MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU

Transkript

1 MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU Ing. Bc. Jiří Čihák H-Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace

2 1. ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, elearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie). Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu. 1

3 2. OBSAH 1. Úvodní slovo Obsah Představení autora Regionální zaměstnavatelé v oboru Montér vnitřního rozvodu Profil absolventa Průvodce studiem Studijní opory Učební text pro samostudium Zkoušky dle hodnotících standardů Studijní zóna Rozpočet Materiál Bezpečnost a ochrana zdraví

4 3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA Ing. Bc. Jiří Čihák, je absolventem - ČVUT stavební fakulta, ukončil v roce VUT Brno Ústav soudního inženýrství, ukončil v roce Masarykův ústav vyšších studií obor pedagogika, ukončil v roce 2006 Praxe - 22 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství - 15 let znalecké praxe v oborech pozemní stavby, ekonomika staveb, průmyslové stavby - 10 let pedagogické praxe Zaměstnavatelé - Báňské stavby Sokolov, k. p Vlastní podnikatelský subjekt JANA, Loket, s r. o., 1989 dosud trvá - SPŠ Loket - ISŠTE Sokolov 2010 dosud trvá Kontakt: ing.jiri.cihak@seznam.cz 3

5 4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU Logo firma adresa kontakt web KV - ProIng, s.r.o. Sokolovská 119/ Karlovy Vary-Rybáře info@kv-proing.cz bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST, s.r.o. Chebská Sokolov mail@bss-so.cz RENSTAV stavební s.r.o. Dobrovského Dolní Rychnov renstav@renstav.cz TIMA, spol. s.r.o. Vančurova Karlovy Vary-Stará Role info@timakv.cz SubteraS KV, s.r.o. Ostrov-Kfely martinsubtera@seznam.cz Dušan Mihok - Kohim Stav Nerudova Chodov kohimstav@seznam.cz SOKOSTAV HT, s.r.o. Kraslická Sokolov karas@sokostav.cz Firma Jirkovský, s.r.o. U Porcelánky Chodov info@jirkovsky.cz LAJKA, spol. s r.o. K. Havlíčka Borovského Kynšperk lajka@volny.cz 4

6 5. MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36) Povolání: Instalatér Doklady potvrzující úplnou profesní kv.: Osvědčení o profesní kvalifikaci Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Úplnou profesní kvalifikaci Instalatér (kód: H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: H) Topenář (kód: H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: H) Závěrečnou zkoušku z oboru Instalatér (kód: H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: H) Topenář (kód: H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: H) 5

7 6. PROFIL ABSOLVENTA Instalatér Práce instalatéra je nepostradatelná, výsledek jeho práce lidé využívají denně (např. při puštění vody, zapnutí plynového kotle), základní potřeby přísunu vody a tepla jsou tak zajištěny. Instalatér provádí montáž, údržbu a opravy vnitřních rozvodů vody, kanalizace a plynu včetně přípojek a montáže zařizovacích předmětů (například umyvadel, toalet) či seřízení plynových zařízení. Práci provádí dle technických výkresů, ve kterých se musí dobře orientovat. Důležité je technické myšlení, prostorová představivost a přesnost. Při práci instalatér používá především ruční nářadí, jako jsou klíče, pilky, svěráky, hasáky apod., dále například měřidla pro tlakové zkoušky. Pracuje s ocelí, mědí a zejména s plastem, spojování materiálů provádí svařováním, pájením, závitovými spoji nebo jinými technikami. Při svařování je nutná ochranná kukla. Na úrovni profese instalatér můžete v Karlovarském kraji nalézt uplatnění např. v těchto firmách: EUROTHERM KV, s.r.o. INSTALACE KV, s.r.o. Kalora a.s. MANIPUL s.r.o. TOPEN, spol. s r.o. VOJÁČEK s.r.o. 6

8 7. PRŮVODCE STUDIEM 7.1 Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky. Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventantovi v daném termínu mentora, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku se členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK ( Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem. Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: H), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení. 7.2 Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. Kurzu, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: H), 120 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část Kurzu proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem. 7

9 8. STUDIJNÍ OPORY 8.1 Literatura Vrána, J.: Montáž a zkoušení vnitřních vodovodů podle nové ČSN EN Časopis Topenářství instalace 8/2010. Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění souvisejících předpisů. Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 409/2005 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, ve znění pozdějších předpisů. 8.2 Normy ČSN Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení ČSN Vnitřní vodovody + změny Z1, Z2, Z3 ČSN EN 805 ( ) Vodárenství - Požadavky na vnější sítě a jejich součásti ČSN EN ( ) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 1: Všeobecně ČSN EN ( ) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 2: Navrhování ČSN EN ( ) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 3: Dimenzování potrubí - Zjednodušená metoda 8

10 ČSN EN ( ) Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 4: Montáž pren Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 5: Provoz a údržba ČSN EN 1717 ( ) Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem ČSN Stavby pro hospodářská zvířata - Vnitřní stájový vodovod 9

11 9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 9.1. Obecné Projektant: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro projektování autorizace. Investor: fyzická nebo právnická osoba, která financuje přímo nebo nepřímo stavbu. Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro provádění stavby (autorizace). Stavební úřad: Zástupce státu, který dohlíží na regulérnost výstavby Účastníci výstavby: Zástupci jednotlivých složek HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna, telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanské sdružení, a další. Projektová dokumentace Archivace PD 1 x stavební úřad 1 x vlastním nemovitosti 1 x projektant Význam projektové dokumentace stavby. Hlavním úkolem projektové dokumentace je vytvoření podkladu podle kterého se bude realizovat celá stavba. Projektová dokumentace neslouží pouze pro realizaci stavby, ale má také další úkoly. V rámci projektové dokumentace je nutné zohlednit veškeré podklady, které jsou platné pro dané území a jsou vydány (stavební uzávěry, územní řízení, biokoridory a další). Projekt také musí zajistit stavbu po stránce bezpečnosti, musí zajistit dlouhodobou životnost stavby, a také ekonomiku výstavby a v neposlední řadě pak I výsledný estetický vjem. 10

12 Projektová dokumentace se zpracovává v několika stupních s různou podrobností detailu. Rozlišujeme mezi projektovou dokumentací - k územnímu řízení, - projektovou dokumentací pro stavební řízení, - projektovou dokumentaci pro provádění stavby. Současné době se bohužel poslední stupeň projektové dokumentace často vynechává, což vede ke kolizím na samotné stavbě. Pravidla tvorby výkresů Tato část tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb kreslení výkresů stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN z července Z časových důvodů jsou vybrány pouze ty části, které jsou náplní zkoušky. Zájemci o podrobnější informace mohou použít uvedenou literaturu. Obsáhlost úvodní kapitoly naznačuje nutnost podrobnějšího samostatného studia samotné, výše zmíněné normy, tak dalších publikací a učebních pomůcek. Základní pravidla tvorby výkresů požadavky na kreslení Pořizování výkresů stavebních objektů slouží k: - určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů, - určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky. Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod. Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Například počítačové zpracovávání, reprografie, export, tisk, zálohování apod., kdy musíme předem volit různé atributy výkresové dokumentace jako: minimální a maximální tloušťky čar, velikost písma, vhodné měřítko, volba univerzálního exportu do jiných souborových či tiskových formátů aj. 11

13 Všeobecné požadavky Výkresy se kreslí kreslícími pomůckami černou barvou nebo vícebarevně. Nejmenší velikosti obrazových prvků Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek. Umístění zobrazení a popisů na výkrese Umístění jednotlivých částí na výkrese je přímo předepsáno příslušnou normou vycházíme z ČSN EN ISO Veškeré textové informace musí být vždy čitelné zdolat výkresu anebo z pravé strany výkresu. Jednotlivé části plochy výkresu se vyplní podle své důležitosti. Zcela vpravo dole je popisové pole se svými povinnými údaji. Mezi povinné údaje patří identifikace investora a projektanta, lokalita stavby, název stavby, název výkresu, měřítko, a zcela vpravo dole musí být uvedeno číslo výkresu. 12

14 Nejmenší velikosti obrazových prvků Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek. Formát originálu (předlohy) A0 841 x 1189 A1 594 x 841 A2 420 x 594 A3 297 x 420 A4 210 x 297 Pro umístění stavby na výkrese platí některé další zásady: - hlavní vstup je orientován z dolního okraje výkresu, - převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu, - sever umisťujeme vždy nahoře, - pokud není sever nahoře, musí být výkres doplněny grafickou značkou se šipkou směrem k severu, - situační výkresy stavebních objektů se mají vždy orientovat k severu, - nad popisovým polem musí být uveden výškový systém (například Balt po vyrovnání nebo jadranský výškový systém), - stavba musí být jednoznačně výškově i polohově umístěna (za toto umístění zodpovídá geodet, který provádí vytýčení stavby včetně základních nosných prvků). 13

15 Formáty výkresů Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje základní formáty výkresů. V našem případě přichází v úvahu soustava metrická, hlavní řada ISO-A, která vychází z formátu o ploše jednoho čtverečního metru. Všechny základní formáty téže řady jsou si geometricky podobné, tzn., že mají stejný poměr stran. Jednotlivé formáty výše uvedené řady se označují písmenem A s připojením arabské číslice podle počtu dostupných dělení Rozměry výkresových listů A0 841 x 1189 A1 594 x 841 A2 420 x 594 A3 297 x 420 A4 210 x 297 Prodloužené formáty 14

16 Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům jejich rozměrů. Označení prodlouženého formátu se skládá z označení základního formátu a jeho násobku podle tabulky 3, například A0x2, 4xA4. Zvláštní formáty V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů. Skládání výkresů Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN Přednostně se doporučuje skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek). Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu. Skládají se podle obrázku. 15

17 Měřítka (ČSN ISO 5455) Měřítkem výkresu se rozumí poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku předmětu skutečného. Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad: Čáry - 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro situační výkresy a situační schémata, - 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů, - 1:200, 1:100, 1:50 pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy, - 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 pro zobrazování podrobností, Typy a tloušťky čar, jejich označení, uspořádání a kreslení stanoví ČSN EN ISO Druhy čar - plné čáry, tj. čáry plynule (nepřerušované), - přerušované čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním týchž obrazových prvků (například čáry čárkované, tečkované), - střídavé čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (například čáry čerchované). Podle tloušťky: - tenké čáry, - tlusté čáry, - velmi tlusté čáry. 16

18 Zásady kreslení čar Pro kreslení přerušovaných a střídavých čar platí následující zásady: - délka čárek, velikost teček, popř. krátkých čárek i velikost mezer u téže přerušované čáry musí být stále stejné, - čerchované čáry začínají a končí čárkou, - čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami, - čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami, - zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky, - u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu (popř. významu), má se dodržet pořadí přednosti (nadřazenosti) v tomto sledu: - viditelné obrysy a hrany, - zakryté obrysy a hrany, - označení polohy myšlených ploch řezu, - osy souměrnosti, - těžištní osy, - pomocné čáry. Písmo a popis Požadavky na tvar a rozměry písmen, číslic a značek, jakož i základní požadavky na popis technických výkresů stanoví ČSN ISO Popisy výkresů Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým a to písmem velké abecedy (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kpa, musí se tento způsob popisu dodržet i na výkresech. 17

19 Popisové pole Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN ISO Umístění popisového pole a tabulky změn na výkresech ve stavebnictví řeší ČSN EN ISO Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, obsahující rubriky pro vepsání předepsaných údajů, které určují především zpracovatele výkresu, stavební dílo, obsah výkresu, měřítko, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu apod. Označování na výkresech Označování materiálů v řezech ČSN Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze v těchto případech uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu. Pokud je nutné použít nenormového označení materiálu, může se použít doplňujícího grafického označení, které se musí vysvětlivkou (v legendě) na výkresu. Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál. Starý stav se graficky neoznačuje. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Starý (dosavadní) stav lze podle potřeby označit takto: zdivo a beton šedou barvou dřevo světle hnědou barvou 18

20 Zakreslování zařizovacích předmětů Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez tvarových podrobností. Kreslí se čarami zvláštní tloušťky, kterou pro kreslení a popisování značek stanoví ČSN ISO Zařizovací předměty v půdoryse se kreslí: 1. plnou čarou předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá, 2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách, pod nimiž se prostor provozně využívá, 3. čárkovanou čarou předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou. 19

21 Druhy zařizovacích předmětů 1. číslem položky, popř. i referenčním označením, 2. grafickými značkami, 3. kombinace výše uvedených dvou způsobů. Kótování Všeobecně Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN , ČSN , ČSN ISO 406. Zásady Všeobecné zásady pro kótování předmětů na stavebních výkresech lze shrnout do těchto bodů: - pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu a jeho prvků, bez ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkrese nakreslen, - na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu, - kóty se mají uvádět tak, aby se potřebný rozměr mohl přečíst přímo a nebylo jej třeba počítat z jiných kót, - každý rozměr se má u téhož předmětu kótovat pouze jednou, - kótovat rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů se nedoporučuje, lze jej kótovat jen tehdy, je-li takto kótovaný rozměr jednoznačně a zřetelně určen, - kótují-li se na výkresech pomocné rozměry (například doplňkové, informativní, teoretické) píší se do okrouhlých závorek, - na výkresech je vždy rozhodující kóta, nikoli vyobrazení, kóta, která se zřejmě neshoduje s nakresleným rozměrem na obraze, musí se podtrhnout, aby nevznikla pochybnost o její správnosti, - kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit, popř. od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětu, - při kótování předmětu je třeba vždy vzít v úvahu způsob jeho provádění, aby při měření (na stavbě, na dílci apod.) byla vždy dokončena ta část, od níž se kóty odvozují, - pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek. 20

22 Typy kót Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (měřící jednotka se neuvádí), - výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (měřící jednotka se neuvádí například 437, + 5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu), (0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního podlaží, - rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například ). Je-li úhel menší než 1 píše se před údaj minut vždy 0, - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj. Prvky kótování Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, jako je například Ø, R,, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek. Kótovací a pomocné čáry Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm. Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera. Na výkresech ve stavebnictví se ponechá mezera zejména tehdy, kdy pomocná čára navazuje na tenké obrysové čáry (hrany zobrazené v pohledu apod.). 21

23 Zásady pro kótovací čáry - čáry se umisťují zpravidla vně obrazu předmětu, - při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem. Je-li několik čar nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu, - vzdálenost mezi rovnoběžnými čárami, jakož i jejich vzdálenost od obrysových čar, od pomocných čar, os apod., musí být taková, aby příslušnost kót ke kótovací čáře byla vždy jasná, - čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, - čáry se pokud je to možné nemají protínat, - čára se nesmí ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být také jejich pokračováním, - čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou. Zásady pro pomocné čáry - při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr, - čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, čáry nemají protínat kótovací čáry. Zásady pro hraniční značky Kótovací čáry se hraničí při kótování: - délkových rozměrů úsečkami, - rovinných úhlů šipkami, - poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami, - hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45. Nejmenší velikost hraniční úsečky je vidět. - Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné. 22

24 Zásady pro odkazové čáry Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: - jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz, - sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů. Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí: - vzájemně se přetínat, - být rovnoběžné se šrafami, - přetínat kótovací čáry, - procházet těmi částmi (prvky) zobrazeného předmětu (konstrukce), na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar). Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady: - odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází (viz obr. 29) praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo k praporku, - odkazová čára může mít ve své šikmé části jeden zlom, - podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek, - jednou odkazovou čarou lze odkázat i na několik položek, pozic, - odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem, - jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem. Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady: - odkazová čára musí vždy vycházet ze zobrazené plochy a má být kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce, - odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje. Všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem, - sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese. 23

25 Zapisování kót Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (například: , nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658) Pravidla pro zapisování kót kóty se umísťují: 1. způsob: nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní a poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru. 2. způsob: do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru, kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její napsání příslušné čáry obrazu přerušit - pro napsání kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené ploše) se šrafování v místě vepsané kóty přeruší vhodnější je však umístit kótu mimo šrafovanou plochu, - kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají, - při nedostatku místa se řetězové kóty psané na jedné kótovací čáře píší střídavě, - není-li dostatek místa pro vepsání kóty, lze kótu vepsat, jak je uvedeno na příkladech, - kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku, se musí podtrhnout. 24

26 Soustavy kótování Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije: - Řetězové kótování. - Kótování do (jedné) společné základny. - Smíšené kótování. 25

27 Výškové kótování Výškové kóty se uvádějí: - v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému, - v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000. Úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem - V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech se výškové kóty: - vodorovných ploch se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře, - vodorovných hran uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany bodů uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek, Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky. Další způsoby kótování Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN , ČSN , ČSN ISO 406, nebo v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN , strany Doporučuji k samostudiu. 26

28 2. Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty trouba s hrdlem je dodávána ve stavebních délkách 500, 1000, 2000, 5000mm, v případě větších zakázek i v délkách 3000 a 6000mm. Spojování se provádí pomocí hrdel a jazýčkového těsnícího kroužku. koleno je dodáváno v úhlech 15, 30, 45, 67, 87,5 a spolu s odbočkami splňuje všechny požadavky spojené s výstavbou a rekonstrukcí kanalizačních přípojek. odbočka dovoluje připojení boční větve o průměru menším nebo rovném průměru hlavní větve. Je dodávána v úhlech 45 a 87,5. hrdlový díl přesuvka je samostatné hrdlo, jehož nalepením na jakýkoli zbytek trouby lze obdržet plnohodnotnou troubu s hrdlem požadované délky. K lepení je možno použít běžná lepidla na PVC-U. je nepostradatelný díl při dodatečném spojování trub, opravách či při včleňování odboček do již stávajícího vedení. hrdlový uzávěr zaručuje těsné uzavření hrdla, vyhovující tlakovým zkouškám přetlakem i podtlakem 0,05 MPa. víčko slouží k zamezení vnikání nečistot do rovného konce potrubí. Neumožňuje těsné uzavření. spojka dvouhrdlá nachází uplatnění při spojování zbytků trub a všude tam, kde je třeba spojit dva hladké konce potrubí. 27

29 redukce nesouosá je prvek, kterým je možné plynule zvyšovat profil potrubí. Je vyráběn v rozměrech DN 125/100, DN 150/100, DN 200/150, DN 250/200, DN 300/250, DN 400/300. přechodka z PVC na kameninu vytváří systémový spoj mezi rovným koncem PVC trouby a kameninovým hrdlem. Do kameninových hrdel určených pro temování je nutno vložit gumový O kroužek, do tzv. L hrdel s gumovým těsněním nikoli. přechodka z kameniny na PVC je prvek, jehož prostřednictvím lze napojit rovný konec kameninového potrubí do hrdla PVC potrubí bez použití dodatečného těsnění. Součástí tvarovky je gumová manžeta s vysokou rozměrovou tolerancí vůči kamenině. čistící tvarovka usnadňuje montáž revizních šachet a je nepostradatelnou součástí kanalizačních přípojek. Všechny díly jsou zhotoveny z nerezavějících materiálů. šachtová vložka nebo též prosuvka slouží k pružnému a těsnému spojení betonové revizní šachty s procházející PVC troubu. Její světlost v místě gumového těsnění odpovídá vnějšímu průměru procházející trouby. Použitý materiál - polyuretan - a tvarování zaručují dokonalé spojení s betonem. přechodka z litiny na PVC umožňuje pružné a těsné napojení litinového potrubí do hrdla PVC potrubí. těsnění náhradní těsnící kroužek těsnění je zároveň přechodem z rovného konce PVC trouby do hrdla litinové trubky. jehož chemická odolnost vyhovuje běžným odpadním vodám. 28

30 lapač střešních splavenin dvorní vpusť je nezámrzný velice flexibilní polypropylénový dílec k připojení okapového svodu. Je opatřen vyjímatelným košem na nečistoty a suchou zápachovou uzávěrou. je dodávána v provedení pro potrubí DN 100 a 150 s nosností 5 až 7 tun. zpětná klapka zpětná klapka je univerzální tvarovka z vysoce houževnatého plastu, sloužící zároveň jako čistící tvarovka, zpětná klapka nebo uzávěr. Samotná klapka je z nerezové oceli a je opatřena aretací. instalační objímka dvoušroubová nezbytná pomůcka ke správnému ukotvení potrubí. Používá se především v medicíně a stomatologii. Voda Voda - účel: rozvod pitné vody k jednotlivým zařizovacím předmětům (umývadlo, vana, atd.). Pitná voda: voda bez biologického, chemického znečištění, bez nepříjemných zápachů. Užitková voda: mytí aut, zalévaní zahrad atd. Zdroje vody: Studny (vrtané, kopané), Vodoteč (řeka, potok rybník), hlubinný vrt. Čištění vody hydroflorka, hydroflorovací stanice Stupeň stanice: hrubé: (listí, řasy, ryba, žába), jemné čištění:síta (písek, drobné nečistoty), biologické čištění: mikroorganismy (chlor aktivní kyslík). Čištění s chlorem - levnější, nejstarší způsob čištění, zapáchá, pijeme vodu s mrtvými těly organismů. Čištění aktivním kyslíkem: dražší, čistá voda, bez zápachu. 29

31 Rozvody vody Zdroj vody - čištění vody - doprava vody - spotřeba vody 60% Trubní rozvod Materiál: plast (PPr), měď, černá trubka (ocel). Kanalizační armatury UZÁVĚRY šoupata EURO 20 typ 23 nožová šoupata kruhová stěnová šoupata kruhový otvor stěnová šoupata čtvercový otvor PŘÍSLUŠENSTVÍ tuhé zemní soupravy teleskopické zemní soupravy ruční kola VZDUŠNÍKY pro malý průtok pro velký průtok kombinovaný ŽABÍ KLAPKY žabí klapky Zařizovací předměty - jsou pevně nainstalovaná zařízení trvale napojená na vodovod, kanalizaci popř. plyn, elektrickou energii, vzduchotechniku. 30

32 Zařizovací předmět Zařizovací předmět je účelné příslušenství obytných i provozních budov, které slouží k úkonům za použití vody. Především jsou zařizovací předměty používány při osobní hygieně a udržování čistoty v budově. Do zařizovacího předmětu přichází voda čistá ať už pitná či užitková a z něj odchází voda odpadní. Druhy zařizovacích předmětů Koupelna Nejtypičtějším zařizovacím předmětem v koupelně je umyvadlo a vana. Dalšími zařizovacími předměty, které mohou být umístěny, jsou WC, bidet nebo výlevka. Kuchyně V kuchyni se používá jako zařizovací předmět dřez. Jiné provozy Pítka, nádoba na mytí nohou, nádoba na zvracení, úklidová výlevka, sprchová vanička a další pro speciální provozy 3. Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení Části sítě vnitřní kanalizace Potrubí vnitřní kanalizace Části sítě: Potrubí. Zařizovací předměty a příslušenství. 31

33 Potrubí Druhy (části): ve směru od přípojky. 1. Svodné potrubí = Ležaté potrubí uložené v zemi nebo zavěšené pod stropem. V nejnižším podlaží, na které je napojeno kolenem odpadní potrubí nebo zařizovací předměty v nejnižším patře připojovacím potrubím. Vede od přípojky k odpadnímu potrubí, může mít vnitřní a venkovní část. 2. Odpadní potrubí = Hlavní svislé potrubí dešťové (uvnitř nebo vně budovy) splaškové. Vede od kolene na konci svodného potrubí přes všechna patra. Splaškové končí poslední odbočkou v nejvyšším patře (nad odbočkou pokračuje jako větrací potrubí). Dešťové končí dešťovým vtokem u žlabu a v úrovni terénu je gajgr. 3. Připojovací potrubí = Potrubí mezi zařizovacími předměty a odpadním potrubím nebo potrubí mezi zařizovacími předměty a svodným potrubím (v nejnižším patře). 4. Odtokové potrubí = Potrubí od zař. př. (nádrž, káď), které je vyústěno volně nad podlahovou vpusť. Nemá zápachovou uzávěru a není odvětrané. Nesmí se používat u pisoáru a WC. Zřizuje se výjimečně např. u dočasných provozů prodej ryb. 5. Větrací potrubí = Začíná nad nejvyšší odbočkou a je vyvedeno do venkovního prostoru. Slouží k odvětrávání domovní kanalizace a k vyrovnávání tlaku v ní. 32

34 Příslušenství vnitřní kanalizace 1. Zápachová uzávěra = zařízení, které pomocí vodního sloupce nebo mechanického uzávěru zabraňuje výstupu plynů (zápachu) z kanalizace do domovního prostoru 2. Podlahová nebo dvorní vpusť = odvádí vody z podlah nebo dvorů, má zápachovou uzávěru (podlahová vpusť zvonový sifon, dvorní vpusť mechanickou uzávěru) 3. Kanalizační armatury - kanalizační přivzdušňovací ventil (KPV), - čistící šachta (přístup k čistící tvarovce na svodném potrubí), - hlavní čistící šachta u výstupu domovní kanalizace budovy, - hlavní vstupní šachta u napojení domovní kanalizace na přípojku, - revizní šachta - vně budovy, pro kontrolu a zkoušky, ne pro vstup. 33

35 Stavební provedení stok Používané materiály Všechny používané materiály musí být trvanlivé, odolné vůči otěru, korozi, chemickým látkám, mikrobiálnímu působení. Musí být pevné a nepropustné (nežádoucí je prosakování odpadních vod do podzemí i průsaky podzemní vody do stoky). kamenina díky glazuře vysoce odolná a trvanlivá, dříve těsněná pěchovaným konopným provazem, dnes však výrobci trouby osazují pryžovými těsnicími kroužky a snížili i křehkost tohoto tradičního materiálu. beton dnes nejrozšířenější, buď se odlévá přímo na místě, nebo se spojují jednotlivé kusy. Často se vyvložkovává plasty. litina jedná se o litinu tvárnou, která je nejodolnějším materiálem vůbec, avšak značně finančně náročným na pořízení čedič je velmi odolný vůči otěru i chemickým látkám, někdy se přetavuje, aby se odolnost ještě zvýšila kanalizační cihly tzv. zvonivky, pevné a křehké, z jedné strany glazované. Nevýhodou je, že občas vypadávají z klenby a snadno jimi prorůstá vegetace. plast celoplastové se požívají pro menší profily, u větších se uplatňují jako výstelka. U kanalizačních trub gravitačních stok se používají hrdlové spoje s těsnicím prvkem pryžovým kroužkem. Druhy stok z hlediska průleznosti neprůlezné průlezné průchozí lidem vstup zakázán, průměr do 80 cm, průměr cm, průměr nad 150 cm. 34

36 Průřez stok Kruhový profil Kruhový profil se používá pro domovní přípojky a menší profily stok. Vejčitý profil Vejčitý profil (mnohdy také označován jako vídeňský vejčitý profil) se používá pro jednotnou kanalizaci. Dolní část je užší, má menší průtočnou plochu, a tak udržuje minimální rychlost proudění (aspoň 0,5 m/s). Při dešti se stoka zaplní celá, průtočná plocha se zvětší, což utlumí vzrůst průtočné rychlosti. Ta by nikdy neměla překročit maximální hodnotu (5 10 m/s dle materiálu). Dolní část stoky, tzv. žlábek, je nejvíc obrušovaná, proto se vykládá odolným materiálem, např. čedičem. VVP se nejčastěji vyrábí z betonu, železobetonu, sklolaminátu (HOBAS) a v neposlední řadě také z kanalizačních cihel. Betonové a železobetonové profily jsou v místech žlábku nejčastěji vykládány keramickými vložkami nebo čedičem kvůli menší drsnosti a také menší obrusnosti stoky. VVP z betonu, železobetonu nebo sklolaminátu se vyrábí jako tvarovky, které se většinou ukládají do písčitého lože. Naopak stoky z kanalizačních cihel se stále zdí tradičním způsobem. Zděné stoky bývají nejčastěji dvou a tří pásové, po dokončení jsou ještě obetonovány. Tímto způsobem byly stoky vystavěny ve Vídni, Baku, Londýně a také v Praze. 35

37 Po stránce profilu a materiálu jsou původní stoky (kmenové stoky A a B) vejčitého profilu pražského normálu zděné z kanalizačních cihel v 10 třídách dle pražských normálií. Mimořádně se vyskytují i stoky větších profilů. I. třída - 60/110 cm, II. třída III. třída IV. třída - 70/125 cm, - 80/143 cm, - 90/160 cm, V. třída - 100/175 cm, VI. třída VII. třída VIII. třída IX. třída - 110/187,5 cm, - 120/200 cm, - 130/210 cm, - 140/220 cm, X. třída - 150/230 cm. 4. Měření rozměrů Druhy metrů, pásma, laserová vodováha, posuvné měřítko. Měření Měřením zjistíme rozměr přímo měřidlem, nebo nepřímo porovnáním kalibrem. Kontrola znamená zjištění, zda materiál nebo obrobek splňují předepsané podmínky, např. rozměrovou a tvarovou přesnost, pevnost, kvalitu povrchu, tvrdost. Kontroluje se při dodání materiálu nebo nářadí (vstupní kontrola), během výroby (výrobní kontrola) a hotový výrobek (výstupní kontrola). Měření je kontrolní pracovní činnost, kterou je třeba změřit (měřená veličina), např. délka, úhel, hmotnost, tíha obrobku, se porovnává s odpovídající fyzikální základní veličinou. Příklady: Pro délku je to 1 metr, pro úhel 1 stupeň, pro hmotnost 1 kilogram a pro sílu 1 newton. Porovnávání je srovnávání rozměru nebo tvaru kontrolovaného předmětu s rozměrem nebo 36

38 tvarem kalibru, šablony. Zjišťujeme, zda odchylka nepřesahuje dovolenou toleranci. Číselnou hodnotu odchylky však nelze stanovit. Měření se provádí vhodnými měřidly. Na těchto měřidlech (ocelové měřítko, posuvka, úhloměr, váhy nebo siloměr) se odečítá přímo naměřená hodnota v příslušných technických jednotkách. Mezi měřidla řadíme: nastavitelná měřidla, pevná měřidla a kalibry. Nastavitelná měřidla slouží ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí nastavitelného, pohyblivého indikačního zařízení (nonius, stupnice, počitadlo). Naměřená hodnota se ihned odečítá, např. posuvka, mikrometr, úhloměr aj. Pevná měřidla s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch (např. Základní měrky). Šablony a kalibry představují buď tvar (např. tvarový kalibr, úhelník, šablona pro měření úhlů, šablona na zaoblení) nebo rozměr (např. spároměry) měřeného obrobku. Základní měrky slavení nastavení přesných rozměrů. 37

39 38

40 5. VÝPOČTY DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ A JEJICH KOMPENZACE KOMPENZACE DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ Rozdíl teplot při montáži a provozu potrubí způsobuje změnu jeho délky. Potrubí dilatuje, prodlužuje se nebo smršťuje. Provozní teplota potrubí soustav vytápění je vždy vyšší než teplota montážní a tudíž se potrubí při provozu prodlužuje. Nejméně se prodlužuje ocelové potrubí, nejvíce potom plastové potrubí. Velikost prodloužení Δl [mm] je dána obecným vztahem: kde α - součinitel délkové roztažnosti (závisí na materiálu) [mm/m K ], lo - kompenzační (výpočtová) délka [m], Δt - rozdíl provozní a montážní teploty [K]. Materiál trubek Součinitel tepelné roztažnosti α mm/m. K PE 0,2000 PVC-U 0,0800 PVC- C 0,0700 PE-X 0,1500 PP 0,1500 PB 0,1300 Vícevrstvý s kovovou vrstvou 0,0200 Měď 0,0170 Korozivzdorná ocel 0,0170 Pozinkovaná ocel 0,

41 Osové napětí působící v potrubí je nutné kompenzovat, tj. umožnit osový pohyb potrubí ve směru jeho osy, protože spolu s napětím od vnitřního přetlaku může ovlivnit životnost potrubí, narušit stavební konstrukci ap Kompenzaci lze provést zásadně dvěma způsoby: změnou směru vedení potrubí tj. ohybovými kompenzátory, v ose vedení potrubí tj. osovými kompenzátory (ne u plastových potrubí). Nejčastěji navrhujeme ohybové kompenzátory (pružná ramena) v kombinaci s vhodně rozmístěnými pevnými a kluznými body. Využívá se kolmých změn směru ve vedení potrubí a pružnosti materiálu. Podmínkou je zajištění osového pohybu potrubí z hlediska upevnění a dostatku prostoru pro posun. Základní typy kompenzátorů: souosý, lirový, smyčkový. 6. Provádění zkoušek vodovodních rozvodů Pro účely předpisu jsou tlakové zkoušky rozděleny na čtyři základní skupiny: - nový vnitřní vodovod, - rozšíření vnitřního vodovodu, - rekonstrukce nebo výměna části vnitřního vodovodu, - opravy vnitřního vodovodu. Doporučuje se, aby způsob provedení tlakové zkoušky byl uveden ve smlouvě (pokud není podrobný popis provedení tlakové zkoušky uveden v projektové dokumentaci - pouhý odkaz na ČSN, není dostačující), aby se zabránilo případným sporům s objednatelem. Voda pro propláchnutí a pro tlakovou zkoušku vnitřního vodovodu Voda pro propláchnutí potrubí a provedení tlakové zkoušky pitného vodovodu musí být čistá a zdravotně nezávadná. Propláchnutí a tlakové zkoušky vnitřních vodovodů nepitné vody se mohou provádět čistou vodou, která má kvalitu odpovídající alespoň kvalitě vody, která bude potrubím protékat, nebo lepší. Plyn pro provedení tlakové zkoušky potrubí vnitřního vodovodu 40

42 Zvláštní pozornost je třeba věnovat zkoušení tlakovým vzduchem nebo inertním plynem (např. dusíkem) v případě, že na stavbě není v době provádění tlakové zkoušky k dispozici voda nebo hrozí její zamrznutí v systému během zkoušení. Zkušební plyn musí být suchý a nesmí obsahovat olej. Velmi pečlivě se musí dbát na bezpečnost práce. Tlaková zkouška vzduchem se nesmí provádět v případě, že se v systému vyskytují tvarovky s plastovým závitem nebo zátky z plastických hmot (plastový závit se může vytrhnout - zátka pak "vystřelí" ze závitu). Zvyšování přetlaku nesmí být provedeno náhlým vpuštěním zkušební látky do systému. Doba trvání zkoušky Doba, po kterou musí potrubí zůstat naplněné vodou, závisí na rozdílu teploty mezi zkoušeným potrubím a zkušební vodou a na nasákavosti spojovacího a těsnicího materiálu. Při zkoušení plastového potrubí se také zohledňuje chování materiálu během zvyšování tlaku. Zařízení pro provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu Tlakoměr pro provedení tlakové zkoušky musí mít stupnici dělenou minimálně po 10 kpa. Zátky pro uzavření potrubí musí umožnit snadné odvzdušení a uzavření potrubí (nedoporučuje se použít zátky s plastovým závitem). V současné době jsou na trhu plastové zátky s mosazným závitem i s plastovým závitem s odvzdušovacím zařízením (využívá se pouze při zkouškách vodou). Zátka je opatřena plochým těsněním. Patentovaný systém odvzdušení zajišťuje odfouknutí vzduchu malým otvorem v barevném plastovém těle zátky při povolení zátky asi o 1/4 otáčky. Zátky s plastovým závitem jsou samozřejmě levnější, mají však kratší životnost, nelze je použít pro zkoušku plynem. Postup provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu Po skončení montážních prací se musí vnitřní vodovod prohlédnout a tlakově odzkoušet. Zkoušení vnitřního vodovodu se provádí ve třech krocích. Prvním krokem je prohlídka potrubí. Druhým krokem je tlaková zkouška potrubí, při které se zkoušejí trubní rozvody (bez výtokových a pojistných armatur). Prohlídka i tlaková zkouška se provádí při nezakrytých drážkách, podhledech a instalačních kanálech, potrubí má být bez tepelné izolace. Pokud je použita návleková tepelná izolace (osazovaná při montáži potrubí), musí do úspěšného provedení tlakové zkoušky potrubí zůstat přístupné všechny spoje. Před předáním vnitřního vodovodu se provádí konečná tlaková zkouška po osazení všech armatur a zařizovacích předmětů (vodovodní potrubí je při této zkoušce už nepřístupné pro vizuální 41

43 kontrolu). V Pravidle praxe W je podrobně uveden postup při zkoušení vnitřního vodovodu jednak podle rozsahu vnitřního vodovodu a podle použitého materiálu. Prohlídkou potrubí se zjišťuje, zda je kontrolovaná část vodovodu provedena podle projektové dokumentace, smlouvy a v souladu s technickými normami a podmínkami stanovenými ve stavebním povolení. Prohlídka potrubí se může provádět po částech stanovených ve smlouvě. Závady zjištěné při prohlídce se musí odstranit před začátkem tlakové zkoušky potrubí (nebo konečné tlakové zkoušky). Tlaková zkouška potrubí se provádí buď vodou, nebo suchým vzduchem, případně inertním plynem (např. dusíkem) podle podmínek smluvního vztahu. Pokud se bude provádět tlaková zkouška vodou, musí se před provedením zkoušky provést propláchnutí potrubí přes odkalovací uzávěry, které by měly být ve vnitřním vodovodu navrženy. Zkoušená část potrubí musí být opatřena kulovými kohouty, které zůstanou na potrubí osazeny, i když se s nimi po uvedení do provozu nebude manipulovat a zůstanou v otevřené poloze. Veškeré vývody musí být řádně zaslepeny. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vodou je uveden v tabulce, při provozním přetlaku vnitřního vodovodu vyšším než 1 MPa je zkušební přetlak 1,5 násobkem provozního přetlaku. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vzduchem je 250 kpa (bez ohledu na provozní přetlak), maximálně však 300 kpa (z důvodů bezpečnosti práce). Konečná tlaková zkouška se provádí zásadně vodou. Před zahájením takové zkoušky musí být potrubí řádně propláchnuto čistou nezávadnou vodou. Provádí se po montáži všech zařizovacích předmětů, výtokových a pojistných armatur a příslušenství vnitřního vodovodu. Potrubí se napouští vodou z nejnižšího místa a postupně se odvzdušňují všechna připojovací potrubí. Při tlakové zkoušce vodou nesmí zůstat v potrubí vzduch. Vodovod se ponechá pod provozním přetlakem vody nejméně 24 hodin. (Během této doby se vyskytne s největší pravděpodobností i maximální hydrostatický tlak - tlak při plném vodojemu v noci nebo vypínací tlak automatické vodárny.) Tlaková zkouška se provádí provozním přetlakem dosaženým v okamžiku zahájení zkoušky. Po zahájení zkoušky se uzavře oddělovací uzávěr (např. hlavní domovní uzávěr) a odečte se hodnota přetlaku. Zkušební přetlak nesmí po dobu jedné hodiny od zahájení zkoušky klesnout o více než 20 kpa. Při větším poklesu je nutno odstranit příčinu poklesu tlaku a tlakovou zkoušku provést znovu. 42