MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA. Ústav základního zpracování dřeva DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav základního zpracování dřeva DIPLOMOVÁ PRÁCE Loděnice MU v Brně Hrázděný objekt veslařského střediska 2009/2010 Bc. Vojtěch Kafka

2 2

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Loděnice MU v Brně Hrázděný objekt veslařského střediska zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Bc. Vojtěch Kafka... 3

4 Poděkování Chtěl bych poděkovat Ing. Jitce Čechové za vedení a pomoc při vypracovávání diplomové práce, Ondřeji Prudíkovi za pomoc při zaměřování, Ing. Michalu Rybníčkovi Ph.D za pomoc při dendrochronologickém datování, Ing. Hanuši Vavrčíkovi Ph.D a Ing. Vladimíru Grycovi Ph.D za pomoc při analýze mikroskopických preparátů. Poděkovat chci také i všem ostatním, kteří mi pomohli při vypracování mojí diplomové práce a podporovali mě. 4

5 Jméno studenta: Bc. Vojtěch Kafka Název práce: Loděnice MU v Brně Hrázděný objekt veslařského střediska Abstrakt: Předmětem diplomové práce je stavebně technický průzkum hrázděného objektu veslařského střediska Masarykovy univerzity v Brně zaměřený na obvodový plášť budovy. Nejprve bylo provedeno zaměření stavby. Poté byla vypracována výkresová dokumentace stávajícího stavu s popisem jednotlivých prvků a fotografická dokumentace. Předmětem práce je přehledné zdokumentování a zhodnocení zdravotního stavu jednotlivých prvků objektu. Výstup práce může sloužit majiteli jako cenná příručka při údržbě a opravách. Součástí práce je návrh řešení budovy podle představ stávajících uživatelů a jeho dalšího využití v budoucnu při zachování historicky cenné fasády stavby. Klíčová slova: Hrázděná konstrukce Dokumentace Stavebně technický průzkum Posouzení stavu Dendrochronologie Sanace Loděnice 5

6 Student name: Bc. Vojtěch Kafka Thesis title: Dockyard of Masaryk University in Brno Half-timbered property of rowing centre Abstract: The theme of the thesis is to make structural and technological investigation of the rowing centre property of Masaryk University in Brno with a focus on siding of the building. Firstly, the alignment and measuring of the property was done. Then the sketches of the current state together with the description of components was elaborated and also photographically documented. The aim of the thesis is to evaluate the current state of the property and create a well structured current state documentation of specific components of the construction. The thesis conclusions can serve to the property owner as a valuable guide for the maintenance and reconstruction of the property. The thesis includes a proposal for property reconstruction based on the views of its current users and also in line with its further use in the future that respects the preservation of historically valuable property facades. Key words: Half-timbered construction Documentation Structural and technological investigation Evaluation of the state Dendrochronology Redevelopment 6

7 Obsah práce: 1. Úvod Cíl práce Literární přehled Princip hrázděných staveb Historie hrázděných staveb Vývoj hrázděných staveb v ČR Vývoj hrázděných staveb v Evropě Francie Německo Anglie Názvosloví hrázděných staveb Práh Sloupky Ližina neboli vaznice Vzpěry Paždíky Stropnice Tesařské spoje Základní konstrukční spoje dřevěných konstrukcí se podle způsobu spojování dělí na: Sraz Plátování Lípnutí Zapuštění Čepování Přeplátování Kampování Osedlání Výplně Historické způsoby ochrany dřevěných konstrukcí Hrázděné konstrukce v historii a dnes (novodobé hrázděné stavby) Dendrochronologie Poruchy Porucha konstrukce Rozdělení poruch Příčiny poruch Na vzniku poruch se v daném smyslu podílejí Projevy poruch Poruchy vzniklé následkem abiotického poškození dřeva Poruchy vznikající následkem biotického poškození dřeva Dřevokazné houby Dřevokazný hmyz Materiály a metodika Příprava na měření Vlhkostní průzkum objektu Posouzení oken Posouzení fasády Dendrochronologický průzkum Mikroskopické určení druhu dřeviny

8 4.7 Příprava vzorků pro dendrochronologické datování Měření vzorků Výsledková část práce Identifikační údaje Širší souvislosti Přírodní podmínky Areál jeho využívání Technická zpráva Výsledky posouzení napadení konstrukce Vysvětlení zobrazování Pohled na jižní stěnu (Obr. 5.7) Pohled na východní stěnu (Obr. 5.12) Pohled na severní stěnu (Obr. 5.17) Pohled na západní stěnu (Obr 5.22) Nadzemní podlaží (obr. 5.26) Nadzemní podlaží (Obr. 5.31) Nadzemní podlaží (Obr. 5.36) Ozdobné prvky na fasádě Hodnocení oken Hodnocení schodišť Hodnocení dveří Požadavky uživatelů stavby Návrh sanačních opatření Analýza druhu dřeviny Výsledky Dendrochronologie Tepelné vlastnosti pláště budovy Diskuze Použité dřeviny Zachovalost stavby Hodnota stavby a její budoucnost Umístěné horolezecké stěny Využití stávajících komínů Závěr Summary Literatura Normy Seznam příloh Příloha č 1 Tepelné posouzení stávajícího stavu Příloha č 2 Tepelné posouzení varianta A Příloha č 3 Tepelné posouzení varianta B

9 1. Úvod Dřevo je jedním z prvních materiálů, se kterými člověk odpradávna žil a zacházel s nimi. Naučil se je zpracovávat a vytvářel si z něho pomůcky k běžnému životu, ale i svoje obydlí. Postupem času mu nestačilo jen přežít, ale tím, co dělal, se snažil dát najevo, co umí. Dnes žijeme v rychlé a moderní době. V krajině, ve městech, které dříve patřili našim předkům. Pořád se učíme spousty nových věcí a ty staré zapomínáme. Nevšímáme si budov stojících kolem nás, výtvorů zanechaných našimi předchůdci. Budov, kolem kterých denně chodíme, na nichž ukázali svoji řemeslnou zručnost a um. Doslova stavebních památek, o které se musíme starat a vážit si jich. Dělat všechno proto, aby se z nich mohly těšit i další generace. Hrázděné domy, stavby s historickým skeletem, mají nezastupitelné místo ve vývoji dřevostaveb. Řemeslná náročnost a propojení tesařské konstrukce se zděnou výplní k vytvoření funkčního systému stavby je ukázkou mistrovství našich předků. Dnešní moderní systémy jsou pokračováním a zdokonalením historického skeletu prázdněných budov. V tom spočívá hodnota hrázděných staveb. Abychom se mohli o tyto památky správně starat, musíme pravidelně zjišťovat jejich zdravotní stav, rozhodovat, které části je nutné vyměnit a jak postupovat při jednotlivých zásazích do konstrukcí budov. K tomu nám slouží stavebně technický průzkum objektu, který je předmětem této práce. Pro správnou údržbu stavby je zcela rozhodující včasné rozpoznání poškození konstrukce a určení vhodného postupu při opravách, což nejvíce ovlivňuje délku života stavby. Stupeň úcty ke stáří udává stupeň ušlechtilosti a pravé ceny u všech národů a kultur. Ladislav Klíma 9

10 2. Cíl práce Cílem diplomové práce je vypracování výkresové dokumentace stávajícího stavu hrázděného objektu veslařského střediska Masarykovy univerzity v Brně. Práce se zaměří na posouzení zdravotního stavu jednotlivých prvků konstrukce obvodového pláště budovy a dendrochronologické datování objektu. Součástí práce je návrh sanačních opatření, která povedou k zachování historicky cenného pláště budovy. 10

11 3. Literární přehled Obr. 3.1 Pohled na východní stěnu řešeného objektu 3.1 Princip hrázděných staveb Hrázděná stěna je dřevěná rámová konstrukce, která je tvořena tesařským spojením svislých a vodorovných hraněných trámů větších průřezů. Kovové spojovací součásti jsou jen pomocnými zajišťovacími prostředky. Tato soustava je zajištěna vzpěrami. Kromě trámů majících nosnou funkci se v hrázděných konstrukcích objevují výměny neboli paždíky, jejichž účelem je dělit vzniklá pole na menší díly. Vytvořený dřevěný rám je vyplněn cihelným zdivem, dříve také dřevěným proutím a hliněnou mazaninou, nebo skládaným kamenivem. Tato výplň dřevěného rámu nemá nosnou funkci a nepřenáší zatížení. Hrázděná stěna je zajištěna proti posunu jen v rovině stěny. Proto musí být v kolmém směru spojena od místa k místu s jinou hrázděnou stěnou vnější nebo vnitřní. Tímto způsobem je utvořena hrázděná konstrukce. Zpravidla každé patro hrázděné budovy má samostatnou konstrukci. Někdy mohou některé nebo všechny sloupky probíhat dvěma i třemi etážemi, takže konstrukce dvou nebo tří pater tvoří částečný nebo úplný celek. 11

12 3.2 Historie hrázděných staveb Nejstarší známý doklad hrázděné konstrukce je z tureckého Catal Hüyüku, kde se hrázděné zdivo použilo před více než lety. Ladislav Bukovský a Pavel Kubů a kol. citace Z doby před rokem 1200 se nedochovaly téměř žádné dřevěné stavby, ale z písemných pramenů se dozvíme, že již dříve byly hrázděné konstrukce známy. Hrázděné stavby (vzniklé po roce 1200) se liší podle zeměpisné oblasti původu a doby svého vzniku. Rozeznáváme tři charakteristiky historických hrázděných konstrukcí: Obr. 3.2 Charakteristiky historických hrázděných konstrukcí (Stavební nauka tesař) Alemanské Tento způsob stavění je charakteristický velkými vzdálenostmi sloupů v hrázděné stěně. Při použití větších vzdáleností je přirozené, že bylo nutné používat i větší průřezy sloupů. Prvky byly často délkově nastavovány přeplátováním, které bylo 12

13 umístěno přímo na sloupech. Sloupy často stojí přímo na základech. Dřevěné podlahy v každém podlaží jsou viditelné z vnějšku. Francké Charakteristickým znakem je větší zdobnost použitých dřevěných prvků. Na fasádách můžeme často vidět ozdobné kosočtverce, ohnuté vzpěry s dekoračními výstupky. Často se setkáváme se vzpěrami přes celou stěnu, které jsou často ohnuté. Dalším rozpoznávacím znakem je menší vzdálenost sloupků než u Alemanského stylu. Paždík nadpraží je umístěn výše než paždík hrázdění. Saské Saský styl poznáme podle nejmenších vzdáleností mezi sloupy a malým výskytem výztužných vzpěr. Nečastěji se jako výplně používá cihelné vyzdívky nebo výplně zdobenými dřevěnými tabulemi. Okna dosahují až k rámu. Paždíků je užito v menší míře. 3.3 Vývoj hrázděných staveb v ČR Na české území proniklo hrázděné zdivo spolu s německými přistěhovalci ze severozápadní Evropy. Nejdříve se s ním setkáváme v městských staveních a hradech. Téměř výhradně je použito v kombinaci s roubenou nebo zděnou stavbou. Nejstaršími dokladovanými památkami v Čechách je skupina hrázděných domů na náměstí v Chebu zvaných Špalíček. Na hradě Karlštejně bylo ve 14. století vybudováno 3. patro jako hrázděná konstrukce. Od konce 15. století se tato konstrukce uplatňovala i v menších městech a na venkově, nejčastěji v severních a východních Čechách. Nejstarší známé objekty ze 17. a 18. století jsou kolna a sýpka v areálu renesanční tvrze v Dolní Hraničné z roku 1699 a v okrese Cheb věžovité špýchary. Původně pouze jednoduchá konstrukce trámové kostry, dochovaná u horských domů, se od 2. poloviny 18. století měnila v bohatě zdobenou stěnu. Řemeslníci častěji přidávali prohnuté nebo vyřezávané trámce, ondřejské kříže a různé další ozdobné motivy. Nejvyšších estetických hodnot dosáhlo hrázděné zdivo na Chebsku na přelomu 18. a 19. století. 13

14 3.4 Vývoj hrázděných staveb v Evropě Francie Se vznikem měst ve 12. století vznikl jako jinde v Evropě městský dům. Byl úzký, protáhlejšího půdorysu a míval jedno až čtyři poschodí. Ve Francii se dochovaly hrázděné domy ze 14. století, původně měly doškovou střechu nebo střechu z oblých pálených tašek. Německo Městský výstavní dům byl vícepodlažní. Obytná podlaží byla ve vyšších patrech. Přízemí bylo celkově nebo z větší části pojato jako hala. Zvláště v bohatých městech, jako například Kolín nad Rýnem, byly hrázděné stavby často velice členité. Ke konci středověku se objevují nájemné domy pro úředníky, lékaře a notáře. Většina městských řadových domů měla hrázděné konstrukce. Ve středověku se k domům často přistavovala kamenná komora kvůli ochraně obyvatel a majetku před požáry. Kromě městských domů můžeme najít i hrázděné kupecké domy nebo i veřejné budovy jako radnice (Michselstadt, rok 1484). V pozdějším období do hrázděných staveb pronikají prvky antické architektury jako je například vrubořez nebo vějířové rozety (Hoxter, Huttesches Haus, 16. stol. východní Vestfálsko) Anglie Anglie je jako ostrovní stát částečně izolovaná. Hrázděné stavby se zde začaly stavět díky cestám šlechticů po Francii. Nejčastěji byly použity kamenné výplně a stavba byla postavena na kamenném soklu ( half-timber ). Takto vypadaly zejména městské domy. Sloupky měly velmi blízko sebe, vzpěry často kosočtverečné nebo zaoblené. Charakteristickou stavbou je Chaster, Stanuly Palace (rok 1591) raně Alžbětínská černobílá polohrázděná konstrukce se sedmi bočními štíty. Nalezneme na ní typické zaoblené vzpěry a velká značně členěná okna. Vpravo na obrázku 2.3 je Radnice, Michelstadt rok Pod ní můžete vidět radnici v Ledbury/Herefordshire. Obr. 3.3 (Evropská architektura) 14

15 3.5 Názvosloví hrázděných staveb Obr. 3.4 Názvosloví Práh Je to trám obdélníkového nebo čtvercového průřezu, jenž tvoří základ konstrukce. Nejčastěji bývá položen na podezdívce. Práh je nejvíce namáhaným dílcem. Je vhodné ho zhotovit z materiálu lépe vzdorujícímu vlhku, například z borovice, modřínu nebo dubu. Ale často bývá ze stejného dřeva jako zbytek konstrukce, nejčastěji jehličnatého měkkého. Práh se nastavuje vždy pod sloupkem a to rovným plátem. V rozích je nejčastěji použito rovné přeplátování nebo přeplátování kryté na pokos. Práh pod vnitřní stěnou se připojuje k prahu obvodovému nejčastěji rovným přeplátováním, nebo přeplátováním rybinovým krytím či bez krytí. Práh musí ležet na soklu, vhodně ukotven a izolován. 15

16 3.5.2 Sloupky Sloupky se čepují do prahu buď obyčejným středním čepem, nebo čepem křížovým. Rožní sloupky se čepují středním čepem, bývají více zatíženy, a proto jsou často o několik centimetrů silnější. Osová vzdálenost sloupků je 75 až 200 cm. Nejčastěji je vzdálenost 1 m. Sloupky tvoří ostění dveřních a okenních otvorů Ližina neboli vaznice Vaznice je orientována stejně jako práh. Je položena vodorovně přes sloupky, které jsou do ní začepovány. Nastavení je možné pouze nad sloupkem, a to šikmým plátem. Nastavovat by se měla pouze v nevyhnutelných případech, kdy není možné, aby byla v celku. V rozích je stejně spojena jako prahy Vzpěry Vzpěry vyztužují stěnu v podélném směru a jsou čepovány mezi práh a ližinu. Čepovány jsou šikmo, a to spodními konci blíže k sobě, aby se boční síly působící na stěnu co nejdříve přenášely do základů. Při špatné poloze vzpěry by se po menší deformaci stěny mohly její čepy vytáhnout z dlabů. Vzpěry je vhodné čepovat v minimální vzdálenosti 8 cm od dlabů sloupků, aby nedošlo k vyštípnutí dřeva při přenášení sil. Výjimečně mohou být vzpěry čepovány mezi práh a sloupky Paždíky Jsou vodorovné trámce, které tvoří parapet a nadpraží u oken, nebo rozdělují pole na menší konstrukční díly. Do vzpěr a sloupků jsou nejčastěji začepovány, přeplátování není vhodný spoj, z důvodu značného oslabení obou profilů. Profil paždíků je stejný nebo o něco menší než u sloupků. Ke zvýšení stability mnoho nepřispívají, používají se spíše proto, aby bylo snazší hrázděnou konstrukci vyzdít. Nejčastěji se paždíky čepují po 1 m. 16

17 3.5.4 Stropnice Stropnice se kampují přes ližinu nejlépe s přesahujícím zhlavím. Kamp je střední odsazený křížový, na rozích rybinový. Strop bývá nejčastěji běžný dřevěný trámový. Stropnice se může osadit na každý sloupek osově, pak je pro další patro nebo krov potřebí dalšího prahu a celá konstrukce se opakuje. Každé patro tedy tvoří samostatný celek. Tento způsob má svoje důsledky v boční stěně, kde ližina dolního patra i práh patra horního musí být děleny vloženými kusy stropnic, čepovanými kolmo do předposlední stropnice okolo boční stěny. Tyto kratší prvky nazýváme kráčata. Při druhém způsobu jsou stropnice uloženy těsně vedle sloupků tak, že ližina i práh mohou být nahrazeny jediným trámem i ve stěnách čelních. Ukládat stropnice nezávisle na rozložení sloupků je nevýhodné, protože musíme použít větší průřez ližiny. Ztrácí se při tom také možnost upevňovat stropnice ke sloupkům i bokem, kterým se tím brání v případném klopení a vybočování. 3.6 Tesařské spoje Tesařské spoje jsou konstrukční spojení dvou a více prvků v dřevěné konstrukci. Způsob vazby závisí na druhu a velikosti namáhání, na poloze spojovaných dřevěných prvků a na směru jejich vláken. Vazba musí být jednoduchá, účelná a musí respektovat technologické zvláštnosti dřeva. (Reinprecht, Štefko, 2000) Základní konstrukční spoje dřevěných konstrukcí se podle způsobu spojování dělí na: a) Sraz b) Plátování c) Lípnutí d) Zapuštění e) Čepování f) Přeplátování g) Kampování h) Osedlání. 17

18 3.6.2 Sraz Sraz je nejjednodušší spoj, kdy se dřevěné prvky k sobě přikládají čely. Používá se při prodlužování nebo nastavování prvků. Na sraz se spojuje tam, kde je dřevěný prvek podepřený po celé délce (například pozednice) nebo je podepřený částečně. Spoj však v každém případě musí být nad podporou. Postranní vybočení, pokud srazy nemají čep nebo klín, se zabezpečují skobami. Při zpevnění příložkami spoj odolává i zatížení tlakem. (Reinprecht, Štefko, 2000) Srazy mohou být : tupé, šikmé, klínočelé, kosé. Obr. 3.5 Sraz (ČSN ) Plátování Jedná se o podélné nastavování prvků (prodlužování), při kterém se spojované prvky stýkají částí čel i částí podélných ploch (plátem). Tyto spojení lze použít i tam, kde spoj dvou trámů není podepřený. Pokud jsou pláty zabezpečeny spojovacími prostředky, spojované prvky mohou odolávat i namáhání ohybovým momentem nebo tahovou silou. Pláty mohou být zabezpečeny pro rozevření skobami nebo klíny. (Reinprecht, Štefko, 2000) Plátování dělíme podle tvaru dosedajících ploch na rovné a šikmé. Podle tvaru plátů na: rovnočelé, šikmočelé, klínočelé, s ozubem. Obr. 3.6 Plátování (ČSN ) 18

19 3.6.4 Lípnutí Je nejednoduším spojem dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků, přičemž čelo jednoho prvku se jednoduše přiloží k podélné ploše druhého prvku. Spoj není odolný vůči přenášení ohybového momentu a má charakter kloubového propojení. Používá se pro připojení prvku, který je namáhaný na centrický tlak. Spoj je zpravidla zabezpečen skobami nebo příložkami. Ve speciálním případě tahaného sloupku (věšáku) v soustavě věšadla je spoj doplněný o objímku z pásové oceli, která přebere tahové namáhání. Podle úhlu, který svírají oba dva spojované dřevěné prvky, rozeznáváme lípnutí a) kolmé, b) šikmé. (Reinprecht, Štefko, 2000) Obr. 3.7 Lípnutí (ČSN ) Zapuštění Jedná se o spoj dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků, přičemž čelo jednoho je zapuštěné celou dosedající plochou do odpovídajícího výřezu v druhém prvku. Spoj tak dosáhne vyšší odolnost vůči sesmyknutí. Používá se například na kotvení vzpěr soustavy vzpěradla nebo na kotvení pásků. Zapuštění se podle úhlu, který svírají oba dva spojované dřevěné prvky, dělí na: 1. kolmé a) rovnočelé b) šikmočelé 2. šikmé a) jednoduché b) dvojité c) zadrápnutí. Při šikmém zadrápnutí je potřebné zjistit odolnost spoje vůči smyku v prvku, ke kterému je spoj realizován. (Reinprecht, Štefko, 2000) Obr. 3.8 Zapuštění (ČSN ) 19

20 3.6.6 Čepování Jedná se o spoj dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků. Na konci jednoho z nich je čep a na boční ploše druhého dlab (otvor odpovídající čepu). Spoj přenáší příčnou sílu z připojeného prvku ve všech směrech a spolehlivě kotví zejména prvky namáhané na tlak. Při rybinovém čepování je spoj schopný přenášet i tahové namáhání. U dimenzování čepového spoje je ale třeba počítat s oslabenými průřezy. Používá se na spojení výměn s vaznými trámy, kotvení sloupků a vzpěr, spojení krokví ve vrcholu a pásků s jinými prvky. U krokví se spojení čepů nazývá ostřih. Podle úhlu, které svírají spojované prvky, je přeplátování a) kolmé, b) šikmé, dále podle výšky čepu je a) procházející b) neprocházející, podle tvaru čepů a) rovné b) rybinovité, a to jednostranné nebo dvojstranné c) křížové d) úhlové e) rohové, a to kolmé nebo šikmé f) kónické g) trojúhelníkové na pokos. (Reinprecht, Štefko, 2000) Obr. 3.9 Čepování (ČSN ) Přeplátování Je to spoj navzájem na sebe kolmých nebo šikmých prvků, ve kterých jsou zářezy navzájem si odpovídající, takže hloubka přeplátování se rovná součtu hloubek obou zářezů. Při přeplátování se prvky spolehlivě prováží, ale oslabené průřezy nedovolují jejich větší namáhání. Úplné přeplátování se používá všude tam, kde plochy spojovaných prvků mají lícovat, například na spojení vaznic. Rybinové přeplátování částečně přenáší i ohybový moment, proto se uplatňuje při připojení zavětrovacích ztužidel, pásků ke sloupkům a vaznicím, nebo také pro spoj krokve a hambalku, nebo krokve a kleštiny. Podle úhlu, který svírají spojované dřevěné prvky, je přeplátování a) kolmé b) šikmé. Přeplátování se dělí i podle hloubky zářezů (výřezů) a) úplné b) částečné. 20

21 Podle tvaru zářezů (výřezů) a) rovné, b) rybinové, a to jednostranné nebo oboustranné c) rohové, a to obyčejné, zešikmené jednostranné, zešikmené oboustranné d) trojúhelníkové e) čelné. Podle délky spoje a) průběžné b) kryté, a to rovnočelé nebo šikmočelé. (Reinprecht, Štefko, 2000) Obr Přeplátování (ČSN ) Kampování Jedná se o spoj dvou navzájem na sebe kolmých nebo šikmých prvků, přičemž jeden z nich nebo oba dva mají odpovídající si zářezy, potřebné pro vzájemné osazení obou spojovaných prvků. Hloubka zapuštění se rovná hloubce jednoho zářezu. Kampování se používá tam, kde se klade důraz na minimální oslabení dřevěných prvků. Dle úhlu, který svírají oba spojované prvky, rozlišujeme kampování a) kolmé b) šikmé. Podle počtu zářezů se jedná o kampování a) jednostranné b) oboustranné, a to jednoduché nebo dvojité. Podle tvaru zářezů a) rovné b) rybinové jednostranné nebo oboustranné c) křížové. (Reinprecht, Štefko, 2000) Obr Kampování (ČSN ) 21

22 3.6.9 Osedlání Jedná se o spojení dvou prvků ležících v různých rovinách, z nichž jeden má zářez (sedlo) a druhý je zpravidla bez zářezu. Při osedlání se empiricky stanovená hloubka zářezu rovná 1/3 výši prvku. Podle tvaru a způsobu vytvoření zářezu je osedlání a) průběžné, a to boční, nárožní nebo úžlabní b) neprůběžné. Obr Osedlání (ČSN ) Tesařské spoje je třeba zabezpečit odborně, přesně a pečlivě podle návrhu spojovacími dřevěnými nebo ocelovými prostředky. Zabezpečení brání vzájemné změně polohy spojovaných dřevěných prvků nebo vysunutí (vypadnutí prvku ze spoje). Spoje se zabezpečují buď shodným druhem spojovacího prostředku (svlak, hřebíky, svorníky apod.), nebo kombinací různých druhů (např. spona svorník). (Reinprecht, Štefko, 2000) 3.7 Výplně Ve středověku se nejprve jako výplně používaly výplety proutím, které byly potřeny mazaninou z bláta nebo hlíny až do síly trámů. Do mazaniny se pro zlepšení vlastností přidávala například slámová řezanka nebo jiné stonky rostlin. Mazanina bývala světle tónována k dosažení barevného kontrastu s trámy, které se napouštěly či natíraly černě nebo tmavohnědě. Takto vymazaná pole mohla být místy zdobena malovaným ornamentem nebo geometrickými tvary, vtiskovanými do čerstvě nahozené hlíny prsty či hřebenovitým nástrojem. Obr Druhy výplní(sanace starých staveb strana 290) 22

23 Obr Ukázka hrázděné fasády (Die Holzkonstruktionen Franz Stade Leipzig) Od poloviny 17. století se objevily hrázděné konstrukce vyzdívané cihlami nebo lomovým kamenem. Vyzdění cihlami bylo z vnější strany přiznáno (Jednotlivé cihly byly z vnější strany stěny viditelné.). Tento způsob výstavby je velice dekorativní a utváří typickou fasádu hrázděného domu. Při vyzdívané výplni je třeba zabezpečit dostatečnou vazbu mezi dřevěnou konstrukcí a zděnou výplní. Je třeba před vyzděním do výplně přibít trojúhelníkové lišty, které tuto vazbu zabezpečí a zamezí vypadnutí vyzděné výplně při rozměrových změnách dřevěné konstrukce. Stejného účinku můžeme dosáhnout i jinými vhodnými způsoby, jako například použitím dřevěných hřebů přibíjených zevnitř do výplně a jejich následným zazděním. (Die Holzkonstruktionen Franz Stade Leipzig) Obr Ukázky zajištění vazby mezi hrázděním a výplní (Die Holzkonstruktionen Franz Stade Leipzig) 23

24 3.8 Historické způsoby ochrany dřevěných konstrukcí Jedním z prvních způsobů ochrany dřevěné konstrukce je v první řadě volba vhodné dřeviny. Nejnamáhanější částí hrázděné konstrukce je práh. U něj je nejvhodnější použít dubové dřevo. Větší trvanlivost než smrk nebo jedle má také borovice a modřín. Proto jejich dřevo bylo využito mimo prahu například na nárožní sloupky, které jsou vystaveny větším účinkům povětrnosti. Dalším způsobem ochrany konstrukce je správný výběr materiálu. V literatuře se můžeme dočíst, že je nutné používat dřevo zdravé, nenapadené houbou ani hmyzem, s dokonale odstraněnými zbytky kůry a lýka (aby neměl dřevokazný hmyz kam klást svá vajíčka). Opracování a povrchovou úpravu můžeme zařadit mezi další způsoby ochrany. Hrázděné stavby byly často tesány nebo hoblovány, což se příznivě projevilo na jejich životnosti. Dále mohl být povrch chráněn různými nátěry jako například přírodními oleji, volskou krví, vápnem, což příznivě ovlivňovalo životnost použitého dřeva. Trámy se také napouštěly sloučeninou sazí a loje nebo lněným olejem. 3.9 Hrázděné konstrukce v historii a dnes (novodobé hrázděné stavby) Hrázděný dům v sobě spojil několik výhod: dřevěná kostra dala domu dostatečnou pevnost a díky použití zdiva pouze jako výplně, mohl dům značně zúžit šířku zdí, a tím ušetřil nezanedbatelnou plochu zastavěného prostoru. Použití cihelných výplní snížilo nebezpečí požáru v dřevěné stavbě. Hlavní výhodou byla cenová výhodnost, zvláště u levnějších konstrukcí, které nepotřebují značný objem zdiva jako tepelnou izolaci. Hrázděné zdivo se objevuje u rekreačních objektů, železničních skladišť a dalších výrobních budov. Další výhodou je nízká hmotnost konstrukce, hlavně u přístaveb a dostaveb stávajících objektů, zbytečně nezatěžuje původní konstrukce, a tak můžeme její vlastnosti výhodně zúročit. 24

25 Obliba hrázděných staveb vrcholí na konci 19. stol., kdy se můžeme i u zděných staveb setkat s falešným hrázděním, které plní pouze estetickou funkci. Na začátku 19. stol. se v severní Americe z tradičního historického skeletu vyvinul systém o něco jednodušší systém Ballon frape a Platform frame. V Evropě se o něco později z tradiční hrázděné konstrukce rozdělily do tří vývojových směrů: skeletové stavby, modulový systém dřevěných staveb a rámová stavba. V německy mluvících oblastech se tradiční hrázdění užívá nadále v maloměstském a venkovském prostředí. Konstrukce hrázděných staveb do jisté míry ovlivnily i ocelové konstrukce. Na konci dvacátého století dochází k dalšímu rozvoji dřevěných konstrukcí, ovšem o stavbách s tradiční hrázděnou konstrukcí můžeme mluvit spíše ojediněle. Hlavním důvodem je řemeslná náročnost výstavby těchto staveb a neustálé zvyšování hodnoty lidské práce. Obr ( a Obr ( Dendrochronologie Dřevo je přírodní materiál, který každý rok vytváří tloušťkový přírůst - letokruh. Letokruhy se vytváří o různé šířce v závislosti na stáří a druhu dřeviny, na stanovištních podmínkách, sociálním postavení stromu v porostu, pěstebních opatřeních a podobně. (Šlezingerová, Gandelová 2002). Dendrochronologie je metoda datování dřeva, která je založena na měření šířek letokruhů (Douglass 1935). Vzniklá letokruhová řada je porovnána se standardní 25

26 chronologií. Standardní chronologie vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí směrem do minulosti (Rybníček 2003). Vztahu mezi počasím a šířkou letokruhů stromů rostoucích v určitě oblasti si všiml již Leonardo da Vinci. Další důležitým předpokladem pro vznik dendrochronologie je vynález mikroskopu. První, kdo si všimnul, že na základě zkoumání letokruhů na příčném řezu lze jednotlivá dřeva mezi sebou časově zařadit, byl Andrew Ellicott Douglass. Byl to sice astronom hledající v šířce letokruhů závislost na slunečních cyklech, ale na základech jeho bádání byla dendrochronologie založena. Tato metoda datování spočívá na dvou základních principech. Prvním principem je, že šířka letokruhů je v podstatě reakcí na lokální klimatické podmínky. Tím pádem stromy stejného druhu rostoucí ve stejné oblasti dosahují značné podobnosti v šířce letokruhů zvláště v extrémních hodnotách. Druhý princip spočívá v tom, že na základě zkoumání těchto podobností lze, aby jednotlivé letokruhové řady různých vzorků byly navzájem spojovány překrýváním společných sektorů, a tím mohla být vytvořena specifická řada během staletí Poruchy Porucha konstrukce Je každá změna jejího stavu oproti stavu původnímu, projevující se snížením její užitkové, estetické nebo památkové hodnoty i životnosti. V průběhu času se v každé konstrukci mohou buď dodatečně zjistit, nebo postupně vytvářet určité defekty, které charakterizujeme jako vstupní závady nebo vzniklé poruchy. Poruchy snižují fyzickou a ekonomickou životnost krovových konstrukcí a jejich hodnotu. Přičemž v kritické situaci mohou přerůst až do situace havarijní. (Reinprecht, Štefko, 2000) 26

27 Rozdělení poruch a) Závady nejsou změnami oproti původnímu stavu. Jsou důsledkem použití chybných nebo nevhodných materiálů, nevhodných technologických postupů a nevhodných konstrukčních řešení. b) Běžná opotřebení vyplývají z přirozeného stárnutí materiálů. U krovových konstrukcí nemají obvykle negativní dopad na jejich bezpečnost a užitné vlastnosti. c) Nevýznamné poruchy nezpůsobují snížení bezpečnosti konstrukce, resp. způsobují jen nepatrné snížení její bezpečnosti a zhoršení užitných vlastností. d) Významné poruchy mají za následek zjevné snížení bezpečnosti konstrukce a zhoršení jejich užitných vlastností, avšak konstrukce se ještě nenachází v havarijním stavu. e) Havarijní poruchy vytvářejí kritický stav, kdy je vážně ohrožena bezpečnost a užitné vlastnosti konstrukce, resp. i celkového objektu. Podklady pro takové rozdělení poruch se získávají při terénních průzkumech. Ovšem při terénním průzkumu a jeho vyhodnocení existují i prvky subjektivity, konstatování určitého stupně poruchy může být tedy zatíženou subjektivitou. Při definování stupně významnosti poruchy je tedy nutné věnovat zvýšenou pozornost právě kvalitě průzkumových prací. (Reinprecht, Štefko, 2000) Příčiny poruch Poruchy dřevěných krovů jsou obvykle důsledkem jednoho nebo více vlivů: a) přirozeného stárnutí dřeva i dalších konstrukčních a izolačních materiálů b) poškození střešního pláště s následným vtékáním dešťové vody c) biotické poškození dřeva houbami a hmyzem I) při nedostatečné konstrukční ochraně objektu (špatně navržení nebo nekvalitně provedená, resp. když nebyla uskutečněna požadovaná chemická ochrana dřeva) dnes se řídíme zásadami EN 460 a 351 1) II) při stárnutí a poškození izolace ve střešním plášti a při zanedbání údržby d) požáru 27

28 e) nadměrného zatížení konstrukce a jejích prvků (např. při záměně původní krytiny za těžší) f) pružně-plastického přetvoření nosné konstrukce a jejích prvků g) objemových změn dřevěných prvků (např. změnách vlhkosti prostředí) h) dynamických rázů z okolí (vyvolané např. dopravou, zemětřesením apod.) (Reinprecht, Štefko, 2000) Na vzniku poruch se v daném smyslu podílejí 1. očekávané vlivy a) přirozené stárnutí dřeva b) projektované zatížení c) předpokládané změny vlhkosti a teploty d) další vlivy 2. neočekávané vlivy a) použití nevhodných nebo chybných materiálů b) nezjištěné vstupní technologické závady c)změny ve způsobu užívání d) živelné katastrofy e) další vlivy (Reinprecht, Štefko, 2000) Projevy poruch Pro staticky významné poruchy krovů jsou typické následující vnější projevy nezřídka pozorovatelné pouhým zrakem např. trhliny, zvětšené deformace, uvolněné konstrukční spoje a další defekty. V kritické situaci může dojít až k havárii, například k prolomení krovu. Přesným určením typu, rozsahu a stadia poruch a současně i správnou analýzou jejich příčin se vytvářejí reálné možnosti, abychom se jim v budoucnosti pokud možno úplně vyhnuli nebo jejich vznik minimalizovali na přijatelnou míru. (Reinprecht, Štefko, 2000) 28

29 Poruchy vzniklé následkem abiotického poškození dřeva Poruchy vyvolané hlavně atmosférickou korozí dřeva, tj. účinkem slunečního záření, vody, kyslíku, extrémních nebo cyklicky se měnících teplot, větru písku, prachu, emisí apod. pokládáme za poruchy vznikající přirozeným stárnutím dřeva. Jsou typické pro venkovní expozice (Reinprecht, 1996). Obr Abioticke poškozeni dřeva Ve stropech a krovech nebývá problém přirozeného stárnutí dřeva významný, protože nedochází k souhlasnému účinku více způsobu najednou. V krovových konstrukcích dřevo stárne především vlivem kyslíku. Pokud ale nejsou dodrženy zásady konstrukční ochrany, mohou v dřevěných prvcích vznikat vlhkostní a teplotní napětí, která se za určitých situací projeví i změnami jejich geometrie (trhliny, tvarové deformace). Při vzniku větších trhlin a deformací vzniká nebezpečí poklesu únosnosti prvků, porušení spojů a dokonce změn funkčnosti celé konstrukce. Je také nutné zdůraznit skutečnost, že mechanické vlastnosti dřeva se zhoršují s nárůstem jeho vlhkosti až k hodnotě nesycení buněčných vláken. Prvky promočené vodou mají výrazně nižší nosnost a v mokrém stavu vzniká tedy i větší riziko jejich nevratného poškození vlivem trvalých i nahodilých zatížení. Velmi závažné poruchy krovů vznikají poškozením dřeva požárem a ve specifických případech i agresivními chemikáliemi ( krovy průmyslových budov, kde dochází ke kontaktu dřeva a odpadních agresivních par vznikajících při výrobě) (Reinprecht, Štefko, 2000) Poruchy vznikající následkem biotického poškození dřeva Prvotní příčinou biotického poškození dřevěných krovů je voda. Vodu potřebují nejnebezpečnější škůdci dřeva dřevokazné houby a dřevokazný hmyz. Obdobně je 29

30 potřebná i pro aktivitu méně závažných škůdců dřeva plísní, dřevo zbarvujících hub a bakterií. Za specifickou formu biotického poškození dřeva pokládáme účinky chemicky agresivních výkalů ptáků, hlavně holubů. Stupeň a rozsah biologického poškození dřevěných krovů jednotlivými druhy dřevokazných hub a hmyzu významně závisí zejména na klimatických poměrech konstrukce a na použitém druhu dřeva. Vyšší vlhkost dřeva, nutná zejména pro dřevokazné houby, se udržuje především v těch objektech, kde nebyla navržena a realizována vhodná konstrukční ochrana, byly učiněny nevhodné rekonstrukční zásahy, resp. nebyl zajišťován správný režim údržby a provozování objektu včetně větrání. (Reinprecht, Štefko, 2000) 3.12 Dřevokazné houby Vytvářejí v dřevu hnědou, bílou nebo měkkou hnilobu, čímž výrazně zhoršují jeho mechanické vlastnosti. Například nahnilé dřevo s úbytkem hmotnosti 6 % vykazuje pokles rázové houževnatosti v ohybu 50 až 80 %, pokles pevnosti v ohybu 20 až 61 %, pokles v pevnosti v tlaku 12 až 27 % nebo pokles tvrdosti 18 až 25%. Výrazný pokles pevnosti dřeva způsobují hlavně houby hnědého tlení, které výrazně depolymerují celulózu. Obr Poškozeni dřevokaznou houbou A Celulóza má ve dřevu obdobnou úlohu jako ocel v železobetonu, hniloba má tedy přímý dopad na zhoršení statické funkce dřevěných prvků a celé konstrukce. Vlivem hniloby se mění i další fyzikální vlastnosti dřeva (dochází ke změně barvy, poklesu hustoty, nárůstu nasákavosti, specifickým změnám sorpční kapacity apod.). Spolu se snížením funkční hodnoty konstrukce se zhoršuje i její estetické stránka. (Reinprecht, Štefko, 2000) 30

31 3.13 Dřevokazný hmyz V larválním stádiu poškozuje dřevo požerky. Následkem požerků vznikají v konstrukci více nebo méně závažné poruchy statického charakteru, a to v závislosti na velikosti, množství a lokalizaci požerků v jednotlivých prvcích konstrukce. Požerky a výletové otvory snižují i estetickou hodnotu poškozených částí. Ve středoevropském klimatickém pásmu je nejnebezpečnějším hmyzím škůdcem krovů z jehličnatého dřeva (zejména smrku a jedle) dobře známý tesařík krovový (Hylotrupes bajulus). Jeho bílé larvy vytvářející oválné požerky do velikosti 7 x 12 mm. Požerky jsou lokalizované typicky těsně pod povrchem dřevěných prvků, ale nezřídka je jimi poškozen celý jeho průřez. V krovech a stropech se často vyskytují i menší požerky kruhovitého tvaru způsobené červotoči. Například ve zhlavích shnilých trámů a pozednic z jehličnatého dřeva jsou to obvykle menší požerky s průměrem do 3 mm od červotoče umrlčího (Hadrobregmus pertinax), resp. v různých prvcích krovů a stropů z jehličnatého i listnatého dřeva požerky o průměru 1 až 2 mm od červotoče proužkovaného (Amonium punctatum). Prvky z dubového dřeva, hlavně jejich běl, poškozují larvy hrbohlava hnědého (Lyctus linearit) a hrbohlava parketového (Lyctus linearit), které vytvářejí systém kruhových požerků o průměru 1 mm. (Reinprecht, Štefko, 2000) 31

32 4. Materiály a metodika 4.1 Příprava na měření - shromáždění dostupných podkladů pro průzkum objektu - zhotovení výkresové dokumentace Na základě pokladů dodaných majitelem objektu bude vytvořena výkresová dokumentace, včetně pohledů ze všech čtyř stran. Tyto výkresy budou sloužit jako důležitá pomůcka pro zaznamenávání a průzkum celého objektu. 4.2 Vlhkostní průzkum objektu Pomůcky: blok, výkresy, tužka, odporový vlhkoměr. Vlhkost dřeva má největší vliv na životnost dřevěných prvků, protože určitá vlhkost je potřebná pro degradaci dřeva houbou nebo dřevokazným hmyzem. Zvýšená vlhkost je příznakem napadení dřevokaznou houbou. Vlhkost bude měřena přístrojem Hydrometete GANN M4050. Jednotlivé vlhkosti prvků budou zaznamenány do výkresové dokumentace, aby i později bylo zřejmé, kde byla vlhkost měřena. 4.3 Posouzení oken Pomůcky: fotoaparát, blok, výkresy, tužka. Oknům budou přidělena čísla a zhotovena fotodokumentace jednotlivých oken. Na základě této fotodokumentace bude vyhodnocen zdravotní stav. Okna budou posuzována jak z vnitřní tak i z vnější strany. 4.4 Posouzení fasády Pomůcky k průzkumu: baterka, fotoaparát, metr, pravítko, kladívko, tesařské kladivo s trnem, tužka, výkresová dokumentace (výkresy jednotlivých pohledů na budovu). Po příjezdu na místo je nutné posoudit zdravotní stav jednotlivých dřevěných prvků konstrukce hrázděného domu. K posouzení stavu budou použity smyslové metody - hlavně zrak, sluch, čich a hmat. Jednotlivé prvky budou důkladně prohlédnuty a poklepem bude zjišťováno, zda nejsou těsně pod povrchem napadeny dřevokazným 32

33 hmyzem nebo dřevokaznou houbou. Pro přesnou identifikaci budou prvky očíslovány na pohledu a jejich zdravotní stav bude pod přiděleným číslem zaznamenán do bloku. Při průzkumu bude průběžně pořizována fotodokumentace. 4.5 Dendrochronologický průzkum Pomůcky: Preslerův nebozez, tužka, desky na vývrty, výkresy (pro zaznamenání místa odběru vzorku). Základním předpokladem úspěšného datování vzorku, a tím i celého objektu, je správný odběr vzorků (Rybníček 2003). Pro odběr vzorků je třeba si vybrat vhodný prvek, ideálně v dobrém zdravotním stavu a bez velkých výsušných trhlin, nejlépe bez napadení dřevokazným hmyzem. Preslerův nebozez je třeba přiložit kolmo k ose prvku tak, aby byl získán vzorek s co největším počtem letokruhů s dobře čitelným příčným řezem. Vhodný prvek pro datování je dobré hledat. V ideálním případě může být nalezen podkorní letokruh, kterým můžeme přímo zjistit rok pokácení stromu, ze kterého je prvek vytvořen. Po příchodu na místo a nalezení vhodného prvku bude sestaven Preslerův nebozez. Při vrtání je důležité postupovat opatrně a neustále kontrolovat kolmost vrtání. V průběhu vrtání můžeme exraktorem kontrolovat hloubku vrtání. Když jsme s hloubkou spokojeni, zasuneme do vrtáku lopatku a opatrně vrták vyjmeme z prvku. Uvnitř vrtáku zasunutím lopatky dojde k vychýlení vzorku. Při vyjmutí vrtáku dojde k odtržení vzorku. Vyvrtaný vzorek opatrně přemístíme do připravených desek a do formuláře zaznamenáme významné skutečnosti místo odběru, lokalita, číslo vzorku, ukončení vzorku. 4.6 Mikroskopické určení druhu dřeviny. Po pořízení vývrtů bylo makroskopicky zřejmé, že získané vzorky jsou z různých druhů dřev. Aby bylo bezpečně rozlišeno, o kterou dřevinu se jedná, bylo nutné jednotlivé vzorky mikroskopicky určit. Ze vzorků pro dendrochronologické datování budou žiletkou odebrány tři základní anatomické řezy a bude vytvořen dočasný mikroskopický preparát. 33

34 Na podkladní sklíčko bude pipetou vytvořena kapka vody, do které budou jednotlivé základní řezy přemístěny a přikryty krycím sklíčkem. Takto vytvořen dočasný mikroskopický preparát bude podroben zkoumání pod světelným mikroskopem, a na základě analýzy charakteristických elementů bude zjištěn druh dřeviny. Obr Odběr vzorků Obr Příprava vzorků Obr Připravené vzorky Obr Měření vzorku 4.7 Příprava vzorků pro dendrochronologické datování Pomůcky: připravené lišty s vyfrézovanou drážkou, lepidlo, fixační lepicí páska, ruční vrtačka, brusný nástavec, brusný papír. 34

35 Odebrané vzorky budou vlepeny do lišty s vyfrézovanou drážkou a zafixovány lepicí páskou. Při lepení je potřeba vzorky vlepit správně, a to stranou příčného řezu nahoru, aby po jejich obroušení bylo možné měřit šířky letokruhů. Pro další identifikaci vzorků je výhodné si lišty popsat, aby bylo jednoznačné, o jaký vzorek se jedná a nemohlo dojít k záměně vzorků. Po dokonalém vytvrdnutí lepidla bude ze vzorků odstraněna lepicí páska. Vzorek bude dále upnut do svěráku a pomocí ruční vrtačky a brousícího nástavce bude dokonale vybroušen. Na vybroušení bude použit brusný papír o zrnitosti Měření vzorků K měření byl použit software firmy Bernhard Knibe Software Development. Zařízení je složeno z měřícího stolu a datovacího programu PAST 32. Měřicí stůl je vybaven šroubovým posuvným mechanismem a impuls-metrem, který zaznamenává posuv desky stolu, a tím i šířku letokruhu (Rybníček 2003). Prvním krokem při měření je spuštění programu PAST 32, ve kterém se nejprve zadá číslo vzorku, druh dřeviny, oblast kde byly vzorky odebrány, případně další poznámky důležité k přesnému datování. Připravené vybroušené vzorky jsou dále měřeny na pracovním stole od nejstaršího letokruhu po nejmladší. Měří se vždy kolmá vzdálenost mezi letokruhy. To znamená nejkratší vzdálenost. Měřič sleduje stereolupou vzorek a kolečkem posouvá měřící stůl. Vzdálenost bude měřena automaticky s přesností na 0,01 mm; na konci letokruhu, stačí měření potvrdit kliknutím myši. Tento údaj se automaticky zaznamenává na počítači. Na konci měření se zaznamenává počet nezměřených letokruhů s označením typu ukončení vzorku. 35

36 5. Výsledková část práce 5.1 Identifikační údaje Obr Pohled z ulice Veslařská Identifikační údaje Název objektu: Loděnice šatny Typ budovy: Dvoupodlažní hrázděná stavba s podkrovím Místo umístění: Brno Jundrov Ulice: Veslařská Číslo popisné: 107/181 Parcelní číslo: 10 Katastrální území: Jundrov Výměra: 1220 m2 Obec: Brno: Jundrov Kraj: Jihomoravský Vlastnické právo: Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, Brno-město, Nynější správce: p. Hájek Pavel 36

37 5.2 Širší souvislosti Obr Mapa oblasti Areál veslařského střediska se nachází v oblasti Žabovřeských luk, které jsou přírodním fenoménem města Brna. Jsou součástí Svrateckého přírodního koridoru, který propojuje prostor Brněnské přehrady s jihem města. Tato oblast je pozůstatkem meandrů řeky Svratky. Obr Umístění v ČR Přírodní ráz tohoto území již v minulosti tvořil výrazný rekreační předprostor Brněnské přehrady. Kolem řeky se nacházely rekreační louky, na které navazovaly sportovní areály a zahrádkářské lokality. Řeka sama se stala výsadní doménou vodáků. 5.3 Přírodní podmínky Řešené území se prostírá ve východní části Bobravské vrchoviny. Vlivem tektonických pohybů zde vzniklo relativně pokleslé území Žabovřeská kotlina. Rovinatý reliéf dna kotliny tvoří písčitojílovité hlíny. Žabovřeská kotlina je řazena do teplé klimatické oblasti, průměrná roční teplota se pohybuje kolem 8,5 C. Nejteplejším měsícem je obvykle červenec s průměrnou teplotou 18,5 C, nejchladnějším leden s průměrnou teplotou-2,5 C. Roční úhrn srážek činní v průměru mm, převládající proudění větrů je severozápadní. Typickým jevem v řešené oblasti je tvorba místních inverzí za jasného klidného počasí, projevujících se tvorbou mlh a výrazně sníženými minimy teplot oproti volnému terénu. Průměrný roční průtok ve Svratce činí 8,1 m 3 /s, vodní režim je výrazně ovlivněn existencí Brněnské přehradní nádrže. Koryto řeky má lichoběžníkový tvar o šířce ve dně m s proměnlivými sklony neopevněných břehů, hloubce 4,5 5,5 m. (územní plán městské části Brno - Jundrov) 37

38 5.4 Areál jeho využívání Vstupní budova Veslařská č.p. 183 Tato budova je situována u vstupu do areálu. Ve spodní části je kancelář správce areálu. Dále se v této budově nachází horolezecká stěna, šatny, záchody a sprchy pro studenty i vyučující. V patře budovy nalezneme učebnu a kabinety. Červená budova Veslařská č.p. 181 V této budově ve spodních patrech jsou uskladněny lodě a další vybavení pro vodní sporty. V prvním podlaží je místnost sloužící jako sklad, ostatní místnosti v objektu jsou nevyužívané. V objektu je dále nepoužívané sociální zařízení v havarijním stavu Další součásti areálu Areál se nachází na břehu řeky Svratky, jak je zřejmé s obrázku 5.4. Součástí areálu je tenisové hřiště. Dílna sloužící na opravy poškozených lodí. Molo sloužící ke vstupu do lodí a volná plocha vhodná na sportovní aktivity. Obr Situace podle katastru nemohovitosti. Na situaci je zvýrazněna řešená budova. Historie stavby Stavba po celou dobu svého života sloužila vodákům. Podvodně sloužila Německému veslařskému klubu. V horní části byl hostinec a byt hostinského. Poté přešla do majetku Masarykovi univerzity a v jejím užívání je dodnes. 38

39 5.5 Technická zpráva Základy Předpokládaná konstrukce základů je z pásů z prostého betonu. Svislé konstrukce Hrázděná stěna na podezdívce z plných cihel. Výplně nosného dřevěného skeletu jsou vyzděny z cihelného zdiva, které je z exteriérové strany viditelné. Příčky v objektu jsou vyzdívané z cihel nebo hrázděné konstrukce. Vodorovné konstrukce Dřevěné trámové stropy. Zastřešení Na objektu se nacházejí celkem tři střechy. Dvě z nich jsou pultové, pokryté asfaltovými pásy, jedna sedlová křížová a jedna sedlová polokřížová. Sedlové střechy objektu jsou pravděpodobně tvořeny krovy ze dřeva. Jako krytina byly využity pálené tašky typ bobrovka na latích. Povrchy Vnitřní stěny jsou opatřeny vápennou omítkou, na vnější straně je vidět hrázděná konstrukce, která je vyplněna cihelným zdivem. Podlahy V objektu jsou v podstatě dva druhy podlah, a to betonová mazanina s cementovým potěrem, nebo podlaha prkenná (fošnová), natřená červenou barvou. Výplně otvorů Okna objektu jsou dřevěná jednoduchá, vnitřní dveře s dřevěnými křídly v dřevěných zárubních, rovněž tak i vchodové dveře. Zdravotní technika: Umyvadla a klozetové mísy jsou porcelánové. 5.6 Výsledky posouzení napadení konstrukce V této části práce je znázorněno zjištěné poškození konstrukce budovy Vysvětlení zobrazování Na obrázku je znázorněn půdorys budovy a jednotlivými písmeny jsou označeny příslušné pohledy, aby bylo jednoznačné, která stěna je posuzována. a) Pohled na jižní stěnu b) Pohled na východní stěnu c) Pohled na severní stěnu d) Pohled na západní stěnu Obr Označení stěn 39

40 Pro správné pochopení výkresů je nutné vysvětlit použité značení. Jak takové označení vypadá, je znázorněno na obrázku vpravo. a) Číslem v obdélníku jsou očíslovány jednotlivé dveřní výplně. b) Číslem v kolečku jsou označena jednotlivá okna. c) Velkým písmenem V a číslem jsou označena místa, kde byla měřena vlhkost. d) Velkým písmenem D a číslem jsou označena místa, kde byly odebrány vzorky pro dendrochronologické datování. Charakteristika označení prvků konstrukce 1. Zdravý prvek (zelená) Prvek vypadá v pořádku, bez známek napadení dřevokaznou houbou nebo dřevokazným hmyzem. Může být zvětralá povrchová úprava. 2. Malá naléhavost zásahu (modrá) Prvek je poškozen, ale není narušena jeho statická funkce v konstrukci. Můžeme místně nalézt poškození dřevokazným hmyzem, který není aktivní, nebo barevné změny povrchu vyvolané poškozením dřevokaznou houbou. Je vhodné použít chemickou ochranu prvku. Obr Legenda 3. Střední naléhavost zásahu (fialová) Prvek je napaden dřevokaznou houbou nebo dřevokazným hmyzem. Jeho statická funkce je částečně ohrožena. Je nutné v krátké době prvek opravit vhodným sanačním zásahem. V této kategorii se nacházejí prvky, jejichž části by měly být vyměněny. Nestačí prvek pouze chemicky chránit. 4. Vysoká naléhavost zásahu. (červená) Prvek neplní svoji funkci v konstrukci. Je značně poškozen. Takto poškozený prvek je nutné vyměnit a konstrukci zajistit. Při takto poškozených prvcích nacházejících se v konstrukci, může dojít k částečnému nebo úplnému zřícení konstrukce. 40

41 5.6.2 Pohled na jižní stěnu (Obr. 5.7) 41