NEWSLETTER. Je Evropa pouze v imigrační krizi? * KVĚTNOVÝ GRAF IVK

Transkript

1 květe / 2016 NEWSLETTER NEWSLETTER květe /2016 Václav Klaus: Je Evropa pouze v imigračí krizi? Marti Slaý: Cea IVK Dušau Třískovi Otázka IVK: Byl by brexit katastrofou? (Jiří Weigl, Leka Zlámalová, Ivo Strejček, Tomáš Břicháček, Ja Skopeček, Michal Mocek, Alexadr Tomský) Marek Loužek: Zpráva ze semiáře k 25 letům ODS Haa Lipovská: Receze Niall Ferguso: Velký rozklad KVĚTNOVÝ GRAF IVK Názory Fracouzů a osvobozeí Který árod podle vás ejvíce přispěl k porážce Německa v roce 1945? (v %) SSSR USA Velká Britáie Zdroj: Istitut fraçais d opiio publique, Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Je Evropa pouze v imigračí krizi? * Václav Klaus Přizám se, že a Vaši deší kofereci přicházím s určitými rozpaky. Je to hlavě proto, že a téma migrace už bylo řečeo vše podstaté, že potřebé argumety jsou zámé. Kdo je slyšet chtěl, te je slyšel. Seriózí dialog a toto klíčové téma aší současosti bohužel stále ještě eastal. Neí kde ho realizovat. Jsou orgaizováy pouze moology. Jsou to setkáí těch, kteří mají stejý ebo velmi blízký ázor. Obávám se, že i výběr deších řečíků a tomto fóru probíhal stejým způsobem. Nevytýkám to orgaizátorům. Připouštím, že ti, kteří mají ázor jiý, zájem sem des přijít emají. Nejsem si jist, že zde des mohu říci ěco úplě ového oproti kížce, kterou jsme v závěru loňského roku apsali s Jiřím Weiglem, a oproti svému vystoupeí a Vysoké škole fiačí a správí před třemi týdy. Dovolte mi uvést alespoň ěkolik doplňkových pozámek. Prví se týká ázvu Vaší koferece. Jsem přesvědče, že se Evropa achází eje v krizi migračí, ale v krizi daleko širší a obecější. Tato obecější krize, vyvolávající deší stagaci, e-li už přímo úpadek Evropy, je podle mého ázvu i tou ejvýzamější příčiou vziku deší masové, do Evropy směřující migračí vly. Nikoli obráceě. Hluboká krize je zde i bez migrace. Migračí vla k í epochybě přidává další, ikoli evýzamou dimezi. To považuji za kocepčě velmi důležitou tezi. Kdo vysloví teto ázor, stae se předmětem zuřivého ataku europeistů, těchto samozvaých majitelů klíčů k Evropě (abych použil teto příhodý, a pro mou geeraci ezapomeutelý Kuderův termí), stae * Vystoupeí a kofereci Evropa v imigračí krizi: jaká jsou východiska?, Vysoká škola meziárodích a veřejých vztahů, Praha-Smíchov, 4. květa se předmětem ataku těchto zastáců víry v příos ikdy ekočícího prohlubováí evropské uifikace a cetralizace a zastáců víry ve své vlastí moudro, vystavěé a pochybých idejích posledích desetiletí. Tito lidé v deší formě evropské itegrace a v politickém, ekoomickém a sociálím systému Evropy vidí jakési téměř adpozemské dobro. Příčiu migračí vly hledají je a jediě v rozvratu států Blízkého východu a severí Afriky. Na svou milovaou Evropskou uii a a rozhodováí jejích představitelů edají dopustit. Příčiy současého rozvratu arabských zemí vidí v jejich dlouhodobých vitřích problémech a zejméa v islámu jako takovém, tedy v ábožeství. Neuvědomují si viu Západu, zejméa Spojeých států, za eúspěšé vojeské itervece v této oblasti v posledím čtvrtstoletí a za esmysl ý pokus o ásilý tzv. vývoz demokracie do těchto zemí. Evropa se achází eje v krizi migračí, ale v krizi daleko širší a obecější. Část z těchto europeistů si asi dokoce přeje, aby k ám migratů přišlo co ejvíce, protože jediě tak je podle ich možé stvořit ovou Evropu a ového evropského člověka. Z ás, ze starých Evropaů ve starých evropských zemích se Evropa k jejich obrazu vybudovat edá. V tom mají pravdu. To jsou postoje, které dlouhodobě odmítám. Argumetů, které k tomu používám, je moho, v tomto krátkém vystoupeí je emohu všechy uvést. Proto alespoň ěkteré z ich. Jsme a akademické půdě, proto zůstau spíše ve společesko-vědí, tedy ideové oblasti. Nebudu se pokoušet o argumetaci geopolitickou, vojesko- -bezpečostí, ábožesko-teologickou. Nepřijmu také diskusi o tzv. kospiračích teoriích. Více ež souhlasím se zámým americkým autorem Mattem Ridleym (autorem kihy The Ratioal Optimist), který v edávém vystoupeí v CATO Istitute (Cato Policy Report, lede-úor 2016) říkal, že je velmi skeptický k tomu, co o azývá the Great Ma Theory of Histo- s

2 NEWSLETTER květe /2016 ry a stejě tak k výzamu kospirací těch meších. Ve své ové kize The Evolutio of Everythig: How New Ideas Emerge zdůrazňuje evolučí, ikremetálí vývoj lidské společosti. Já jsem přesvědče o tom, že i celá migrace do Evropy měla a má svou evoluci a své postupé, dlouhou dobu v Evropě, ikoli v arabském světě připravovaé předpoklady a předstupě. Vidím je hlavě ve světě idejí. Proto bagatelizuji kospirace a výzam telefoátů Obamy s Merkelovou. Odmítám i to, že by bylo možé důvody deší masové migrace, resp. její evetuálí potřebost hledat v údajém (protože eexistujícím) edostatku pracovích sil v Evropě ebo v poklesu porodosti a ve stárutí obyvatel Evropy. Celá migrace do Evropy měla a má svou evoluci a své postupé, dlouhou dobu v Evropě, ikoli v arabském světě připravovaé předpoklady a předstupě. Deší masová migrace byla způsobea hlavě tím, že Evropa, zejméa v posledím půlstoletí, zažívá mimořádou chaotizaci svého politického jedáí a chováí (primárě svou iracioálí cetralizací) a že zažívá mimořádé arušeí dlouhodobě utvářeých vzorců chováí jejích obyvatel (díky svým a americkým revolučím 60. letům). O deší migračí vlu si proto Evropa koledovala. Zdůrazil bych tři důvody, které jsou poěkud jié, ež je maistreamové viděí této problematiky: 1. astalo všeobecé přijetí (téměř religiózím způsobem obhajovaé) ezodpovědé, utopické, proto v podstatě atihumáí doktríy lidských práv, která se tváří, že lidé a široce a stále šířeji defiovaá, často ároková práva mají árok, že pro tato práva stačí, aby byla v libovolém prostředí jakkoli demokraticky či edemokraticky prosazea a zavedea, a že už to, samo o sobě, automaticky, vytvoří takový politický, ekoomický a sociálí systém, který si stoupeci této doktríy přejí. Je to uvažováí, které echápe, že taková věc jako právo je produktem určitého společeského uspořádáí, v lidských dějiách je zcela mimořádě se vyskytujícího, ikoli jeho předpokladem; 2. v Evropě došlo k úspěšě provedeému zdiskreditováí a proto opuštěí tradičích hodot, elemetárích pricipů lidského chováí, životího stylu a respektu k hierarchicky uspořádaému pricipu orgaizace lidské společosti. Tato radikálí změa je důsledkem teprve teď se plě prosadivšího vítězství kulturí revoluce šedesátých let. Ta ebyla osvobozeím člověka od Marxem defiovaých okovů kapitalistické společosti, ale pseudoosvobozeím od lidskými dějiami utvářeých civilizovaých, kulturích společostí a od v ich se osvědčivších prvků lidského chováí. Nemám moc rád termí kulturí marxismus, zdá se mi, že je toto slovo již obsazeo (a to v jiém výzamu), ale začíám se s ím pomalu smiřovat. Přesto je pro me to, co se des děje, spíše Sartre a Marcuse, Rudi Dutschke a Coh-Bedit ež Karel Marx; 3. v Evropě zvítězila doktría europeismu, který je koglomerátem postdemokratické doktríy politické (přesvědčeé o zhoubosti árodích států a o ezbytosti ahradit je kotietálím uspořádáím světa), trh odmítající a v sílu moudrého státu věřící, zcela eliberálí doktríy ekoomické a sociálí, a v eposledí řadě atikozervativí a proti tradicím se bouřící doktríy kulturí či lidské chováí předurčující, která se opírá o ázory moderích ismů NOVINKA multikulturalismu, politické korektosti, femiismu, gederismu, homosexualismu (a celého LGBT). Na vziku současé migračí vly se proto zásadím způsobem podepsal Západ (a v rámci ěho jeho kolébka Evropa). Rozbuškou, která idividuálí migraci přeměila v masovou migračí vlu, bylo aiví a ezodpovědé vítací heslo kacléřky Merkelové a podobá prohlášeí dalších evropských, zejméa bruselských, multikulturálí ideologií zaslepeých politiků. V Evropě došlo k úspěšě provedeému zdiskreditováí a proto opuštěí tradičích hodot. Současá migračí vla proto emohla epřijít. Každý, kdo žádal a žádá její zastaveí, byl a je ostrakizová, zesměšňová, líče jako výzam pomoci, soucitu a milosrdeství echápající člověk, jako sobec, egoista, ekřesťa, prostě eevropa. Tyto výtky esmíme ikdy akceptovat. Chtěl bych se a to podívat ještě z trochu jiého úhlu. Společeské vědy studují zákoitosti chováí společosti, jedotlivců a všech etit, které si tito jedotlivci vytvářejí jako předpoklad žití v masové, aoymí, ikoli a osobí zalosti každého s každým založeé společosti. Z jejích pozatků pro ás vyplývají ěkteré zásadí závěry. Neacházíme-li se v tzv. face-to-face society (jako je rodia) aebo ejsme-li ve světě aprosté aarchie, musí jakákoli velká společost ke svému racioálímu chováí splňovat určité předpoklady, musí být aladěa a stejou otu, musí sdílet ěkteré elemetárí, komuitu tvořící hodoty, musí respektovat určitá, evolucí vytvořeá s IVK abízí sborík č. 26/2016 Edvard Beeš: 80 let od volby prezidetem, do ěhož přispěli Robert Kvaček, Ja Kuklík, Jaroslav Hroch, Jiří Weigl, Pavel Carbol, Václav Klaus, Jidřich Dejmek, Věra Olivová, Josef Zumr, Drahomír Jačík a Marie Neudorflová. V přílohách jsou výňatky z díla Edvarda Beeše. Editorem sboríku je Marek Loužek. 216 stra, 100 Kč. objedávky a: 2

3 NEWSLETTER květe /2016 pravidla, ávyky a obyčeje, musí mít vybudová systém všemi respektovaého a současě přísě vyucovaého práva. My, kteří tyto společesko-vědí pozatky respektujeme, proto mluvíme o ezbyté kohezi, kohereci, či homogeitě společosti. To vytváří její esmírě ceý a vzácý sociálí kapitál. Cizí prvky, jiak se chovající jedici či skupiy jediců, samozřejmě být mohou, ale smí být je zlomkem společosti, smí být je i když leckdy vítaou kuriozitou či atrakcí. Nesmějí svou vahou a výzamem zásadě arušovat či dokoce chtít měit chováí společosti, v íž se acházejí. Nebo smějí, ale pak tím vziká společost jiá. Růzost je je kořeím společosti. Prospívá jí však je tehdy, je-li jí v í jako šafráu. (Mluvím o společosti, o uceleé komuitě lidí, charakterizovaé určitou kulturou, životím stylem, civilizačí úroví, orgaizovaostí. Nemluvím o beztvaré hmotě typu lidstvo, svět, plaeta.) Evropa by deší migračí krizi přežít mohla, kdyby byla i adále Evropou, tedy sebou samým. Kdyby byla zdravá. Každé výzamé arušeí tohoto, historií opakovaě potvrzovaého pricipu, je pro společost vážým, leckdy smrtelým ebezpečím. Hodotu přiměřeé míry stejosti v zásadích systémových věcech, ikoli v ázoru a prefereci hudebích žárů či barvy kravat je pro zdraví jakékoli společosti třeba rezolutě hájit. V adpisu koferece se ptáte, jaká jsou východiska. Je to dotaz, k čemu to všecho logickou evyhutelostí povede? Nebo se ptáte, co dělat, aby to touto cestou evedlo? K tomu prvímu bych řekl, že očekávám, že soudobá migračí krize a příčiy, které k í vedly a adále vedou (ty ještě daleko více ež migrace samotá), způsobí, že Evropa přestae být tou Evropou, kterou záme. Používám-li slovo Evropa, mám a mysli Evropu jako abstrakci, jako civilizačě-kulturí celek, jako historickým vývojem vziklý koglomerát postojů, ázorů, zvyklostí, mravů a obyčejů, myšlekových vzorců, ábožeství a světoázorů, způsobů chováí, souhrě hodot, které Evropu ve svém souhru čií specifickým feoméem. Nemluvím ai o zeměpisu, ai o deší formě sebeorgaizace Evropy, o Evropské uii. Evropa by deší migračí krizi přežít mohla, kdyby byla i adále Evropou, tedy sebou samým. Kdyby byla zdravá. Kdyby eprocházela už miimálě půl století (ebo spíše století celé) hlubokou krizí. Z í plyoucí slabost čií áš kotiet sado zraitelým a eschopým se bráit. Všecho avíc azačuje, že se bráit ai echce. O to je deší situace hrozivější. Vytvořeí Evropské uie tuto krizi ezastavilo, aopak ji dále prohloubilo. Nepředstavujme si však možou či pravděpodobou destrukci či rozklad Evropy jako jedorázový akt, jako áhlé zhrouceí, jako rozpad domečku z karet. Bude to proces, bude to evoluce, ebude to jeda prohraá bitva. Druhá otázka byla à la Čeryševskij co dělat? Jak jsem se sažil ukázat, viu za deší masiví tok migratů do Evropy vidím jak v systémových problémech evropského kotietu, tak v deších vítačích migratů, tedy v deších evropských elitách (či kvazi-elitách), v deších bruselských ebo pro-bruselských politicích a v celé, a to apojeé mediálě-kulturě-itelektuálí kvazi-avatgardě, která chce mezi ovodobé elity patřit a která se a tomto vítáí přiživuje. Právě tito lidé jsou dlouhodobými spolutvůrci evropského systému jak politicko-ekoomicko-sociálího, tak formy evropské itegrace. Hodotu přiměřeé míry stejosti je pro zdraví jakékoli společosti třeba rezolutě hájit. Tito lidé propadli zrůdým ideologiím kulturího marxismu (viz přehledý text Claudia Grasse v dubovém čísle švýcarského měsíčíku Global Gold, který má adpis Cultural Marxism ad the Birth of Moder Thought-Crime ). Te vedl stejě jako původí marxismus o století dříve k degeeraci západí společosti, ke ztrátě její kulturí idetity, k její hluboké itelektuálí krizi. Vedl i k přijetí zhoubé ideologie politické korektosti. Claudio Grass velmi přesě idetifikuje zrod tohoto myšleí ve frakfurtské škole u Horkheimera, Adora, Habermase, Marcuseho a Fromma. Teto, z Frakfurtu (am Mai, ikoli a Oder) vycházející způsob myšleí prorostl celou Evropou a je des a deě šíře z Bruselu eje projevy politiků a jimi prosazovaou legislativou, ale i Bruselem vyucovaým vzdělávacím systémem bořícím dosavadí formy a obsah vzděláí a mimořádě úspěšě maipulujícím dětmi a mladou geerací. Proto ebude stačit vyměit deší politické lídry Evropy. Bude třeba vyměit i za imi stojící ositele deší evropské ideologie, deší evropský akademický a itelektuálí svět. K tomu jedy volby estačí. To vyžaduje ou, des mou již ěkolikrát zmíěou evoluci. Zkusme přispět alespoň k jejímu astartováí. NABÍZÍME Evropský kotiet, potažmo celá západí civilizace je v současé době kofrotováa s krizí evídaého rozsahu. Vše asvědčuje tomu, že migračí katastrofa, která se a starý kotiet valí ze zemí rozvráceého Blízkého východu a severí Afriky, bude v příštích měsících a letech dramaticky abývat a síle. Oproti všem vážým varováím zůstávají evropské elity vůči tomuto problému zcela etečé a pokračují ve svém běžým občaům ijak eprospívajícím summitováí, které paradoxě posouvá jedotlivé evropské země blíže a blíže vážému dramatu s edozírými a hlavě evratými důsledky. Čím byla tato migračí krize způsobea? Potřebuje vůbec Evropa migraty z jiých světů a proč je jejich zvaí k ám hluboce amorálí? Proč se vrcholým byrokratům z EU tato krize vlastě hodí? A co by se mělo stát, aby edošlo a ejhorší? Odpovědi a tyto a další otázky alezete v kize Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhováí árodů s.r.o. s podtitulem Stručý mauál k pochopeí současé migračí krize (2015). Tuto mimořádou publikaci, která vychází ve zcela mimořádou dobu, vydává akladatelství Olympia a svými kresbami ji doplil zámý český kreslíř Jiří Slíva. 90 stra, 199 Kč. objedávky a: 3

4 V de svého výzamého životího jubilea 14. duba 2016 obdržel JUDr. Ig. Duša Tříska, CSc. letoší Výročí ceu IVK za svůj dlouhodobý příos k rozvoji českého ekoomického myšleí a za výzamý podíl a trasformaci české ekoomiky. Duša Tříska patří k ašim ejvýzamějším a ejorigiálějším ekoomům. Jeho cesta k ekoomii ale ebyla přímočará. Původem vystudovaý fyzik (a rověž právík) se po ekoomické aspiratuře a VŠE věoval v Ekoomickém ústavu ČSAV ejprve systémové aalýze a vícekriteriálímu rozhodováí. Naštěstí, jak dodal o sám při přijímáí oceěí, jej včas zachráil Václav Klaus, který ho přivedl k ekoomické teorii. V í ašel Tříska svůj životí obor i díky tomu, že viděl její metodologickou blízkost s fyzikou. Záhy zjistil, že ekoomie je rověž exaktí vědí disciplíou, pečlivě metodologicky vybudovaou, postaveou a pevých axiomatických základech se silým empirickým zázemím (což ostatě musíme všem eekoomům připomíat dodes). Svými odborými texty výzamě ovlivil českou a českosloveskou diskusi o povaze socialistické ekoomiky, o teorii firmy a posléze o trasformaci ekoomiky. Jeho široké 4 NEWSLETTER květe /2016 Výročí Cea IVK udělea Dušau Třískovi odboré zázemí mu umožilo i věcé přesahy ekoomie do práva či aalýzy smluv. Mohé z jeho textů jsem měl možost číst až se zpožděím jako jeho studet či později jako kolega a VŠE. Oceňoval jsem, s jakou důsledostí při svých aalýzách všemožých společeských jevů používá ástroje, které mu ekoomie abízí. Vždy k ekoomické vědě přistupoval s pokorou a každý jeho výrok při předáškách eechával ikoho a pochybách, že je do ekoomie zapáleý a že ji má opravdu rád. Nehaí ji, laciě ekritizuje a aopak se saží i ve svých četých odborě popularizačích příspěvcích o její osvětu. K laické veřejosti umí promluvit přitažlivým slovem, aiž by obsah ztratil cokoli a exaktosti. Čií tak často i v rámci ašeho Istitutu, ať už ve svých příspěvcích v Newsletteru, ve sborících, či a pravidelých semiářích. Třískovo kvalití ekoomické zázemí a komuikačí dovedosti z ěj po listopadu 89 udělaly rychle jedu z ejviditelějších postav aší trasformace. Václav Klaus při předáváí oceěí připoměl, že byl čleem ejužšího týmu připravujícího trasformaci (ejprve jako poradce, posléze ředitel odboru a akoec áměstek a Miisterstvu fiací), že byl hlavím protlačovatelem zákoa o velké privatizaci a zejméa spolutvůrcem myšleky kupoové privatizace, jejíž 25. výročí si letos připomíáme. Dušau Třískovi se tak jako málokterému ekoomovi podařilo ověřit ekoomické zákoitosti v eopakovatelém procesu trasformace. A jak sám dodává, byl to pro ěj ejsilější itelektuálí zážitek života. Předáváí letoší cey IVK, kterého se účastili i dva předešlí držitelé Staislava Jaáčková a Mila Kížák se eslo v přátelské atmosféře okořeěé eotřelým a typickým mile sarkastickým Třískovým humorem. Jeho elá a životí optimismus (vlastě si epamatuji, kdy bych ho viděl zda-li vůbec ěkdy azlobeého či zmítaého pesimismem) mu můžeme mozí z ás o moho mladších závidět. Nuto ještě dodat, že se v dohledé době všichi můžeme těšit a sbírku jeho textů, kterou v IVK připravujeme k vydáí. Marti Slaý

5 NEWSLETTER květe /2016 OTÁZKA IVK Bylo by vystoupeí Britáie z EU takovou katastrofou, jak je ám sdělováo? A pro koho? Jiří Weigl výkoý ředitel IVK Domívám se, že britské referedům o vystoupeí z EU dopade podobě jako skotské referedům o ezávislosti, tj. že eprojde. Odchod echce ai Camero, ai Labour party, ai Skotové a Walesaé, tlak z Evropy i USA je a bude eormí. Navíc Britáie díky svým výjimkám je a tom z hlediska diktátu Bruselu relativě lépe ež zbytek EU. A spoustu esmyslů, které ám vucuje Brusel, si za Kaálem vymysleli a zavedli sami. Například fakt, že poloviu obyvatel Lodýa tvoří migrati ebo jejich potomci a že tam tak des budou mít muslimského starostu, eí výsledkem cizího pozváí přistěhovalců či jejich přerozdělováí, ale plodem vlastí britské chybé politiky multikulturalismu. Pokud by k brexitu přece je došlo, jsem přesvědče, že kromě jistého psychologického otřesu fakticky k žádé velké změě edojde. Britáie by byla jako Norsko součástí Evropského hospodářského prostoru a více méě by stejě prováděla deší politiku. EU by pro Britáii epochybě vymyslela ějakou specifickou formu přidružeí, která by zachovávala de facto status quo. Obdoba áhrady odmítuté Evropské ústavy Lisaboskou smlouvou se přímo abízí. Nemějme proto přehaá očekáváí brexit bude jeom bouří ve skleici vody. Leka Zlámalová aalytička Echo24.cz Největším problém debaty o budoucosti Evropské uie je démoizace. Všecha rozhodutí, která vedou jiým směrem, ež je čím dál hlubší itegrace, jsou vydáváa za tragédii. Debata je tvrdě vedeá stylem, že prostě eí alterativa. Tak se mluvilo o odchodu Řecka ebo jiých zemí z eurozóy a stejě se teď mluví o odchodu Britáie z Evropské uie. Právě tou démoizací se bráí svobodé debatě o růzých možostech. A uzavírá se prostor, aby se a alterativu bylo možé v klidu bez emocí připravit. Pro samotou Britáii by odchod z Evropské uie žádou tragédií ebyl. Je to sebevědomá země s jasou idetitou. Obchodí velmoc s výborými vazbami po světě. Kdyby po odchodu měla stejý status v evropském hospodářském prostoru jako Švýcarsko ebo Norsko, ebyl by to pro i žádý vážější problém. Mohou se ale objevit škodolibé sahy, edat jí ho je tak sado, když si dovolila z EU odejít. Takové výhrůžky des slyšíme třeba z Fracie. Podstatě horší by byl odchod pro budoucost Evropské uie. Klub, z ěhož odchází úspěší, se vždycky dostává do úpadku. Pro ás by to byla velmi špatá zpráva. Evropská uie bez Britáie, domiovaá Německem a sláboucí Fracií, je z pohledu ašich zájmů podstatě horší. Ivo Strejček čle správí rady IVK S blížícím se termíem refereda o setrváí Velkou Britáie v EU se průzkumy álad britských občaů shodují v jedom: tábory Ao a Ne si o bruselském cetralismu edělají žádé iluze. To, v čem se zásadě liší, je jejich ochota či odvaha vstoupit do ezámého. Bylo by ovšem oo ezámo katastrofou? Britským Ne dalšímu čleství v EU by byl aktivová čl. 50 Lisaboské smlouvy. Te zemi, která se rozhode vystoupit z EU, zaručuje po ásledující dva roky zastoupeí v Radě miistrů a všech dalších istitucích EU. Zásadí je, že čleství v EU a čleství v jedotém trhu ejsou totéž. V průběhu přechodého dvouletého období by došlo k vyjedáí podmíek obchodí spolupráce a dá se téměř jistě předpokládat (při vědomí prokazatelých obchodích erovováh mezi Velkou Britáií a EU), že by si Britové vyjedali ejméě tak dobré podmíky, jaké mají yí, eboť by vyjedávali z mohem silější pozice. Velká Britáie by s jistotou zůstala čleem společého trhu, současě by se zbavila frustrujících závazků plyoucích z jedoté zemědělské a rybářské politiky, či by se vymkla jurisdikci Evropského soudího dvora. A zejméa by obovila pro sebe to ejpodstatěj- ší: svrchovaost britského zákoodárství a svém území. Pro koho by tedy bylo katastrofou vystoupeí Velké Britáie z EU? V prví řadě pro Brusel, eboť úspěšý britský příklad by mohl být ásledová dalšími espokojeci. Rozhodě pro ty evropské elity, které se jakéhokoliv projevu touhy po variatím vývoji v Evropě děsí (a proto tak ze všech stra každého katastrofálími důsledky Brexitu straší). I pro Německo, kterému by v des již ěmecké Evropě vyrostl zeadáí ezávislý kokuret, ale které by současě uvitř EU ztratilo spojece ve vyvažováí fracouzského vlivu. Lze si je přát, aby Britové ašli odvahu vstoupit do ezáma. Ukázalo by se, že ašli odvahu k ávratu do starého dobrého světa liberálí demokracie. Volba opustit EU ezameá vstoupit do ezámého, ebezpečého prostoru, vybízí Gerald Frost z The Daube Istitute, ale zůstat ve většiou starém zámém světě, který se pouze zbavil vysoce ežádoucích rysů. Tomáš Břicháček právík a publicista Pro EU jako hospodářský a politický celek a pro celý itegračí projekt by odchod Spojeého království zameal citelou ráu. Uie by přišla o více ež 64 milioů obyvatel (cca 12,7 % EU), druhý ekoomicky ejsilější čleský stát (cca 16 % HDP EU) a jeho kokureceschopý průmysl a služby, o světové fiačí cetrum a také o silou, akceschopou britskou armádu. Byl by to zásah pro všechy, kteří sí o Uii jako o světové velmoci a v duchu ěkdejší Lisaboské strategie ejdyamičtější a ejkokureceschopější ekoomice světa. Navíc by došlo k ebezpečému precedetu čleská základa se zatím měila vždy je vzestupým směrem, což bývá předkládáo jako důkaz úspěchu itegrace a zároveň jako potvrzeí dějié zákoitosti, podle íž Uii lze je rozšiřovat a prohlubovat, a ikdy aopak. Ze všech těchto důvodů se zdá být za hraou představivosti, že by ěco takového jako brexit mohlo být britským občaům evropskými elitami vůbec dovoleo. 5

6 NEWSLETTER květe /2016 Na druhou strau evropští cetralisté bez Britáie a palubě by měli v ové zúžeé Uii sazší život. Domiace Německa a Fracie a levicového pohledu a svět by byla ještě výrazější, hlas meších čleských států ještě slabší, zdravého rozumu a kritického přístupu by ubylo, těžkopádý evropský sociálí model by mohl být adále zabetoovává v uijí regulaci a získávat tak čím dál větší odolost vůči demokratickým volbám v čleských státech. Model vícerychlostí itegrace, jehož je Britáie ejviditelějším výčělkem, by byl patrě postupě potlače ve prospěch uiformity podle tvrdého jádra. Nejmeší obavy bych měl o samotou Britáii a dopady vystoupeí a její hospodářství. Bylo by v zájmu Britů i zbytkové EU zajistit v ově vziklých podmíkách earušeou kotiuitu volého ob chodu. Ja Skopeček Istitut Václava Klause Katastrofou by případé vystoupeí Britáie z EU v žádém případě ebylo, jakkoliv evěřím, že by k ěmu pod stále zesilující politickou a mediálí masáží britských voličů mohlo dojít. EU je politický projekt, ikoliv žádá adpřirozeá etita, bez které by se zhroutil svět, a přestala existovat budoucost. Katastrofou je ale děí a debata, které se kolem tzv. brexitu rozběhly. Především je potřeba připomeout, že referedum evypsal britský miisterský předseda Camero proto, aby se mohla Britáie jako kolébka demokracie svobodě rozhodout, zda chce adále žít v poutech přeregulovaého rámce EU s podstatým demokratickým deficitem jejích istitucí, ebo se chce aopak vydat vlastí, svobodější cestou. Referedum vypsal D. Camero z douceí, aby utlumil straický rozkol ve své Kozervativí straě. Že ho deší podoba EU příliš etrápí a po žádé její reformě etoužil, svědčí zejméa výsledek jeho vyjedáváí, resp. velmi slabé ústupky, které pro Britáii získal a které reformou EU emůže ozačit ikdo. Absurdí a zoufalé je jeho deší strašeí kocem míru v případě, že by Britáie akoec z EU odešla. Pokud by si ěco takového skutečě myslel, ikdy by přeci emohl takové referedum slibovat a vypisovat. Katastrofou je i to, že se po této etudě a dlouho uzavře jakákoliv možost EU reformovat či alespoň pootočit směr ev- ropské itegrace. Pokud otevřeého okéka evyužila politicky silá Britáie, eavrhla skutečou reformu EU a evyjedala výzamé ústupky apř. v podobě avráceí řady pravomocí z Bruselu a árodí úroveň, meší a politicky slabší čleské státy to edokáží s jistotou. Je smuté, jak tváří v tvář těžko pochopitelé politice evropských elit a jedé evropské krizi za druhou vůbec eí připuštěa svobodá a racioálí debata o příosech a ákladech EU jako takové, o potřebě vrátit se v itegračím procesu o ěkolik kroků zpět. Tu echtějí tvůrci evropského superstátu a likvidátoři árodích států připustit proto, aby eriskovali situaci, že by se Britové či kdokoliv jiý mohl svobodě rozhodout odejít a ukázat, že je bez EU možé žít. Michal Mocek redaktor deíku Právo Brexit v referedu ejspíše vyšumí a stae se další kapitolou ději EU, kterou bude pomalu pokrývat prach zapoměí. K žádé katastrofě tedy pravděpodobě edojde. Nyější děí v Britáii může mít a Uii jediý egativí dopad, a to v případě, že i jié silé státy Uie začou istrumetálě využívat hrozbu odchodu z EU. S těmi slabými, možá včetě Polska, by se asi ikdo ebavil. Ale i kdyby Britové hlasovali jiak, ež azačují průzkumy, a vyslovili se pro odchod z EU, emusí být ásledkem katastrofa, ať už ekoomická či politická - aspoň z hlediska Uie e. Škytající motor evropské itegrace by pak v britském případě asi je zařadil jiou rychlost. Lodý by se mohl z okraje uijího jádra přeparkovat a jiou orbitu, třeba a tu, jež se azývá Evropský hospodářský prostor (EHP). Jeho čleové mají volý přístup a většiu uijího trhu. Platí však za ěj absecí jakéhokoli viditelého politického vlivu a uijí rozhodováí a také tím, že musí uplatňovat většiu uijího acquis, které se schvaluje o ich bez ich. Země EHP platí i fiačě, třeba formou zámých orských fodů. Drama by astalo, kdyby britští euroskeptici po úspěchu v referedu trvali a tom, že všechy ormy z Bruselu, a ějž emají vliv, jsou pro jejich zemi epřijatelé, a proto by odmítli i EHP. Aebo kdyby úplé vytlačeí Britů prosadili vliví parteři v EU. Takový rozkol by vyvolal krátkodobý chaos a vitřím trhu a dočasý ekoomický pokles a obou straách. Vytvořil by však i ové příležitosti a to by mohlo vést k vážým kolizím. Kromě osamostatěého Skotska by to asi ejvíce pocítilo lodýské City. Po úplém odchodu Britů by se v EU rozhořel boj o to, kde bude její ové City, a také o to, jak co ejvíce oslabit lodýské, tou dobou už mimouijí cetrum. Až pak by šlo opravdu do tuhého. Alexadr Tomský politolog Měl bych velkou radost, kdyby Britáie proti všem progózám přece je opustila EU (Evropskou Utopii). Bruselskou moceskou omeklaturu a evropský fasádový parlamet by její odchod sice ijak zásadě eovlivil, Utopie je bohužel ereformovatelá, ale epochybě by posílil odstředivé tedece (euroskeptické stray) po celé Evropě a časem ukázal, že existuje svobodý život, spolupráce a prosperita mimo Uii. Agličaé se obávají, že se jim evropská oligarchie bude chtít pomstít a adiktuje jim špaté obchodí podmíky, proto jsou v ázoru a odchod tolik rozdělei. Obě stray sporu se avzájem zastrašují a líčí budoucost v Uii i mimo í v čerých barvách, jako by šlo v prví řadě o peíze a ikoli o politickou suvereitu. Největší export do Britáie má však stagující Německo a je epravděpodobé, že si bude chtít poškodit svou obchodí bilaci. Pro Uii by odchod druhé, ejsilější a rostoucí ekoomiky v Evropě zameal jistou ztrátu prestiže a ivestoři po celém světě, by si museli klást otázku, zda emají akoec pragmatičtí Agličaé přece je pravdu, když opouštějí dirigistickou, atiekoomickou Evropu. V Česku i v Německu převládá ázor, že by odchod Britáie posílil cetralistické a protitrží tedece v Uii, ve skutečosti ale Agličaé v posledích deseti letech prohráli všecha hlasováí (72) a pokud měli ějaký vliv, tak aejvýš zákulisí. Skutečá reforma by přece zameala zrušit obludou bruselskou a štrasburskou mašiérii a zavést pragmatickou spo lupráci států v emohých, skutečě společých zájmech. Géius Evropy espočíval ikdy v itegraci, ve vytvořeí impéria, ale v kokureci jedotlivých států. 6

7 NEWSLETTER květe /2016 ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE Vzestup a pád české pravice: 25 let ODS V podělí 25. duba 2016 uspořádal Istitut Václava Klause semiář Vzestup a pád české pravice: 25 let ODS. Na paelu vystoupili zástupci tří geerací politiků ODS. Prví geeraci zakladatelů reprezetoval Václav Klaus a Miroslav Macek. Druhou geeraci politiků, kteří zažili prví pád sarajevský atetát, ze kterého se ODS dokázala rychle vzpamatovat, představovali dva bývalí předsedové výzamých regioů Ivo Strejček a Boris Šťastý. Ja Skopeček, současý předseda středočeské ODS, zastupoval geeraci ejmladších politiků. Semiář se koal ve zcela zaplěém sále, kam přišla řada bývalých, ale i současých politiků eje z řad ODS. Hojá účast, diskuse i účast oviářů a televize doložila, že jde o výzamé výročí, které si bohužel současé vedeí stray ijak výrazě epřipomíá. Václav Klaus se věoval základím idejím, a kterých straa vzikla a které se rověž promítly do jejího ázvu. ODS se defiovala jako straa liberálě-kozervativí: liberálí v ekoomické oblasti a kozervativí v ázoru a tradičí hodoty uspořádáí lidských životů. ODS byla straou občaskou: stavěla a občaských svobodách, malém, ale silém státu, který chce svobodu a trh chráit a přerozdělovat je to ejutější. ODS byla rověž straou demokratickou: boj o demokracii bez přívlastků a elitářských výsad byl zásadí. Ai a tom, že si dala do ázvu straa, ebyla áhoda. Šlo o příspěvek do tehdejšího zápasu se světem Václava Havla o samotý charakter ašeho politického systému. Usilovala o rehabilitaci klasického parlametího uspořádáí. Sarajevský atetát v roce 1997 byl podle Václava Klause prvím otevřeým kofliktem ormálí politické politiky s epolitickým koceptem tzv. boje s korupcí. Pád Topolákovy vlády měl podobé souvislosti. Koec Nečasovy vlády byl vítězstvím Velké protikorupčí revoluce ad stadardí politikou. V miulé dekádě se ODS vydala cestou rozkročeí a zamířila do imagiárího politického středu. Miroslav Macek vysvětloval důvody ečekaého úspěchu české pravice a jejího pozdějšího pádu. Úspěch ovlivilo přízivé politické klima v Evropě i doma, všeobecá touha občaů po změě a velká očekáváí, epomiutelý lídr, jasý, stručý, srozumitelý, pravicový program. Lídr se evolí, lídr buďto je, ebo eí. ODS měla štěstí, že lídra měla ve Václavu Klausovi. Pád české pravice zaviilo přehaé a široké rozkročováí. Macek uvěří v oboveí pravice a pravicové politiky v Česku, až uvidí prví sezam zákoů, vyhlášek a státích istitucí ke zrušeí či silému zeštíhleí, ávrh seškrtáí skupiových výhod, dotací a veřejých prostředků pro eziskové orgaizace všeho druhu a avráceí ušetřeých peěz do kapes občaů. Ivo Strejček zkritizoval metamorfózu ODS ve strau starosteského typu, která postupě akceptovala a legalizovala ve straickém slovíku slovo dotace a s tím spojeý styl uvažováí. Mirek Topoláek vesl do ODS zcela odlišý styl ež Václav Klaus. Reprezetoval pro byzys politiku, ikoli politiku ideovou. Vždy působil dojmem, že jej detaily ezajímají, podstatá je rychlost a razace. Další jeho chybou bylo prohlášeí, že ODS je straou kmotrů. I proto ODS za Nečasovy vlády akceptovala celospolečeskou atmosféru boje s korupcí. Ve vleku koaličích projektů TOP 09 a Věci veřejé eměla odvahu, ale ai poteciál, abídout voličům program ezbytých reforem, a které od í společost tehdy ještě čekala. Boris Šťastý vidí příčiy pádu ODS ve ztrátě schoposti sebereflexe vedeí a sebezáchových mechaismů čleské základy. ODS měla šaci a záchrau, ale promarila ji. V klíčových chvílích edokázala využít mimořádého poteciálu svého otce zakladatele. Nepřijala jeho vzkazy, že je připrave pomoci. ODS je po 25 letech své existece ereformovatelá a plíživě směřuje mezi malé, eparlametí stray. ODS ztratila vitří demokratické pricipy. Těžko tak může získat důvěru voličů zpět. Obova české pravice může přijít prostředictvím vybudováí zcela ového politického subjektu. Ja Skopeček uvedl, že úspěch zazameala ODS po svém vziku díky jasému a srozumitelému programu přechodu z komuistického systému do svobodé společosti s trží ekoomikou, který jako jediá tehdy abídla. Oslabovat začala už tím, že se vzdala v koaličích vládách ekoomických resortů, a přišla tak o svoji komparativí výhodu. J. Skopeček icméě uvedl, že ODS budoucost má. Všechy pokusy ji ahradit skočily eúspěchem. ČR potřebuje strau jako je ODS, která bude hájit svobodu jedotlivce. Václav Klaus v diskusi uvedl, že ODS je v mohém ohledu jiá straa, ež jakou s Miroslavem Mackem před 25 lety zakládali. Opozičí smlouva bývá dodes eprávem démoizováa. Klaus kostatoval, že ázev opozičí smlouva mu poradil právě Macek. Jaa Bobošíková ozačila Klausovu vládu za zlatou éru demokracie a trží ekoomiky. Podle Josefa Raka člea ČSSD a bývalého člea ODS jsou poměry ve všech straách podobé. Podle Miloslava Bedáře by se ODS měla vrátit k české demokratické tradici 19. století. Podle Pavla Řežábka ztratila pravice za posledích 25 let celosvětově, pravicová témata se špatě vysvětlují. Marek Loužek 7

8 NEWSLETTER květe /2016 RECENZE NIALL FERGUSON: VELKÝ ROZKLAD Haa Lipovská Ekoomicko-správí fakulta Masarykovy uiverzity V prosicovém čísle Newsletteru IVK byla v aketě Kiha roku opakovaě zmíěa publikace britského ekoomického historika Nialla Fergusoa Civilizace: Západ a zbytek světa. V úoru letošího roku vydalo akladatelství Argo český překlad jeho ejovější kihy Velký rozklad: O úpadku istitucí a záiku ekoomik (2016). Velký rozklad je ve srováí s předchozími Fergusoovými publikacemi výrazě stručější. Jedotlivé kapitoly mají povahu samostatých krátkých esejí věovaých základím istitucím, a kterých podle autora stojí západí společost. V tomto uspořádáí kihy čteář bohužel cítí, že řada textů vzikla přepracováím z původích předášek. Kapitoly proto ejdou příliš do hloubky, ýbrž zabírají velké možství problémů zároveň. Díky formulacím základích liberálích postojů vůči regulacím, vládímu dluhu či úpadku právího státu by si však Velký rozklad měli pozorě přečíst i tvůrci hospodářských politik. Úpadek Západu Západ podle Fergusoa yí prochází obdobím relativího úpadku, jaký v posledím půltisíciletí emá obdoby (str. 46). Příčiu hlubokého úpadku přitom vysvětluje odkloem od kapitalismu, liberalismu a volého trhu. Problémy současé demokracie spatřuje Ferguso v přebujelém sociálím státu. Te podle ěj epatří k demokracii, kterou si představovali staří Atéňaé. V odkazu a Madevillovu Bajku o včelách Ferguso trefě pozameává, že sociálí stát vytváří eustále rostoucí počet závislých trubců, které pak dělice musejí živit (str. 25). Příčiu hlubokého úpadku Ferguso vysvětluje odkloem od kapitalismu, liberalismu a volého trhu. Jako thatcherista a hlasitý kritik Obamovy politiky považuje Ferguso vysoké státí i soukromé dluhy za přízak choroby západí civilizace. Dluhy podle ěj ejsou autoomí problém, ýbrž důsledek mohem závažějšího selháí istitucí. Zcela vyumělkovaě však působí Fergusoův ávrh kostrukce pravidelého geeračího vyúčtováí (str. 57), které má přispět k větší trasparetosti mezigeeračích důsledků yějšího vládího zadlužováí. Velmi záslužý je oproti tomu Fergusoův boj proti permaetím regulátorům. Je to právě regulace, ikoli deregulace, co stojí za úpadkem ekoomik i za akcelerací fiačích krizí. Na to, že má fiačí krize z roku 2007 kořey v překomplikovaé regulaci, že k í mohutě přispěla opatřeí tzv. Bazilejských dohod BASEL I a BASEL II, upozorňuje ostatě apříklad Staislava Jaáčková v publikaci Lesk a bída měové politiky Peíze tajemství zbaveé? (Publikace IVK č. 19/2015). Velmi záslužý je oproti tomu Fergusoův boj proti permaetím regulátorům. Třetí část kihy je věovaá rozporu mezi teoretickým ideálem právího státu a jeho praktickou realizací v podobě státu právíků. I v České republice můžeme pozorovat, že je preferováa složitost před jedoduchostí, předpisy před vlastím úsudkem a subordiace před osobí a firemí zodpovědostí (str. 68). Bomot jedím z moha epřátel právího státu jsou špaté zákoy (str. 69) je bezpochyby pravdivý, icméě zůstává stále je bomotem. Kvalita zákoů je je obtížě hodotitelá a měla by být předmětem diskusí právíků, ikoli ekoomů. Ekoomové oproti tomu musejí eustále poukazovat ikoli a ízkou kvalitu práva, ale především a jeho hypertrofii, která souvisí se zmíěou zálibou západích demokracií v ikdy ekočící regulaci. 8 Postupé zaostáváí Zejméa v současosti, čtyři roky od prvího vydáí kihy, je ceá Fergusoova kritika faatické víry Západu v exportováí demokracie. Zpochybňuje proto obecě rozšířeou doměku, že aše západí práví systémy jsou v tak skvělém stavu, že Číňaům stačí okopírovat aše ejlepší postupy ať už jsou jakékoliv (str. 88). V této souvislosti je užitečé připomeout si dopad pácháí dobra a vývozu demokracie a arabské jaro a zprostředkovaě tedy i a deší migračí krizi. Ceá je Fergusoova kritika faatické víry Západu v exportováí demokracie. Ferguso klade velký důraz a občaskou společost, ale po podrobějším přečteí si čteář uvědomí, že Fergusoem vzývaá občaská společost eí společostí NGO-istickou či společosti sestávající z růzých squatterských Kliik, ale aopak tradičí společostí. Zatímco v deší evropské realitě občaské společosti požadují, aby se stát staral, reguloval a aktivisticky zasahoval do běžého života svých občaů, v občaské společosti podle Fergusoa se mají sami lidé starat o běžý chod svého sousedství bez itervecí pateralistického státu. V závěru kihy se ekoomický historik Ferguso eekoomicky dopouští všeobecých progóz, které jak je to u podobých textů obvyklé představují kombiaci extrapolace tredu a věštěí z křišťálové koule. Jakkoli je psaí progóz pro každého autora lákavé, závěr této velmi ispirativí kihy by vyžadoval spíše pokus o ávrh řešeí ašeho přešlapováí a místě. Velký rozklad avázal a předchozí, českému čteáři dobře zámé, Fergusoovy práce. Zatímco jeho Civilizace hledala příčiy úspěchu Západu vůči zbytku světa, Velký rozklad achází ve stagujících západích ekoomikách zárodky zaostáváí a úpadku. Velká stagace Západu zůstává i čtyři roky po vydáí aglického origiálu stále aktuálí. Předplaté a rok 2016 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz