VZDĚLÁVÁNÍ V NÁRODNÍ GALERII V PRAZE

Transkript

1 VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA INFORMAČNÍCH SLUŽEB V PRAZE INSTITUT OF TECHNOLOGY, SLIGO PROJEKT K ROČNÍKOVÉ PRÁCI VZDĚLÁVÁNÍ V NÁRODNÍ GALERII V PRAZE SE ZAMĚŘENÍM NA PROGRAMY PRO DĚTI A MLÁDEŽ zpracovala: Tereza Škofová vedoucí ročníkové práce: Ing. Radka Johnová datum odevzdání: 28. května 2010

2 Obecný popis problematiky O tématu, hlavní hypotézy Doprovodné programy jsou dnes už naprosto samozřejmou záležitostí ve všech velkých i některých menších galeriích v České republice, ale samotný koncept vzdělávacích pořadů pro veřejnost měl velice složitý vývoj a ještě dnes spoustu výstavních institucí nechápe jejich význam a lektorská oddělení (pokud v těchto objektech vůbec existují) se potýkají s velkou nevolí a nepochopením vedení. Výukové programy pro děti a mládež, ať už tím myslíme aktivity pro školy či pro individuální návštěvníky (či rodiny s dětmi), jsou nedílnou součástí aktivit několika českých a naprosté většiny světových galerií. V České republice ještě bohužel není tento jev tak častým a samozřejmým jako například v západní Evropě, což se dá přisoudit nevědomosti významu a možností takových programů. Spousta galerií u nás si neuvědomuje, že se jedná nejen o bohulibou činnost a osvětu, ale i o skvělou příležitost ke komunikaci s širokou veřejností, výchovu budoucího zákazníka a možnost snadného získávání zpětné vazby na danou instituci, její služby a exponáty v ní vystavované (protože dětské reakce jsou obzvlášť bezprostřední, nejsou svázané konvencemi a většinou jsou velmi pravdivé). Je pochopitelné, že menší galerie nemají na zřízení a provoz vlastního lektorského sboru dostatek financí, ale leckteré z těchto a bohužel i z těch větších a movitějších institucí nepovažují dětské programy za důležité. Naštěstí jsou v Národní galerii v Praze doprovodné programy pro děti a mládež už tradiční záležitostí, NG si udržuje vlastní lektorský sbor a programy jsou tvořeny v jednotlivých objektech jak pro stálé expozice, tak i pro výstavy. Je však otázkou, jak mnoho je třeba se snažit, aby byly zájmy lektorů a vzdělávání prosazovány ve vedení galerie a čeho všeho by se mohlo vzdělávání v NG dosáhnout, kdyby proti tlakům a nepochopení shora bojovat nemuselo. Už toto samo o sobě tvoří základní rozdílem mezi námi a západním světem. Ve velkých evropských

3 galeriích je totiž víceméně pravidlem, že jejich ředitelé a především kurátoři kdysi prošli lektorským oddělením, a tak mají zkušenost s kontaktem s veřejností a dobře si uvědomují význam vzdělávání v galerii. Proto je (pro ilustraci) do ročníkové práce zahrnuto i srovnání dětských doprovodných programů Národní galerie s těmi, které pořádá galerie Tate Modern v Londýně, jakožto instituce v tomto oboru uznávaná a opěvovaná. Cíle ročníkové práce Cílem mé práce je: vyzdvihnout smysl pořádání doprovodných programů pro veřejnost, zvláště pořadů pro děti a mládež zmapovat život lektorských oddělení NG zkoumat marketing doprovodných programů NG, tzn.: 1. jaký produkt (činnost) je 2. jakým skupinám 3. v jakém prostředí, za jaké ceny a s jakou propagací podáván porovnat tyto doprovodné programy pro děti a mládež v Národní galerii v Praze s programy stejného zaměření v Tate Modern v Londýně To znamená, že mým cílem je prozkoumat činnost lektorského oddělení NG, tedy procesy od vytváření programu až po jeho prezentaci a zjistit, pro jaké skupiny se programy vytvářejí a jaká je mezi tím spojitost (cíle a prostředky programu v návaznosti na charakteristiku návštěvníka). Ráda bych v tomto bodě nezůstala jen u teorie a krátkého výčtu, ale některé výjimečné, netradiční nebo naopak pro svou kategorii reprezentativní vzorky bych popsala a rozebrala podrobněji. Dále bude mým úkolem zmapovat pro návštěvníka vedlejší vlastnosti dětských programů, tedy jaké poskytuje galerie dětskému návštěvníkovi možnosti a zázemí, jak je mu nakloněna a kolik ho to stojí (vše opět v souvislosti s charakteristikou návštěvníka) a jak se o nabídce galerie může návštěvník dozvědět. Obecné podmínky

4 doprovodných programů pak srovnám s těmi, které se provozují v londýnské galerii moderního a současného umění Tate Modern. Výsledkem by tedy měl být ucelený obraz doprovodných programů Národní galerie a rozdíl postojů dvou institucí a všeobecně i dvou států ke galerijní pedagogice. Typ ročníkové práce Ročníková práce vychází z velké části z osobních zkušeností, načerpaných na násleších programů NG, ale i z osobní účasti na několika dětských pořadech a aktivitách pořádaných galerií Tate Modern přímo v Londýně. Dále je práce podepřena odbornou literaturou z oboru galerijní pedagogiky a marketingu kulturního sektoru a samozřejmě informačními a propagačními materiály Národní galerie i Tate Modern. Očekávaný přínos Hlavním očekávaným přínosem ročníkové práce je právě ono porovnání dětských programů provozovaných u nás s těmi, které realizuje západní svět. I z takovéhoto obecného hlediska je v chápání galerijní pedagogiky velký rozdíl, a to nejen z důvodů předrevoluční izolace, ve které jsme se nacházeli, ale i kvůli složitému polistopadovému vývoji a vlastně i dnešnímu laxnímu postoji vedení českých muzeí a galerií, jak jsem již předesílala v úvodu. Toto srovnání našeho a zahraničního chápání galerijní pedagogiky může být nadmíru užitečné jak pro inspiraci Národní galerie, tak i pro nás ostatní, protože je dozajista prospěšné posouvat hranice svého běžného myšlení a zjišťovat, kam až se dá jít.

5 Osnova ročníkové práce 1. Předmluva 2. Úvod: Vztah galerie a veřejnosti 2.1. Vznik veřejné galerie 2.2. Další vývoj 3. Doprovodné programy a jejich úkol 3.1. Galerie jako prostor pro veřejnost 3.2. Galerie jako instituce celoživotního vzdělání 4. Děti a galerie 4.1. Přínos galerie pro dítě 4.2. Přínos dítěte pro galerii 5. Děti v Národní galerii v Praze 5.1. Doprovodné programy pro školy 5.2. Individuální návštěvníci 6. Dospělí v Národní galerii v Praze 7. Lektorská oddělení Národní galerie v Praze 8. Doprovodné programy pro děti a mládež v Tate Modern v Londýně 8.1. Srovnání s Národní galerií v Praze 9. Závěr 10. Seznam pramenů 11. Seznam příloh

6 Časový harmonogram tvorby ročníkové práce Výběr tématu a vedoucího práce, vhodné literatury Tvorba konceptu a základní osnova práce Sběr dat a jejich třídění (včetně náslechů programů) Tvorba samotného textu, náslechy programů, návštěva programů Tate Modern v Londýně Grafické úpravy a korektura textu Tisk a vazba, odevzdání práce únor březen březen - duben duben - květen květen květen Materiálně technická a časová náročnost tvorby Zpracovávání této ročníkové práce je vzhledem k náslechům dětských programů náročné především na čas (cca 40 hodin čistého času) a na koordinaci a spolupráci s lektorskými pracovišti Národní galerie v Praze. Dále vyžaduje komunikaci v angličtině s lektorským oddělení Tate Modern Gallery v Londýně, stejně jako nestandardní peněžní obnos vzhledem k osobní návštěvě programů v tomto objektu. Požadavky na technické zázemí jsou standardní (PC s připojením k internetu a tiskárnou, dále textový editor OpenOffice) Využití práce Tato práce může sloužit jak lektorům Národní galerie v Praze jako inspirace a zpětná vazba, tak i komukoliv jinému k získání ucelených informací a přehledu o dané problematice.

7 Seznam literatury a zdrojů BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otevřená. Náchod: JUKO; Praha: Open Society Fund, 2003 HORÁČEK, Radek - ZÁLEŠÁK, Jan (eds.). Aktuální otázky zprostředkování umění: Teorie a praxe galerijní pedagogiky, vizuální kultura a výtvarná výchova. Brno: Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra výtvarné výchovy, 2007 JOHNOVÁ, Radka. Marketing kulturního dědictví a umění. Praha: Grada Publishnig, 2008 KESNER, Ladislav. Muzeum umění v digitální době. Praha: Agro a NG, 2000 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha: Grada Publishnig, 2005 VANČÁT, Jaroslav. Tvořivost a obraznost ve Školním vzdělávacím programu. Praha: EduArt, 2008 VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ - Rámcové vzdělávací programy pro předškolní, základní a gymnaziální vzdělávání Informační a propagační materiály Národní galerie v Praze a Tate Modern v Londýně