Josef Zítek ( ), ãesk architekt evropského formátu

Transkript

1 Josef Zítek ( ), ãesk architekt evropského formátu Jifií T. KOTALÍK A NOTACE: Autor pfiedstavuje Ïivotní dráhu a dílo Josefa Zítka, jednoho z pfiedních architektû a vûdãích umûleck ch osobností druhé poloviny 19. století v ãesk ch zemích. âiní tak nejen z hlediska domácího, ale i mezinárodního kontextu. Pfiedstavuje jej nejen jako architekta mezi jeho známé projekty patfií realizace Národního divadla nebo Rudolfina i jako pedagoga a zafiazuje ho mezi architekty evropské a svûtové úrovnû. 1 V ãeském prostfiedí je architekt Josef Zítek v eobecnû uznáván a oceàován, zejména pro svûj zásadní podíl na realizaci Národního divadla. ZaslouÏila se o to fiada historikû architektury a umûní, ktefií jeho Ïivot a dílo od konce 19. století aktuálnû pfiipomínali a hodnotili. JiÏ Zdenûk Wirth ve své prûkopnické práci o ãeské architektufie 19. století jej neváhal oznaãit za legendární postavu ãeského umûní a národního obrození XIX. století. 1 Alois Kubíãek, kter se v raznû zaslouïil o zakoupení architektovy pozûstalosti pro Národní technické muzeum a stal se v roce 1932 pfii pfiíleïitosti pfiipomínky sta let od Zítkova narození jeho prvním seriózním biografem, jej zafiadil mezi zakladatelské osobnosti ãeské novodobé kultury a napsal: Josef Zítek znamenal pro ãeskou architekturu pfiesnû to, co pro na i hudbu Bedfiich Smetana, pro sochafiství Josef V. Myslbek a pro malífiství Josef Mánes. 2 Antonín Matûjãek ve své monografii o umûlcích Národního divadla správnû zhodnotil: se Zítkem povstal u nás první moderní architekt vûbec. 3 K Zítkovû bibliografii pfiispûli v znamnû i mnozí dal í: autorka první monografie Eva Krtilová, autor pronikav ch morfologick ch studií Miroslav Koreck, Zoroslava Drobná ve své materiálovû bohaté a stále cenné monografii. 4 Evropské souvislosti v raznû pfiipomenuli Marie Bene ová a naposledy Karel Ksandr, kter na okraj souborné v stavy v Rudolfinu konstatoval, Ïe Josef Zítek stal se ve své generaci jedním z pfiedních umûlcû stfiední Evropy. 5 Nejnovûj í souhrnná práce o v voji ãeské architektury, vydaná v rámci ediãní fiady Velk ch dûjin zemí Koruny ãeské v roce 2009 v nakladatelství Paseka, k Zítkovi pouze lapidárnû sdûluje: Byl nejsil- Poznámky 1 Zdenûk WIRTH, Antonín MATùJâEK: âeská architektura XIX. století, Praha Není-li uvedeno jinak, pocházejí fotografie z archivu Národního muzea. Obr. 1. Praha, Národní divadlo, budova po svém znovuotevfiení, stav kolem roku Alois KUBÍâEK: Architekt Josef Zítek, in: Umûní, 1932, s Antonín MATùJâEK: V tvarníci Národního divadla, Praha 1954, s Eva KRTILOVÁ: Architekt Josef Zítek, Praha 1954; Miroslav KORECK : K útvaru vstupního loggiového ãela Národního divadla v Praze, in: Umûní, 1955, ã. 1, s ; t Ï: Sto let Zítkova projektu Národního divadla v Praze, in: Umûní, 1966, s ; Zoroslava DROBNÁ: Josef Zítek Národní divadlo a jeho tvûrce, edice Odkazy pokrokov ch osobností, Melantrich, Praha Marie BENE OVÁ: Dvû století ãeské architektury, Praha 1980; Karel KSANDR: Architekt Josef Zítek, katalog v stav v Rudolfinu, Praha 1996; t Ï: Josef Zítek architekt, pedagog a památkáfi, Národní divadlo, Praha

2 3 2 4 Obr. 2. Josef Zítek v dobû v marského pobytu roku Obr. 3. V mar, Nûmecko, budova Zemského muzea, návrh z let , realizováno K návrhu obdélníkového pûdorysu s vûïemi na nároïích inspirovaly Zítka italské renesanãní vily. Nad stfiední schodi Èovou ãástí muzea Zítek umístil kupoli obdobného tvaru, jakou pozdûji pouïil u stfiechy Národního divadla. Obr. 4. V mar, Nûmecko, budova Zemského muzea, plán hlavní fasády. Do prvního patra muzea umístil sál pro cyklus nástûnn ch obrazû Odyssea malífie Prellera. Muzeum bylo po kozeno na konci 2. svûtové války a za Nûmecké demokratické republiky budova dále chátrala. Do pûvodní podoby byla opravena aï po sjednocení Nûmecka. nûj í osobností ãeské neorenesance. 6 To je jistû pravda, ale je to trochu málo. Na skuteãnû evropsk v znam tohoto tvûrce se bohuïel stále zapomíná, coï je ostatnû v eobecn osud i dal ích osobností ãeské v tvarné kultury, které aï na v jimky nemají cizojazyãné monografie a v ir ím svûtovém kontextu zûstávají stále prakticky neznámé a nedocenûné. 7 Pokusme se krátkou úvahou ZítkÛv evropsk rozmûr pfiipomenout. 8 V ãem byl Josef Zítek architektem evropského formátu? V první fiadû sv m zakotvením v irokém evropském prostoru. Zaãátek je jako z pohádky. Josef Zítek, narozen jako pohrobek karlínského evce ve sluïbách eráru (pocházel z chudého gruntu z vesniãky Bzové u Îebráku), dospûl zásluhou ryzí obûtavosti své matky (dcery krejãího z Chocerad), Èastné shody okolností a zejména vlastním pfiiãinûním k nejvy ím metám spoleãenského uznání. Onou zásadní Èastnou hvûzdou se stala skuteãnost, Ïe Zítkova matka získala v roce 1839 místo pradleny v rodinû v znamného vlastence a mecená e, zemského advokáta Adolfa Maria Pinkase. Pravideln rodinn host, malífi Josef Mánes, neomylnû rozpoznal pronikav v tvarn talent mladého Josífka, jeho bratra Jana i Pinkasova syna Sobûslava Hypolita, pfiedurãeného k právnické profesi. VyrÛstali spolu a dokázali své ambiciózní sny (z pohledu kaïdodenní reality poloviny 19. století) realizovat. Sobûslav Hypolit Pinkas jako jeden z pilífiû ãeské realistické malby a malífi, kter uspûl i v tûïké konkurenci tehdej í PafiíÏe, Jan Zítek jako vynikající a uznávan, ve Vídni kolen rytec a pozdûji dlouholet profesor první praïské prûmyslové koly a Josef Zítek, autor zásadních architektonick ch realizací ãeské emancipující se spoleãnosti, zakladatel a hybatel ãeského architektonického vysokého kolství. Atmosféra Pinkasovy rodiny zcela jistû pfiinesla Josefu Zítkovi onen základní rozmûr lidské identity, kter souvisel s romantickou emancipací evropsk ch národû. ZaÏil osobnû a zcela konkrétnû Palackého, Riegera, Havlíãka (jemuï vzdal hold sv m návrhem jeho hrobu na Ol anech) a jejich prostfiednictvím poznal i novou filozofii ãesk ch Poznámky 6 Petr KRATOCHVÍL a kol.: Velké dûjiny zemí Koruny ãeské Architektura, Paseka, Praha 2009, text TaÈány Patrasové na s Zmínky o Zítkovi v zahraniãní literatufie jsou bez v jimky zcela marginální, vût inou v rozsahu maximálnû struãn ch hesel v základních biografick ch lexikonech a okrajov ch zmínek ve velk ch syntézách k tématu architektury 19. století ve stfiední Evropû. 8 Publikovan text pfiedstavuje komentovanou anotaci pfiedná ky, kterou jsem prezentoval v rámci zasedání Národní sekce ICOMOS dne v budovû b valého Federálního shromáïdûní v Praze a která byla zpracována na základû m ch pfiedná ek na Akademii v tvarn ch umûní v Praze a mnou zpracovan ch biografick ch hesel pro publikaci Slavné osobnosti v dûjinách Prahy 5, Perseus, Praha 2006, s , a dosud nevydaného Slovníku ãesk ch architektû pro nakladatelství Titanic. 9 K. KSANDR, 2009, cit. v pozn. 5, s

3 5 6 Obr. 5. Vlínûves (okres Mûlník), kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, stav kolem roku Návrh pochází z roku 1864, realizováno v letech Zítkovy skici se staly v chozím podkladem pro Josefa Schulze pfii vypracování závûreãn ch projektû kostela. Obr. 6. Vlínûves (okres Mûlník), kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, presbytáfi. Hlavní oltáfi z roku 1866 pojat v novorománském slohu byl vyroben z dubového dfieva. Podle nápisu na oltáfii byl vûnován kostelu ZdeÀkou, princeznou Lobkowitzovou. dûjin a politiky vãetnû zrození ideje Národního divadla. Josef Zítek aktivnû proïil Slovansk snûm a v fiadách studentské setniny i revoluãní rok Mnohem pozdûji si bûhem Zítkovy italské cesty zapsal syn jeho mecená e a pfiítele Friedricha Prellera do deníku: Josef Zítek je pfies své zufiivé ãe ství pfiíjemn a vzdûlan muï. 9 Josef Zítek po krachu revoluce v roce 1848 racionálnû pochopil, Ïe pokud chce realizovat svûj Ïivotní plán, to jest stát se architektem, musí tomuto snu mnohé obûtovat. Maximálnû vyuïíval v ech vzdûlávacích moïností, které mu tehdej í úzkoprsá Praha nabízela (âeská stavovská reálka, kurz pozemního stavitelství prof. Karla Eisenfelda v rámci âeské polytechniky), absolvoval zde v echny, i nepovinné zkou ky na v bornou a s vynikajícím prospûchem, vysvûdãením nemajetnosti a Pinkasovou podporou nakonec zvládl i druhé, rozhodující kolo v rámci studií na Akademii ve Vídni. Zde byl Ïákem slavn ch architektû Ringstrasse Karla Roesnera, Eduarda van der Nülla, Augusta Siccarda von Siccardsburga, Friedricha von Schmidta, Teofila Hansena a dal ích. SoubûÏnû se studiem praktikoval ve vídeàské projekãní kanceláfii Josefa Krannera, vyuãil se fiemeslu a sloïil stavitelské zkou ky. V roce 1858 získal prestiïní ímskou cenu spojenou s cestovním stipendiem a pfiíslibem kariéry ve státních sluïbách. Ve své dobû dosáhl maxima, v rámci tehdej í stfiední Evropy neexistovala kvalitnûj í kola a kariérní základna. Praxe v ateliéru jeho uãitelû, ve své dobû piãkov ch vídeàsk ch architektû van der Nülla a Siccardsburga, dala Josefu Zítkovi mnoho (mimo jiné i pfiíleïitost aktivnû pfiispût k soutûïnímu projektu na âeskou spofiitelnu v Praze v letech ), stejnû tak i následné pedagogické pûsobení na vídeàské Akademii v roli van der Nüllova asistenta. Stipendijní pobyty v letech vyuïil Josef Zítek maximálnû nejenom k autentickému poznání architektonického bohatství Itálie od antiky ke gotice a renesanci, ale v rámci prodlouïeného stipendia i k dal ímu zevrubnému poznání evropské architektonické tradice v pro ni klíãov ch zemích Nûmecku, Francii a Belgii. Tato evropská zku enost umoïnila Zítkovi poznat a docenit napfiíklad i aktuální teoretické premisy Johanna Gottfrieda Sempera, s nímï se prokazatelnû osobnû znal. Semper navíc oponoval a doporuãil jeho projekty pro V mar a byl ãlenem soutûïní poroty na Rudolfinum. Mimofiádnû dûleïité bylo navázání kontaktû s v ímû etablovan m okruhem tehdy v eobecnû respektovan ch nûmeck ch prerafaelistû v ãele s Petrem Corneillem. A jejich prostfiednictvím získal Zítek nakonec i svoji první prestiïní architektonickou zakázku projekt muzea ve V maru. PÛsobení Josefa Zítka jako aktivního projektanta potvrzuje jeho naprostou v jimeãnost v kontextu dobové praxe. Zahrnuje soustfiedûn eruptivní v ron v rámci realizace ãtyfi zásadních projektû bûhem pouh ch osmnácti let. Rekapitulujme: 1863 projekt muzea ve V maru (to mu bylo 31 let), 1867 soutûïní projekt Národního divadla, 1871 realizaãní projekt kolonády v Karlov ch Varech, 1876 soutûïní projekt na Rudolfinum (ve spolupráci s Josefem Schulzem), 1881 stavebnû dokonãeno Národní divadlo a v roce 1884 Rudolfinum. Od té doby nic zásadního neprojektoval ani nerealizoval; cele se vûnoval pedagogické práci (neuvûfiiteln ch 39 let) a aktivnû pûsobil v nejrûznûj ích poradních orgánech a komisích. 5

4 Obr. 7. Praha, Národní divadlo, volyàská skica, detail. Tato nejstar í skica je uloïená v Mûstském muzeu ve Volyni. Ve svém hmotovém fie ení je stavba inspirována renesanãním letohrádkem královny Anny. Obr. 8. Praha, Národní divadlo, skica hlavního vstupního portálu z dne ní Národní tfiídy. Obr. 9. Praha, Národní divadlo, pûdorys soutûïního projektu na úrovni parteru divadla z let Zítek zde sv m návrhem dokonale vyuïil pozemek tvaru nepravidelného lichobûïníku. Obr. 10. Praha, Národní divadlo, Ïelezn krov, konstrukce vytvofiená vojtû skou hutí v Kladnû. I symbolická charakteristika Zítkova tvûrãího profilu naplàuje aktuální evropské trendy. Byl architektem osobit m, charismatick m a komplexním. Jeho projekty se odvíjely od ideového návrhu, jednoznaãnû zakotveného v aktuálních souvislostech dobové teorie i reálné stavitelské praxe. Jeho základem v ak byla vïdy pfiedev ím v tvarná my lenka, prezentovaná ve formû dílãí v tvarné skizzy. Schopnost vyjádfiit kresebnû a na minimálním prostoru základní koncepci stavby v její hmotové, funkãní i urbanistické funkci je ojedinûlá (viz kontinuální fiadu náãrtû k projektu Národního divadla). DÛslednû usiloval o suverénní a komplexní pohled na architektonickou realizaci, stejnû jako tak ãiní opravdové osobnosti dne ní architektonické scény. Jeho zpûsob práce popsal ve svém svûdectví kresliã stavební kanceláfie Národního divadla Josef Fanta. 10 Vypl vá z nûj, Ïe Zítek pfiedev ím pfiiná el my lenky, poté korigoval a organizoval, sumu vlastní projektové práce nechával na jin ch a byl ãlovûkem spoleãensk m, rád uïíval Ïivota a nikdy se nestal otrokem své profese. Josef Zítek byl evidentnû nejenom architektem, ale i umûlcem. Jeho cit pro v tvarnou syntézu, v bûr spolupracovníkû a schopnost usmûrnit je v kontextu celkového pûsobení koneãné realizace byly pfiíkladné. A v neposlední fiadû byl i morálním gigantem. Nebyl ochoten svoji vizi pfiizpûsobit utilitárním a ryze komerãním poïadavkûm Sboru pro postavení Národního divadla. Bûhem stavby prosadil proti vûli Sboru pouïití kvalitnûj ích a nároãnûj ích finálních materiálû a progresivních technologií, vybojoval bitvu o zachování velkorysého spoleãenského zázemí a reálnû umûfiené kapacity hledi tû. Po tragickém poïáru divadla nakonec, kdyï nebylo jeho podmínkám vyhovûno, odmítl kompromis, finální realizaci divadla opustil a pfiedal do rukou svého dlouholetého spolupracovníka Josefa Schulze. Stejnû zásadovû se zachoval i v pfiípadû rozdûlení ãeské techniky na nûmeckou a ãeskou. S tímto fie ením otevfienû nesouhlasil, protoïe ho chápal jako formální politick akt, kter bude mít negativní vliv na kvalitu v uky. A na svém názoru setrval. Politick m rozhodnutím se tak poté v rámci Ïabomy ích národnostních fangliãkov ch sporû dostal do pozice nevlasteneckého Nûmce. Tuto roli s nadhledem pfiijal a i nadále pûsobil ve prospûch odkazu ãeské kultury v rámci nejrûznûj ích památkov ch komisí a soutûïí na nové v znamné budovy (také jako jeden ze zakládajících ãlenû Klubu Za starou Prahu). KfiiÏovatkou Zítkova evropanství byl rok 1864, kdy obezfietnû váïil svoji budoucnost a rozhodoval se souãasnû mezi tfiemi existenãními a perspektivními nabídkami profesury na architektonick ch kolách ve V maru, Vídni a Praze. Ve prospûch V maru mluvila dlouholetá osvûdãená jistota, ale bez velk ch perspektiv, spí e v rovinû lokálního centra. VídeÀ byla v té dobû dynamicky se rozvíjejí- Poznámky 10 Josef FANTA: Stavební Bouda Národního divadla v Praze (vzpomínky na tvûrce a spolupracovníky), Architektonick obzor, 1914, pfieti tûno in: Z. DROBNÁ, cit. v pozn. 4, s , a znovu K. KSANDR 2009, cit. v pozn. 5, s

5 Obr. 11. Praha, Národní divadlo, Pánsk salónek Královské lóïe, stav z roku Stropy lóïe jsou inspirovány renesanãním Adamov m stavením na zámku v Jindfiichovû Hradci. Obr. 12. Praha, Národní divadlo, pohled na budovu pfied poïárem v roce 1881 ze Stfieleckého ostrova. Obr. 13. Praha, Národní divadlo, hlavní foyer. Malífiskou v zdobu provedli Mikolá Ale a Franti ek Îení ek. Inspirací pro interiér se Zítkovi stala zahradní loggie vily Farnesiny v ímû. Obr. 14. Praha, Národní divadlo, pohled na budovu po jejím znovuotevfiení v roce 1883, nalevo fietûzov most Franti ka I. Obr. 15. Praha, Národní divadlo, pûdorys divadla pfied poïárem v roce

6 16 17 Obr. 16. Praha, Ol anské hfibitovy, náhrobek Karla Havlíãka Borovského. NavrÏen Josefem Zítkem na Ïádost fieditelství spolku Svatobor, medailon K. H. Borovského je dílem Bedfiicha Schnircha. Náhrobek byl slavnostnû odhalen roku Obr. 17. Beãov nad Teplou (okres Karlovy Vary), hrad, první nerealizovan návrh pfiestavby z roku Majitel panství Alfréd Beaufort-Spontini pûvodnû o projekt poïádal architekta Siccardsburga. Ten byl vytíïen prací na stavbû vídeàské opery, a proto doporuãil svého Ïáka Josefa Zítka. cí metropolí a zdej í kariéra byla pfiedzvûstí solidní budoucnosti. Velmi dobrá orientace v místním prostfiedí v ak Zítkovi varovnû signalizovala existenci silné konkurence, závislost na jeho profesorech a pfiímluvãích, jejichï vliv byl pfiirozenû doãasn, a mlad architekt si jistû uvûdomoval i omezující faktor svého ãe ství v rámci císafiské Vídnû. Praha znamenala reálnou a velmi svobodnou moïnost uplatnûní jeho schopností v rámci novû etablovaného studijního oboru architektura, naplnûní mladistv ch ideálû v duchu my lenky národního obrození a emancipace ãeské spoleãnosti a zejména slibnou moïnost získat sv m zpûsobem jedineãn projekt Národního divadla. Tuto lákavou vizi podporovala Zítkova skeptická a vûcná úvaha, Ïe by z V maru ãi z Vídnû na tuto zakázku dosáhl sloïitûji neï z Prahy. Zvolil Prahu. Zajisté mu to pomohlo jak existenãnû (pozice profesora, dûkana, rektora), tak i z hlediska tvûrãího uplatnûní. Otevfielo mu to cestu k získání nejprestiïnûj ích a sv m zpûsobem mimofiádn ch zakázek, vût inou v soutûïi s jeho nejvût ími rivaly Ignácem Ullmannem a Antonínem Barvitiem, a získal si tak v eobecn respekt a úctu, vyjádfiené i fiadou v znamn ch ocenûní (zlatá medaile na Expo ve Vídni, jubilejní medaile císafie Franti ka Josefa I., rakousk ád Ïelezné koruny a durynsk ád bílého sokola; jako první byl jmenován doktorem honoris causa praïské techniky a roku 1908 byl pov en do lechtického stavu). Podcenil v ak malost ãeského prostfiedí, které nedokázalo jeho geniální tvûrãí kapacity plnû vyuïít. KdyÏ poznal jeho pravou tváfi, dobrovolnû se stáhl do ústraní a rezignoval na dal í projektovou práci. I to byl jeden z dûvodû, proã jeho jméno po slibn ch v marsk ch a vídeàsk ch zaãátcích ztratilo v Evropû zvuk. První Zítkovy projekty rozvíjely historizující tvarosloví neogotiky. Patfiil sem soutûïní návrh na Votivkirche ve Vídni z roku 1854 a státní zakázky pro nové venkovské kostely ve Vlínûvsi u Mûlníka, Rakové na Slovensku a Csánalos v dne ním Rumunsku. V historizujícím duchu se odvíjely i vesmûs nerealizované rekonstrukãní projekty pro Zítkovy první klienty hrabûte Eugena Czernina (JindfiichÛv Hradec, Petrohrad) a Emanuela Beaufort-Spontiniho (Beãov nad Teplou). První opravdu velkou a v znamnou zakázkou, kterou mohl Josef Zítek dotáhnout od prvních skic aï k realizaci, byla v stavba muzea ve V maru. Stalo se tak mezi léty PÛvodním zámûrem bylo navrhnout a postavit budovu pro prezentaci freskového cyklu na téma Odyssea. Cyklus pro vévodu Karla Alexandra a jeho manïelku Marii Pavlovnu (dceru ruského cara Pavla I.) vytvofiil malífi Friedrich Preller, kter se se Zítkem seznámil v ímû a pro projekt jej získal a doporuãil. Zámûr byl postupnû roz ífien o v stavbu muzea antick ch sbírek shromáïdûn ch Goethem a zásluhou Zítkova urbanistického fie ení pfiedznamenala tato budova vznik nové reprezentaãní ãtvrti mezi zámkem a nádra- Ïím. V projektu Zítek plnû vyuïil zku eností z italsk ch cest a fakticky tak i do Durynska uvedl neorenesanãní sloh. Základem byl motiv monumentální loggie (inspirovan zejména fiímsk mi stavbami Bramanta a Rafaela a Vignolovou vilou Farnesina v Caprarole) a jasná provozní koncepce zaloïená na ãtyfikfiídlé stavbû s pavilony, v jejímï jádru bylo umístûno monumentální ústfiední schodi tû. Kultivovan a do detailu prokomponovan interiér byl inspirován pompejánsk m stylem. Pro prezentaci fresek navrhl Zítek progresivní technologické fie ení jejich transfer na odnímatelné dfievûné desky. Budoucí projektant Národního divadla byl neúspû nû hledán v nûkolika kolech a v nepfiehledném prostfiedí pletich, pomluv a alibistick ch odkladû fie ení. Zítek byl nakonec vyzván v roce 1865 do uï í soutûïe a koneãnû i povûfien realizací, a to na základû posudku sv ch vídeàsk ch uãitelû, ktefií lapidárnû konstatovali, Ïe jeho projekt má ze v ech nejvíce pfiedností a nejménû vad. S neuvûfiitelnou tvûrãí suverenitou a neomylnou jistotou vystihl Josef Zítek podstatu koneãného fie ení jiï od prvních drobn ch kresebn ch skic. Jasnû zde definoval hmotov objem samostatné pfiedsunuté loggie, napojení na prozatímní divadlo i scelující charakteristickou siluetu stfiechy. Geniálním zpûsobem vyuïil nepravi- 8

7 18 19 Obr. 18. Praha, Rudolfinum, kolem roku âeská spofiitelna se roku 1874 rozhodla na svém pozemku postavit DÛm umûlcû jako dûstojn stánek pro rûzné oblasti umûní, kter mûl zahrnovat koncertní síà, v stavní sály pro obrazárnu i roãní obrazové v stavy a prostory pro sbírky umûleckého prûmyslu a fiemesel. Obr. 19. Praha, Rudolfinum, úvodní skica z roku Architekti Josef Zítek a Josef Schulz zde opustili soutûïní podmínky a fie ili budovu jako dvû samostatné budovy tvofiící jeden komplex se dvûma samostatn mi provozy koncertní síní a v stavními prostory. Pfiesto komise doporuãila tento návrh k realizaci, podle jejího verdiktu totiï dokonale splàoval provozní i v tvarné nároky. Obr. 20. Praha, Rudolfinum, kolem roku Na horním snímku je pohled do galerijní dvorany, dole pohled do v stavního sálu obrazové expozice. Obr. 21. Praha, Rudolfinum, Dvofiákova síà, interiér, stav kolem roku delnou a omezující parcelu a v duchu Vitruviova hesla Locus regit opus místo korunuje dílo vytvofiil jasn provozní celek s velkorys m zázemím a akcenty samostatn ch fasád, jeï individuálnû reagovaly na svoje okolí. Základem projektu bylo monumentální cítûní, kultivovaná noblesa v razu a dûraz na v tvarn aspekt celé stavby a v ech prvkû její v zdoby. Hlavními inspiraãními zdroji byly Sansovinova knihovna sv. Marka v Benátkách, Palladiova Basilica ve Vicenze, silueta letohrádku Belvedér a v interiéru foyer Rafaelovy loggie ve vilách Madama a Farnesina v ímû. ada prvkû byla pfievzata z úspû ného v marského muzea. Zítek dûvûrnû znal nejv znaãnûj í evropská divadla a jejich provozní fie ení. Jeho vzorem v ak nebyla proslulá milánská La Scalla ani pafiíïská opera, ale pfiedev ím Semperova opera v DráÏìanech a vídeàská operní budova na Ringstrasse od jeho uãitelû. Pfies tyto zfiejmé analogie a inspirace je v ak tfieba konstatovat, Ïe Zítek zde vytvofiil originální dílo, ve kterém dokázal skloubit pfiehledn provoz s my lenkou reprezentaãní v zdoby skuteãn Chrám znovuzrození a Zlatou kapliãku. Stmelil k v pravdû t mové práci poãetnou skupinu umûlcû známou jako generace Národního divadla. Zítek dbal na perfektní fiemeslné provedení a vyuïití nároãn ch stavebních materiálû (Ïehu ick pískovec, sliveneck mramor, umavská Ïula) a nebál se vyuïívat ani nov ch inïen rsk ch postupû a technologií, napfiíklad v Ïelezné konstrukci krovu a kopule nebo pfii instalaci systémû vytápûní, osvûtlení ãi moderního vybavení provazi tû. Pfiedev ím Zítkovou zásluhou se tato stavba stala symbolem ãeského národního obrození. SoubûÏnû pracoval Josef Zítek na pfiestavbû Thunovského paláce v Praze a na stavbû gymnázia v Dûãínû. Po expertním posouzení projektu Ml nské kolonády v Karlov ch Varech pfievzal v letech i tuto stavbu. V druhé variantû projektu zde vytvofiil pfiízemní kolonádu se stfie - ní terasou, dokonalou antickou stoou v nadãasovém klasicizujícím hávu, která suverénnû ovládá dan prostor. Poslední velkou stavbou Josefa Zítka byla budova Rudolfina. V soutûïi v roce 1876 poru il spoleãn návrh Zítka a Schulze dané podmínky tím, Ïe celek provoznû rozdûlil do dvou budov spojen ch krãkem. Pfiesto nakonec byli vyzváni k dopracování projektu a investorem, âeskou spofiitelnou, povûfieni realizací, která trvala do roku Základem Zítkova a Schulzova fie ení je jasné oddûlení obou ãástí pfiehledné, maximálnû funkãní budovy koncertního sálu a obrazové galerie, které se projevuje i navenek. Právû v této budovû vytûïil Zítek nejvíce z odkazu Semperova racionalismu a roz ífiil i inspiraãní rejstfiík o man ristické italské stavby typu bosovaného Palazzo del Te od Giulia Romana v Mantovû nebo Palazzo Massimo di Coloni od Baltasara Peruzziho v ímû. Interiér koncertního sálu nese zfietelné stopy inspirace francouzsk m klasicismem a kaplí versailleského zámku od Michela Angela

8 Obr. 22. Josef Zítek sedmdesátilet. Obr. 23. Faksimil0e podpisu Josefa Zítka. Obr. 24. Lãovice (okres Prachatice), zámek, stav kolem roku Pohled na hlavní fasádu zámku, kter vlastnil Josef Zítek. Obr. 25. Karlovy Vary, Ml nská kolonáda, návrh z let , realizováno Na místû pûvodní empírové kolonády navrhl Zítek dvoupodlaïní stavbu v klasicistním slohu, s otevfien m komunikaãním prostorem v pfiízemí a uzavfien m promenádním trojlodním halov m prostorem v patfie. Stavebník, karlovarská mûstská rada, z dûvodû úspor poïádala Zítka o úpravu návrhu. Nad prvním podlaïím tedy nakonec vznikla jen terasa s dozadu posunutou halou. (Reprofoto z knihy West Bohemian Spa Triangle, Karlovy Vary 2008) Gabriela. Pfii jeho hodnocení jako neju lechtilej- ího praïského interiéru 19. století 11 pfiipomnûl Emanuel Poche správnû dûleïit fakt, Ïe spí e neï za neorenesanãního architekta je tfieba Josefa Zítka v pozitivním slova smyslu povaïovat za suverénního pfiedstavitele architektonického eklektismu, jenï v druhé polovinû 19. století ovládl evropskou architektonickou scénu. V rámci Rudolfina není tfieba pfiipomínat v znamnou roli integrální sochafiské a malífiské v zdoby a umûleck ch fiemesel i vyuïití nadãasov ch technick ch prvkû, napfiíklad prosklené ocelové konstrukce dvorany ãi betonov ch základû. Josef Zítek od roku 1878 bydlel (a pozdûji také zemfiel) v domû ãp. 126/III na rohu dne ní Vítûzné ulice a Janáãkova nábfieïí, neorenesanãní novostavbû postavené podle projektu Josefa Schulze stavební firmou Jechenthal-Hnûvkovsk. Z domu vyzdobeného Myslbekov mi karyatidami kaïd den hledûl na budovu Národního divadla, do níï ale nikdy nevstoupil. Po opu tûní projektové praxe se soustfiedil na zvelebování svého ãásteãnû vyïenûného a ãásteãnû zakoupeného panství ve Lãovicích u Volynû. V nedalek ch Malenovicích byl v roce 1909 i pohfiben. Nemnoho ãesk ch architektû mûïe b t skuteãnû oznaãeno za svûtové. Nepochybnû svûtobûïník Adolf Loos ãi morav tí Wagnerovi Ïáci jako Olbrich, Gessner, Hoffmann, urãitû i ve své dobû internacionální Petr Parléfi, Jan BlaÏej Santini ãi oba Dientzenhoferové. MoÏná i zakladatelská osobnost Jana Kotûry, jeho následovníci Josef Goãár a Pavel Janák, kubista a purista Josef Chochol, vûhlasn teoretik Karel Teige, funkcionalisté Jaromír Krejcar ãi Bohuslav Fuchs, bratfii lapetové, WrightÛv Ïák Vladimír Karlík. Do této fiady patfií podle mého názoru i Josef Zítek architekt s pfiehledem a nadhledem, vzdûlan, pouãen a kultivovan, informovan, osobit, tvûrãí a velkorys. Vysoce pfieãníval horizont sv ch souãasníkû, ale i svého malého národa, jemuï zûstal vûrn a jemuï mnoho obûtoval. V znam Josefa Zítka ocenily aï následující generace. Pfiíznaãn je zejména názor jednoho z jeho ÏákÛ, architekta Pavla Janáka, publikovan v roce 1932 v Lidov ch novinách: S Josefem Zítkem vyvstal ãeskému umûní neoãekávan a vypjat zjev v okamïiku, kdy toho v voji bylo nejvíce tfieba Zítkem zjevil se tu tvûrce, kter naráz zvedl architekturu nad doktrínu, v oblasti síly a duchovního vypûtí. Stavbu Národního divadla vysoko, nad sám úãel zbásnil. V ude v jeho díle jsou rozhodnutí a proporce, pro nichï není pfiedloh. Îil svou dobu, dostál svému úkolu velik m zpûsobem. 12 Poznámky 11 Emanuel POCHE, in: Praha Národního probuzení Architektura, Odeon, Praha 1980, s Pavel JANÁK: Josef Zítek budovatel Národního divadla, Lidové noviny, Kulturní kronika, , pfieti tûno in: K. KSANDR 2009, cit. v pozn. 5, s