidlo umiestnené v strede lavice medzi latkami v operadle (det. F), tlačidlom sa posunie vahadlo, ktoré nadvihne obidva aretačné hrebene. Operadlo spustíme do jednej 16

18 DETAIL.E 1 DETAIL, B' Obr. 2

19 POHĽAD. R' DETAIL.M' ROZVINUTÝ TVAR DETAIL. K' Obr. 3 18

20 z polôh. Medzipolohy sú dve, pri úplnom sklopení je operadlo v jednej rovine so sedadlom. Po uvoľnení aretačných skrutiek M12 (det. E) sa zasunú predné teleskopické nožičky (det. B) a z lavice sa vytvorí ležadlo. Pri dvíhaní sa operadlo samočinne zaisťuje: pôsobením vlastnej hmotnosti hrebeňa a hmotnosti vahadla sa jednotlivé zárezy hrebeňa zaklesnú za skrutky (det. H). Pri nadvihnutí prednej časti lavice vypadnú teleskopické nožičky. Úplnému vypadnutiu zabraňujú skrutky M6 v drážke nožičiek. V tejto polohe sa nožičky zaistia skrutkami M12. Kolieska (det. A) umožňujú ľahké premiestnenie lavice. Pri prenášaní lavice operadlo úplne sklopíme a lavicu uchopíme v strede a nesieme ju,,pod pazuchou". Stolík (obr. 3) má jednu nožičku regulovateľnú na výšku (det. N), aby stál rovno aj na nerovnom teréne. Na rozpernú rúrku navlečieme gumovú hadicu 3/4", ktorú pred prilepením pozdĺžne rozrežeme. Pracovná doska stolíka je z latovky a je pripevnená závrtkami. Kovanie na nožičkách stoličiek a stolčekov je z duralu (alebo z plastu), aby nábytok pri prípadnom použití v miestnosti nezanechal na dlážke hrdzavé stopy. Pod pracovnou doskou pri bočnom ráme je zásuvka, ktorá sa vysúva na obidve strany (det. P). V čelách zásuvky sú západky (det. K). Tlakom prsta sa západka uvoľní a ťahom sa zásuvka vysunie. Po zasunutí zásuvky má náprotivná západka funkciu dorazu. Konštrukcia stoličiek a stolčekov je zrejmá z obr. 3. Servírovací stolík (obr. 4) má jednu nožičku regulovateľnú na výšku, na dvoch nožičkách sú kolieska. Hornú dosku stolíka tvorí podnos, ktorý sa môže pozdĺžne posú vať v ráme. Na dvoch rozperných rúrkach je pripevnená skrinka z hliníkového plechu. V prednej časti pod sklopnými dvierkami z organic- DETAIL S Obr. 4 SERVÍROVACÍ STOLÍK kého skla sú poličky na poháre. V zadnej časti skrinky je- nápojový box", tepelne izolovaný tabuľkami z polystyrénu. Vnútorná nádoba je z pozinkovaného plechu a je vodotěsná. (Polystyrén môžeme ochladiť v chladničke a medzi fľaše do nádoby vhodiť ľad.) Aj veko skrinky je izolované. Odsúva sa nabok na vodiacej tyčke. Vedľa skrinky je dolná odkladacia plocha a zboku na nožičkách držiak na cigarety. ING. JURAJ JANOŠKA 19

21 PRO SPORT V zimním období patří můj volný čas lyžařské turistice. Speciální obuv, vyráběná pro běžecké vázání je příliš lehká, a proto nevhodná pro celodenní putování. Boty se brzy promáčí a nohy pak zebou. Mnohem vhodnější je pevná turistická obuv, např. pohorky. Zhotovil jsem si proto velmi jednoduché vázání, do kterého lze upnout běžné turistické boty, a jsem s ním velmi spokojen. Úpravou se boty nepoškodily, takže mi dobře slouží i v létě při pěší turistice. Vázání se skládá z páru čelistí 1, které se upevní na lyže, pružiny 2 a opěrných plíšků 3, které se upevní na boty. 20

22 Čelisti 1 jsou z ocelového plechu 1,5 mm tlustého; rozměry uvedené na obrázku jsou přizpůsobeny pro pohorky č. 10. Pro jinou velikost bot je třeba rozměry upravit. Vyrobíme jeden pár levých a druhý pár pravých čelistí (zrcadlově obrácených); na obrázku je zobrazen pár čelistí pro levou lyži. Pružinu 2 vyrobíme z pružinového drátu (ČSN ) 03,2 mm. Do požadovaného tvaru ji ohneme ve svěráku a nemusíme ji už povrchově upravovat. Opěrný plíšek 3 zhotovíme z pozinkovaného plechu 1 mm tlustého. Do plíšku vyvrtáme dva otvory 0 2,5 mm se zahloubením pro hlavu vrutu. Plíšky přišroubujeme na boky podrážek vždy dvěma vruty 2,5 x 12 mm tak, aby střed plíšku byl po vložení boty do čelistí vázání proti otvoru 03,5 mm. Podle tohoto otvoru pak provrtáme v plíšku otvor vrtákem 03,5 do hloubky asi 12 mm. Bota se na lyži upevní nasunutím pružiny 2 do otvorů v čelistech a plíšku. Hroty pružiny tedy slouží jako otočný čep, který umožňuje volný pohyb paty. JULIUS KODRÍK -. * V.*, V ostatnom čase sa teší veľkej obľube ľahký skladací kočík. Má mnoho predností: prakticky sa skladá, môže sa nosiť aj na chrbte, lebo neváži viac ako 3 kg, ľahko sa s ním ide v teréne, a keď dieťa odrastie, môžeme kočík po výmene plátna sedačky používať aj na prevoz predmetov až do hmotnosti 50 kg. Kočík sa však ťažko zháňa a navyše je aj dosť drahý. Náklady na vlastnú výrobu nie sú vysoké 120 až 150 Kčs. Kočík je skonštruovaný na neodpružených kolieskach; sedačka dieťaťa je odpružená zavesením na kožených pásoch. POSTUP PRÁCE Podľa rozpisu materiálu si pripravíme potrebný materiál; dbáme, aby vonkajší priemer výstužových rúrok bol skoro rovnaký ako vnútorný priemer nosných duralových rúrok a vzpier. Výstuže sa majú dať tesne (s miernym poklepáním) nasadiť do nosných duralových rúrok a vzpier, preto je vhodné kúpiť výstužové rúrky o 0,1 až 0,2 mm väčšie, ako je vnútorný priemer nosných duralových rúrok a vystuží, a potom ich trochu šmirglovým papierom obrúsiť, aby výstuž pomáhala po celom svojom obvode prenášať silu do rúrky a potom do dalších kĺbov. Spájacieho materiálu kúpime radšej viac. Použiť sústružené skrutky je nevyhnutné preto, aby skrutka bola vo vyvŕtanom otvore tesná, a nie voľná ako pri valcovaných skrutkách. Kolieska a kryty kolies zakúpime v Mechanike alebo v Domácich potrebách; sú rovnaké ako na pojazdné tašky. Rukoväti kúpime v potrebách na bicykle. Do nosných duralových rúrok a vzpier 1 až 5 nasadíme pomocou označených drevených tyčí výstuže 15; do tých koncov nosných tyčí 1 a 2, na ktoré budeme montovať kolieska 10, nasadíme výstuže 16. Potom vyrobíme spony 11a spoje aj šikmo v ose so sponami zvŕtame. Na kolieskach urobíme na výstuží 16 priechodový závit M5. Ostatné otvory vŕtame 21

23 DETAIL D DETAIL B PRICHYTENIE STRIEŠKY 22

24 vrtákom 04. Iba otvor na dorazovú skrutku 20 vyvŕtame vrtákom 0 3 mm. Veľmi starostlivo urobíme zvŕtanie na rozpájacom klbe (det. B). Všetky pohyblivé spoje na tyčiach spojíme skrutkou, podložkou a maticou. Proti uvoľneniu matice skrutku na konci rozklepeme jamkovačom. Ak je skrutka príliš dlhá (ak použijeme na nosné tyče rúrky 0 18 x 1,5), odrežeme z nej alebo vložíme viac podložiek. Nepohyblivé spoje poistíme zdvojenými maticami. Skrutky môžu mať alebo polguľatú, alebo valcovitú hlavu. Skrutky so šošovkovou hlavou alebo zápustné skrutky nemôžeme použiť. Kožené pásy 7 na sedačku pripevníme pod normálnou alebo širokou podložkou 04,1. Otvory do pása presekneme priebojníkom 0 3 mm. Z praktických aj estetických dôvodov přebalíme všetky skrutkové spoje svetlou samolepiacou kobercovou lemovkou a otvory rúrok zaslepíme uzávermi z fľaštičiek na lieky alebo zátkami. Ložisko kolesa vyrobíme tak, že hliníkový pás 24 omotáme okolo sústruženej skrutky 19, namastíme vazelínou a vložíme do kolieska. Pod podložky 22 je vhodné podložiť ešte normálne podložky 05,1. Maticou medzi kolieskom a nosnou tvčou 1 alebo 2 potom vytvoríme potrebnú minimálnu vôľu v ložisku kolieska. Maticu potom pevne pritiahneme k nosnej rúrke kľúčom na bicykle. V prípade, že by nám koliesko drelo po čase o nosnú tyč, pridáme ešte jednu podložku do medzery medzi kolesom a nosnou tyčou. Opierku na nohy 9 zhotovíme z koženého pása, ktorý pevne omotáme okolo nosnej duralovej tyče 1 a zoskrutkujeme cez podložky alebo znitujeme. Na zaistenie dieťaťa v sedačke vyrobíme podobne aj zaisťovací pás, ktorý však bude na jednej strane mať veľký patentný gombík (z predajní Rempo). Zároveň nám tento pás poslúži na opásanie a stiahnutie zloženého kočíka. Rukoväti 13 na ovládanie kočíka môžeme omotať silnou vrstvou molitanu, aby sme obmedzili vibrácie prenášané na ruky. Miesta, kde sa dieťa drží nosných tyčí, omotáme kobercovou lemovkou 14, pretože v chladných obdobiach kovová rúrka na holej ruke chladí. Striešku zhotovíme z plátna tak, aby sa dala z rúrok 6 stiahnuť. Ak strieška nie je potrebná, snímeme plátno z tyčí a držiaky 6 sklopíme dopredu na nosné tyče 1. Ak chceme nosiť kočík aj na chrbte, musíme pripevniť do bodov A a B ešte široké pásy (popruhy) vpredu skrížené a stredovú skrutku výstuží 5 (det. D) mäkko obalit'. Aj do spojnice bodov B pripevníme priečny široký pás (popruh). Na kočík možno ešte pripevniť za vzpery 5 kapsu na drobné veci. Kapsa však nesmie prekážať pri nosení na chrbte. Samozrejme, že môžeme zmeniť aj sklon kočíka, museli by sme však zmeniť aj dĺžky nosných tyčí a vzpier 1 až 5. SKLADANIE KOČÍKA Najskôr rozpojíme k(b B, a to vyskrutkovaním dvoch skrutiek 18 Rozpis materiálu s kridlovnu maticou 21. Tým sa uvoľnia na obidvoch stranách tyče 2, 3 a vzpery 4, 5. Vytiahnutím tyčí 3 po tyči 2 možno kočík zložiť. Skrutku 18 naskrutkujeme späť do otvoru v tyči 2, aby sa nestratila. Rozkladanie robíme opačným spôsobom. Zložený kočík omotáme poisťovacím pásom, ktorý zopneme na konci veľkým patentným gombíkom. ING. PAVEL DLOUHÝ 23

25 SNADNO VYROBITELNA PLACHETNICE ALKA II V minulém sborníku jsme popsali výrobu tělesa plachetnice, v tomto sborníku ještě popíšeme výrobu ploutve, kormidla, stožáru, gaflu a vratipně a dále plachet a potřebného kování. Rozpiska materiálu Ploutev 60 vyřízneme z překližky 12 mm tlusté (výkres na str. 25) a z obou stran k ní přilepíme a přišroubujeme držadla 61. Na části ploutve, která vyčnívá pod dno, zakulatíme přední hranu a zadní hranu zhoblujeme do ostří (obr. 15 na str. 30). Kormidlo se skládá ze dvou bočnic knihy 63, výplně knihy 64, listu (perutě) kormidla 62 a kormidelní páky 65. Na jednu bočnici knihy 63 přilepíme a přišroubujeme výplň knihy 64. Do listu kormidla 62 zalepíme a roznýtujeme pouzdro čepu perutě z měděné trubky 18 x 1,5. Po prozatímním sestavení zkontrolujeme, zda je mezi perutí 62 a výplní 64 dostatečná mezera pro gumový stahovač kormidelní perutě 103 (obr. 16). Je-li vše v pořádku, můžeme přilepit a přišroubovat druhou bočnici 63. Hrany listu 62 zaoblíme a zhoblujeme do ostří podobně, jako u ploutve. Do pouzdra vložíme ložisko 130, provlečeme křídlatý šroub M6 a zajistíme křídlatou maticí M6. V kormidelní páce vydlabeme otvor podle výplně 64, ve které vyvrtáme otvor pro zajišťovací kolík 100. Aby se páka nerozštípla, snýtujeme ji nebo ji sešroubujeme vrutem. Páku necháme zatím delší (asi 1000 mm), zkrátíme ji až podle zkušenosti při plavbě. Na konec kormidelní páky přibijeme svlak 67. který slouží k umístění průvlačnice 112 Stožár 70 slepíme ze dvou nebo i více vrstev (obr. 17) podle toho, jak tlustá prkna máme k dispozici. Prkna musí být rovná a pokud možno bez suků. Podle kót na výkrese (str. 26) opracujeme stožár nejprve do čtvercového průřezu a po vydlabání otvoru 65 x 1 3 mm zaoblíme postupně hrany do kruhového průřezu. Co nejpečlivěji opracujeme vrcholek stožáru, na který se navlékají oka stehů. Místo kladky 119 můžeme použít jen polokladku, jak ukazuje obr. 18. Gafel 72 slepíme stejně jako stožár ze dvou nebo více vrstev. Ještě před slepením musíme však do dvou středních vrstev vyfrézovat nebo vyříznout na 24 okružní pile (pomocí šikmo postaveného pravítka) žlábek. Způsob řezání na okružní pile ukazuje obr. 19. Pila vlastně vyřezává elipsovitou drážku; čím větší list pily použijeme, tlm více se blíží drážka půlkruhovému tvaru. Před slepením vložíme do žlábku provaz, kterým po stažení všech vrstev gaflu protahujeme kousek hadříku, aby otvor

26 77 S OBOU SÍRAN 25

27 26 ŘEZ C-C

28 ŘEZ D-D 27

29 28 ŘEZ E-E

30 SPOJ LÁTKY 16 PROŠITO ENTLOVACÍM STEHEM HLAVNI PLACHTA POLYAMID. LANO

31 OTV. PRO PŘIVÁZ. KLADKY HLAV. OTĚŽE f w* J 20 30

32 nebyl znečištěn vyteklým lepidlem. Po dokonalém zaschnutí lepidla opracujeme nejprve plochu u otvoru a prořízneme na okružní pile drážku, pak gafel opracujeme podobně iako stožár. Protože na tlustším konci jsou přimontovány čelisti 74 a výplň 75 (viz výkres na str. 27), zakulatíme tento konec až po jejich přilepení a přišroubování. Při této práci musíme dát pozor; aby konce vrutů nevyčnívaly do drážky pro plachtu. Na druhém, tenčím konci vydlabeme otvor, do kterého upevníme polokladku 71. Gafel můžeme zhotovit i v jednodušším provedení plný, bez drážky: otvor s polokladkou pak nahradíme jen kruhovým otvorem 0 12 mm. Plachtu v tom případe ke gaflu přivazujeme. Vratipeň 76 zhotovíme z několika vrstev stejným způsobem jako stožár a gafel. Pro ochranu před rozštípnutím je vhodné konec olaminovat. Rohatinky 77 buď zhotovíme z tvrdého dřeva, nebo je koupíme. Nutné jsou pouze dvě, a to na stožáru ve vzdálenosti 45 mm od spodního konce. Místo rohatinky na vratipni je vhodnější upevnit zásek (koupený) a na gaflu je nutná jen tehdy, je-li gafel zhotovený s drážkou pro plachtu a s polokladkou. Opěrku kikingu 78 přilepíme a přibijeme na vratipeň. Opěrka zabraňuje, aby oko lanka kikingu klouzalo po vratipni. Vesla i havlenky můžeme koupit hotové, nebo si je vyrobíme podle prodávaných. Při plavbě bez stožáru za bezvětří jsou vesla vhodnější než pádla, jsou však neskladná, a tak si je pořídíme jen tehdy, budeme-li loď používat častěji jako veslici. Bez pádel se neobejdeme, protože nikdy nevíme, kdy nás zastihne bezvětří. Můžeme je buď koupit, nebo zhotovit vhodnější je typ s listem dole kulatým (obr. 20) OPLACHTĚNf Nejdůležitější prací je sehnat plachtovinu nejvhodnější je plachtovina Adrioleta speciál ze 100% polyesteru. (Lze ji na dobírku objednat v prodejně průmyslového textilu HEDVA, Wolkerova 8, Prostějov.) Nejprve si podle plánu (str. 29) zhotovíme střih ve skutečné velikosti na hlavní plachtu 84 1 kosatku 87. Na střih klademe pruhy látky a špendlíme s přesahem asi 2 cm tak, aby byly kolmé k tětivě zadního lemu plachty. Abychom zabránili třepení okrajů, látku nestriháme, ale řežeme ostrým hrotem zahřáté pájecí lampy. Našpendlené pruhy látky sestehujeme a ještě jednou zkontrolujeme celkové rozměry plachet. Je-li vše v pořádku, můžeme pruhy sešít na šicím stroji entlovacím stehem. Podle nakreslených venkovních rozměrů (s přídavkem asi 6 cm na založení)obrys plachty seřízneme. Okraje založíme, našpendlíme a nastehujeme a po opětovné kontrole prošijeme. Nakonec našijeme do rohů z obou stran výztuhy ze stejné látky a kolmo k zadnímu lemu hlavní plachty ještě tři pruhy pro spiry 86. Do vyztužení horního rohu vložíme z obou stran výztuhy 85 z umakartu nebo pertinaxu a prošijeme je. Polyamidové lanko 0 8 mm do obvodu hlavní plachty buď přišijeme vně, nebo lépe zašijeme do zahnutého okraje plachty. Hliníková oka 88 si do plachet dáme připevnit v dílně, kde se opravuje kožená galanterie. LANOVÍ Všechna potřebná lana pro vystrojení plachetnice jsou uvedena v rozpisce, kde jsou délky všech lan udány už po zapletení (nebo L; polyamidových lan po svaření) i s okem. U poutka kladky 91 a stehu 92 z pozinkovaného lana 0 3 mm vytvoříme na jednom konci měkká oka 0 38 mm zapletením (potřebná délka lana pro vytvoření oka je asi 120 mm)/ druhý konec poutka opatříme tvrdým okem 0 6,5 mm, u stehů okem 0 25 mm. Kiking 96 je z polyamidového lana 0 6 mm na jednom konci vytvoříme svařením měkké oko 0 50 mm, druhý konec je volný. Zvedací lana 93 hlavní plachty i kosatky, napínací lana hlavní plachty 105 i napínáky stehů 106 opatříme vždy na jednom konci okem 0 15 mm. U otěží hlavní plachty 94 i kosatky 95, stejně tak jako u vazáku 104 zůstávají oba konce volné. 31

33 Držák ploutve 98, držák čelistí 99 i stahovač kormidelní perutě 103 zhotovíme z gumy kruhového průřezu. Držák ploutve opatříme na obou koncích oky 0 15 mm, která zaklesneme za rolny 138. Na držák čelistí gaflu navlékneme bakelitové kuličky a pak opatříme oba konce oky mm. Stahovač kormidelní perutě má oko jen na jednom konci. SPOJOVACÍ MATERIÁL PRO KOVANÍ A LANOVÍ KOVÁNÍ Kloubové upevnění vratipně 76 ke stožáru 70 se skládá ze základu závěsu 114, vlastního závěsu 113, kloubu závěsu 118a pojistky závěsu 101. Uspořádání je zřejmé z výkresu na str. 25, na kterém je uvedeno i příďové a boční kování 116 i 117. Kladku stožáru 119 zhotovíme podle detailu na str. 26. Kladka se otáčí na čepu, do kterého vyřízneme na obou koncích vnitřní závit M4. Čep upevníme ke stožáru dvěma štrouby M4 s podložkami. Gafel 72 připojíme ke stožáru pomocí čelistí 74 a gumového držáku 99 opatřeného na obou koncích oky 0 15 mm; upevnění je zřejmé z výkresu na str. 27. Na gafel musíme ještě přišroubovat kování 111 ve vzdálenosti 1800 mm od vrcholku a na samý vrcholek ukazatel větru 140. Kormidlo zavěšujeme na zadní zrcadlo pomocí ložisek a čepů. Ke kormidlu přišroubujeme čep 125 a ložisko 126, k zadnímu zrcadlu přišroubujeme v odpovídající vzdálenosti ložisko 127 a čep 128 (výkres, na str. 27). Aby se nemohlo kormidlo zdvihnout, přišroubujeme k zadnímu zrcadlu pásek ze silonu 102, který ohneme podle potřeby Pohyb listu kormidla ovládáme pomocí zvedače 97, který provlékneme průvlačnicí 112 zhotovenou ze silonu a upevněnou na svlaku kormidelní páky 67. Z texgumoidu ještě zhotovíme průvlačnici kikingu 120 a průvlačnici hlavní otěže 121, kterou můžeme nahradit kladkou, jak ukazuje výkres vratipně na str. 30. Kladku kosatky 132 upevníme k poutku 91 a kladku hlavní otěže 133 přivážeme otvorem mm k vratipni. Hlavní plachtu upevňujeme ke stožáru pomocí prstenců (segarsů) 139, které zhotovíme z mosazného drátu 0 3 mm. ING. STANISLAV NOVOTNÝ ANTONÍN NOVOTNÝ KOLIESKA NA SANE Kto chodí do hôr s lyžami a so sánkami, určite ocení jednoduchý prípravok> pomocou ktorého sa dá urobiť zo saní vozík. Tam, kde nie je sneh, např. pri návrate domov, možno veľmi ľahko prirobiť štyri kolieska pomocou krídlových matíc a sane za sebou ťahať ako vozík, na ktorý naložíme lyže aj batožinu. Zhotovenie držiaka na kolieska je výrobne jednoduché a lacné. Potrebujeme Štyri kolieska s priemerom 1 00 mm, so šírkou 28 mm a s otvorom na os 12 mm dostať ich v každom železiarstve. Môžeme použiť aj menšie kolieska (např. z rozbitých detských autíčok a pod.)' otvor na os by však mal mať priemer aspoň 8 mm. Ďalej potrebujeme kus plochej ocele 30 * 5 mm s dĺžkou asi 130 cm, osem skrutiek M8 a osem krídlových matíc M8 a jednu skrutku M1 2 s maticou. Z plochej ocele narežeme osem kusov s dĺžkou 155 mm a podľa výkresu do nich vyvŕtame otvory 0 8,5 mm a otvor mm (prípadne menší v závislosti od osi kolieska). Vždy dva kusy zvŕtame naraz a jamkovačom si označíme, ako k sebe patria. Rohy zaoblíme pilníkom. Nakoniec držiaky natrieme farbou. Montáž je jednoduchá: medzi dva kusy plochej ocele vložíme koliesko, prestrčíme skrutku a zaistíme maticou. Potom držiak nasadíme na spodnú lyžinu saní, prestrčíme skrutky M8 a pritiahneme krídlovými maticami. Ak máme možnosť zvárať, môžeme zhotoviť držiaky, ktoré sa budú na sane montovať ešte rýchlejšie. V tom prípade privaríme skrutky M8 na jednej strane k plochej oceli a namiesto skrutky M12 privaríme os z kruhovej ocele 010 mm o 10 mm dlhšiu, ako je šírka lyžiny saní, aby os po pritiahnutí skrutky M8 prečnievala. Na prostrednú skrutku M8 nasadíme rozpernú rúrku s vnútorným priemerom 10 mm jej dfžka musí byť o 1 mm menšia, ako je šírka lyžiny saní. Rozpernú rúrku privaríme z vnútornej strany k plochej oceli. Do kolieska nasuniemetú istú rúrku, ale jej dĺžka musí byť o 2 mm menšia, ako je šírka lyžiny saní. Táto rúrka sa musí ľahko otáčať na osi. JIŘÍ HABAL 32