SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU

Transkript

1 SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU Výbor pro sociální věci a životní prostředí PRACOVNÍ DOKUMENT o rybolovu a jeho sociálních a ekologických aspektech v rozvojových zemích Zpravodajové: Joseph Sanga (Šalamounovy ostrovy) a Emanuel Jardim Fernandes DT\ doc APP/3816

2 Úvod Námořní a vnitrozemský rybolov vytvářejí přirozenou součást obživy v mnoha rozvojových zemích, ať už jako důležitý zdroj potravy nebo významný vývozní artikl. Kromě dobře sledovaného odvětví rybolovu na volném moři je důležité rozpoznat význam přínosu, jaký pro zajišťování potravin představují ryby lovené jako vedlejší příjem u převážně zemědělských domácností. U hlavních aktérů v oblasti námořního rybolovu došlo k jistému posunu. V posledních letech získávají stále větší podíl na odlovu rozvojové či rozvíjející se země, přičemž stále významnější roli sehrává Čína a Indie, takže tyto země mají nyní větší odlov než rozvinuté země. Naproti tomu produkce Afriky a Jižní Ameriky je stále velmi malá navzdory významné technické a finanční pomoci poskytované Africe. Podle zprávy o stavu světového rybolovu a akvakultury (SOFIA) 2004 představovala v roce 2002 celosvětová produkce rybolovu a akvakultury asi 101 milion tun rybího masa. To znamená dodávky 16,2 kg na hlavu (ekvivalent živé váhy), přičemž akvakultura se od roku 2000 podílí na růstu dodávek na hlavu. Podíl rybích bílkovin na celkových světových dodávkách živočišných bílkovin vzrostl ze 14,9 % v roce 1992 na nejvyšší míru 16,0 % v roce 1996 a blížil se této úrovni (15,9 %) v roce Mořská loviště lze obecně rozdělit do kategorií: pobřežní nebo příbřežní loviště nejčastěji se jedná o řemeslný lov; a loviště na volném moři rybolov, který je většinou komerční a vyžaduje mechanické loďstvo pro plavbu po oceánu. Mořské populace ryb na volném moři mohou být loveny plavidly pobřežních států nebo na základě dohod o rybolovu flotilami lovícími ve vzdálených vodách (DWF) vyspělé země. Bez ohledu na to, zda se rozvojová země rozhodne prodat svůj majetek nebo vytvořit vlastní rybolovné kapacity, řemeslný rybolov musí být zachován vzhledem k jeho přínosu pro ekonomiku, výživu a zaměstnanost pobřežních komunit řemeslníků. Demografické trendy naznačují rostoucí tlaky na zdroje, jak stále více jedinců hledá obživu v rybolovu a jak roste celosvětová poptávka. Významná část lovišť je rovněž ve vnitrozemských vodách. Tyto loviště je často těžké evidovat vzhledem k tomu, jak jsou rozptýlena. Vnitrozemský rybolov obecně může mít největší dopad na rozvoj venkova. V záplavových územích se například množství lidí včetně žen a dětí věnuje příležitostnému rybolovu, čímž jejich domácnosti získávají významný doplněk vysoce kvalitních živočišných bílkovin. Rozsah říčních systémů rovněž omezuje vzdálenost, na níž musejí být ryby přepravovány. Podobnou úlohu mohou plnit přehrady a nádrže, zejména pokud se stavějí v oblastech, kde je málo vodních ploch. Námořní i vnitrozemský řemeslný rybolov obvykle zahrnují nejchudší skupiny obyvatelstva. Je to často jeden z mála druhů obživy přístupný lidem, kteří nevlastní půdu, a často se stává základní obživou. A tak s tím, jak roste populace lidstva a půda se stává luxusem, bude narůstat tlak, aby lidé přijímali rybolov za svou obživu. Některé odpovědi na tento tlak nabízí akvakultura, zdaleka však není všelékem. Obvyklé druhy akvakultury však vyžadují vlastnictví nebo přístup k rybníkům a vodě, což opět oslabuje pozici těch nejchudších. Není pravděpodobně náhodou, že nejúspěšnější zemí v oblasti akvakultury je Čína, kde je půda znárodněna. APP/3816 2/6 DT\ doc

3 Výzvy pro odvětví rybolovu V poslední době se situace ve světovém rybolovu zásadně změnila. Rybářské flotily všech druhů řemeslné, poloprůmyslové a velkoprůmyslové se výrazně rozrostly a jsou vybaveny technologiemi, které výrazně posílily jejich schopnost odchytu a výkonnost. Dojezd a záběr těchto flotil a kapacita světových trhů vstřebat ryby, které uloví, se rozrostla do té míry, že většina rybářských oblastí na světě je dnes plně, ne-li nadměrně, využívána. Neboť ve stále nových hlavních rybolovných oblastech po celém světě překračuje odlov udržitelné limity. To vede k zániku celých rybolovných oblastí a na nich závislých komunit a k trvalému úbytku kapacity moří poskytovat udržitelný zdroj potravy pro rostoucí světovou populaci. Úpadek stavu zdrojů rybolovných oblastí je zčásti způsoben špatnou politikou. Konkrétně v pobřežních vodách, kde počet lidí věnujících se řemeslnému a drobnému rybolovu vzrostl často dramaticky ať už z důvodu celkového nárůstu populace nebo tlaku na jiné formy zaměstnání, které nutí obyvatelstvo věnovat se rybolovu buď trvale, nebo sezónně. Navíc nový poloprůmyslový a průmyslový rybolov využívající stejných pobřežních zdrojů, jaké využívá drobný sektor, vede ke konfliktům a rozpadu rybích populací. Na otevřeném oceánu, ať už v teritoriálních nebo mezinárodních vodách, je omezování rybolovu rozsáhlých námořních loďstev často složité z důvodu nedostatečného porozumění biologii a populační dynamice rybí populace. To následně vede k nadměrnému odlovu rybolovných zdrojů. Prioritou rozvoje rybolovu se tedy téměř celosvětově stává udržení produkce lovišť pomocí lepšího řízení zdrojů. Za poslední léta se připojuje stále větší počet rozvojových zemí k mezinárodním nástrojům pro rybolov a stávají se členy regionálních organizací rybolovu (RFB). Tento trend je povzbudivý, neboť odráží zájem rozvojových zemí na posilování regionální spolupráce a zlepšení řízení mezinárodního rybolovu. Regionální organizace rybolovu podnikají inovační a společnou akci k zavedení mezinárodních nástrojů pro rybolov, mnohé z nich ve snaze obnovit zdecimované populace, zabránit dalšímu úbytku a zasáhnout proti nezákonnému, neohlášenému a neregulovanému (IUU) rybolovu. Regionální organizace rybolovu jsou však omezovány nevůlí členských států svěřit dostatečné rozhodovací pravomoci a odpovědnosti regionálním organizacím rybolovu a jejich neochotou zavádět rozhodnutí přijatá regionálními organizacemi rybolovu. Zavedení těchto nástrojů je proto velkou výzvou pro orgány pro oblast rybolovu těchto zemí, které v mnoha případech trpí nedostatkem lidských a finančních zdrojů. Podle Strategie pro zlepšení informovanosti o stavu a trendech rybolovu (Strategie-STF), schválené výborem FAO pro rybolov (COFI) dne 28. února 2003, mají příslušné mezivládní a nevládní organizace a finanční orgány uznat, že mnohá drobná loviště a loviště s více živočišnými druhy, zejména v rozvojových zemích, nejsou dostatečně kontrolována a je třeba zlepšit osvětu o důležitosti kontroly těchto lovišť. Sociální aspekty rybolovu Sociální a kulturní faktory ovlivňující ty, kteří tvoří součást odvětví rybolovu, jsou zvláště složité, neboť spojují systém soustředěný kolem využití rybolovných zdrojů s mnohem širším DT\ doc 3/6 APP/3816

4 systémem, který vymezuje vzájemnou interakci mezi lidmi. Jakkoli jsou však tyto faktory složité, je stále častěji uznávána jejich klíčová důležitost. Mnohé z chyb v minulosti v rozvoji rybolovu a řízení jsou připisovány neporozumění ze strany odpovědných osob široké škále sociálních a kulturních faktorů v životě lidí v rámci tohoto odvětví a jejich vlivu na zásahy do rybolovu. Sociální struktura rybářských komunit, forma orgánů řídících využívání zdrojů, modely rozhodovacích procesů mezi těmi, kdo využívají zdroje, nebo historické a kulturní prostředí rybářských komunit mohou mít hluboký vliv na to, jak jsou vnímány inovace v odvětví rybolovu nebo jak jsou přijímány iniciativy řízení, bez ohledu na to, jak vhodné mohou tyto inovace nebo iniciativy připadat analytikům či těm, kdo přijímají rozhodnutí. Klíčové sociální aspekty v oblasti rybolovu mohou zahrnovat: Motivace a priority těch, kdo využívají zdroje; Společenské instituce a jejich vliv na zdroje; Vedení a rozhodování; Tok zdrojů uvnitř komunit; Role žen, dětí a starších lidí v systému rybolovu; Místo různých činností rybolovu ve strategii obživy komunit a domácností; Způsob účasti různých skupin těch, kdo využívají zdroje; a Rozložení chudoby a zranitelnosti mezi těmi, kdo využívají zdroje. Rostoucí soupeření o ubývající zdroje vedlo mnohé malé rybáře k tomu, že chytají dále na moři, čímž se zvyšuje riziko jejich střetu s průmyslovými rybářskými plavidly a obchodními loděmi. Malá rybářská plavidla jsou obecně špatně vybavená, chybí jim nejzákladnější bezpečnostní vybavení, jako jsou záchranné vesty, vysílačky nebo radiolokátory. V těchto podmínkách na moři často dochází ke ztrátám na životech v rybářských komunitách, což mívá sociální dopady na rodiny zahynulých rybářů. I když mnohé komunity spoléhají na tradiční systém solidarity při podpoře rodin zahynulých rybářů, tyto mechanismy se často ukazují z dlouhodobého hlediska nedostatečné. Banky a ostatní finanční instituce doposud nedokázaly vytvořit pojišťovací produkt přizpůsobený potřebám drobných rybářů. Dále je třeba zdůraznit, že sociální a právní status rybářů je často nejasně vymezen, neboť zákonodárci v mnoha rozvojových zemích tuto problematiku pomíjejí. Ekologické aspekty rybolovu Narůstající intenzifikace rybolovu by mohla způsobit oceánům takové škody, jaké způsobilo intenzivní zemědělství za poslední desetiletí půdě. Stav poznání o moři a škody způsobené rybolovem vyvolávají znepokojení. Rybolov má významný dopad na životní prostředí v moři a to jak prostřednictvím přímých vlivů, tak vlivů nepřímých. Přímé vlivy zahrnují lovení cílových i necílových druhů a vliv rybářské výzbroje na společenstva žijící na mořském dně. Mezi nepřímé vlivy patří znečištění související s rybolovem, jako jsou utržené tenatové sítě a narušování potravinových řetězců. Jestliže rybí populace poklesne pod lovitelnou úroveň, neomezují se dopady pouze na biologické důsledky pro tuto danou populaci, ale na širší životní prostředí v moři a jeho uživatele. Proto v zájmu zachování životaschopných rybářských komunit v budoucnu je zapotřebí udržet zdravé životní prostředí v moři. Jsou potřebné nové inovace zaměřené na zajištění obživy pro rybářský průmysl, jakož i budoucnost pro životní prostředí v moři. To APP/3816 4/6 DT\ doc

5 bude vyžadovat investice do řídících systémů pro rybolov založený na ekosystémech, jež bude při řízení klást důraz na udržení dlouhodobého zdraví ekosystémů lidmi přiměřeně využívaných. Ochrana a zachování biologické rozmanitosti a ekosystémů v moři prostřednictvím zřízení podmořských parků nebo jiných druhů chráněných oblastí mají v rozvojových zemích omezenou účinnost, neboť většina z nich nemá dostatečné prostředky na zavedení a vymáhání ochranných a řídících opatření ustanovených v řídících plánech pro tyto oblasti. Rovněž zavedení ochranných a řídících opatření zakazujících používání škodlivého rybářského vybavení nebo metod se ukázalo obtížným. Dopad rybolovu na mořské savce je jedna z mnoha oblastí antropogenního působení. Přímé vlivy znečištění a těžby nejsou obvykle závislé na hustotě. I přes nejnápadnější následky, včetně zaplétání mořských savců do rybářského vybavení nebo zabíjení mořských savců jako vedlejších úlovků, což jsou pravděpodobně nejhůře odhadnutelné účinky rybolovu, má rybolov na mořské savce nepřímý vliv prostřednictvím změn, které způsobuje struktuře ekosystému. Některé z těchto nepřímých účinků mohou být pro mořské savce negativní, některé pozitivní. Akvakultura se v posledních desetiletích v celosvětovém měřítku rozrůstá a očekává se, že se bude rozšiřovat zeměpisně, pokud jde o kultivované druhy i používané technologie. Do roku 2030 se očekává, že akvakultura bude v dodávkách převládat a že se bude omezovat úloha rybolovu v zemích OECD s tím, jak se bude zvyšovat podíl odlovu a zpracování v rozvojových zemích. V důsledku tohoto rozšíření se objevily obavy z nadměrného využívání zboží a služeb poskytovaných akvakultuře životním prostředím a otázky ohledně její udržitelnosti. Pěstování vodních organismů má vliv na biologickou rozmanitost přírody. Akvakultura je považovaná za potenciální příčinu ztráty biologické rozmanitosti, způsobené interakcí mezi uniklými chovanými zvířaty nebo únikem odpadu do širšího prostředí. Akvakultura je rovněž schopna rozšířit nebo doplnit ztrácející se biologickou rozmanitost v životním prostředí. Přirozené prostředí může zpracovat a rozředit živné látky a chemické odpady pocházející z akvakultury. Dosažení tohoto cíle udržitelným způsobem záleží na schopnosti životního prostředí poskytnout tyto služby bez obtíží, což v důsledku závisí na zdraví celého systému. Z tohoto plyne, že zatížitelnost životního prostředí se stává stále důležitějším pojmem pro budoucí řízení v oblasti životního prostředí a akvakultury. Regulační opatření rybolovu založená na spolehlivém vědeckém výzkumu hrají důležitou úlohu v omezení vlivu činností spojených s rybolovem na životní prostředí. Protikladné cíle různých aktérů v odvětví rybolovu a poradenství ze strany řízení, které přehlíží důležitost individuální motivace, nadále přispívá k neuspokojivému stavu věcí v oblasti ochrany životního prostředí v moři. Používání pobídek ke změně individuálního i kolektivního jednání ve vztahu k životnímu prostředí je stále častěji uznáváno za nástroj schopný zmírnit dopady na životní prostředí. Podpora iniciativ, které mohou využít zájmy různých zúčastněných skupin jako nástroje udržení zdravého životního prostředí v moři, by měla mít přednost jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. DT\ doc 5/6 APP/3816

6 Činnosti AKT/EU Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU se věnuje otázkám spojeným s rybolovem již deset let. Byla přijata usnesení o drobném rybolovu, o obchodních a hygienických standardech, o udržitelném rozvoji rybolovu a o lovných druzích ryb, jako je například tuňák. Nyní je důležité se k tomuto tématu vrátit, zejména v době, kdy se projednává první nová dohoda o partnerství v oblasti rybolovu od doby, co Rada EU v červenci 2004 přijala integrovaný rámec pro dohody o partnerství v oblasti rybolovu se třetími zeměmi. O této dohodě jednají EU a Šalamounovy ostrovy. Rovněž je důležité vrátit se k tomuto tématu v době, kdy svět pohlíží na oceány novým pohledem, ať už na národních úrovních, kdy vlády vypracovávají své národní politiky o mořských zdrojích, či na úrovni mezinárodní, kdy se v prostorách UNESCO v Paříži má v lednu 2006 konat Globální fórum o oceánech, ostrovech a pobřežních oblastech. Tato zpráva je tedy dobře načasovaná a jistě se bude dotýkat všech důležitých oblastí s vědomím toho, že rybí populace musí být zachovány a rybolovné zdroje zhodnoceny/ceněny, přičemž bude mít vždy na paměti potřebu přístupu místních obyvatel k rybolovným zdrojům, potravě, zaměstnání a příjmům. Místní obyvatelstvo by mělo mít dostatečné pravomoci, aby se mohlo plně účastnit jednání o mezinárodních dohodách o rybolovu a formulování národních politik rybolovu. Mělo by se jim dostat pomoci při vytváření místních integrovaných sítí od primárních (rybolov) k terciárním (marketing) činnostem, aniž by se zapomínalo na sekundární (uchovávání, zpracování, konzervace). Úlohu EU v jejím vztahu se zeměmi AKT lze shrnout takto: země AKT umožní rybářským plavidlům EU rybolov ve svých vodách s tím, že v budoucnu tato plavidla jejich vody opustí; EU pomohla zavést do praxe veškeré struktury, které usnadní zemím AKT pokračovat v udržitelném a organizovaném rybolovu, a zajistit tak obživu pro své obyvatele, a prodávat přebytek rybího masa a rybích produktů, vytvářet či zachovávat pracovní místa a mít úplnou kontrolu nad svými vodami. APP/3816 6/6 DT\ doc