Platnéřské řemeslo v 21. století

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra technických předmětů Platnéřské řemeslo v 21. století Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Radek Chlad B 7507 Specializace v pedagogice Etická výchova se zaměřením na vzdělávání Základy techniky se zaměřením na vzdělávání Ing. Marie Lounková Hradec Králové 2016

2

3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval (pod vedením vedoucí bakalářské práce) samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne

5 Poděkování Chtěl bych velice poděkovat Ing. Marii Lounkové, vedoucí mé bakalářské práce. Za její ochotu, za čas, který mi věnovala a za odborné rady, které byly pro mne neocenitelné. Dále bych rád poděkoval své rodině a přátelům za poskytnutou podporu v zpracování této práce. A Svatému Eligiovi - patronu kovářů a kovodělců za ochranu, kterou drží nad všemi lidmi, které živí černé řemeslo.

6 Anotace CHLAD, Radek. Platnéřské řemeslo v 21. století. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce. Tato práce pojednává o platnéřství, o výrobě replik středověkých zbrojí. O vývoji, kterým zbroj za staletí prošla. O technikách, nástrojích a strojích, které se dnes používají k výrobě dnešních replik. Praktická část se zabývá výrobou konkrétního kusu zbroje. Postup výroby bude doprovázen fotodokumentací jednotlivých kroků při výrobě. Cílem této práce je popsat teoretický základ platnéřství, který mohou využít mistři odborného výcviku na kovářských oborech nebo zájemci o středověkou historii. Klíčová slova: zbroj, platnéřství, výroba, replika, kovářství.

7 Annotation CHLAD, Radek. Medival armour reproduction in 21. century. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, pp. Bachelor Degree Thesis. This paper is covering wide range of techniques used in contemporary armour replicas creation process. It also debates historical development, tool range and machinery used to recreate medieval armour. Practical part of text is based around development a manufactoring process of particular armour piece and this whole procedure is completely documented. Overall goal of this text is to describe theoretical background for modern armour replication applicable in wide range of purposes including scholar, professional or living history uses. Keywords: armor, armor making, making, replica forging.

8 Obsah ÚVOD... 9 TEORETICKÁ ČÁST ČESKÝ ŠERM LARP a fantasy Scénický šerm Living Histori Reachment HISTORICKÝ VÝVOJ ZBROJE Starověké období 2000 př. n. l. 500 let n. l Řecko, Řím Raný středověk stol Vrcholný středověk století Pozdní středověk století Novověk století TECHNIKY SOUČASNÉ REPRODUKCE Čeští platnéři Používané materiály Používaná technika VÝROBA PLÁTOVÉ ZBROJE Výroba šablon Dělení materiálu Tvarování materiálu Rozdělení tváření podle teploty tvarovaného materiálu Rozdělení tváření podle strany plechu Nástroje pro tváření plechu Platnéřská kladiva Platnéřské babky Zdobení zbroje Povrchové úpravy Sestavování zbrojí Konzervování zbrojí Přidružená řemesla PRAKTICKÁ ČÁST CÍL PRÁCE A OBJEDNÁVKA ZAKÁZKY Objednávka zakázky SEZNAM POUŽITÝCH MATERIÁLŮ, NÁŘADÍ, STROJŮ A NÁSTROJŮ Seznam použitých materiálů Seznam použitého nářadí, strojů a pomůcek VLASTNÍ VÝROBA HELMY SHRNUTÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY... 68

9 Úvod Cílem této bakalářské práce je informovat veřejnost o znovuobjevování technik zapomenutého řemesla výroby středověké zbroje. Popsat jednotlivé techniky a nástroje, které se používají k výrobě dnes velmi populární plátové zbroje. Dalším cílem je vytvořit oporu pro mistry odborného výcviku v kovářských oborech, kteří by chtěli rozšířit portfolio dovedností kovářských učňů. Toto téma bakalářské práce jsem si zvolil proto, že se platnéřství věnují už mnoho let, je pro mě koníčkem i zaměstnáním zároveň. Ze začátku jsem se potýkal s velkým nedostatkem informací a návodů, jak tuto práci vykonávat. Z těchto důvodů jsem se rozhodl na toto téma vypracovat práci, která může pomoci začínajícím řemeslníkům, mistrům odborného výcviku i fandům, kteří se zabývají tímto dnes velmi populárním oborem. Teoretická část práce bude pojednávat o současných technikách výroby, o používaných strojích a zařízeních. Popíše specifické požadavky na jednotlivé části zbroje. A popíše dnes používané materiály pro výrobu plátové zbroje. Praktická část obsahuje výrobu konkrétního kusu zbroje doprovázenou fotodokumentací a slovním popisem jednotlivých úkonů. Každý úkon je doplněn o použité nástroje a časovou náročnost, kterou zabírá. 9

10 TEORETICKÁ ČÁST 1 Český šerm V současné době se setkáváme s obrovským zájmem o různé podoby rekonstruování dob dřívějších. Česká republika je tímto velice specifická, jsme jakousi celosvětovou velmocí v počtu lidí zabývající se různými podobami šermu. K velkému zlomu dochází po roce 1989, kdy se této zálibě začíná věnovat stále více lidí. K největšímu rozšíření dochází v letech , kdy šerm nabral na velké popularitě a přilákal velké množství lidí, zejména mladých. S tímto prudkým rozvojem došlo i k profesionalizaci velkého množství drobných řemeslníků, protože vzrostla poptávka po druhu zboží jako jsou: historické oblečení, obuv, nástroje, nádobí, historický nábytek, šperky, stany, skleněné výrobky, zbraně a hlavně historické zbroje. Díky tomuto nárůstu poptávky se mnoho řemeslníků specializovalo pouze na výrobu replik historických předmětů. S odstupem 5 6 století se znovu začala objevovat zapomenutá řemesla a zapomenuté techniky. To ale postavilo řemeslníky před velký problém, protože z dřívějších dob se nedochovaly žádné návody, výrobní postupy, neznáme dost dobře používané materiály ani střihy šatů. Jediné co se nám dochovalo je zlomek archeologických nálezů, a historická vyobrazení ve starých středověkých kronikách a rukopisech, případně několik náhrobků a soch. Z této nevelké základny dnešní řemeslníci vycházejí, znovu objevují to, co již bylo zapomenuto a vracejí minulost do dnešních dnů. Je nesmírně zajímavé znovuobjevovat moudrost našich předků, která řemeslníky nevyvádí z údivu. Člověk se vrací do minulosti, a nejen při výrobě, ale i později na historických festivalech a bitvách zažívá na vlastní kůži to, co historie nedokáže. To, co střepy v muzeích nevypráví, co filmy nedokážou zobrazit. Myslím, že právě v tom spočívá přitažlivost tohoto koníčku. Dnes můžeme rozdělit šermířskou scénu zhruba na 3 hlavní proudy: larp a fantasy, scénický šerm, living histori 10

11 1.1 LARP a fantasy Jedná se o velmi početnou skupinu zejména mladých lidí ve věku od 15 do 25 let. Tato skupina se zaměřuje na rekonstruování příběhů postav ze světa fantasy příběhů jako jsou Pán Prstenů, Warcraft, Zaklínač, Hra o trůny. Nejčastěji stvárňují různé postavy lidí, trpaslíků, elfů, skřetů, zombie a jiných rozličných nestvůr. Svoje kostými si vyrábějí především sami, používají jakýkoliv materiál, který se jim hodí (umělý textil, molitan, karimatky, koudel, lepící pásky, barvy, koberce). Svůj kostým občas doplní kvalitní kovovou helmou či rukavicemi, které jim poskytují základní ochranu. Jako zbraně volí (karimatkou) vyměkčené meče, sekery, kopí, které jsou bezpečné a nehrozí jimi vážné zranění. Tyto kostýmy a zbroje jsou spíše ukázkou lidové tvořivosti, zejména nevelké kvality a užitné hodnoty. I přes tyto neduhy se občas objevují velice pěkně zpracované kostýmy, které jakoby vypadly z televizních obrazovek. Je jasné, že tato skupina lidí nepřináší žádnou historickou hodnotu, a většinou ani hodnotu řemeslnou. Nicméně považuji za podstatné ji zmíňit, protože z jejich řad se často rekrutují mladí lidé, kteří se později věnují scénickému šermu nebo oživlé historii (LH). 1.2 Scénický šerm Scénický šerm je nejstarší odnoží šermu, se kterou se můžeme setkat. Jedná se nejčastěji o různé skupiny šermířů, se kterými se veřejnost setkává na různých vystoupeních, jarmarcích a hradech. V České republice je aktivní velké množství různých skupin, které předvádějí svá nacvičená vystoupení před obecenstvem a tvoří tak povědomí veřejnosti o dobách rytířů. Tyto skupiny bývají již v celku dobře vybavené. Setkáme se s dobovými stany, dobovou obuví, historickou zbrojí a železnými zbraněmi, ale i pěkným civilním oděním. Pro nezasvěceného diváka se jedná o velice zajímavou podívanou. Ale z pohledu historického to bývá ve velké sumě případů docela jinak, setkáváme se zde s neodborně vyrobeným vybavením, často se soudobými syntetickými materiály, nehistorickými střihy a se zbrojemi nevelké kvality, které neplní svou funkci. 11

12 A nezřídka se stává, že na odění jednoho bojovníka najdeme nesourodou směs oblečení a zbrojí, mezi kterými je časová propast i několika století. Nicméně na tuto skupinu lidí je už navázáno velké množství profesionálních řemeslníků, které je zásobují zbožím, i když historicky často nepřesným. 1.3 Living Histori Reachment Jedná se o poslední skupinu lidí v našem výčtů. Tito lidé se věnují historii na nejvyšší úrovni, věrně rekonstruují úzké časové období dějin (doba Karla IV., doba husitská, Dvůr Elišky Richenzy). Jako podklady pro rekonstrukce jejich kostýmů slouží archeologické nálezy, iluminace, náhrobky a sochy. Tito lidé striktně používají jen dobové materiály (len, kopřivové vlákno, vlnu, kůži). Sektáváme se zde pouze s ručně šitým oblečením, obuví a keramikou. Na festivalech můžeme pozorovat i věrné repliky stanů, lavic, postelí, kuchyňského náčiní, tábornického náčiní a v neposlední řadě i s dochovanými historickými recepty na pokrmy. Všechny předměty musí mít i vysokou užitnou úroveň, neboť jsou používány v reálném životě k účelu, ke kterému sloužily před staletími. Zrovna tak i používaná zbroj je originálním kusem řemeslné práce. Každý plát je vyrobený přesně na míru svého nositele a vypasován tak, aby nebránil v pohybu a zároveň aby zbroj byla komfortní a chránila svého nositele v boji. Protože v těchto střetech se jedná o opravdový boj, který předem nezná vítěze. Pro předejití zranění se používají zbraně sice železné, ale otupené. Tato skupina lidí klade na řemeslníky nejvyšší nároky, vyžaduje velice kvalitní výrobky spojující nároky na jejich funkčnost, dobovost i trvanlivost. 12

13 2 Historický vývoj zbroje Pro výrobce replik historických zbrojí je velice podstatné znát podrobně vývoj plátové zbroje. Počínaje antickými dobami a konče novověkem. Zbroj si prošla velice překotným vývojem a pro každé historické období je specifická. Výrobce musí tato jednotlivá specifika velmi dobře znát, aby se vyvaroval výroby zbroje, která nezapadá do své datace. V podkapitolách bych krátce nastínil vývoj historické zbroje. 2.1 Starověké období 2000 př. n. l. 500 let n. l. Nejstarší dochované vyobrazení bojovníků nesoucí kovové přilby se datuje do období sumerské říše v letech př. n. l.. Setkáváme se zde s jednoduchou přilbou chránící hlavu vyhotovenou ze slitin mědi (Mudra, 2007). Podobným vývojem procházela i Egyptská říše, Novoasyrská říše a Perzská říše, zde máme dochované zbroje zhotovené z bronzových šupinek (cca 3500 šupinek na jednu zbroj), hlavy bojovníků byly opět chráněny bronzovými přilbicemi (Mudra, 2007). 2.2 Řecko, Řím K výrazné změně ve zbroji dochází ve starověkém Řecku, řečtí vojáci, tzv. Hoplité, mají tělo chráněné dlouhým bronzovým kyrysem, který kryje jak hruď, tak záda. Holeně mají chráněné bronzovými holenicemi a hlavu chrání těžká bronzová přilbice (Mudra, 2007). Obdobným vývojem prochází i římská zbroj. Chudší vojáci jsou vybaveni kroužkovými nebo šupinovými vestami, později se setkáváme již s železnou zbrojí z překrývajících se kovových pásů nazývanou lorica segmenta (Křížek, Čech, 1999, s. 144), typickou pro pozdější římské legie (Mudra, 2007). 13

14 2.3 Raný středověk stol V této době se přesouvá naše pozornost od středomoří dále na sever, do oblasti centrální Evropy. Dochází k prudkému rozvoji ve zpracování železa, kováři dokážou zhotovovat stále dokonalejší nástroje, zbraně a zbroje. (Mudra, 2007) Obrázek 1: oděv vojáka v raném středověku (zdroj Embleton, 2007, s 6) V této době převažuje šupinová zbroj zhotovená z kovových segmentů, vývojem prochází i ochrana hlavy. Objevují se 2 základní typy helem. První je helma žebrová (vikingská) a druhým typem je helma normanská (Mudra, 2007). Žebrová helma - její základ tvořila kovová obruč lemující obvod hlavy a pásy, které vybíhaly z obruče k temeni hlavy. Prostor mezi jednotlivými pásy vykrývaly železné pláty. Po stranách byly k obruči připojeny odklopné lícnice. U přileb vikinského tipu se používal i kryt horní části obličeje s výřezy v místech očí (Mudra, 2007, s. 16.). 14

15 Normanská helma přilba kryjící horní část hlavy, sestavená buď z několika trojúhelníkových dílu snýtovaných v celek nebo vyhotovená z jednoho kusu železa. Obličej bojovníka byl chráněn nánosníkem pevná či stavitelná část přilby, vybíhající z předního okraje kolmo dolů a kryjící nos před úderem nepřátelské zbraně (Křížek, Čech, 1999, s. 175). 2.4 Vrcholný středověk století Obrázek 2: odění rytíře ve vrcholném středověku (zdroj Embleton, 2007, s. 24) Toto období je specifické drtivou převahou kroužkové zbroje takzvané brně (Křížek, Čech, 1999, s. 36). Brň byla objevena již v 5. století keltskými kmeny, ale převahy na bojištích dostala až v tomto období. Jedná se o ochranu těla zhotovenou z malých kovových kroužků, které jsou do sebe zapleteny, a pojištěny proti rozevření snýtováním. Kroužková košile měla okolo kroužků, na jejíž zhotovení bylo potřeba asi 600 m drátu (Klučina, 2004). Aby byla ochrana kroužkovou košilí efektivní, bylo nutné pod ní oblékat tlustý prošívaný kabátec nazývaný Gambeson (Křížek, Čech, 1999, s. 71 ), který tlumil údery protivníkovy zbraně (Křížek, Čech, 1999). 15

16 V této době dochází také ke vzniku prvních uzavřených helem, které chránily celou bojovníkovu hlavu. Dochovaly se nám dva hlavní typy helem. Helma kalota zdokonalený typ žebrové přílby, později opatřené i maskou kryjící obličej. Podél obvodu helmy byl připevněn závěs z kroužkového pletiva tzv. Aventail (Mudra, 2007, s. 20). Helma hrncová svým tvarem připomínala hrnec opatřený průhledy na oči a dýchacími otvory. Byla zhotovena z pěti a více plátu, které byly do sebe snýtovány (Mudra, 2007). Jezdectvo používalo speciální typ helmy nazývaný helma kbelcová. Tato helma byla velice podobná helmě hrncové. Lišila se však svojí délkou. Kbelcová helma seděla na ramenou bojovníka nikoliv na temeni hlavy jako helma hrncová. Dalším jejím zlepšením byl oblý vrchlík helmy, po kterém lépe sklouzávaly údery zbraní. Pod tento typ helmy se nosila ještě jedna drobná helma nazývaná lebka. Bojovník měl tak hlavu krytou dvěma přilbami naráz (Mudra, 2007). 2.5 Pozdní středověk století K nejmasovějšímu rozšíření plátové zbroje dochází v tomto období. Hlavním činitelem je vzrůstající význam pěšího vojska. Bitvu již nevyhrává nobilita na koních, nýbrž pěchota. S tím souvisí potřeba ozbrojit větší množství lid, a druhým faktorem je zdokonalování střelných zbraní, kroužková brň již není adekvátní ochranou proti šipkám z kuší. Z těchto důvodu se začaly kroužkové brně zesilovat plátovými doplňky, a to zejména na místech, kde zranění mohlo zanechat vážné následky. Zejména to bylo na prsou, loktech a kolenou (Mudra, 2007). Dochází také k vývoji nových typů helem. V tomto období se setkáváme s různými podobami kovových klobouků. A uzavřenými přilbami typu armet, bazcinet, šalíř a barbuta (Klučina, 2004). Okolo roku 1420 už na bojištích převažuje celoplátová zbroj. Zde už můžeme pozorovat velkou diferenciaci zbrojí. Jednotlivé zbroje se výrazně liší podle oblasti, kde byly vyrobeny. Rozlišujeme zejména 2 hlavní proudy, jedním je německá škola a druhým je škola italská (Mudra, 2007). 16

17 Obrázek 3: Německá plátová zbroj pozdního středověku (zdroj Embleton, 2007, s. 80) Německá škola Prvním velmi silným proudem výroby plátové zbroje je německá škola. Pro německé zbroje jsou typické ostré lámané hrany a linie zbroje, konce zbroje vybíhají do špiček a zdobení kanelurou (blíže kapitola zdobení). Pro německé zbroje je typická helma typu šalíř (Klučina, 2004). Italská škola Italská škola je typická zejména svou nesouměrností, levá strana bojovníka je mohutněji záplátovaná než pravá (souvisí se způsobem šermu). Zbroj působí oblým dojmem bez výrazných zlomů a hran, pro Italskou školu jsou typické helmy typu barbuta a armet (Klučina, 2004). 17

18 Samostatnou kategorií byly zbroje turnajové a reprezentační. Ty na přelomu 15/16 století dosáhly řemeslně nejvyšší úrovně a můžeme je bez pochyby prohlásit za umělecká díla (Klučina, 2004). 2.6 Novověk století Obrázek 4: novověká reprezentativní zbroj (zdroj Jean-Pierre Reverseau, 1982) Velice prudký konec éry plátových zbrojí přišel s nástupem a zdokonalením palných zbraní. Zbroj přestala být efektivní ochranou, protože nedokázala ochránit před projektily palných zbraní. Za krátkou dobu se stala zbroj spíše zátěží než výhodou (Klučina, 2004). V této době přicházíme o drtinou většinu exemplářů, neboť zbroje byli překovány na užitečnější předměty. Zbrojnice byli rozprodány lidem, kteří mistrovské kousky rozstříhávali na předměty denní potřeby. Zbroje, které se dochovaly do dnešních dnů byly ponechány jako kuriozita či výzdoba (Embleton, 2007). 18

19 3 Techniky současné reprodukce 3.1 Čeští platnéři V České republice se výrobě replik zbrojí věnuje přibližně 11 řemeslných dílen. Mezi nejvýznamnější české dílny patří firmy pánů: Klepače, Nádvorníka a Brožka, kteří patří ke světové elitě. Tito řemeslníci vytvářejí zbroje nejvyšší kvality, které jdou z větší části na export do zahraničí, zejména pak do zemí jako je Anglie, Německo, Itálie, Francie, Austrálie a Spojené státy americké. Vzdělávání platnéřů V České Republice neexistuje žádný učební obor, který by se věnoval tomuto řemeslu. Nejbližším učebním oborem je umělecké kovářství. Ale i to je platnéřskému řemeslu dosti vzdálené. Z této situace vyplývá, že každý začínající řemeslník se musí tomuto řemeslu vyučit sám, případně mít dostatek štěstí a dostat se k jednomu z mála zkušených platnéřů do učení. Ze živnostenského hlediska platnéřštví spadá do oblasti živností volných, přesněji pod obor 27 Uměleckořemeslné zpracování kovů (Příloha č. 4 k zákonu o živnostenském podnikání č. 455/1991Sb. (K 25 odst. 2)). 3.2 Používané materiály Při výrobě replik zbroje vycházíme ze standartních normalizovaných polotovarů jako jsou plechy, tyče kulaté, tyče ploché, tyče šestihranné. Jejich volba se liší podle způsobů použití na různých částech zbrojí. A podle toho na jaký druh boje si zákazník přeje zbroj používat. Mezi faktory ovlivňující vhodnou volbu materiálu patří druh použití zbroje (scénický šerm, historické bitvy, turnajové zbroje), váha zbroje, cena zbroje. 19

20 Obrázek 5: součásti zbroje (zdroj Mudra, 2007, s. 8) 20

21 Volba vhodného materiálu pro jednotlivé segmenty zbroje: Helmy Jako výchozí polotovar na výrobu helem se používají černé hlubokotažné plechy ČSN v tloušťkách od 1,5 mm, 2 mm, 2,5 mm, 3 mm. Z hlediska bezpečnosti se nedoporučuje používat kalitelný ocelový plech, v případě silného úderu hrozí prasknutí zvonu helmy a následné vážné zranění. Z tohoto důvodu se upřednostňuje hlubokotažný plech, který se tepelně nezpracovává a je stále měkký. V případě úderu dojde ke zdeformování helmy, nikoliv však k jejímu proražení. Rukavice Při výrobě rukavice je velice podstatným kritériem jejich váha, navíc ruce nejsou z hlediska zranění příliš exponovaným místem, proto při jejich výrobě volíme plechy tenčí. Vhodnou volbou jsou hlubokotažné plechy ČSN ČSN v tloušťkách od 1,2 do 1,5 mm. Další vhodnou alternativou jsou kalitelné ocelové plechy ČSN a ČSN v tloušťkách od 0,8 mm do 1 mm. Tento materiál však vyžaduje odborné vykalení ve specializované firmě, a následné popuštění na tvrdost (33 44) HRC. Tento proces však výrazně zvyšuje cenu výsledného výrobku (Řasa, Švercl, 2007). Ochrana končetin Končetiny, zejména pak horní, jsou po hlavě nejvíce exponovaným místem z hlediska úderů. Při výrobě zbroje je velice důležité klást důraz na ochranu těchto částí, neboť v místech loktů a kolen hrozí vážnější zranění. Pro výrobu částí jako jsou předloktí, ramena, stehna a lýtka volíme buď hlubokotažný plech ČSN o síle od 1,2 do 1,5 mm nebo pak kalitelný plech ČSN v tloušťkách od 0,8 mm do 1mm (materiál musí být následně tepelně zpracován!). Odlišně se navrhují části kryjící lokty a kolena, z důvodu vyššího nároku na jejich odolnost. Doporučuje se použití hlubokotažného plechu o síle (1,5 2) mm. 21

22 Ochrana trupu Pláty kryjící trup těla nepatří k příliš namáhaným částem zbroje. Nejvíce je úderům vystavena přední část tzv. kyrys (Křížek, Čech, 1999, s. 138) (především se jedná o bodné údery kopím). Pláty kryjící záda jsou zásahům vystaveny minimálně. Z těchto důvodu se používá na výrobu kyrysu hlubokotažný plech ČSN o síle (1,5 2) mm. Na výrobu lamel šorců (suknice z plátů kryjící tělo v pase a okolo kyčlí) (Křížek, Čech, 1999) a zadního dílu kyrysu hlubokotažný plech ČSN o síle (1,2 1,3) mm. Dále můžeme zvolit provedení v kaleném ocelovém plechu ČSN , pak použijeme plech o síle 1 mm na zadní plát, na šorcy pak 0,8 mm až 1 mm a na výrobu kyrysu použijeme plech o síle 1,5 mm. Spojovací materiál Celá zbroj je spojena v celek pomocí nýtů, které umožňují pohyblivé spojení jednotlivých součástí. Velikost a provedení nýtů se odvíjí od jejich použití, největší nýty ČSN mm použijeme na spojení kolenních plátů, popřípadě loketních 5 mm, výrazně drobnější nýty použijeme na spojení lamel rukavic 4 mm. Pro upevňování kožených řemínků zbroje používáme hřebík papírový velikost 40 mm (z důvodu velice široké hlavičky hřebíku která znemožňuje vytržení řemínku). Nýtový spoj bývá doplněn plochou podložkou buď v základní řadě nebo v řadě široké (pro posuvné spojení plátů). Používané nýty jsou: ocelové, mosazné, měděné. Vhodný druh nýtů je ČSN v průměrech 4 mm, 5 mm, 6 mm (Řasa, Švercl, 2007). Kůže V místech, kde není možné použití nýtu k vytvoření pohyblivého spojení částí zbroje hojně využíváme kožených řemenů. Kožené řemeny se také používají k upevňování zbroje k tělu. K upevnění zbroje je potřeba cca 28 kusů různých řemenů (záleží podle typu zbroje). Specifické jsou zbroje druhé poloviny 14. století, kdy se hojně využívalo potahování částí zbroje kůží. Samostatnou kategorii tvoří plátové kabátce, které se skládají 22

23 z velkého množství kovových komponent přišitých nebo přinýtovaných z vnitřní strany na kůži. (Klučina, 2004). Na výrobu řemínků je vhodné používat hovězí, či koňskou kůží nejvyšší kvality (hlazenku) o síle cca (2,5 3,5) mm. Pro potahování zbroje kůží je vhodná měkčí ohebnější kůže v tloušťkách okolo 2 mm. Speciální kůže se používá ke spojení šorců a pohyblivých lamel, zejména pak ramenních. Na tento druh spoje používáme velmi silnou (5 6 mm) a velmi měkkou kůži, která nám zajistí dobrou pohyblivost a zároveň dlouhou životnost. Ostatní komponenty Mezi ostatní komponenty potřebné k sestavení zbroje patří velké množství kovových přezek, v šířkách od 16 mm do 30 mm. Přezky používáme buď železné kované nebo odlévané z mosazi či bronzu. K výrobě součástí jako jsou jezdecké háky, spojovací kolíky, zarážky typu V používáme standardní normalizované polotovary kulatého, hranatého a obdélníkového průřezu. 3.3 Používaná technika Dnes máme oproti středověkým kovářům nespornou výhodu v používané technice. Práci nám nesmírně ulehčují ruční elektrické nástroje, elektrické výhně, acetylenové hořáky. Neocenitelným pomocníkem se stala i svářečka. Nicméně ta část práce, kdy musí řemeslník vzít kladivo a materiál vytvarovat, se za staletí nezměnila. V následujících řádcích si představíme vybavení kováren, které je nepostradatelné při výrobě plátové zbroje. Dělení materiálu Prvním krokem výroby zbroje je oddělení potřebného střihu z tabule plechu o standardních rozměrech (1x2) m. Pro tuto operaci používáme: nůžky ruční, pákové nůžky, úhlové brusky, vyřezávání plasmou, vysekávání. (Havlíček, 1962) 23

24 Ohřev materiálu Pro ohřev materiálu na kovací teplotu používáme: elektrické výhně vytápěné kovářským uhlím, plynové výhně, acetylénové hořáky, propan butanové hořáky (Révay, Vondruška, 2010). Tvarování materiálu Pro tvarování materiálu používáme nástroje, které se od dob minulých změnily jen nepatrně, jsou to: kladiva, kovadliny babky, přípravky, ohýbačky, zápustky (Révay, Vondruška, 2010). Broušení materiálu Požadované povrchové úpravy nebo tvarové přesnosti docílíme pomocí: pásových brusek, úhlových brusek, brusných materiálů, ručního broušení. Tepelné zpracování Vyžaduje-li materiál tepelné zpracování, kalení a popouštění, je vhodné tuto operaci svěřit specializovaným firmám. Vhodné je zejména vakuové kalení. Nechceme-li využít služeb kalíren, provedeme ruční kalení v dílenských podmínkách. Pro žíhání zakalené zbroje se dá dobře využít domácí trouba. Povrchová úprava povrchovou úpravu docílíme pomocí: natírání, černění, napouštění voskem a leštění na pulírkách (Révay, Vondruška, 2010). Kompletace Kompletace zbroje se provádí pomocí: nýtování, sesazování pomocí kožených řemenů. Je vhodné používat hlavičkáře nebo olověné destičky, aby nedošlo k poškození hlavy nýtu. 24

25 4 Výroba plátové zbroje 4.1 Výroba šablon Prvním krokem při výrobě plátové zbroje je sestavení vhodného střihu, jedná se buď o látkový nebo papírový model budoucí součásti, v případě lýtek vytváříme sádrový odlitek nohy zákazníka (lýtka má každý člověk jiná a pro dobré fungování zbroje je nutné je mít zhotovené na míru). Při výrobě šablony je nutné počítat s deformací reálného materiálu, s přídavky na rozměr, a mírami zákazníka. Výroba šablony je složitá operace, každá je svým způsobem unikátní a její kvalita se odvíjí zejména od zkušeností řemeslníka. 4.2 Dělení materiálu Druhým krokem výroby je překreslení šablony na požadovaný materiál (vhodné je použití lihových fixů, popřípadě kříd) a následné oddělení polotovaru. Dělení můžeme docílit několika možnými způsoby: Ruční stříhání nůžkami na plech Jednoduchá metoda, s jejíž pomocí jsme schopni vystřihnout požadovaný tvar, včetně křivek. Nevýhodami je fyzická náročnost, časová náročnost, možnost stříhání jen tenkých plechů do 1,5 mm a nevhodnost pro dělení větších součástí. Stříhání pákovými nůžkami Pákové nůžky nám velice usnadní dělení materiálu. Střih je rychlý, fyzicky nenáročný a umožňuje nám dělit i velice silné plechy (do 4 mm). Nevýhodou dělení materiálu na pákových nůžkách je možnost stříhání pouze přímek, s tím souvisí zvýšené množství odpadu a nutnost dokončení požadovaného tvaru buď za pomocí ručních nůžek nebo broušením. Vyřezávání pomocí úhlové brusky Pomocí úhlové brusky jsme schopni materiál přesně rozdělit, není potřeba dalšího dotvarování obrysu (pouze odjehlení vzniklých hran). Jsme schopni řezat jak tenké, tak velmi silné materiály, rovné i křivkové tvary s minimálním odpadem. Nevýhodou 25

26 tohoto způsobu dělení materiálu je velká hlučnost, vznik množství nečistot a finanční náročnost (dána spotřebou řezných kotoučů). Řezání plazmou Řezání plazmou je novým způsobem dělení materiálu, jedná se o velice rychlý způsob řezání. Nejsme nijak tvarově limitováni, můžeme vypalovat libovolné tvary. Nevýhodou je finanční náročnost, špatná jakost řezu (musíme dále opracovávat broušením) a nevhodnost pro dělení kalitelných materiálů (dochází k zakalení místa okolo řezu). Vysekávání materiálu Je nejstarší metodou dělení materiálu. Vhodná je pro nepřístupná místa, zejména pro otvory. Nevýhodou je velmi pomalá rychlost dělení, hlučnost a fyzická náročnost (Havlíček, 1962). 4.3 Tvarování materiálu Dalším krokem po vyříznutí polotovaru z plechu, je následné tvarování. K tvarování plechu dochází buď ohýbáním a nebo tváření pomocí úderu kladiv. Tváření můžeme rozdělit podle podstaty do čtyř hlavních skupin (tváření plechu za tepla, tváření plechu za studena, tváření plechu na vnitřní stranu, tváření plechu na vnější stranu). Tyto metody musíme vhodně volit podle druhu požadované součásti. A také je vhodně kombinovat, abychom dosáhli optimálního výsledku. Při nevhodném zvolení postupu tváření se vystavujeme riziku deformací, prasklin, neúměrného ztenčení materiálu a nebo nedosažení požadovaného tvaru. Vhodná volba metod tváření je dána především schopností a zkušeností řemeslníka Rozdělení tváření podle teploty tvarovaného materiálu Tvarování plechů za studena Tvarování plechů za studena je technologie, která se používá pro tvarově méně náročné součásti (různé lamely, pásky obruče). Materiál se tepelně nijak neupravuje a můžeme jej zrovna zpracovávat. Nevýhodou tváření za studena je vysoká pevnost materiálu, kterou musíme překonávat značnou silou. Dalším problémem je nízká tažnost materiálu, hrozí nám riziko prasknutí nebo protržení tvářeného plechu. Z toho vyplývá, že tváření za studena je vhodné, buď pro jednoduché součásti, a nebo jako dokončovací operace, 26

27 s jejíž pomocí vyhlazujeme povrch do požadované kvality. Mezi operace prováděné nejčastěji za studena patří: kanelování, lemování, vyhlazování. (Mudra, 2007). Výhodou této metody je její rychlost a ekonomická nenáročnost (nejsme nuceni materiál ohřívat na kovací teplotu). Materiál tváříme pomocí různých typů kladiv a přípravků zvaných babky (Révay Vondruška, 2010). Tváření plechů za tepla Tváření materiálu za tepla je nezastupitelnou metodou při výrobě zbroje. Princip spočívá v ohřevu materiálu na kovací teplotu, kdy se materiál stává velice měkkým a dá se velmi dobře tvarovat. Tuto technologii používáme pro tváření prostorově složitých výkovků jako jsou: kyrysy, helmy, loketní myšky a kolení myšky. Touto metodou docílíme hrubého tvaru výkovku, který následně zpracováváme tvářením za studena. Výhodou této technologie je schopnost vytvářet prostorově velmi složité tvary, bez rizika vzniku vnitřních pnutí a prasklin. Nevýhodami je technická a energetická náročnost (jsme nuceni materiál zahřívat). Další nevýhodou jsou časové prodlevy, které vznikají v době ohřevu a zvýšené riziko úrazu. Také nutnost dalšího dotvarovávání povrchu (Révay, Vondruška, 2010). Nástroje pro tváření za tepla jsou totožné s nástroji pro tváření za studena Rozdělení tváření podle strany plechu Dalším rozdělením tváření je podle strany, po které plech tváříme, zda tváříme na vnější stranu plechu nebo na vnitřní stranu plechu. Oba dva způsoby tváření jsou hojně využívané, ale jsou mezi nimi značné rozdíly. Zvolení správného způsobu tváření je velice důležité. Tváření na vnitřní stranu plechu Jedná se o technologii používanou při tvarování vnitřní strany plechu údery kladina a plech je položen nad prohlubní. Plech ve své podstatě vtloukáme do prohlubně a tím docílíme požadovaného prohnutí. Výhodou této technologie je její rychlost, jednoduchost, a podstatně menší nárok na zručnost platnéře. Nicméně tato technologie má svá úskalí, protože během probouchávání plechu dochází i k jeho prudkému 27

28 ztenčování. Z toho vyplývá, že tato metoda je vhodná pouze pro mělké tvary, kde ztenčení nedosáhne tak významných procent. V případě, že bychom ignorovali tento jev, může dojít k tak výraznému ztenčení, že by daná součást byla zásahem zbraně proražena a mohlo dojít ke zranění šermíře (Révay, Vondruška, 2010). Tato technologie je vhodná pro výrobu rukavic, předloktí, stehenních plátů šosů a vyrovnávání plechu po tváření za tepla. Pro tváření na vnitřní stranu plechu používáme kladiva: s kulatou nebo oblou hlavou, aby nedocházelo k zasekávání hran kladiva do materiálu. Tváření na vnější stranu plechu Tato technologie spočívá ve tváření materiálu údery kladiva na vnější hranu. Plech je položený na kovářských babkách, zejména kulovitého tvaru s průměry od 2 cm do 20 cm, k tvarování dochází ohýbáním plechu okolo výše zmíněné babky (Révay, Vondruška, 2010). Tato technologie je velice časově náročná, klade velké nároky na zručnost řemeslníka, a je ekonomicky náročná, protože materiál bývá tvářen převážně za tepla. Výhodou této technologie je, že nám umožňuje vytvářet jakkoliv hluboké součásti zejména to jsou pak: zvony helem, loketní a kolenní myšky. Při správném použití této technologie také nedochází ke ztenčování materiálu vlivem natahování, tudíž výsledná součást má plnou tloušťku materiálu a je neoslabená. 4.4 Nástroje pro tváření plechu I když základní nářadí (výheň, kovadlina) se od klasického kovářského náčiní moc neliší, kladiva a přípravky již ano. Platnéř při své práci pracuje především s kovovými plechy, které vyžadují specifické náčiní. Toto náčiní si musí zpravidla každý platnéř vyrobit sám a upravit si jej podle svých potřeb a dispozic. Na práce, které nejsou specifické, se používají běžná kovářská kladiva. Stejně důležité jako platnéřská kladiva jsou platnéřské babky, různě tvarované nástavce, které se podkládají pod tvářený materiál, a s jejichž pomocí se dosahuje specifických tvarů, jako jsou různá zaoblení, rýhy, kanely (Révay, Vondruška, 2010). 28

29 4.4.1 Platnéřská kladiva Pro výrobu plátové zbroje používáme speciální kladiva vytvořená speciálně pro tyto účely. Jsou to kladiva: tepací kladivo, ohraňovací kladivo, vykružovací kladivo, vyrovnávací kladivo vnější, vyrovnávací kladivo vnitřní. Tepací kladivo Kladiva s různě zakřivenou hlavou (zpravidla kulatou) se používají v několika velikostech, liší se poloměrem zaoblení kladiva a váhou. Používají se pro tváření za tepla i za studena a to výhradně pro tváření na vnitřní stranu plechu. Obrázek 6: tepací kladiva (zdroj: autor práce) Ohraňovací kladivo Kladivo s plochou hlavou nebo mírně zaoblenou hlavou a s ostrými hranami, sloužící k vytváření lemů na hranách zbroje. Ohraňovací kladiva se používají v různých váhových kategoriích. Jejich použití se odvíjí od síly ohraňovaného materiálu (čím silnější plech tím těžší kladivo). Vykružovací kladivo Kladivo s plochým zaobleným nosem, sloužící k tváření plechu na vnější stranu. Podle síly plechu se používají různé váhy kladiva. Obrázek 7: Zakružovací kladiva (zdroj: autor práce) 29

30 Vyrovnávací kladivo vnější kladivo s širokou plochou hlavou určené k vyrovnávání plechu z vnější strany. Vyrovnávací kladivo vnitřní kladivo s užší plochou hlavou a zaoblenými hranami, používané pro vyrovnávání plechu na kovadlině údery na vnitřní stranu plechu Platnéřské babky Jsou nástroje, které nám umožňují dosáhnout specifických tvarů při výrobě plátové zbroje, podkládají se pod tvářený materiál a údery na vnější stranu plechu dochází k ohýbání materiálu okolo babky. Babky se upevňují zpravidla do čtverhranných otvorů v kovadlině nebo se upínají do kovářských svěráků. Babky se liší svým tvarem a velikostí podle operace, která je na nich prováděna. Z tohoto hlediska rozeznáváme tyto druhy babek (Révay, Vondruška, 2010): kulové babky, válcové babky, ohraňovací babky, rýhovací babky, Psí noha. Obrázek 8: platnéřské babky (zdroj: Price, 2000, s. 84) Kulové babky Jedná se o jedny z nejčastěji používaných babek, slouží nám k vytváření vypouklých tvarů údery kladiva na vnější stranu plechu. Používáme koule o průměru od 2 cm do 20 cm, nejčastěji se používají průměry: 2 cm, 4 cm, 12 cm, a 20 cm. Tyto babky používáme při výrobě helem, koletních myšek, koleních myšek, kyrysů. 30

31 Válcové babky Přípravek válcového průřezu, nejčastěji zhotovený z různých průměrů trubek. Používáme průměry od 5cm do 15 cm. Tento typ babek používáme při tváření dlouhých válcových částí, především pak při výrobě lýtek, předloktí a kornoutů rukavic. Ohraňovací babky Jedná se o sadu několika babek s plochým obdélníkovým koncem, sloužícím k ohraňování hran plechu. Používáme ohraňovací babky v šířce konce od 2 mm do 10 mm, podle požadované velikosti lemu. Pro prohnuté lemy používáme ohraňovací babky se zakřiveným koncem ve tvaru požadovaného zakřivení. Rýhovací babky Rýhovací babky jsou velice podobné babkám ohraňovacím, s jediným rozdílem a to je jejich zakončení. Rýhovací babky jsou na konci zabroušené do vrcholového úhlu cca 60. Tento druh babek používáme pro vytváření rýh na zbroji, zejména pak na lýtkách, předloktích, kyrysech a helmách. Používají se též ke zdobení zbroje tzv. kanelováním. Psí noha Je specifický druh rýhovací babky, který je určen pro rýhování v hlubokých součástech, jako jsou helmy či kolení myšky. Psí noha se specifická svým zalomením 2 x Zdobení zbroje Po vytvarování a vyhlazení povrchu je dalším krokem zdobení zbroje. Zdobení zbroje je záležitostí pozdějších období, zejména pak druhé poloviny 15. století a 16. století. Ranější zbroje bývaly zdobené velice střídmě. Pokud nevycházíme z přímého nálezu a nevytváříme repliku zbroje, nýbrž se řídíme fantazií nebo přáním zákazníka, je důležité dbát na estetickou stránku vzhledu a vyvarovat se nevhodným technikám, či přezdobení. Výsledná práce pak může být zcela znehodnocená. Techniky zdobení vychází z doložených exemplářů a jsou to (Mudra, 2007): Rýhování (kanelování) Jedná se o techniku zdobení, kdy je na povrchu zbroje vytvořen reliéf skládající se z mnoha rýh tzv. kanel. S touto technikou se setkáváme zejména u německých zbrojí druhé poloviny 15. století a u maxmiliánských zbrojí přelomu 15. a 16. století. Výhodou této techniky je i výrazné zvýšení pevnosti takto ozdobených plátů (Mudra, 2007). 31

32 Leptání Dříve velice rozšířená technika, která se používá k vytváření různých heraldických znaků a vyobrazení na plátech zbroje. Její výroba spočívá v nanesení vrstvy vosku na povrch zbroje, do které se vyrývá požadovaný motiv. Nechráněná místa jsou vystavená působení kyseliny která vyleptá motiv do plátu (Mudra, 2007). Malba Se zdobením malbou se setkáváme zejména na helmách, nejvíce pak na helmách německých druhé poloviny 15. století. Této techniky se často užívalo na helmách nižší kvality povrchu, která se takto maskovala. Mezi časté motivy patřily heraldické znaky, úryvky biblických textů nebo rustikální motivy (Mudra, 2007). Zlacení S touto technikou se dnes setkáváme velice zřídka, pro zbroje používané v boji téměř vůbec. Nejčastějším případem zlacení byly zbroje reprezentativní, které sloužily jako demonstrace postavení a majetku zejména v 16. století (Mudra, 2007). Rytectví Často používaná technika zdobení zbroje, která spočívá ve vyrytí vzoru, heraldiky, či jiných výjevů na povrchu zbroje. K vytvoření rýh se používají tvrdá a ostrá rydla (Mudra, 2007). 4.6 Povrchové úpravy Dalším krokem při výrobě zbroje je obrábění povrchu vykovaných součástí. Po vykování a vyrovnání je povrch zbroje hrubý, posetý okujemi a znečištěný uhelným šmírem. Takto surový povrch zušlechťujeme různými technikami podle přání zákazníka. Nejčastěji používané povrchy jsou: černěný, hrubě broušený, jemně broušený, leštěný a speciální povrchy. 32

33 Černěný povrch Povrch hrubého vzhledu, černé barvy. Používaný zejména pro rané druhy helem a různých doplňků zbroje. Postup výroby: vykovaný a vyhlazený povrch zbroje nebrousíme, ponecháme ho v přírodním stavu. Povrch pouze očistíme ředidlem, abychom získali konzistentní strukturu bez nečistot, které by mohly ovlivnit proces černění. Na takto očištěný povrch se nanese souvislá vrstva oleje (motorového, rostlinného či jiného), poté se součást začne rovnoměrně ohřívat nad výhní, než se olej vznítí a vyhoří. Trvale začerněný povrch se pozná podle toho, že zmatní. Tento proces opakujeme (2-4) krát než vytvoříme souvislý černý povrch. Ten pomocí ředidla očistíme od zbytků mastnoty a považujeme za dokončený. Výhodou tohoto druhu povrchové úpravy je, že je korozivzdorný. Nevýhodou je jeho náchylnost na poškrábání a opotřebení. Hrubě broušený povrch Broušený lesklý povrch se stopami okují a stopami od kladiva. Hojně používaný a oblíbený pro svůj autentický vzhled. Výchozím polotovarem je vyrovnaný materiál s naturalistickou strukturou po kovářském zpracování. Broušení začínáme na pásových bruskách kubitronickými brusnými pásy hrubosti 60, pak hrubostí 120. Další broušení provedeme již ručně úhlovou bruskou fíbrovými brusnými kotouči hrubosti 220. Povrch záměrně nevybrušujeme dokonale a zanecháváme tmavé skvrny po kování. Posledním krokem povrchové úpravy je kartáčování povrchu s pomocí oleje na kotoučové brusce. Tímto posledním krokem docílíme jednolitého rázu povrchu. Tento druh povrchu je náchylný ke korozi a je nutné jej udržovat stále mastný. Jemně broušený povrch Lesklý povrch bez stop po kování. Používá se pro honosnější zbroje. Proces výroby: je shodný jako výroba hrubě broušeného povrchu, jediný rozdíl najdeme v kroku ručního broušení, v této fázi se drobné stopy a okuje neponechávají, povrch se obrousí zcela do čista. Poté následuje kartáčování jako finální krok. Povrch je velice náchylný ke korozi a musíme jej udržovat mastný. 33

34 Leštěný povrch Povrch je vyleštěný do zrcadlového lesku, není příliš běžně používaný, vyskytuje se zejména u luxusních zbrojí. Výroba je shodná s postupem jako u jemně broušeného povrchu, liší se až krokem kartáčování. Po vykartáčování povrchu se důkladně odstraní zbytky mastnoty a povrch se dále leští na pulírce za pomocí látkových kotoučů a leštících past. Výsledkem je zrcadlově lesklý povrch. Tato povrchová úprava je díky své náročnosti výrazně dražší, a nejvíce náchylná ke korozi. Zbroj vyžaduje důslednou péči. Speciální povrchy Mezi speciální druhy povrchových úprav řadíme: modření, natírání, potahování kůží nebo látkou. (Mudra, 2007). 4.7 Sestavování zbrojí Máme-li součásti zbroje vykované a vybroušené do finální podoby, následuje kompletace zbroje. Jedná se o finální krok, kde je potřeba dbát na velké riziko poškození již hotového povrchu. Kompletaci z toho důvodu provádíme v čistém prostředí za použití nástrojů k tomu určených. Nýtování Nýtování je jedním z primárních způsobů spojování součástí. Nýtované spoje nalezneme zejména v oblasti kloubů, kolen, loktů a zápěstí. Principem je vytvoření pohyblivého nerozebíratelného spojení pomocí nýtu a podložky. Při snýtovávání součástí postupujeme následovně: Prvně použijeme hlavičkář nebo olověnou podložku, abychom zabránili zdeformování hlavy nýtu, poté nasuneme na dřík nýtu spojované součásti a jako poslední podložku. Takto připravenou sestavu roznýtujeme pomocí nýtovacího kladiva s oblou hlavou. Během nýtování je nutné dbát na pohyblivost spojení. Nýt nesmíme příliš dotáhnout, tím bychom zamezili pohybu součástí a správnému fungování zbroje (Mudra, 2007). Podbíjení kůží Podbíjení kůží je velmi často používaná technika spojování zbroje, těžko bychom hledali zbroj bez kožených řemínků. Kožené pásky a přezky se používají ke spojení 34

35 částí, jako jsou: šosy, prsty rukavic, ramenní pláty. V těchto případech se jedná o pásky kvalitní kůže přinýtované z vnitřní strany plechu. Důvodem jejich užití je jejich velká flexibilita, trvanlivost, jednoduchost a snadná výměna (Mudra, 2007). Samostatnou kategorii tvoří řemeny zbroje. Ty se používají, jak ke spojení jednotlivých částí zbroje v celek (například spojení lýtek, stehen, předloktí, ramenních plátů a kyrysu), ale hlavně k připevnění zbroje k tělu. Toho docílíme pomocí nastavitelných řemínků s přezkami. Upevňovací řemínky používáme zpravidla na sabatonech 1 kus, lýtko 2 kusy, stehenní plát (4 5) kusů, kyrys (8 12) kusů, rameno (1 2) kusy, paže (3 4) kusy, rukavice (0 2) kusy, helma 1 kus. Připevňování kroužkových částí Mnoho historických zbrojí bylo doplněno kroužkovými částmi (brní). Setkáváme se s nimi zejména u závěsů helem v 14. a 15. století. Takovýto kroužkový závěs odborně nazýváme aventail. Připojování aventailu ke zbytku zbroje řešíme buď napřímo, kdy do zbroje po obvodu navrtáme dírky, do nichž připevníme řady kroužků a nebo kroužky přišijeme k pásu kůže, který pak nanýtujeme ke zbroji. Připevňování podšívek Připevnění podšívek je poslední částí výroby zbroje. Jedná se zejména o podšívku helem, ostatní části zbroje se nijak nepolstrují. Pří výrobě helmy je potřeba s tímto počítat a připravit otvory a kožené pásy, na které se podšívka připevňuje. 4.8 Konzervování zbrojí Zbroj již máme hotovou, vykovanou, vybroušenou sestavenou, osazenou řemeny, kroužkovými závěsy a podšitím. Finálním krokem je zakonzervování zbroje, aby vydržela co nejdéle v dobrém stavu. Olejování zbroje Je nejrozšířenějším způsobem konzervace zbrojí. Používají se jako mazivo syntetické oleje, konkor, WD 40 nebo motorové oleje. Aby zbroj nekorodovala je nutné ji pravidelně olejovat a udržovat v suchých místech, údržba zbroje je nutná po každém boji! 35

36 Napouštění povrchu voskem Je méně rozšířená metoda ochrany proti korozi, spočívá v nanesení tenké vrstvičky vosku na povrch zbroje. Zbroj následně nekoroduje a povrchová vrstva vydrží výrazně déle než-li olejovaný povrch. Nevýhodou je obtížné nanášení vosku, ulpívání nečistot a možnost použití pouze pro specifické povrchy zbroje. 4.9 Přidružená řemesla S výrobou replik středověkých zbrojí souvisí několik dalších řemesel, které se podílí na výrobě zbrojí. Každý platnéř spolupracuje s několika dalšími řemeslníky, kteří mu dodávají polotovary nebo provádějí speciální techniky, které vyžadují specializovaného řemeslníka. Mezi tato přidružená řemesla patří: kovolitectví, brašnářství a krejčovské práce. Kovolitectví Práce kovolitce je důležitá především výrobou přezek. Ke zbrojím se používají mosazné nebo bronzové přezky zhotovené podle dochovaných originálů nebo z obrazů soch. Přezky se odlévají buď metodou ztraceného vosku nebo tlakovým litím do forem. Hrubý odlitek přezky se dále opracovává, obrušuje se a eventuálně leští. Odlévané přezky jsou díky své náročnosti při výrobě velice drahé a z větší části se dovážejí ze zahraničí. Brašnářství Toto řemeslo je pro platnéřství nepostradatelné, díky velkému množství kožených komponentů, které na zbroji nalezneme. Jednodušší práce jako jsou výroba řemenů či podbíjení plátů kůží zvládne platnéř sám. Ale některé exempláře zbrojí (zejména doba Karlova) jsou svojí náročností na práci brašnáře velice náročné. A je nutné provedení těchto prací svěřit do rukou odborníka (brašnáře), který je na tuto práci specializován a vybaven. Jedná se především o potahování plátových kabátců. Krejčovské práce Práce švadlenky je nezastupitelná při výrobě vývazů helem. Vývaz helmy se skládá z mnoha prošitých vrstev lněné nebo vlněné látky, které plní funkci tlumení nárazů. Takový vývaz má tlouštku i několika centimetrů a jeho správné provedení je klíčové pro ochranu hlavy bojovníka. 36

37 PRAKTICKÁ ČÁST 5 Cíl práce a objednávka zakázky Cílem praktické části bakalářské práce byla reálná výroba části zbroje. Touto součástí byla přilba typu bascinet s kroužkovým aventailem a lněnou podšívkou. Bascinet je typ lehké evropské přilby používané ve století. Rané formy byly otevřené, někdy s kroužkovým krytem krku a ramen, kryly jen temeno hlavy. Tento otevřený typ konické helmy dostal české jméno šlap. Ve 14. století se objevuje sklopné hledí vyrobené vždy z jednoho kusu kovu a připevněné závěsy po stranách. Další typ hledí byl zvláště oblíbený v Německu a je znám pod názvem klapvisser. Hledí bylo zavěšeno střední částí svého horního okraje za vodorovnou příčku na čele bascinetu. Zašpičatělá hledí inspirovala názvy jako psí čumák nebo prasečí rypák, průzor tvořila často jen tenká štěrbina. Konické hledí mělo tvořit deformační zónu pro případný úder kopím či mečem a poskytovat tak ještě lepší ochranu. Tyto typy se užívaly ve 14. a 15. století (Křížek, Čech, 1999). 5.1 Objednávka zakázky Zadání zákazníka: Dobrý den, poptávám výrobu bazcinetu podle dochovaného originálu uloženého v metropolitním muzeu. Helma by měla být opatřena kroužkovým aventailem z nýtovaných kroužků, zevnitř vypolstrována lněným vývazem. Helmu chci používat na turnajích a historických akcích, později ji chci doplnit kompletní zbrojí datovanou do přelomu 14. a 15. století. Můžete mi, prosím, sdělit navrhované řešení, cenu a termín dodání? děkuji zákazník. 37

38 Navrhované řešení Dobrý den, Jako technické řešení navrhuji použít hlubokotažný plech o síle 2,5 mm na zvon helmy, který bude svařen ze dvou polovin. Na hledí navrhuji tenčí plech o síle 2 mm. Kroužkový aventail bude zhotovený z nýtovaných kroužků a průměru 8 mm při síle drátu 1,2 mm. Z cenových důvodů jej nechám vyrobit na zakázku u zahraničního výrobce. Vývaz navrhuji zhotovit ze 2 vrstev lněné látky a 3 vrstev vlněné látky, tato kombinace zajistí komfortní tlumení úderů zbraní. Vývaz zajistí profesionální švadlena. Cenový návrh: cena helmy Kč, cena kroužkového aventailu Kč, cena vycpávky Kč. Celková cena helmy Kč. 38

39 6 Seznam použitých materiálů, nářadí, strojů a nástrojů 6.1 Seznam použitých materiálů Ocelový plech ,5 mm, mm, Tyč plochá 5x20x150 mm, Tyč kulatá průměr 10 mm délka 120 cm, Mosazná přezka, Kůže hlazenka tloušťka 4 mm, Včelí vosk, Kroužkové pletivo 1,2 mm, Lněné plátno, Vlněné plátno, Ševcovská dratev, Papír na šablony. 6.2 Seznam použitého nářadí, strojů a pomůcek Lihové fixy, křídy, Nůžky na papír, Kovové pravítko, posuvné měřítko, obkročák, tloušťkoměr, krejčovský metr, Úhlová bruska, pákové nůžky na kov, ruční nůžky na kov, důlčík, Kovadlina, kovářská výheň, babky: kulaté, rýhovací, lemovací, Kovářská kladiva: půlkulaté, vyhlazovací, ohraňovací, tepací, zámečnické, Svařovací technika, Brusné kotouče lamelové, fíbrové 60Zr, 120Zr 240Zr,ocelové kartáče, Ruční vrtačka, ruční pilníky, Řezačka na kůži, děrovačka, ševcovská jehla. 39

40 7 Vlastní výroba helmy Výroba papírové šablony Výrobu začínáme konstrukcí papírových šablon. Rozměry a tvar šablon je dán typem helmy a velikostí hlavy zákazníka. Tyto šablony slouží k vytvoření optimálního střihu helmy, který se pak přenese na ocelový plech. Tabulka č. 1: Výroba papírové šablony Obrázek 9: papírová šablona (zdroj: autor práce) pomůcky: lihové fixy, ocelové pravítko, nůžky na papír. časová dotace: 10 minut 40

41 Dělení materiálu Dříve vytvořenou papírovou šablonu překreslíme na zvolený materiál. K dělení materiálu volíme úhlovou brusku s řezným kotoučem o tloušťce 1 mm. Z důvodu velké tloušťky materiálu (2,5 mm) je úhlová bruska nevhodnějším způsobem z důvodu časové a materiálové úspory. Vyříznutý polotovar pomocí lamelového kotouče zbavíme ostrých hran, které by mohly být nebezpečné. Tabulka č. 2: Dělení materiálu Obrázek 10: překreslená šablona na plechový plát (zdroj: autor práce) pomůcky lihové fixy, úhlová bruska, časová dotace 10 minut řezný kotouč 125x1 mm. 41

42 Tvarování zvonu helmy Tvarování obou polovin helmy zahájíme ohřevem v kovářské výhni na teplotu 900 C, poté pomocí kulatého kladiva a dutého špalku vytvarujeme základní prohnutí Obrázek 11: probouchání polotovaru údery na vnitřní stranu plechu (zdroj: autor práce) Obrázek 12: probouchání polotovaru údery na vnitřní stranu plechu (zdroj: autor práce) Poté další tvarování provádíme údery kladiva na vnější stranu plechu na kulaté babce. Tato technika je zvolena kvůli náročnosti tvaru zvonu a také z důvodu malého ztenčení tvarovaného plechu. 42

43 Obrázek 13: tažení plechu údery na vnější stranu plechu (zdroj: autor práce) Obrázek 14: tažení plechu údery na vnější stranu plechu (zdroj: autor práce) Tabulka č. 3: Tvarování zvonu helmy Pomůcky, nářadí, nástroje časová dotace Kovářská výheň, kovadlina, půlkulatá babka 200 mm, platnéřský špalek, kladivo půlkulaté, kladivo ploché. 180 minut 43

44 Vyhlazování povrchu Po hrubém vykování je povrch helmy hrubý a je nutné ho vyhladit a připravit pro následné broušení. Vyhlazení povrchu docílíme pomocí vyhlazovacího kladiva na vnější stranu plechu položeného na kulaté babce. Tabulka č. 4: Vyhlazování povrchu Obrázek 15: vyhlazené poloviny helmy (zdroj: autor práce) Pomůcky, nářadí, nástroje kovadlina, kulatá babka 200 mm, ploché vyhlazovací kladivo. časová dotace 60 minut 44

45 Spojení obou polovin Vykované poloviny seřízneme úhlovou bruskou tak, aby obě svařované plochy k sobě přiléhaly. Délka každé poloviny se rovná polovině konečného obvodu helmy. Poté obě poloviny svaříme svářecí technikou v jeden celistvý kus. Tabulka č. 5: Spojení obou polovin Obrázek 16: svařený zvon helmy (zdroj: autor práce) Pomůcky, stroje časová dotace Svařovací technika 10 minut 45

46 Dokončení tvaru a povrchu Dalším krokem je následné vyrovnání všech drobných nerovností, a docílení naprosté tvarové přesnosti a souměrnosti. Vhodnou pomůckou pro porovnávání tvaru je kopírovací šablona, s jejíž pomocí jsme schopni dosáhnout dokonalé symetričnosti obou polovin zvonu. Obrázek 17: měření křivosti pomocí kopírovací šablony (zdroj: autor práce) Drobné nepřesnosti povrchu vyhladíme údery kladiva na vnější stranu plechu, helma je uložena na velké kulové babce která tvoří oporu materiálu. 46

47 Obrázek 18: dorovnání drobných nerovností údery kladiva na vnější stranu plechu Tabulka č. 6: Dokončení tvaru a povrchu (zdroj: autor práce) Pomůcky, nářadí Kovadlina, kulatá babka 200 mm, vyrovnávací kladivo, půlkulaté kladivo, kopírovací šablona časová dotace 90 minut 47

48 Broušení zvonu helmy Broušení zvonu zahájíme na pásové brusce brusným pásem o drsnosti 60Zr. Tímto pásem docílíme odstranění okují sváru a hrubých nečistot. Po tomto kroku vyměníme pásy a brousíme drsností 120Zr. Následné broušení za účelem dosažení kultivovaného povrchu již provedeme ručně úhlovou bruskou za použití fíbrových brusných papíru a drsnosti 240Zr. Obrázek 19: povrch zvonu po hrubém broušení (zdroj: autor práce) 48

49 Tabulka č. 7: Broušení zvonu helmy Obrázek 20: povrch zvonu po jemném broušení (zdroj: autor práce) Pomůcky, nářadí, stroje úhlová bruska, pásová bruska, brusný pás zr60, fíbrový kotouč 120, fíbrový kotouč 240. časová dotace 30 minut 49

50 Výroba vervailles Následuje výroba vervailles, které slouží k přichycení aventailu. Výchozím polotovarem jsou předsoustružené válečky, do kterých provrtáme příčně uložené otvory k protažení drátu zajišťujícího upevnění kroužkového pletiva. Hotové vervailles přinýtujeme po obvodu zvonu helmy. Obrázek 21: Vervailes (zdroj: autor práce) Tabulka č. 8: Výroba vervailles Obrázek 22: nanýtované vervailes (zdroj: autor práce) Pomůcky, nářadí, stroje časová dotace svěrák, ruční vrtačka, vrták průměr 4mm vrták průměr 12mm nýtovací olověná podložka, nýtovací kladivo. 60 minut 50

51 Výroba hledí Hledí této helmy je zhotovené z jednoho kusu oceli. Prvním krokem je vyříznutí polotovaru z 2 mm silného plechu A následné svaření do podoby hledí. Obrázek 23: svařený polotovar hledí (zdroj: autor práce) Tvarování hledí spočívá v kování materiálu na vnější stranu plechu položeného na nosu kovadliny. Postupujeme v soustředných kruzích od středu po kraj plechu. Obrázek 24: Tažení hledí (zdroj: autor práce) 51

52 Poté co vytvarujeme dostatečné zašpičatění nosu hledí, začneme tvarovat oční průzory. Obrázek 25: Tvarování průzorů (zdroj: autor práce) Dalším krokem je vytažení ostrých hran hledí a vytvarování linií do finální podoby. Obrázek 26: Vytvarované hledí (zdroj: autor práce) 52

53 Následuje proříznutí očních průzorů pomocí úhlové brusky. Obrázek 27: Prořezávání průzorů (zdroj: autor práce) Závěrečným krokem ve výrobě hledí je provrtání dýchacích otvorů vrtákem o průměru 5 mm a následné vybroušení povrchu. Postup broušení se shodný s postupem broušení zvonu helmy. Obrázek 28: Vybroušené hledí (zdroj: autor práce) 53

54 Tabulka č. 9: Výroba hledí Pomůcky, nářadí, nástroje úhlová bruska, řezný kotouč 125x1 mm, svařovací technika Co2, brusný lamelový kotouč zr. 60, kovářská výheň, kovadlina, zakružovací kladivo, vyhlazovací kladivo, rýhovací babka, vrtačka ruční, vrták průměr 5 mm, fíbrový kotouč 120, fíbrový kotouč 240. časová dotace 300 minut 54

55 Výroba pantu Výrobu pantu začínáme vybroušením pojistky pantu. Jako vstupní polotovar použijeme plochou tyč o rozměrech 120x25x4 mm. Obrázek 29: polotovar klapvisoru (zdroj: autor práce) Pokračujeme výrobou samotného pantu. Obě poloviny stočíme z 1 mm silného plechu okolo tyčového profilu o průměru 4 mm, poté vybrousíme otvory ve funkční části pantu a obě části sestavíme a pojistíme hřídelí, kterou na obou koncích roznýtujeme, tím zajistíme soudržnost pantu. Obrázek 30: Komponenty pantu (zdroj: autor práce) 55

56 Do hotového pantu vyvrtáme otvory pro upevnění hledí. Vrtáme 3 otvory o průměru 4 mm. Na druhou stranu pantu vrtáme 2 otvory o průměru 10 mm. Tyto otvory slouží k následnému připevnění hledí ke zvonu helmy. Pomocí dvou čepů je upevňováno hledí. Obrázek 31: Hotový pant (zdroj: autor práce) Obrázek 32: Montáž klapvissoru (zdroj: autor práce) 56

57 Tabulka č. 10: Výroba pantu Pomůcky, nástroje, nářadí úhlová bruska, řezný kotouč 125x1 mm, brusný lamelový kotouč zr. 60, kovadlina, vyhlazovací kladivo, rýhovací babka, vrtačka ruční, vrták průměr 9 mm, fíbrový kotouč 120, fíbrový kotouč 240. časová dotace 90 minut 57

58 Kartáčování helmy Finálním krokem ve výrobě kovových částí helmy je kartáčování povrchu pomocí ocelového kartáče. Během kartáčování je nutné povrch namastit olejem, abychom zajistili jednolitý povrch. Tabulka č. 11: Kartáčování helmy Obrázek 33: povrch helmy po kartáčování (zdroj: autor práce) Pomůcky, stroje, nástroje časová dotace pulírka s drátěným kotoučem, olej. 5 minut 58

59 Výroba kroužkového aventailu Základní částí aventailu je kožený pás, sloužící k upevnění kroužkového nápletu k helmě. Tento pás je zhotoven z vepřové hlazenice o tloušťce 4 mm, která je opatřena 10 otvory pro upevnění na vervailles a řadou 1 mm otvorů pro přišití kroužkového pletiva. Obrázek 34: děrování pásu pru uchycení aventailu (zdroj: autor práce) Kroužkové pletivo je objednané již hotové (z finančních důvodů) z Indie. Abychom ho mohli použít, je nutné jej upravit. K dělení pletiva použijeme ostré nůžky na plech. Obrázek 35: Dělení kroužkového pletiva (zdroj: autor práce) 59

60 Již upravené kroužkové pletivo připravené k montáži. Obrázek 36: Kroužkový závěs připravený na montáž (zdroj: autor práce) Zajištění koženého pásu pomocí ozdobného drátku. Toto spojení je rozebiratelné a slouží k budoucí opravě nebo výměně poškozeného pletiva. Obrázek 37: připevnění koženého pásu k helmě (zdroj: autor práce) 60

61 Pomocí pevného ševcovského dratve přišijeme kroužkové pletivo ke koženému pásu. Obrázek 38: přišívání kroužkového pletiva (zdroj: autor práce) Tabulka č. 12: Výroba kroužkového aventailu pomůcky řezák na kůži, děrovací kleště, nůžky na plech, ševcovská nit, šídlo. časová dotace 60 minut 61

62 Vsazení podšívky Posledním krokem při kompletaci helmy je všití látkového polstrování do vnitřku helmy. Polstrování necháme zhotovit u odborníka, který je na tuto práci lépe vybaven. Vývaz přišijeme po jeho obvodu ke kroužkovému pletivu a okolo obličeje skrz předvrtané otvory. Tabulka č. 13: Vsazení podšívky Obrázek 39: Podšívka připravená k všití (zdroj: autor práce) pomůcky ševcovská nit, šídlo. časová dotace 20 minut 62

63 8 Shrnutí Výroba této přilby zabrala cekem 925 minut čisté práce. Čas strávený touto zakázkou byl 3 dny. Tato práce je poměrně složitá na aplikování například v hodinách odborného výcviku. Ale nabízí velké množství různých technik a postupů, které je možné aplikovat na jiné součásti. Výroba plátové zbroje je velice náročná. Každý kus je vyroben podle individuálního přání zákazníka. Jelikož se zbroj vyrábí na míru je i velikost různá a dobře pasuje jenom člověku na kterého byla ukována. Výsledná cena zbroje se odvíjí od: použitého materiálu, výsledného povrchu, zdobení, tepelného zpracování, časové náročnosti výroby a zvolené technologie. 63

64 Závěr Ve své bakalářské práci jsem shrnul současný stav šermířské scény. Stručně seznámil čtenáře s vývojem ochranného odění ve starověku a středověku. V teoretické části jsem uvedl současně používané stroje, nástroje, materiály, přípravky, techniky a postupy, které se používají k výrobě replik zbrojí. V praktické části jsem využil výše zmíněné poznatky k výrobě konkrétního kusu zbroje, na kterém jsem názorně demonstroval výrobní postup zbroje. Tato práce může najít své uplatnění v rukou mistrů odborného výcviku. Mezi učni kovářských oborů se bezpochyby najde dostatek zájemců o toto řemeslo. Ti jednoho dne zaujmou místo dnešních mistrů platnéřů. Zrovna tak může pomoci šermíři, který zvažuje pořízení nové zbroje. Poslouží mu jako průvodce množstvím různých možností, ze kterých si bude moci vybrat tu, která mu vyhovuje nejvíce. V neposlední řadě může tato práce zaujmout milovníky historie či laickou veřejnost. Zvláště letos, kdy si připomínáme 700. výročí od narození krále Karla IV. K této příležitosti se pojí spousta kulturních akci, festivalů, besed, ukázek bojů a jiných akci. Kde se divák dostane do kontaktů se středověkou zbrojí. Myslím, že tato práce splňuje všechny mnou zadané cíle. Zmapovala dnešní šermířskou scénu, seznámila čtenáře s historickým vývojem zbrojí a popsala dnes používané techniky výroby a nástroje, které se používají. V praktické části byly tyto teoretické poznatky názorně demonstrovány na výrobě středověké helmy. 64

65 Seznam použité literatury EMBLETON, G. Oděv a zbroj vojáka ve středověku: znovuzrozené v barevných fotografiích. Vyd. 2. Překlad Pavel Toman. Praha: Fighters Publications, c2007. ISBN EMBLETON, Gerry a HOWE, John. Sőldnerleben im Mittelelalter. 1. Auflage. Motorbuch Verlag: ISBN HAVLÍČEK, Josef. Dílenská praxe pro 1. ročník průmyslových škol strojnických. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Učebnice odborných škol. KLUČINA, Petr. Zbroj a zbraně: Evropa století. Vyd. 1. Praha: Paseka, ISBN KŘÍŽEK, Leonid a ČECH, Zdirad J. K.. Encyklopedie zbraní a zbroje. 2. vyd. Praha: Libri, ISBN MUDRA, Miroslav. Platnéřství: výroba zbroje. 1. vyd. Ilustrace Karel Syka. Praha: Grada, Řemesla, tradice, technika. ISBN PRICE, Brian R. Techniques of medieval armour reproduction: the 14th century. 1st. ed. Boulder, Colo.: Paladin Press, ISBN RÉVAY, Pavel a VONDRUŠKA, Šimon. Umělecké kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, Řemesla, tradice, technika. ISBN REVERSEAU, Jean-Pierre. Musée de l armée, Paris: les armes et la vie. New York: Dargaud, c1982. ISBN X. ŘASA, Jaroslav a ŠVERCL, Josef. Strojnické tabulky: pro školu a praxi. 1. vyd. Praha: Scientia, ISBN Zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Praha. (K 25 odst. 2) Dostupný z sb-o-zivnostenskem-podnikani-zivnostensky-zakon 65

66 Seznam obrázků obrázek 1: oděv vojáka v raném středověku (zdroj g.embleton, rok, str) obrázek 2: odění rytíře ve vrcholném středověku (zdroj g.embleton, rok a str) obrázek 3: německá plátová zbroj pozdního středověku (zdroj g. Embleton, rok, str) obrázek 4: novověká reprezentativní zbroj (zdroj g.embleton, rok, str) obrázek 5: součásti zbroje (zdroj mudra, 2007, s 8) obrázek 6: tepací kladiva (zdroj: autor práce) obrázek 7: zakružovací kladiva (zdroj: autor práce) obrázek 8: platnéřské babky (zdroj price, 2000, s....) obrázek 9: papírová šablona (zdroj autor práce) obrázek 10: překreslená šablona na plechový plát (zdroj autor práce) obrázek 11: probouchání polotovaru údery na vnitřní stranu plechu (zdroj autor práce) obrázek 12: probouchání polotovaru údery na vnitřní stranu plechu (zdroj autor práce) obrázek 13: tažení plechu údery na vnější stranu plechu (zdroj autor práce) obrázek 14: tažení plechu údery na vnější stranu plechu (zdroj autor práce) obrázek 15: vyhlazené poloviny helmy (zdroj autor práce) obrázek 16: svařený zvon helmy (zdroj autor práce) obrázek 17: měření křivosti pomocí kopírovací šablony (zdroj autor práce) obrázek 18: dorovnání drobných nerovností údery kladiva na vnější stranu plechu (zdroj autor práce) obrázek 19: povrch zvonu po hrubém broušení (zdroj autor práce) obrázek 20: povrch zvonu po jemném broušení (zdroj autor práce) obrázek 21: vervailes (zdroj autor práce) obrázek 22: nanýtované vervailes (zdroj autor práce) obrázek 23: svařený polotovar hledí (zdroj autor práce) obrázek 24: tažení hledí (zdroj autor práce) obrázek 25: tvarování průzorů (zdroj autor práce) obrázek 26: vytvarované hledí (zdroj autor práce) obrázek 27: prořezávání průzorů zdroj autor práce) obrázek 28: vybroušené hledí (zdroj autor práce) obrázek 29: polotovar klapvisoru (zdroj autor práce) obrázek 30: komponenty pantu (zdroj autor práce) obrázek 31: hotový pant (zdroj autor práce) obrázek 32: montáž klapvissoru (zdroj autor práce) obrázek 33: povrch helmy po kartáčování (zdroj autor práce) obrázek 34: děrování pásu pru uchycení aventailu (zdroj autor práce) obrázek 35: dělení kroužkového pletiva (zdroj autor práce) obrázek 36: kroužkový závěs připravený na montáž (zdroj autor práce) obrázek 37: připevnění koženého pásu k helmě (zdroj autor práce) obrázek 38: přišívání kroužkového pletiva (zdroj autor práce) obrázek 39: podšívka připravená k všití (zdroj autor práce)

67 Seznam tabulek TABULKA Č. 1: VÝROBA PAPÍROVÉ ŠABLONY TABULKA Č. 2: DĚLENÍ MATERIÁLU TABULKA Č. 3: TVAROVÁNÍ ZVONU HELMY TABULKA Č. 4: VYHLAZOVÁNÍ POVRCHU TABULKA Č. 5: SPOJENÍ OBOU POLOVIN TABULKA Č. 6: DOKONČENÍ TVARU A POVRCHU TABULKA Č. 7: BROUŠENÍ ZVONU HELMY TABULKA Č. 8: VÝROBA VERVAILLES TABULKA Č. 9: VÝROBA HLEDÍ TABULKA Č. 10: VÝROBA PANTU TABULKA Č. 11: KARTÁČOVÁNÍ HELMY TABULKA Č. 12: VÝROBA KROUŽKOVÉHO AVENTAILU TABULKA Č. 13: VSAZENÍ PODŠÍVKY

68 Přílohy Příloha A fotodokumentace helmy 68

69 Příloha A

70

71