I ÚVOD DO PEDAGOGIKY...

Transkript

1 Obsah 5 OBSAH PŘEDMLUVA I ÚVOD DO PEDAGOGIKY II PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU III PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA IV SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA V VYBRANÉ KAPITOLY Z DĚJIN PEDAGOGIKY

2 6 A co si silně přeji a důrazně žádám: Knihy musí předkládat všechno srozumitelně a přístupně tak, aby žákům podávaly světlo, s jehož pomocí mohou sami porozumět všemu i bez učitele. Jan Amos Komenský

3 Předmluva 7 PŘEDMLUVA Milí žáci středních pedagogických škol, otevíráte učební text pedagogiky, který je napsán poněkud jinak, než učebnice, na které jste zvyklí. Neobsahuje dlouhé souvislé texty, ze kterých byste si měli dělat poznámky. Tento text je heslovitý, přehledový, strukturovaný tak, aby připomínal sešit, ze kterého se učíte při opakování si nebo k dílčí či maturitní zkoušce. Text obsahuje všechna učební témata RVP pro obor vzdělání Předškolní a mimoškolní pedagogika (PMP). Za každou větší kapitolou jsou zařazeny nejčastější otázky, které by vám mohl položit učitel při zkoušení, nebo podle kterých byste si o naučené kapitole mohli připravit souvislé povídání. Každý větší učební celek je doplněný myšlenkovou mapou, ve které jsou shrnuty základní pojmy o látce a vztahy mezi nimi. Také podle těchto map byste se mohli připravit na zkoušky. Hlavní téma je v myšlenkové mapě vždy uprostřed. Při přemýšlení o tématu je pak ideální postupovat od středu k levé horní části a dále ve směru hodinových ručiček. Tyto myšlenkové mapy velmi často kopírují maturitní otázky z pedagogiky. Je zřejmé, že tento učební text nemůže být vyčerpávající. Mnoho informací je zde jen naznačeno, a proto je za každou pedagogickou disciplínou uvedena doporučená literatura k hlubšímu poznání probrané disciplíny. Text je záměrně graficky členěn tak, že si do něj můžete vpisovat další informace, které buď vy, nebo váš učitel považuje za důležité. Přeji vám příjemné a především úspěšné studium. Vážení kolegové, uvědomuji si, že tento učební text je napsán velmi heslovitě, někde pouze v bodech. Právě to však považuji za jeho přednost. Byl bych velice rád, kdyby vám ulehčil práci při výuce, nabídl vám více volnosti a umožnil aplikovat jiné vyučovací metody než je pouhý výklad nebo diktování poznámek do sešitu (tento text již sešit připomíná). Ve vyučovacích hodinách tak můžete o probíraném učivu diskutovat (například formou panelové diskuze, středověké disputace) či řešit pedagogické problémy (například formou skupinového či projektového vyučování).

4 8 Předmluva Tímto učebním textem vaši žáci získají základní přehled o učební látce pedagogiky, který je vhodný zejména k opakování a k přípravě na zkoušky. Tato látka odpovídá RVP pro střední pedagogické školy, obor vzdělání Předškolní a mimoškolní pedagogika. Také si plně uvědomuji, že každý z nás při výuce akcentujeme jinou vědomost, jiné učivo, jiný výklad pojmu (asi se také setkáváte s tím, že v různých učebnicích a slovnících jsou pojmy, a to nejen pedagogické, definovány různě). Předkládaný text je tedy základem a vy k němu můžete (a jistě i budete) přidávat další informace, které považujete za důležité nebo zajímavé. Pokud by vám dlouhé výkladové odstavce opravdu chyběly, pak své žáky můžete odkázat na další literaturu, na kterou v tomto textu upozorňuji za každou pedagogickou disciplínou. Přeji vám tak příjemné vyučování, jaké už mnoho let zažívám se svými žáky já. Přeji vám žáky, kteří mají zájem o váš vyučovací předmět i o vaše vyučovací metody, přeji vám žáky zvídavé, diskutující a lačné po vědění. Za cenné připomínky k textu děkuji Mgr. MgA. Haně Strnadové, Mgr. Jitce Karhanové, Mgr. Jitce Haklové a Mgr. Karlu Šonkovi a dalším kolegům.

5 I ÚVOD DO PEDAGOGIKY

6 10 I Úvod do pedagogiky OBSAH 1 PEDAGOGIKA Vznik pedagogiky Kdo byl a je pedagog? VÝCHOVA Jak můžeme chápat výchovu? Názory na výchovu VZÁJEMNÝ VZTAH PEDAGOGIKY A VÝCHOVY SOUSTAVA PEDAGOGICKÝCH DISCIPLÍN Základní pedagogické disciplíny Hraniční pedagogické disciplíny Aplikované pedagogické disciplíny Další pedagogické disciplíny PRÁCE S ODBORNOU PEDAGOGICKOU LITERATUROU Informační (inspirativní) zdroje při studiu pedagogiky Anotace Odborná kartotéka studenta Nejčastější otázky při zkoušení Doporučená literatura k hlubšímu poznání vědy pedagogiky

7 16 I Úvod do pedagogiky 4 SOUSTAVA PEDAGOGICKÝCH DISCIPLÍN Abychom pochopili, o čem všem pedagogika (věda o výchově) pojednává, co všechno studuje a zpracovává, musíme si prostudovat a pochopit soustavu pedagogických disciplín. Disciplína je vědní obor. A říkáme-li vědní obor, pak již víme, že věda je vědou tehdy, když má vymezený předmět svého zkoumání. A ještě si řekněme, že každá vědní disciplína si vytváří řadu oddělení, oblastí a podoblastí. Základní pedagogické disciplíny tyto disciplíny si musíme prostudovat, pokud se chceme vědou o výchově zabývat, abychom ji mohli přenášet do praxe. Zde nalezneme základní pojmosloví, historický vývoj, pohled na různé školské systémy ve světě. Jde o oblast teoretickou. Hraniční pedagogické disciplíny v těchto disciplínách se pedagogika setkává s jiným vědním oborem. Spolu pak studují, co mají společného, čím se vzájemně ovlivňují a čím se doplňují. Na pedagogický problém se tak dívají dva vědní obory ze dvou úhlů pohledu. Například pedagogická psychologie: pedagogika sleduje výchovu jedince psychologie psychiku jedince při výchově. Aplikované pedagogické disciplíny (aplikovat užít, užívat) v těchto disciplínách se naučené pojmy a definice ze základních pedagogických disciplín již využívají v praxi (ve školách a výchovně vzdělávacích institucích). Další (pomocné) pedagogické disciplíny sem řadíme ty disciplíny, které nám pomáhají při studiu a pochopení pedagogiky. Jsou to však disciplíny, které nepovažujeme ani za základní, ani za aplikované, a nejsou to ani disciplíny hraniční.

8 I Úvod do pedagogiky 17 obecná pedagogika dějiny pedagogiky kompara vní pedagogika didak ka metodologie pedagogiky teorie výchovy základní další (pomocné) SOUSTAVA PEDAGOGICKÝCH DISCIPLÍN hraniční etnopedagogika edukometrie pedagogická prognos ka filozofie výchovy aplikované pedagogická psychologie sociologie výchovy sociální pedagogika školská sta s ka atd. školská pedagogika: předškolní pedagogika pedagogika ZŠ pedagogika SŠ pedagogika VŠ speciální pedagogika mimoškolní pedagogika: pedagogika rodinné výchovy pedagogika volného času sociální pedagogika vojenská pedagogika atd. další odvětví: andragogika gerontopedagogika

9 18 I Úvod do pedagogiky ZÁKLADNÍ PEDAGOGICKÉ DISCIPLÍNY OBECNÁ PEDAGOGIKA zabývá se formulací a výkladem základních pojmů a teoretických konstruktů pedagogiky. Zkoumá postavení pedagogiky v systému věd o člověku. DĚJINY PEDAGOGIKY studují vývoj pedagogických idejí, názorů, koncepcí v historickém kontextu (kontext souvislost). Dějiny studují vývoj výchovně vzdělávacích zařízení, jejich pojetí, organizaci, řízení atd. KOMPARATIVNÍ PEDAGOGIKA (komparace srovnávání) zabývá se analýzou a srovnáváním výchovných a vzdělávacích systémů v různých zemích. Směřuje k pojmenování obecných rysů a tendencí vyučování a výchovy v současném světě. DIDAKTIKA (didaskein (řec.) učit se, vyučovat) teorie vyučování, vzdělávání a výchovy ve vyučování. Základní pojmy při vyučování: cíle, obsah, metody, vyučovací zásady, vlastní vyučovací proces, organizační formy vyučování. Autorem první systematické didaktiky je J. A. Komenský. METODOLOGIE PEDAGOGIKY studuje procesy poznávání. Jde o systém teoretických principů, metod a způsobu popisu, analýzy a objasňování pedagogických jevů v neustále se měnící pedagogické činnosti. Zahrnuje i praktické otázky plánování, realizace a publikování výzkumných prací. TEORIE VÝCHOVY provádí analýzu výchovných a vyučovacích činností z hlediska formování různých stránek osobnosti. Přemýšlí o výchově mravní, rozumové, estetické, pracovní, polytechnické, tělesné, ale i světonázorové či náboženské. HRANIČNÍ PEDAGOGICKÉ DISCIPLÍNY PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE zde se setkávají dva vědecké předměty: výchova a psychika jedince. Pedagogická psychologie přináší psychologický pohled na předpoklady, průběh a výsledky rozvoje jedince, rozvoje skupin v situacích pedagogického typu. SOCIOLOGIE VÝCHOVY zabývá se společenskou podmíněností výchovy. Zkoumá, jak působí společnost na výchovu a výchova na společnost. DALŠÍ HRANIČNÍ DISCIPLÍNY: sociální pedagogika, školská statistika, ekonomika vzdělávání,

10 I Úvod do pedagogiky 19 kybernetická pedagogika, teorie řízení školských zařízení (management), školní zdravotnictví a školní hygiena. APLIKOVANÉ PEDAGOGICKÉ DISCIPLÍNY ŠKOLSKÁ PEDAGOGIKA: předškolní pedagogika, pedagogika základních škol, středoškolská pedagogika, vysokoškolská pedagogika, speciální pedagogika nauka o zákonitostech rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky, a to tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování. MIMOŠKOLNÍ PEDAGOGIKA: pedagogika rodinné výchovy, pedagogika dětských a mládežnických organizací, pedagogika volného času, sociální pedagogika zabývá se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých, pomocí rodinám s problémovými dětmi, vojenská pedagogika, pedagogika masově sdělovacích prostředků, pedagogika výrobních odvětví. DALŠÍ ODVĚTVÍ APLIKOVANÉ PEDAGOGIKY: andragogika výchova a vzdělávání dospělých (rekvalifikace apod.), gerontopedagogika (geront stařec) výchova a vzdělávání starých lidí, s cílem snížení pocitu zbytečnosti a nepotřebnosti (univerzity třetího věku, naučné zájezdy apod.). DALŠÍ PEDAGOGICKÉ DISCIPLÍNY ETNOPEDAGOGIKA zabývá se problémy výchovy a vzdělávání etnických menšin, u nás pěstována hlavně v rámci romistiky (multikulturní výchova). PEDAGOGICKÁ PROGNOSTIKA vytváří modely a strategie budoucího rozvoje vzdělávacích soustav a vzdělávacích procesů. EDUKOMETRIE (edukace výchova a vzdělávání / metrie měření) oblast pedagogické teorie a výzkumu zabývající se měřením pedagogických jevů (měřením výsledků výuky, konstruováním a aplikací testů).

11 20 I Úvod do pedagogiky FILOZOFIE VÝCHOVY tato disciplína zkoumá hned několik oblastí: komplexně nazírá na možnosti výchovy člověka, zabývá se metodologickými otázkami zkoumání výchovných jevů (jinými slovy hledá metody zkoumání), hledá možnosti a meze lidského poznání a předávání tohoto poznání, zkoumá etické (mravní) otázky výchovy, neboli stanoviska jedince k lidskému životu a světu hodnot výsledky tohoto zkoumání pak určují normy pro pojetí cílů výchovy. Vlastní poznámky

12 II PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU

13 26 II Pedagogika volného času OBSAH 1 PŘEDMĚT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU VÝZKUM A TEORIE VOLNÉHO ČASU Pojem volný čas Výpočet volného času Měřítka volného času Kdo má vliv na trávení volného času dětí a mládeže? VÝCHOVA MIMO VYUČOVÁNÍ Funkce výchovy mimo vyučování Pedagogika volného času a další disciplíny Nejčastější otázky při zkoušení OBSAH, VZTAHY A PROSTŘEDÍ VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT PRO KULTIVACI A TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE Obsah výchovy mimo vyučování Únava Odpočinkové činnosti Rekreační činnosti Zájmové činnosti Sebeobslužné činnosti Veřejně prospěšné činnosti Příprava na vyučování Nejčastější otázky při zkoušení Hra Obecně o hře Hra pro naše studijní účely Názory na dětskou hru Co hrou dítě získává? Znaky (dětské) hry Aspekty hry Třídění her pro školní a mimoškolní prostředí Pedagogické třídění her Psychologický pohled na hru Hračka Obecně o hračce Hlavní požadavky na výrobu hračky Funkce hračky Nejčastější otázky při zkoušení Vztahy při výchově mimo vyučování Nejfrekventovanější vztahy při výchově mimo vyučování

14 II Pedagogika volného času 27 Nejčastější otázky při zkoušení Prostředí pro volnočasové aktivity ŠKOLSKÁ A JINÁ ZAŘÍZENÍ ZABEZPEČUJÍCÍ VÝCHOVU, VZDĚLÁVÁNÍ A ZÁBAVU VE VOLNÉM ČASE Požadavky na realizaci výchovy mimo vyučování Školní vzdělávací program a školská zařízení Dělení volnočasových institucí Školská zařízení pro zájmové vzdělávání Školská výchovná a ubytovací zařízení Nejčastější otázky při zkoušení Instituce a sdružení zájmového vzdělávání Komerční organizace Nejčastější otázky při zkoušení PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE, ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA Obecně o rodině Typy rodin Základní funkce rodiny Typy rodinné výchovy Typy nesprávného rodinného výchovného působení Nejčastější otázky při zkoušení Práva dítěte Úmluva o právech dítěte Preventivně výchovná péče o dítě Preventivně výchovnou úlohu naplňují Okamžitou pomocí s problémy dětí a mládeže se zabývají Nejčastější otázky při zkoušení Náhradní rodinná péče Svěření do péče jiné osoby než rodiče Adopce (osvojení) Pěstounská péče Hostitelská péče (zástupná péče) Ústavní výchova a ochranná výchova Zařízení ústavní výchovy ve zdravotnictví Zařízení ústavní a ochranné výchovy ve školství Nejčastější otázky při zkoušení MODERNÍ TRENDY PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU Streetworker, sociální asistent Nejčastější otázky při zkoušení Doporučená literatura k hlubšímu studiu pedagogiky volného času

15 46 II Pedagogika volného času HRA OBECNĚ O HŘE Hra je specifická lidská činnost, která patří mezi základní lidské činnosti, kterými jsou učení a práce. Pro zajímavost si nejdříve definujme ostatní uvedené činnosti. Učení Podle etymologického slovníku slovo učení znamená: zvykám si, navykám něčemu (učitý zvyklý). Staroindicky uč-ayaté zvyklý něčemu. Je to jeden z klíčových psychologických pojmů, pro který neexistuje všeobecně přijímaná definice. Přesto uvedeme alespoň tuto: Učení je proces získávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí a hodnot v průběhu celého života. Naučené je opakem vrozeného. Učení samo o sobě nevytváří hodnoty. Učení teprve připravuje na to, aby mohl člověk v budoucnu hodnoty vytvářet. Ale pozor: Vzdělávání není jenom příprava na povolání, na vytváření hodnot! Práce Slovo práce původně znamenalo muka, utrpení. Etymologický slovník uvádí, že práce (staročesky) je: svízel, trápení, namáhání, těžkost. V Bibli se dočteme: Hospodin viděl velikou práci svého lidu v Egyptě. Tím je myšleno utrpení. V novodobém významu je práce činnost, při které vytváříme hodnoty materiální či nemateriální. Tyto hodnoty pak směňujeme (nejčastěji prostřednictvím peněz) a stávají se prostředkem k uspokojování našich potřeb, estetických zážitků. Při učení se v mozku vytvářejí nové spoje. Při práci se již vytvořené spoje záměrně používají. Práci si v životě vybíráme takovou, o které si myslíme, že ji zvládneme. Pokud nám práce nevyhovuje, hledáme jinou! Školu, ve které budeme studovat, si vybrat můžeme, ale obsah učiva si vybírat nemůžeme! Jednoznačná definice hry neexistuje, protože je mnoho druhů her a není mezi nimi jakýkoliv jednotící prvek. Jedna definice tedy nemůže postihnout všechny typy her. Hra je pojem s velmi neurčitými okraji. Co všechno je hra? Sportovní hra, divadelní hra, hra na hudební nástroj, hra na módu (musíme být oblečeni podle nové módy), počítačová hra, psychohra, diagnostická hra, hra v roli ( Na co si to dnes hraješ? ), sexuální hra, flirt, hra ve vyučování, televizní či rozhlasové soutěže apod.

16 II Pedagogika volného času 47 Určitě bychom přišli ještě na další typy her. Výše zmíněné pojmy však můžeme dále dělit, např.: sportovní hra míčová hra, tenis, hokej, vodní pólo, šachy, gymnastika atd. počítačová hra strategická hra, střílečka, didaktická hra, hra předkládající nějaké známe dílo (např. Harry Potter), stolní hra (piškvorky, pexeso), hra simulující sport atd. Hru a hraní her studuje speciální matematická disciplína teorie her. Společná charakteristika všech her: hra je činnost dobrovolná, důležitější je průběh hry než závěr, ve hře se projevují zájmy, vztah k okolí, vztahy k druhým lidem, ve hře získáváme zkušenosti, hra má časové vymezení, hra má pravidla (psaná, nepsaná), hrajeme si jako, ale jednání je opravdové. HRA PRO NAŠE STUDIJNÍ ÚČELY Nemůžeme se zabývat všemi typy her. Ani to při studiu předškolní a mimoškolní pedagogiky není nutné. Pro učitelskou a vychovatelsku praxi postačí, když pochopíme zákonitosti dětské (později žákovské) hry. Dětská hra je základní forma činnosti dítěte. Hrou se sice člověk zabývá po celý svůj život, ale zejména v předškolním věku má hra výsadní postavení, neboli je vůdčím typem činnosti. Hra je pro dítě prací a zároveň se v ní rozvíjí i učení. Hra je aktivita, při níž si žák osvojuje určité normy, vztahy, pravidla, postupy. NÁZORY NA DĚTSKOU HRU BIOLOGOVÉ říkají, že hra: uvolňuje nadbytečnou energii, osvěžuje dítě po povinnostech, je cvičením vrozených instinktů a pudů (zápasení, sběratelství, hra na vojáky či policii, dívky ukazují svůj mateřský pud ve hře na maminku), upevňuje fyzickou zdatnost dítěte, převádí sexuální energii do jiné sféry (hra na maminku a na tatínka, hra na doktora).

17 48 II Pedagogika volného času SOCIOLOGOVÉ říkají, že hra: je odrazem společenského prostředí, ve kterém dítě žije, ale pozor, není jeho přesnou kopií. Dítě používá bájnou lhavost, kterou tvoří přání, představy, fantazie. Některé dítě ve školce například dokáže naprosto přesvědčivě tvrdit, že má doma malého bratříčka, o kterého se stará, kterého s maminkou vozí v kočárku, a přitom žádného bratříčka nemá. Je to jen jeho veliké přání mít bratříčka. Dítě se ve hře snaží jednat tak, jak jednají dospělí, ale protože nemá dostatek zkušeností, znalostí a možností, pak je jeho hra jenom napodobeninou života dospělých, jeho představou o tom, jak to dospělí dělají : Ještě musím skočit do čistírny, pak koupím maso na řízky. Kdybyste ho však o to požádali a vyslali ho s penězi do čistírny a do obchodu pro maso, mohlo by být dost bezradné. Dítě vykonává ve hře úkony, které považuje pro dotyčnou osobu, kterou zobrazuje, za nejtypičtější. Jako tatínek sedí v křesle, čte si noviny a pije pivo, jako maminka vaří nebo uklízí. Toto často vidíme, když dítě hraje divadlo. Otázkou tohoto zjednodušeného pohledu na svět je, kdo mu ten svět tak zjednodušil? Skutečně to byli rodiče? Nevěřme tomu, že se všichni tatínkové a všechny maminky chovají tak, jak je výše uvedeno. CO HROU DÍTĚ ZÍSKÁVÁ? Hrou se dítě, aniž by si to samo uvědomovalo, rozvíjí po stránce: rozumové poznávání věcí, učení, získávání zkušeností, tělesné rozvoj pohybu, procvičování jemné a hrubé motoriky, mravní pěstování volních vlastností, vznik charakteru (dítě by mělo být schopné vyměnit si s kamarádem hračku nebo hranou roli, nemělo by rušit hru druhého, mělo by se umět omluvit za prohřešek, umět se podřídit pravidlům hry), estetické tříbení vkusu, vnímání krásna, pracovní zvládání drobných pracovních dovedností, sociální učení se spolupráce ve dvojici, v menší či větší skupině, vznik společenských vztahů, citové uvolnění citů, regulace citů (holčička s něžností opatruje panenku, chlapec s nadšením staví v písku tunel), seberegulační získávání návyků, pěstování trpělivosti, jazykové rozvoj řeči, kultivace řeči, paměťové prohlubování paměti, tvořivost a fantazie rozvoj představivosti, tvořivosti, fantazie. Hra napomáhá učení a budoucí práci.

18 II Pedagogika volného času 49 ZNAKY (DĚTSKÉ) HRY Jde především o: spontánnost hru si dítě volí a hraje zcela přirozeně, zvolená hra odpovídá potřebám a zájmům dítěte, samoúčelnost pro dítě není důležitý výsledek hry, ale její průběh, tím se pro něj stává hrou samoúčelnou, účel vidí jenom v hraní si. Dítě nepřemýšlí o tom, že hrou něco získává, že se něco učí, citové uspokojení dítě hru citově prožívá, vkládá do ní celou svou osobnost, ve hře se cítí dobře, symboličnost skutečnost dítěti nahrazují nástroje, různé materiály, různé úkony, které pro dítě označují skutečné věci nebo skutečné nástroje (klacek je vařečka nebo meč, kolečko je volant, kostička auto, stará záclona je závoj princezny), humor a legrace je ideální, když hra dítěti přináší uvolnění a zábavu. ASPEKTY HRY aspekt hledisko, pohled, zorný úhel Hru může odborník využít k práci s dítětem. Motivační aspekt hrou můžeme dítě motivovat, a to např. k učení, práci. Diagnostický aspekt pomocí hry můžeme zjistit nedostatky či problémy dítěte. Dítě se ve hře prozrazuje. Dokáže dokonale ukázat, jak vypadá prostředí rodiny, ve které vyrůstá, jak jeho rodina funguje či nefunguje, také ukáže, pokud si hraje formou nepřiměřenou jeho věku, jestli je nebo není ve vývoji opožděno. Učitel by měl sledovat výkon dítěte a provádět pedagogickou diagnostiku (viz kap. Předškolní pedagogika). Při zjištění nějakého nedostatku by pak měl rodičům doporučit návštěvu u odborníka. Terapeutický aspekt hrou můžeme léčit nedostatky či problémy dítěte. Například díky hře se nesmělé dítě může lépe a rychleji začlenit do společnosti vrstevníků. TŘÍDĚNÍ HER PRO ŠKOLNÍ A MIMOŠKOLNÍ PROSTŘEDÍ Pokud neexistuje jednoznačná definice hry, nemůže existovat ani jednoznačné třídění her. Pro naše studijní účely uvedeme alespoň třídění her z pohledu pedagogiky a psychologický pohled na hru.

19 50 II Pedagogika volného času PEDAGOGICKÉ TŘÍDĚNÍ HER 1. Hry tvořivé (přirozené): hry námětové hry na někoho, na něco, hry dramatizující hry s jednáním, s dějem. hry konstruktivní stavění, skládání, práce s materiálem, 2. Hry s pravidly (umělé, řízené): didaktické hry, pohybové hry. 1. HRY TVOŘIVÉ (PŘIROZENÉ) NÁMĚTOVÁ HRA Dítě si zvolí námět a na základě své představivosti a fantazie vstupuje do rolí, které s námětem souvisejí. Při takové hře velmi často používá slovo jako : Budeme mít jako království a já budu jako čaroděj a ty jako princ. Námětem se nejčastěji stávají odpozorované nebo zažité skutečnosti pobyt u lékaře, návštěva v obchodě apod. Dítě si zážitek znovu přehrává, ale téměř nikdy nedodržuje skutečný průběh, který zažilo. Hru si upravuje podle toho, jak mu to vyhovuje. Paní doktorka dělá při hře daleko více úkonů, prodavačka v obchodě je daleko příjemnější nebo naopak nepříjemnější, než byla ta v obchodě. Námětem se může stát i film (Tři mušketýři apod.). Námětová hra se objevuje už v batolecím věku dítěte. Čím je dítě starší, tím hru více obměňuje, přibývá detailů a hra je delší. Jak už jsme řekli, dítě v námětové hře dává různým předmětům náhradní význam a bohatěji využívá jejich symboliky (viz znaky hry symboličnost). Samozřejmě, že se vyrábí k námětové hře řada hraček zmenšenin skutečnosti (malá prodavačka, kadeřnice, doktorka apod.), viz odst. Hračka. Při námětové hře dítě: projevuje spontaneitu, potěšení, radost ze hry, tvořivost, upřednostňuje spoluhráče, se kterými rozvíjí interakci, ve velké míře uplatňuje komunikaci, kooperaci (spolupráci), rádo opakuje obehraný námět (jednu hru si hraje stále dokola), starší dítě hru plánuje a vymýšlí jí stále další a další pravidla, dohadování se nad námětem je už hrou samotnou což si dítě neuvědomuje: Postavíme z písku tunel nebo hrad s tunelem, v této hře dítě hledá logické posloupnosti a souvislosti: Protože jsem jako čaroděj zaklel tvůj zámek, tak ty budeš muset splnit tři úkoly, až dítě kolem 10 let je schopné přijímat a hrát velké herní projekty, např. celotáborové hry.

20 II Pedagogika volného času 51 DRAMATIZUJÍCÍ HRA Při této hře děti buď samy, nebo pomocí loutky dramatickou formou (divadlem) napodobují známé pohádky nebo příběhy, které buď někde viděly (televize, kino, divadlo), nebo je slyšely ze zvukového nosiče či při čtení paní učitelky, nebo které s paní učitelkou někdy nastudovaly jako divadlo. Dramatizující hry se od námětových liší tím, že je zde dán scénář (dítě si hru nevymýšlí, ale na základě své paměti ji přehrává). Tyto hry jsou cenným prostředkem pro rozvoj řeči, upevnění paměti a rozvoj sociálního soužití. KONSTRUKTIVNÍ HRA Při této hře děti konstruují, tj. staví, sestavují, napojují, připojují, lepí apod. Velmi často si nejdříve náhodně sestavují různé díly stavebnice do menších či větších celků a postupně si vytvářejí představu (záměr, cíl), co by chtěly následně zkonstruovat. Za tímto cílem se pak vydávají a je otázkou, do jaké míry se jim ho podaří naplnit. Konstruktivní hra vyžaduje pomůcky. U malých dětí jsou to kostky a stavebnice. Starším dětem jsou určeny složitější a detailněji propracované díly stavebnice. Tyto hry dávají dětem možnost seznámit se a pracovat s různými materiály, rozvíjejí tvořivost dítěte. Zamyšlení nad přirozenou hrou Učitelka (nejen v MŠ) by měla vést děti k tomu, aby si uměly hrát samy přirozeně. Činnost dítěte by neustále neměla organizovat a řídit. K přirozené hře ale musí dítěti nabídnout dostatek času. Extrémem je, když učitelka pro děti vymýšlí mnoho činností, neustále je vede, až pak děti ve svém osobním volnu nevědí, jak ho využít a požadují po učitelce další a další zaměstnání, aby se nenudily. Důležité je také nechat dětem hru dohrát. Není dobré zajímavou dětskou hru náhle ukončit např. slovy: Za chvíli k nám přijdou paní kuchařky, už si nehrajte a všechny hračky ukliďte. Nebo: Už je tady pro tebe maminka, tak hru ukonči a jdi domů. Učitelka by měla respektovat právo dítěte na volný výběr hry, hračky, změnu hry, odmítnutí hry, odmítnutí a výběr partnera ke hře. 2. HRY S PRAVIDLY (UMĚLÉ, ŘÍZENÉ) Tyto hry mají předem určená pravidla, která musí být jasná a snadno pochopitelná a musí být dodržována, jinak by tyto hry nefungovaly! Ve hrách s pravidly plní každý účastník zadaný úkol. Velmi záleží na tom, jak učitel (vychovatelka, instruktor, lektor, organizátor) hru motivuje, jak ji dětem vysvětlí, jak dbá na dodržování pravidel či jak potlačuje případné

21 52 II Pedagogika volného času švindlování. Učitel smí pro nedodržování pravidel dítě ze hry vyloučit, ale mělo by to být jen na určitou dobu. Jde spíše o to, naučit děti prohrávat. Důležitou součástí takové hry je spravedlivé a objektivní hodnocení, při kterém se dítě dozví, jak správně s pravidly nakládalo. POHYBOVÉ HRY Při těchto hrách se rozvíjejí pohybové schopnosti dítěte (obratnost, rychlost, postřeh, vytrvalost). Pohybové hry jsou prostředkem výchovy charakterových a volních vlastností. Upevňuje se zde sebeovládání, odvážnost. Tyto hry podporují optimismus, dobrou náladu. Pohybové hry patří mezi rekreační činnosti, jsou tedy prostředkem aktivního odpočinku. Na zařazení pohybových her do vyučování má vliv roční období, věk dětí, prostor a prostředí (školní družina, městské hřiště, louka, les). Mezi pohybové hry patří: hravé cvičení pohybů nebo také pohybové hry bez námětu (chůze, běh, skoky, vyhýbání se, házení, chytání), hry s určitým námětem (hra Na Jeníčka a na Mařenku apod.), hudebně pohybové hry (Zlatá brána, Pásla ovečky), hry se soutěžními prvky (kdo dříve něco udělá), hry sportovního typu (badminton). DIDAKTICKÉ HRY Jde o hry, které se zaměřují na řešení rozumových úkolů. Protože se stávají prostředkem učení, bývají apod. často využívány učitelem (vychovatelem) ve výchovně vzdělávacím procesu (viz kap. Soustava pedagogických disciplín). Tyto hry jsou záměrně a cílevědomě sestaveny k účelu učení, proto mají přesnou strukturu, úkol, pevná pravidla (nejde zde o žádnou náhodu). Pomocí didaktických her u dětí rozvíjíme: smyslové vnímání, paměť, pozornost, procesy myšlení (třídění, rozvoj abstrakce, analýza, syntéza), schopnost dodržovat pravidla, sebevědomí žáka, schopnost spolupráce se spolužáky (ale i zdravou soutěživost). Při didaktických hrách: je žák aktivní a nemusí jen poslouchat výklad učitele, je poznávání zprostředkováno přes prožitek, se vědomost a dovednost upevní praktickou cestou.