OKNA V ARCHITEKTUŘE FUNKCIONALISMU

Transkript

1 OKNA V ARCHITEKTUŘE FUNKCIONALISMU 1

2 Práce představuje výsledky prvního období dvouletého studentského výzkumného projektu vedeného na Ústavu Teorie a dějin architektury FA ČVUT zaměřeného na okenní výplně v moderní architektuře 1. poloviny 20. století. Ty jsou v současné době enormních tlaků na snižování energetické náročnosti podrobovány plošným výměnám v historicky bezprecedentním měřítku. Výzkum na to reaguje podrobnou dokumentací těchto okenních výplní s cílem vytvořit přehled jejich nejobvyklejších typů. Součástí práce je také obecnější pojednání o charakteristice a vývoji oken ve vymezeném období a rovněž přiblížení cílů plánované druhé části projektu.

3 OKNA V ARCHITEKTUŘE FUNKCIONALISMU Alexander Kuric FA ČVUT 2020 Práce vnzikla v rámci projektu Studentské grantové soutěže ČVUT, číslo grantu SGS20/133/OHK1/2T/15. Za vedení, pomoc a rady děkuji prof. Ing. arch. Matúši Dullovi, DrSc., vedoucímu mého doktorského studia. Dík za cenné konzultace patří také doc. Ing. Michaelu Ryklovi, PhD. a Ing. Lukáši Hejnému. Děkuji rovněž vlastníkům a uživatelům objektů za vstřícnost a poskytnutí přístupu.

4 OBSAH ČÁST A - TEORETICKÁ ČÁST 1. Okna jako předmět výzkumného zájmu Cíle Metoda Tradice a vývoj: okna v letech Tradice Tendence ve vývoji Dřevěná okna Kovová okna ČÁST B - KATALOG OKEN 1. Jednoduché okno Dvojkřídlé okno Čtyřkřídlé okno Pětikřídlé okno s ventilací Čtyřkřídlé okno s ventilací Šestikřídlé okno s poutcem Zdvojené okno Šestikřídlé okno s ventilací Pásové okno Ocelové výsuvně-sklopné okno Příloha - detaily kování Literatura Seznam vyobrazení...128

5 ČÁST PRVNÍ TEORETICKÁ ČÁST

6 1. Okna jako předmět výzkumného zájmu Období funkcionalismu 01] bylo v architektuře dejištěm dramatických změn. Dobou, kdy řada staletí etablovaných tradic ve stavebnictví a řemeslné výrobě vymizela a byla nahrazena novou organizací práce, dobou, kdy architekturu obohatily nové materiály a důmyslné průmyslové výrobky, výkvěty nejpokrokovější technické civilizace. Dobou, kdy architektura měla přestat sloužit zájmům krátkodobého zisku a namísto toho zaujmout ústřední roli v usilovné kolektivní práci o vytvoření spravedlivějšího, materiálně i duchovně bohatšího nového světa. Nebo přesněji - bylo to období, která tak především samo sebe vnímat chtělo. Zpětný pohled však vykresluje skutečnost mnohovrstevnatější a složitější. Některé pokrokové výrobky se objevily, ale v reálné praxi zůstaly okrajovou a nákladnou exkluzivitou. O zprůmyslnění a zefektivnění stavební výroby architekti avantgardy mnoho napsali a napropagovali, ale - až na výjimku Baťova Zlína - to zůstalo po dobu trvání demokratického Československa pouze cílem. Tradiční, lokalizované řemeslné způsoby výroby, jejichž nevyhnutelný zánik avantgarda vyhlašovala, pracovaly dál jako dříve a dodávaly výrobky pro většinu tehdejší stavební produkce, a soukromé investice zůstaly nadále převažujícím způsobem výstavby. historická okna - jako relativně nejsnáze a nejlevněji obměnitelná součásti architektury budovy - nahrazována plošně a obyčejně jaksi apriorně, bez vnímání nutnosti jejich výměnu konkrétně zdůvodňovat. Nebo jinak, stáří oken je samo o sobě dostatečným důvodem. Stará okna *se* zkrátka mění, podobně jako se mění staré hrnce nebo boty. K tomuto tlaku přispívá velkou měrou soudobá stavební legislativa a na ní navázané státní dotační programy jako Zelená úsporám. Památková ochrana v tomto případě nedovede resp. nemůže adekvátně reagovat a ráz historického stavebního fondu se rapidně proměňuje, a to i v památkově plošně chráněných územích. 02] Okna z období funkcionalismu jsou tímto procesem ohrožena o to více, že funkcionalismus provází reputace problematické architektury, u níž je zejména hledisko tepelného komfortu ve stávajícím stavu neudržitelné a vyžaduje urgentní zásahy. 03] Veřejnost navíc architekturu funkcionalismu obvykle nevnímá jako historicky hodnotnou a potřebnou ochrany pro její formální a vlastně nadčasovou blízkost architektuře současné. To vše vede k tomu, že autentické okenní výplně z let z našeho stavěného prostředí historicky bezprecedentní rychlostí mizí. Potřeba jejich dokumentace se stává tím naléhavější, čím více proces postupuje a čím méně originálů s autentickou výpovědní schopností máme ještě k dispozici. O tom všem mohou vypovídat okna, jedna z nejviditelnějších a řadovým uživatelům nejbližších historických součástek budov. A také jedna z nejzranitelnějších. V době, kdy ústřední prioritou údržby a úprav staveb je kritérium energetické náročnosti, jsou 01] Avantgardní moderní architektura první poloviny 20. století nebyla přes svou základní ideovou jednotu a všestrannou mezinárodní spolupráci hnutím uniformním. Pro její jednotlivé vývojové fáze a národní nebo ideové variace se někdy v literatuře rozlišují zvláštní pojmenování jako konstruktivismus, purismus a funkcionalismus. Název funkcionalismus, který v našem prostředí zdomácněl nejvíce, je pro účely práce používán v širším smyslu moderní architektury první poloviny 20. století, ne jen jejího jednoho specifického proudu. V dobové literatuře se nejčastěji objevovalo prosté označení moderní nebo nová architektura. 02] Viz příklad problematických výměn oken v baťovském Zlíně, rozebraný v metodice ŠOLC, Martin a kol. Repliky oken v památkových zónách. Brno: NPÚ, Metodické centrum obnovy moderní architetkury, ] O slabých stránkách energetických parametrů obálek u funkcionalistických staveb a souvisejících technických poruchách podrobně viz: WITZANYOVÁ-KROFTOVÁ, Klára. Konstrukční a materiálová analýza funkcionalistických staveb a metodika jejich obnovy: zachování funkcionalistického stavebního fondu. Praha, Disertační práce. ČVUT. Fakulta stavební, Katedra architektury. 6

7 a detailech. Jak upozorňuje Alfréd Schubert, dokumentační, resp. výpovědní potenciál památkového prvku není nikdy zcela vyčerpán jednou generací, a je naléhavě důležité, aby co nejzodpovědnější dokumentace umožnila bádání o nových otázkách také generacím příštím, jelikož i u těch prvků, které zůstávají zachovány, je jejich fyzická podstata jen pouhou údržbou vždy částečně pozměněna. 04] Součástí tohoto cíle je také zevrubnější a zaměřené pojednání o obecném vývoji a charakteristice oken v meziválečném období, o nichž existující literatura píše především v kontextu jiných témat. 05] Druhým cílem, tentokrát bezprostředně souvisejícím s dnešními požadavky - a z nich vyplývajícími kritickými důsledky - na úsporu energie, je alespoň orientačně zjistit a srovnat energetické parametry jednotlivých dobových typů oken, a u vybraného příkladu vyzkoušet a vyhodnotit možnosti dodatečných, technicky nenáročných a finančně dostupných úprav pro snížení energetické náročnosti. 06] Tím by vzniklo přehledné srovnání hlavních typů umožňující vyhledat alespoň základní tepelně technické parametry 1. Výraz a estetickou kvalitu utváří u funkcionalistické architektury do velké míry detail. Kde nic není, to nic musí být dokonalé, praví okřídlený výrok. Důležitým něčím, s čím mohli tehdejší architekti pracovat, byla právě okna. Jejich proporce, barevnost, tloušťka rámů a hloubka umístění v líci zdi byly voleny pečlivě a do velké míry se podílely na křehkém výtvarném půvabu funkcionalistických staveb. To o jejich soudobých náhradách říci nelze. Výměna původních oken za mohutné a lacině působící plastové rámy spolu se zateplením a pouťovou barevností fasády většinu výtvarné kvality domu nadobro pohřbí. Přicházíme nejen o historický dokument, ale také o část estetické kvality našeho prostředí. 2. Cíle Prvním cílem práce je zaznamenat a na jednom místě shromáždit alespoň u nejtypičtějších příkladů okenních výplní ve funkcionalistické architektuře jejich dokumentační výpověď, dokud v autentické podobě existuje. Výsledný soubor by měl sloužit jako přehled základních dobových typů okenních výplní s podrobnými informacemi o jejich konstrukci konkrétního okna, poskytující navíc vlastníkům inspiraci, jaké alternativy úprav - a s jakými limity - se nabízí k dnes jinak automatické výměně starých oken. Tento druhý cíl je předmětem navazující části výzkumu, která je plánována v jeho druhém roce. 04] SCHUBERT, Alfréd. Průzkum, dokumentace a inventarizace výplní okenních a dveřních otvorů. Praha: Národní památkový ústav, s ] Např. NAVRÁTIL, Miroslav: Poznámky k proměnám kastlových oken v metodice Repliky oken v památkových zónách (2016) nebo kapitola o ocelových oknech v metodice ŽÁČEK a VÁCHA, Kov, sklo a povrchové úpravy těchto materiálů v meziválečné architektuře (2016). 06] Podobné srovnání provedl VŠETEČKA, Petr. Historická okna z pohledu stavební fyziky. In: Obnova okenních výplní a výkladců. Praha: Národní památkový ústav, s Zde jsou však srovnány varianty úplné výměny jednoho z křídel, tedy poměrně nákladná opatření. Příležitost pro další výzkum skýtá srovnání jednodušších úprav jako pouhého dodatečného utěsnění nebo přesklení. 7

8 3. Metoda Zaměřování předcházelo vytipování a výběr vhodných objektů. Výběr sledoval primárně taková okna, která nejsou výrazně atypická, aby informace o nich získané mohly vyhovět požadavku obecnější platnosti a šlo je vztáhnout i na další, konstrukčně (materiál, způsob stavby) a typologicky (velikost, způsob otvírání) podobná okna. Součástí přehledu jsou však rovněž některá okna ne zcela běžná, historicky cenná svou progresivitou a dokumentací technologické inovace (např. ocelové okno ve Francouzských školách nebo okno ve Winternitzově vile). Mimo zajímavost pro výzkum bylo také nutné zohlednit reálnou možnost získat do objektů přístup, což bohužel mnohé zajímavé kandidáty vyřadilo. Zásadní omezující roli navíc sehrála pandemie Covid-19 a s ní spojená vládní opatření omezující chod nejrůznějších zařízení a institucí po značnou část doby práce na projektu. 4. Tradice a vývoj: okna v letech Tradice Moderní architektura zdědila od svých slohových předchůdců vývojově vyspělý typ okna, jehož základní konstrukční východiska se již neměnila a pouze se modifikovala jeho navazující forma. Pro obytné prostory to bylo z 19. století pocházející dovnitř otvíravé, dvojité deštěné okno (špaletové, kastlové), nejčastěji trojkřídlé s uspořádáním křídel do tvaru písmene T. 07] Toto dělení vycházelo z nutnosti rám od určité výšky zpevnit vodorovným prvkem, tzv. poutcem 08], který zabránil deformaci svislých částí. Pokud byla okna velmi vysoká, mohlo být poutců i více. Poutce se vkládaly do vnějšího i vnitřního rámu, přičemž vnitřní musel být vždy umístěn výše, aby nebránil otvírání a vysazování vnějších křídel. Ze stejného důvodu musel být oproti vnějšímu také štíhlejší. Stejné zásady Výsledkem je základní průřez dobovou produkcí oken se zastávkami u nejtypičtějších platí pro dělící sloupky, které se objevují u širších oken. nebo naopak zajímavých progresivních příkladů. V tomto ohledu je nutné upozornit na určitý limit obecnosti výpovědi dokumentovaných oken, která představují především konkrétní zástupce několika hlavních typů. Pro možnost zobecnění až k ideální podobě typů samotných by bylo nutné dokumentaci provést v jiném měřítku, jaké již přesahuje možnosti jediného výzkumníka. Křídla obvykle nebyla dále členěna, jelikož technologie od poloviny 19. století již umožňovala vyrobit dostatečně velké tabule skla. Dolní křídla byla obvykle otvíravá, nejčastěji ovládaná olivou 09] a zajištěná v klapačce 10] skrytou rozvorovou tyčí, která se zasouvá do skob připevněných v dolní části rámu a v poutci (jedno křídlo tedy současně zafixuje i druhé). K zaměřování oken bylo použito běžných měřících nástrojů: skládacího metru, pásma, kratšího pravítka a trojúhelníku. Pro větší rozměry, zejména šířky ostění apod., se ukázal jako neocenitelný pomocník laserový dálkoměr zn. Retlux. Osvědčila se rovněž snímací šablona s drobnými ocelovými jehlami, s níž lze snadno a poměrně přesně zaměřit nejrůznější detaily a profilace, a stejně tak obkročné hmatadlo, které umožňuje snímat tloušťky prvků podobně jako klasická šuplera, avšak i u větších rozměrů. Fotografická dokumentace byla provedena pomocí digitálního fotoaparátu zn. Sony. Následné zakreslení oken proběhlo v softwarové aplikaci Autodesk AutoCAD. 07] SCHUBERT, Alfréd. Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců. In: Obnova okenních výplní a výkladců. Praha: Národní památkový ústav, s ] Ve starší literatuře též příčle. 09] Okenní kování, obvykle osově symetrického tvaru, které se při otevření otáčí o 180. Pohybuje současně dolní a horní rozvorovou tyčí protichůdnými směry. Převod může zajišťovat např. tzv. hřebínkový rozvod, kde se otáčí ozubené kolo a tím posouvá tyčemi opatřenými na koncích odpovídajícími ozuby. 10] Na křídle přišroubovaná lišta, která překrývá spáru mezi dvěma křídly. Ve starší literatuře také příražnice. 8

9 Horní křídla mohla být buď také otvíravá a pak byla ovládána půlolivou 11], nebo mohla být méně často sklopná (tj. vnitřní i vnější křídlo se otvírají směrem dovnitř) či sklopněvýklopná (vnitřní dovnitř, vnější ven) a pak byla spojena kovovou rozpěrou (nůžkami). Tu mohla doplňovat páka s táhlem umožňující obě křídla otevřít současně. Křídla oken visela na zapuštěných válcových závěsech a v rozích byla ztužena železnými rohovníky. Dolní vlys 12] křídla byl vybaven okapnicí 13]. Křídla byla zasklena pomocí kovových příponek a sklenářského tmelu 14], kvůli vodotěsnosti z vnější strany. Rámy oken byly vkládány obvykle do dvojitě zalomeného ostění a přichyceny lavičníky 15]. Součástí rámu mohla být také roletová schránka, zkonstruovaná obvykle jako protažení meziokenního deštěného prostoru nad vlastní rámy. Samotné deštění 16] bylo provedeno z hoblovaných prken připojených k rámům na drážku či polodrážku a vzájemně spojených na ozuby. Rámy mohly být také vzájemně spojeny ještě samostatným kováním, např. šroubovací tyčí nebo pásovinou z vnější strany deštění. Utěsnění okna řešily polodrážky ve vlysech křídel, které doléhaly na stejně tvarované polodrážky v rámu. Polodrážka byla obvykle jedna, ale spodní vlys vnějšího křídla mohl mít i dvě nebo tři. Je důležité zmínit, že historická okna na rozdíl od dnešní praxe nebyla navrhována se zvláštními těsnícími prvky. Těsnost zajišťoval pouze dokonalý doraz křídla k rámu, což kladlo vysoké nároky na preciznost provedení truhlářské práce Tendence ve vývoji U oken v architektuře funkcionalismu můžeme sledovat několik vývojových tendencí, které je postupně vzdalovaly od jejich historických předchůdců. Jde zejména o změnu proporce okna z převážně vertikálního na převážně horizontální, zjednodušování formálního výrazu a výrobního postupu, rozšíření a propracování výklopných a sklopných mechanismů otvíránípro snazší ventilaci, a konečně vývoj oken konstrukčně zcela inovativních, zejména ocelových. Změna proporcí okna úzce souvisí s rozšířením materiálového repertoáru architektury o ocel a železobeton v průběhu 19. století. Širší používání ocelových překladů vedlo částečně už u architektury pozdního historismu, secese a zejména následné moderny k proměně proporcí okna k víceméně čtvercovým. Ještě stavební příručka M. Dirlama z r ] však uvádí, že nejobvyklejší poměr šířky okna k výšce je 1/2 a že hloubka místnosti určuje výšku okna 18], tzn. základním způsobem pro přivedení více světla do místnosti bylo vzhledem k limitům cihelných kleneb zvětšení světlé výšky okenních otvorů. Tento limit výrazně uvolnily ocelové překlady a zcela odstranily železobetonové či ocelové skelety. Vývoj vyústil až v okna pásová, zcela osvobozená od pout statiky a umožňující maximální prosvětlení interiéru, aniž by bylo zapotřebí zbytečně navyšovat výšku stropů. 19] Dalším stupněm pak byla zavěšená celoskleněná průčelí, která ale přece jen již přesahují 11] Okenní kování, které se při otevření otáčí o 90. Otáčí v křídle zadlabaným kovovým jazýčkem, který zapadá do protikusu v rámu. 12] Základní konstrukční prvek křídla a rámu - profilovaný trámek, z něhož jsou sestaveny. 13] Přesah přes dolní spáru směrem ven. Ve starší literatuře též svodnice. Se spodním vlysem tvoří jeden kus. Na spodní straně má drážku, která zabrání případnému stékání vody do spáry. 14] Směs lněného oleje a plavené křídy. 15] Železná skoba, která je na jednom konci zploštělá a opatřená otvory. Tělo skoby se zatluče do spáry mezi cihlami a plochá hlava se vrutem nebo hřebíkem připevní k rámu. 16] Truhlářské obložení špalety. 17] DIRLAM, Martin. Stavební truhlářství: tradice z pohledu dneška. Praha: Grada, Stavitel. s ] Tento vztah platí pochopitelně do určité míry i dnes, málokdy se však již přistupuje k návrhu vyšších stropů jen kvůli lepšímu prosvětlení. 19] Pomineme-li průmyslovou architekturu, za první použití pásových oken u nás lze zřejmě považovat palác Olympic ( ) od J. Krejcara a Veletržní palác ( ) J. Fuchse a O. Tyla. Projekt první stavby vznkl dříve, ale dokončeny byly obě ve stejném roce. O budovách viz NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. 2. vydání. Praha: Prostor,

10 vymezené období 20] a také obvyklé vnímání pojmu okno. křídla výklopná, i když setkat se můžeme i se sklopnými. Jako další výhodu ventilačních křídel dobová stavební literatura uvádí, že se tak lépe předejde stékání studeného vzduchu Proces zjednodušování vychází jednak z programových požadavků funkcionalismu, jednak souvisí se zaváděním strojních metod do vlastního procesu výroby okna. M. Navrátil uvádí, že do 20. let převažovalo při obrábění okenních prvků používání ručních hoblíků, ale následně bylo téměř zcela nahrazeno strojními frézami. 21] To vedlo k redukci počtu různých druhů obráběcích nožů, a tím i redukci možných typů profilací. Strojní práce pak sama z podstaty má tendenci směřovat ke zjednodušování, jelikož složité detaily ji komplikují a prodražují, aniž by ale zvyšovaly hodnotu výsledného výrobku, čímž z venku na podlahu. 23] Důraz byl kladen také na co nejpohodlnější obsluhu, což vedlo k častějšímu používání pákových mechanismů otvírání s nůžkovými rozpěrami. 2. Dobová ilustrace zobrazující sdružený stroj hoblovací, který v sobě kombinuje funkce hoblíku, frézy, vrtáku, okružní pily a brusky na nože. se stávají neekonomickými. Obecnou programovou tendenci k racionalizaci a ekonomii, kterou funkcionalismus vnímal jako zodpovědnost vyplývající ze společenského poslání architektury, pak dobře ilustruje kapitola v příručce Přehled pozemního stavitelství B. Švarce (1944). V desateru požadavků na okna se mimo běžné požadavky dobrého osvětlení, ochrany proti povětrnosti apod. jako poslední objevuje, že okno má býti levné. 22] Dalším programovým pilířem avantgardní architektury byla hygiena a pro okna znamenala kromě požadavku maximálního prosvětlení také požadavek co nejúčinnějšího větrání. Aby bylo možné větrat za jakéhokoliv počasí, vybavovala se okna menšími větracími křídly v horní části (kde jsou nejméně vystaveny dešti). Ze stejného důvodu byla nejčastěji vnější 4.3. Dřevěná okna U špaletového dřevěného okna vedl tento vývoj k postupné proměně, které jej, i když v principu zůstalo konstrukčně stejné, od jeho předchůdce z 19. století již značně odlišily. 20] Fasáda pouze ze skla se objevuje již ve dvacátých letech, např. na OD Baťa na Václavském náměstí z r Zde má ale ještě charakter spíše pásových oken, jelikož parapetní desky jsou ze skla neprůsvitného. První totální skleněná fasáda, tedy cele průsvitná, se objevuje v předvečer 2. sv. války na OD Bílá Labuť ( ) od J. Kittricha, J. Hrubého a J. Gillara. O těchto stavbách viz: LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní: Historické centrum. Praha: Paseka, ] NAVRÁTIL, Miroslav. Poznámky k proměnám kastlových oken. In: ŠOLC, Martin a kol. Repliky oken v památkových zónách. Brno: NPÚ, Metodické centrum obnovy moderní architektury, s ] ŠVARC, Bohumil. Přehled pozemního stavitelství. Praha: Oddělení pro odborné vzdělání při Národní odborové ústředně zaměstnanecké, s. 382 Nejviditelnější změnou bylo, že šířka oken začala převažovat nad výškou. Členění se různilo, u obytných budov ale byla obvyklá nejméně tři křídla vedle sebe 24]. Součástí oken zůstala křídla ventilační, zmizelo ale tradiční dělení do tvaru T a ventilační křídla byla obvykle menší. Byla také již téměř vždy sklopná nebo výklopná, nikoli otvíravá. 25] Okna se 23] tamtéž 24] Tak je členěno klasické trojdílné okno, které částečně už ve 30. letech a zejména pak po druhé světové válce vzalo útokem venkovská sídla a dramaticky proměnilo jejich podobu. 25] viz NAVRÁTIL (2016), s

11 nadále vyráběla většinou ze dřeva borového 26], ale na vnitřní křídla, rámy a také deštění se častěji používalo i levnější dřevo smrkové. 27] Dražší modřínové nebo dokonce dubové dřevo se používalo jen tehdy, pokud se okna měla mořit či lazurovat. 28] 3. Schéma provedení dvojitého čepu z dobové literatury. Křídla se jako dříve v rohu spojovala na čep a ozub, ale rozšířilo se používání čepu dvojitého namísto jednoduchého. 29] Spolu s dostupností pevnějších průmyslových lepidel to vedlo k postupnémuupuštění od používání ztužujících rohovníků, jelikož rohové spoje již byly dostatečně pevné samy o sobě. Na čepy se spojovaly také rámy oken. Deštění se spojovalo s vnitřním rámem klížením do polodrážky, s vnějším nasucho perem do drážky. Prkna deštění se vzájemně spojovala na ozuby 30], v pozdější době se ale také přistupovalo k pouhému šroubování. 31] Rámy oken se zasazovaly do stavebních otvorů již opatřené základním nátěrem 32] (ve zdi skryté části se obvykle nenatíraly, nejvýše impregnovaly např. karbolínem 33] ) a vždy se zavěšenými křídly 34]. Ve stavebnictví se postupně upouštělo od používání dvojitě zalomených ostění a spára byla zalomena pouze jednoduše, u např. skeletových staveb pak vůbec. Prostor mezi zdí a deštěním se někdy vyplňoval suchým materiálem, např. pískem, a z vnitřní strany se spára překryla lištami, které současně zakrývaly hlavy lavičníků. 26] viz SCHUBERT (2010), s ] Takto byla zhotovena např. typizovaná baťovská okna ve Zlíně. Viz: ŠOLC, Martin. Městská památková zóna zlín. In: Repliky oken v památkových zónách. Brno: NPÚ, Metodické centrum obnovy moderní architektury, s ] HAVRÁNEK, Karel a Jan KOUŘIL. Odborná nauka truhlářská. Díl II. 2. vydání, dotisk. Praha: Státní ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, s ] tamtéž, s ] tamtéž, s ] viz NAVRÁTIL (2016), s ] Následné olejové nebo syntetické nátěry probíhaly pak až po zasazení. Pro dokonalý vzhled se před každou další vrstvou povrch plošně tmelil. Viz KOLÁŘ, Václav. Hmoty a pracovní metody v moderním stavitelství. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, s ] Olej destilovaný z uhelného dehtu. 34] Opakovaně to zdůrazňují HAVRÁNEK a KOUŘIL (1948), např. s. 104 Druhou nejnápadnější změnou u dřevěného okna bylo maximální formální zjednodušení. V roce 1919 byla v Čechách zavedena výroba tzv. taženého skla 35] a vývoj posléze směřoval ke stále větším nečleněným tabulím 36], i když vzhledem k možnostem únosnosti rámů křídel a závěsů se otvíravé části okna brzy ustálily na jistém velikostním limitu. Pro dřevěné prvky pak znamenal proces zjednodušení úplnou eliminaci jakékoliv ozdobné profilace, která ještě u oken z první čtvrtiny 20. století bývala často velice propracovaná a bohatá. Pokud se dřevěné prvky jakkoli odchylovaly od ortogonálních, hladkých tvarů strojového obrábění, bylo to již z ryze praktických důvodů. Tak např. v detailu styku dvou křídel byly boční hrany vlysů mírně zešikmeny, aby mohla být velikost styčných ploch menší (což 35] ŽÁČEK, Milan a Zdeněk VÁCHA. Kov, sklo a povrchové úpravy těchto materiálů v meziválečné architektuře. Brno: NPÚ, Metodické centrum moderní architektury, s ] I v moderní architektuře se ale našly formálně motivované výjimky. Záměrně drobné členění oken používal u svých staveb často např. Adolf Loos. 11

12 zajistilo jejich lepší doléhání). 37] Podobně se časté zaoblení hran provádělo především z důvodu nižší trvanlivosti nátěru na hranách ostrých. 38] K dalšímu praktickému vybavení oken patřily sběrné drážky v parapetním deštění pro zachytávání zkondenzované vody na vnějším skle, a později také drážky ve spodní části rámu s výtokovými otvory, sloužící k odvedení případné zateklé vody. Zajímavé jsou v tomto ohledu příklady řešení spodní části okna v literatuře z období pozdního funkcionalismu 39], kde již dolní vlysy křídel nemají 6. Dobová tabulka uvádějící běžné tloušťky v truhlářství používaných prken. Vztahuje se např. na deštění nebo parapety, ne ale na vlysy křídel a rámu, které se vyráběly i v jiných finálních rozměrech. okapničku, ale namísto toho je lišta překrývající spáru pevnou součástí rámu a křídlo k ní pouze doléhá (tzv. patent Schuster). Tento způsob vlastně předznamenává řešení u současných dřevěných oken, kde je na stejném místě lišta kovová. Trend redukce se projevil také v úspoře materiálů. Kromě tlaku na používání levnějších druhů dřeva docházelo k redukci masy použitého materiálu. M. Dirlam 40] ještě uvádí jako obvyklou tloušťku deštění 2-2,5 cm, ale v truhlářské příručce z r ] jsou uváděny detaily s deštěním tloušťky již pouze 1,7 cm (mimo deštění parapetní, do nějž bylo potřeba zadlabat okenní záskočky). Některé typické rozměry prken používaných pro výrobu deštění uvádí dobová tabulka. K úbytku docházelo i u hloubky deštění, a tím pádem ve vzdálenosti mezi skly, která byla z počátku obvykle cm a následně klesala až na 15 cm nebo méně. 42] Vývoj nakonec vyústil v okna tzv. zdvojená (sdružená, sešroubovaná), která mají vnitřní a vnější křídlo 4, 5. Patent Schuster pro řešení dolní spáry rámu a křídla, uvedený v příručce pozemního stavitelství B. Švarce z roku Běžně spáru překrývala okapnice, která byla součástí křídla. Zde křídlo pouze přiléhá ke dřevěné těsnící liště, která je pevně připevněna k rámu. Spára není zcela vodotěsná, ale s tím řešení počítá a případnou vodu odvede sběrnou drážkou s výtokovými otvory. Pro srovnání je zde ukázka současného dřevěného okna, které používá řešení velice podobné, pouze s lištou hliníkovou. vzájemně spojené v jeden díl (kvůli čištění rozebíratelný) zasazený do jediného rámu. Oproti špaletovým oknům tak dosahují výrazné úspory materiálu, jelikož odpadá jeden z rámů a kompletní deštění. Zhorší se tím ale částečně tepelně izolační vlastnosti okna, Jedním důvodem je menší velikost vzduchové mezery, dalším detail špalety, kde se kvůli menší hloubce okna výrazně zkrátí nejmenší vzdálenost mezi exteriérem a ohřívaným 37] viz HAVRÁNEK a KOUŘIL (1948), s ] Zajímavostí je, že u pozdějších typových oken druhé poloviny 20. století tento praktický detail mizí, s adekvátními nežádoucími důsledky. 39] viz ŠVARC (1944), s ] viz DIRLAM (1909), s ] HAVRÁNEK a KOUŘIL (1948), s. 111, ] viz NAVRÁTIL (2016), s

13 vnitřním povrchem zdi, který pak více prochládá. 43] Ekonomické výhody výroby nicméně jednoznačně převážily. První zdvojená okna se objevují již v meziválečném období, například ve Winternitzově vile z roku Po druhé světové válce začínají převládat a ve 2. polovině 20. století úplně nahrazují špaletová okna. 7. Dobová tabulka srovnávající součinitel prostupu tepla u různých typů oken. U dnešních se hodnota pohybuje kolem 1,2 W/m²K. To odpovídá tehdejším požadavkům na obvodovou zeď! 8. Detaily typického dobového závěsu pro okna a dveře. Podle hmotnosti zavěšeného prvku se odvíjela zvolená velikost pantů a také jejich počet; okenní křídla nejčastěji visela na třech, menší nebo ventilační na dvou. Pro úplnost je vhodné ještě zmínit, že mimo okna běžně otvíravá existovaly i u dřevěných oken také jiné mechanismy otvírání. Jde zejména o okna posuvná, výsuvná (tzv. americká, fungující na principu protizávaží) a různě kombinovaná. Existovalo i několik domácích výrobců těchto oken; B. Švarc (1944) uvádí např. patenty Stürmann, Bohdal-Micka, Kopp-Žalud či Petrs. 44] I když domácí moderní architektura má několik příkladů takových oken 45], jejich používání se v našem prostředí oproti oknům otvíravým či sklopným nikdy tolik nerozšířilo a zůstaly typem spíše okrajovým. Za pozornost stojí u dřevěných oken ještě vývoj kování. Běžnou zámečnickou výbavu funkcionalistického špaletového okna tvořily (mimo spojovací materiál) olivy a půlolivy, nárazníky, rozvorové dráty, skoby, jazýčky, protikusy, záskočky a závěsy. Již ve dvacátých letech se vyvinul typ zadlabaného závěsu s půlkulovou hlavou, který najdeme víceméně u veškeré produkce oken a dveří z daného období 46]. Pokud bylo okno výklopné nebo sklopné, k výbavě přibyly rozpěrné nůžky, případně pákové mechanismy ovládání. Mezi kování lze zařadit ještě také rámy a pohyblivé mechanismy textilních markýz a předokenních žaluzií, které zejména u nákladnější architektury tvořily častou součást okenní výbavy. V této době se postupně upouštělo od dříve běžného používání železných rohovníků, které byly nahrazeny spojením vlysů dvojitými čepy. Během třicátých let se také objevuje 43] Tento problém často nastává při výměně kastlových oken za dnešní dřevěná nebo plastová. Není-li výměna spojena se zateplením fasády, na najednou výrazně více ochlazované vnitřní špaletě může docházet ke kondenzaci a navazující plísni. 44] viz ŠVARC (1944), s Na adresu kombinovaných systémů ale uvádí, že jsou dražší než okna obyčejná nového typu (...) Naproti tomu nejsou jejich výhody příliš podstatné. 45] Americká výsuvná okna použil např. Jindřich Kumpošt na budově Okresní nemocenské pokladny v Brně (1928), posuvná např. Hugo Foltýn a Miroslav Putna na svém dvojdomě v brněnské kolonii Nový dům (1928). První byla nedávno nahrazena volnými kopiemi, druhá zanikla při četných přestavbách domu v průběhu 20. století. nový způsob uzavírání křídel, mechanismus tzv. válečkového uzávěru 47]. Jeho řešení je částečně podobné jako u rozvory, oproti ní ale má jen jedinou tyč. Na ní jsou připevněny dva nebo více krátkých válečků, které se spolu s tyčí pohybují nahoru a dolů a zapadají 46] O těchto závěsech podrobněji viz ŠEFCŮ, Ondřej a Bohumil ŠUMPA. 100 osvědčených stavebních detailů: tradice z pohledu dneška. Praha: Grada, s ] S dohledáním tohoto názvu v literatuře mi nesmírně pomohl pan Ing. Lukáš Hejný, jemuž tímto velice děkuji. 13

14 do plechových protikusů. Křídlo tak lze zajistit současně na několika místech otočením jediné půlolivy 48]. Válečkový uzávěr je vlastně krokem na vývojové cestě směřující až k dnešnímu celoobvodovému kování. Vzhled okenních klik v souladu s trendy ve funkcionalistickém designu obecně směřoval k formálnímu zjednodušení a abstrakci tvaru, případně jeho ergonomizaci. Typická oliva z období funkcionalismu tak může mít např. obdélníkový či oválný štítek a oválné či pro úchop tvarované držadlo. Určitá změna nastala v tom, že se častěji 9, 10, 11. Podrobný nákres válečkového uzávěru. Může být také kombinován s rozvorou, takže tyče jsou dvě a zapadají nahoře a dole do rámu, a současně přitom nesou válečky. Taková varianta je u příkladu oken č. 8 a 9. Následující strana ukazuje pro srovnání běžnou hřebínkovou rozvoru a jazýčkový uzávěr. objevují olivy, které rozvorový převod nesou na spodní straně štítku a pouze se nasadí na rozvorové tyče se zahnutými konci. Díky tomu je lze snadno demontovat odstraněním příchytných šroubů. 49] K proměně došlo u používaných materiálů, kde ke dříve dominantní mosazi přibyla a následně převážila mosaz bílá 50]. Později se rejstřík materiálů rozšířil o chromovanou ocel, hliník a nakonec také o bakelit. 51] 48] O tomto kování a jeho alternativních variantách viz: SEVERIN, Ondřej. Stavba domu v praxi. 2. vydání. Praha: Ustav pro učebné pomůcky průyslových a odborných škol, s ] Olivy u starších oken často nelze vůbec demontovat, jelikož jsou rozklepáním nebo provrtaným kolíčkem pevně spojeny s trnem tvořícím součást schránky rozvory. 50] Slitina mědi, zinku a niklu, případně menšího podílu jiných kovů. Nikl dává slitině typickou stříbřitou, nepatrně nazlátlou barvu. Je známá také jako alpaka. Dobová literatura ji označuje nečastěji názvem bílý bronz. 51] O těchto nových materiálech viz KOLÁŘ (1944), s Jako různé slitiny hliníku s jinými kovy autor uvádí anticorodal, duraluminium a specialumin a zmiňuje je jako materiály hojně používané mj. na okenní kování. Pryskyřičný plast dnes známý jako bakelit označuje obchodním názvem isolit, zmiňuje jej ale pouze v souvislosti s klikami dveřními. Bakelit se stal dominantním materiálem pro okenní kliky v průběhu 50. let a zůstal jím i později v hromadné panelové výstavbě. 14

15 4.4. Kovová okna Kovová okna mají historický precedent v chrámové architektuře, do civilních staveb 20. století ale přešla především z architektury průmyslové. 52] Ocelová okna byla pro avantgardní architekturu lákavá z několika důvodů. Prof. Švácha připomíná, že architekti funkcionalismu pracovali s představou o stavbě jako prostorovém objemu potaženém tenkou obálkou, perforovanou na potřebných místech osvětlovacími otvory. 53] Ocel nabízela možnost větší subtility okenních rámů a tím i jejich vizuální potlačení ve prospěch vnímání okenního otvoru jako celistvé abstraktní plochy. S tím souvisela i barevnost, která byla často volena opět tak, aby rámy působily tmavě a opticky splývaly se zasklením. 54] Pro ocel promlouvaly také praktické důvody. Ocelové profily jsou únosnější než dřevěné a lze s nimi dosáhnout znatelně větších rozměrů okenních křídel. Ocel také není ohrožena sesycháním, kroucením či borcením, takže při dobré údržbě mohou mít kovová okna delší životnost. V této souvislosti je vhodné zmínit povrchovou úpravu kovových oken, jíž museli výrobci věnovat patřičnou pozornost. Obyčejně byl nátěr dvoustupňový - pro základní, antikorozní vrstvu se používal sytě oranžový suříkový nátěr 55], na něj následovaly obvykle alespoň dvě vrstvy nátěru olejového či v pozdější době syntetického. U starších oken průmyslových se používala téměř vždy jen jednoduchá zasklení, a pro použití v civilních stavbách konstruktéři potřebovali přijít s odpovědí na zvýšené nároky 52] SCHUBERT, Alfréd. Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců. In: Obnova okenních výplní a výkladců. Praha: Národní památkový ústav, s ] ŠVÁCHA, Rostislav. Okna a skleněné stěny. In: Obnova okenních výplní a výkladců. Praha, Národní památkový ústav, s ] To se obvykle týkalo i oken dřevěných. Funkcionalistické stavby velice trpí při výměnách původních oken za plastová, jelikož jejich zářivě bílé masivní rámy původní estetický koncept zcela rozbíjí. 55] Suřík, též minium, je oxidem olova. Kvůli přítomnosti olova je jedovatý a dnes jeho volný prodej již není zákonem dovolen. 15

16 tepelného komfortu. Velice záhy se tak rozšířilo používání ocelových oken s dvojitým zasklením. 56] Skla byla zasazena samostatně, ale do jediného rámu, se vzduchovou mezerou šířky obvykle 4 cm. 57] Oproti dřevěným oknům se obyčejně tmelila pouze vnější skla, vnitřní byla upevněna lištami. Vzhledem k často větším rozměrům kovových křídel se používaly tabule skla tloušťky 5-8 mm 58], masivnější než u oken dřevěných, kde byla 12. Jedna z mnoha možných sestav profilů dobového ocelového okna. Přišroubované lišty jsou ze dřeva a slouží k upevnění tabulí skla. obvyklá tloušťka skel 2-3 mm. Zvláště pro použití v kovových oknech se na domácím trhu objevilo několik inovativních typů silných skel se zrcadlovým povrchem. Výrobci je prezentovali jako výhodnější v parametrech tepelné izolace, zvukové izolace a také údržby. Známými obchodními značkami byla např. skla Miroglace nebo Thermolux. 59] Použití dvou skel si vyžádalo změnu v profilaci křídel a rámů. V průmyslové architektuře se používaly nejčastěji jednoduché pruty průžezu T, které dostačovaly pro drobné skleněné tabulky, ale nikoli pro velká dvojitá skla. Pro dosažení větší nosnosti se rámy a křídla u pozdějších kovových oken sestavovaly z několika profilů. 60] Profily se vyráběly metodou válcování 61] a mohly mít základní tvary L, T, U nebo uzavřeného průřezu, ale také tvary složitější. Jejich skládáním a svařováním vznikaly jednodušší či složitější útvary, které měly desítky variací, jelikož každý výrobce si navrhoval svůj vlastní sortiment. Obdobně pestrá byla nabídka způsobů otvírání, od otvíravých, posuvných, výklopných, výklopně- 56] Nikoli však univerzálně. Například obytné pokoje ve vile Tugendhat mají kovová okna zasklená pouze jednoduchým sklem tloušťky 6 mm. Viz: ŽÁČEK (2016), str ] Tuto hodnotu uvádí jako optimální V. KOLÁŘ (1944), s ] tamtéž, s. 107, 113, 59] Zrcadlovými skly byly původně vybaveny např. Veletržní palác, Palác Fénix nebo OD Bílá Labuť v Praze. V žádné z těchto budov se autentická skla již nedochovala. O sklech Thermolux viz dobová literatura: POLÍVKA, Jaroslav. Sklo Thermolux: novodobý výtvor sklářského průmyslu: několik kapitol o stavebním sklu. Praha: Mühlig-Union, ] Viz ŽÁČEK a VÁCHA (2016), s ] Způsob průmyslové výroby, kdy je kovový prut protlačen pod jedním nebo více rotujícími válci, které mají profil negativu požadovaného výsledku. sklopných k různě kombinovanýcm způsobům. Asi nejoriginálnější jsou v tomto ohledu okna patentu Kraus, zřejmě vůbec nejproslulejší kovová okna dobové domácí produkce. Bratislavská firma Kraus vyvinula unikátní překlápěcí systém dvou spojených křídel. Jedno křídlo se otáčelo kolem své vertikální osy, druhé jím bylo při otvírání taženo v rámu. Při úplném otevření se dvě křídla složila jako harmonika do stejné polohy a v interiéru tak nijak nepřekážela. Umožňovala tím propojit interiér a exteriér stejně plynule jako posuvná okna, ale netrpěla jejich problémy se složitou údržbou. Soustavu šlo celou instalovat otočenou o 90 a vytvořit tak vlastně okno výsuvné. Okno také mohlo být vybaveno nadsvětlíkem s větracími štěrbinami. Unikátní bylo i způsobem konstrukce. Nešlo o okna čistě ocelová, ale o kombinovaný systém, kde byly do kovového profilu křídla po celém obvodu vloženy dubové hranoly. Dobová reklama uvádí, že je tím dosaženo 50% úspory materiálu oproti běžným železným oknům a že je díky tomu dokonalejší těsnění, jelikož na sebe nedoléhají přímo kovové plochy, nýbrž pružnější dřevo. 62] Lze dodat, že se tím zlepší tepelněizolační vlastnosti okna, jelikož dřevěná vložka částečně přeruší tepelný most, který dutý ocelový rám jinak představuje. 63] 62] Viz dobový reklamní leták Překlápěcí ocelová okna Kraus. Typo Rossman. Brno: Typia. Nedatováno. 63] Viz ŽÁČEK a VÁCHA (2016), s

17 13. Způsob otvírání okna Kraus. Jedno křídlo se otáčí kolem své osy a v kolejnici rámu za sebou táhne další křídlo resp. křídla. Pokud se otočí o plných 180, vlečená křídla se na něj zcela složí. vodotěsné a lehce pohyblivé. 65] To lze chápat jako vyjádření určité nedůvěry, kdy tyto vlastnosti nelze ocelovým oknům přičítat automaticky a je třeba, aby se jimi konkrétní výrobky nejprve prokázaly. Použití ocelových oken se nakonec rozšířilo nejvíce do těch oblastí architektury, kde byl obzvláště rozhodující požadavek na velikost a nevadila tolik vyšší cena, např. ve stavbách obchodních, restauračních a kavárenských, lázeňských a částečně také školních a administrativních. Najdeme je také u některých staveb vilových 66], kde měly buď prezentovat inovativní technologii nebo demonstrovat přihlášení stavebníka k moderní architektuře. Široce se jejich používání ustálilo také tam, kde tolik nezáleželo na komfortu vnitřního klimatu, tedy např. u schodišť, hal, chodeb a sklepů. Zde šlo ale vlastně o jednoduchá, drobně členěná a často neotvíravá okna starého, průmyslového typu, nikoli o nákladné moderní výrobky. I ve standardizované výrobě po roce 1948 bylo jako hlavní materiál pro okna zvoleno dřevo. Kov nakonec vytlačil dřevo na jiném poli, a to u dveřních zárubní, které se jako sériové kovové výrobky objevovaly již od poloviny třicátých let a po Okna Kraus byla komerčně poměrně úspěšná a najdeme je na řadě našich meziválečných roce 1948 je typizovaná výroba začala používat převážně. staveb včetně obytných. 64] Ve standardní stavební produkci se nicméně používání kovových oken neuchytilo a i nadále převažovala okna dřevěná. Nevýhodou kovových oken byla jejich vyšší cena, pramenící nejen z použití nákladnějšího materiálu, ale také z nutnosti výroby průmyslovým způsobem. Roli také zřejmě hrála určitá skepse laické i části odborné veřejnosti k dosud neprověřené novince. V. Kolář např. v roce 1944 píše, že železné okno nahradí okno dřevěné, je-li trvanlivé, pevné, snadno uzavíratelné, 64] Např. na několika brněnských stavbách Bohuslava Fuchse: Škole Vesna, Moravské bance nebo Masarykově studentském domově. Použil je také J. Krejcar na lázeňském domě Machnáč v Trenčianských Teplicích, dnes bohužel velice zdevastovaném. Zmíněné nájemní domy jsou Spálená čp. 114 a Nikoly Tesly čp v Praze. Okna se nacházejí dále také v Poláčkově vile na pražské Babě. O těchto oknech a jejich obnově na příkladech z Brna viz: ŽÁČEK a VÁCHA (2016), s , ] viz KOLÁŘ (1944) s ] Např. Herainova a Poláčkova vila v Praze na Babě nebo Žáčkova vlastní vila v Brně. 17

18 ČÁST DRUHÁ KATALOG OKEN

19 Poznámka k výkresům Zaměřování oken v běžných podmínkách je nutně omezeno na jejich viditelné, povrchové části. Tyto přímo měřitelné prvky jsou ve výkresech zakresleny plnou čarou. Nepřístupné části jako některé dimenze rámů a deštění, vnitřní uspořádání kovových profilů nebo provedení stavebních otvorů a přesný způsob osazení oken do nich představují pouze nejlepší odhad na základě příkladů v literatuře a s tímto vědomím je nutné je číst. Tyto nejisté informace jsou zakresleny čárkovanou světlejší čarou a v detailních výkresech nejsou kótovány.

20 1 Jednoduché okno Datace: 1934 Lokalita: Činžovní vila, Praha, Na Babě 25 Jednoduché jednokřídlé okno je nejzákladnějším a nejméně nákladným typem otvíravého okna, s jakým se v architektuře můžeme setkat. Těmto oknům se často věnuje nemnoho pozornosti a připisuje minimum hodnoty. Přesto však tvoří neoddělitelnou součást dobové produkce a základní výbavu většiny funkcionalistických objektů. Najdeme je především tam, kde se nepožadoval velký rozdíl v teplotě vnitřního a vnějšího prostředí, tedy např. na schodištích, chodbách, nevytápěných halách či spížích, ale také třeba u světlíků, kde se naopak předpokládala vyšší teplota vnějšího prostoru. Toto okno je nevelkých rozměrů a má výrazné vertikální proporce, což odpovídá kritériu nízkého pořizovacího nákladu. Jeho jediné, dovnitř otvíravé křídlo je zavěšeno na třech běžných závěsech a zajištěno dvěma půlolivami. Za pozornost stojí, že i zde je použito stejné kování z masivní bílé mosazi jako v reprezentativnějších obytných místnostech. Křídlo je sestaveno ze standardně profilovaných vlysů, ve spodní části vybavených okapnicí, a je v tomto období již ne zcela typicky ztuženo rohovými úhelníky. Rám okna je zasazen do jednoduše zalomeného ostění a připojovací spáru zakrývají z vnitřní strany ploché dřevěné lišty. Spodní profil rámu je stejně jako u jiných oken v objektu vybaven sběrnou drážkou s výtokovými otvory. Stejná drážka se nachází i na svislých profilech rámu, kde rovněž usměrňuje případně zateklou vodu do svislé spáry mezi rámem a křídlem. Jelikož je okno zasazeno do silné, masivní cihelné zdi, je opatřeno značně hlubokým vnitřním parapetem hloubky přes 30 cm, jaký častěji vídáme spíše u starších staveb. Poněvadž místnost nebyla přímo vytápěná, nebylo zapotřebí parapet vybavit ani drážkou pro sběr kondenzátu. 20

21 14. Pohled z exteriéru. Průběžný parapet tvoří výrazný dekorativní prvek fasády. 21

22 Pohled z interiéru

23 16. Detaily spodní části okna: okapnice, parapet a rám se sběrnou drážkou. Okapnice je částí okna nejvíce namáhanou povětrností. 17. Zapadací plech pro jazýček půlolivy. Kovové těsnění není původní.

24 1:10 Pohledy a řezy cm

25 1:2 Detaily cm

26 2 Lokalita: Dvoukřídlé okno Datace: 1934 Činžovní vila, Praha, Na Babě 25 Jeden z nejjednodušších typů špaletového okna představuje toto dvoukřídlé otvíravé okno. Ve funckionalistické architektuře se s ním setkáme častěji u úsporných staveb, paradoxně nikdy nebyl vybaven ústředním topením a v nice se tak nachází sekundárně instalované plynové topidlo. případně u místností s omezenými prostorovými podmínkami jako např. kuchyní nebo šaten. Od starších dvoukřídlých oken se odlišuje především nečleněnými křídly a pak přeci jen poněkud větší šířkou, danou možnostmi železobetonového překladu. V tomto případě má okno téměř čtvercové proporce, které jsou pro dvoukřídlá okna v období funkcionalismu charakteristické. Okno je vybaveno dobově typickým kováním v provedení z bílé mosazi. Tvoří jej dvě olivy a nárazník na klapačce vnějšího křídla. Mimo to je okno vybaveno kováním železným, a to zejména dvěma záskočkami, sloužícími k zajištění vnějších křídel v otevřené poloze, a pak zmíněnými závěsy, rohovníky a rozvorovými tyčemi. Dovnitř otvíravá křídla se zajišťují rozvorovými tyčemi do skob a ovládají olivou. Vlysy křídel jsou zcela nezdobené, pouze mají zaoblené hrany a mírné zešikmení v části klapačky. Jsou profilovány standardním způsobem do jedné polodrážky. Spodní vlysy mají polodrážky dvě a jsou navíc opatřeny okapnicí se zespoda vyfrézovanou drážkou. V rozích jsou křídla ještě tradičním způsobem ztužena železnými rohovníky. Každé křídlo visí na třech zadlabaných závěsech s půlkulovou hlavou, velice typických pro dané období. Zasklena jsou běžným sklem tl. 2 mm pomocí sklenářského tmelu a kovových příchytek z vnější strany. Okenní špaleta je deštěná a vytváří v horní části prostor pro roletu; za tím účelem má horní vlys vnitřního rámu větší výšku. Dolní vlys vnějšího rámu je pak typickým způsobem opracován pro lepší odolávání povětrnosti - jeho horní plocha je zčásti zešikmená směrem ven a v jeho polodrážce je vytvořena ještě půlkulatá drážka s výtokovými otvory na vnější parapet. Stejné půlkulaté drážky najdeme také na svislých částech rámu, kde slouží k usměrnění případné zateklé vody. Celek rámu je zasazen do zalomeného otvoru s připojovací spárou zevnitř typicky krytou lištami. Jelikož je parapetní vyzdívka nepatrně tenčí než obvodová zeď, vzniká pod vnitřní parapetní deskou mělká nika. Dům ale 26

27 20. Pohled z exteriéru 21. Pohled z interiéru

28

29 22. Detaily parapetu se skobami. V pozadí je vidět také úhelníky na křídlech oken a sběrný žlábek na kondenzát v meziokenním deštění. 23. Roletová schránka

30 24. Okenní záskočka je zadlabaná v parapetním deštění a funguje na jednoduchém principu pružiny. Okenní křídlo má dole malý kovový nárazník, který se o záskočku zachytí. 25. Detail křídla. V rohu spojeno na dvojitý čep, i tak ale má ještě ztužující rohovníky.

31 26. Typický okenní závěs 27. Oliva z bílé mosazi

32 1:10 Pohledy cm

33 1:10 Řezy cm

34 1:2 Detaily cm

35 1:2 Detaily cm

36 3 Lokalita: Čtyřkřídlé okno Datace: 1938 Nájemní dům, Praha, Zelená Pohled z exteriéru 33. Pohled z interiéru Horizontální špaletové okno členěné na několik dovnitř otvíravých křídel v řadě vedle sebe patří mezi nejtypičtější okenní výplně ze stavební produkce třicátých let. Rámy bývají různými způsoby členěny sloupky, čímž rozdělují okno buď na samostatná křídla zajištěná půlolivami, nebo na dvojici křídel s klapačkou zajištěnou společným rozvorovým drátem s olivou. Tento příkladu ukazuje okno čtyřkřídlé. Za jinou variantu tohoto typu lze považovat Kování patří k běžné dobové produkci. Zahrnuje olivy, půlolivy a nárazníky, vše z bílé mosazi. Jsou přichyceny originálními vruty s čočkovou hlavou, taktéž z bílé mosazi. Do výbavy kování patří ještě také ocelové okenní záskočky, zadlabané ve špaletě, a ocelové skoby pro zajištění rozvorových tyčí. Skoby jsou zcela skryty klapačkou, takže se při zavřeném okně pohledově neuplatňují. také velmi častá trojkřídlá okna, a rovněž vzácnější pěti- či dokonce šestikřídlá okna. Časté jsou také varianty, kdy je do rámu ještě přidán mezi dva ze sloupků poutec vydělující horní ventilační křídlo, ty je lze ale považovat také za samostatný typ. Toto okno je rozděleno symetricky dvěma sloupky na dvojkřídlo uprostřed a dvě jednotlivá křídla po stranách. Špaleta má poměrně standardní šířku 16 cm, přičemž oproti starším typům oken je v její horní části integrován prostor pro bubnovou roletu. Ve spodní části špalety také najdeme žlábek pro shromáždění kondenzátu vnějších křídel. Rám je zalícován s vnitřním lícem zdiva a připojovací spára je z interiéru překryta lištami. K rámu náleží ještě zakulacený vnitřní parapet, který výrazněji vystupuje v místě radiátorové niky. Parapet je podepřen ocelovými konzolami, přičemž je pozoruhodné, že ačkoli jedna z konzol byla v minulosti odřezána, neprojevilo se to nijak na jeho stabilitě. Křídla jsou sestavena s hladkých profilů s mírně zakulacenými pohledovými hranami s jednou polodrážkou. K nim se v místě styku křídel přidávají klapačky z vnější i vnitřní strany. Vnější křídla jsou opatřena dřevěnými okapničkami lichoběžníkového průřezu s vyfrézovanou drážkou ve spodní straně pro odkap vody. Okapničky jsou navíc ještě seshora oplechovány, možná až dodatečně. 36

37

38

39 34. Detail parapetu se sběrnou drážkou pro vodu kondenzující na vnějším skle. Díky jednoduchému dodatečnému těsnění ale ke kondenzaci ani při mrazu nedochází. 35. Aby mohla klapačka pohledově zcela zakrýt skobu, má větší přesah, který je opatřený výdlabem. Takto sofistikovaně je skryta skouba pouze dole.

40 36, 37. Detaily kování. I když má oliva větší příchytné šrouby, ty slouží jen k uchycení štítku. Samotná oliva je pevně spojena s rozvorovým mechanismem a nelze ji na rozdíl od půlolivy demontovat.

41 38. Detail nárazníku. Tento konkrétní typ se objevuje u většiny zdokumentovaných oken. 39. Konzola podepírající parapet. Přestože její dvojče na druhé straně již chybí, na stabilitě parapetu se to neprojevilo.

42 1:10 Vnější pohled cm

43 1:10 Vnitřní pohled cm

44 1:10 Řezy cm

45 1:2 Detaily cm

46 1:2 Detaily cm

47 4 Pětikřídlé okno s ventilací Datace: Lokalita: Rodinný dům, Brno, Nový Lískovec Vložením poutce a přidáním ventilačního křídla mezi oba sloupky do okna z předchozího příkladu vznikne toto pětikřídlé ventilační okno, typ, který nacházel uplatnění nejčastěji na obytných stavbách. Zde bylo okno použito pro hlavní obytný pokoj při nástavbě staršího domu. Jinou alternativou tohoto typu jsou okna, kde je ventilační křídlo vloženo do krajního pole, případě i do obou, a má potom šířku odpovídající jednomu otvíravému křídlu. Ventilační křídla jsou sklopně-výklopná, tzn. vnitřní křídlo se sklápí dovnitř a vnější vyklápí ven. Výhodou takového uspořádání je, že lze teoreticky větrat i za deště, nevýhodou pak to, že výklopné křídlo lze hůře utěsnit a jeho dobré dovírání závisí na precizní funkci vyklápěcího mechanismu ventilačních nůžek. U tohoto okna (stejně jako u okna v následujícím příkladě) se nůžky zachovaly již jen v torzu 01], což částečně vypovídá i o životnosti tohoto mechanismu otvírání. Ventilační křídla nejsou ovládána pákou nebo táhlem, ale pouze v horní částí umístěnou pružinovou zástrčí. Takové řešení je jednodušší a levnější, ale neumožňuje snadnou obsluhu křídel. Paradoxně tak na okně celkově jednodušším najdeme detail složitější. Lze to vnímat jako ilustraci tehdejšího individualizovaného způsobu výroby, kdy jednotlivé truhlářské firmy sledovaly dobové trendy, ale interpretovaly je vždy s určitým individuálním vkladem, podle svých zkušeností a preferencí. U tohoto okna došlo v roce 2014 k úplnému přesklení 02]. Do vnitřních křídel byla vložena skla tl. 3 mm, do vnějších izolační dvojskla tloušťky 4 mm s 14 mm mezerou vyplněnou kryptonem, jejichž deklarovaná hodnota U je 1,0 W/(m2 K). Vložení dvojskel si vyžádalo drastické rozšíření původní polodrážky o 2 cm, což vzhledem k zešikmené profilaci vlysu zredukovalo i jeho celkovou výšku. Přesto po šesti letech není na křídlech patrná deformace a neobjevily se žádné problémy s jejich dovíráním, i když pro úplnost je nutné uvést, že nejsou otvírána často. Ostatní řešení okna je velice podobné jako u předchozího příkladu, s tím rozdílem, že většina detailů je provedena jednodušeji. Rám není vybaven roletovou schránkou, takže konstrukce deštění je v horní části provedena pouze z jednoho prkna. V dolní části zase parapetní deštění postrádá kondenzační žlábek. Spodní vlys rámu nemá polodrážku, a adekvátně tomu najdeme pouze jednu na spodním vlysu křídel. Dalším zjednodušením je, že spára rámu se zdí není z vnitřní strany olištována. Jedinou výjimku z tohoto trendu zjednodušení tvoří okenní vlysy, které nesou na vnitřní straně ozdobnou profilací. 01] Nůžky zobrazené ve výkresech neodpovídají přesně původní situaci; ukazují spíše řešení ideové, typické. 02] Řezy vždy u každého křídla zobrazují oba stavy, s původním i s novým zasklením. Rozhraní označuje dělící čára v ose křídla. 47

48 45. Pohled z exteriéru. Ostění okna je obloženo opaxitovými obkladačkami, velice typickým materiálem této doby. 46. Pohled z interiéru

49

50 47. Dvojsklo vložené do původního křídla. Tmel z vnitřní strany zakrývá vysoký rámeček dvojskla. 48. Dvojsklo zvenku. Křídlo má místo okapnice jenom plech - je možné, že jde o úpravu související s přesklením.

51 49. Torzo rozpěrných nůžek, které původně umožňovaly otvírat obě ventilační křídla současně. 50. Zástrč k otvírání původně obou ventilačních křídel najednou.

52 51, 52. Detaily kování

53 1:10 Vnější pohled cm

54 1:10 Vnitřní pohled cm

55 1:10 Řezy cm

56 1:2 Detaily cm

57 1:2 Detaily cm

58 1:2 Detaily cm

59 5 Čtyřkřídlé okno s ventilací Datace: Lokalita: Rodinný dům, Brno, Rybnická Jiným velice častým typem okna s větracím křídlem je okno čtyřkřídlé. Vznikne tak, že okno okapnice ze dřeva původně mělo a ztratilo je teprve při instalaci dvojskel. se do jednoho z polí - obyčejně toho menšího - u trojkřídlého okna vloží poutec, který vymezí sklopné či výklopné ventilační křídlo. To pak zabírá obvykle poslední čtvrtinu výšky okenního pole. Pokud je trojdílné okno v provedení se dvěma sloupky, je poutec typicky vložen mezi ně. Okno v tomto příkladě reaguje na stísněné půdorysné podmínky při dostavbě staršího domu a má tak poněkud atypicky úzké rozměry. Obyčejně se u tohoto typu okna setkáme s větší šířkou křídel a převážně horizontálními proporcemi. S takovým horizontálním trojdílným oknem - ať již s ventilačním křídlem nebo bez něj - se lze velice často setkat na venkově, kde již od třicátých let při adaptacích starších domů nahrazovalo stará úzká okna. Největšího rozmachu dosáhl tento proces v padesátých a šedesátých letech, kdy drasticky pozměnil tvář našich vesnic. Okno je součástí stejné stavby jako v předchozím příkladě a velice pravděpodobně bylo vyrobeno ve téže době nebo alespoň stejnou truhlářskou firmou. Platí pro něj tytéž charakteristické rysy jako některá konstrukční zjednodušení na jedné straně a použití ozdobných vlysů na straně druhé. Mechanismus ventilačního křídla je stejně jako u předchozího sklopně-výklopný a i zde se dochoval jen v nefunkčním torzu. Drobné rozdíly najdeme u kování - je použit mírně odlišný typ olivy s menším štítkem a rozvorový uzávěr dvou křídel v sobě navíc kombinuje funkci olivového jazýčku, takže křídla jsou zajištěna i vzájemně vůči sobě. Toto okno také na rozdíl od předchozího nebylo novodobě přeskleno na izolační dvojskla. S tím může souviset přítomnost dřevěných okapnic u spodních vlysů vnějších křídel, které u většího okna chybí a jejich funkci nahrazuje jenom plech. Je možné, že i druhé 59

60 59. Pohled z exteriéru. Jelikož má okno k dispozici jen omezenou plochu fasády, je netypicky úzké.

61 60. Pohled z interiéru. Parapetní zeď má radiátorovou niku, což je ve funkcionalismu časté řešení. Docílí se tím dokonalejší architektonické čistoty prostoru, ale částečně se také sníží účinnost radiátoru, poněvadž nika omezí proudění ohřívaného vzduchu.

62 61. Detail špalety a ozdobné profilace na křídlech 62. Oliva kombinovaná se zapadacím jazýčkem

63 1:10 Pohledy cm

64 1:10 Řezy cm

65 1:2 Detaily cm

66 1:2 Detaily cm

67 1:2 Detaily cm

68 6 Lokalita: Šestikřídlé okno s poutcem Datace: 1930 Nájemní dům, Praha, Zelená 17 Toto typické okno architektury dvacátých let představuje nejstarší typ v přehledu a zde je reprezentováno na příkladu domu, který nelze označit jako funkcionalistický a patří spíše do poměrně širokého proudu puristické, avšak jinak ještě tradičnější architektury. Své místo si zde nicméně zaslouží, jelikož používání tohoto typu oken přetrvávalo s různými variacemi (např. posunutí polohy poutce doprostřed okna nebo náhrada některého Kování na zdokumentovaném kusu okna není dochováno originální a je nahrazeno současnými historizujícími výrobky. Z jiných oken v témže objektu je ale patrné, že původně šlo o mosazné půlolivy moderního tvaru, jaký byl často k vidění u oken i z pozdější doby (viz např. okna č. 2, 5). Mimo ně je ještě okno vybaveno také kovovými záskočkami, které jsou ale rovněž nepůvodní. z otvíravých horních křídel za výklopné) v celém meziválečném období - i když u architektury vysloveně avantgardní bychom jej nenašli. Proporčně a způsobem členění je tento typ blízký oknům, jaká se objevovala v architektuře secese a moderny, avšak oproti nim se zjednodušuje a upouští od výtvarného dělení křídel na menší tabulky nebo většiny dekorativních prvků. Špaletové okno zhruba čtvercových proporcí je rozděleno dvěma sloupky a průběžným poutcem v přibližně dvou třetinách výšky na šest samostatně otvíravých křídel. Horní křídla nejsou vybavena - jak začalo být u pozdějších typů oken běžné - nůžkami, táhly nebo jinými mechanismy usnadňujícími ovládání, a jsou stejně jako spodní zajištěna jazýčkem a otvírána běžnou půlolivou (spodní po dvou). Vlysy křídel mají standardní profilaci s jednou polodrážkou, s výjimkou spodních, které mají polodrážky dvě a jsou ještě navíc doplněny o dřevěnou okapničku. Vlysy jsou zdobeny dekoratvní profilací ze strany interiéru, což je posledním pozůstatkem u starších oken běžné bohaté řezbářské výzdoby. Podobně najdeme na křídlech další tradičnější prvek, železné úhélníky ztužující křídla v rozích. Naopak u okna nenajdeme žlábek pro sběr vody ve spodním vlysu rámu ani v parapetním deštění, který se u novějších typů oken již obvykle objevuje. Špaleta je vybavena ještě truhlíkem pro roletu v prostoru nad křídly. 68

69 68. Pohled z exteriéru

70 69. Pohled z interiéru. Kování je novodobé a není z mosazi, má pouze povrchovou úpravu v této barvě.

71 70. Detail špalety a ozdobné profilace na křídlech. Záskočka je nepůvodní. 71. Detail křídel. Na spodním je pod lakem patrný ztužovací úhelník.

72 72. Typický okenní závěs 73. Detail poutců a okapnice. Vnější poutec je znatelně masivnější, aby vznikla dostatečná rezerva pro otvírání a vysazování vnějších křídel.

73 1:10 Pohledy cm

74 1:10 Řezy cm

75 1:2 Detaily cm

76 1:2 Detaily cm

77 1:2 Detaily cm

78 7 Zdvojené okno Datace: 1932 Lokalita: Winternitzova vila, Praha, Na Cihlářce Pohled z exteriéru 80. Pohled z interiéru Okna použitá ve Winternitzově vile navržené Adolfem Loosem se řadí mezi nejpokrokovější a technologicky nejvyspělejší typy z přehledu, a v lecčems předjímají vývoj, který se u běžné produkce oken plně projeví teprve o desítky let později. Na první pohled z dálky působí téměř identicky jako okna v o rok starší a slavnější vile Müllerově. Ta jsou však tradičině špaletová, zatímco ve Winternitzově vile jsou vnitřní a vnější křídla spojena v jeden celek. Vzniká tím okno zdvojené, typ, který v produkci třicátých let není ještě zcela běžný a široce se začne v architektuře uplatňovat teprve po druhé světové válce. Obě křídla mají nápadně odlišné zasklení - zatímco vnější je členěno horizontálními příčlemi na drobné tabulky, pro Adolfa Loose typickými, vnitřní je zaskleno jedinou velkou tabulí. Tato tabule je připevněna zasklívací lištou z vnitřní strany, zatímco vnější tabulky používají tradičnější sklenářský tmel. Liší se také vlysy obou částí spojeného křídla. Vnitřní má typickou jednu polodrážku a vnější je rovný, oproti prvnímu ale má menší výšku. Tento odskok vytváří ve výsledném profilu polodrážky dvě. U spodních vnějších vlysů vytváří ještě další polodrážku okapnice, takže spodní celkový vlys sdruženého křídla má polodrážky tři. Tento příklad ukazuje pětikřídlé okno, které se ve vile nachází v důležitých obytných prostorech. Konstrukčně obdobná, avšak v jiných rozměrech se také ve vile objevují okna s balkonovými dveřmi, trojkřídlá, nízká v posledním podlaží a rovněž vysoká okna zimní zahrady, sestavená vlastně ze dvou trojkřídlých rámů nad sebou. Okno v tomto příkladu je vybaveno ještě navíc drobným ventilačním křidélkem v horní části. Na okně najdeme značně atypický druh kování, mechanismus tzv. válečkového uzávěru na prostředním samostatném křídle. Křídlo není zajištěno klasickými jazýčky, nýbrž třemi čepy (válečky) na boku křídla, které se pohybují nahoru a dolu a zapadají do protikusů v rámu. Díky tomu je křídlo ovládáno jedinou olivou místo obvyklých dvou a obsluha je tak pohodlnější. Používání tohoto druhu kování se později rozšířilo více, ale na počátku třicátých let jde ještě o kování neobvyklé a velice progresivní. Z ostatního kování pak Rám je sestaven z profilů se dvěma polodrážkami a dělen svisle dvěma sloupky, které vymezují uspořádání křídel na dvě dvojkřídla po stranách a jedno samostatné křídlo uprostřed. Rám je vsazen do zalomeného ostění přibližně v polovině tloušťky zdi a najdeme na okně skoby a rozvorové tyče nebo elegantní olivy a půlolivy z bílé mosazi. I rozvora je mírně atypická tím, že kombinuje funkci zapadacího jazýčku, podobně jako u okna č. 5. připojovací spára je zevnitř skryta lištami. K rámu je přisazen cca 25 cm široký vnitřní parapet, který překrývá radiátorovou niku pod oknem. Důmyslné řešení představuje žlábek s výtokovými otvory ve spodním profilu rámu, sloužící k odvedení zateklé vody. Nejpozoruhodnějším prvkem okna jsou již zmíněná spojená křídla. Každé sestává z křídel dvou, která jsou na jedné straně spojena drobnými skrytými závěsy. Na protější straně udržují křídla v zafixované poloze tři ocelové jazýčky, které lze odjistit a spojené křídlo rozevřít. Vnější z křídel je také možné zcela vysadit. 78

79

80

81 81. Otevřené celé křídlo 82. Rozevřené křídlo. Vnější je drobnými panty zavěšeno na vnitřním.

82 83, 84. Válečkový uzávěr, progresivní a v roce 1932 nový způsob uzavírání okna. Vlevo vlastní uzávěr, vpravo zapadací plech na sloupku. Na levém obrázku je také vidět páčka pro odjišění spojených křídel.

83 85. Odjištěněná páčka zdvojeného křídla. 86. Detail olivy 87. Drážka s výtokovým otvorem ve spodním vlysu rámu

84 1:10 Vnější pohled cm

85 1:10 Vnitřní pohled cm

86 1:10 Řezy cm

87 1:2 Detaily cm

88 1:2 Detaily cm

89 8 Šestikřídlé okno s ventilací Datace: 1946 Lokalita: Poštovní ústředna Dejvice, Praha, Kafkova Pohled z exteriéru 94. Pohled z interiéru Toto okno pochází ze samotného závěru funkcionalistické epochy a reprezentuje vývojově pozdní podobu špaletového okna. Jeho rám je členěn středovými sloupky symetricky na dvě části s identickým uspořádáním křídel, přičemž mezi sloupky je ještě fošna, která prostor rámu fyzicky rozděluje. Oba takto vzniklé rámové segmenty jsou pak shodně Netypický je u okna spodní vlys rámu, který nemá horní rovinu zkosenou. Případnou zateklou vodu má zjevně řešit pouze odvodňovací drážka v rámu, v tomto případě znatelně mohutná. Vlys je ve spodní části zeštíhlen, aby vytvořil přesah pro skrytí horního ukončení parapetního plechu. členěny poutcem v přibližně třech čtvrtinách výšky, který vymezuje uspořádání křídel. Ve spodní části se nachází dvě dovnitř otvíravá křídla, uzavíraná tzv. válečkovým uzávěrem a ovládaná olivou, v horní části křídla sklopná. Ta se v obou částech rámu liší podle způsobu otvírání: pravá (při pohledu z inteiéru) jsou spřažena rozpěrou a ovládána pákou, levá se pak otvírají samostatně a zajišťují standardními půlolivami. Z vnitřní strany je rám olištován, čímž je pohledově skryta spára se zdivem. K rámu zevnitř přiléhá také mělký parapet hloubky necelých 7 cm. U kování stojí za pozornost zejména uzavírání hlavních otvíravých křídel, která jsou podobně jako u příkladu z Winternitzovy vily zajištěna válečkovým uzávěrem. V tomto případě ale kování navíc přebírá roli klasické rozvory, která zajišťuje kířdlo nahoře a dole do rámu. Jde o hybridní mechanismus, kde dvě rozvorové tyče současně nesou uzavírací válečky. Křídla jsou tak fixována do rámu a ještě vzájemně vůči sobě, což poskytuje velice dobré utěsnění. Jelikož válečkové tyče jsou ve vlysu a ne v klapačce, pohybují se vlastně v úrovni rámu, nikoli před ním, jak bývá běžné. Okno je tak místo skob vybaveno zadlabanými Na budově pošty se nachází také obdobně řešená okna, sestavená však ze segmentů tří místo dvou, čímž vzniká okno devítikřídlé, a rovněž okna, která jsou doplněna o sklopná ventilační křídla i v dolní části. zapadacími plechy. Z ostatního kování již na všech oknech není dochována kompletní originální výbava, přežívá však dostatek příkladů, aby ji bylo možno její původní podobu zrekonstruovat. Již zmíněné olivy a půlolivy jsou stejného designu, jaký byl populární již v předválečných letech, nejsou však již odlity z mosazi, nýbrž z hliníku. Z hliníku jsou Nápadná je velice malá hloubka meziokenní špalety, která dosahuje pouze 13 cm. Úzká špaleta je zřejmě důsledkem tlaku na úsporu materiálu a předznamenává vývojový přechod z tradičních špaletových oken na pozdější zdvojená, Ve stejné souvislosti najdeme na okně několik příkladů zjednodušení a úspory na konstrukci. Patří k nim například detail vyrobeny také sporadicky uchované okenní nárazníky na vnějších křídlech. Zbývající kování je ocelové. Jde o běžné závěsy, rozpěry, táhla a madla ventilačních křídel, a pak ve špaletě zadlabané okenní záskočky. Zajímavá je jejich instalace v pootočené poloze o cca 10, díky čemuž lépe odpovídají úhlu otvíraného vnějšího křídla. styku křídel, kde je klapačka pouze z vnější strany. Uzavírací kování je tak místo klapačky umístěno přímo ve svislém vlysu křídla a z interiéru je viditelná svislá spára mezi křídly. Další zjednodušení představuje spodní vlys vnějšího křídla, který nemá obvyklou dřevěnou okapnici, jejíž roli přebírá pouze tenký plech. 89

90

91

92 95. Otevřená ventilační křídla a ocelové lano, které je ovládá. 96. Detail špalety s netypicky natočenou záskočkou

93 97, 98. Válečkový uzávěr je kombinován s rozvorou, takže křídlo se zafixuje současně do souseda a nahoře a dole do rámu.

94 99, 100, 101. Detaily originálního kování: madlo pro otevření ventilačních křídel a hliníková oliva a nárazník. Patrný je také detail styku křídel, kde chybí vnitřní klapačka.

95 1:10 Vnější pohled cm

96 1:10 Vnitřní pohled cm

97 1:10 Řezy cm

98 1:2 Detaily cm

99 1:2 Detaily cm

100 1:2 Detaily cm

101 9 Pásové okno Datace: Lokalita: Nájemní dům, Praha 108. Pohled z exteriéru 109. Pohled z interiéru V jednom z typických pražských funkcionalistických činžovních domů pro movitější klientelu se zachovaly poslední kusy těchto precizně provedených zdvojených pásových oken. Tak jako samotná stavba, tato okna reprezentují vyšší třídu architektonické vybavenosti, náročnou v celkovém řešení i v provedení detailu. Okna jsou součástí mělkého arkýře probíhajícího přes více jak polovinu šířky hlavního průčelí domu. V něm je osazeno rohové pásové okno, které celý arkýř ode zdi ke zdi obíhá. Celek okna je sestaven z identických dvoukřídlých segmentů vymezených sloupky a úzkých, pevně zasklených na té straně, kde přiléhá k vnitřnímu. V celkovém profilu tak vzniká drážka, do níž lze ukrýt drobné závěsy vnějšího křídla. Rám okna je vyroben z běžných vlysů, a jak bývá u zdvojených oken nutné, značně mohutných. Zajímavá je úprava spodního vlysu. Jeho polodrážka bývá obvykle blíže vnitřnímu líci, aby do ní nemohla zatékat voda ze svislých vlysů. Zde je ale profilována identicky jako svislé vlysy, které mají stejně jako spodní drážku pro sběr vody. V rámu tak vzniká spojená soustava, která jedním systémem odvádí veškerou zateklou vodu výtokovými otvory dole. částí postranních. Jelikož vnitřní prostory jsou rozděleny v každém patře na dvě bytové jednotky, střední sloupek okna je mohutnější a přiléhá k němu zevnitř dělící příčka. Na začátku zmiňovaná náročnost a nákladnost oken je patrná u několika detailů. Na první pohled upoutá, že okna nemají typický bílý krycí nátěr, ale jsou lazurovaná a opatřená Jednotlivé segmenty tvoří dvě zdvojená dovnitř otvíravá křídla, která jsou spíše z estetických důvodů členěna přibližně ve třech čtvrtinách výšky subtilní příčkou. Vnitřní a vnější křídlo nejsou pevně spojené; vnější je na zavěšeno na vnitřním a lze je tak pro účely čištění rozevřít. Zasklena jsou silnějším sklem tloušťky 3 mm, vnější křídlo běžným způsobem na tmel z vnějšku, vnitřní dřevěnými lištami. Vzdálenost mezi oběma skly je 40 mm. Naproti tomu úzké boční okno v arkýři je zaskleno pevně pouze jedním sklem, a to lištami z vnitřní strany. Ochrana proti vodě je zde vyřešena tím, že sklo bylo do polodrážky vloženo na silnější vrstvu tmelu. lakem pouze průsvitným. To je povrchová úprava prováděná jen u oken z tvrdších a dražších dřevin. Vnější strana je natřena hnědým lakem, ale je možné, že jde o úpravu sekundární. Druhým nákladným řešením je kování. Stejně jako u předchozího příkladu, uzavírání oken používá progresivní mechanismus kombinovaného válečkového uzávěru, který dovoluje ovládat křídlo jedinou půlolivou. Ta je zde navíc umístěna atypicky nízko, do výšky pohodlného dosahu. Náročná je také povrchová úprava železného kování, která je zde z bronzi. Konečně vysoký standard vybavení představují předokenní žaluzie z dřevěných lamel. Každý okenní segment má roletu samostatnou, ovládanou textilním popruhem. Buben rolety je ukryt v truhlářsky precizně provedené otvíratelné dřevěné Křídla jsou sestavena z rozdílně profilovaných vlysů tak, že vnitřní části mají jednu polodrážku a vnější žádnou. Stejně jako u příkladu z Winternitzovy vily je zde výhodně využito jejich rozdílných výšek, takže celkový zdvojený profil má polodrážky tři. Jako obvykle má dolní vlys ještě o jednu polodrážku více a je opatřen okapnicí. U tohoto okna schránce v nadpraží okna. Ačkoli toto řešení působí v interiéru velice elegantně, z dnešního pohledu je na místě zmínit, že nadpraží kvůli tomu vytváří výrazný tepelný most. Betonový překlad, i tak ochotný vodič tepla, je kvůli schránce zúžen na pouhých 10 cm šířky a navíc do samotné schránky otvorem pro žaluzii může volně vnikat venkovní vzduch. jsou ještě zvlášť upraveny boční vlysy u rámu. Vnější křídlo má další polodrážku, avšak 101

102

103

104 110. Rozevřené křídlo 111. Detail nároží

105 112. Vodící lišta venkovní žaluzie. Pomocí kovového madla lze lištu s roletou vyklopit. Patrný je také keramický obklad vnějšího parapetu Roletová skříň je provedena truhlářsky velice precizně do jedné roviny s minimálními spárami. Představuje ovšem značný tepelný most, jelikož do ní vniká vnější vzduch.

106 114. Jiný způsob zajištění sdruženého křídla než u Winternitzovy vily, fungující na principu tlačítka s pružinou Detail půlolivy 116. Detail okenní zarážky. Dole schránka pro navíjení popruhu žaluzie.

107 1:15 Vnější rozvinutý pohled cm

108 1:15 Vnitřní pohled cm

109 1:15 Řezy cm

110 1:2 Detaily cm

111 1:2 Detaily cm

112 1:2 Detaily cm

113 10 Ocelové výsuvně - sklopné okno Datace: Lokalita: Francouzské školy, Praha, Bílá Pohled z exteriéru 124. Pohled z interiéru V objektu Francouzských škol od architekta Jana Gillara, dnes budově ZŠ Bílá, se v hlavní tak oknu charakteristický vzhled. schodišťové šachtě zachovala velká ocelová okna s unikátním sklopně - výsuvným otvíracím mechanismem. Představují na svou dobu pozoruhodně progresivní výrobek a demonstrují vyspělou úroveň průmyslové výroby v meziválečném Československu. Jednoznačně nejzajímavější je u tohoto okna způsob otvírání. Každé otvírané křídlo má úctyhodné rozměry přibližně 190x170 cm. Křídlo se sklápí do interiéru, současně je však při tom vysouváno nahoru. To umožňuje promyšlený systém kování, kdy jsou závěsy na spodní Okna jsou členěná symetricky středovým sloupkem na dvě pole, jejichž spodní část zabírající přibližně čtvrtinu výšky je pevně zasklená a zbývající horní část je otvíravá. Křídla jsou členěna vodorovnými příčkami na tři tabule stejných proporcí jako spodní pevný díl, takže z dálkového pohledu otvíravá a pevná část opticky splývají v celek. Rám i křídla jsou sestaveny z válcovaných, místy také svařovaných ocelových profilů. Profily jsou uspořádány tak, že křídlo se s rámem stýká ve dvou těsnících rovinách. Ty jsou řešeny drobnými profily tvaru L a U přivařenými k rámu, do nichž se zasouvají (resp. je obkračují) příslušné protější profily na křídle. Utěsnění okna při uzavření tedy probíhá přímým stykem ocelových částí. Součástí rámu okna je žlábek pro sběr zkondenzované vody na spodním profilu. Vzhledem k velmi úsporné tloušťce parapetní vyzdívky budovy nezbyl již prostor pro vybavení okna klasickou vnitřní parapetní deskou, a tu tak nahrazuje pouze mělká rovina omítnutého zdiva. hraně křídla posuvné a pohybují se nahoru a dolu v kolejnici (která je současně těsnícím profilem). Jeho druhou součást tvoří ocelové nůžky po obou stranách křídla, které jsou při zavření okna složené v kapse v rámu. Během sklápění křídla se vysouvají a rozevírají a umožňují jej zadržet v požadované poloze. K otvírání křídla slouží páka propojená se svislou a vodorovnou tyčí na vnitřní straně rámu. Páka ale umožňuje křídlo jen zajistit nebo odjistit. K samotnému otevření je potřeba použít samostatný nástroj jako tyč nebo hák; za tímto účelem je na horním profilu křídla upevněna skoba, za kterou lze křídlo zachytit a ručně jej tažením dolů sklápět. Pro zavření křídla je pak naopak potřeba na jeho horní část tlačit. Lze předpokládat, že původně byly k tomu určené tyče pohotově připraveny u každého okna nebo alespoň na každém patře. Dnes tomu tak není, mnohé ovládací páky jsou zatuhlé a okna již dlouhé roky otvírána nejsou. Mimo to lze také samostatně otevřít vnitřní sklo jak u pohyblivého křídla, tak u pevného zasklení. Rám vnitřních skel sestává z T profilů na jednoduchých závěsech - u křídla nahoře, u spodního dílu dole - a k jeho Zajímavý je způsob zasklení. Rám i křídlo jsou zaskleny dvojitě s přibližně 7 cm širokou mezerou mezi vnitřním a vnějším sklem. Skla pevné části a vnitřní sklo křídla jsou otevření je zapotřebí čtyřhranem otočit dvěma trny a odjistit tak dvě západky. Je tak patrné, že vnitřní skla měla být otvírána jen příležitostně za účelem čištění. upevněny kovovou zasklívací lištou čtvercového průřezu do typického T profilu, přičemž lišty jsou umístěny na straně vnitřního meziprostoru okna. Jiným způsobem je upevněno vnější sklo na křídle, které je do lůžka vloženo z vnější strany a fixováno širokými plochými lištami, které se přišroubují do křídla. Šrouby jsou tím pádem zvnějšku patrné a propůjčují 113

114

115

116 125. Otevřené křídlo. K otevření je nutné chytit dlouhým nástrojem háček v horní části. Podle informace pana ředitele školy nebylo žádné z těchto oken otvíráno dlouhá léta Pojízdný závěs okna se pohybuje v jednom z profilů rámu.

117 127. Dolní zasklení je pevné, ale jeho vnitřní část lze otevřít za účelem čištění. Na fotografii je vidět také kovový žlábek pro zachytávání kondenzátu na parapetu Uzavírací mechanismus servisního křídla tvoří dvě jednoduchá zástrče, k jejichž otevření je potřeba čtyřhran.

118 129. Detail páky, která odjišťuje hlavní křídlo Detail okna z vnější strany na menším, ale jinak identickém okně v polosuterénu. Patrný je svar na profilu rámu a také přišroubovaná zakslívací lišta na křídle.