Ivo Patta. Jaké jsou možné strategie eliminace implicitního dluhu důchodového systému?

Transkript

1 IMPLICITNÍ DLUH DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU A ZPŮSOBY JEHO ELIMINACE Ivo Patta Abstrakt Přednáška definuje implicitní dluh důchodového systému a provádí jeho hrubý výpočet pro základní představu posluchačů. Následně nastiňuje čtyři moţné strategie odstranění dluhu, který vzniká v průběţně financovaném důchodovém systému. První mapuje klady a zápory prodlouţení věku ochodu do důchodu, tj. státní administrativou nejběţněji pouţívaný způsob sniţování implicitního dluhu. Druhá, spoření na důchod, zkoumá postupy pouţité penzijními fondy a následky takto provedené reformy pro jednotlivé zúčastněné subjekty. Třetí stanoví základní poţadavky na demokratickou důchodovou reformu a definuje skutečnou zásluhovost v průběţně financovaném důchodovém systému. Zabývá se podrobně důsledky a v neposlední řadě výsledky zcela nově pojaté reformy důchodového systému. V příloze je demo verze První prorůstové a propopulační důchodové reformy včetně adresy, na které je dostupná. Co je to implicitní dluh průběţně financovaného důchodového systému? Implicitní dluh si můţeme představit, jako slib státu vyplácet v budoucnosti platby (starobní důchody), na které si dnes nevytváříme ţádné rezervy (1). Podle závěrečné zprávy Bezděkovy komise analýzy potvrdily, ţe současný systém generuje v dlouhém období roční deficity ve výši 4 aţ 5 % HDP (pozn.). Porodnost pod úrovní vyrovnané populační bilance je v České republice trvale od roku 1981, to znamená 28 roků. Výpočet: 28 let. 4,5% = 126% HDP. V roce 2007 byla HDP ČR 3 biliony 530 mld. Kč. 126% HDP pak odpovídá částce: 4 biliony 448 mld. Kč. Výsledek se pak rovná sumě, kterou by důchodový systém měl mít dnes uloţenou, aby pokryl budoucí schodky bez zvyšování daní či sniţování důchodů Jaké jsou možné strategie eliminace implicitního dluhu důchodového systému? 1. Prodloužení věku odchodu do důchodu 2. Důchodová reforma na bázi soukromých penzijních fondů 3. Nastolení skutečné zásluhovosti v průběžně financovaném důchodovém systému 4. Nedělat nic 1. Prodloužení věku odchodu do důchodu Varianta prodlouţení věku odchodu do důchodu je velmi lákavá. 1

2 "Dokud se zvyšuje hranice odchodu do důchodu, tak systém vţdy přeţije" říká vrchní ředitel Jiří Král, který má důchody na starost na ministerstvu práce a sociálních věcí. Zvyšování penzijního věku je přitom naplánováno aţ do roku To znamená ujištění o funkčnosti systému do r A co pak? Potopa? Tabulka č. 1 : Přímá závislost implicitního dluhu na prodlouţení věku odchodu do důchodu (V. Kreidl, O. Schneider) Implicitní dluh penzijního systému ČR v % HDP (1997) A: Odchod v 60/53-7 B: Odchod v 62/57-61 C: Odchod v 65/65 440% 310% 170% Tabulka č.1: Závislost implicitního dluhu na věkové hranici odchodu do důchodu. První řádek platí pro stav do r. 1996, tj. odchod do důchodu v 60 letech muţi a v letech ţeny. Druhý řádek počítá s původním stop stavem od r. 2007, kdy se mělo prodluţování věku zastavit na 62 letech u muţů a letech u ţen. Třetí řádek je prodlouţením věku odchodu do důchodu jednotně na 65 let a v současné době to není varianta konečná. Optimismus ale není na místě, protože systém prodlužování věku odchodu do důchodu má jednu slabinu a dva záporné efekty. Slabinou systému jsou předčasné odchody do důchodu. V posledních letech se totiţ stav důchodového systému začal prudce zhoršovat díky zvýhodnění předčasných odchodů do důchodu a díky potvrzujícím se demografickým trendům. V podstatě došlo k tomu, ţe efekt posunutí věku pro odchod do důchodu, přijatý v roce 1996, byl zcela eliminován explozí předčasných odchodů do důchodu. Český systém se tak vydal cestou německého modelu, kde je sice oficiální věk pro odchod do důchodu stanoven zákonem, ale prakticky všichni odcházejí do důchodu předčasně, a to za výhodných podmínek. Český důchodový systém tak přichází o plátce pojištění a jeho perspektivy se rychle zhoršují. Ukazuje se, ţe zvyšování věkové hranice bez zpřísnění podmínek pro předčasné důchody nemá smysl (1). První záporný efekt se dá vyjádřit slovy: V 65 letech se na penzi netěšte. Na základě rozsáhlého průzkumu v USA (MTI/ČTK ), financovaného penzijními fondy, se došlo k překvapivým závěrům, které staví prodluţování věku odchodu do důchodu na hranici 65 let a výše do problematického světla. Problematického nikoliv pro penzijní fondy, ale pro důchodce. Analytici totiţ došli při zpracování statistických dat k poznání, ţe lidé, kteří zanechají zaměstnání aţ v 65 letech věku, většinou předčasně umírají po dvou aţ třech letech. Naproti tomu lidé, kteří odešli do důchodu v 55 letech, se velmi často doţívají aţ 80 let. Důvodem zkrácení doţití je podle lékařského zdůvodnění závěrů tohoto průzkumu skutečnost, ţe starší lidé v zaměstnání dostávají příliš zabrat. Musí dostát nárokům kladeným na mnohem mladší zaměstnance. Ke stresovým situacím nárazovým i trvalým (např. strach ze ztráty zaměstnání s vědomím, ţe v mém věku neseţenu jiné) se 2

3 navíc často přidruţí zdravotní problémy a to vše přispěje k podstatnému zkrácení délky ţivota. Druhý záporný efekt je ztráta časového prostoru potřebného pro komplexní socializaci dítěte. Mohl bych také pouţít jiné slovo, výchova. Ovšem termín socializace daleko plněji vystihuje sloţitý proces od dítěte k dospělému jedinci. Podstatou socializace dítěte je jeho uvedení prostřednictvím vztahů a citových vazeb, z nichţ nejdůleţitější roli hraje důvěra, do společenství lidí. Výsledkem optimálně zvládnutého procesu socializace dítěte pak je sociálně zakotvený člověk. Pokud socializace proběhla skutečně komplexně, pak jde o člověka dobře obeznámeného i s historickými kořeny, ze kterých vzešel. Takový jedinec nemá problém upřít jasný pohled do minulosti i do budoucnosti. Jeho komunikativnost a vstřícnost mu zabezpečuje ve společenství kde působí, dobré, bezkonfliktní postavení. Excesy za rámec běţného chování musí být u něj vyprovokovány zvenčí. Jak poznamenává trefně J. Keller: "Socializací se formuje sociální a kulturní bytost, která se i o samotě chová tak, jako by byla pod dohledem ostatních" (1). Právě zde, při socializaci dítěte, je nenahraditelná úloha prarodičů. Na kaţdodenní shon jiţ mohou pohlíţet s odstupem. Tím se pro ně otevírá daleko větší prostor pro ty druhé, coţ jsou v optimálním případě právě vnoučata. Prarodičům jiţ na nějaké té hodince nezáleţí, coţ jim umoţňuje plně rozvinout citovou i rozumovou komunikaci s vnoučaty. Tím vnáší do strohých příkazů otce či matky potřebný další prvek, náklonnost a pochopení, aby rodičovský tlak na některé z dětí nepřekročil dimenzi, za jejíţ hranicí se u dítěte začíná pěstovat zarputilost a odpor končící útěky z domova a návštěvami u psychiatra. Komunikace přes jednu generaci, komunikace mezi prarodiči a vnoučaty je právě ta, která zůstává v dětské hlavičce pevně zakódována. Na vyprávění dědečka či babičky děti nezapomenou po celý ţivot. Právě zde je nezastupitelná úloha prarodičů v procesu socializace dítěte. Právě oni mají schopnost nejlépe zaujmout dětskou mysl. Právě oni zprostředkují dítěti i poznatky o jeho původu. Prarodiče jsou sami částí minulosti, přesahující do přítomnosti. Zde je ono zapouštění kořínků do rodné hroudy. Ano, prarodiče se mohou stát klíčovými postavami při utváření vlastního Já mladého člověka. Je na nás, na naší zodpovědnosti, zda prarodičům otevřeme potřebný časový prostor. Zatím prarodičům prostor pro důleţitou spoluúčast při socializaci dítěte prodluţováním věku odchodu do důchodu naopak uzavíráme. Není jiné cesty ke kvalitní, všestranné socializaci dítěte neţ je časová preference rodičů, kteří vychovali děti, z hlediska věku odchodu do důchodu. Právě jen oni, prostřednictvím výchovy dětí, investovali mnohamilionové prostředky, ze kterých mohou oprávněně čerpat svůj starobní důchod. Právě jen oni, v úloze prarodičů, nám mohou pomoci při mnohem kvalitnější, protoţe všestrannější a hlouběji pojaté výchově dítěte, neţ je tomu v nukleární rodině. My jim potřebný čas musíme poskytnout tím, ţe jim umoţníme včas odejít do důchodu. Pokud tak neučiníme, prohrajeme dvakrát. Za prvé tím, ţe špatně provedenou důchodovou reformou nevyuţijeme hlavní faktor, který je rozhodující z hlediska dostatku dětí v populaci. 3

4 Za druhé se dočkáme toho, čeho se dočkala Amerika v letech šedesátých minulého století. Generace vychovaná v nukleární rodině a tedy bez kořenů, doslova negovala celý předcházející vývoj společnosti a zdánlivě neměnné hodnoty obrátila v jejich opak. To byl veliký a tragický pokus Ameriky s nukleární rodinou skládající se jen z rodičů a dětí. Matka mohla dát dětem lásku a vést je k dobrému. Otec mohl být dobrým příkladem pro své děti. Ve výchově dětí ale chybělo mimo mnoho jiného, především pocit sounáleţitosti s předcházejícími generacemi, jak se říká, vztah k rodné hroudě. 2. Důchodová reforma na bázi soukromých penzijních fondů Vláda premiéra M. Topolánka prosazovala důchodovou reformu na bázi soukromých penzijních fondů. Jaké to má výhody a jaké nevýhody? Takovou otázku ještě nikdo nepoloţil, proto ji pokládám právě teď. Tabulka č. 2: Důsledky důchodové reformy prosazované penzijními fondy pro jednotlivé účastníky: Pro občana Pro stát Pro banky (penzijní fondy) - penzijní připojištění 4000,- Kč/měsíc (údaj I. Foltýna z roku 2004) - bezdětného - může spořit na svůj důchod peníze, protože je nevkládá do výchovy dětí - bezdětného - plná závislost na bankovním sektoru ve stáří - snižování starobních důchodů až na životní minimum Rodič musí především vložit peníze do výchovy dětí, na penzijní připojištění mu již nezbývá Rodič bude ve stáří odkázán na dobrovolnou pomoc svých dětí, jako v rozvojových zemích - náklady miliard korun ročně na částečné vyvázání z důchodového pojištění - snižování počtů ekonomicky aktivních osob - snižování objemu vybraných daní a nedostatek peněz pro sociální účely miliard Kč ročně inkaso z penzijního připojištění - obrovské finanční prostředky pro podnikání na burzách - za jednu ekonomicky aktivní generaci (35 let) inkasují banky celkem 7 bilionů korun, v přepočtu 270 miliard euro - další zvýšení vlivu bank - snižování starobních důchodů až na životní minimum - zánik efektivní sociální sítě Populace zcela závislá na bankovním sektoru - snižování rozpočtů školství, příspěvků na zdravotnictví Úplné propojení politických a finančních kruhů Komentář k tabulce: První řádek tabulky vlevo uvádí měsíční spoření pro kaţdého pracujícího občana ve výši 4000,-Kč. Zdá se vysoké, ale plně to odpovídá očekávání penzijních fondů. V roce 2004 se Ivo Foltýn, člen Bezděkovy komise a vedoucí manaţer penzijního fondu jasně vyslovil: dosavadní průměrná úloţka 400,- Kč měsíčně je z hlediska efektu pro penzistu spořením na slanou vodu. Skutečné spoření, které zajistí doţití na úrovni současného průběţně financovaného důchodového systému, znamená uloţit desetkrát více peněz měsíčně, to je 4000,-Kč. Docela dobře situaci odhadl tehdejší premiér J. Paroubek, začal si spořit na důchod 3600 Kč měsíčně. Uvedených 4000 Kč měsíční úloţky jednotlivce představuje cca 200 miliard korun vybraných ročně soukromými penzijními fondy. Je to obrovská suma, kterou si těţko reálně dokáţeme představit. Co by se za to dalo pořídit tak, aby se uvedená suma změnila z pasiv pro občana a stát v aktiva? Odpověď je jednoznačná, investovat ji do dětí. Tím, ţe zavedeme důchodovou reformu prosazovanou penzijními fondy, sebereme daňovým poplatníkům prostředky, které representují 90 % nákladů na výchovu nové generace v desetimilionovém národě. 4

5 Podpoříme přelití 3600 miliard korun za 18 let do penzijních fondů. Musím se proto velmi naléhavě ptát: V ČEM JE PROBLÉM Problém je v soukromých penzijních fondech a jejich dlouhodobých lobbyistických tlacích na vládu. Jedná se o soukromý bankovní sektor. Jeho touha po co nejvyšším zisku daleko převyšuje to, čeho jsme svědky ve výrobním sektoru. Proto jsou finančníci schopni ovlivnit kohokoliv, aby dosáhli svého cíle obrovského bezpracného a trvalého přílivu peněz do trezorů bank, vhodných k uplatnění na finančních trzích a přinášejících tak zisk svým investorům. Samozřejmě zdaleka ne těm prvotním investorům občanům, ale především těm druhotným finančním makléřům a bankám. Chcete příklad? Zde je, jmenuje se Bezděkova komise. Bezděkova komise byla mistrovská ukázka lobbingu. Vláda návrh na ustavení komise schválila a vyčlenila z vládní rozpočtové rezervy sedm milionů korun. Bankovní lobbing současně zařídil, ţe se do závazné metodiky, podle které komise musela pracovat, dostala klausule o přednostním propočítávání peněz s tím, ţe aţ do hotových výpočtů bude dosazen člověk. V. Bezděk faktický neúspěch práce komise potvrdil tím, ţe v pátek velmi diplomaticky řekl: Ţádné z předkládaných řešení není optimální. Přeloţeno do češtiny, výsledky práce Bezděkovy komise nejsou upotřebitelné. Není divu, kdyţ se komise zabývala jen penězi, nemohla ani omylem řešit situaci člověka. Bankovní sektor měl při sledování svých cílů zejména na mysli efekt, jakým bude Bezděkova komise působit v oblasti médií. Mohu konstatovat, ţe svého cíle banky plně dosáhly. Bankéři si od té doby mohou mnout ruce, počítat miliardy uloţené na penzijní připojištění a optimisticky očekávat stovky miliard korun ročně. Kdy? Po spuštění peněţní varianty II. etapy důchodové reformy inteligentně podstrčené voličům, politickým stranám i vládě. Přímý vliv soukromých penzijních fondů na práci Bezděkovy komise je snadno prokazatelný nejméně ve třech bodech. Z hlediska jejího ustavení, závazného tematického zaměření i personálního obsazení expertní skupiny. 3. Nastolení skutečné zásluhovosti v průběžně financovaném důchodovém systému Na čem je třeba zaloţit skutečnou důchodovou reformu ve prospěch občanů a nikoliv ve prospěch bank? Nejdříve vymezím, na čem reforma zaloţena nesmí být. Nesmí být zaloţena na falešné zásluhovosti, na kdysi dávno vydělaných, zdaněných a následně na důchody našich rodičů vydaných penězích. Stručně řečeno na virtuálních penězích, které jiţ dávno neexistují! Peněz, ze kterých právě z prostého důvodu neexistence, nelze realizovat ani jednu korunu na výplaty důchodů v průběţně financovaném důchodovém systému. Základní poţadavky na důchodovou reformu: Reforma musí především trvale zajistit funkci průběţně financovaného důchodového systému. Musí proto zohlednit naprosto principiální otázku a tou je nepochybně dostatek dětí s dobrým rodinným zázemím, dětí, které budou v dospělosti sociální systém financovat. 5

6 Důchodová reforma je proto klíčovým opatřením při řešení demografického problému. Dnes to chápou i někteří politici, např. paní Michaela Šojdrová, nebo pan Petr Nečas. Návrh důchodové reformy by měl respektovat demokratické principy. Zde to především znamená dát kaţdé ţeně a kaţdému muţi ve fertilním věku moţnost volby, zda chtějí potomky, nebo dají přednost kariéře a vysokému ţivotnímu standardu a tedy děti nechtějí ani zplodit, ani osvojit a vychovat. Kolik bude důchodová reforma stát? Nesmí stát nic! Republika si to nemůţe dovolit, pokud nechce skončit státním bankrotem. Snad nám stačí sta miliardové schodky státního rozpočtu, které se kaţdoročně opakují, přes zvyšování DPH a tedy nárůst daní placených obyvatelstvem státu. Z dlouhodobého hlediska musí umoţnit rychle překonat nepříznivý demografický vývoj a zajistit budoucnost Čechů, Moravanů a Slezanů v České republice. Důchodová reforma by měla být, na rozdíl od migračních rizik, stabilizujícím faktorem. Uvedené poţadavky splňuje První prorůstová a propopulační důchodová reforma. Ta existuje v paragrafovaném znění jiţ od roku Základní princip reformy spočívá v sociálně citlivém, protoţe do dlouhého časového úseku rozloţenému vyloučení lidí, kteří nevychovali děti a tedy nijak nepřispěli na svůj důchod do průběţně financovaného důchodového systému. Postupná transformace důchodového systému je provedena v průběhu přechodného období. Jeho délku jsem spočítal na 30 let. Návrh reformy vyuţívá ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, 32, ze kterého vychází tabulka Bonusy a malusy přechodného období. Cílovým rokem by se pak stal rok 2037, kdy by rodiče o se 2dětmi odcházeli do důchodu v 64 letech, o se 3 dětmi v 60 letech, o se 4 a více dětmi v 56 letech věku, o s jedním dítětem by odcházeli do důchodu ve stejném věku jako rodiče se dvěma dětmi (z I. pilíře by pobírali poloviční důchod, další důchod by dostávali z II. spořícího pilíře), o bezdětní, kteří si na důchod přispívali do II. spořícího pilíře, by odcházeli do důchodu ve věku, který si jako klienti penzijních fondů mohou určit sami. Podle současných měřítek to bude v 65 letech. Prodluţování věku odchodu do důchodu v přechodném období u bezdětných, bude platit jen do stáří 65 let. Občané, kteří si děti nepořídí a nevychovají ani minimální počet dvou dětí v rodině, ušetří podle současných relací během 18 let, tj. do plnoletosti dětí, hodnoty reprezentující celkem 2 miliony 880 tisíc korun a na svůj vlastní důchod nevloţí do průběţného důchodového systému ani korunu. Přesto jsou na tom jako důchodci ještě lépe neţ rodiče dětí, zejména matky dětí. Matky dětí musely přerušovat kvůli dětem svoji pracovní kariéru a v průměru mají právě z tohoto důvodu niţší započitatelný příjem, ze kterého se počítá výše důchodu. Pokud v průběţném důchodovém systému je minimální nebo ţádné zohlednění počtu vychovaných dětí, tj. budoucích plátců, je masivně negativně korelován s porodností. Efekt je dokonce takový, ţe je schopen vysvětlit 80 procent pozorované hodnoty rozdílů v porodnosti napříč různými zeměmi (M. Boldrin, M. de Nardi a L. Jones, Fertilita a penzijní systém, National Bureau of Economic Research, únor 2005). 6

7 Právě zde tkví zásadní systémová chyba současného důchodového zabezpečení. Jedná se totiţ o rovinu sociální solidarity obrácenou na ruby. Rodiče dětí, kteří museli obrátit kaţdou korunu alespoň dvakrát v ruce, neţ ji vydali, se sociálně solidarizují se stále narůstající skupinou lidí bezdětných, jejichţ ţivotní úroveň je mnohem vyšší. Přesto se jim, prostřednictvím výchovy dětí, ještě postarají o jejich důchody. Právě tato systémová chyba ničí budoucnost národa v podobě klesající demografické křivky. Právě tato systémová chyba působí natolik zhoubně, ţe podle demografických prognóz zde za 50 let bude pouhá čtvrtina příslušníků mladší generace oproti stavu současnému. Je proto ţivotně důleţité nastavit systém tak, aby byly respektovány skutečné a nikoliv falešné vklady do průběţně financovaného důchodového systému. Proč ţivotně důleţité? Protoţe v posledních 18 letech jsme v průměru přišli kaţdý kalendářní den o 143 nenarozených dětí do vyrovnané populační bilance. Tabulka č. 3: Výhody a nevýhody První prorůstové a propopulační důchodové reformy : Pro občana Pro stát Pro Banky (penzijní fondy) - který pracuje a vychovává děti, nevznikne potřeba odkládat peníze na penzijní připojištění - který pracuje a vychová děti, zůstává I. pilíř státem garantovaného důchodového systému zachován, - důchodová reforma s nulovými náklady - důchodová reforma bez politických rizik - přijdou o 200 miliard korun ročně na inkasu penzijního připojištění - přijdou za jednu generaci, to je 35 let o inkaso 7 bilionů korun, - který pracoval a vychoval děti, nebude existovat ve stáří závislost na nejistém plnění soukromými penzijními fondy Každý se může sám demokraticky rozhodnout, zda vychová děti, nebo si bude spořit na důchod peníze do II. pilíře (spořícího) Přestane hrozivý nárůst implicitního dluhu, který je vyšší než hodnota výplat starobních důchodů na deset let dopředu, vztaženo k výplatám důchodů za rok Státem garantovaný systém bude zachován Důchodový věk bude záviset u obou pohlaví na počtu vychovaných dětí, na 65 let se zvýší u bezdětných - Základní opatření pro zvýšení porodnosti nad novorozenců ročně (doplňkové opatření v sociální reformě) - postupné zvyšování počtů ekonomicky aktivních osob - postupné zvyšování objemu vybraných daní, dostatek peněz pro sociální účely - budou se muset spokojit se současnými zisky v desítkách miliard korun ročně - nezvýší se vliv bankovního sektoru Populace nebude ve stáří existenčně závislá na soukromých bankách a penzijních fondech - trvalé udržení sociálního státu Nenastane úplné propojení politických a finančních kruhů Namísto komentáře k tabulce č. 3 si dovolím předloţit: Desatero důchodové reformy: Za prvé, takto pojatá důchodová reforma nepotřebuje tvorbu ţádných finančních rezerv pro transformaci důchodového systému, protoţe transformační proces neklade finanční nároky na státní rozpočet. Za druhé, stát ušetří mnohamiliardové intervenční prostředky, které by musel vkládat do metody OPT-OUT (částečné vyvázání z průběţně financovaného systému), aniţ by tím navýšil důchody. 7

8 Za třetí, reforma řeší demografický problém tím, ţe zohlední skutečnou zásluhovost v průběţně financovaném důchodovém systému. Vyjádřeno experty penzijního fondu ING, J. Rusnoka a T. Řezníčka: Řešení spočívá v tom, aby z I. pilíře byly vypláceny důchody jen těm, kteří do něj platili příspěvky. Těmito příspěvky mohou být v průběţném systému pouze děti. Jestliţe někdo spoří na individuální bázi do II. pilíře, pak jeho úspory jsou jednoznačně druhem ekonomické investice, která přinese v pozdějším období (v důchodu) jejich drţiteli ekonomický uţitek. Stejně tak můţeme konstatovat, ţe ekonomické náklady, které rodiče nesou při výchově dětí (od hygienických potřeb na začátku aţ po vzdělání při vstupu do dospělosti) jsou investicemi, z nichţ budou oba rodiče profitovat (důchod z PAYG). Za čtvrté, reforma přenese prvotní zodpovědnost za hmotné zabezpečení ve stáří ze státu na jednotlivce. Přinese tedy zodpovědnější chování jednotlivců. Za páté, kaţdý si bude moci demokratickým způsobem zvolit svoji budoucnost. Zda svoji perspektivu spojí s výchovou dětí, nebo s nepřerušovanou profesní kariérou. Za šesté, postupně a tedy sociálně citlivým způsobem odejdou bezdětní z průběţně financovaného důchodového systému. Tím docílíme jeho stabilizaci a trvalou udrţitelnost. Reforma přinese okamţité, postupně se prohlubující sniţování finančních nároků na důchodový systém. Odstraní se nárůst předčasných důchodů, který daleko přesahuje počty uváděné ve zprávě Bezděkovy komise. Za sedmé, u ţen se odstraní rizika spojená s prvním otěhotněním po 30 roce věku, spojená se zvýšenou potratovostí a sníţenou porodní váhu novorozenců. Za osmé, ve spojení se sociální reformou, dítě v rodině pracujících rodičů přestane být ekonomickou hrozbou pro své rodiče. Dítě se tak stane ze stále častěji nechtěného, subjektem vítaným. Za deváté, reforma přispěje k eliminaci implicitního dluhu důchodového systému dvojím způsobem. Jednak postupným převedením bezdětných do II. pilíře (spořícího). Za druhé, coţ je mnohem důleţitější, rozhodujícím způsobem přispěje k dostatku nově narozených dětí. Za desáté, První prorůstová a propopulační důchodová reforma je moderním, systémovým řešením. Výsledkem jejího zavedení bude dostatek ekonomicky aktivního obyvatelstva, coţ je základní podmínka pro udrţení vyrovnaného státního rozpočtu, ekonomického rozvoje a zachování sociálního státu. Aktuálně Praha - 7. října mluvčí úřadu sociálního zabezpečení Kamil Vařeka potvrdil, ţe stát zaplatil důchodcům do konce září 252,5 miliardy korun, ovšem vybral jen 232 miliard. Optimisté očekávají koncem roku na důchodovém účtu schodek 30 miliard. Rekordní propadák na důchodovém účtu způsobily společně krize a vládní protikrizový balíček z počátku roku. Vláda přitom nemá plán, jak se měsíčního schodku ve výši tří miliard zbavit. Rozpočet přesto počítá s tím, ţe výdaje na penze v roce 2010 vyrostou o deset miliard přílivem nových důchodců. Přitom neporostou mzdy a tak se ani příjmy systému nemohou zvýšit. 8

9 Příloha První prorůstová a propopulační důchodová reforma byla zveřejněna v paragrafovaném znění v roce Dostupná z adresy: Demo verze Podívejme se na problém dostatku nově narozených dětí čistě z ekonomického, nikoliv emocionálního hlediska při pouţití representativních dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Současné náklady vydané na jedno dítě za jeden měsíc v ekonomicky průměrné rodině s 1 3 dětmi representují 6352,-Kč. Počítejte se mnou: 6352,-Kč x 12 měsíců x 18 let (plnoletost) x 2 děti = ,- Kč. Jsou to data a výpočty, plně vystihující současné poměry. Právě tato částka 2 miliony ,-Kč je vkladem pracujících rodičů dvou dětí na důchod a to právě proto, ţe jediným vkladem, kterým skutečně financujeme v průběţném důchodovém systému svůj vlastní důchod, jsou dobře vychované děti - ať jiţ vlastní nebo osvojené - budoucí plátci do daňového a tedy i důchodového systému. Ekvivalentní částka při třech vychovaných dětech činí 4 miliony ,-Kč a při čtyřech dětech 5 milionů ,-Kč. Mluvím o středně příjmových rodinách, které jsou, opakuji, základem financování daní a tedy i financování důchodového pojištění. Občané, kteří si děti nepořídí a nevychovají ani minimální počet dvou dětí v rodině, ušetří podle současných relací během 18 let, tj. do plnoletosti dětí 2 a tři čtvrtě milionu korun a na svůj vlastní důchod nevloţí do průběţného důchodového systému ani korunu. Přesto jsou na tom jako důchodci ještě lépe neţ rodiče dětí, zejména matky dětí, protoţe ty musely přerušovat kvůli dětem svoji pracovní kariéru a v průměru mají právě z tohoto důvodu niţší započitatelný příjem, ze kterého se počítá výše důchodu. Pokud v průběţném důchodovém systému je minimální nebo ţádné zohlednění počtu vychovaných dětí, tj. budoucích plátců, je masivně negativně korelován s porodností. Efekt je dokonce takový, ţe je schopen vysvětlit 80 procent pozorované hodnoty rozdílů v porodnosti napříč různými zeměmi (M. Boldrin, M. de Nardi a L. Jones, Fertilita a penzijní systém, National Bureau of Economic Research, únor 2005). Právě zde tkví zásadní systémová chyba. Jedná se totiţ o rovinu sociální solidarity obrácenou na ruby. Rodiče dětí, kteří museli obrátit kaţdou korunu alespoň dvakrát v ruce, neţ ji vydali, se sociálně solidarizují se stále narůstající skupinou lidí bezdětných, jejichţ ţivotní úroveň byla podle téhoţ ČSÚ o 21% vyšší, neţ ţivotní úroveň rodin se 2 dětmi. Právě tato systémová chyba ničí budoucnost národa v podobě klesající demografické křivky. Právě tato systémová chyba působí natolik zhoubně, ţe za cca 50 let zde bude pouhá čtvrtina příslušníků mladší generace oproti stavu současnému. Návrh První prorůstové a propopulační reformy : Jaká východiska zvolit? Návrh důchodové reformy musí v první řadě plně respektovat demokratické principy, to znamená dát kaţdé mladé ţeně a mladému muţi v plodném věku moţnost volby zda mít děti, ať jiţ vlastní či osvojené, nebo si zabezpečit stáří jiným způsobem. Navrţený systém by měl zohlednit naprosto principiální otázku a tou je nepochybně dostatek dětí s dobrým rodinným zázemím, dětí, které budou v dospělosti skutečně systém financovat. Návrh musí umoţnit rychle překonat nepříznivý demografický vývoj a zajistit budoucnost Čechů, Moravanů, Slezanů i menšin ţijících v České republice. Měl by být na rozdíl od migračních rizik stabilizujícím faktorem. Při realizaci musí být návrh navíc administrativně nenáročný, aby po zavedení nezvýšil počty úředníků. V neposlední řadě musí být i sociálně citlivý. 9

10 Základní doba odchodu musí vycházet, vzhledem k prodluţování věku (u ţen o 3 roky a u muţů o 4 roky od roku 1989) z průměrného věku doţití obyvatelstva České republiky. Průměrný věk doţití, např. 78 let, má důleţitou úlohu při transformaci důchodového systému. Dělení na muţe a ţeny by mělo být opuštěno. Odporuje principům rovnosti muţů a ţen a je uplatňováno ve stávajícím systému nelogicky, vzhledem k vyššímu věku doţití ţen. Navíc se v posledních letech prodluţuje za kaţdý odpracovaný rok doba odchodu do důchodu u muţů o 2 měsíce a u ţen o 4 měsíce a tím se ze zákona postupně dosahuje poţadované rovnosti. Věk skutečného odchodu do důchodu v průběţně financovaném I. pilíři by se stanovil v závislosti na počtu vychovaných dětí. Přihlíţelo by se k dětem do počtu 4, odchovaných v rodině do dospělosti, tj. 18 let věku dětí ( do 18 let věku dětí, vzhledem ke skutečnosti, ţe jen do tohoto věku mohou rodiče ze zákona své děti ovlivnit). K dětem, které byly odsouzeny za úmyslné trestné činy trvání nad 2 roky, by se nepřihlíţelo. U neúplných rodin, by se u rodičů přihlíţelo ke skutečnosti, zda rodič, který neměl dítě v přímém zaopatření, řádně přispíval po celou dobu na jeho výţivu a to, v tomto případě, aţ do doby jeho ekonomické samostatnosti, nejpozději do 26 let věku. Ve startovním roce důchodové reformy (předpoklad rok 2007) by v souladu se zákonem č. 155/1995Sb., o důchodovém pojištění, 32, muţi odcházeli do důchodu jednotně v 62 letech, ţeny v závislosti na počtu vychovaných dětí v letech. Cílovým rokem by se pak stal rok 2037, kdy by rodiče - se 2 dětmi odcházeli do důchodu v 64 letech, - se 3 dětmi v 60 letech, - se 4 a více dětmi v 56 letech věku, - s jedním dítětem odcházeli do důchodu ve stejném věku jako rodiče se dvěma dětmi (z I. pilíře by pobírali poloviční důchod, další důchod by dostávali z II. spořícího pilíře), - bezdětní, kteří si na důchod přispívali do II. spořícího pilíře, by odcházeli do důchodu ve věku, který si jako klienti penzijních fondů mohou určit sami. Podle současných měřítek to bude v 65 letech. Přechodné období: o Podle předpisů platných před 1. lednem 1996 činila věková hranice pro nárok na starobní důchod: o u muţů 60 let, o u ţen o 53 let, pokud vychovaly aspoň 5 dětí, o 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti, o 55 let, pokud vychovaly 2 děti, o 56 let, pokud vychovaly 1 dítě, nebo o 57 let, pokud nevychovaly ţádné dítě. Zákon o důchodovém pojištění zavedl mj. postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod (dále jen "důchodový věk"). Důchodový věk pojištěnce se stanoví tak, ţe se ke kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhl shora uvedené věkové hranice, přičítají u muţů 2 a u ţen 4 kalendářní měsíce za kaţdý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dosaţení shora uvedené věkové hranice. 10

11 Zde je vyuţito ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, 32, ze kterého vychází Tabulka č. 1 Bonusy a malusy přechodného období (v měsících)". Tabulka č.2 Věk odchodu do důchodu v přechodném období (rok a měsíc), u bezdětných, kterým se průběţně načítají úspory na starobní důchod v II. pilíři, bude platit jen do stáří 65 let). Co navrţený systém vyřeší po zavedení? Přenese prvotní zodpovědnost za důchod ze státu na jednotlivce. Přinese tedy zodpovědnější chování jak jednotlivců, tak rodin. Sníţí dětskou kriminalitu navozením přímé odpovědnosti za řádnou výchovu dětí v rodině. Postupně se sníţí finanční nároky na sociální a důchodový systém, coţ povede ke zlevnění pracovní síly a zvýší obchodní konkurenceschopnost země v mezinárodní ekonomické soutěţi. Jaké budou jeho dopady z dlouhodobého hlediska? Postupné eliminování tzv. černých pasaţérů v systému důchodového zabezpečení (Jiří Rusnok 2004) v průběhu zhruba jedné generace je sociálně citlivé, navíc přinese moţnost stejně postupného zvyšování penzí a tedy zlepšení poměru mezi průměrnou mzdou a důchodem. Napomůţe se systémovým řešením k dostatečnému počtu nově narozených dětí, coţ se projeví jednak v udrţitelnosti pozitivního ekonomického vývoje a dále v zachování původního obyvatelstva. Perspektivně se doplní počty dětí a ekonomicky aktivního obyvatelstva, coţ přispěje také ke stabilizaci dalšího důleţitého systému zdravotního pojištění. Náklady na zavedení důchodové reformy: Finanční nároky na státní pokladnu nebudou ţádné, díky dostatečně dlouhému přechodnému období. Úspory plynoucí ze zavedení důchodové reformy: Státní podpora soukromého penzijního připojištění ztratí smysl a bude ukončena. Penzijní fondy budou i bez státní podpory vyhledávat a do nich investovat na stáří lidé, kteří vychovali jedno dítě a dále bezdětní, to znamená ti, kteří si nepořídili, ani neosvojili děti a tedy ţádné nevychovali. Úspory státní pokladny se dají předpokládat v řádu stovek miliard korun. Adresa autora Ing. Ivo Patta Na Šafránce 11, Praha 10, ivopatta@seznam.cz 11