Bruslení střední a starší generace

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her Bruslení střední a starší generace Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Petr Starec, Ph.D. Vypracovala: Lucie Rajfová 3. ročník TVS Brno

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě výzkumů a literatury uvedené v seznamu použité literatury. V Brně dne Lucie Rajfová 2

3 Děkuji panu PaedDr. Petru Starcovi, Ph.D. za ochotu a pomoc při bakalářské práci. Také bych chtěla poděkovat ALL STARS týmu a ostatním bruslařkám z kurzů za pomoc s výzkumnou prací (dotazníkem). 3

4 OBSAH Obsah Úvod 5 1. Cíle a úkoly 6 2. Obecná charakteristika a historie bruslení Bruslařské počátky Počátky moderního bruslení ve světě Počátky krasobruslení u nás Světové poválečné krasobruslení Osobnosti československého a českého krasobruslení po válce Historie soutěží Historie - synchronizované bruslení Synchronizované bruslení v ČR Obecně o střední a starší generaci Biologické a zdravotní aspekty střední a starší generace Psychické a sociální aspekty Pohybové aktivity a sport vhodné pro střední a starší generaci Bruslení a krasobruslení střední a starší generace Metodická řada pro střední a starší generaci Výzkumná práce-dotazník Pravidla a závodní činnost Závěr 45 Seznam použité literatury 46 Resumé 48 4

5 Úvod Systematické pohybové aktivity se významně podílejí na zpožďování procesu stárnutí a tím na prodlužování období fyzické výkonnosti a spokojenosti ze života. Krasobruslení bylo vždy vnímáno jako sport pro mladší generaci. Stále se zvyšující zájem střední a starší generace o výuku bruslení je dokladem toho, že i tato pohybová aktivita je pro tuto věkovou skupinu zajímavá. Nejenom začátečníci, ale i bývalí bruslaři vítají možnost věnovat se tomuto krásnému sportu a bruslit a soutěžit až do pozdního věku. Citát: Tělo nechť každodenní své hýbání má (J. A. Komenský). obr. 1: ALL STARS 5

6 1. Cíle a úkoly bakalářské práce Cílem bakalářské práce je podrobnější rozbor pohybové aktivity bruslení pro kategorii dospělých a starších seniorů. Chtěli bychom popsat příčiny stále se zvyšujícího zájmu starší generace o tento sport, jejich možnosti, které jim momentálně lze nabídnout na několika úrovních jak u nás tak i ve světě. V práci se zabýváme i zařazením některých prvků krasobruslení do určité fáze nácviku, popisem základní řady prvků a také popisem některých dílčích pravidel. Cílem je i popis biologických, psychologických a sociálních aspektů střední a starší generace, obecné zákonitosti pro sportování a pohyb starších osob. 6

7 2. Obecná charakteristika a historie bruslení Krasobruslení patří k velmi specifickým sportovním odvětvím. Již samotné označení spojující slova kraso a bruslení charakterizuje jeho dvě nepostradatelné složky-sportovní a umělecký projev. S jistotou lze říci, že krasobruslení patří k nejkrásnějším sportům, ale stejně tak i k nejnáročnějším, neboť od sportovců vyžaduje vysokou úroveň všestrannosti. Kromě vynikajících fyzických kvalit musí být krasobruslaři vybaveni i výbornou schopností interpretovat charakter hudebního doprovodu. Jedinečnost tohoto sportu tudíž spočívá v dokonalé harmonii náročných sportovních výkonů a dokonalým uměleckým vyjádřením přeneseným na ledovou plochu a přizpůsobeným bruslařskému pohybu (Hrázská, 2006). 2.1 Bruslařské počátky Klouzání po zamrzlých vodních plochách využívali lidé s největší pravděpodobností již před několika tisíciletími jako způsob dopravy při dlouhých cestách za lovem zvěře. Úlovek znamenal nejen maso a kožešinu, ale i zvířecí kosti vhodné k výrobě kostěných bruslí. O tom svědčí četné nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska a dalších oblastí včetně našeho území. Prvotní způsob klouzání na kostěných bruslích, při kterém se k odrazu využívalo odpichování jednou nebo dvěma tyčemi, byl společným předchůdcem bruslení i lyžování. Přibližně od 4. století př. n. l., kdy se ve velké části Evropy usídlili Keltové, známí jako výborní zpracovatelé železa, začala nová epocha ve vývoji bruslení. Kostěné brusle byly postupně nahrazovány bruslemi železnými, které umožňovaly rychlejší a jistější pohyb po ledě. Stáří pravděpodobně nejstarších nalezených kovových bruslí tvořených železným páskem zasazeným do dřevěné destičky je odhadováno na dva tisíce let. Další vývoj bruslení dokládají například i obrazy slavných holandských malířů (Pieter Breughel, van Alstoot, Rembrandt), kteří na svých plátnech několikrát zachytili oblíbené lidové zábavy na zamrzlých kanálech, typických pro holandské 7

8 území. Počátkem roku 1610 byl dokonce na dvoře císaře Rudolfa II. uspořádán velký karneval na ledě. Bruslení tak získávalo oblibu ve všech společenských kruzích, přestože mu byly ve vývoji kladeny nejrůznější překážky. Překvapivě i J. A. Komenský, jeden z prvých propagátorů tělesné výchovy, řadil bruslení společně s plaváním mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné. Od 18. století začali pořádat holandští bruslaři rychlostní závody na zamrzlých průplavech. Kdo chtěl získat hlavní cenu, musel v těchto velmi náročných závodech nejméně padesátkrát zvítězit. S velkou oblibou se bruslilo i v Paříži a na zamrzlých jezírkách ve Versailles za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. K významným osobnostem neváhajícím obout brusle patřil například proslulý dobrodruh Casanova, německý básník J.W. Goethe či F. Schiller (Hrázská, 2006). 2.2 Počátky moderního bruslení ve světě Další vývojovou etapu bruslení zahájilo anglické město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen první bruslařský klub na světě. V roce 1772 se dokonce objevuje první kniha o bruslení od důstojníka Roberta Johnse. Popisuje některé bruslařské prvky - oblouky, vlnovky, trojky. Zakladatelem moderního bruslení se stal Američan Jackson Haines, který byl povoláním tanečník a zpočátku bruslil jen pro radost. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibičních vystoupeních po evropských městech - Vídeň, Paříž, Stockholm, Praha a další, kde zaznamenal své největší úspěchy. Diváky jeho jízda doslova učarovala a byla označována za vzor obratnosti a elegance. Haines se neustále snažil obohacovat bruslení o nové taneční prvky a rozvíjet bruslařský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli bruslařské umění jeho žáci a vznikla první pravidla, která převzala Mezinárodní bruslařská unie (ISU), založená v roce 1892, a která v hlavních rysech platí dodnes. Na počátku 20.století vtiskl krasobruslení výrazně sportovní ráz Švéd Ulrich Salchow. Byl desetinásobných mistrem světa a posunul o mnoho výše laťku bruslařské výkonnosti. 8

9 Především začal používat svého vynálezu, bruslí se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Salchow svou kariéru korunoval roku 1909 novým skokem, který měl rotací 180 stupňů a je pod názvem svého objevitele dodnes jedním ze základních skoků krasobruslařské skokové abecedy. V meziválečném období byly velkými postavami krasobruslení Sonja Henieová a Karl Schäffer. Norská krasobruslařka Sonja Henieová, desetinásobná mistryně světa, přinesla do krasobruslení novou módu (zkrácené sukně ke kolenům), ale především eleganci a propracovanost každého pohybu. Celých deset let byla jednou z nejobdivovanějších žen na světě. Osobností mužského krasobruslení 30.let byl Rakušan Karl Schäffer. V letech se stal osminásobným mistrem Evropy a sedminásobným mistrem světa Počátky krasobruslení u nás Bruslení se rychle šířilo i u nás a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali na zamrzlé Vltavě. K rozvoji bruslení přispěla do značné míry první metodická příručka "Nauka bruslení" vydaná roku Její autor Augustin Krejčí v ní podal přesné popisy prvků a figur. Do rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách dr.josef Rössler-Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). V této době také přiváží ing.fiedler ze svých zahraničních cest první model bruslí přimontovaných na boty. Velký obrat ve vývoji krasobruslení u nás znamená otevření prvního umělého kluziště v roce 1931 v Praze na Štvanici. Umělá kluziště umožňovala pravidelný trénink po několik měsíců v roce na lepším a stále obnovovaném ledě. Až do doby druhé světové války české krasobruslení mnoho výrazných osobností nemělo. Prosadila se pouze sportovní dvojice Hoppeová - Hoppe, která v roce 1927 na MS obsadila třetí místo 9

10 2.4 Světové poválečné krasobruslení Jednou z nejdůležitějších etap vývoje světového krasobruslení bylo období po druhé světové válce. Krasobruslení prožívalo nebývalý rozmach. Volná jízda pozvolna získávala postavení nad do té doby protěžovanou povinnou jízdou, která nebyla pro diváky příliš atraktivní. Volná jízda byla tvořena skoky s několikanásobnými obraty, piruetami a snahou o vyjádření hudby pohybem. V této době byl velmi populárním Američan Richard Button, jenž suverénně ovládal dvojité skoky a dokázal okouzlit fanoušky na celém světě. Byl pětinásobným mistrem světa a dvojnásobným vítězem zimních olympijských her (1948 a 1952). Dalšími nástupci byli bratři Jenkinsovi a Kanaďan Donald Jackson, který na mistrovství světa v Praze 1962 získal zlatou medaili za předvedenou bezchybnou jízdu s trojitým lutzem. V ženách se prosadila sympatická Barbara Ann Scottová z Kanady, která vynikala svou volnou jízdou, do které zařazovala několik nových prvků sportovního charakteru. Úspěšnou závodnicí byla také Američanka Peggy Flemingová, mistryně světa a olympijská vítězka 1968, dále Gabriela Seyfertová, rovněž několikanásobná mistryně Evropy a světa. V kategorii tanců na ledě dominovali především anglické páry se svým charakteristických způsobem provedení tanců, tzv. anglická taneční škola. V dalších letech se v kategorii mužů nejvíce prosazují zámořští a ruští závodníci. Patřili mezi ně například Brian Orser, Brian Boitano, Alexandr Fadějev, Viktor Petrenko, Kurt Browning, Elvis Stojko a Alexandr Jagudin a Jevgenij Plušenko. V jejich jízdách už převažují trojité a čtverné skoky v nejrůznějších kombinacích a skokových sekvencích, zajímavé piruety a velmi nápadité krokové variace. Na největších světových soutěžích posledních let se na nejvyšších postech objevují jména jako je J. Buttle, Johny Weir, Stephan Lambiel, Brian Joubert, Evan Lysacek. Je skvělé, že mezi tuto krasobruslařskou elitu dnes patří i náš závodník Tomáš Verner.. 10

11 V ženách posbírala největší slávu německá reprezentantka Katarina Wittová. Její hvězdná kariéra začala vítězstvím na OH 1984 v Sarajevu, pokračovala vítězstvím na ME a MS v letech a vyvrcholila obhájením zlaté medaile na olympiádě v Calgary Její jízda byla vždy technicky náročná a plná nápadité choreografie s perfektním provedením. Dalšími úspěšnými ženami ve světovém krasobruslení byly Midori Itová, Kristi Yamaguchiová, Lu Chen, Michelle Kwannová, Maria Butyrska a Irina Slutska. V posledních letech mezi nejlepší krasobruslařky patří Američanky Sara Hugsová, Sasha Cohenová, Japonky M. Fuguriová, Shizuko Arakawová, Miky Andová, Mao Asadová, Korejka Yu-na Kimová a Italka Carolina Kostnerová. Ve sportovních dvojicích vynikali po celá léta sovětští reprezentanti. K nejúspěšnějším patřili páry Bělousová - Protopopov, Rodninová s Ulanovem a poté s dalším partnerem Zajcevem, dálším velmi populárním párem byli Gordějevová Grinkov, Berežná Shikharulidze. Objevují se i výborné zámořské dvojice a později i čínské dvojice Shen - Zhao, Zhang - Zhang, Pakn - Tonk, Shen - Zhao. Ruské dvojice Petrová - Tichonov a Totmianinová - Marinin jsou dalšími výbornými páry Ruska. V letošním roce se na absolutní vrchol propracovala sportovní dvojice Savchenková - Szolkovy z Německa. Tancům na ledě, nejmladší krasobruslařské disciplíně, kraloval po dlouhá léta sovětský taneční pár Pakhomova - Gorskov, kteří za svou kariéru získali šest zlatých medailí na mistrovství světa v letech a další prvenství na ME. Stali se také vítězi OH 1976, na kterých se tance na ledě poprvé představily jako olympijská disciplína. Jejich nástupci byli Mojsevová - Miněnkov a Liničuková - Karpanosov. Pásmo sovětských prvenství přerušil na několik let vynikající anglický pár Torvillová - Dean. Získali čtyřikrát titul mistrů světa a v roce 1984 na OH v Sarajevu olympijskou zlatou medaili. Po nich nastoupily opět sovětské taneční páry Bestemjanová - Bukin, Klimovová - Ponomarenko, Usová - Zulin a Griščuková - Platov, kteří získali dokonce dvě prvenství na olympiádě v roce 1994 a Po jejich odchodu se držitelé titulu každý rok mění- Krylová - Ovjanikov, Anissinová - Peizerat, Fusar-Poli - Margaglio. V dalších letech pokračovala opět nadvláda ruských párů Lobachevová Averbuk, Navkovová Kostomarov. Po nich přichází výborné taneční páry Denkovová Staviski 11

12 z Bulharska, Delobelová Schoenfelder z Francie, Domninová Shabalin z Ruska Osobnosti československého a českého krasobruslení po válce Po druhé světové válce se české krasobruslení zařadilo mezi krasobruslařské velmoci. Několik československých krasobruslařů se zapsalo do historie zlatým písmem. V roce 1949 a 1950 se stala mistryní světa Ája Vrzáňová, jedna z nejvýraznějších žen českého a světového krasobruslení. Poté nastupuje Karol Divín, mistr Evropy 1958, 1959, jehož úspěchy vrcholí v roce 1960 druhým místem na OH a druhým místem na pražském MS 1962, kde zvítězil Donald Jackson. Ve sportovních dvojicích dosáhli velkého úspěchu Suchánková - Doležal, mistři Evropy 1957 a 1958 a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě Nezapomenutelně se zapsali do našich pamětí sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů. Stali se čtyřnásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v letech V ženách se stala roku 1968 mistryní Evropy Hana Mašková, která získala i bronzovou medaili na olympiádě téhož roku. Avšak naším nejúspěšnějším krasobruslařem všech dob byl Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa ( ) a olympijský vítěz z olympijských her v roce Po něm se objevil další úspěšný krasobruslař Jozef Sabovčík, kterému se podařilo navázat na úspěchy O.Nepely. Stal se třikrát mistrem Evropy v průběhu let Na úspěchy sourozenců Romanových v tancích na ledě částečně navázali Řeháková - Drastich 4.místem na ME a OH Dalších úspěchů našich barev jsme se dočkali u Petra Barny, který obsadil medailová místa na ME 1989, 1990 a o rok později se stal evropským šampiónem. Ve sportovních dvojicích se prosadila dvojice Kovaříková - Novotný a roku 1995 získali zlato na MS v Birminghamu. Mezi další úspěšné reprezentanty českého krasobruslení patří jistě i Lenka Kulovaná a sportovní dvojice Kateřina Beránková a Otto Dlabola. V posledních letech je naším nejúspěšnějším reprezentantem mistr Evropy z roku 2008 Tomáš Verner. Velkým úspěchem i nadějí do budoucna je 2. místo na MSJ 2009 Michala Březiny ( 12

13 2.6 Historie soutěží První mezinárodní závody podle pravidel vytvořených na základě Hainesova stylu byly uspořádány ve Vídni v roce V roce 1891 se konalo první mistrovství Evropy mužů, ale teprve ustanovení Mezinárodní bruslařské unie (ISU) v roce 1892 umožnilo pravidelné a regulérní pořádání vrcholných mezinárodních soutěží. První mistrovství světa mužů bylo pořádáno v roce 1896 v St. Peterburku, pro ženy až o deset let později, v roce První evropské mistrovství pro ženy proběhlo až v roce Dvojice měli první MS v roce V tancích na ledě se pořádá mistrovství světa od roku 1952 a ME od roku Na seznamu olympijských sportů bylo i bruslení a poprvé bylo zařazeno na IV. OH v Londýně Vítězem se stal Švéd Ulrich Salchow. Nejmladší krasobruslařská disciplína - tance na ledě - byla zařazena do programu olympijských her až v roce 1976 ( Historie - synchronizované bruslení Synchronizované bruslení je krasobruslařskou disciplínou, jejíž historie se datuje od roku Svůj vznik zaznamenala tato, poměrně mladá, disciplína v americkém Michiganu a za jejího zakladatele lze považovat Dr. Richarda Portera. Právě v sezóně založil Dr. Porter skupinu bruslařů pod názvem Hockettes. Tato skupina bruslařů začala svým programem vyplňovat přestávky hokejových utkání a zpočátku se nejednalo o disciplínu závodní. Okolo roku 1960 se uskutečnily první závody ve skupinovém bruslení a to hned ve třech městech Michiganu, Ohiu a Indianě. V roce 1977 se konal první mezinárodní závod, a to v Kanadě a o tři roky později se tohoto závodu zúčastnilo již 46 týmů. V roce 1989 se konal první ročník tzv.světového poháru ve Švédsku, který se stal jakýmsi neoficiálním Mistrovstvím světa v této disciplíně. První oficiální Mistrovství světa se pak konalo v roce 2000, v kolébce této disciplíny, v USA ve městě Minneapolis. První mistrovský titul si vybojoval tým Surprise ze 13

14 Švédska. Tým Švédska spolu s výbornými týmy Finska, Kanady a USA dodnes vévodí tomuto krasobruslařskému odvětví. V roce 1998 byl dovršen i vývoj názvu nově vzniklé discipliny a ze skupinového, postupně přesného se definitivně stalo bruslení synchronizované. Stejně jako ostatní krasobruslařské disciplíny, skládá se i soutěž skupin synchronizovaného bruslení z krátkého programu a volné jízdy, v případě juniorských a seniorských týmů a v případě žákovských kategorií se týmy prezentují pouze volnou jízdou. 2.8 Synchronizované bruslení v ČR Rozvoj této discipliny u nás se datuje přibližně 15 let zpět. Postupem let se základna synchronizovaného bruslení u nás značně rozrostla a v současné době máme zastoupení týmů ve všech kategoriích seniorské, juniorské i žákovské. V průběhu sezóny jsou pro týmy organizovány pohárové soutěže, vrcholem sezóny na domácí scéně je Mistrovství České republiky. Dnes už velkou tradici má i velký mezinárodní závod pořádaný ISU Prague cup.. V roce 2006 se v Praze konalo Mistrovství světa v synchronizovaném bruslení. Naše nejlepší juniorské i seniorské týmy se nejvyšších soutěží pravidelně zúčastňují a nejlepším výsledkem je zatím umístění na 10. místě skupiny Orion z Pardubic na Mistrovství světa v roce 2003, 2004 ( 14

15 3. Obecně o střední a starší generaci 3.1 Biologické a zdravotní aspekty střední a starší generace Výrazné změny ve věkové struktuře obyvatel a prodloužení průměrného věku vedou k tomu, že řešení problému stárnutí péče o staré lidi se stává celospolečenským problémem. Otázkami stáří a procesem stárnutí se zabývá samotný lékařský obor gerontologie. Studie, snažící se objasnit vlastní pochody a příčiny stárnutí jdou do tisíců. Stárnutí se vyznačuje velkými rozdíly mezi stejně starými jedinci. Interindividuální rozdíly se stírají až v období vlastního stáří, to je nad 75 let věku. Stáří je v podstatě vždy proces disociovaný, desintegrovaný, asynchronní. Jednotlivé orgány nestárnou stejně rychle. Není shoda ani ve stárnutí funkcí téhož orgánu. Morfologické a funkční změny v průběhu stárnutí i ve stáří mají určitý charakter. Typický je úbytek funkcí, involuce tkání a orgánů. Některé funkce se naopak nemění, jiné se dokonce zlepšují. Stárnutí v klinickém slova smyslu znamená, že se kvalitativně a nevratně mění rozhodující vlastnosti organismu. Srdce starého člověka může být normálně veliké, zvětšené (např. u hypertoniků) či zmenšené, atrofické jako výraz zmenšených nároků méně se pohybujícího člověka. Jednou ze známek fyziologického stárnutí lidského srdce je pokles bazální tepové frekvence a maximální dostupné tepové frekvence. Obě tyto změny jsou v určitém rozmezí příznivé, protože snižují nároky srdečního svalu na kyslík. Stejně jako klesá tepová frekvence, klesá i hodnota systolického a minutového objemu. Při tělesné práci je minutový objem starých osob při srovnatelné zátěži přibližně o 2 l/min. nižší než u mladých. Vzhledem k tomu, že reakce tepové frekvence na zátěž je ve všech věkových kategoriích stejná, jsou nižší hodnoty minutového objemu při zátěži starých osob způsobeny poklesem systolického objemu. Klidová frekvence nad 90/min. a více je spojena se zvýšeným rizikem onemocnění věnčitých cév srdce, jehož důsledkem je tzv. ischemická choroba srdeční s nejzávažnější formou, infarktem myokardu. Po déletrvajícím pravidelném cvičení je stejné zatížení provázeno nižší tepovou frekvencí a krevním tlakem, takže zatížení myokardu při stejném stupni práce je menší. 15

16 Paralelně s poklesem maximální dosažitelné tepové frekvence klesá s věkem i hodnota maximální aerobní kapacity. Klesá i při velmi aktivním, mírně fyzicky aktivním i neaktivním způsobu života. Zdá se ovšem, že se stoupajícím věkem je pokles maximální aerobní kapacity rychlejší než v mladém věku. Při dynamickém sledování skupin osob s různým pohybovým režimem je zřejmé, že i ve vyšším věku lze pravidelným cvičením zvýšit hodnotu maximální aerobní kapacity. Nedostatek tělesné aktivity je rizikový faktor pro vznik aterosklerotického onemocnění je všeobecně uznáván, i když vliv tohoto faktoru není ještě v plné míře objasněn..tělesná zátěž starých osob má respektovat skutečnost, že kardiovaskulární aparát je s narůstajícím věkem méně výkonný. Přiměřená zátěž však má příznivý vliv na funkční zdatnost oběhové soustavy. Vyšší fyzický výkon působí z dlouhodobého hlediska stárnutí patrně negativně. Stárnutí provází také postupný vzestup krevního tlaku. Tento vzestup je vyšší u tlaku systolického a diastolický tlak stoupá podstatně méně. U mužů s věkem klesá prudce svalová síla, zatímco u žen jen pozvolna. Starší lidé mají menší odolnost proti působení tepla, chladu, vyšší nadmořské výšky i proti působení počasí. Je to způsobeno jejich sníženou periferní vazokonstrukcí v průběhu působení chladu a neschopnosti zrychlit adekvátně srdeční činnost v průběhu působení tepla nebo vyšší nadmořské výšky (Kvapilík, Nápravník, Zlesáková, 1982). Stárnutí postihuje celý pohybový aparát. Nejdříve dochází k omezování pohyblivosti, následuje pokles rychlosti a obratnosti a nakonec i síly a vytrvalosti. Jednou z příčin je úbytek rychlosti svalové kontrakce a svalové hmoty ( Spirduso, 1995). Degenerativní onemocnění, která se objevují zejména u žen v období klimateria a postklimateria, jsou artrózy a osteoporózy ( řídnutí kostí). 16

17 3.2 Psychické a sociální aspekty Hlavním psychologickým problémem je adaptace na stárnutí a stáří. Přizpůsobivost je vlastnost mládí, starý člověk lpí na svých zvycích, roste strach z rizika (Hudcovic, Groh, 1983). Vystihnout podstatné pohybové rysy starého člověka je značně komplikované, protože každý jedinec se utvářel v odlišných společensko-sociálních podmínkách. Individuální rozdíly ukazují, že normální fyziologické stárnutí probíhá v různých psychických složkách různě: nastupuje v nestejném věku, postupuje nestálou rychlostí a může být kompenzováno nestejnými prostředky s rozdílnou úspěšností. Zvlášť nápadné jsou rozdíly ve stárnutí schopností. Některé schopnosti více podléhají biologickému stárnutí, jiné jsou odolnější. K chybě v diagnostice by došlo, kdybychom ze zjištění nedostatku v dílčí schopnosti například pamatovat si nové poznatky, usuzovali na všeobecné zhoršení paměti nebo dokonce na celkové snížení inteligence (Říčan, 1990). Za nejobecnější charakteristiku stárnutí se považuje zpomalení psychické činnosti. Čím komplikovanější je podnětová situace, tím výrazněji se projevují rozdíly mezi mladšími a staršími co do rychlostí reakce. Je prokázáno, že největší podíl na snížení rychlosti reakce mají centrální procesy, spojené se zpracováním situace a s rozhodováním o způsobu reakce. Právě tento faktor je nejvíce odpovědný za úbytek reakce, kognitivní pokles, což způsobuje rozdíl mezi mladšími a staršími v řešení časově limitovaných úkolů. Proto starším lidem nevyhovuje činnost vyžadující rychlé rozhodování, činnost pod tlakem. Stoupajícím životním tempem nabývá snížená pohotovost významu a má často negativní důsledky pro duševní zdraví starých lidí (Baštecký, Vojtěchovský a kol., 1994). Deficit ve smyslovém vnímání může vyvolávat emoční problémy, hlavně deprese, ale úzkost a výbušnost seniora. Je tím myšlen zejména úbytek sluchu, zraku a z toho vyplývající komplikace. Negativní vliv na denní rutinu života mají i změny v motorice. Jedná se o úbytek síly, pružnosti svalů, periferního vnímání, centrální kontroly obstarávané motorickými centra v kůře mozkové. Předmětem intenzivního zkoumání jsou věkové změny v oblasti učení a paměti. K významným rozdílům dochází mezi epizodickou a sématickou pamětí. 17

18 Informace epizodické paměti se váží k určitému místu a době, týkající se faktů (např. kde mám zaparkované auto). Stárnutím se tato epizodická paměť zhoršuje Sématická paměť obsahuje osvojené znalosti (slova a jejich významy, symboly apod.) sématická paměť, obsahující celoživotní zkušenosti, složí jako základ dalšímu učení. Ta právě představuje jistou výhodu dříve narozených proti mladším a tím i částečnou kompenzaci ostatních ztrát přicházejících se stářím (Baštecký, Vojtěchovský a kol., 1994). Proto se velmi osvědčily Univerzity třetího věku, které přinášejí hodnotný duševní program a možnosti sociálních kontaktů. Výčet psychosociálních a psychomotorických nedokonalostí se zdá dosti rozsáhlý. Proto je správné na druhé straně vyzvednout i pozitiva, která lze ve stáří spatřovat. Vlivem dlouhodobé zkušenosti vyzrálosti jedince dochází velmi často ke zklidnění a zmoudření obecně. Markantněji je to patrné u bouřlivějších a radikálnějších povah. Zvyšuje se trpělivost a přesnost při provádění přiměřených činností. Nesporným kladem je větší pochopení pro problémy druhých, obdobně i stálost v názorech a vztazích ke svému okolí. Zvětšuje se rozvaha jednání a vystupování, včetně osobního projevu. Obezřetnější se zdá i přístup k zadaným úkolům a schopnost odlišit podstatné od nepodstatného (Říčan, 1990). Je empiricky dokázáno, že tělesná činnost cvičení, což je jedna z aktivních technik vyrovnání se se stresem, pomáhá snižovat napětí a stres (Messing, 1997). Je známo, že pohybová aktivita příznivě ovlivňuje tělesný stav organismu a je následně přínosná i oblasti duševní (Reed, 1998). A to především tím, že zlepšuje krevní oběh, zásobování mozku kyslíkem a odplavením škodlivých zplodin endorfinů, dodává pocit duševní pohody, zvyšuje duševní schopnosti a aktivitu, vlastní hodnoty a podporuje dobrou náladu (Halfon, 1990). Lidé, kteří pravidelně cvičí se lépe vyrovnávají s chorobami a stresem (Pukkala, 1993). 18

19 3.3 Pohybové aktivity a sport vhodné pro střední a starší generaci Pohybovými aktivitami rozumíme různé druhy pohybu jako jsou tělesná cvičení, sportovně rekreační aktivity, pohybové hry, turistika plavání a jiné. Pohyb působí velmi příznivě na činnost nervového systému a na veškeré mechanizmy regulující oběh krve. Zlepšování takových vlastností jako je rychlost a výdrž, zručnost a koordinace pohybů, rychlá reakce na změny situace je ve značné míře výsledkem pozitivního vlivu pohybových aktivit na nervový systém. Pohyb zmírňuje poruchy spánku, neurotické a depresivní stavy. Fyzická zátěž způsobuje zesílení vláken srdečního svalu, což je následkem přizpůsobení se srdce větší námaze. Smrštění srdečního svalu je silnější, a tím ekonomičtější. Množství krve, které je během každého smrštění komory vypuštěno do krevního řečiště, se zvětšuje a tím se do srdce a dalších tkání dostává více kyslíku a živin. U trénovaných osob je tep ze začátku pomalejší: tato skutečnost dokládá šetrnější práci srdečního svalu, lepší využití kyslíku obsaženého tepenné krvi a zároveň snížení celkové výdeje energie. Během pohybu se zvyšuje frekvence srdečních kontrakcí, a to úměrně velikosti zátěže. Po ukončení námahy se srdeční činnost poměrně brzy vrací do výchozího stavu. Během tělesné námahy roste také krevní tlak, ale i ten se po ukončení práce vrací do normálu. Pohyb zlepšuje činnost dýchacího systému. Zvětšuje se pohyblivost hrudního koše, bránice a také provětrávání plic čili ventilace. Tkáně v mnohem větší míře přijímají kyslík a zbavují se kysličníku uhličitého. Lepší využití kyslíku dovoluje postupně zvyšovat fyzickou zátěž, aniž by to lidskému organismu ublížilo. Pohybová aktivita je silný fyziologický impuls nezbytný pro správný vývoj a činnost pohybového ústrojí. Růst a stavba kostí jsou závislé na směru a intenzitě vnějších sil, které na ně působí. Trénink napomáhá vývoji kostry a způsobuje pozitivní změny v její struktuře a v chemickém složení. Kosti se stávají pevnější, lépe odolávají vůči nárazům, a tak se tolik nelámou. Pohyb způsobuje lepší 19

20 pokrytí povrchu kloubních chrupavek kloubním mazem, a tedy lepší promazávání kloubní chrupavky. V závislosti na druhu cvičení dochází ve svalech k morfologickým a biochemickým změnám. Trénovaný sval je odolnější vůči únavě, protože lépe nakládá s energií. A proto je po ukončení námahy návrat zatěžovaného svalstva do původního svalu rychlejší. Pohybová aktivita je velmi účinná nejen při snižování nadváhy, ale i jako její prevence. Největší význam se připisuje přiměřeným tělesným aktivitám, které pravděpodobně tlumí nadměrnou chuť k jídlu. Každodenní pozorování dokládají, že lidé, kteří vykonávají těžkou fyzickou práci, jsou většinou štíhlí a mají dobře vyvinuté svalstvo. Zmenšuje se u nich množství tukové tkáně včetně tkáně podkožní. Prevence obezity a její odstraňování jsou z hlediska lidského zdraví velmi důležité, neboť nadváha je příčinou kornatění tepen a s ním spojených komplikací, vysokého tlaku, cukrovky typu 2, degenerativních změn pohybového ústrojí a také jeho přetížení. Je třeba zdůraznit, že lidé, kteří se věnují různým formám pohybových aktivit, jsou fyzicky výkonnější než lidé, kteří vedou sedavý způsob života. V praxi to znamená, že ti první jsou schopni vykonávat těžkou nebo déletrvající práci, aniž by se unavili. Systematické pohybové aktivity se významně podílejí na zpožďování procesu stárnutí, a tím na prodlužování období fyzické výkonnosti a spokojenosti ze života. Pohyb je významný nejen jako preventivní činitel před mnoha nemocemi, včetně nemocí civilizačních, ale také jako činitel léčebný, jehož se obecně využívá v průběhu každé rehabilitace (Roslawski 2005). Veškerý život se projevuje pohybem, který je vnímán jako symptom změn. Člověk posuzuje smysl pohybu z hlediska svých potřeb a přání. S pohybem jsou spojené příjemné prožitky (uvolnění, radost), ale i negativní prožitky (únava, bolest, flustrace). Nejen příjemné, ale i nepříjemné prožitky spojené s pohybem, mají pro člověka svůj význam. Překonávání zátěže stoupá jeho odolnost a vůle. Kdo nepozná námahu, nemůže vychutnat uvolnění, pohybovou námahu není třeba 20

21 chápat jako oběť, ale jako zálohu, investici na pozdější odměnu v prožitku uspokojení (Hošek, 1992). Pohyb je základní potřebou každého živého tvora, včetně člověka, zvláště je-li uskutečňován s pozorností a spontánně. K tomu je však třeba naučit se citlivě vnímat svoje tělo, cvičit se v bdělém pozorování účinků vlastního pohybu, abychom získali zkušenosti o sobě samých ve spojitosti s prostředím. Pohybová cvičení mohou významně pomáhat ke změně postoje k sobě samým, především ke svému tělu. Prohloubením vnímavosti svého těla získáme zkušenosti, že právě pohyb může být zdrojem radosti a vnitřních prožitků obohacujících člověka (Adamírová, 1995). Vhodné formy pohybu pro seniory, které by splnily tyto náležitosti, jsou zvláště pohyby pomalé, vědomě, klidně a soustředěně prováděné. Esteticky působící pohyb zároveň vyvolává pozitivní vnitřní odezvu, má tedy i mravní vliv. Příhodný je rovněž takový pohyb, který je prováděn na povrchu těla, např. dotyky, poklepy, masáže, automasáže. Nejde jenom o pohyby velkých částí těla či těla jako celku. Velmi oblíbené a účinné jsou cviky rukou i s prsty, nohou s prstci, cvičení mimických svalů, očí a jazyka. Poměrně málo jsou doceňována cvičení v představě-vizualizační cvičení. Jsou velmi vhodná nejen pro nemobilní seniory, ale u všech stimulují představivost, pozornost i důvěru ve své schopnosti (Kubíčková, 1998). Kladné psychické kvality, které provázejí klidný a pečlivě provedený pohyb se snadno přenášejí do jiných lidských činností. Vytlačující návyky negativní, jako je bezmyšlenkovitost, nesoustředěnost, pocity strachu a beznaděje. Pohyb lze proto považovat jako jeden z tvořivých činitelů sebevýchovy a posilování důvěry v sebe sama (Hošek, 1998). Také starší člověk potřebuje pohybové zatížení vyšších intenzit k udržení fyzické zdatnosti, která je dnes všeobecně propagována a je nezbytná pro plnohodnotný život. Pohyb je základním zdrojem života, umožňuje člověku jeho existenci, a měl by být proto jeho primární, životně důležitou potřebou. Sehrává významnou roli v každém kalendářním věku. S přibývajícím věkem je pohyb ovlivněn sociálním prostředím, ve kterém je usměrňován, podporován či tlumen, nebo dokonce 21

22 nahrazován jinými podněty či náhražkami (např. televize). Vztah pohybu k tělesným a psychickým vlastnostem byl znám již v Číně, Indii, ve starověkém Řecku i Římě. Také se musí pochopitelně vždy respektovat didaktické zákonitosti s ohledem na individuální zvláštnosti každého jedince, především však jeho aktuální zdravotní stav a úroveň tělesné zdatnosti. Je dokázáno, že většina osob, dokonce velmi starých, se může pravidelně zapojovat do aktivit vyžadujících určitou dávku fyzické zátěže, což prospívá nejen jejich zdraví, ale také podporuje psychický komfort každého z nich. Veškeré pohybové aktivity je vhodné během týdne střídat. Může to být pochod, běh, jízda na kole, plavání, bruslení, golf, tenis, běh na lyžích, rekreačně prováděné hry, cvičení obecně zlepšující kondici. Střídání cviků zabraňuje nudě, a protože se při nich zapojují různé svalové skupiny, zamezuje se tím přetížení pohybového ústrojí (Bursová, 2005). 22

23 4. Bruslení a krasobruslení střední a starší generace 4.1 Metodická řada pro střední a starší generaci 1. Základní postoj na ledě Zaujmeme postoj v mírném podřepu, brusle rovnoběžně vedle sebe, zpevníme kotníky, protlačíme pánev vpřed a stáhneme zádové a hýžďové svalstvo a paže držíme v upažení poníž a rukama otočenýma k ledu. Váha těla na střední časti bruslí. Chyby: vtlačení kotníků dovnitř nebo ven, váha těla na zadní části bruslí (způsobuje podjetí a pád vzad) 2. Chůze vpřed Zpočátku se můžeme při chůzi přidržovat dopomocné osoby nebo mantinelu. Chyby: váha těla na zadní části bruslí, předklon těla, skloněná hlava. 3. Postoj v mírném podřepu Kolena protlačujeme vpřed nad špičky bot, mírně předkloníme trup a paže natáhneme do širšího předpažení zevnitř. Chyby: váha těla na zadní části bruslí 4. Mírné podřepy za jízdy vpřed Při jízdě v základním postoji dbáme na správné postavení bruslí pod těžištěm. Rozjedeme se chůzí vpřed a přejdeme do podřepu. Procvičováním získáváme pocit skluzu. Chyby: stejné chyby jako u základního postoje. 23

24 5. Nesouměrné vlnovky vpřed (citronky) Vycházíme ze základního postije, přičemž vytočíme špičky obou bruslí od sebe, mírně zatlačíme kotníky dovnitř, postavíme brusle na vnitřní hrany, snížíme se do podřepu a oběma nohama stejnoměrně provedeme odtlačení vnitřních hran od ledu odraz. Brusle necháme rozjet maximálně na dvě až dvě a půl délky chodidla. Po rozjetí vtočíme špičky obou bruslí dovnitř a vykreslíme druhou část obloučku. Přitom plynule propínáme nohy v kolenou, po vnitřních hranách přitahujeme brusle k sobě a cvik zakončíme opět v základním postoji. Vykreslená stopa má tvar protilehlých vlnovek. Chyby: vtlačování kotníků dovnitř, příliš široké vlnovky, nedostatečná práce v kolenou, vysazený předklon přes propnutá kolena, skloněná hlava. 6. Souměrné vlnovky vpřed Obě nohy ve styku s ledovou plochou, tzv. dvouoporová jízda. Základní postoj, mírně se snížíme v kolenou a střídavě pravou a levou nohou provádíme odrazy z vnitřních hran. Brusle jsou od sebe nejvíce na délku jednoho chodidla. Chyby: nedostatečná práce kolen, vysazený předklon, skloněná hlava. 7. Zatáčení náklonem na obou bruslích vpřed Je to nejjednodušší způsob změny směru, současně nahrazuje zastavení. Dbáme na zvětšený náklon do středu oblouku. Předsuneme vždy vnitřní nohu mírně vpřed. Vnitřní noha je na vnější hraně v podřepu a vnější na vnitřní hraně. Vnější ruka směřuje dovnitř oblouku a vnitřní do zapažení. Chyby: nedostatečný náklon do středu oblouku, váha těla na patách. 24

25 8. Zastavení z jízdy vpřed (brzda) Tři způsoby-jednostranný, oboustranný přívrat a zastavení smykem. Postupně přes pomalou jízdu až k samotnému zastavení z rychlé jízdy. a) Jednostranný přívrat Patří k jednodušším způsobům zastavení. Pro zastavení přeneseme váhu těla na pravou nohu jedoucí vpřed, zatímco levou vysuneme šikmo vpřed dovnitř. Vnitřní hranou levé brusle lehce seřezáváme povrch ledu. Postupně zvyšujeme tlak brzdící nohy a přenášíme na ni váhu. Přívrat provádíme levou nohou a pravá jedoucí noha zůstává v mírném podřepu, brzdící nohu plynule propínáme v koleni. Mírným zakloněním trupu zabráníme přepadnutí přes brzdící hranu. Střídáme pravou a levou nohu. b) Oboustranný přívrat Začínáme z jízdy vpřed na obou nohách, plynule přejdeme do podřepu s mírným nadlehčením zadních částí bruslí. V tomto okamžiku vtočíme obě špičky bruslí k sobě. Trup držíme mírně v záklonu, váhu těla rozložíme rovnoměrně na obě nohy. Vnitřními hranami obou bruslí seřezáváme povrch ledu a tím pohyb zpomalíme a nakonec zcela zastavíme. Chyby: rychlé zatížení brzdící nohy, předklon trupu a hlavy, propnutá kolena. c) Zastavení smykem z jízdy vpřed Zastavení smykem je nejefektnějším způsobem zastavení. Nácvik začínáme z jízdy vpřed na obou nohách v mírném podřepu, nadlehčíme zadní část bruslí a aktivním vytlačením obou pat přejdeme do smyku s bruslemi v kolmém postavení na původní stopu přímé 25

26 jízdy. V případě zastavení vlevo postavíme pravou brusli na vnitřní a levou brusli na vnější hranu. Boky i trup mají vzhledem k natočení nohou protirotační tendenci, tzv., že osa ramenní je kolmá ke směru jízdy. V okamžiku výměny přejdeme z mírného podřepu do podřepu hlubokého, chodidla a kolena držíme u sebe na vzdálenost nejvýše 10 cm, trup mírně odkloníme vzad od brzdících bruslí. Postupně délku zastavování zkracujeme. Chyby: toporně propnuté nohy v kolenou, předklon trupu a přepadnutí vpřed, málo energické natočení bruslí proti trupu, souhlasné natočení nohou, trupu a paží. 9. Cvičení rovnováhy a) Snažíme se co nejdéle vydržet stát na místě na jedné noze. b) Volná noha v přednožení pokrčmo: volnou nohu držíme v přednožení pokrčmo u stojné nohy, střídáme pravou a levou nohu. c) Volná noha v zanožení poníž: váha těla nad stojnou nohu a současně volnou nohu zvedneme do zanožení poníž, střídáme pravou a levou. d) Volná noha v přednožení poníž: volná noha v přednožení, vytočená špička brusle ven a dolů těsně nad ledem v prodloužení před špičkou stojné nohy a procvičujeme přechody z propnuté stojné nohy do mírného podřepu a střídáme obě nohy. e) Jízda v postojích na jedné noze: kolmé postavení jedoucí brusle pod těžištěm těla, rozjezd vpřed, základní postavení za jízdy na obou nohách a postupně přeneseme váhu těla do postoje na jedné noze a snažíme se vydržet co nejdéle. 26

27 10. Koloběžka Průpravný cvik na jednooporovou jízdu vpřed (stromeček). Začínáme v základním postoji, snížíme se v kolenou a provedeme opakované odrazy stále stejnou nohou. Procvičujeme na obě strany. Chyby: propnuté nohy v kolenou, záklon trupu, vtlačování kotníků dovnitř a ven. 11. Jednooporová jízda vpřed (stromeček) Pohyb vzniká střídavými odrazy obou nohou, přenášením váhy těla a využitím skluzu bruslí po ledě. Základní postoj na obou nohách přejdeme do podřepu, přeneseme váhu na pravou nohu, levou postavíme na vnější hranu a vytočíme špičku mírně vlevo. Provedeme odraz z celé vnitřní hrany pravé brusle a přeneseme váhu těla na připravenou levou nohu. Levou jedoucí nohu postupně propínáme v koleně a jedeme ve výdrži na jedné noze. Z jízdy na vnější hraně přejdeme následně na obě hrany, snížíme postoj na do podřepu snožného a následuje další odraz levou nohou z vnitřní hrany s přenesením těžiště na pravou. Chyby: odraz ze špičky brusle, propnuté koleno jedoucí nohy při odrazu, předklon trupu a skloněná hlava. 12. Nesouměrné vlnovky vzad Základní postoj, avšak zády do směru jízdy. Vtočíme špičky bruslí k sobě, paty vytočíme od sebe, zatlačíme kotníky dovnitř a obě brusle postavíme na vnitřní hrany. Snížíme se do podřepu a provedeme odraz vzad. Následně vtočíme paty dovnitř, propneme kolena a přitáhneme brusle po vnitřních hranách k sobě. Chyby: vtlačení kotníků dovnitř, příliš široké rozjetí bruslí, přenesení váhy těla příliš vpřed, vysazená pánev, skloněná hlava. 27

28 13. Souměrné vlnovky vzad Obě brusle jsou neustále ve styku s ledovou plochou (dvouoporový postoj). Snížený postoj mírně rozkročmo, provedeme odraz vnitřní hrany levé brusle se současným propnutím nohy v koleně a pohybem pravého ramene a boku vzad. Po dokončení odrazu přeneseme váhu těla na pravou nohu. Následně provedeme ze základního postavení odraz druhou nohou. Váhu těla pravidelně přenášíme z jedné nohy na druhou. Chyby: nedostatečné přenášení váhy těla nad jedoucí nohu, předklon trupu, jízda po zoubcích, nedostatečná práce v kolenou. 14. Jízda po kruhu vpřed odšlapováním Průprava pro překládání vpřed. Z postoje na kruhu ve stoji spojném s natočením levého boku do kruhu provedeme mírný podřep a rotaci trupu směrem do středu kruhu. Pravou paži máme v předpažení, levou v zapažení. Váhu těla přeneseme na levou nohu, která pojede po obvodu kruhu na vnější hraně. Postoj snížíme do podřepu a celou vnitřní hranou pravé brusle provedeme odraz se současným oddálením volné nohy do unožení vzad mírně nad ledem. Pérujeme v kolenou a protlačujeme pánev vpřed. Po odrazu propínáme jedoucí nohu a pravou odrazovou k ní přitahujeme. Po přitažení do stoje spojného opět snížíme postoj a navážeme nový odraz. Chyby: vysazený předklon, nedostatečná měkkost v kolenou, neudržení vnější hrany brusle jedoucí kruh. 15. Překládání vpřed Začínáme na kruhu a popisovaný příklad vysvětluje překládání vpřed vlevo po kruhu. Překládání začínáme z mírného rozjezdu vpřed po kruhu, přičemž se natočíme levým bokem do kruhu, trup natočíme do středu kruhu, pravou paži předpažíme, levou zapažíme. Odraz z vnější (pravé) nohy vnitřní hranou brusle a váhu těla máme nad jedoucí levou nohou. Pravou nohu vedeme do mírného unožení vzad nad ledem. Následně ji 28

29 s mírnou rotací špičky přeneseme vpřed. V okamžiku, kdy se připravujeme položit pravou nohu na led těsně před levou mírně křižmo, provedeme snížení postoje a přeneseme váhu těla na pravou jedoucí nohu a levou nohou provedeme odraz z vnější hrany. Přitáhneme levou nohu k pravé jedoucí. Chyby: odraz ze zoubků bruslí, nepropnutá volná noha, nedostatečná plynulost a měkkost v kolenou, nezpevněné držení trupu a paží. 16. Jízda po kruhu vzad odšlapování Průpravný cvik na překládání vzad. Postavíme se levým bokem do kruhu. Trup natočíme čelem do kruhu a upažíme, přičemž pravou paži držíme v předpažení a levou v zapažení. Snížíme se v kolenou a provedeme odraz vnitřní hranou pravé brusle. Po dokončení odrazu přitáhneme pravou brusli do původního postavení a odraz opakujeme. Cvičení provádíme na obě strany. Chyb: propnuté nohy, předklon a jízda po zoubcích. 17. Překládání vzad Složené ze dvou rozdílných odrazů. Postavení s trupem natočeným dovnitř kruhu a s pažemi stejně jako u překládání vpřed. Levé rameno společně s paží držíme vpřed, pravé rameno s paží vzad. Levou nohou z vnitřní hrany provedeme odraz, váha těla je na pravé noze, která je postavená na vnější hraně brusle. Po provedení odrazu odlehčíme levou nohu, propneme ji v nártu. Při dokončování jízdy po pravé noze mírně zvýšíme postoj a překřížíme levou nohu přes pravou na kterou zároveň přenášíme váhu těla. Odlehčenou pravou nohu se odrazíme z vnější hrany překřížením za nohu levou a s propnutým kolenem ji mírně nadzvedneme nad led. Dokončíme jízdu po levé noze po vnitřní hraně a současně přitáhneme volnou nohu k noze jedoucí. Ze snožného postoje vedeme pravou nohu nad ledem do úkroku na obvod kruhu. Pohled směřuje do směru jízdy, mírně vzad přes pravé rameno. Cvik provádíme na obě strany. 29

30 Chyby: předklon trupu, brzdění o zoubky bruslí, tvrdost v kolenou. 18. Otáčení snožmo ve smyslu trojky vpřed o 180 stupňů Otáčení provádíme na obou nohách, přičemž platí zásada vzájemné výměny vnitřního napětí mezi rameny a boky (rotační impuls). Zpočátku nacvičujeme otáčení na místě a až následně zařazujeme do jízdy. Příklad otáčení vlevo. Základní postoj pří jízdě vpřed do mírného podřepu a pravou paži předpažíme, levou zapažíme. Odlehčením zadní části bruslí přejdeme z podřepu do vzpřímeného postoje a pomocí protirotační práce boků provedeme otočení. Paže držíme v jedné rovině dlaněmi k ledu. Chyby: nedostatečné odlehčení brusle před odrazem, předklon a zabrzdění o zoubky. 19. Otáčení snožmo ve smyslu trojky vzad o 180 stupňů Základní postoj na obou nohách, zády do směru jízdy. Mírný podřep a přetočíme pravé rameno vpřed před špičky bruslí tak, aby osa ramenní kryla stopu přímé jízdy vzad, současně natáčíme hlavu, ramena a paže ve směru otáčení. Před otočením odlehčíme špičky bruslí, zvedneme se z podřepu a výměnou boků provedeme za protirotační práce ramen otočení. Chyby: široký základní postoj nohou, malé odlehčení bruslí, provedení obratu smykem, ztráta rychlosti. 20. Jízda v oblouku vpřed ven Oblouky provádíme střídavě na pravé a levé noze. Začínáme na pomyslné ose, ze které vyjíždíme kolmým nasazením do jednoho oblouku a následně se po jeho dokončení k této ose vracíme a nasazujeme do oblouku druhého. Začneme na pravé noze postavené špičkou brusle vpřed do směru oblouku a levou nohu postavíme kolmo k ní (osy obou bruslí spolu svírají pravý úhel). Před odrazem snížíme postoj do mírného podřepu a natočíme trup zády do středu oblouku. Levý bok tlačíme vzad, současně držíme 30

31 pravou paži vpřed, levou vzad a hlavu natáčíme nad pravé rameno. Ve sníženém postoji přeneseme váhu těla na pravou nohu postavenou na vnější hranu brusle, koleno i pánev protlačíme vpřed a odtlačením levé nohy z vnitřní hrany brusle provedeme odraz. Volnou nohu držíme propnutou přibližně na vzdálenost jedné stopy za nohou jedoucí a vytočenou špičkou ven těsně nad ledem. Během jízdy zatěžujeme hlavně střední část brusle. Přibližně po polovině oblouku měníme postavení trupu, ramen, paží i hlavy, a to současně s plynulým propínáním kolene jedoucí nohy a přitahováním volné nohy, která prochází těsně kolem jedoucí nohy do přednožení dolů. Při dojezdu na pomyslnou osu snožíme obě nohy, nasadíme levou brusli do směru nového oblouku, pravou vytočíme kolmo za patu levé. V tomto okamžiku provedeme mírné snížení postoje a odrazíme se do oblouku na druhou nohu. Chyby: odraz ze zoubku nevytočenou nohou, vysazený bok jedoucí nohy, odklon ramen, paží nebo hlavy od oblouku, nestejnoměrné oblouky. 21. Jízda v oblouku vpřed dovnitř Oblouk vpřed dovnitř na pravé noze začínáme s pravou nohou postavenou na vnitřní hraně brusle do směru oblouku, levou také na vnitřní hraně za patou pravé brusle. Před nasazením do odrazu se snížíme do mírného podřepu, koleno pravé nohy a pánev protlačíme vpřed, levý bok, paži i rameno tlačíme vpřed proti postavení nohou, pravou paži upažíme.váhu těla přeneseme na pravou nohu postavenou na vnitřní hraně a levou nohou provedeme z vnitřní hrany odraz. Vyjíždíme oblouk po vnitřní hraně pravé brusle, levou volnou nohu držíme do poloviny oblouku propnutou vzad na vzdálenost přibližně jedné stopy od paty nohy jedoucí s vytočenou špičkou brusle těsně nad ledem. Osa ramen a pánve je rovnoběžná a v postavení kolmo na stopu. V druhé polovině oblouku vedeme volnou nohu plynule špičkou těsně kolem nohy jedoucí do přednožení dolů, současně měníme spodním obloukem polohu paží (pravá do předpažení, levá do zapažení). Jedoucí nohu v průběhu oblouku měkce propínáme. Náklon po celou dobu 31

32 na střed oblouku. Při dojezdu oblouku snožíme obě nohy a nasadíme levou brusli špičkou do směru nového oblouku a současně vytočíme pravou brusli. Snížíme celý postoj a z celé vnitřní hrany pravé brusle se odrážíme do oblouku vpřed dovnitř na levé noze. Chyby: odraz ze zoubků s nevytočenou nohou, propnutá jedoucí noha v koleně, uvolněné držení trupu, paží a volné nohy, vyjetí oblouku po obou hranách brusle, ploché a krátké oblouky. 22. Trojkový obrat Trojkovým obratem rozumíme obrat o 180 stupňů ve smyslu jetého oblouku se změnou hrany a výjezdem po stejném oblouku. Mohou být z vnější do vnitřní hrany, z vnitřní hrany do vnější hrany a to vždy z jízdy vpřed do jízdy vzad nebo z jízdy vzad do jízdy vpřed. Popisuji příklad trojky z oblouku vpřed ven do oblouku vzad dovnitř na pravé noze. Stejně jako u cvičení oblouků vpřed na pravé noze začínáme odrazem z vnitřní hrany levé brusle do oblouku jetého po vnější hraně pravé brusle. Levou volnou nohu držíme vzad, koleno jedoucí nohy protlačujeme společně s pánví vpřed a pocitově se snažíme tlačit levý bok zpět proti rotaci levého ramene a paže. Stopa oblouku před i po obratu se kryje s osou ramenní, boky jsou v protirotačním pohybu. Při vlastním obratu přitáhneme levou volnou nohu za patu jedoucí brusle a od kyčelního kloubu přes koleno až do špičky ji vytočíme. Volnou nohou nevykonáváme žádný aktivní pohyb, pouze ji po skončení obratu mírně oddálíme od paty jedoucí nohy. Obrat provádíme jemným přenesením váhy brusle na její přední část, nikoliv však na zoubky. Rotační impuls do obratu získáme přetočením osy ramenní proti ose boků. V další fázi trojkového obratu zastavíme získanou rotaci tlakem levého boku i ramena vzad do směru jízdy a pokračujeme v jízdě po oblouku vzad dovnitř. Správně vykreslená trojka by měla mít mezi vlastním nájezdem a výjezdem mezeru na šířku brusle. Nácvik trojkového obratu začínáme nejprve na místě, až následně z pomalé a později rychlé jízdy. 32

33 Chyby: přetočení těla před trojkovým obratem, utíkající bok a volnou nohou před jedoucí nohu, nedostatečné zastavení rotace ve výjezdu z obratu. 23. Obrat ve smyslu měsíce Obrat ve smyslu měsíce spočívá v přešlápnutí z jedné nohy na druhou, přičemž vytočíme paty obou nohou k sobě. Obraty můžeme provádět z pravé i levé nohy, z jízdy vpřed i vzad. Příklad popisuje obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad z pravé nohy. Cvičení začneme z jízdy vpřed na pravé noze s bruslí postavenou na vnitřní hraně, levou nohu vedeme ze zanožení poníž k patě pravé nohy. Přeneseme na ni váhu těla a pokračujeme jízdou vzad na vnitřní hraně levé brusle. Pravá noha opustí led a směřuje do zanožení poníž za patu levé nohy. Trup plynule přetáčíme ve smyslu obratu a paže držíme po celou dobu v upažení. Chyby: nepřesné vytočení volné nohy k patě jedoucí, nedostatečné snížení kolen při obratu. 24. Pirueta na obou nohách Je to rotace kolem své podélné osy. Popisujeme piruetu s rotací doleva. Nácvik piruety začínáme zpočátku na místě. Ze základního postoje přejdeme do mírného podřepu s přenesením váhy těla na levou nohu, pravou vysuneme do unožení vzad a postavíme na vnitřní hranu brusle. Současně s napnutými pažemi ve výšce ramen přetočíme ramena vpravo vzad. Energickým švihem paží vlevo a odrazem pravou nohou po vnitřní hraně s přitlačením na zadní část brusle získáme rotaci. Vnitřním obloučkem špičkou vpřed dovnitř přitáhneme pravou nohu těsně před levou, přeneseme váhu těla stejnoměrně na obě nohy a bruslemi opisujeme malé kroužky. Rotaci zrychlíme stažením paží k ose otáčení, trup i hlavou držíme vzpřímeně. Rychlím upažením zastavíme otáčení. Chyby: vychýlení těla z osy otáčení, nevýrazné stažení paží k ose otáčení. ( Hrázská, 2006, Dědič, 1979, Rezek, Aceti 1990) 33

34 Metodická řada je přizpůsobená střední a starší generaci. Další prvky metodické řady jako postoj v dřepu, výskok snožmo, jízda ve váze vpřed, kozáček, výskok střižný (koníček), výskok snožmo s obratem by měly být zařazovány u začátečníků jen velmi málo a prováděny s největší opatrností. Neboť u těchto prvků existuje zvýšené riziko poškození pohybového aparátu a zvýšené riziko úrazu. Pro absolventy kurzů (pokročilí), kteří chtějí dále pokračovat ve zdokonalování svých dovedností, existují pokračovací kurzy, ve kterých se účastníci učí i další základní obraty a prvky krasobruslení jako jsou: dvojtrojky, protitrojky, zvraty, protizvraty, kličky, choctaw, twizzle,..atd. Kombinací různých kroků, obratů, poskoků se lze učit i různé krokové pasáže. V případě zájmu o taneční bruslení je možné začít i s nácvikem tanců na ledě. Vhodný je nácvik tanců určených pro žákovskou kategorii jako např. kilian, čtrnáctikrok, evropský valčík. Tito pokročilí bruslaři taktéž projevují zájem o synchronizované bruslení. Je to velmi vhodná forma kolektivního bruslení pro tuto výkonnostní a věkovou skupinu. V začátcích bych opět doporučila prvky a tvary určené pro kategorii žactva. Vzhledem k věku i rozdílné výkonnosti bruslařů je vhodné tyto bruslaře rozdělit na několik skupin, z nichž každá trénuje prvky odpovídající jejich věku a výkonnosti. Pokročilejší bruslaře je třeba možné začít učit i různé poskoky, jednoduché skoky (Kadet, Salchow, Toeloop, Rittbergr, Flip, Lutz) a jejich kombinace. Je také možné začít s výukou všech základních piruet. Ve vyšším věku není vhodné trénovat skočené, zakloněné a nízké piruety. Prvky volné jízdy jako jsou různé měsíce, váhové variace, Ina Bauer, Charlotte.. atd. doporučujeme trénovat s individuálním přístupem k trénovanému jedinci vzhledem k náročnosti na pohybový rozsah a pohybový aparát. Všechny vyučované prvky by se měly provádět v menší rychlosti (vzhledem k věku). 34

35 obr. 2: kurzy bruslení pro dospělé 4.2 Informativní dotazník Vzhledem k velkému zájmu o výuku krasobruslení ze strany střední a starší generace v posledních dvou letech a vzniku veteránské skupiny synchronizovaného bruslení, jsme vypracovali dotazník za účelem zjištění důvodů nárůstu zájmu střední a starší generace o bruslení. Dotazník obsahuje 19 otázek a byl dán k vypracování 52 bruslařům. 1. Pohlaví 2. Věk 3. Vzdělání 4. Povolání 5. Bruslil/la jste už někdy dříve? 6. Proč jste se přihlásil/la do kurzu bruslení? 7. Od koho jste se dozvěděl/la o kurzu? 8. Co očekáváte od kurzu? 9. Co vás na bruslení nejvíce baví? 10. Máte zájem o rekreační bruslení nebo i závodní? 35

36 11. Kolik hodin týdně věnujete sportovní činnosti? 12. Kolik bruslení? 13. Kolik by jste chtěl/la? 14. Pomáhá vám bruslení zlepšovat fyzickou kondici? 15. Berete bruslení, že vám pomáhá ve společenském uplatnění? 16. Raději bruslení v kolektivu nebo individuální? 17. Víte, že existují všechny bruslařské disciplíny i ve veteránských kategoriích? 18. Jaký přínos má pro vás bruslení? 19. Připadá vám bruslení drahé ve srovnání s jinými sporty? Vyhodnocení dotazníku Z 52 dotazovaných bruslařů dotazník odevzdalo 26. Z jejich odpovědí vyplývá následující: Většina, tzn. 90% odpovídajících, jsou ženy mezi lety věku, povolání a výše vzdělání respondentů jsou rozmanitá a nehrají roli v zájmu o výuku bruslení. 80% dotazovaných má zkušenosti s bruslením již z dětství a z toho polovina byla v mládí aktivními bruslaři. Hlavním důvodem zájmu o výuku je naučit se správným základům techniky bruslení, zdokonalování se v již nabytých dovednostech, zájem zkusit něco nového, bruslit se svými dětmi, zlepšit koordinaci, pohyb a ovládání svého těla, udržovat fyzickou i psychickou kondici, možnost i závodní činnosti, získání nových přátel a bruslení v kolektivu, příjemné odreagování se od práce, zlepšení nálady, relaxace, aktivní odpočinek. O možnosti této aktivity se dotazovaní dozvěděli nejčastěji z internetu, od přátel a z letáků. Bývalí bruslaři mají většinou zájem o závodní bruslení ve veteránských kategoriích a začátečníci o rekreační. 70% dotazovaných sportuje okolo 6 hod týdně, z toho věnuje bruslení 1-2 hod týdně, ale zájem je o 1 hod týdně více. Naprosto jednoznačně dotazovaní odpovídají, že bruslení zlepšuje jejich fyzickou kondici. Pokud se týká společenského uplatnění tak polovina dotazovaných nevidí v tomhle směru žádný přínos, ale druhá polovina přínos vidí a má díky bruslení 36

37 nové známé a přátele. U 90% dotazovaných převažuje názor, že bruslení v kolektivu je zajímavější více než bruslení individuální. Většina bývalých bruslařů, kteří se pohybují v prostředí krasobruslení ví o veteránských kategoriích, ale začátečníci závodní formu pro dospělé neznají. Většině připadá bruslení jako finančně dostupný sport. 4.3 Pravidla a závodní činnost Závodní činnost pro kategorii Adults dospělí má svá přesná pravidla, která si určují národní svazy států. V mnoha státech jako (USA, Kanada, Finsko, Anglie, Francie, Itálie, Švýcarsko, Německo) se pořádají závody pro tyto kategorie. Nejvíce rozšířenou disciplínou jak co do počtu pořádaných závodů, tak co do počtu aktivních závodníků je synchronizované bruslení. V kategorii sólového bruslení jsou například na jednom z největších mezinárodních závodů pro dospělé v Oberstdorfu (Německo) jak věková tak výkonnostní pravidla nastavena tak, aby se závodů mohlo zúčastnit co nejvíce bruslařů různého věku i výkonnosti. Věkově jsou závodníci rozdělení do 4 skupin v rozmezí let. Výkonnostně se skupiny dělí na: Mistrovskou, Zlatou, Stříbrnou a Bronzovou třídu. Největší rozdíly v povolených prvcích jsou u krasobruslařských skoků. V kategorii Mistrovské jsou povoleny všechny i dvojité i trojité skoky, v kategorii Zlaté je povolen jednoduchý Axel-Paulsen a dvojité skoky (mimo Flip a Lutz), v kategorii stříbrné jsou povoleny jednoduché skoky včetně Axel-Paulsena a v kategorii Bronzové mohou závodníci skákat pouze jednoduché skoky (mimo Axel). S přihlédnutím na věk a zdravotní stav závodníků jsou takováto omezení vhodná. Pokud se týká piruet a krokových pasáží jsou omezení menší. Týkají se především skočených piruet. V sólových kategoriích se jezdí pouze volná jízda, která trvá nejméně u kategorie Bronzové 1 min 40 sec a nejvíce u kategorie Mistrovské 3 min. V kategorii sportovních dvojic u Mistrovské kategorie se největší omezení týká odhazovaných skoků jsou povoleny jen jednoduché a dvojité. V kategoriích nemistrovských jsou zakázány i některé druhy zvedaček a sólové i odhazované 37

38 skoky jsou dovoleny pouze v jednoduchém provedení. Jezdí se také jako u solových kategorií pouze volná jízda a stejná je i její délka 3 min. Taneční páry absolvují jak povinné tance, tak originální tanec i volnou jízdu. V Mistrovské kategorii jsou zařazeny obtížnější povinné tance a omezení u nemistrovských kategorií jsou v tancích na ledě velmi malá. Doba trvání je taktéž maximálně 3 min. Na letošní ročník těchto závodů je přihlášeno přes 250 účastníků. Největší zájem je o kategorii žen a kategorii tanečních párů. Jsou přihlášeny i 3 účastnice z ČR, což svědčí o zájmu o tuto kategorii u nás. Závody v těchto kategoriích se nepořádají pouze v Oberstdorfu, ale například i v Lipsku a dalších městech vždy dle aktuálního kalendáře závodů. Jeden z nejpropracovanějších systému soutěžení a největším počtem zájemců o aktivní závodění v tomto věku je v USA. Během celého roku se celonárodně pořádají nekvalifikační závody a zhruba 6-8 týdnů předem se v různých částech země pořádají otevřené kvalifikační závody na Mistrovství USA dospělých. Dospělí mají i několik příležitostí utkat se na závodech s mezinárodní účastí. Závody dospělých se dělí do kategorií dle věku a úrovně a to v různých disciplínách, např. volných jízd jednotlivců a to např. tanečních či akrobatických, nebo párových či skupin synchronizovaného bruslení. Věkové kategorie jsou rozděleny do pěti skupin: I let II let III let IV let V 61 a více let 38

39 obr. 3: ADULTS Nejvhodnějšími disciplínami pro pokračování v závodní činnosti krasobruslařů jsou tance na ledě a synchronizované bruslení. Závody v synchronizovaném bruslení pro kategorii Dospělí -Adults jsou také pořádány podle pravidel národních federací evropských států nejčastěji ve Švýcarsku, Anglii, Finsku, Francii a Německu. Další státy jako například Itálie, Rakousko, Česká republika mají taktéž své zastoupení mezi závodními týmy, ale mezinárodní závody zatím nepořádají. Největší zastoupení a nejvyšší počet bruslařů mají v zemích USA a 39

40 Kanada. Například v USA mají dvě kategorie dospělých závodních týmů (OPEN ADULTS 19 let a starší a MASTERS 25 let a starší). Mezi závody s největší tradicí pro dospělé v synchronizovaném bruslení v Evropě patří určitě závody ve švýcarském Widnau. Již od roku 2001 se pravidelně závodu zúčastňují týmy 3 až 5 států. Největší počet 10 týmů se závodů zúčastnilo v roce V roce 2008 se premiérově závodu zúčastnil i první český tým ALL STARS z Brna a obsadil 4. místo. Tým ALL STARS z Brna vznikl v roce 2008 je složen většinou z bývalých bruslařek ze všech krasobruslařských disciplín. Tým má 18 členek a věkový průměr je 33 let. Po roce působení dokázal tým vyhrát i mezinárodní závod ve Švýcarsku Biasce. Tým trénuje spolu 1x týdně 1,5 hod. Většina členek uvádí, že svůj návrat či pokračování v krasobruslařské kariéře vítají a chtěly by i nadále v ní pokračovat. Zatím jediné (zkušební) závody pro tuto kategorii pořádané v ČR se uskutečnily v roce 2008 a 2009 v Jihlavě bez mezinárodní účasti. Vzhledem k tomu, že v ČR neexistují závodní pravidla pro tyto rekreační Hobby kategorie včetně dospělých, chtěla bych navrhnout alespoň základní národní pravidla pro kategorii dospělých v synchronizovaném bruslení. obr. 4: ALL STARS 40

41 Bruslení dospělých v Kanadě funguje již nějakou chvíli, ale první národní závod proběhl v březnu roku Závod je nyní známý jako Skate Canada Adult Championships. Prvního ročníku se zúčastnilo asi 70 závodníků a v roce 2007 už to bylo asi 120. Závodí se v kategoriích volná jízda-ženy a muži a umělecká jízda ženy a muži, povinné tance a volné tance. Národní šampionát v Kanadě zatím díky nižšímu počtu závodníků nevyžaduje kvalifikaci. Nejsou zatím ani zvláštní testy pro dospělé. Soutěže mají čtyři věkové kategorie. Při závodu se dělí výkonnostně do několika kategorií: bronzové, stříbrné, zlaté a mistrovské. V mistrovské kategorii ovšem není příliš mnoho závodníků a tak závodí společně v jedné skupině. Podobně i párů je méně, vzhledem k tomu, že většina závodníků má běžné zaměstnání a je těžké najít partnera v místě bydliště a k tomu se věnovat této náročnější disciplíně. Na posledním Kanadském mistrovství dospělých, které bylo pořádáno ve Fridridanu, NB 1-5.dubna 2009 se soutěžilo i ve sportovních dvojicích. Pravidla se v podstatě příliš neliší od soutěží v USA a Evropě. Nejvíce soutěžících bylo v kategorii interpretačního bruslení. V kategorii sportovních dvojic a tanečních párů byl počet soutěžících nejmenší, soutěžily pouze 2 páry. Mistrovství se z převážné části zúčastňují ženy. Někteří kanadští závodníci se zúčastňují také mezinárodních závodů, např. v USA, Německu, Francii, Švýcarsku nebo Rusku. Pokud se týká kategorie synchronizovaného bruslení, je mistrovství Kanady pořádáno pro všechny kategorie zároveň, včetně kategorie dospělých. Zajímavostí tohoto mistrovství je ještě rozdělení na kategorie závodní a kategorie festival - hobby. Vítězem závodní kategorie byl letos tým klubu Nova. V klubu ve kterém se tento tým připravuje, jsou dokonce 3 týmy dospělých. Za sezónu se tyto týmy zúčastní okolo 5 závodů a to převážně v Kanadě. 41

42 Obr. 5: Nova http: // Obr. 6: Adults http: // 42