NEALELICKÉ (GENOVÉ) INTERAKCE. Lekce 2 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Transkript

1 NEALELICKÉ (GENOVÉ) INTERAKCE Lekce 2 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

2 Geny, které mají sekundární vliv na jiné geny a ovlivňují tak fenotyp, se označují jako modifikátory. Modifikátory pozměňují buď jen stupeň projevu nealelních genů, nebo fenotypový účinek alel jiných genů zcela zásadně mění. Vždy však jeden a tentýž znak vzniká spolupůsobením, interakcí, dvou nebo více genů. Tuto skutečnost označujeme jako genovou interakci. RECIPROKÁ INTERAKCE -nejjednodušší druh genové interakce -nedochází při ní jako při jediné z genových interakcí ke změně fenotypového štěpného poměru ( interakce beze změny fenotypového poměru) -podstatou této interakce je skutečnost, že jeden a tentýž znak se může vyskytovat ve více různých formách, z nichž každá je geneticky determinována jednou kombinací alel interagujících genů

3 -při interakci tří alelových párů vznikne v F 2 8 různých forem znaku v poměru 27:9:9:9:3:3:3:1=(3:1) 3, při n párech vznikne 2 n fenotypů ve štěpném poměru (3:1) n

4

5

6

7

8 EPISTÁZE -jedna z alel jednoho (epistatického) genu potlačuje fenotypový projev genu druhého (hypostatického) -jde o jednostranný vztah mezi alelami dvou různých alelových párů (M>N, oo>p), jsou však známy i případy, kdy tento hierarchický vztah existuje mezi alelami více genů (např. M>N>R>S... nebo oo>p, pp>r, rr>u atd.) a) Dominantní epistáze -epistatický (potlačující) účinek nad hypostatickou dominantní alelou jednoho genu má dominantní alela genu druhého, např. M nad N - čili za přítomnosti dominantní alely M v homozygotní či heterozygotní konstituci se dominantní alela N neuplatní, ať je ve stavu NN nebo Nn -díky tomuto vztahu jsou v generaci F 2 možné pouze 3 fenotypy: M-N- nebo M-nn (fenotyp 1), mmn- (fenotyp 2) a mmnn (fenotyp 3)

9

10

11 -při n genech, kde každý jednotlivý člen je dominantně epistatický vůči všem následujícím a zároveň hypostatický vzhledem ke všem předcházejícím členům řady, je počet různých fenotypů i fenotypový štěpný poměr v generaci F 2 následující: při3 genech vznikají 4 různé fenotypy v poměru 48:12:3:1, při interakci 4 genů 5 fenotypů v poměru 192:48:12:3:1 a tedy obecně při interakci n genů n+1 fenotypů v poměru (4 n -4 n-1 ):(4 n-1-4 n-2 ):(4 n-2-4 n-3 ):...:1

12 b) recesivní epistáze -epistatický (potlačující) účinek nad dominantní alelou hypostatického genu vykazuje recesivní alela epistatického genu v homozygotní konstituci, např. oo nad P - čili, je-li přítomná recesivní alela v homozygotním stavu (oo), dominantní alela P se v homozygotním ani heterozygotním stavu fenotypově neprojevuje -kombinací alel dvou alelových párů mohou tedy vzniknout opět pouze tři fenotypy: O-P- fenotyp 1 O-pp fenotyp 2 oop- nebo oopp fenotyp 3

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23 Recesivní epistáze při neúplné dominanci obou zúčastněných párů alel.

24 Výskyt Bombay fenotypu: v Evropě 1:10 6, v Indii 1:10 4, Tchaj-wan 1:8000, Réunion 1:240.

25

26 INHIBICE -obdoba dominantní epistáze -stejně jako při dominantní epistázi je potlačen fenotypový projev dominantníalely jednoho genu (např. A) dominantní alelou druhého genu (např. I), avšak potlačující alela (zde I) nemá na fenotyp žádný jiný účinek - díky této genové interakci se mohou některé znaky, které existují zpravidla jako recesivní, projevovat i jako znaky dominantní: I. II. P: CCii x ccii CCii x CCII (barevný) (bezbarvý) (barevný) (bezbarvý) F 1 : Ccii CCIi (barevný) (bezbarvý) F 2 : 3C-ii : 1ccii 3CCI- : 1CCii (barevný) (bezbarvý) (bezbarvý) (barevný)

27

28 KOMPLEMENTARITA -dominantní alely (např. C a P) dvou alelových párů (C,c a P,p) samy o sobě schopnost vyvolat určitý znak nemají, ten se objeví teprve při současné přítomnosti obou dominantních alel v téže zygotě -kombinací alel dvou komplementárních genů mohou tedy vznikat pouze dva fenotypy: C-P- fenotyp 1 C-pp, ccp-, ccpp fenotyp 2

29

30 KOMPENZACE -dominantní alely interagujících genů mají samy o sobě určitý fenotypový projev, který je antagonistický -proto při současném výskytu dominantních alel obou genů se jejich fenotypové projevy vyruší a výsledný fenotyp odpovídá jedinci s homozygotně recesivní konstitucí v obou genech -vzniknou 3 fenotypové třídy: C-P-, ccpp fenotyp 1 C-pp fenotyp 2 ccp- fenotyp 3

31 MULTIPLICITA -interakce genů stejného účinku geny označujeme vždy týmž písmenem a příslušnost k různým alelovým párům se vyznačuje jen číselnými indexy (T 1,T 2,T 3,... resp. t 1,t 2,t 3,...) -podle počtu zúčastněných (spolupracujících) alelových pár rozlišujeme duplicitu (2 páry), triplicitu (3 páry) atd. -pokud plný projev odpovídajícího znaku vyvolá už jediná alela dané multiplicitní řady a přítomnost dalších členů řady již intenzitu fenotypu nemění, mluvíme o multiplicitě nekumulativní, pokud intenzita fenotypového projevu je přímo úměrně závislá na počtu přítomných dominantních členů multiplicitní řady, jde o multiplicitu kumulativní a) Duplicita nekumulativní -úplný projev určitého znaku je podmíněn přítomností jediné dominantní alely, např. T 1 nebo T 2 -vznikají pouze dva fenotypy: T 1 -T 2 -, T 1 -t 2 t 2, t 1 t 1 T 2 - fenotyp 1 t 1 t 1 t 2 t 2 fenotyp 2

32 -se zvyšujícím se počtem nekumulativních multiplikativních genů vzniknou vždy jen dvě fenotypové třídy, avšak se štěpným poměrem pro n=3 63:1, pro n=4 255:1, čili obecně (4 n -1):1

33 b) Duplicita kumulativní s dominancí -intenzita projevu znaku závisí na počtu alelových párů, v nichž jsou dominantní alely přítomné v homozygotním nebo alespoň heterozygotním stavu -alespoň jedna dominantní alela je buď přítomná v obou alelových párech a pak je intenzita znaku maximální, nebo je přítomná jen v jednom z obou párů (a je lhostejné, ve kterém) a pak je intenzita znaku slabší, poloviční -vzniknou tedy celkem 3různé fenotypy: U 1 -U 2 - fenotyp 1 (maximální) U 1 -u 2 u 2, u 1 u 1 U 2 - fenotyp 2 (poloviční) u 1 u 1 u 2 u 2 fenotyp 3 (nulový) -se zvyšujícím se počtem kumulativně multiplikativních genů roste i počet fenotypových tříd: pro 3páry alel budou třídy 4, pro čtyři 5 tříd a pro n párů n+1 tříd -při hledání poměru tříd v generaci F 2 vycházíme z poměru 9:6:1, který při hledání poměru dalšího stupně (n=3) zkombinujeme s poměrem 3:1

34 -tak získáme 6 tříd, my však víme, že mají být pouze 4; je jasné, že dvakrát dvě kombinace budou mít stejnou intenzitu a že je třeba je sečíst -označíme si počty alelových párů s přítomnou dominantní alelou příslušným číselným indexem: tím získáme při kombinování výsledek (9 2 :6 1 :1 0 ) x (3 1 :1 0 )= =27 3 :18 2 :3 1 :9 2 : 6 1 :1 0 = =27 3 :27 2 :9 1 :1 0

35 b) Duplicita kumulativní bez dominance -poměrně častá a je pro ní charakteristické, že mezi členy jednotlivých zúčastněných alelových párů se neprojevuje dominance -intenzita projevu znaku závisí na celkovém počtu aktivních alel (např. V 1 a V 2 ), a to bez ohledu na to, ke kterému z obou alelových párů patří - kombinací alel dvou duplicitních kumulativních genů bez dominance lze tedy dostat pět různých fenotypů: V 1 V 1 V 2 V 2 fenotyp 1 V 1 V 1 V 2 v 2 a V 1 v 1 V 2 V 2 fenotyp 2 V 1 V 1 v 2 v 2, v 1 v 1 V 2 V 2 a V 1 v 1 V 2 v 2 fenotyp 3 V 1 v 1 v 2 v 2 a v 1 v 1 V 2 v 2 fenotyp 4 v 1 v 1 v 2 v 2 fenotyp 5

36

37 -přin kumulativních multiplicitních genech bez dominance vzniká 2n+1 fenotypových tříd v poměru odpovídajícímu koeficientům sudých řad Pascalova trojúhelníku, tedy pro n=2 platí koeficienty řady pro (1+1) 4, pro n=3 koeficienty řady pro (1+1) 6, pro n-násobou multiplicitu pak řady pro (1+1) 2n Souhrn Fenotypové štěpné poměry v generaci F 2 při interakci dvou genů: Reciproká interakce 9 : 3 : 3 : 1 Dominantní epistáze 12 : 3 : 1 Inhibice 13 : 3 Recesivní epistáze s úplnou dominancí 9 : 3 : 4 Reces. epist. s odchylkou od úplné dom. 1 : 2 : 1 : 2 : 4 : 2 : 4 Komplementarita 9 : 7 Kompenzace 10 : 3 : 3 Duplicita nekumulativní 15 : 1 Duplicita kumul. s dominancí 9 : 6 : 1 Duplicita kumul. bez dominance 1 : 4 : 6 : 4 : 1

38 Genetika barvy srsti u psů -příklad složitých interakcí řady genů, budeme uvažovat 7 nejdůležitějších (další lokusy zde nezmíněné mohou barvu dále modifikovat): 1) Agouti (A) lokus v populaci 5 alel (A s, a w, a y, a s, a t ), které určují hloubku probarvení srsti; alelické interakce ještě ne zcela jasné 2) Black (B) lokus 2 alely (B > b) určující, zda se bude tvořit černý pigment 3) Albino (C) lokus 5 alel (C > c ch > c d > c b > c) určujících, zda bude ve fenotypu příslušná barva plně vyjádřena 4) Dilution (D) lokus 2 alely (D > d), určuje, zda bude barva naředěna 5) Extension (E) lokus 4 alely (E m, E, e br, e), určuje, kde bude exprimován genotyp lokusu A; alelické interakce nejasné 6) Spotting (S) lokus 4 alely (S > s i, s p > s w ), určuje, zda budou přítomny skvrny 7) Ticking (T) lokus 2 alely (T > t), určuje, zda budou přítomny malé barevné skvrny na bílém podkladě

39

40