OSOBNÍ ZPRÁVY. Odkaz Václava Mencla Obr. 1. Doc. PhDr. Ing. arch. Václav Mencl, DrSc., (Fotoarchiv autorky)

Transkript

1 OSOBNÍ ZPRÁVY Odkaz Václava Mencla Letos v létû uplynulo jiï tfiicet let od tragické smrti mimofiádného historika umûní, architekta, pedagoga a památkáfie Václava Mencla. Osud ho zastihl v Nemilkovû, odkud spoleãnû se svou Ïenou zajel pfied svátkem sv. Máfií Magdalény do Su ice. Je symbolické, Ïe MenclÛv poslední text zaznûl na podzim toho roku pfii oslavách 600. v roãí úmrtí Karla IV. 1 Îivot a dílo doc. PhDr. Ing. arch. Václava Mencla, DrSc., jsou tûsnû spjaty s poznáním a záchranou na- eho architektonického dûdictví. Byl zakladatelskou osobností slovenského dûjepisu umûní a tamní památkové péãe, v roce 1946 stanul v ãele ãeskoslovenské státní ochrany památek a v této funkci prosadil mimofiádn projekt na záchranu válkou po kozen ch mûst mûstské památkové rezervace. Bûhem svého pedagogického pûsobení vychoval v âechách a na Slovensku dvû generace historikû umûní a pracovníkû památkové péãe, k jejichï praktické potfiebû sepsal fiadu odborn ch dûl. Ústfiední pracovi tû Národního památkového ústavu v Praze vydává jiï nûkolik let vybrané stati v znamn ch architektû a historikû umûní, ktefií sv m dílem zasáhli do teorie a koncepce památkové péãe. Po fundamentálním díle teoretika vídeàské koly dûjin umûní Maxe Dvofiáka Katechismu památkové péãe 2 vydalo v roce 2003 knihu Aloise Riegla Moderní památková péãe 3 a v roce 2005 a 2007 vy ly práce Václava Wagnera a Bfietislava torma. 4 V souãasné dobû se k vydání pfiipravuje antologie z díla Václava Mencla. Autorovo v roãí spojené s poãinem Národního památkového ústavu je pfiíleïitostí k tomu, abychom pfiipomnûli MenclÛv Ïivot, okruhy jeho badatelského zájmu a odkaz v oblasti památkové péãe. Pocházel z rodiny, kde se stavební umûní i jméno Václav dûdilo po generacích. 5 Zde mûlo kofieny jeho vrozené technické a v tvarné nadání, které dále rozvíjel vzdûláním. Po reálce v Plzni studoval v letech na Vysoké kole architektury a pozemního stavitelství âeského vysokého uãení technického v Praze u profesorû Rudolfa KfiíÏeneckého a Antonína Engela. Menclovu vûdeckou dráhu v ak ovlivnily hlavnû pfiedná ky ZdeÀka Wirtha a zejména Vojtûcha Birnbauma a Josefa Cibulky. Z Wirthova podnûtu se Mencl vydal na první studijní cestu na Slovensko. Pozdûji na svého uãitele vzpomíná: Na první studijní cestu na Slovensko mû vyslal Wirth, kter uï tehdy stál v ãele pfiíslu ného odboru ministerstva. Bylo to v ãervenci Studoval jsem architekturu na praïské technice, na filosofickou a teologickou fakultu jsme s architektem J. Sokolem chodili na Cibulkovy strhující pfiedná ky a Birnbaumovy promy lené lekce, Wirth na technice pfiedná el po Cibulkovi dûjiny architektury Wirth nemûl rád romantické nemetodické v klady, pfiíãilo se mu proto nad ené a unáhlené pfiisuzování celé skupiny kupolov ch kostelû v Karpatech byzantské kultufie. Jistû tu mûla vliv i tradice vídeàské koly, stojící pevnû v známém sporu Orient oder Rom na stanovisku habsbursky fiímském A tak Wirth vyzval jednoho z mlad ích Dvofiákov ch posluchaãû, dr. W. Romana Zalozieckého, kter v té dobû pracoval v praïském semináfii dûjin umûní, aby procestoval Karpaty A aby mûl nûkoho k ruce, kdo mu bude ty kostely zamûfiovat a fotografovat, pfiidal mu Wirth na cestu mû, studenta tfietího roãníku architektury. 6 Hned na poãátku své vûdecké dráhy se Mencl dotkl základního problému dûjin umûní, tedy v chodní, ãi západní orientace poantického umûní. Kupole i centralita karpatsk ch kostelû byly tehdy vyloïeny barokem, pozdûji v ak Mencl svûj názor korigoval ve prospûch Byzance. 7 Kromû dfievûn ch kostelû nalezl Mencl na Slovensku pûvodní lidovou architekturu a kulturu, které rozhodly o smûru jeho pfií tího zájmu. V ãervnu 1928 sloïil státní závûreãné zkou ky a nastoupil vojenskou sluïbu v Bratislavû. V té dobû jiï pracoval pro tátny referát na ochranu pamiatok pfii Ministerstvu kolství a národní osvûty v Bratislavû, kam od 1. kvûtna 1930 trvale nastoupil. Památkov úfiad ustaven po rozpadu Rakouska-Uherska pod názvem Vládny komisariát na ochranu pamiatok na Slovensku a poté pfiejmenovan na tátny referát zpoãátku vedl znalec slovenského lidového umûní architekt Du an Jurkoviã. Mencl vzpomíná, Ïe Jurkoviã el na vûc bezprostfiednû. Úfiad si pfiedstavoval jako architektonick ateliér, kter by navrhoval v echny pfiestavby a úpravy památek 8 Roku 1922 pfievzal vedení úfiadu MenclÛv star í kolega Jan Hofman, pfiesvûdãen zastánce názorû vídeàské koly, jmenovitû A. Riegla. Podle Mencla Hofman byl naopak pozitivista Rozhodujícím kritériem byla, dûj se co dûj, hodnota stáfií, vedoucí metodou, která z ní vypl vala, bezpodmíneãná konzervace dochovaného stavu. 9 Mencl ãistû konzervaãní metodu nikdy nepfiijal. Ve sv ch vzpomínkách pozdûji uvedl: Ze star ch konzervaãních prací pfied první svûtovou válkou mi imponovala jen Luxova úprava hradu v Banské tiavnici: provázel ji svûdomit a skvûle publikovan umûlecko historick rozbor. Umínil jsem si, Ïe tuto metodu nikdy nezradím, protoïe touto cestou si památka sama fiekne, co se s ní má dûlat Stejnû tak mi otevfiela oãi jeho náznaková rekonstrukce kaple na hradû v Ostfiihomi, vedená s vynaloïením takové inteligence, Ïe se s jejím v sledkem v tehdej ích ãesk ch pomûrech nedalo témûfi nic srovnat. 10 Z rozdílného stanoviska k ochranû památek pak vznikaly, jak vzpomíná Mencl, i humorné situace, kdyï sochafi na jednom z jiïních portálû velkého kostela v Banské Bystrici stfiídavû snímal a zase nalepoval na bronzové trny plomby z umûlého kamene, kter mi doplàoval bûïnou profilaci prutû v ostûní podle toho, koho z nás ãekal na kolaudaci. 11 Menclovou doménou byla od poãátku stfiedovûká architektura. Uvûdomil si, jakou pfiíleïitost mu sk tá dosud neznámé umûní Slovenska i moïnost vytvofiit jeho první syntetick obraz. Napnul proto v echny své síly. Vlakem ãi pû ky uskuteãnil bezpoãet cest, 1 Obr. 1. Doc. PhDr. Ing. arch. Václav Mencl, DrSc., (Fotoarchiv autorky) Poznámky 1 Václav MENCL: Architektura Karlovy doby a její smysl, in: Mezinárodní vûdecká konference Doba Karla IV. v dûjinách národû âssr, pofiádaná Univerzitou Karlovou v Praze k 600. v roãí úmrtí Karla IV. ve dnech , Univerzita Karlova, Praha 1982, s Max DVO ÁK: Katechismus památkové péãe, 2. vydání, Národní památkov ústav, Praha Alois RIEGL: Moderní památková péãe, ed. Ivo Hlobil a Ivan Kruis, Národní památkov ústav, Praha Václav WAGNER: Umûlecké dílo minulosti a jeho ochrana, Národní památkov ústav, Praha 2005; Bfietislav TORM: Základy péãe o stavební památky (prûvodní slovo Vojtûch Láska, studie Petr toncner, Ïivotopis Vojtûch Storm), Národní památkov ústav, Praha Jeho otcem byl Ing. Václav Mencl, fieditel mûstského stavebního úfiadu v Plzni, matkou Anna, rozená Filipovská. Mlad í bratfii Vojtûch a Jifií byli rovnûï stavební inïen fii. Tématem se zab val Patrik GULDAN: Îivot a dielo Václava Mencla, in: Kolokvium Îivot a dielo Václava Mencla na Slovensku, Umeleckohistorická spoloãnosè Slovenska, Bratislava 1999, s Naposledy Helena SOUKUPOVÁ: Cena ministra kultury za památkovou péãi v roce 2004 Václavu Menclovi, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã.5, s , kde je uvedena Menclova bibliografie. 6 Václav MENCL: Ako sme zaãínali, in: Kapitoly z dejín pamiatkovej starostlivosti v Slovenskej socialistickej republike, Pamiatky a príroda, 1976, ã. 2, s. 40. Citace textu jsou uvedeny v ãe tinû. 7 Václav MENCL: O pûvodu byzantské architektury, in: Umûní 23, 1975, s V. MENCL, cit. v pozn TamtéÏ. 10 V. MENCL, cit. v pozn. 6, ã. 3, s V. MENCL, cit. v pozn. 6, ã. 2, s. 40. OSOBNÍ ZPRÁVY Helena SOUKUPOVÁ / Odkaz Václava Mencla 485

2 2 3 Obr. 2. BodruÏaº, Slovenská republika, rouben kostel lemkovského typu. (Reprofoto z knihy V. Mencl, Lidová architektura v âeskoslovensku) Obr. 3. Praha, Hrad, sloupová síà. (Reprofoto z knihy V. Mencl, âeská architektura doby lucemburské) bûhem nichï dokonale zmapoval známé i neznámé objekty stfiedovûké architektury na Slovensku. Mistrnû ovládl terénní prûzkum, mûl schopnost jeho jasného zhodnocení, znalost stavebních technik i dar problém logicky vysvûtlit. Vzdûlání architekta mu navíc dávalo jistotu ve volbû správn ch konstrukãních a technick ch fie ení. Pozdûji vzpomíná, Ïe nebylo zedníkû, ktefií by umûli udûlat pofiádnou vápennou maltu, v ude si vypomáhali cementem, nedokázali omítku pfiipojit k nároïnímu kameni, nebyli stavitelé, ktefií by nesli tradici ruãních fiemesel a na jiïním Slovensku nebylo ani ostrého fiíãního písku; z té jemné spra e se dobrá omítka udûlat nedala. A tak nás ãekala trpûlivá práce praktického vy kolování od stavby ke stavbû, práce, které se zedníci bránili, protoïe omítky, které bûïí po kameni a ne podle vodováhy, pokládali za úpadek svého fiemesla. 12 V Bratislavû tehdy pûsobila avantgardní skupina funkcionalistick ch architektû, s nimiï se Mencl st kal na pûdû mûstské regulaãní komise. Vzpomíná, Ïe nejradûji spolupracoval s F. Weinwurmem: byl to ãlovûk pfiím, vnitfinû svobodn, mûl svoje pevné zásady, sám Ïil funkãnû, stroze, bez pfiepychu a malomûstsk ch ohledû. Byl pfiístupn kaïdému rozumnû zdûvodnûnému argumentu. 13 A kde byla potfiebná úãast citovû zaloïeného architekta, utíkal se Mencl, jak uvádí, o pomoc k Emilu Belu ovi. MenclÛv zájem o historicky nejstar í vrstvy architektury se pfiirozenû neobe el bez archeologick ch v zkumû. Zaãaly v kostele sv. Emmerama na hradû v Nitfie, kde spoleãnû s Jaroslavem Böhmem hledali v letech nejstar í kostel z doby velkomoravského kníïete Pribiny. 14 Krátce nato Mencl spolupracoval s prof. Janem Eisnerem pfii archeologickém v zkumu na Dûvínû (1933), kde rovnûï pfiedpokládal vrstvy velkomoravské. 15 Kromû toho kopal v Banské tiavnici, v premonstrátském klá tefie v Bzovíku, pfii hradi tní rotundû ve Skalici, v Bratislavû i jinde. KdyÏ se v roce 1937 konala v Praze monumentální v stava Staré umûní na Slovensku, mûl jiï Mencl fond stfiedovûké architektury zmapovan. V sledkem této horeãné práce byla první vûdecká monografie o Bratislavû napsaná spoleãnû s jeho Ïenou (1936) 16 a syntetické dílo Stredoveká architektúra na Slovensku, s podtitulem Stavebné umenie na Slovensku od najstar- ích ãias aï do konca doby románskej (1937). 17 lo o první ãást ífie koncipované práce, jejíï druh díl mûl obsáhnout architekturu gotickou. V ní Mencl soustfiedil v echny tehdy známé ranû stfiedovûké památky Slovenska, které vãlenil do celkového v voje umûní v Podunají. VÛbec poprvé tak zapojil Slovensko do ir- ího kontextu evropského umûní. I kdyï ãasem nûkteré ze sv ch názorû korigoval, kniha dodnes platí za základ kaïdého dal ího bádání. 18 Badatelská práce byla jen ãástí iroce koncipované ochrany památek, kterou Mencl uplatàoval ve státním úfiadû. Ochranu vztáhl nejen na sakrální stavby, jak tomu bylo dosud, ale i na mûstská opevnûní, hradní zfiíceniny, mû Èanské domy, lidovou architekturu i archeologické v zkumy byl iniciátorem jedné z prvních konzervací archeologick ch nálezû na Dûvínû. V voj památkové péãe na Slovensku i pfiehled oprav uskuteãnûn ch v letech pozdûji uvefiejnil v ãasopise Pamiatky a múzeá (1956). 19 Jen v roce 1937 na Slovensku opravoval dvacet dva památkové objekty (kamenné a dfievûné kostely, mûstské hradby, nástûnné malby a oltáfie), o nichï referoval ve Zprávách památkové péãe. 20 Do roku 1938 kromû jiného zajistil na ãtyfiicet dfievûn ch kostelû zachovan ch v oblasti Karpat, které kdysi procházel s W. R. Zalozieck m. Je tû po letech na to vzpomínal: A bylo na í p chou, Ïe jsme je mûli na konci první republiky v echny v pofiádku. 21 Menclem fiízené opravy památek dokazují, Ïe se odklonil od ryze konzervaãního pfiístupu ve prospûch syntetické metody, která umoïàovala restituci pûvodního umûleckého v razu zachovan ch dûl. Jeho postoj mûl oporu v názorech ãeského historika umûní Václava Poznámky 12 V. MENCL, cit. v pozn. 6, s TamtéÏ, ã. 3, s Jaroslav BÖHM, Václav MENCL: V zkum na hradû nitranském , in: Památky archeologické, Nová fiada I, díl 37, 1931, s ; Václav MENCL: Stredoveká architektúra na nitrianskom hrade, in: Jan HOFMAN a kol.: Nitra, dejiny a umenie nitrianského zámku, Trnava 1933, s , tabulka Teprve nedávno se pfii novém archeologickém v zkumu podafiilo nalézt star í vrstvy, které potvrzují MenclÛv pfiedpoklad. Podrobnûji o tom viz Tatiana TEFANOVIâOVÁ: V sledky archeológie vo vzèahu k dielu a názorom Václava Mencla, in: Kolokvium, cit. v pozn. 5, s ; táï: Pocta Václavovi Menclovi, in: Zborník túdií k otázkam interpretácie stredoeuropského umenia, Bratislava 2000, s , kde je uvedena dal í literatura. 15 Václav MENCL: Tohoroãné úpravy devínskeho hradu, in: Slovensk staviteº V, 1935, ã. 11, s ; Václav MENCL: ímská stanice na Dûvínû, in: Jan EISNER, Václav MENCL, Vojtûch ONDROUCH: V zkum na hradû Dûvínû u Bratislavy roku 1935, Bratislava 1936, s Autofii odhalili obdélnou budovu s apsidou, o níï podle zdiva pfiedpokládali, Ïe je fiímská. Teprve mnohem pozdûji byly odkryty dal í dvû apsidy, které dovolují stavbu interpretovat jako sakrální a datovat ji do 9. století. O nov ch v zkumech viz V. PLACHÁ, J. HLAVICOVÁ, I. KELLER: Slovansk Devín, Bratislava 1990; V. PLACHÁ, J. HLAVICOVÁ: Devín. Slávny svedok na ej minulosti, Bratislava K interpretaci velkomoravské stavby naposledy Tereza RODZINSKA-CHORAZY: Veºkomoravská trikoncha na Devíne: medzi antikou a stredovekom, in: Pocta Václavovi Menclovi, cit. v pozn. 14, s Václav a Dobroslava MENCLOVI: Bratislava, stavební obraz mûsta a hradu, Praha Václav MENCL: Stredoveká architektúra na Slovensku. Kniha prvá. Stavebné umenie na Slovensku od najstar ích ãias aï do konca doby románskej, Praha Pre ov Prací o stfiedovûké architektufie se Mencl roku 1938 habilitoval na Komenského univerzitû v Bratislavû, zatímco knihou Stfiedovûká mûsta na Slovensku (1938) získal hodnost doktora technick ch vûd. 19 Václav MENCL: Sto rokov starostlivosti o stavebné pamiatky na Slovensku, in: Pamiatky a múzeá 5, 1956, s Václav MENCL: O opravách nûkter ch památek na Slovensku r. 1937, in: Zprávy památkové péãe 2, 1938, s Erudice architekta Menclovi dovolila, aby v âasté u Bratislavy dokonce pfieklenul naru enou gotickou klenbu. Srov. Václav MENCL: Konstruktivní povaha gotické síèové klenby, in: Zprávy památkové péãe 2, 1938, s Václav MENCL: Ako sme zaãínali, cit. v pozn. 6, ã. 2, s OSOBNÍ ZPRÁVY Helena SOUKUPOVÁ / Odkaz Václava Mencla

3 Wagnera, jenï byl pracovníkem a poté pfiednostou Státního památkového ústavu v Praze a prvním lektorem v uky památkové péãe na Karlovû univerzitû. 22 Ze slovensk ch architektû byl Menclovi sv m postojem blízk zejména Du an Jurkoviã: ZpÛsob, jak m se Jurkoviã staví ke staré památce, je jin, neï jak ho má na zfieteli ryze vûdecká ochrana památek. Jeho pomûr k památce byl pomûrem tvofiivého umûlce. Ne lo mu ani tak o to, aby jen pietnû a úzkostlivû udr- Ïel to, co je tfieba i zlomkovitû z minulosti zachovat, a aby témûfi muzeální metodou konzervoval památku v jejím originálním stavu. lo o to, aby památku naplnil nov m aktivním Ïivotem Sv mi projekty v ude evokuje ducha za l ch dob, av ak ãiní to svou vlastní moderní formou. 23 Ingrid Ciulisová upozornila na to, Ïe dûleïitou roli v Menclovû pfiístupu sehrály také podnûty ze souvûké umûnovûdné teorie, hlavnû strukturalismu, jak ho na poãátku 30. let v Bratislavû formuloval Jan Mukafiovsk. 24 Strukturalistické chápání umûleckého díla zdûrazàovalo jeho estetickou hodnotu a autonomní umûleckou sloïku. Ovlivnûní strukturalismem lze nalézt i v Menclov ch dal ích pracích, tfiebaïe to sám nezdûrazàoval. Bûhem 30. let si Mencl získal váïnost ve vûdeck ch kruzích a stal se uznávan m odborníkem konkurujícím evropsk m kapacitám (Donin, Bachmann, Gerevich). Jeho práce mûly ohlas i mezi ãesk mi badateli. 25 Od léta 1938 krátce pfiedná el na Komenského univerzitû v Bratislavû, po rozpadu âeskoslovenska se v dubnu 1939 vrátil se Ïenou do Prahy. Nastoupil na památkovém odboru Ministerstva kolství a osvûty, kde mohl uplatnit své zku enosti ze Slovenska, a zaãal vyuãovat na univerzitû. Na podzim 1939 v ak byly vysoké koly zavfieny. Pokraãoval proto v systematickém v zkumu ãeské stfiedovûké architektury. Navázal na práci svého uãitele V. Birnbauma (i svoji vlastní) a vydal staè Románská architektura v âechách (1939). Dal í práce v ak smûfiovaly k architektufie 14. století (studie o chrámu sv. Ducha v Praze a poãátcích dvoulodí, o architektufie biskupa Jana IV. z DraÏic, o hradech Václava IV.). 26 Zajímala ho zvlá tní povaha ãeské gotiky a kladl si otázky, jak se váïe k zemi, místu a národu. Podobnû jako na Slovensku doplàoval svá bádání vlastními archeologick mi v zkumy (klá tera v Nepomuku, hradu v DraÏicích, minoritského kostela v Bene ovû). 27 Stál zájem o archeologii vedl ke stati O methodice stfiedovûk ch v kopû, z níï je zfiejmé, Ïe se v té dobû podrobnûji zab val metodologick mi otázkami. 28 Ve studii kromû jiného rozeznává tfii v vojová stadia na eho vztahu k památce a zdûrazàuje potfiebnost v ech: Stadium pragmatické nauãilo nás památku datovat, neboè jednotliv m památkám podloïilo Ïebfiíãek letopoãtû; stadium positivní nauãilo nás ji poznat, a to jako umûleckou formu, závislou na datech ãasov ch, a stadium tfietí dalo nám moïnost porozumût jejímu smyslu, kter mûla pro souãasného ãlovûka 29 Od té doby se otázka smyslu umûleckého díla jiï nikdy neztratí z Menclova slovníku. Ve 40. letech postupnû krystalizovala Menclova badatelská metoda. 30 Vy el z vídeàské koly dûjin umûní, z duchovûdné psychologie Wilhelma Diltheye Obr. 4. Praha, kostel sv. Martina ve zdi, rekonstrukce románského stavu. (Kresba V. Mencl) Obr. 5. Portály z doby poklasické gotiky. (Reprofoto z ãlánku V. Mencl, V voj stfiedovûkého portálu v ãesk ch zemích) Obr. 6. KruÏby oken klasické gotiky. (Kresba V. Mencl) Poznámky 22 Ivo HLOBIL: Václav Wagner, in: Kapitoly z ãeského dûjepisu umûní II, Praha 1987, s ; t Ï: Poãátek samostatné v uky památkové péãe na Karlovû univerzitû, in: Památky a pfiíroda 46, 1986, s ; t Ï: Alois Riegl a teorie moderní památkové péãe, in: Alois RIEGL: Moderní památková péãe, Praha 2003, s Obdobné názory jako Mencl zastával i Vincenc Kramáfi v oblasti restaurování obrazû. Naposledy se tematikou zab vali Vladimír CZUMALO: Teoretická v chodiska a pfiedpoklady památkové péãe, in: Péãe o architektonické dûdictví, Sborník prací, I. díl, Praha 2008, s , a Petr TONCNER: Organizaãní v voj státní památkové péãe v letech , tamtéï, s Václav MENCL: O v stave Ïivotného diela Dr. h. c. Du- ana Jurkoviãa, in: Slovensk staviteº VIII, 1938, ã. 8, s Ingrid CIULISOVÁ: Tri pohºady na Václava Mencla (zo slovenskej strany), in: Kolokvium, cit. v pozn. 5, s. 42; Jan MUKA OVSK : Osobnost v umûní (1944), cituje Menclovu práci O dvojí povaze a funkci stfiedovûkého umûní, in: Îivot 19, , s Srov. Jan MUKA OVSK : Studie z estetiky, Praha 1966, s Jaroslav Pe ina upozornil na MenclÛv objevn text o chrámu Panny Marie v Novém Mûstû nad Váhem (recenze in: Demokratick stfied, ). Zdenûk Wirth vysoce ocenil první vûdeckou monografii o Bratislavû (recenze in: Umûní 11, 1938, ã. 3, s ). 26 Viz pozn. 5, kde je odkaz na bibliografii Václava Mencla. 27 Václav MENCL: Stfiedovûké v kopy v âechách v posledních tfiech letech, in: Umûní 14, , s Václav MENCL: O methodice stfiedovûk ch v kopû, in: Zprávy památkové péãe 6, 1942, ã. 1, s. 6 8; tamtéï, ã. 2, s ; tamtéï, ã. 3, s TamtéÏ, s.7.podle Mencla kaïdé jednotlivé období mûlo také odli n vztah k archeologick m v zkumûm. Mencl apeluje na kaïdodenní záznam v ech nalezen ch pfiedmûtû a nálezov ch okolností i jejich stálou interpretaci: ekl bych, Ïe v kop a jeho neustálá interpretace tvofií jak si strukturální celek, v nûmï to, co je vykopáno, má sice neustál vliv na zpûsob v kladu, ale naopak tento v klad zase zpûtnû pûsobí na zpûsob a smûr dal ího v kopu. Jedno tedy podmiàuje druhé, v kop a interpretace jsou ve stálém dotyku TamtéÏ, s Menclovou metodou se podrobnûji zab vala Klára BENE OVSKÁ: Petr Parléfi v interpretaci Václava Mencla, in: Pocta Václavovi Menclovi, cit. v pozn. 14, s Zrání Menclovy metody lze sledovat ve statích: Václav MENCL: K Birnbaumovu zákonu transgrese, in: Volné smûry 37, 1942, ã. 7, s ; Václav MENCL: O dvojí povaze a funkci stfiedovûkého umûní, in: Îivot 19, , ã. 2, s , a zejména v úvodu ke knize Václav MENCL: âeská architektura doby lucemburské, Praha OSOBNÍ ZPRÁVY Helena SOUKUPOVÁ / Odkaz Václava Mencla 487

4 7 Obr. 7. Most, dûkansk kostel Panny Marie, visut svorník síèové klemby v jiïní boãní lodi, v dobû, kdy se V. Mencl podílel na transferu kostela. (Foto â. íla) a strukturalismu a postupnû dospûl k dualismu senzuálního a racionálního, optického a abstraktního pólu v umûní, v jejichï oscilaci spatfiuje cyklick v voj. V na- ich souvislostech je dûleïité, Ïe od té doby klade dûraz na architektonickou skladbu, proporcionalitu, harmonii a rytmus, tedy prostorové hodnoty, které budou nadále urãující i pfii ochranû památek. První léta po osvobození pfiinesla Menclovi iroké uplatnûní. Hned po skonãení války zaãal pfiedná et na katedfie dûjin umûní Univerzity Karlovy v Praze ( ) a krátce nato i na Komenského univerzitû v Bratislavû ( ). V roce 1946 uspofiádal se Ïenou a univerzitními Ïáky monumentální v stavu o dûjinách PraÏského hradu, které pfiedcházel dûkladn prûzkum. V témï roce (25. listopadu 1946) byl v nosem Ministerstva kolství a osvûty jmenován pfiednostou tamního oddûlení pravûk ch, historick ch a umûleck ch památek. Tehdy se plnû uplatnily Menclovy organizaãní schopnosti. Z jeho podnûtu zahájilo Ministerstvo kolství, vûd a umûní v roce 1948 rozsáhlou akci, která v pováleãné Evropû nemûla obdobu plánovanou obnovu válkou zniãen ch mûst, pro niï se vïil název mûstské památkové rezervace. V âechách a na Slovensku bylo vybráno tfiicet nejhodnotnûj ích mûstsk ch celkû, tedy tûch mûst, jeï sv mi domy, hradbami, uliãními prostory, námûstími, kostely i celou svou skladbou a plastikou vytváfiejí podstatu národního umûleckého bohatství. 31 V tûchto mûstech byly pofiízeny seznamy domovních objektû, jejich popis a umûlecko historické zhodnocení i odhad zam len ch oprav a zmûn. V sledkem byly takzvané rezervaãní knihy, doplnûné stavebními odhady. Pamatovalo se i na architekturu lidovou; praïsk památkov úfiad se ujal úlohy pofiídit podrobn seznam lidov ch staveb jednotliv ch oblastí. Na podzim 1949 byl program pfiedloïen vládû a v roce 1950 se akce rozbûhla. Byla vytvofiena zvlá tní architektonická stfiediska, která ve spolupráci s pracovníky Ministerstva kolství provádûla zamûfiení a projekãní ãinnost. Realizace stavebních prací byla svûfiena krajsk m národním v borûm, pfii nichï pûsobily takzvané rezervaãní komise. Ty rozhodovaly o pofiadí domû, jejich vyuïití, realizaci oprav i jejich kolaudaci. Národní v bory mûly úlohu stavebníka, památkové úfiady fungovaly jako odborní poradci, Ministerstvo kolství, vûd a umûní zaji Èovalo akci organizaãnû a finanãnû. 32 Po letech Mencl na tuto akci vzpomíná: V kvûtnu 1949 si mû zavolal dr.spáãil, námûstek ministra financí, Ïe i jemu zûstávají nevyuïité pfiebytky a Ïe bude v rozpoãtech svého ministerstva na památky pamatovat bohat mi pfiíspûvky, kdyï mu pfiedloïím nûjak celkem konkrétní, ale velkorys program. Mûl jsem za sebou uï prvé pokusy s kolektivním zpracováním nûkter ch ãesk ch mûst, do kterého jsem zapojil své univerzitní posluchaãe v âeském Krumlovû a ve Znojmû a vûdûl jsem i to, co v pováleãn ch dobách na im mûstûm hrozí. A tak jsem do t dne Spáãilovi pfiedloïil plán rezervací: mûstsk ch i lidové architektury Dosud mám doma ty tfii listy hrubého pováleãného papíru, popsané z obou stran strojem, které obsahují i seznam mûst a vesnic, kter ch se akce budou t kat, i s vyãíslením odhadnut ch nákladû na následujících deset let. Dr.Spáãil nad enû souhlasil A tak kdyï nikdo nebyl proti, vyhledal jsem architekta Lorence Na ná návrh pfiizval za spolupracovníky architekty Pelzbauera a Reicherta, ktefií uï pfiedtím byli s námi v Krumlovû 33 Je tû na podzim 1949 Mencl obe el národní v bory, dohodl dal í postup a rozvezl univerzitní posluchaãe do terénu: co sepsali, LorencÛv ateliér zpracoval technicky a rozpoãtovû. Do roka byly k dispozici první konzervaãní knihy, v roce 1950 se akce rozbûhla naplno. 34 Ve Zprávách památkové péãe, které Mencl po válce fiídil, postupnû vycházely jednotlivé monografie mûst. Patrik Guldan pozdûji ocenil, Ïe Mencl dokázal vidût problematiku ochrany památek v dlouhodobé perspektivû i praktické rovinû, navíc s nadhledem filozofa a národohospodáfie. 35 ProtoÏe v té dobû patfiil slovensk památkov úfiad opût k Praze, povaïoval Mencl za svoji povinnost rozbûhnout obdobn m zpûsobem i mûstské rezervace na Slovensku. Mûl dokonalé znalosti o specifickém historickém v voji Slovenska a z nûho vypl vající struktufie památkového fondu. V nûkolika statích nastínil nejdûleïitûj í okruhy nutné ochrany slovensk ch památek v oblastech Spi e, ari- e, báàsk ch mûst a lidové architektury. 36 Idea mûstsk ch rezervací zrála pomûrnû dlouho. Vycházela z historick ch a topografick ch prací (Tomek, Winter), ale i z nov ch prací o stfiedovûké ekonomice a sociální struktufie (Mendl, Vojtí ek). Po letech Mencl vzpomíná, Ïe prvním bezprostfiedním podnûtem byla Jurkoviãova obnova âiãman po poïáru v roce Dal í krokem byla nepochybnû Wirthem inspirovaná monografie manïelû Menclov ch o Bratislavû (1936) a zejména kniha o stfiedovûk ch mûstech na Slovensku. V ní se Mencl zab val v eobecn mi pfiíãinami vzniku mûsta, jeho pûdorysn mi typy a základními prostorov mi a stavebními sloïkami mûstského organismu (námûstí, ulice, hradby, mû Èansk dûm). Závûrem oceàuje celek stfiedovûkého mûsta, které má tutéï duchovní náplà jako kaïdé stfiedovûké v tvarné dílo. Podle nûj transcendentní povaha stfiedovûké kultury nachází dokonal obraz v plastické gradaci mûstského reliéfu. 37 Na tuto práci navázal studií V tvarn v voj ãesk ch mûst 38 a knihou o âeském Krumlovû, na níï se podíleli i jeho Ïáci. 39 Podle Mencla se pomalu rodilo povûdomí, Ïe v urbanistick ch otázkách je celek víc neï souãet ãástí a vûci skladby, tedy proporcionalita a harmonie Ïe dominují nad otázkami slohov mi a akademick mi poïadavky slohové jednoty. Ov em Ïe Rieglova hodnota stáfií a z ní vypl vající poïadavek originality díla tvofiily nespornou a nepochybnou základnu v ech tûchto nov ch úvah. 40 V roce 1949 vy la politicky zniãující kritika Menclova díla o ãeské architektufie doby lucemburské, 41 která mûla za následek, Ïe musel opustit obû univerzity: praïskou (1951) i bratislavskou (1953). Situace se zmûnila i na památkovém úfiadû. Mencl vzpomíná, jak se potom zaãaly pomûry komplikovat, pfii ly reorganizace, malovali se organizaãní pavouci, v jejichï síti jsem na dal í v voj toho v eho ztratil vliv. A tak byl zase ãas na vûdeckou práci 42 Vrhl se do studia mû - Èanského domu, jehoï typologie a prostorové uspofiádání byly dosud neznámé. 43 Následovaly stati o ochranû památkového fondu na Slovensku, 44 vnichï se pfiedstavil jako suverénní znalec kulturního dûdictví Slovenska. Letité zku enosti s obnovou památek zúroãil v nûkolika rozmûrn ch studiích o stfiedovûkém tvarosloví (románská a gotická hlavice, tvary klenebních Ïeber, v voj portálu, okna, omítek, stfiedovûké klenby), které dodnes poskytují oporu historikûm umûní i pracovníkûm památkov ch úfiadû. 45 V 60. letech se Mencl úãastnil vefiejné diskuse o neutû eném stavu památek. Po poãáteãních úspû- ích s obnovou Slavonic, Telãe a dal ích mûst, jeï byla cenûna i v zahraniãí, se akce mûstsk ch rezervací následkem mnoha politick ch a organizaãních zmûn ãasem zcela odch lila od pûvodních pfiedstav. Mencl si byl vûdom mnohovrstevnosti problematiky i toho, Ïe práce s památkou pfiedpokládá sloïité hodnotící soudy opfiené o mnohé speciální dovednosti, správn m datováním poãínajíc a urãením vzácnosti, ojedinûlosti, typiãnosti a jin ch podobn ch hodnot konãíc. 46 Nadále zastával metodu náznakové rekonstrukce, která v ak pfiedpokládá, Ïe dílo nejdfiív dokonale historicky poznáme a Ïe si pak konfrontací jeho hodnot s potfiebami dne ka vytvofiíme jasnou koncepci. K tomu je ov em tfieba souhry kultivovaného umûleckého historika s kultivovan m architektem Ve shodû s Maxem Dvofiákem byl toho názoru, Ïe nové funkce se i v památce vyjadfiují novou, moderní formou: Nejsme pfiesvûdãeni, Ïe existuje nûjaká zvlá tní památkáfiská architektura existuje jedna jediná nová soudobá architektura, která zcela a plnû vyjadfiuje ãlovûka nové doby, a jen ta je na ím partnerem 47 V té dobû spolupracoval na transferu dûkanského kostela Panny Marie v Mostû, kter je dodnes mezinárodnû uznávan m poãinem. MenclÛv v jimeãn tvûrãí pfiístup vedl ke spolupráci s architekty a filmov mi reïiséry a pfiedev ím ke kontaktu s mlad mi posluchaãi na Filmové a Divadelní fakultû Akademie múzick ch umûní, kde ho v 70. letech na li i posluchaãi z Filozofické fakulty Univerzity Karlo- 488 OSOBNÍ ZPRÁVY Helena SOUKUPOVÁ / Odkaz Václava Mencla

5 vy (Jaroslav Andûl, Klára Bene ovská, Helena Soukupová, Arno Pafiík, Václav V eteãka, Vratislav Ry av, Blanka Jiráãková a dal í). Své celoïivotní dílo zavr il monumentální prací o lidové architektufie 48 a dosud nevydanou knihou interpretující dûjiny a smysl evropské architektury. Pfiipravovaná antologie z díla Václava Mencla by mûla b t podnûtem k zamy lení, jak se dnes dafií chránit architektonická díla podle Menclova stále aktuálního odkazu. Helena SOUKUPOVÁ Dal í práce k této tematice jsou uvedeny v Menclovû bibliografii, viz pozn Václav MENCL: Sto rokov starostlivosti o stavebné pamiatky na Slovensku, in: Pamiatky a múzeá 5, 1956, s ; t Ï: K diskusi o ochrane pamiatok, in: Na a veda 4, 1957, s ; t Ï: Ochrana slovenskej ºudovej architektúry, in: Pamiatky a múzeá 7, 1958, s Viz pozn. 5, kde je odkaz na Menclovu bibliografii. 46 Václav MENCL: Památky a spoleãnost, in: Dûjiny a souãasnost 6, 1964, ã. 4, s TamtéÏ. 48 Václav MENCL: Lidová architektura v âeskoslovensku, Praha Poznámky 31 Václav MENCL: Mûstská reservace znojemská, in: V roãní zpráva Musea královského mûsta Znojma za rok 1950, Znojmo 1951, s. 3. V âechách a na Moravû byla vybrána za mûstské rezervace mûsta: âesk Krumlov, Prachatice, JindfiichÛv Hradec, âeské Budûjovice, Tábor, TfieboÀ, DomaÏlice, Litomûfiice, Cheb, Loket, Nové Mûsto nad Metují, Litomy l, Jihlava, Telã, Slavonice, Znojmo, Mikulov, Olomouc, KromûfiíÏ, tramberk, Praha I, III a IV. Srov. Václav MENCL: Mûstské reservace, in: âasopis spoleãnosti pfiátel staroïitností 59, 1951, s TamtéÏ, s V. MENCL: pozn. 6, ã. 2, s TamtéÏ. 35 Patrik GULDAN, in: Kolokvium, cit. v pozn. 5, s Václav MENCL: Mestské rezervácie na Slovensku, in: Pamiatky a múzeá 3, 1954, s Na Slovensku byla za mûstské rezervace vybrána mûsta: Banská tiavnica, Kremnica, Levoãa, KeÏmarok, Spi ská Sobota, Spi ská Kapitula, Pre ov a Bardejov. Dále se poãítalo s Bratislavou, Ko icemi, Spi skou Belou a dal ími. 37 Václav MENCL: Stfiedovûká mûsta na Slovensku, Bratislava 1938, zejména závûreãná staè Stavební rozbor stfiedovûk ch mûst na Slovensku, s Václav MENCL: V tvarn v voj ãesk ch mûst, in: Zprávy památkové péãe 8, 1948, ã. 2, s Václav MENCL a kol.: âesk Krumlov, jeho Ïivot a umûleck rûst, Praha Václav MENCL: V voj studia stfiedovûkého mû Èanského domu, in: Monumentorum tutela 7, 1971, s Otázkou mûstsk ch rezervací se pozdûji zab val Ivo Hlobil. Srov. Ivo HLOBIL: Problémy ochrany v tvarn ch památek. K teorii památkové péãe v âeské socialistické republice, Olomouc 1980; t Ï: Teorie mûstsk ch památkov ch rezervací ( ), Ústav teorie a dûjin umûní âsav v Praze, Praha 1985; Ivo HLOBIL, Petr KRATOCHVÍL, Ale VO AHLÍK: Památky va eho mûsta jsou vá kapitál, památkové aspekty regenerace historick ch ãástí mûst, Praha Srov. téï Patrik GULDAN, in: Kolokvium, cit. v pozn. 5, s. 12 a Milena JAGROVÁ, Jaromír NEUMANN: Reakãní ideologie v dûjepisu umûní, in: Kulturní politika IV, 1949, ã. 26, s Viz pozn. 6, ã. 6, s. 42. V roce 1956 se v Praze konala konference o úkolech památkové péãe, na níï jiï Mencl nevystoupil. 43 Václav MENCL: Mû Èansk dûm ãeského stfiedovûku, in: Zprávy památkové péãe 13, 1953, ã. 6, s RÒZNÉ Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze Pfied sto lety, v polovinû prosince 1908, byla na jiïní stranû prvního pilífie Karlova mostu osazena kamenná kopie Braunova souso í sv. Iva z roku Byla první z podobn ch dûl, 1 která postupnû nahrazovala po kozené nebo chátrající originály barokních soch a souso í z poãátku 18. století. Do souãasné doby je jich na mostû deset, tedy plná tfietina z celkového poãtu v ech tfiiceti soch a souso í, jeï zdobí pilífie mostu vïdy ve dvojicích naproti sobû. Pfies tento v znamn podíl nebyla zatím tûmto dílûm v bohaté literatufie o Karlovû mostû a jeho sochafiské v zdobû vûnována patfiiãná pozornost. 2 O kopiích v ní nacházíme vût inou jen zmínky (a nûkdy ani ty ne), navíc ãasto nepfiesné i co se t ãe takov ch základních údajû, jako je napfiíklad jejich datování. 3 Prakticky zcela schází specifikace, z jakého druhu kamene byla která kopie provedena, 4 i kdyï je to pro její pfiípadnou opravu v budoucnu údaj nepostradateln. 5 Tento pfiíspûvek se proto snaïí shrnout dostupné údaje o v ech kamenn ch kopiích soch a souso í, které na Karlovû mostû v posledních sto letech nahradily barokní originály. 6 Barokní sochy a souso í, postavené na Karlovû mostû koncem 17. a poãátkem 18. století, byly provedeny v kameni, pouze nejstar í z nich a jediná ze 17. století, socha sv. Jana Nepomuckého (1693), byla odlita v bronzu. Z kamenn ch dûl je socha sv. Filipa Benitia ze salcburského mramoru, v echny ostatní z ãesk ch pískovcû rûzného geologického stáfií, pûvodu a kvality. Tyto pískovce sice byly a jsou oblíben m sochafisk m materiálem, ale díla z nich provedená mají omezenou Ïivotnost, která záleïí na vlastnostech samotného pískovce, na vnûj ích vlivech, jeï na dílo pûsobí, a také na péãi o nû. Je samozfiejmé, Ïe kvalitnûj í pískovce, napfiíklad karbonská arkóza od Kamenn ch Îehrovic, byly tvrd í, a tedy hûfie opracovatelné neï mûkãí kfiídové pískovce, napfiíklad z Petfiína. Zále- Ïelo pak na solidnosti sochafie, zda zvolil mûkãí 1 Autorem v ech fotografií je Václav Rybafiík. Obr. 1. Kopie souso í sv. Iva (M. B. Braun, 1711), Franti ek Hergesell, , doubravsk pískovec. Poznámky 1 DÛslednû vzato byla první kamennou kopií socha Bruncvíka na jiïním zhlaví 10. pilífie, kterou z hofiického pískovce v roce 1884 zhotovil sochafi Ludvík imek (podstavec s figurálními motivy Josef Ví ek). Jde v ak jen o volnou kopii díla z poãátku 16. století, prakticky zniãeného v roce 1648 védy, jeï má odli n charakter neï soubor tfiiceti soch a souso í svat ch a svûtic na mostû. 2 V jimkou je staè Milo e Suchomela v monografii K. NEUBERT, I. KO ÁN, M. SUCHOMEL: KarlÛv most, Praha 1991, s. 140, 144, 166, a nûkteré jeho ãlánky: Oka- menosochafisk ch kopiích, in: Zprávy památkové péãe 41, 1981, s , 288; tamtéï: âtyfii metody zabezpeãování a záchrany kamenosochafisk ch kulturních památek 48, 1988, s , a dal í citované u kopií konkrétních soch a souso í. 3 BûÏnû je v literatufie napfiíklad kopie souso í sv. Iva datována rokem 1909 a kopie souso í sv. Franti ka Xaverského 1913, aãkoliv na jejich podstavcích jsou zfietelnû vytesány letopoãty 1908 a 1912, vypl vající i z tehdej ího tisku. 4 Materiál kopie je obvykle charakterizován obecnû jen jako pískovec (a nûkdy ani tak ne), jen v jimeãnû je uveden i druh (Ïehrovick, m ensk, hofiick, boïanovsk a podobnû). Emanuel POCHE: Prahou krok za krokem, 1984, s. 57, dokonce kopii souso í Panny Marie se sv.bernardem (z m enského pískovce) charakterizuje jako v tlaãek. 5 Podrobnû jsem se této problematice vûnoval v roce 1996, viz Kámen v tfiistaleté historii sochafiské v zdoby Karlova mostu, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s Pro dvû nejstar í kopie byly tyto údaje ãerpány hlavnû ze spisû Magistrátu hlavního mûsta Prahy (bohuïel neúpln ch) a Komise pro soupis stavebních, umûleck ch OSOBNÍ ZPRÁVY Helena SOUKUPOVÁ / Odkaz Václava Mencla RÒZNÉ Václav RYBA ÍK / Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze 489

6 a snadnûji opracovateln, ale ménû trvanliv pískovec, nebo naopak pískovec tvrd, hûfie opracovateln, ale trvanlivûj í. Av ak i v druhém pfiípadû záleïelo na tûstí, zda se v prûbûhu práce v kamenném bloku neobjeví zpoãátku skrytá nehomogenita. Nepfiíznivé vlastnosti nûkter ch pouïit ch pískovcû se zaãaly projevovat jiï v 18. století, kdyï napfiíklad souso í sv.norberta (J.Brokoff, 1708) muselo b t pro chatrn stav z mostu odstranûno a roku 1764 nahrazeno dílem Ignáce Platzera, zasvûcen m témuï svûtci. Na neuspokojiv stav nûkter ch soch a souso í, jejichï kámen se (v dûsledku otevfiení spár, do kter ch vniká vlhkost) postupnû drolí, upozoràoval uï v pfiípise ãeskému guberniu z Franti ek Leonard Herget, 7 kter fiídil opravu mostu po povodni v roce Od té doby zaãala b t degradaci pískovcov ch barokních soch a souso í na Karlovû mostû vûnována vût í pozornost a díla v nepravideln ch intervalech s vût ími ãi men ími úspûchy o etfiována a opravována. Degradace nûkter ch dûl v ak i pfies tuto snahu pokraãovala, proto praïsk magistrát zaãal uvaïovat o náhradû nûkter ch nejpostiïenûj ích originálû kopiemi. Stavební úfiad uï v roce 1902 sestavil návrh podmínek na zhotovení kopií Braunov ch souso í sv. Luitgardy a sv. Iva a podal mûstské radû návrh na jejich realizaci. Rada je tû téhoï dne rozhodla podat Sboru obecních star ích návrh na zhotovení kopií a ten ho na schûzi pfiijal s podmínkou, Ïe mají b t vyhotoveny v hofiickém pískovci. Vzápûtí ale odborná komise (prof. Maudr, sochafi Amort, konzervátor Herain, Ing. Zvûfiina) navrhla, aby byl pouïit nikoliv pískovec, ale bronz. Mûstská rada se tímto návrhem zab vala na schûzi a znovu , kdy jej zamítla. Dne pak vypsala vefiejné ofertní fiízení na zhotovení kamenné kopie souso í sv. Iva a z celkem devíti ofert vybrala nabídku akad. soch. Franti ka Hergesella. 8 Z obavy pfied po kozením originálu souso í pfii sná- ení z mostu a dopravû do ateliéru mûstská rada Hergesellovi nejprve zadala zhotovení sádrového odlitku a sochafi ho dokonãil Mûstská rada mu pak smlouvou z zadala vyhotovení samotné kopie, a to z hofiického pískovce. Ten si sochafi spolu se zástupci mûstského stavebního úfiadu a také s fieditelem hofiické kamenicko-sochafiské koly arch. Weinzettlem a na jeho doporuãení vybral pfii prohlídce pískovcov ch lomû v okolí Hofiic v opu tûném takzvaném Jifiíãkovû lomu v Doubravû. O svûdomitém pfiístupu zadavatele svûdãí i fakt, Ïe dodané kvádry posoudila a pfievzala komise znalcû (6 balvanû o objemu 14,655 m 3 ) a pak (celkem 7 kvádrû). Vût inu z nich pfiitom komise posuzovala v Hergesellovû ateliéru v Podskalí, zb vající u sochafie Alexandra Zelinky na Královsk ch Vinohradech; ten zfiejmû s Hergesellem na kopii (samotné sochy sv. Iva a sochy vdovy s dûckem?) spolupracoval. Komise se pak se la je tû nûkolikrát, aby vznikající dílo (a také smluven termín jeho dokonãení) prûbûïnû posuzovala a kontrolovala, aï ho uznala jako zpûsobilé k osazení na most, jeï bylo dokonãeno v polovinû prosince 1908, naãeï komise kopii vyhodnotila jako zdafiilou a mûstské radû doporuãila, aby ji obec pfiijala. Stalo se tak na schûzi mûstské rady Franti ek Hergesell za zhotovení sádrového odlitku souso í, zhotovení jeho kamenné kopie a sejmutí originálu, pfievezení do lapidária Zemského muzea na V stavi ti a postavení zde obdrïel celkem K. Za dílo ruãil po dobu 12 mûsícû, tedy do rekolaudace, která se konala SloÏitûj í byla historie kopie dal ího souso í, sv. Franti ka Xaverského od F. M. Brokoffa z roku 1711 na jiïní stranû pátého pilífie, jeï zapoãala pfii povodni , kdy se toto souso í i protûj í souso- í sv. Ignáce z Loyoly i s pilífiem pod náporem vody, ale hlavnû utrïen ch vorû nebo jejich ãástí zfiítilo. Spadlo pfiitom ne do Vltavy, jak se obvykle uvádí, ale na jeden z mnoha pod mostem nahromadûn ch vorû. Odtud se podafiilo celkem snadno je tû v záfií 1890 vyzdvihnout horní ãást souso í se sochou sv. Franti ka, ale jeho spodní a podstatnû vût í ãást spadla na dno Vltavy. Vyzdvihnout ji odtud bez náleïité techniky, která tehdy nebyla k dispozici, bylo nemoïné. Torzo pak leïelo na dnû fieky mnoho let, pfiiãemï bylo dále po kozeno pfii opravû mostu (zejména pilotáïí pfii v stavbû dfievûného mostního provizoria) a také omíláno a zaná eno nánosy fieky. Tak se ãasem ani pfiesnû nevûdûlo, kde se nalézá. ZáleÏitost se zaãala fie it aï v polovinû roku 1903, kdy se mûstskému inïen rovi a podnikateli Josefu Kindlovi podafiilo s pouïitím skafandru torzo nalézt a místo zakreslit do plánku. K vyzdviïení ale kvûli vysok m cenám, které oslovené firmy poïadovaly, ani tentokrát nedo lo. Stalo se tak aï v fiíjnu 1904 pomocí kesonu, zapûjãeného budape Èskou firmou Gregersen. VytaÏen fragment o objemu asi 8,5 m 3 byl pfievezen do obecní ohrady pfii Vald tejnském paláci a obalen pískem, aby nasákl vodou neutrpûl dal í kodu následkem mrazû. 10 Dne pak anketa znalcû torzo na místû ohledala a doporuãila ho postavit do svislé polohy na podezdívku. Následnû mûstská rada zadala akad. soch. âeàku (Vincenci) Vosmíkovi sestavení zbytkû souso í dohromady. Dne pak komise dílo prohlédla a doporuãila zhotovit odlitek nejvíce po kozené pravé ãásti souso í a jeho domodelování v sádfie. 11 Anketa znalcû vyslovila s v sledkem Vosmíkovy práce (pro kterou mûl kromû star ch rytin z ãelního pohledu k dispozici jen dvû nekvalitní amatérské fotografie originálu) spokojenost. 12 Následovaly polemiky, zda na most postavit takto rekonstruovan originál, nebo jeho kopii. 13 Nakonec zvítûzil jak si kompromis, a sice Ïe pro most bude pofiízena kopie spodní ãásti souso í a na ni umístûn opraven originál. Stavební úfiad v tomto smyslu sestavil a pfiedloïil návrh podmínek, za nichï obec PraÏská zadá znovuzfiízení kamenného souso í sv. Franti ka Xaverského na mostû Karlovû, kter mûstská rada schválila a souãasnû vypsala na toto dílo v bûrové fiízení. Z do l ch nabídek vybrala ofertu akad. soch. âeàka Vosmíka z , s nímï uzavfiela pfiíslu nou smlouvu, ke které byla pfiipojena jednak oferta, jednak v e uvedené podmínky ze V nich je v ãlánku 22 specifikován druh a jakost kamene tak, Ïe kopie má b t zhotovena z pískovce, a to buì doubravského (z b valého lomu Jifiíãkova), nebo hofiického, pfiiãemï právo rozhodnout, kter bude vybrán, náleïí mûstské radû po návrhu umûlecké ankety. Tato anketa nebo komise se se la v ohradû pfii Vald tejnském paláci napfií- Poznámky a historick ch památek královského hlavního mûsta Prahy v Archivu hlavního mûsta Prahy (dále jen AHMP), ze spisû Památkového úfiadu VídeÀ (dále jen PÚ/R) v Národním archivu (dále jen NA) v Praze, z Vûstníku a administraãních zpráv královského hlavního mûsta Prahy a dal ího dobového tisku. U kopií ze let minulého století byly zdrojem hlavnû spisy b valého âeského fondu v tvarn ch umûní díla v 6. oddûlení NA Praha, u kopií ze let minulého století restaurátorské zprávy v Galerii hlavního mûsta Prahy (dále jen GHMP) a v obou pfiípadech také dobov odborn i denní tisk a osobní sdûlení nûkter ch autorû kopií. 7 Pavel ZAHRADNÍK: Oprava soch na Karlovû mostû v Praze po povodni z roku 1784, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, s Vûstník obecní královského hlavního mûsta Prahy 1906, s. 31, 48, 73, 81, 104, 110, 139; Administraãní zpráva královského hlavního mûsta Prahy za léta 1905, 1906, 1907, s AHMP, fond Magistrát , sign. B 30/3, k. ã. H 114; Vûstník obecní královského hlavního mûsta Prahy 1907, s. 7, 35, 85, a 1908, s. 146, 159; Administraãní zpráva královského hlavního mûsta Prahy za léta 1905, 1906, 1907, s ; Administraãní zpráva hlavního mûsta Prahy za léta 1908, 1909 a 1910, s ; âesk svût O hledání a vyzdviïení zfiíceného souso í hlavnû NA Praha, fond PÚ/R, k. ã. 72; Administraãní zpráva královského hlavního mûsta za léta 1902 a 1903, s. 436, a za rok 1904, s ; âesk svût, 1904, ã. 1, s. 56, 61, 62, 104; Národní listy V literatufie nûkdy uvádûné tvrzení, Ïe Vosmík pfii tom vymodeloval BrokoffÛv portrét podle odlitku zapûjãeného J. V. Myslbekem, není pravdivé, neboè Myslbek odlitek odmítl zapûjãit (viz Administraãní zpráva královského hlavního mûsta Prahy za léta 1905, 1906, 1907, s.1134).je moïné, Ïe se Vosmík v tomto pfiípadû inspiroval údajn m dal ím Brokoffov m portrétem na souso í sv. Jana Kfititele na Maltézském námûstí z roku O rekonstrukci originálu souso í hlavnû AHMP, fond Magistrát , sign. B 30/3, k. ã. H 114; Administraãní zpráva královského hlavního mûsta Prahy za léta 1905, 1906, 1907, s ; âesk svût a ; V stava prací mistra âeàka Vosmíka, akademického sochafie (katalog), Praha NA Praha, fond PÚ/R, k. ã. 56; Vûstník obecní královského hlavního mûsta Prahy 1909, s. 59, 71, 103; Vûra NEJEDLÁ: Péãe o plastickou v zdobu Karlova mostu v prûbûhu století, in: Památková péãe 35, 1975, s , ; Vratislav NEJEDL : K v voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze, in: Zprávy památkové péãe 68, 2008, s RÒZNÉ Václav RYBA ÍK / Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze

7 2 3 4 Obr. 2. Kopie souso í sv. Franti ka Xaverského (F. M. Brokoff, 1711). Podle rekonstruovaného originálu, po kozeného povodní v roce 1890, vytvofiil z doubravského a vojického pískovce âenûk Vosmík, Obr. 3. Kopie souso í Panny Marie se sv. Bernardem (M. W. Jäckel, 1709), Miroslav Vajchr a dal í, , m ensk pískovec. Obr. 4. Kopie sochy sv. Vojtûcha (M. J. Brokoff, 1709), Vojtûch a Karel Hofiínkovi, , boïanovsk pískovec. klad 5. (a znovu 13.) , aby posoudila a pfievzala ãtyfii kusy doubravského pískovce na kopii títu se ãtyfimi figurami, pak k pfievzetí kopie, k posouzení dokonãení dvou soch vrchní skupiny a k hodnocení pfiimodelování doplàkû na originálu a k posouzení do lého kamene na provedení kopie. Na doporuãení komise z pak mûstská rada zadala Vosmíkovi i zhotovení kopie samotné sochy sv. Franti ka Xaverského, a to z pískovce vojického. Tu komise pfievzala , naãeï byla kopie celého souso í pfienesena na most. Práce byla dokonãena a le ení odstranûno a dílo kolaudováno âenûk Vosmík pracoval na nesnadné rekonstrukci originálu souso í sv. Franti ka Xaverského a zhotovení jeho kopie v letech , tedy s pfiestávkami po osm let, a odvedl pfii tom svûdomitû a kvalitnû provedené dílo. Sestavil rovnûï fragmenty originálu dal ího souso í F. M. Brokoffa, které se také zfiítilo z mostu, souso í sv. Ignáce z Loyoly z roku To v ak nebylo doplnûno ani nebyla zhotovena kopie. Jeho prostorovû rozestavené neúplné zbytky zûstaly v Lapidáriu Národního muzea a jeho místo na Karlovû mostû zaujalo v roce 1938 souso í sv. Cyrila a sv. Metodûje od Karla Dvofiáka, vysekané z boháàského pískovce. Kopie souso í sv. Iva a sv. Franti ka Xaverského byly na dlouhá léta jediné z pûvodnû zam len ch kopií. UvaÏovalo se napfiíklad o zhotovení kopie souso í sv. Luitgardy, k ãemuï byl vypracován jiï návrh podmínek, ale z rûzn ch, pfiedev ím finanãních dûvodû od nûj bylo upu tûno a souso í jen opraveno (â. Vosmíkem v roce 1923 a R. Vlachem v roce 1937). 15 My lenka náhrady chátrajících barokních pískovcov ch originálû kamenn mi kopiemi oïila aï koncem 50. let minulého století. Jako první bylo vybráno souso í Panny Marie se sv. Dominikem a sv. Tomá em Akvinsk m (M. W. Jäckel, 1708). Zhotovení kopie, konzervace a pfienesení originálu do lapidária bylo smlouvou z zadáno akad. soch. Vladimíru BartÛÀkovi z Modfian. Ten v letech podle sádrového odlitku z roku 1946 (nepfiíli kvalitního) provedl pût ãástí souso í: sochu Panny Marie, její podstavec, sochy sv. Dominika a sv. Tomá e Akvinského, putti s úlem a kostelík amtiara. Profilované práce na hlavním podstavci provedl Povltavsk prûmysl kamene, kter také dodal m ensk pískovec. Ornamentální ãásti podstavce, sesazení kopie souso í na pracovi - ti, rozebrání a pfievezení originálu do lapidária a osazení kopie na jeho místo mûla provést Umûlecká fiemesla. Vladimír BartÛnûk v ak v roce 1960 zemfiel a dílo musel dokonãit akad. soch. Stanislav Hanzl (kter na nûm uï v tomto roce spolupracoval) se sochafiem Antonínem Îemliãkou. Se znaãn mi problémy práci dokonãili v létû 1961 a kopie mohla b t zkolaudována. 16 Z neznám ch, nejspí úsporn ch dûvodû bylo bohuïel pût nápisov ch kartu í na podstavci provedeno jen v pískovci, a nikoliv v ãerveném (sliveneckém?) mramoru, jako tomu bylo u originálu. S je tû vût ími problémy byla spojena restaurace a kamenná reprodukce sousedního souso í Panny Marie se sv. Bernardem (M. W. Jäckel, 1709). Práci objednala Galerie hlavního mûsta Prahy u âeského fondu v tvarn ch umûní a ten ji zadal akad. soch. Miroslavu Vajchrovi a Josefu Vitvarovi. Záhy se ale ukázalo, Ïe souso í je v tak patném stavu, Ïe jeho celkov odlitek není moïné zhotovit, proto z nûj je tû téhoï roku oba jmenovaní a akad. soch. Václav Hlavat sejmuli sochy Panny Marie a sv. Bernarda a podle nich zaãali zhotovovat kamenné kopie (kolaudované ). Zb vající spodní ãást souso í byla opravena, v roce 1973 zhotoven její sádrov odlitek a byla z mostu sejmuta a pfievezena do lapidária v Trojském zámku. V letech byla podle odlitku zhotovena jeho kopie a o rok pozdûji kopie celého souso í, sestávající z patnácti dílû z m enského pískovce, v ateliéru sestavena a komisionálnû prohlédnuta. Na mostû pak byla kopie osazena Na jejím dokonãení se kromû jiï jmenovan ch Miroslava Vajchra, Josefa Vitvara a Václava Hlavatého podíleli i Petr Vitvar, Aloisie Vi kovská-altmanová, Miroslav Machala, Michal Tom ej, Vlado Valach a Jifií Volf. 17 Realizace kamenné kopie tohoto souso í tedy trvala tfiináct let a podílelo se na ní devût sochafiû (!). V ãervnu 1967 objednala Galerie hlavního mûsta Prahy u âeského fondu v tvarn ch umûní kamennou Poznámky 14 O kopii souso í hlavnû AHMP; fond Komise pro soupis stavebních, umûleck ch a historick ch památek královského hlavního mûsta Prahy, k. ã. 13; pozûstalost akad. soch. âeàka Vosmíka v archivu Národní galerie v Praze; Vûstník obecní královského hlavního mûsta Prahy 1909, s. 199, a 1912, s. 318, 347 a 604; Administraãní zpráva hlavního mûsta Prahy za léta 1908, 1909 a 1910, s. 638, a za rok 1911, s. 283; Zprávy Komise pro soupis stavebních, umûleck ch a historick ch památek královského hlavního mûsta Prahy, 1913, ã. 5, s. 33; Národní listy (veãerní vydání) 18. a ; âesk svût a AHMP; fond Komise pro soupis stavebních, umûleck ch a historick ch památek královského hlavního mûsta Prahy, k. ã NA Praha, fond âfvu-dílo, fasc. 24, 97; Veãerní Praha NA Praha, fond âfvu-dílo, fasc. 530; Svobodné slovo a ; Mladá fronta RÒZNÉ Václav RYBA ÍK / Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze 491

8 5 6 7 Obr. 5. Dokonãovaná kopie souso í sv. Luitgardy (M. B. Braun, 1710), Jifií Novák (a Bofiivoj Rak), , hofiick pískovec. Obr. 6. Kopie souso í sv. Ludmily (M. B. Braun, kolem 1730), Jifií a Marcela Kaãerovi, , hofiick pískovec, podstavec boïanovsk a medailon kocbefisk pískovec. Obr. 7. Kopie souso í sv. Anny (M. W. Jäckel, 1707), Vojtûch Adamec a Martin Pokorn (a Milan Matou ek), , boïanovsk pískovec. reprodukci soch sv. Mikulá e Tolentinského (J. B. Kohl, 1708), sv. Augustina (J. B. Kohl, 1708) a sv. Vojtûcha (M. J. Brokoff, 1709). Rekonstrukce první sochy (270 x 130 x 125 cm) byla zadána akad. soch. Janu Jifiíkovskému s tím, Ïe kopie bude zhotovena v hofiickém pískovci. Kopie byla kolaudována v ateliéru a na most osazena údajnû v listopadu téhoï roku na sokl, kter v roce 1968 provedlo Ústfiedí umûleck ch fiemesel. Autor kopii pozdûji patinoval (nepfiíli Èastnû) a v této úpravû byla kolaudována Zhotovení kopie sochy sv. Augustina bylo zadáno akad. soch. Aloisi Soprovi a Jifiímu Du kovi, ktefií ji podle sádrového odlitku provedli v letech v hofiickém pískovci z lomu âmpk v Podhorním Újezdû. Originál sochy byl z mostu sejmut , ale kopie byla na sokl, zhotoven opût Ústfiedím umûleck ch fiemesel, osazena aï Poslední kopie z této trojice sochy sv. Vojtûcha (275 x 160 x 120 cm) s podstavcem (200 x 170 x 120 cm) byla zadána v polovinû roku 1967 akad. soch. Vojtûchu Hofiínkovi z Olomouce. Ten ji mûl pûvodnû na základû smlouvy z jen restaurovat, ale po podrobné prohlídce sochy bylo rozhodnuto nahradit ji kopií, a to z boïanovského pískovce. Kopii sochy osadili na most za dozoru Vojtûcha Hofiínka a jeho syna Karla pracovníci Ústfiedí umûleck ch fiemesel a dílo bylo kolaudováno Dal í tfii a zatím poslední kamenné kopie barokních soch a souso í z Karlova mostu vznikly v 90. letech minulého století. První z nich byla kopie Braunova souso í sv. Luitgardy (Vidûní nebo Sen sv. Luitgardy) z roku 1710, pro jejíï realizaci byli vybráni akad. soch. Jifií Novák z Prahy a Bofiivoj Rak z Mostu. Kopie mûla b t, stejnû jako originál, z jediného kusu pískovce, coï pfii v - ce 434 cm znamenalo získat mimofiádnû velk blok. Ten se podafiilo vylomit ve spodní ãásti stûny lomu b valého s. p. KÁMEN Ostromûfi, pfiiãemï po ohranûní mûl rozmûry 435 x 200 x 155 cm, tedy 13,485 m 3, a hmotnost asi 26,5 tun. Blok hofiického pískovce byl dopraven v ãervenci 1993 do ateliéru akad. soch. Jifiího Nováka v Doubravici pod Hrubou Skálou, kde byla kopie podle sádrového odlitku z roku 1910 z majetku Národní galerie realizována. Po úvodní zhruba tfietinû práce koncem roku 1994 akad. soch. Bofiivoj Rak od smlouvy odstoupil, a tak dílo v roce 1995 dokonãil Jifií Novák se spolupracovníky. Kopii podstavce zhotovilo v letech Kamenocentrum, s. r. o., Hofiice z boïanovského pískovce, pfiiãemï na tfii kartu e byl pouïit naãervenal sliveneck mramor. Originál souso- í vãetnû podstavce (celkové rozmûry 689 x 214 x 142 cm) z mostu sàali akad. soch. Jifií Novotn a Jan Bradna, ktefií ho pfievezli do Lapidária Národního muzea a zde osadili a restaurovali (dokonãeno ). Na uvolnûné místo na mostû byla osazena kopie podstavce a kopie samotného souso í (z Brand sa nad Labem vezena po Labi a Vltavû lodí aï k mostu) a celé dílo kolaudováno. 21 Na jafie 1997 zaãali akad. soch. Jifií Kaãer s man- Ïelkou Marcelou z Hostivic práce na kopii souso í sv. Ludmily (dílna M. B. Brauna, asi 1730) podle upraveného sádrového odlitku z roku Pro kopii samotného souso í sv. Ludmily se sv. Václavem zvolili hofiick pískovec z Podhorního Újezdu, pro podstavec boïanovsk pískovec a pro medailon, znázoràující zavraïdûní sv. Václava, edobíl pískovec kocbefisk. Originál souso í byl z mostu sejmut v dubnu 1999 a na jeho místo na jiïní stranû osmého pilífie osazena kopie. Originál souso í restaurovali, pfievezli do Gorlice na Vy ehradû a zde v dubnu 1999 instalovali akad. soch. Jifií Kaãer a akad. mal. Zdenûk Fuãík. 22 Ve stejném roce, údajnû v kvûtnu, 23 byla na severní stranû ãtvrtého pilífie osazena kopie souso í sv. Anny (M. W. Jäckel, 1707), jiï (celková v ka 414 cm, z toho samotné souso í 224 cm) zhotovili v letech podle sádrového odlitku z roku 1946 a pozdûji podle samotného originálu akad. soch. Vojtûch Adamec a Martin Pokorn. 24 PouÏili k tomu boïanovsk pískovec, kter z na ich dostupn ch pískovcû nejvíce odpovídal hrubozrnnému Ïehrovickému pískovci originálu. Jmenovaní také originál z mostu Poznámky 18 NA Praha, fond âfvu-dílo, fasc. 503; Veãerní Praha ; Svobodné slovo ; Vratislav NEJEDL : Sv. Mikulá Tolentinsk na Karlovû mostû, in: StaroÏitnosti a uïité umûní, 1997, ã. 12, s NA Praha, fond âfvu-dílo, fasc. 504; Veãerní Praha ; Svobodné slovo ; osobní sdûlení akad. soch. J. Du ka a pana H. Povolného. 20 NA Praha, fond âfvu-dílo, fasc. 300, 301; Svobodné slovo ; Lidová demokracie ; osobní sdûlení akad. soch. V. Hofiínka. 21 Jifií NOVÁK, Bofiivoj RAK: Zpráva o postupu prací na kopii souso í Vidûní sv. Luitgardy pro KarlÛv most v Praze ( , archiv GHMP); Jifií NOVÁK: Zpráva ke zhotovení kamenné kopie sv. Luitgardy ( , archiv GHMP); Jifií NOVOTN, Jan BRADNA: PrÛzkumová zpráva Vidûní sv. Luitgardy (1996, archiv GHMP); Milo SUCHOMEL: O reprodukãních sochách Braunovy sv. Luitgardy, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s ; Václav RYBA ÍK, cit. v pozn. 5, s ; Jifií NOVÁK: O kamenné kopii Vidûní sv. Luitgardy, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s. 120; Franti ek PA EK: Je tû k souso í sv. Luitgardy, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s. 144; osobní sdûlení akad. soch. J. Nováka a jin ch. 492 RÒZNÉ Václav RYBA ÍK / Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze

9 sejmuli, restaurovali, pfievezli do Gorlice a zde instalovali. 25 Kromû kamenn ch kopií cel ch soch nebo souso í a jejich podstavcû byly v minulém století provedeny kamenné kopie nûkter ch jejich po kozen ch nebo zanikl ch ãástí. Byly to napfiíklad kopie horní ãásti souso í sv. Luitgardy (â. Vosmík 1923, R. Vlach 1937) nebo vázy po obou stranách souso í sv. Antonína Paduánského (levá 1924, obû 1982). Nejv znamnûj í a poslední byla v tomto smûru kopie podstavce sochy sv. Filipa Benitia, kterou v rámci restaurace samotné sochy (Michal Tom ej, Jifií Kaifosz, ) provedl z boïanovského pískovce Jifií Divi z Mûchenic. 26 Deset pískovcov ch kopií, které na Karlovû mostû v posledních sto letech postupnû nahradily originály barokních soch a souso í z poãátku 18. století (pfieváïnû z let ), splnilo a plní svûj úãel. Kopie umoïnily z mostu sejmout chátrající vzácné originály a pfiemístit je do Lapidária Národního muzea nebo Gorlice na Vy ehradû, kde jsou chránûny proti dal ím nepfiízniv m vlivûm ovzdu í a po dûkladné restauraci zachovány pro budoucnost. 27 Souãasnû pfievzaly jejich místo a úlohu na mostû a zajistily úplnost a charakter zdej ího souboru v ech tfiiceti sochafisk ch dûl. Je samozfiejmé, Ïe kopie v tomto ani v podobn ch pfiípadech nemohou plnû nahradit originál. Jsou ale zfiejmû lep ím fie ením neï náhrada chátrajících nebo poniãen ch originálû nov mi díly (jako se to napfiíklad naposledy stalo v pfiípadû náhrady poniãeného Brokoffova souso í sv. Ignáce z Loyoly z roku 1709 Dvofiákov m souso ím sv. Cyrila a Metodûje z roku 1938). Kamenné kopie se prûbûhem ãasu staly a stávají samozfiejmou souãástí sochafiské v zdoby Karlova mostu, a tedy i nedílnou souãástí této prvofiadé národní kulturní památky. Jsou to obecnû díla pracná a nákladná, 28 a proto by jim mûla b t v odborné literatufie vûnována napfií tû pozornost vût í, neï tomu alespoà v pfiípadû Karlova mostu bylo doposud. Václav RYBA ÍK Poznámky 22 Jan KAâER, Marcela KAâEROVÁ, Zdenûk FUâÍK: Restaurování originálu a zhotovení kamenné kopie souso í sv. Ludmily z Karlova mostu v Praze 1999 ( , archiv GHMP); Vratislav NEJEDL : Socha sv. Ludmily na Karlovû mostû, in: StaroÏitnosti a uïité umûní, 1997, ã.7 8, s.20 22; Milo SUCHOMEL: Dvû barokní souso- í obohatí lapidárium ve vy ehradské Gorlici, in: Kámen 6, 2000, ã. 1, s ; Mladá fronta Dnes ; osobní sdûlení akad. soch. J. Kaãera. 23 Podle sdûlení akad. soch. V. Adamce, spí e ale pozdûji (konkrétní datum se v Galerii HMP, na Magistrátu HMP ani jinde nepodafiilo zjistit). 24 Na podstavci souso í je ale vytesáno i jméno M. Matou ek, jinde neuvádûné. 25 Vojtûch ADAMEC, Martin POKORN, Ladislav KRYL: Souso í sv. Anny KarlÛv most Praha. Restaurování a provedení kopie v kameni ( , archiv GHMP); Milo SUCHOMEL, cit. v pozn. 22; Mladá fronta Dnes ; osobní sdûlení akad. soch. V.Adamce. 26 Osobní sdûlení akad. soch. M. Tom eje. 27 V souãasné dobû jsou v Lapidáriu Národního muzea originály souso í sv. Iva, Panny Marie se sv. Dominikem a sv. Tomá em Akvinsk m, sv. Luitgardy a rekonstruované souso í sv. Franti ka Xaverského; v Gorlici originály souso í Panny Marie se sv. Bernardem, sv. Ludmily a sv.anny a soch sv.mikulá e Tolentinského, sv.augustina a sv. Vojtûcha. 28 Tomu bohuïel neodpovídá kvalita nûkter ch restaurátorsk ch zpráv, nûkdy neúmûrnû struãn ch (napfiíklad pro kopii Vidûní sv. Luitgardy jen pûldruhé stránky), neobsahujících ãasto ani základní údaje (ãasové urãení zahájení a ukonãení práce, sejmutí originálu a osazení kopie, rozmûry originálu a podobnû). Neznámá sochafiská díla z ateliéru praïsk ch PlatzerÛ I. Socha sv. Jana Nepomuckého z kostela V ech svat ch v Malíkovicích Nelze pochybovat o tom, Ïe ãeskému sochafiství 18. století se podafiilo vytvofiit nadãasová umûlecká díla, která dodnes patfií k tomu umûlecky nejhodnotnûj ímu, co kdy u nás v oblasti umûní vzniklo. PoloÏíme-li si v ak pfii studiu tohoto dobového slohového v tvarného projevu otázku, ve kterém ãasovém období sochafisk ch dílen jejich vrcholné v kony, jednotlivé chef d oeuvry vznikaly, nejãastûji zjistíme, Ïe se tak nestávalo v závûru ãinnosti dílny a Ïe doïívající ateliéry uï nebyly schopny dosaïené optimální umûlecké v sledky pfiedstihnout. Tento nepfiízniv, degradaãní kvalitativní v voj smûfiující k závûru ãinnosti není bohuïel pfiíznaãn pouze pro provinãní dílny, jakou tfieba mûli kosmonos tí Jelínkové. Projevuje se do jisté míry také u umûlecké sochafiské produkce renomovan ch praïsk ch ateliérû, jak mi byly vûhlasné rodinné dílny Matyá e Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína, Jana Brokoffa a jeho synû Michala Jana Josefa a Ferdinanda Maxmiliána a koneckoncû i Ignáce Franti ka Platzera a jeho syna Ignáce Michala, vnuka Ignáce Karla a pravnuka Roberta. Jin mi slovy, kvalitativní kfiivka v tvarné produkce sochafisk ch dílen smûrem ke konci 18. a k poãátku 19. století byla spí e sestupná. Mnohdy tedy musíme konstatovat, Ïe tu neplatí antické finis coronat opus. Z ãesk ch mistrû postbarokního sochafiství je to právû zakladatel praïské platzerovské dílny Ignác Franti ek Platzer, jehoï díla od poloviny 18. století (kdy jako ãerstv sochafisk mistr zaãíná po absolvování vídeàského studijního pobytu pracovat v Praze) nejvíce vynikají v âechách do té doby neb val m, zcela svérázn m umûleck m projevem. Podafiilo se mu totiï ve vlastních sochafisk ch pracích vzájemnû spojit a stmelit v esteticky harmonick celek nespojitelné kontrastní a protichûdné v tvarné formy a modelaãní prvky, jak mi byly excitaãní, dynamick projev Matyá e Bernarda Brauna, spl vavá, oblá modelace, kontemplativní vyjádfiení Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a v tvarná forma Georga Raphaela Donnera, získaná studiem antického umûní. Na Platzerovy inspiraãní v tvarné domény upozornila jiï pfied padesáti lety ZdeÀka Skofiepová. 1 Díky tomuto spojení tfií vzájemnû si odporujících nesourod ch v tvarn ch tendencí se sochafiské tvorbû praïsk ch PlatzerÛ podafiilo vyhnout postupnému úpadku a v tvarnému, modelaãnímu a rukopisnému rozostfiování, degresi v tvarn ch hodnot, v âechách pomûrnû roz ífien ch dynamick ch braunovsk ch (berniniovsk ch) sochafisk ch tendencí a celkem plynule se pfieklenout pfies v tvarné formy empíru a dosáhnout sv mi sochafisk mi pracemi aï k historick m slohûm novogotiky a novobaroka. Ani platzerovská dílna v ak neunikla nezadrïitelné, i kdyï v tomto pfiípadû pfiece jen pomaleji sestupující degradaãní kvalitativní kfiivce. Inspirace Ignáce Franti ka Platzera klasicistním v tvarn m projevem Georga Raphaela Donnera se zcela nezakrytû projevuje v typice mnoha tváfií jeho Ïensk ch postav, napfiíklad ve fyziognomiích nereidek na ka nû s v jevem Napájení Heliov ch koní z let 18. století v zámeckém parku v Dobfií i, pfiípadnû sv.notburgy z roku 1748 z Hofiína (v souãasnosti vystavené v lapidáriu v Mnichovû Hradi ti) nebo v tváfiích sv. Barbory a sv. Markéty z let na hlavním oltáfii kostela sv. Katefiiny v Pavlíkovû (okres Rakovník); 2 dále pak v mnoha sochafisk ch dílech pfieváïnû andûlsk ch postav zdobících oltáfie praïsk ch i provinãních kostelû. Naproti tomu v poãetné, kompoziãnû rûznorodé skupinû platzerovsk ch postav sv. Jana Nepomuckého donnerovsk klasicistní v tvarn prvek zaniká v domácí inspiraci, v níï viditelnû pfievládá vliv sochafisk ch prací praïsk ch BrokoffÛ a kupodivu i Matyá e Bernarda Brauna a jeho umûleckého okruhu. Stalo se tak navzdory tomu, Ïe Platzer si v pfiípadû postavy sv. Jana Nepomuckého mohl vzít právû za vzor Donnerovo sochafiské dílo klasicistnû chladnou, strohou, lineární svatojánskou statui v Linzi, jejíï vznik E. Tietze-Conrad datuje do let Pfiesto tak neuãinil a v tvarná pouãení na el spí e v domácím mistrovském prostfiedí, v boufilivû zvlnûn ch draperiích braunovsk ch skulptur a v protikladn ch, klidn ch, nevzru en ch pózách brokoffovsk ch postav. Podobnû jako Brokoffové i Platzer vytvofiil fiadu ikonografick ch svatojánsk ch typû, z nichï ov em vût ina také ãerpá z minulosti a vychází ze základní kompozice stanovené jiï na konci 17. století (konkrétnû v roce 1681) bozzettem Matthiase Rauchmillera. O ur- Poznámky 1 ZdeÀka SKO EPOVÁ: O sochafiském díle rodiny PlatzerÛ, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umûní, Praha 1957, s Milo SUCHOMEL: K restaurování platzerovsk ch soch z Pavlíkova, in: Zprávy památkové péãe 55, 1995, ã. 9, s E. TIETZE-CONRAD: Österreichische Barockplastik, Kunstverlag Anton Schroll, Wien 1920, s. 17, 75 a 139, obr. 39. RÒZNÉ Václav RYBA ÍK / Sto let kamenn ch kopií soch a souso í Karlova mostu v Praze Milo SUCHOMEL / Neznámá sochafiská díla z ateliéru praïsk ch PlatzerÛ I. 493

10 1 2 3 ãení a v ãet tûchto platzerovsk ch kompozic se ostatnû pokusila jiï star í staè z roku K tomuto poãetnému svatojánskému souboru z Platzerovy dílny lze dnes novû pfiifiadit dal í, dosud jako platzerovskou práci nepublikovanou sochu sv. Jana Nepomuckého z interiéru kostela V ech svat ch v Malíkovicích (okres Kladno). Na malíkovickou svatojánskou skulpturu upozornila v stava Ze starého umûní na Slánsku, kterou v roce 2006 uspofiádalo Vlastivûdné muzeum ve Slaném. V katalogu je so e vûnován následující odstavec: Z malíkovického kostela pochází pozdnû barokní socha sv. Jana Nepomuckého (kolem roku 1750), jeï pûvodnû stála na kazatelnû. Patfií patrnû do souboru fiezeb pro smeãensk kostel, neboè v té dobû byly Malíkovice jeho filiálkou. 5 O pfiíslu nosti filiálního kostela v Malíkovicích ke Smeãnu se zmiàuje jiï Ferdinand Velc a dodává, Ïe v roce 1787 tu byla zfiízena lokalie. 6 Sochu sv. Jana Nepomuckého v textu vûnovaném interiéru kostela v ak neuvádí. 7 Ostatnû zmínku o ní nenajdeme ani v soupise umûleck ch památek z roku Teprve soupis âeskoslovenské akademie vûd z roku 1978 o dílu lapidárnû konstatuje: Rokok. socha sv. Jana Nep 9 Nikde se v ak neuvádí jméno autora. Vzhledem k absenci konkrétní, faktické zprávy ãerpané z archivních pramenû nezb vá neï pokusit se aspoà o umûleckohistorick rozbor na základû prûzkumu dochovaného fragmentu originálu. Svatojánská fiezba z Malíkovic byla v roce 1996 restaurována akademickou malífikou Hanou Slavíkovou, která odstranila z povrchu polychromované skulptury nejmlad í nepûvodní malífiské úpravy pocházející z historick ch oprav díla a ponechala na originální fiezbáfiské práci nejstar í souvisle dochovanou olejovou barevnou vrstvu spolu se zlatou a lakovanou stfiíbrnou folií na ãerveném polimentu. ZároveÀ nahradila staré nepûvodní fiezbáfiské doplàky nov mi rekonstrukcemi. lo o dodatky prstû levé a záprstí pravé svûtcovy ruky. 10 K tomu je tfieba je tû dodat ad informandum, Ïe so e dnes chybí zfiejmû atribut, kter sv. Jan Nepomuck drïel v levé ruce. Pravdûpodobnû lo o krucifix nebo palladium zemû ãeské. Kromû toho postrádáme v ãelní ãásti i tolu poloïenou pfies íji, která b vala ãásteãnû fiezána v bloku, nûkdy v ak vyfiezána v samostatném kusu lipového dfieva a do bloku pak jen dodateãnû zakotvena. Jak vypl vá z poznatkû získan ch restaurátorsk m prûzkumem (souãasná odkrytá polychromní vrstva není pûvodním malífisk m vybavením povrchu fiezby), ani v tomto pfiípadû se tedy s autentickou podobou sochafiského díla, jakou mûlo bezprostfiednû po opu tûní sochafiského ateliéru, jiï nikdy exaktnû neseznámíme. Nicménû i na základû toho, co dnes o dfievofiezbû z kostela V ech svat ch víme, se mûïeme pokusit o stanovení vlastností a znakû, které ji od ostatních svatojánsk ch platzerovsk ch postav vzdalují a které ji naopak k sochám sv. Jana Nepomuckého z dílny Ignáce Franti ka Platzera a k platzerovské sochafiské tvorbû pfiifiazují. PouÏijeme k tomu komparace malíkovické sochy se znám mi Platzerov mi kompoziãními skulpturálními variantami tohoto ãeského svûtce (nûkdej ího generálního vikáfie praïského arcibiskupství Václavovy doby, právníka Johánka z Pomuku), jeï postupem ãasu vznikaly v praïské pohofielecké dílnû. Svûtec v malíkovické kompoziãní promûnû je zpodoben v rouchu knûze-preláta v sutanû, rochetû a almuciu s biretem poloïen m na knize, jiï tfiímá v pravé ruce, zatímco levá, v lokti téï pokrãená, av ak pfiedsunutá païe pravdûpodobnû drïela pfied svûtcovou tváfií jiï zmínûn atribut, na nûjï upíral prosebn, extatick pohled. 11 O tom, Ïe platzerovsk ch svatojánsk ch ikonografick ch typû, sochafisk ch dílensk ch kompozic vytvofiila dílna bûhem své existence nemal poãet, svûdãí pfiehled uveden v citované stati z roku 1993, 12 doplnûn pozdûji je tû o sochu sv. Jana Nepomuckého opírajícího se o klekátko ( ), kterou vûnoval Národní galerii v Praze pan Dr. h. c. Rainer Kreissl z Mnichova. 13 Shodou okolností právû malíkovická fiezba podobnû jako zmínûná socha s klekátkem nenachází v poãetném platzerovském svatojánském Obr. 1. Malíkovice (okres Kladno), kostel V ech svat ch, Ignác Franti ek Platzer (?), fiezba sv. Jana Nepomuckého, 1745 (?). (Foto M. Suchomel, 2008) Obr. 2. Úter (okres PlzeÀ-sever), kostel sv. Václava, boãní oltáfi, Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 3. Praha 9-Vinofi, Ignác Franti ek Platzer, souso í sv. Jana Nepomuckého, (Foto M. Suchomel, 1991) Obr. 4. Praha 1-Malá Strana, Vojanovy sady, Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, V souãasnosti je socha uloïena v lapidáriu Galerie hlavního mûsta Prahy v kostele sv. Katefiiny v Pavlíkovû (okres Rakovník). (Foto M. Suchomel, 1988) Obr. 5. Praha 1, Národní tfiída, Ignác Franti ek Platzer, souso í sv. Jana Nepomuckého, (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Poznámky 4 Milo SUCHOMEL: Sochafiské repliky Ignáce Franti ka Platzera 2, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, ã. 1, s BoÏena FRANKOVÁ, Magda PETRINCOVÁ, Vladimír P IBYL: Ze starého umûní na Slánsku, prûvodce stejnojmennou v stavou, Vlastivûdné muzeum ve Slaném, Slan 2006, s Ferdinand VELC: Soupis památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu Slánském, nákladem Archaeologické kommisse pfii âeské akademii císafie Franti ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní, Praha 1904, s TamtéÏ, s Zdenûk WIRTH a kolektiv: Umûlecké památky âech, Nakladatelství âeskoslovenské akademie vûd, Praha 1957, s Emanuel POCHE a kolektiv: Umûlecké památky âech 2 (K-O), Academia, Praha 1978, s Hana SLAVÍKOVÁ: Restaurátorská zpráva, Praha dne RÒZNÉ Milo SUCHOMEL / Neznámá sochafiská díla z ateliéru praïsk ch PlatzerÛ I.

11 sochafiském souboru, pokud je nám známo, Ïádn obdobn ikonografick pandán. Pro autorství Ignáce Franti ka Platzera svûdãí do jisté míry rozvrh svûtcovy postavy, pfiedev ím postoj s pravou nohou vysunutou vpfied s botou vyãnívající z okraje sutany, funkce pravé ruky pfiidrïující knihu, na níï je poloïen biret, a koneãnû i charakteristické zvlnûní krajkového okraje rochety v imaginárním vichru, jak to pozorujeme u fiady ostatních platzerovsk ch zpodobení sv. Jana Nepomuckého. Uveìme napfiíklad pískovcové statue z let ve Vinofii, 14 v klá terní zahradû na Zbraslavi 15 a také ve Vojanov ch sadech v Praze Dále dfievofiezby z boãního oltáfie kostela sv. Václava v Úter (okres PlzeÀ-sever) z roku 1752, 17 ze sbírek Národní galerie v Praze, inv. ã. P 2866 z let a inv. ã z let Ktomu je ov em tfieba poznamenat, Ïe ve v ech uveden ch komparaãních pfiíkladech drïí svûtec knihu s biretem v levé ruce, zatímco v malíkovickém díle tuto Poznámky 11 Ignác Franti ek Platzer (?), socha sv. Jana Nepomuckého, 1745 (?), lipové dfievo, nejstar í souvisle dochovaná polychromie, v ka = 115,0 cm. 12 Viz pozn. 4, s Milo SUCHOMEL: Je tû k ikonografickému typu sochy sv. Jana Nepomuckého z dílny Ignáce Franti ka Platzera, in: Zprávy památkové péãe 58, 1998, ã. 10, s Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, 1755, pískovec, v ka postavy 209 cm. Pomník je datovan chronogramem na ãelní stûnû postamentu: DIVo IoannI nepomvceno posvit eterexit totivs parochiae WInarzensIs fervenspietas. 15 Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, , pískovec, v ka postavy 178 cm. 16 Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, , pískovec, v ka postavy 173 cm. 17 Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, 1752, lipové dfievo, polychromie, podïivotní velikost. Rokajová kartu pod sochou svûtcovou nese signaturu Platzerovu a datum Viz Oldfiich J. BLAÎÍâEK: Sochafiství baroku v âechách, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umûní, Praha 1958, s Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, , lipové dfievo s povrchov m zlacením, v ka postavy 37,5 cm, v ka podstavce 23,5 cm. Viz Oldfiich J. BLAÎÍâEK a kolektiv: Barok v âechách, katalog v stavy Národní galerie v Praze na zámku v Chlumci nad Cidlinou, Praha 1973, s Ignác Franti ek Platzer dílensk spolupracovník, socha sv. Jana Nepomuckého, , lipové dfievo, le tûná kfiída, dekorativní zlacení, v ka postavy 141 cm. Oldfiich BlaÏíãek fiadí tuto dfievofiezbu k Platzerov m dílûm z let , viz Oldfiich J. BLAÎÍâEK a kolektiv, cit. v pozn. 18, s Mám v ak za to, Ïe socha sv.jana Nepomuckého i její oltáfiní pandán, dfievofiezba sv.tekly, se spí e svou modelací a rukopisem fiadí více po bok pozdûj ím sochafisk m pracím z klá terního kostela v Teplé (okres Karlovy Vary), které vznikly aï po roce RÒZNÉ Milo SUCHOMEL / Neznámá sochafiská díla z ateliéru praïsk ch PlatzerÛ I. 495

12 6 7 8 Obr. 6. Hofiín (okres Mûlník), zámecká kaple, hlavní oltáfi, Ignác Franti ek Platzer, fiezby sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Ludmily, (Foto B. Zemánek) Obr. 7. Ignác Franti ek Platzer dílensk spolupracovník (?), fiezba sv. Jana Nepomuckého, (?), Národní galerie v Praze, inv. ã. P (Foto NG) Obr. 8. Praha 5-Zbraslav, Ignác Franti ek Platzer, statue sv. Jana Nepomuckého, (Foto M. Suchomel, 1991) funkci vykonává pravá païe. K originálnímu autorskému dílu Ignáce Franti ka Platzera se skulptura z Malíkovic hlásí také charakteristick m pramínkem zvlnûn ch vlasû na skráni, coï je atribut spolehlivû signující sochafiská díla tohoto praïského mistra od samého poãátku jeho tvûrãí ãinnosti. Svatojánská dfievofiezba z Malíkovic v ak rozhodnû není dílem, u nûhoï se autorství Ignáce Franti ka Platzera zdá na první pohled zcela nepochybné a absolutnû nesporné. Nacházíme zde totiï v tvarné prvky, s nimiï se u ostatních platzerovsk ch svatojánsk ch zpodobení nesetkáváme. K nim patfií zmínûná, u Platzera nezvyklá kompoziãní varianta detailu postavy zvolená kvûli uplatnûní svatojánsk ch atributû, krucifixu nebo palladia zemû ãeské. Krucifix zde nebyl proponován jako nedílná souãást sochafiského bloku, ale jako oddûlen fiezbáfisk detail vloïen do levé, pfiedsunuté, v lokti pokrãené a mírnû pozvednuté ruky. K nûmu pak obrací svûtec pohled, nicménû v jiném, u Platzera opût nevídaném otoãení hlavy, neï jaké pozorujeme u ostatních platzerovsk ch ikonografick ch typû a kompozic svatojánsk ch zpodobení. Ani fyziognomie svûtce zde nepûsobí pfiesvûdãivû platzerovsky, jenom- Ïe tuto odchylku mûïe zpûsobovat (jak víme z restaurátorského prûzkumu) i souãasná nepûvodní polychromie. Av ak nejvût í modelaãní, rukopisnou odli nost a zároveà svéráznost malíkovické fiezby v porovnání s ostatními v eobecnû znám mi a rukopisnû vzácnû jednotn mi platzerovsk mi zpodobeními sv. Jana Nepomuckého (zmiàovan mi v citované stati z roku 1993) spatfiujeme pfiedev ím v absenci v udypfiítomného vrapování, r hování draperií (v na em pfiípadû svûtcovy rochety), které patfií téï k neodmysliteln m dekorativním v tvarn m prvkûm umûleckého projevu Ignáce Franti ka Platzera. A pfiece, navzdory tomuto individuálnímu formálnímu nedostatku, nelze malíkovickou dfievofiezbu zcela zbavit autorství Platzera a jeho dílny. Ostatnû na so e z Malíkovic také najdeme vrapování, i kdyï v ménû v razné podobû, totiï na lunetkách krajkového okraje svûtcovy rochety. PfiestoÏe je to na Platzera a jeho zpûsob umûleckého vyjádfiení katastrofálnû málo, v tvarn projev celku je do jisté míry pfiece jen poplatn platzerovské v tvarné formû a s umûleckou ãinností pohofieleckého ateliéru nepochybnû souvisí. Pokud jde o autorství samotného Ignáce Franti ka Platzera, nabízejí se koneckoncû je tû dvû moïná vysvûtlení. Socha na první pohled prozrazuje inspiraci v oblasti ãeského sochafiského pozdního baroku, 20 rokoka. 21 A tato charakteristická podoba obrací na i pozornost k Platzerov m ran m sochafisk m dílûm k smeãenskému trojiãnímu souso í z roku 1744, k oltáfii sv. Jana Nepomuckého v zámecké kapli v Hofiínû (okres Mûlník) z roku a koneãnû i ke svatojánské statui z let na Národní tfiídû v Praze, pfied kostelem sv. Vor ily. 23 Z komparace tûchto ran ch prací Ignáce Franti ka Platzera s jeho pozdûj í sochafiskou tvorbou vypl vá skuteãnost, Ïe zaãínající praïsk sochafisk mistr tu dosud nena el charakteristickou v tvarnou formu, onen znám osobit rukopis, kter je tak pfiíznaãn pro jeho pozdûj í díla z let 50. a dal ích desetiletí 18. století. A také v pfiípadû malíkovické svatojánské sochy nemûïeme vylouãit ani urãit vliv, kter na autora mûlo fiezbáfiské umûní Matyá e Schönherra, po nûmï pfievzal po svém pfiíchodu do Prahy zavedenou sochafiskou dílnu, kdyï se 6. fiíjna 1744 oïenil s vdovou po tomto pfiedãasnû zemfielém, neobyãejnû nadaném, citlivém fiezbáfii majícím smysl pro klidnou, nevzru enou sochafiskou v tvarnou formu. Ostatnû o tom, Ïe Ignáci Franti ku Platzerovi nezûstala zcela lhostejná Schönherrova fiezbáfiská tvorba, se zmiàuje jiï ZdeÀka Skofiepová. 24 Nelze si totiï nepov imnout skuteãnosti, Ïe postava sv. Jana Nepomuckého na oltáfii hofiínské zámecké kaple také viditelnû postrádá charakteristickou podobu pozdûj ích platzerovsk ch svatojánsk ch zpodobení z let 18. století. To se t ká jak sochafiského rozvrhu a kompozice, tak i modelace a rukopisu autora a platí to do jisté míry také o nejvût í skulptufie sv. Jana Nepomuckého z Platzerovy dílny, statui na Národní tfiídû v Praze 1. V tomto díle jsou v ak jiï zárodky pfií tí platzerovské stabilní, nemûnné v tvarné formy obsaïeny v podstatnû vût í mífie neï u hofiínské dfievofiezby. Zmínûné vlastnosti ãasn ch sochafisk ch prací Ignáce Franti ka Platzera, které pozorujeme i u svatojánské fiezby z kostela V ech svat ch v Malíkovicích, nám dovolují pfiedpokládat i v tomto pfiípadû jeho autorství a domnívat se, Ïe také malíkovické sochafiské dílo vzniklo s nejvût í pravdûpodobností jiï v prvních t dnech umûlcova domácího pobytu, je tû pfied sochami z hofiínské svatojánské zámecké kaple i pfied charismatick m souso ím sv. Jana Nepomuckého pfied kostelem sv. Vor ily. Tedy uï v roce 1745, nejspí pod dojmem, jak m na mladého mistra zapûsobila po vídeàském klasicistním donnerovském kolení domácí sochafiská tvorba Matyá e Bernarda Brauna, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a snad i Matyá e Schönherra. Milo SUCHOMEL Poznámky 20 Viz pozn. 5, s Viz pozn. 9, s Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, 1746, lipové dfievo, le tûná kfiída, dekorativní zlacení (?), Ïivotní nebo mírnû podïivotní velikost. 23 Ignác Franti ek Platzer, socha sv. Jana Nepomuckého, , pískovec, v ka postavy 237 cm. 24 Viz pozn. 1, s RÒZNÉ Milo SUCHOMEL / Neznámá sochafiská díla z ateliéru praïsk ch PlatzerÛ I.

13 Vstupní vûï Hanu e Zikmunda z Petfivaldu na hradû Buchlov Moravsk hrad Buchlov pfiedstavuje bezesporu jednu z nejpozoruhodnûj ích staveb svého druhu na na- em území. I pfies tuto skuteãnost nebyla doposud jeho stavebnímu organismu, jehoï nejstar í ãásti mají témûfi 800 let, vûnována náleïitá pozornost. Hradu chybí komplexní stavebnû historick prûzkum a nûkteré jeho ãásti unikají zájmu odborníkû dodnes. Rádi bychom tedy vyuïili moïnosti k publikování nov ch poznatkû, které mohou alespoà dílãím zpûsobem obohatit vûdomosti o této v znamné památce. Podkladem pro tuto studii jsou informace získané dendrochronologickou expertízou nûkter ch prvkû provedenou v roce 2004; pozdûji, v letech , zde probûhl povrchov prûzkum objektu. Vstupní vûï (obr. 2) je souãástí fortifikaãního systému, kter ke star ímu areálu, 1 tvofienému hradním jádrem a pfiedhradím, poloïen m pfii jeho jiïním boku, pfiihradil prostor dne ního prvního nádvofií. V stavba tohoto systému probûhla v druhé polovinû 17. století a pfiedstavovala pomûrnû sloïit proces, v rámci nûhoï do lo k nûkolika dûleïit m zmûnám. Zajímavá problematika této pozdní fortifikace jako celku v ak není pfiedmûtem pfiedkládané studie a bude publikována na jiném místû (VRLA NOVOTN 2008, v tisku). Popis Vstupní vûï je hranolová, dvoupodlaïní, subtilní stavba se stfiechou skrytou za prûbûïnou atikou. Její pûdorysné rozmûry jsou cca 5 x 6 m, ãelní zeì a boãní zdi dosahují ífie cca 90 cm, zadní, jiïní stûna je o málo tenãí (cca 70 cm). Na západní stranû z vûïe vybíhá hradební zeì, která je s ní svázána, hlavní prûãelí vûïe pfied linii této hradby nepfiedstupuje. Koruna zdiva vûïe jen mírnû vystupuje nad úroveà hradby. Za zmínûnou hradbou je ukryt pfiízemní objekt stráïnice, která je rovnûï svázána s vûïí. Na v chodní stranû k vûïi pfiiléhá v razná hmota bastionu, jehoï konstrukce jsou s vûïí rovnûï svázány. Hlavnímu prûãelí vûïe dominuje mohutná architektura v kameni sekaného portálu, ãlenûného pásovou bosáïí, pfietahovanou pfies pilastry po bocích otvoru vjezdu (obr. 3). Jeho pûlkruhem zavr en v fiez s mírnû zv raznûn mi patkami a klenákem oblouku je v trnoïi opatfien dvojicí kamenn ch odrazníkû. Dílo je zavr eno prûbûïnou fiímsou s rozeklan m trojúhelníkov m frontonem a plamenn mi polokoulemi, nasazen mi v osách pilastrû. Uprostfied nad prûjezdem je na prûbûïnou fiímsu nasazena kamenná deska se sekan m nápisem v jednoduché kartu i: ANNO.DOMINI Nad kartu í je do zdiva vûïe vsazena kamenná deska s alianãními erby Hanu- e Zikmunda z Petfivaldu a jeho Ïeny Anny Marie eréni. Kompozice je pohledovû zavr ena stroh m v fiezem zamfiíïovaného okénka s prost m v kameni sekan m ostûním bez profilace. Zbylé ãásti fasády vûïe jsou opatfieny hladkou omítkou z roku 1994, pfii jejímï provádûní byly na nároïních partiích star í vrstvy omítek nalezeny ryté pásové lisény, imitující nároïní armaturu. Stavba je korunována jednoduchou fiímsou, nesoucí cihlami krytou atikovou stfií ku sedlového sklonu. JiÏní prûãelí, kter m se vûï obrací do prvního nádvofií, je prosté, ãlenûné pouze pûlkruhem zavr en m v fiezem prûjezdu (obr. 2). Ten je lemován v kameni sekan m hladk m ostûním, sestaven m z mohutn ch blokû, se zv raznûn mi patami oblouku a klenákem zdoben m maskaronem. Západní zeì vûïe je zároveà souãástí interiéru pfiízemní stráïnice s vûïí, v pûdním prostoru nad stráïnicí je v neomítaném zdivu vûïe u severního nároïí patrná úzká obdélná nika, jejíï pfieklad je tvofien trámkem podloïen m prknem (zadní stûna niky je pravdûpodobnû vloïena dodateãnû), napravo od niky je patrn drobn otvor obdélného okénka s lomov mi paletami a dfievûn m pfiekladem zaslepen ciheln m zdivem; nad úrovní stfiechy stráïnice se nachází otvor pro odvod vody ze stfiechy. Protûj í v chodní prûãelí, respektive jeho ãást nacházející se nad úrovní terénu terasy sousedního bastionu, je prolomeno obdéln m vstupem do druhého podlaïí, opatfien m opût prost m v kameni sekan m ostûním bez profilace. PrÛjezd v pfiízemí vûïe je irok cca 410 cm a jeho vysok prostor je zaklenut valenou klenbou s kruhov m otvorem, umístûn m pfiibliïnû ve stfiedu vrcholnice. Kamenná dlaïba prûjezdu mírnû stoupá smûrem do nádvofií. Vnûj í portál je vybaven mohutn mi dvoukfiídl mi vraty s dvífiky pro pû í, v horní ãásti vrat je zvenãí vyfiezán letopoãet Postranní sloupky vrat jsou na koncích uloïeny do loïisek, nahofie v prûbûïném horizontálním trámu, dole v kamenn ch prvcích. Nad trámem s loïisky je voln prostor, ukonãen nahofie dal ím trámem, na kterém jiï spoãívá zdivo. Po stranách prûjezdu jsou zevnitfi patrné dvû dvojice mûlk ch otvorû pro vloïení závor. V západní stûnû prûjezdu je osazeno okénko opatfiené rovnûï jednoduch m v kameni sekan m ostûním s mfiíïí, které vizuálnû propojovalo prostor prûjezdu se sousední stráïnicí. Na západní stranû prûjezdu nedoléhá valená klenba aï ke zdi s portálem. Mezi uveden mi konstrukcemi je ponechán úzk v fiez obdélného pûdorysu, otevfien do druhého podlaïí vûïe, kter proniká svisl mi nikami i do boãních stûn prûjezdu. Tento v fiez je souãástí pûvodního fie ení a slouïil k vertikálnímu pohybu spou tûcího dfievûného hfiebene, kter je zde dodnes zachován. Druhé podlaïí vûïe je pfiístupné dvefimi z prostoru v chodního bastionu a je prosvûtlené jedin m okénkem od severov chodu. Podlaha je dláïdûná cihlami, uprostfied ní zeje kruhov otvor o prûmûru cca 40 cm, ústící do prostoru prûjezdu. Místnost je pfiekryta pûticí rovnobûïn ch trámû, které podpírají jednoduch krov. V západní ãásti jiïní stûny je nad úrovní trámû patrn drobn zazdûn otvor. Vyústûní otvorû v pûdním prostoru za západní stûnou vûïe je vzhledem k tomu, Poznámky 1 Je celkem pravdûpodobné, Ïe i v prostoru dne ního prvního nádvofií se nacházely star í, pfiedbarokní zdûné konstrukce. Uspokojivé zodpovûzení této otázky je v ak nutné pfienechat budoucímu prûzkumu Pokud není uvedeno jinak, je autorem v ech kreseb a fotografíí Radim Vrla. Obr. 1. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, nahofie pûdorys druhého nadzemního podlaïí vstupní vûïe, na jiïní stranû interiéru se nachází spou tûcí hfieben se zvedacím mechanismem; dole pûdorysné schéma hradu, ãernû je vyznaãena poloha vstupní vûïe. Obr. 2. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, vstupní vûï, pohled od jihozápadu z prûjezdu dne ní druhé brány. Obr. 3. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, hlavní prûãelí vstupní vûïe s navazujícím bokem bastionu nalevo a hradební zdí na pravé stranû. RÒZNÉ Tomá KYNCL, Radim VRLA / Vstupní vûï Hanu e Zikmunda z Petfivaldu na hradû Buchlov 497

14 Obr. 4. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, detail koleãka v levém krajním svislém prvku hfiebene. Obr. 5. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, detail jednoho z dvojice hákû, kter mi byly uchyceny volné konce fietûzû ke konstrukci hfiebene. Obr. 6. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, detail navíjecího bubnu s otvory pro zasunutí páky. Obr. 7. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, pohled na vstupní vûï od severov chodu z terasy bastionu. V omítané fasádû vûïe je vstup do druhého nadzemního podlaïí. V pozadí vûï Andûlka s objektem druhé brány (nalevo), nahofie vpravo hmota hradního jádra. Obr. 8 Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, prûjezd v pfiízemí vstupní vûïe, pohled na hroty spou tûcího hfiebene. Obr. 9. Relativní synchronizace letokruhov ch kfiivek získan ch z odebran ch konstrukãních prvkû. (T. Kyncl 2007) Obr. 10. Porovnání prûmûrné chronologie dubov ch trámû brány (P65buchlov-branaQU) se standardní chronologií dubu pro âeskou republiku. (T. Kyncl 2008) Ïe velká ãást stûny je pokryta omítkou, velmi patnû ãitelné. Nejzajímavûj ím prvkem interiéru je bezesporu hfieben, kompletnû dochovan vãetnû spou tûcího mechanismu (obr. 8). Hfieben je tvofien jedenácti vodorovn mi a patnácti svisl mi dubov mi trámky (pfiibliïnû ãtvercov prûfiez o stranû 6 10 cm), které jsou ve své dolní ãásti jehlanovitû zaostfieny. Oba krajní svislé prvky jsou v horních ãástech opatfieny obdéln mi v fiezy, v nichï jsou na dfievûn ch osách osazena koleãka ze stejného materiálu, umoïàující pohyb hfiebene v prostoru boãních nik (obr. 4). PrÛmûr koleãek ãiní cca 12 cm, ífika 4 cm; osa má prûmûr cca 2 cm. âelní, tedy k pfiíchozímu obrácené plochy prvkû hfiebene jsou peãlivû okovány úzk mi Ïelezn mi pláty, uchycen mi k dfievûn m prvkûm kovan mi hfieby. Îelezné pláty rûzné délky jsou na sv ch koncích zaobleny a opatfieny ãtvercov mi otvory (cca 1 x 1 cm) pro hfieby. Kované hfieby mají prûmûr hlaviãky 2 3 cm. Jak lze z dochované situace vyvodit, okovány byly nejprve svislé prvky, podle pfiekrytí okrajû Ïelezn ch plátû bylo postupováno shora dolû. Následnû do lo k okování prvkû vodorovn ch, na které byly Ïelezné pláty kladeny vût inou zprava. Dnes je hfieben provizornû fixován, takïe jeho ãást nacházející se pod podlahou je prozatím z vût í ãásti nepfiístupná. S mal m odstupem pfied ãelem hfiebene je v interiéru druhého podlaïí dochován rumpál, umoïàující zvedání hfiebene. Jeho hlavní souãást tvofií cca 415 cm dlouh dubov válec o prûmûru cca 20 cm, jehoï ãela jsou sepnuta Ïelezn mi obruãemi. âepy válce jsou vloïeny do loïisek, umístûn ch v boãních stûnách interiéru; loïiska se nacházejí cca 140 cm nad podlahou druhého nadzemního podlaïí vûïe. V západní stûnû je loïisko vydlabáno v dfievûném prvku, na opaãné stranû je to prvek kamenn. Tûlem válce, kolmo k jeho ose, procházejí dvû dvojice navzájem kolm ch otvorû o prûmûru cca 7 cm, slouïících pro zasunutí manipulaãních pák (obr. 6). Nedaleko ãel válce (60 a 45 cm) jsou vje- ho tûle upevnûna kovaná oka pro pevné uchycení koncû dvou kovan ch fietûzû, navinut ch na válec (obr.13). etûzy jsou zakonãeny hranat mi háky kovan mi z pásoviny, které bylo moïné uchytit za nûkter z vodorovn ch prvkû hfiebene (obr. 5). Dendrochronologické datování Vzorky pro dendrochronologickou anal zu byly pomocí Presslerova nebozezu odebrány z konstrukãních prvkû spou tûcí mfiíïe, rumpálu a stropního trámu horního patra brány (tab. 1). Vlastní dendrochronologické vyhodnocení probûhlo pomocí standardní metodiky (KYNCL 2005). V echny vyhodnocené prvky byly zhotoveny z dubového dfieva. Získané letokruhové kfiivky byly relativnû synchronizovány a sumarizovány do jediné prûmûrné chronologie (obr. 9). Ta byla následnû porovnána se standardní chronologií dubu pro âeskou republiku (RYBNÍâEK 2007) s jednoznaãn m v sledkem datují- 498 RÒZNÉ Tomá KYNCL, Radim VRLA / Vstupní vûï Hanu e Zikmunda z Petfivaldu na hradû Buchlov

15 Tabulka 1. Seznam dendrochronologicky vyhodnocen ch konstrukãních prvkû. Ve sloupci poãet letokruhû je uvedena délka letokruhové fiady a rozsah bûlové ãásti vzorku. popis prvku vzorek dfievina poãet letokruhû datace spou tûcí mfiíï rumpál P5621 dub 76/1 1660/77 spou tûcí mfiíï svisl trámek 7. zprava P5622 dub 58/0 1663/80 spou tûcí mfiíï svisl trámek 4. zleva P5623 dub 60/ /64 stropní trám prostfiední P5624 dub 113/ /91 Obr. 11. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, nákres spou tûcího hfiebene s ãástí zvedacího mechanismu: Nahofie pohled na zafiízení z interiéru druhého nadzemního podlaïí vûïe, v popfiedí navíjecí buben s okovan mi ãely, oky pro uchycení fietûzû a otvory pro zasunutí páky, v pozadí obrys hfiebene. Dole pohled na hfieben z téïe strany; na pfiístupn ch partiích nad podlahou druhého nadzemního podlaïí vûïe je vyznaãeno kování. Obr. 12. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, vstupní vûï, axonometrick fiez objektem veden v ose prûjezdu; pohled od severov chodu. cím poslední letokruh fiady do roku 1690 (obr. 10). 2 Podkorní letokruhy datující pfiesn rok kácení stromu se podafiilo odebrat pouze u dvou prvkû. V obou pfiípadech byl tento letokruh zcela vytvofien, coï znamená, Ïe pouïité stromy byly káceny v období vegetaãního klidu. Zbylé dva prvky mûly bûlovou ãást dfieva silnû po- kozenu. Zde bylo proto moïné dobu kácení pouze odhadnout na základû pfiedpokládaného rozsahu bûlové ãásti kmene (RYBNÍâEK a kol. 2006). Podkorní letokruh na spou tûcí mfiíïi pfiirostl v roce 1663 a také odhady dal ích dvou konstrukãních prvkû odpovídají této dataci (tab. 1). Dub pouïit ke zhotovení stropního trámu je datován letokruhem z roku Závûr Jedním z podnûtû k modernizaci starého hradního opevnûní byly jistû soudobé vojenské akce, které se dotkly pfiedev ím nedalekého Uherského Hradi tû (napfiíklad 1663 ãi 1683, Kol. autorû 1992). V tomto královském mûstû bylo zfiejmû kolem poloviny 17.století zapoãato s budováním mohutného bastionového opevnûní, jeï postupnû obklopilo stfiedovûké jádro i se star ími hradbami (JÒZOVI 1958, s , RA âicová âoupek 2007, s ). V stavba buchlovského bastionu, a tedy i celé fortifikace, jejíï souãástí je i námi sledovaná vstupní vûï, b vá s tímto nákladn m pevnostním dílem spojována (J. PETRÒ 1982, nestránkováno). Z v bavy brány je zfiejmé, Ïe pfii jejím budování nebylo poãítáno se zfiízením pfiíkopu (obr. 12). Její vnûj í otvor byl uzavírán dvoukfiídl mi dovnitfi otvírav mi vraty, zaji Èovan mi zevnitfi dvojicí závor. Prostor prûjezdu byl stfieïen z pfiilehlé stráïnice, k jeho hájení slouïil i kruhov otvor ve vrcholu klenby. Spou tûcí hfieben uzavíral západní portál brány, byl tedy mínûn jako poslední pfiekáïka bránící nepfiíteli v proniknutí do areálu. Zvedání hfiebene se zde nedálo pfies kladku, umístûnou nad bodem nejvy ího zdvihu jeho horní hrany, ale probíhalo pomocí dvojice fietûzû, navíjen ch pfiímo na válcové vfieteno rumpálu. Zatímco k vfietenu byly fietûzy ukotveny napevno, jejich druh konec byl opatfien háky, na které byl hfieben volnû zavû en. Hlavní prûãelí vstupní vûïe bylo koncipováno s ohledem spí- e na v tvarné neï na fortifikaãní vlastnosti objektu. Tíha obrany byla pfienesena na stfieleck ochoz korunující hradbu na západní stranû, ze kterého bylo moïno lehk mi zbranûmi kr t pfiístupovou cestu, a pfiedev ím na zmínûn bastion, pfiiléhající k bránû na v chodní stranû. Rozmûrná stfiílna na jeho západním boku umoïàovala palbu z tûï ích kusû do prostoru pfied severní stranou opevnûní, jehoï souãástí byla i první brána. Z kvalitního pûdorysného schématu hradu z poãátku 18. století navíc vypl vá, Ïe severní stranu hradu v té dobû navíc obíhal pás opevnûní lehãí konstrukce, s jednoduchou bránou v trase pfiístupové cesty (srov. PLAâEK 2001, s. 141, obr. 256). PfiedloÏené v sledky dendrochronologického prûzkumu nûkter ch dfievûn ch prvkû vûïe prokazují, Ïe válec rumpálu i prvky hfiebene byly vyrobeny z dubov ch prvkû zhotoven ch ze stromû, jeï byly pokáceny v roce Ponûkud mlad í datace stropního trámu (1691/1692) odpovídá postupné v stavbû brány i celého systému. Stavebníkem vûïe a rovnûï barokního opevnûní jihov chodní ãásti hradu Buchlov byla pozoruhodná osobnost, zastávající kromû jin ch v znamn ch funkcí i post hejtmana hradi Èského kraje, stavitel architektonicky mimofiádnû kvalitní kaple sv. Barbory na protûj ím návr í Hanu Zikmund z Petfivaldu. Po jeho smrti roku 1688 v díle pokraãoval jeho syn Jan Dûtfiich, spojovan zejména s v stavbou zámku v nedalek ch Buchlovicích; na Buchlovû inicioval pfiedev ím v stavbu mohutného objektu dne ní druhé brány. Jak z v e uveden ch zji tûní vypl vá, vstupní vûï hradu Buchlov pfiedstavuje vzácnû dochovanou souãást fortifikaãního systému z druhé poloviny 17. století. Hodnotu tohoto objektu zvy uje dochovaná konstrukce spou tûcího hfiebene i se zvedacím mechanismem, k jehoï kompletnosti scházejí pouze otáãecí páky. Urãité anomálie v západní zdi vûïe (za- Poznámky 2 Parametry synchronní pozice jsou statisticky prûkazné. Hodnota studentova rozdûlení (t-test) po standardizaci dle Hollsteina je 7,64 a 6,56 po standardizaci dle Bailliho a Pilchera RÒZNÉ Tomá KYNCL, Radim VRLA / Vstupní vûï Hanu e Zikmunda z Petfivaldu na hradû Buchlov 499

16 13 Obr. 13. Buchlov (okres Uherské Hradi tû), hrad, detail kovaného oka v navíjecím bubnu pro uchycení fietûzu. zdûné otvory patrné v pûdním prostoru) je moïné vnímat jako následky zmûn v prûbûhu v stavby, ãi montáïní otvory, které byly v závûru prací zaslepeny. Za tohoto pfiedpokladu je nejv raznûj í pozdûj í úpravou vûïe v mûna vstupních vrat v roce Na základû v e uveden ch skuteãností je nutné ocenit, Ïe po provedeném prûzkumu plánuje vlastník (Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v KromûfiíÏi) provedení citlivé konzervace vnitfiního zafiízení vûïe. Tomá KYNCL, Radim VRLA Literatura: 1. JÒZOVI, A. a V.: Uherské Hradi tû, monografie o stavebním a umûleckém v voji mûsta, Gottwaldov Kol.: Uherskohradi Èsko, Vlastivûda Moravská, Brno KYNCL, J.: Dendrochronologické datování dfieva, in: Vinafi a kol.: Historické krovy II., Praha 2005, s PETRÒ, J.: Státní hrad Buchlov, dûjiny, stavební a umûleck v voj a v znam hradního areálu, Brno PLAâEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravsk ch hradû, hrádkû a tvrzí, Praha RA âicová, B., âoupek, J.: Pevnost Uherské Hradi - tû, in: Uherské Hradi tû, královské mûsto na fiece Moravû, Uherské Hradi tû RYBNÍâEK, M., VAVRâÍK, H., HUBEN, R.: Determination of the number of sapwood annual rings in oak in the region of southern Moravia, in: Journal of Forest Science 52, 2006, ã. 3, s VRLA, R., NOVOTN, J.: Jihov chodní ãást opevnûní hradu Buchlov, in: Castellologia Bohemica, 2008, v tisku. Hrady v ukové a experimentální Francouzské pfiíklady vzdûlávání a budování vztahu k minulosti a památkám Ojedinûlá a autentická architektura hradu Beãov (okres Karlovy Vary) vyvolává v souãasné dobû odbornou diskusi, za jak ch podmínek a jakou formou má b t tato památka v budoucnu zpfiístupnûna vefiejnosti. JiÏ nyní, ve fázi pfiípravy stavební a památkové obnovy, je zámûrem dûkladnû zpracovat kvalitní zpûsob prezentace celého areálu cílem je pfiedstavit národní kulturní památku Beãov prostfiednictvím vzdûlávacích a didaktick ch programû pro specifické skupiny náv tûvníkû. Poznatky uvádûné v tomto ãlánku byly získány bûhem pracovní cesty, jiï jsme absolvovali v roce 2007 v souvislosti s plnûním v zkumného zámûru Ministerstva kultury V zkum metod prezentace a zprostfiedkování kulturních hodnot památkového fondu vefiejnosti jako nástroj identifikace spoleãnosti s kulturním dûdictvím Prezentace NKP Beãov formou vzdûlávacích programû (více informací k projektu lze získat na www. castlebecov.eu). Zku enosti z této cesty mûly pfiispût ke zmapování rûzn ch moïností prezentace hradní architektury vefiejnosti a jejich následnému vyuïití pro v chovu náv tûvníkû ke vztahu k minulosti i památkám obecnû. Nejen pro projekt t kající se beãovského hradu, ale i pro dal í podobné zámûry mohou b t poznatky a zku enosti z jinde realizovan ch (a u nás ménû tradiãních) zpûsobû prezentace a vyuïití památky inspirací, nebo naopak i varováním. Jde zejména o sledování celkové náplnû (vyuïití) památky, zpûsobû prezentace expozic (co a jak je ukazováno, práce s náv tûvníky), dûrazu na urãitá témata, ale také doplàkov ch expozic, vyuïití moderních poznatkû vûdních oborû, vlivu formy prezentace na stav (autenticitu) památky, zásahû a úprav proveden ch na památce v souvislosti se zpûsobem vyuïití a v neposlední fiadû provozních záleïitostí odvíjejících se od typu prezentace. Námi získané podnûty byly vyhodnocovány ve vazbû na specifika projektu t kajícího se hradu Beãov a pfiípadnû je s nimi dále pracováno. V dal ím textu jsou zprostfiedkovány poznatky o vyuïití a prezentaci dvou hradních, pfiesto v ak v mnoha ohledech odli n ch francouzsk ch objektû. Je celkem známou skuteãností, Ïe k památkám torzální hradní architektury se v odli n ch ãástech Evropy pfiistupuje velmi rûznû. Ne v ude je bûïn ná ãesk konzervaãní ãi pietní zpûsob jejich obnovy (z památkového hlediska nepochybnû mnohdy optimální), ctûní autentiãnosti a vá nivé debaty nad jednotliv mi zásahy. I kdyï ani u nás nejde zdaleka o stav ideální a na fiadû památek se mûïeme setkat s rûzn mi negativními prvky, aè uï jde o následky vandalsk ch ãinû, neodborné estetizující úpravy nebo dopady dobfie mínûn ch oprav. Více ãi ménû vûcné spory i o dílãí detaily zfiícenin ãesk ch a moravsk ch hradû se v ak ve srovnání s nûkter mi pfiíklady rozdílného chápání hodnot a v znamu takov ch památek v zahraniãí mohou zdát marginální. Nûkteré, z na eho pohledu negativní aï kacífiské úpravy zde mohou mít opodstatnûní zdûvodnitelné místním kulturním ãi odborn m kontextem (napfiíklad cílen m, spoleãensky prospû n m zpûsobem vyuïití torza objektu). Na rozdíl od na eho prostfiedí se v zahraniãí také ãastûji objevují realizace nároãn ch, zajímav ch projektû, umoïnûn ch odli n mi sociálními, ekonomick mi a kulturními podmínkami. Pfiíkladem spoleãensky prospû ného vyuïití památky je hradní zfiícenina ve mûstû Brie-Comte-Robert v Ile-de-France, v níï jsou pofiádány kurzy pro koly v rámci celostátnû podporovaného budování vztahu k historii, za pfiíklad realizace moderního a z mnoha hledisek velmi nároãného projektu mûïe slouïit zcela novû, leã na základû znalostí stfiedovûk ch postupû a technik stavûn hrad Guédelon v lokalitû Collines de Puisaye v severozápadním Burgundsku. Jeho v znam spoãívá v uplatàování historick ch postupû stavby hradu a v prezentaci vzniku stavby a souvisejících ãinností vefiejnosti. Brie-Comte-Robert hrad v ukov Jde o pfiíklad praktického vzdûlávání vefiejnosti ve vztahu k minulosti, archeologii a památkám. B val vodní hrad leïící v centru mûsta, zaloïen na ãtvercovém pûdorysu s nároïními vûïicemi (jedna z nich se systémem latrín a pfiilehl m odpadním objektem), dvûma dal ími vûïemi uprostfied protilehl ch stran a dvûma protilehl mi vûïovit mi branami ve zbyl ch stranách (jedna smûfiuje k jádru mûsta, druhá opaãnû) a navazujícími mosty pfies pfiíkop, byl situován v terénní sníïeninû a obehnán vodním pfiíkopem. Je tû v 19.století byly nûkteré jeho ãásti znaãnû zachovalé, v prûbûhu následující doby v ak vzaly nûkteré úseky hradeb a ãást objektû za své a v 80. letech minulého století zûstaly z objektu jiï jen zãásti vegetací zarostlé a zpustlé zbytky, vyuïívané pfiedev ím jako parãík v centru mûsta. V posledních desetiletích v ak byla ruina podle v sledkû archeologického v zkumu, obrazové dokumentace a obecn ch poznatkû o daném typu hradû dostavûna do podoby lépe zachované zfiíceniny. Tato dostavba se t kala obvodové hradby, nároïních vûïic a bran, neboè vnitfiní, k hradbû pfiilehlá zástavba byla kompletnû zniãena na úroveà terénu, a byla tudíï velmi tûïko obnovitelná. V jimkou byl mlad í, zfiejmû klasicistní dûm stojící v místech pûvodních objektû vedle jedné z bran, ten byl v ak pfii zmiàovan ch úpravách zbofien. Vodní pfiíkop byl a je stále funkãní. V raznû doplnûná zfiícenina (z pohledu na í tradiãní památkové péãe jde o problematickou záleïitost), jejíï nûkteré ãásti byly kompletnû novû vystavûny (jedna z bran a navazující úseky hradby), je následnû dále vyuïívána. V prostoru hradu bylo zbudováno kromû nutného technického zázemí muzeum zamûfiené na v zkum tohoto hradu, pracovny sdruïení, které objekt a v ukové kurzy provozuje, a uãebna. Stfiídmá pfiízemní stavba ze dfieva a skla, situovaná pfii obvodové hradbû uvnitfi areálu, pohledovû nenaru uje siluetu hradu a vytváfií s kamenn m zdivem zfiíceniny zajímav kontrast i sou- 500 RÒZNÉ Tomá KYNCL, Radim VRLA / Vstupní vûï Hanu e Zikmunda z Petfivaldu na hradû Buchlov Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK / Hrady v ukové a experimentální

17 hru. Pozornost si zaslouïí pfiedev ím nevelké muzeum, které bylo zfiízeno vlastními silami sdruïení (vãetnû v roby funkãních a vkusn ch stojánkû pro exponáty tyto stojánky z prûhledného plastu v fiadû pfiípadû nenápadn m zpûsobem naznaãují základní tvar a velikost pfiedmûtu, z nûhoï se dochovala jen vystavená ãást, a tím pfiispívají k lep í pfiedstavivosti a názornosti expozice). K aktivitám sdruïení je objekt hradu vyuïíván jiï dvacet ãtyfii roky, pfiiãemï dvacet let v nûm probíhají kurzy pro dûti, nejãastûji ve vûku 8 13 let. Tyto kurzy jsou zamûfieny na v chovu ke vztahu ke kulturnímu dûdictví, památkám a historii. Úãastníky kurzû jsou pfiedev ím koly z regionu, které o nû projeví zájem. Kurzy, jeï si koly hradí, jsou vedeny lektory z fiad sdruïení ãi s ním spolupracujícími a zahrnují seznámení se s památkou a v klad obecn ch informací, které jsou konkretizovány na pfiíkladech z objektu. Dûti jsou zapojovány do v uky, je rozvíjeno jejich samostatné uvaïování na základû toho, co se právû dozvûdûly, vãetnû usuzování na úãel jednotliv ch prvkû hradu. DÛraz je kladen na provázanost v ech pfiedávan ch informací a na moïnost ovûfiit si sdûlená fakta vlastní zku- eností, osahat si pfiedmûty, zkusit si v robu jejich replik, pfiípadnû jejich uïití. Dûti tak napfiíklad vyrábûjí v jednoduch ch formách repliky stfiedovûk ch, engobou zdoben ch dlaïdic, kreslí vlastní motivy vitráïí, po seznámení se se základními pravidly heraldiky kreslí vlastní erby, uãí se jednoduché poãetní úlohy s fiímsk mi ãíslicemi, díky prost m pomûckám si vytváfiejí pfiedstavu o základních star ch délkov ch mírách, v archeologické ãásti kurzu je jim mimo jiné vysvûtlen vznik archeologick ch vrstev a základy stratigrafie. Jednou z fází kurzu je i samostatná práce dûtí s pracovními se ity v prostorách muzea, kde na základû aktuálnû získan ch informací a s vyuïitím názorné doprovodné expozice zodpovídají nejrûznûj í otázky. Dûtem i ostatním náv tûvníkûm je v muzeu k dispozici digitální animace, s jejíï pomocí se zajímavou a hravou formou seznamují s dal ími tématy historie a dûjin umûní (napfiíklad figurální plastikou ãi lechtick mi rody). Souãástí kurzû je i moïnost vyzkou et si archeologick v zkum na v ukovém terénu v prostoru hradu (jímï jsou destrukãní vrstvy z 20. století po objektu zbofieném v 80. letech). âást tohoto v ukového terénu je urãena k vlastní praxi (vzorkování vrstev a vyhledávání nálezû), dal í prostor se star ími komponentami je vypreparován a názornû upraven (upravení profilû/fiezû a oznaãení jednotliv ch vrstev). Kurzy mají rûzn charakter, mohou b t prûfiezové, tvûrãí, archeologické a podobnû; koncipovány jsou i podle vûku dûtí. Hrad je v pracovních dnech vyuïíván v luãnû pro nû, o víkendech se stává objektem pfiístupn m vefiejnosti. V ukové kurzy realizované na hradu Brie-Comte-Robert jsou pfiíkladem ir í snahy o budování vztahu obãanû k minulosti místa, kde Ïijí, a k historii obecnû. Programy s tímto zamûfiením propojují nevládní subjekty, ministerstva kultury a kolství a samosprávy. âinnost sdruïení pûsobícího na hradû Brie-Comte-Ro- 1 3 bert je alternativou k více roz ífienému systému takzvan ch animátorû. Ti jsou souãástí programû francouzského sdruïení Mûsta a regiony umûní a historie. Pro úãast obcí v tomto sdruïení, za tièovaném, zãásti financovaném a informaãnû podporovaném Ministerstvem kultury a informací, je rozhodující pfiedev ím schopnost aktivní prezentace památkov ch, historick ch a kulturních hodnot. Podmínkou tedy není jen prosté zachovávání neïiv ch památek ãi jejich v znam. 1 Jedním z cílû projektu mûïe b t i fie ení imigrantské problematiky pomocí vytvofiení vztahu k historii místa. V obcích úãastnících se programû je vytvofiena funkce takzvaného animátora, kter zaji Èuje koncepci i realizaci programu ve vztahu k vefiejnosti. Jde pfiedev ím o specializované prohlídky, kurzy a v ukové programy pro dûti, a to s vyuïitím místních památek a kulturních institucí. Projekty v chovy a budování vztahu k památkám a historii zamûfiené na dûti spoãívají nejen v pfiípadû Brie-Comte-Robert v kontaktu dûtí s pfiedmûty, památkami a konkrétním místem. Prostfiednictvím vhodnû podan ch informací, her, modelû, vlastní tvûrãí ãinnosti (napfiíklad v roba dlaïdic, kresba, stavba architektonick ch modelû, nápodoba vitráïí, erbû, modelování urbanistického v voje mûsta a podobnû) i objasnûní archeologické práce a vyzkou ení si této ãinnosti na v ukovém terénu si dûti vytváfiejí vztah k minulosti a k pfiedmûtûm, ke kter m by se jinak zfiejmû nedostaly, nemûly by tu ení o jejich existenci a v znamu. I kdyï se v budoucnu nezamûfií na vûdní disciplíny spojené s historií, získají k této oblasti vztah a památky pro nû nebudou neznámé a bezv znamné. Nabyté zku enosti pomûïou formovat jejich vztah k minulosti nejen na úrovni bydli tû, ale i v obecnûj í rovinû. V pfiípadû Brie-Comte-Robert jde z na eho ãeského pohledu o pfiíklad z jiného kulturního prostfiedí s odli - n mi tradicemi i systémem památkové péãe a archeo- 2 4 Pokud není uvedeno jinak, je autorem v ech fotografií P. Sokol. Obr. 1. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, stav kolem roku 1980, pohled od severu. (Fotoarchiv autora) Obr. 2. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, stav v souãasnosti, pohled od jihu. V porovnání s pfiedchozí fotografií vynikne zejména dostavba nûkter ch úsekû hradby, ba t a severov chodní brány. (Fotoarchiv autora) Obr. 3. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, pohled na severní ba tu a severov chodní stranu hradu. (Foto 2007) Obr. 4. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, budova expozice a pracovního zázemí sdruïení pfii severozápadní stranû hradu. (Foto 2007) logie a nûkteré kroky související s uveden m programem (v razná dostavba hradní zfiíceniny) by v na ich podmínkách mûly z odborného hlediska jen malou anci na úspûch a prosazovaly by se znaãnû problematicky. JelikoÏ v celkovém kontextu lze takovéto vzdûlávání povaïovat za souãást ir í preventivní péãe o kulturní dûdictví, bylo by ideální, pokud by i úpravy objektu, ve kterém toto vzdûlávání probíhá, byly v souladu s odborn mi památkov mi hledisky. Takovéto kritérium je v ak záleïitostí místních odborn ch tradic a postupû. Ov em i tak získávají v e uvedené a pro nás nepamátkové postupy alespoà zãásti opodstatnûní právû díky úãelu, kterému slouïí. Z hlediska vyu- Ïití a zamûfiení památky je podstatn pfiedev ím v znam pedagogického pfiístupu, pestrost obsahu programû ãi dûraz na fiízenou samostatnou ãinnost Poznámky 1 K tomuto sdruïení, animátorûm a realizovan m programûm podrobnûji viz Katefiina CICHROVÁ: Villes et Pays d Art et d Histoire Mûsta a regiony umûní a historie, in: Zprávy památkové péãe 68, 2008, ã. 1, s RÒZNÉ Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK / Hrady v ukové a experimentální 501

18 5 6 Obr. 5. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, dûti s pracovními se ity v expozici. (Foto 2007) Obr. 6. Brie-Comte-Robert, Francie, hrad, práce v archeologickém terénu v recentních destrukãních vrstvách. (Foto 2007) náv tûvníkû (v tomto pfiípadû dûtí) v prostoru památky. Vlastní objekt je pak vyuïíván spí e jako zázemí a prostfiedí, v nûmï se programy odehrávají, neï aby byl jejich stûïejní sloïkou. Takové pojetí jde ruku v ruce se zpûsobem úprav a prezentace daného objektu. V tomto bodû se programy v Brie-Comte-Robert odli ují od zam lené koncepce vyuïití a prezentace hradu Beãov, jehoï hodnota spoãívá pfiedev ím ve vysoké mífie autenticity historick ch konstrukcí a prvkû a kter by mûl b t prezentován jako exponát sám o sobû a slouïit nejen jako objekt, kde je realizována v chova k památkám a historii, ale i jako její pfiedmût. Guédelon hrad experimentální V severozápadním Burgundsku, v lokalitû Collines de Puisaye jihozápadnû od mûsta Auxerre se od roku 1997 zcela novû buduje hrad jménem Guédelon. Stavba probíhá stfiedovûk mi postupy a na základû poznatkû získan ch studiem stfiedovûk ch hradû. Iniciátorem tohoto projektu byl Michel Guyot, vlastník nedalekého zámku v Saint-Fargeau. Zámek koupil v 80. letech 20.století, poté ho nechal obnovit (ãásteãnû z financí získan ch pofiádáním historick ch slavností s náv tûvností aï 5000 divákû dennû) a následnû, inspirován restaurátorsk mi pracemi, zaãal realizovat svûj nápad, postavit hrad zpûsobem, jak byl bûïn ve stfiedovûku. Jako vzor byl zvolen typ hradu z doby vlády Filipa II. Augusta, z poãátku 13. století ( ). Staveni - tûm se stal GuyotÛv pozemek s men ím opu tûn m kamenolomem. Projekt vytvofiil b val hlavní architekt státní Správy historick ch památek Jacques Moulin, ov em spolupracovali na nûm i stavební historici, archeologové, kastelologové a odborníci na stfiedovûká fiemesla. Základní podmínkou kromû volby vhodného místa pro stavbu bylo zaji tûní dostateãn ch financí, minimálnû pro poãáteãní období. Mezi sponzory projektu se tak objevili napfiíklad burgundská regionální rada, regionální rada departementu Yonne, nadace televizního kanálu Plus francouzské televize a mnoho soukromníkû. Zvolenému typu hradu odpovídá dispozice nepravidelného lichobûïníku s nároïními válcov mi vûïemi, bránou mezi dvûma vûïemi s poloválcov mi ãely, palácem pfii protûj í stranû a pfiíkopem obklopujícím celou stavbu. Hlavní vûï, vy í neï ostatní, je situována do severov chodního nároïí a projektována do v ky 30 m. Ve spodní ãásti vûïe, zaklenuté Ïebrovou klenbou z roku 2003, je cisterna. Denní svûtlo k ní proniká stfiílnami pro luãi tníky. Tlou Èka zdiva pfii patû vû- Ïe dosahuje 6 m. Na opaãném konci severní hradby je umístûna kaplová vûï s plánovanou v kou 25 m. Ve spodní ãásti, postavené v roce 2000, je opût cisterna. VûÏ má tfii luãi tnické stfiílny a klenbu (z roku 2002), tvofienou esti Ïebry (kaïdé bylo sloïeno z devíti dílû). V prvním patfie bude obytná místnost ãi komora, nad ní pak hradní kaple. Palác o rozmûrech 18 x 6,8 m, umístûn pfii hradbû mezi tûmito vûïemi, bude patrov. Pfiízemí bude mít hospodáfiskou funkci (skladi tû, kuchynû, topeni tû a podobnû). Vnûj í schodi tû vede do rozestavûného sálu v patfie. NároÏní vûïe na vstupní stranû hradu mají plánovanou v ku 12 m, pûlválcové vûïe pfii stranách brány pak 15 m. Jednotlivé hradební úseky mezi nároïními vûïemi mají délku na jihu 46 m, na severu 38 m, na v chodû 36 m a na západû 30 m. Stfiechy hradních budov budou pokryty pálenou krytinou na rozdíl od indelov ch ãi do - kov ch stfiech prost ch obydlí a dílen v okolí. Hrady doby Filipa II. Augusta disponovaly ãetn mi obrann mi prvky typick mi pro období 12. a 13. století. Nabízela se zejména moïnost flankování z nároïních vûïí a vûïí brány nebo uplatnûní úzk ch pravotoãiv ch schodi È znemoïàujících dobyvatelûm úãinn boj pfii jejich zdolávání, uïití zábran v prostoru vstupních otvorû, které útoãníky zpomalovaly a ztûïovaly jim prûchod s dlouh mi zbranûmi, nebo instalace dvefií otevírateln ch pouze tlaãením doprava a navíc se zv en m prahem a sníïen m pfiekladem. Samostatn m obrann m prvkem je úniková chodba vedoucí podél paláce skrz zesílen úsek severní hradby do pfiíkopu. Tato chodba je zalomená, úzká, tmavá a se schodi tûm. K vnûj ímu vstupu smûfiuje stfiílna pro luãi tníka a prûnik z vnûj ku je ztíïen i systémem dvou masivních dfievûn ch dvefií, z nichï první se otevírají tlakem na pravou stranu a druhé tahem na stranu opaãnou. V souãasné dobû jsou hotovy obvodové zdi areálu hradu do v ky pfiibliïnû 4 m, jedna z nároïních vûïí skoro do 10 m a hlavní vûï je tû v. V budoucím paláci se pracuje na úrovni prvního patra, pfiízemí je zcela dokonãeno. V provozu je i jiï zmínûná úniková chodba z nádvofií u paláce do zadního pfiíkopu, zatím v ak bez systému masivních dvefií. Z ostatních vût ích objektû stojí dfievûn most vedoucí k bránû, kter by mûl b t v budoucnu zãásti mostem padacím (na jeho stavbu trvající tfiem tesafiûm pfies jeden rok padlo padesát est dubû), a 6 m hluboká studna na nádvofií. Na základû podrobného studia nûkolika obdobn ch staveb jsou peãlivû napodobovány historické postupy a konstrukce od zdiva, kleneb a krytiny, tesafisk ch a kováfisk ch prvkû aï po stavební le ení, pracovní postupy a pfiípravu materiálu. Témûfi v echen potfiebn materiál poskytuje pûvodnû opu tûn, lesem zarûstající lom: písek, hlínu (vãetnû hrnãífiské), kámen, dfievo i vodu. V jimkou je jemn pískovec, z nûjï jsou sekána profilovaná ostûní okenních otvorû, a vápno. Pro stavbu hradu se pouïívá Ïelezit pískovec o rozdíln ch stupních tvrdosti. Z nejtvrd ích kusû jsou stavûny hlavní zdivo a líce, z ménû pevn ch kamenû pak v plà zdí. Kámen se láme klasick m zpûsobem, pomocí linie dûr a následného odlamování. Roz ifiováním lomu v bezprostfiední blízkosti hradu vzniká souãasnû potfiebn obvodov pfiíkop. Za dobu stavby jiï bylo vylámáno více neï 3000 m 3 kamene. Kvádry jsou nahrubo opracovány pfiímo v lomu a pak dopraveny do dílny kameníkûm. Za jeden den kameník upraví prûmûrnû ãtyfii obkladové kameny pro vnûj í plá È zdiva. U sloïitûj ích kamenû v ak mûïe opracování jediného zabrat i nûkolik dnû. K hlavním nástrojûm patfií perlík, sedlík a dláto, dûleïitou pomûckou jsou ze dfieva vyrobené ploché ablony, udávající profily opracovávanému ãlánku. Do opracovan ch kamenû jsou sekány dvû kamenické znaãky: jednak osobní konkrétního kameníka a jednak urãující umístûní kamene. Pro zmírnûní okov ch vln z úderû a ochranu hran pokládají kameníci kámen na tlusté pletence ze slámy ãi konopí, vyrábûné provazníkem v blízké dílnû. Opracované kameny pfiebírají zedníci pracující s kopiemi pûvodních pomûcek (napfiíklad archipendulum). Pfii zdûní se uplatàuje i prokládání lícového zdiva z hrubû tesan ch kamenû rûzné velikosti horizontálními pásy kvalitnûji opracovan ch pravideln ch kvádrû. Zatímco první technika zdûní je relativnû rychlá a levná, druhá zdivu poskytuje vût í pevnost; pásy z pravideln ch kvádrû pûsobí ve zdivu jako ztuïovací vûnce. Jde o techniku, kterou lze pozorovat na skuteãn ch stfiedovûk ch hradech zfiejmû nejen v tomto regionu. Pojivem je vápenná malta tvrdnoucí aï nûkolik desítek let, coï je u stavby takového rozsahu spí e v hodou (narûstající hmotnost zdiva se mûïe lépe rozloïit a nezpûsobuje neïádoucí pnutí). V blízkém okolí staveni tû zpracovávají dfievorubci poraïené kmeny stromû (pfiedev ím dubû), tesafii mají na starosti stavební le ení, bednûní a v dfievu potfiebnou pfii stavbû kleneb, pevn ch mostû a bran, dále krovy a zhotovují také ve keré násady k nástrojûm. V areálu je i ko íkáfiství (velk ãtyfiuch ko unese aï 80 kg; tyto ko e se pouïívají napfiíklad na transport stavebního materiálu), kovárna k v robû a opravám nástrojû pouïívan ch na stavbû (kameník za den prá- 502 RÒZNÉ Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK / Hrady v ukové a experimentální

19 ce opotfiebuje ãi rozbije dvû sady náfiadí) a kovov ch souãástí vozû. Do budoucna kováfie ãeká i v roba mfií- Ïí, pantû a kování. PÛvodnû se poãítalo s v robou Ïeleza pfiímo na stavbû z kamene bohatého na Ïelezo, nicménû dosud stojí pouze pec a Ïelezo se prozatím vytavit nepodafiilo. Nedaleká keramická dílna získala Guédelonu statut stavby vyuïívající experimentální archeologii (zejména s ohledem na sledování tvaru, velikosti, v zdoby a uïití nádob). V roce 2003 zde bylo zhotoveno kolem pûti set keramick ch pfiedmûtû. Pfiíprava v robku (zpracování a vyãi tûní surové hlíny, vytoãení nádoby na kruhu, zdobení a su ení) trvá tfii mûsíce, následuje sedmnácti- aï osmnáctihodinov v pal pfii teplotû C. K tomu je v rámci uplatnûní pûvodních technik vyuïívána rekonstrukce stfiedovûké pece, v níï se vypalují i referenãní vzorky ke keramick m zlomkûm získan m pfii archeologick ch v zkumech. Kromû hrnãífiské dílny je zde i dílna cihláfiská na v robu stfie ní a podlahové krytiny. Pfii práci s ohnûm pou- Ïívají fiemeslníci dfievûné uhlí, které na místû uhlífii pálí z ménû kvalitního dfieva. TûÏ í materiál pfieváïí koàsk potah, k vertikálnímu transportu je pouïíván jefiáb pohánûn lapacím kolem, sestrojen podle stfiedovûkého vzoru. V roce 2004 byly zhotoveny dvû veverãí klece. Demontovateln zdvihací mechanismus, kter musel odpovídat bezpeãnostním normám Evropské unie, zdvihne bfiemeno do váhy 0,5 t. Staveni tû je hojnû nav tûvováno odborníky i zástupy turistû. Hrad je budován jako svého druhu experiment a jiï velmi brzy po zahájení prací se stal turistickou atrakcí. Základní kámen byl poloïen v létû 1997, v dal ím roce byla stavba zpfiístupnûna vefiejnosti a od té doby zájem o Guédelon neustále roste. V roce 1999 stavbu nav tívilo lidí, v roce 2003 to bylo (témûfi polovinu tvofiily dûti), v roce 2004 jiï více neï a v roce 2006 pak Obr. 7. Guédelon, Francie, hrad, pohled od jihov chodu náv tûvníkû. Sezona trvá kaïdoroãnû od (Foto 2007) 20. bfiezna do 7. listopadu. Guédelon je dnes jednou Obr. 8. Guédelon, Francie, hrad, kameníci pfii práci. z atraktivních turistick ch destinací Burgundska. Vpravo nahofie jsou zavû eny dfievûné ablony na tvary kamenick ch prvkû. (Foto 2007) Bûhem nûkolika let se tak pomûrnû neznámá lokalita dostala na první místo mezi zpoplatnûn mi turistick mi atrakcemi departementu fieky Yonne a na druhé bû kleneb. (Foto 2007) Obr. 9. Guédelon, Francie, hrad, makety pouïité ke stav- v celém Burgundsku. âast mi náv tûvníky jsou pfiitom Obr. 10. Guédelon, Francie, hrad, sklad vyroben ch keramick ch nádob. (Foto 2007) kolní v pravy. Vysoká náv tûvnost údajnû dovoluje kr t v echny Obr. 11. Guédelon, Francie, hrad, pûdorys. náklady ze vstupného a z prodeje suven rû. Majitel Obr. 12. Guédelon, Francie, skica budoucího vzhledu a zakladatel tohoto projektu zde zamûstnává hradu. stál ch pracovníkû, úãast na pracích je umoïàována i dobrovolníkûm. Napfiíklad v roce 2004 na stavbû pracovalo ãtyfiicet pût lidí na pln úvazek a zhruba padesát dobrovolníkû. Tûch v hlavní sezonû b vá i kolem dokonãen aï v roce Je to zpûsobeno pfiedev ím hradu obvykle staãilo nûkolik let, Guédelon by mûl b t dvou set vãetnû zahraniãních. Zamûstnanci se na dvûma dûvody. Prvním je v raznû men í poãet pracovních sil i jejich krat í pracovní doba a také zkou ení stavbû pohybují v odûvech navozujících dojem odûvû stfiedovûk ch, obvykle jde o reïné kytlice pfiepásané postupû kdysi bûïn ch. Druh m dûvodem je pojetí celého projektu. Atrakcí a hodnotou je totiï právû proces provazem a klobouky na hlavách, nûktefií v ak mají i témûfi plnohodnotné historické kost my. Kameníci si stavby a moïnost náv tûvníkû do tohoto procesu nahlédnout, pfiípadnû ho dlouhodobûji sledovat. Ani do- chrání oãi br lemi, obuv nosí nûktefií z nich souãasnou, pracovní. Ostatní pracovní podmínky se samozfiejmû od stfiedovûk ch znaãnû li í: pracovní doba je v ak nemusí znamenat konec projektu; jiï nyní se uvakonãení hradu s expozicí vûnovanou jeho v stavbû osmihodinová. Z dûvodû bezpeãnosti se vápno nehasí Ïuje o následné v stavbû podhradí, tedy doplnûní na stavbû, ale pouïívá se jiï vyha ené (vápenné jámy souãasn ch hospodáfisk ch a v robních objektû o daljsou v ak k vidûní). Kvalifikovaní fiemeslníci pracují za í, a o vzniku celého sídelního a hospodáfiského organismu s hradem jako pfiirozen m centrem. stejnou mzdu, jakou by mûli u bûïn ch stavebních firem. Vzhledem k tomu, Ïe bûhem sezony obvykle pfiekraãují standardní pracovní dobu, vybírají si pak ve zestavûného hradu i v robní objekty, napfiíklad pece ãi V souãasnosti areál zahrnuje kromû samotného ro- zbylém období regulérní dovolenou, pfiípadnû si dopl- dílny, a malou vesnici, ve které probíhají dal í ãinnosti Àují vzdûlání. K jejich povinnostem totiï patfií i vysvûtlit na Ïádost náv tûvníkû nejen své stavební postupy, stfiedí odpovídají stfiedovûk m podmínkám. Náv tûvní- pro zaji tûní chodu projektu. Pracovní postupy i pro- ale také historické souvislosti. ci tak mohou pozorovat jednotlivé fiemeslníky pfiímo pfii Stavební práce rovnûï neprobíhají rychlostí srovnatelnou se stfiedovûkou realitou. Zatímco na stavbu se s tím, jak mohlo hradní staveni tû v minulosti práci, prohlédnout si proces vzniku hradu, seznámit vypa- RÒZNÉ Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK / Hrady v ukové a experimentální 503

20 13 Obr. 13. Guédelon, Francie, hrad, hlavní dopravní prostfiedek. (Foto 2007) dat, jak m zpûsobem vznikaly hrady známé dnes ãasto jen v podobû zfiícenin, tedy ve zcela opaãné fázi existence, jak byly konstruovány nûkteré jejich konkrétní prvky a podobnû. Stavbu doplàují tabule s nákresy nûkter ch konstrukcí, napfiíklad Ïebrové klenby. NejbliÏ í okolí hradu pak konkretizuje pfiedstavy o podobû jeho zázemí, o vzhledu technick ch objektû a o pracovních postupech pouïívan ch pfii jejich v stavbû. ZdÛrazÀována je témûfi naprostá sobûstaãnost v pouïívan ch produktech i surovinách; to se v ak li í od reáln ch podmínek mnoh ch hradních staveb ve stfiedovûku, kdy nebylo v jimkou pouïívání surovin dováïen ch ze irokého okolí a rovnûï ne kaïd hrad (ãi jeho zázemí) musel nutnû disponovat vlastními dílnami na v robu fiady vyu- Ïívan ch produktû. Otázkou je rovnûï dispoziãní fie ení zázemí Guédelonu z dostupn ch informací o projektu není zfiejmé, zda jde v pfiípadû umístûní jednotliv ch dílen o volbu náhodnou, ãi zámûr a podle ãeho se pfiípadnû tento zámûr fiídil (napfiíklad blízkost surovin, vztah k dal ímu fiemeslu, snaha o ucelenou dispozici a podobnû). Atmosféru místa dotváfiejí i takové ãinnosti jako zpracovávání a barvení vlny, chov domácích zvífiat (prasat, ovcí, oslû, drûbeïe), pûstování bylin a k tomu v emu témûfi stálé zvuky ze stavby (rozbíjení kamenû palicemi a klíny, opracovávání kvádrû a kamenick ch ãlánkû pomocí kladiv a majzlíkû, tesání trámû ãi zvonûní kladiva pfii opravû nástrojû v kovárnû). Dojem pak ru í jen samotní pfiítomní turisté. Komerãní ãinnosti jsou soustfiedûny do mohutné budovy typu stodoly slouïící jako pokladna a prodejna suven rû. Na Guédelonu je ale moïno získat i relativnû bohatou odbornou literaturu, populárnû nauãné práce a studijní audiovizuální nosiãe z oboru historie a archeologie stfiedovûku pro rûzné vûkové i vzdûlanostní úrovnû. Guédelon lze oznaãit za Ïivou uãebnici, a to nejen pro koláky. Ti pfii speciálních prohlídkách zábavnou a názornou formou objevují, jak se v pfiírodû tûïí a opracovává kámen ãi dfievo a jak se staví hrad. Kvalifikovaní specialisté jim odkr vají tajemství prastaré fiemeslnické matematiky a geometrie, zpûsoby, jak nejlépe získat potfiebn tvar kamene, uplést provaz, vytoãit mísu na hrnãífiském kruhu ãi stvofiit gotickou klenbu. Ostatním bûïn m náv tûvníkûm je k dispozici ti tûn text. Pedagogick smysl bude naplnûn i tím, Ïe zdokumentované získané poznatky budou vystaveny v hradní expozici ãi zahrnuty do hradní knihovny pfiístupné vefiejnosti. (Za v echny uveìme jeden pfiíklad: pravidelnû se vyskytující vodorovné tmavé zabarvení zdiva velk ch stfiedovûk ch staveb bylo objasnûno jako dûsledek zazimování rozestavûn ch zdí hnojem.) Guédelon je souãasnû i záleïitostí experimentální, roste za aktivní asistence odborníkû z oborû historie, archeologie a architektury. Zde získané poznatky se mohou uplatnit i pfii budoucích rekonstrukcích památek. Zda jde o projekt po odborné stránce ve v ech ohledech kvalitní a uspokojiv, nelze z na í krátké náv tûvy a bez konzultací s místními odborníky posoudit. Jisté v ak je, Ïe i pfies kritické názory nûkter ch sdruïení pûsobících v památkové péãi jde o projekt, kter ve vztahu k iroké vefiejnosti plní v znamnou vzdûlávací roli. Pro projekt t kající se hradu Beãov ãi dal í podobné mûïe b t Guédelon inspirativní v tom, jak dûraz se zde klade na poznání v znamu architektonick ch prvkû a stavebních konstrukcí a jejich prezentaci vãetnû procesu a souvislostí jejich vzniku. Pouãení si lze vzít i ze zdej ího vyuïívání poznatkû získan ch pomocí rûzn ch oborû a z toho, jak atraktivní je pro vefiejnost moïnost sledovat procesy vzniku a tvorby. RovnûÏ se potvrzuje, Ïe velkou roli v pfiiblíïení památky a historie vefiejnosti hrají v ední reálie a poznávání (i kdyï jen letmé) v sekû z kaïdodenního Ïivota (v ideálním pfiípadû ve vztahu k danému objektu), tedy oblasti související s dnes populárními dûjinami kaïdodennosti ãi historicko-antropologick mi tématy. Je zjevné, Ïe podobné druhy prezentace a práce s historií jsou pro vefiejnost pfiitaïlivé, poutavou formou doplàují vzdûlávací systém a v neposlední fiadû mají téï dosti siln ekonomick potenciál. Vzhledem ke stavu dochovanosti hradní architektury v beãovském památkovém areálu se jeví jako optimální prezentovat jeho v jimeãné památkové hodnoty právû tímto edukativním zpûsobem formou Ïivé uãebnice. Tak bude moïné otevfiít nev edním zpûsobem beãovsk hrad pro vefiejnost v nynûj ím, syrovém stavu (probûhne pouze konzervativní zaji tûní konstrukcí), aniï by bylo nutné realizovat nákladné památkové rekonstrukce nezbytné pro bûïn zpûsob prezentace. Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK Kde hledat záhadn Sichtenstein ada památkovû chránûn ch objektû zvlá tû ve v chodních âechách je svou minulostí úzce spjata s dosud Ïijícím rodem Dobfiensk ch z Dobfienic. Jan Maxmilián Dobrzensk ( ), v znamn pfiíslu ník nûkdej ího lechtického rodu, ve své obsáhlé rodopisné studii ZDobfienic je cesta dlouhá na nûkolika místech pfiipomíná také sídlo naprosto neznámého názvu Sichtenstein, respektive Sichten- tejn. Jeho majitelem mûl b t jiï Jan Václav I. Dobfiensk ( ) a po nûm mûl sídlo spolu s nûkolika dal ími velkostatky zdûdit nejstar í syn Michael Václav Dobfiensk ( ). 1 Zatímco ostatní v citované Dobrzenského práci uvedená rodová sídla jsou snadno identifikovatelná, u jmenovaného Sichtensteina je tomu naopak. V ãesk ch zemích se podobná lokalita nenacházela, s názvem se v ak nesetkáme ani v pfiilehlém evropském prostoru. Neznámá lokalita proto vzbuzuje oprávnûnou pozornost zájemcû o osudy nûkdej ích lechtick ch sídel. Dokladem zájmu o lokalizaci Sichtensteina je i v zva, která se objevila v diskusním fóru oficiálního webu Národního památkového ústavu 4. února Jifií Muk v ní pod pfiedmûtem Hledám objekt psal: V knize Dobrzensk : Z Dobfienic je cesta dlouhá jsem narazil na název Sichtenstejn, ale nemohu zjistit, o co se jedná ani kde byl. Zfiejmû do lo k poãe tûní názvu a star se nezachoval. Neví o nûm nûkdo? (mohl by to b t i Sichten tejn nebo Sichtenstein a podobnû). Tehdy jsem vyuïil moïnosti webu památkového ústavu interaktivnû reagovat a jsem publikoval odpovûì, v níï jsem se pokusil tuto zajímavou otázku objasnit. 2 Vzhledem ke struãnosti své tehdej í zprávy pfiedkládám toto podrobnûj í sdûlení. O potfiebû jeho publikování na stránkách odborného tisku vypovídají i dal í závaïné skuteãnosti, zejména neutuchající pfiejímání údaje o Sichtensteinû z Dobrzenského publikace dal ími autory i diplomanty oborû se specializací na historii a památkovou péãi. 3 Poznámky 1 Jan M. DOBRZENSK : ZDobfienic je cesta dlouhá, tfietí opravené a doplnûné vydání, Nakladatelství Hejkal, HavlíãkÛv Brod 1996, s. 74, 76, 77. Údaje o Sichtensteinû se nacházejí i v obou pfiedchozích samizdatov ch vydáních. V nedávném pfiíspûvku Václava PAUKRTA: Socha sv. Jana Nepomuckého v Dobfienicích na Královéhradecku, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 2, s , uvedení této stûïejní práce postrádáme (viz v bûr literatury o Dobfiensk ch v pozn. 2 na s. 149), stejnû jako zde chybí odkaz na oddíl vûnovan so e sv. Jana Nepomuckého v publikaci Vlastimila MÁLKA: Dûjiny obce Dobfienice na Královéhradecku (Od nejstar ích dob do roku 1945), Obecní úfiad, Dobfienice 1996, s (údaje o skulptufie do ní tehdy poskytl pracovník pardubického památkového ústavu Mgr. et Mgr. Oldfiich VaÀura, jemuï dodateãnû patfií velké podûkování). 2 Diskuse byla umístûna na cz/prur/diskfora/npu_web/&forum[mode]=3&forum[ ] 504 RÒZNÉ Ondfiej CINK, Petr SOKOL, Tomá WIZOVSK / Hrady v ukové a experimentální Vlastimil MÁLEK / Kde hledat záhadn Sichtenstein