AKADEMIE STING, o.p.s., soukromá vysoká škola v Brně

Transkript

1 Daňová reforma nebo jen obvyklá hra Zdeněk Sadovský 1 V současné době jsou možná jen jako zkušební balónky vypouštěny různé více či méně zaručené informace o dalších etapách daňové reformy současné vlády. Zásadní problém, zásadně datovaný vznikem nové daňové soustavy, tedy rokem 1993 a stupňující se roky následujícími tkví ve hře, která by se dala v optimálním případě nazvat škatule, škatule, hejbejte se. Soudím, že po roce 1993 k žádné daňové reformě v tom pravém slova smyslu nedošlo a zřejmě ani nedojde. Vždy se jedná jen o hry s čísly a v důsledku toho pak s paragrafy daňových a souvisejících zákonů, kdy v konečném výsledku je nutné naplnit státní rozpočet ve stejném či větším objemu s odkazem především na tzv. mandatorní či pseudomandatorní výdaje. Jediným efektem tohoto přeskupování je neuvěřitelný nelad a nepořádek v daňových a souvisejících zákonech, který až na výjimky je naprosto nesystematický a nesystémový, více závislý na politickém chtění a poslanecké tvořivosti, snaze zalíbit se potenciálnímu voličstvu než na logice a původních programech politických stran. Za systémový prvek lze označit postupné snižování sazby daně z příjmů právnických osob a relativní rovnost patnáctiprocentní daně, byť superznetvořené zavedením složité konstrukce superhrubé mzdy, která je zřejmě naprosto unikátní, snad nemá ve světě obdoby a skrývá placení daně z daně, takže nakonec není ani patnáctiprocentní, jak slibovala současná vláda v předvolebním lákání. Z těch slibů ostatně zůstalo velmi málo, možná i díky velmi nesourodé koalici. Hodnotit politické vlivy nechci, nicméně kritizovat, že politika má v tomto státě nepřetržitou tradici při svém permanentním vítězství nad ekonomikou a mnohdy i zdravým rozumem, to podotknout nutno. Dalším neštěstím je český odezdismus, kdy vláda s jinou barvou víry, jakmile se dostane k moci, zruší a změní někdy dosti podstatně pravidla hry jen proto, aby se zalíbila svým voličům bez ohledu na zájmy státu a budoucnost země. Rozházet peníze daňových poplatníků v období hospodářského růstu by mělo být trestným činem a odpovědná individua by měla být naprosto zřetelným způsobem po zásluze odměněna, zvláště když každý jen 1 Doc. Ing. Zdeněk Sadovský, CSc. AKADEMIE STING, o.p.s., soukromá vysoká škola v Brně Katedra účetnictví, daní a práva

2 lehce vzdělaný ekonom ví, že období růstu má být využito pro ozdravění veřejných financí v logickém očekávání let horších, které zákonitě přicházejí. Tyto cykly jsou dostatečně obecně známé a není důvod, proč by se měly vyhnout právě naší zemičce. Podívejme se na modely výpočtu mzdy zaměstnanců podle [03] Zaměstnanec A pobírá mzdu ve výši 15. Kč, pro zjednodušení neuvažujeme případné slevy na manželku, na dítě. Dále vypočtená čistá mzda nezahrnuje následující srážky ze mzdy: stravenky, penzijní připojištění, životní pojištění. Vypočtená mzda nezohledňuje ani mimomzdové prostředky jako je například využití služebního vozidla pro soukromé účely. Výpočet mzdy se týká osob v zaměstnaneckém poměru. Hrubá mzda zaměstnance B činí 30. Kč A B Kč Kč Poznámka Mzda podle pracovní smlouvy (HM) Superhrubá mzda (SHM) = HM x 1, % soc., 9% zdrav. Základ pro výpočet zálohy na daň Daň před slevami % ze SHM Sleva na poplatníka Daň 4005 Sociální a zdravotní (zaměstnanec) Sociální a zdravotní (zaměstnavatel) Odvody státu celkem Čistá mzda Z výpočtu u zaměstnance A je zřejmé, že jen odvod pojistného zaměstnancem a zaměstnavatelem činí 47,5% ze mzdy, která je zaměstnanci deklarována na platovém výměru. Zahrneme-li do výpočtu ještě daň, pak celkový odvod státu za tohoto zaměstnance činí 54% z deklarované, tedy hrubé mzdy. Z pohledu zaměstnance je mu z jeho 15. platu ukrojeno státem Kč, tj. 19%. Z pohledu zaměstnavatele, tedy vyčíslené náklady práce na tohoto zaměstnance činí Kč vyplacená čistá mzda, Kč odvody na sociálním a zdravotním pojištění, tedy celkem Kč Zaměstnanec B stojí svého zaměstnavatele = Kč. Celkové odvody státu činí téměř 61% z hrubé mzdy. Současně tato malá ukázka slouží k popření kritiků, kteří tvrdí, že u tohoto systému neexistuje progresivní zdanění. To byl jen malý příklad, jak může vypadat tzv. rovná daň v reálné praxi.

3 Vzhledem k matematickým chybám v současně platném zákoně [zákon č.261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů] by platná úprava zdanění pro rok 2009 znamenala zhoršení příjmů u některých skupin obyvatelstva. Dopady na veřejné rozpočty v roce 2009 ve srovnání se systémem roku 2008 se odhadují ve výši -10 mld. Kč. Proto byly připraveny některé varianty řešení, uvedené v [01]. V následující tabulce je uveden [01] dopad na domácnosti zaměstnanců Měsíční hrubá mzda (Kč) Zaměstnanec; bez dětí Domácnost; 1 dítě Domácnost, 2 děti Proto byly připraveny některé varianty řešení k odstranění zvýšené daňové zátěže pro střední příjmové skupiny v roce 2009, uvedené v [01]. První varianta obsahuje pro rok 2009 stejný systém daně z příjmů fyzických osob jako v roce O jeden procentní bod je snížena sazba odvodu sociálního a zdravotního pojištění zaměstnance (SZP zaměstnance: 4,5 % zdravotní, % sociální z toho: nemocenská 1,1 %, důchodové 6,5 % a státní politika zaměstnanosti 0,4 %). Druhá varianta obsahuje pro rok 2009 schválenou sazbu daně 12,5 %. Dále jsou navýšeny slevy na dani tak, aby u všech příjmových skupin došlo ke snížení odvodů minimálně stejně jako u varianty 1. Změny konstrukce daní však již nemají vliv na bezdětné osoby s příjmem do zhruba 10 Kč měsíčně, protože tyto osoby již v systému roku 2008 daň neplatí. Dopad druhé varianty je opět v tabulce: Měsíční hrubá mzda (Kč) Zaměstnanec; bez dětí Domácnost; 1 dítě Domácnost, 2 děti Dopady první varianty na veřejné rozpočty v roce 2009 ve srovnání se systémem roku 2008 se odhadují ve výši -13 mld. Kč (snížení sociálního pojistného). Dopady druhé varianty na veřejné rozpočty v roce 2009 ve srovnání se systémem roku 2008 se odhadují ve výši -35 mld. Kč (snížení DPFO na 12,5).

4 U varianty č. 1 ministerstvo financí nepředpokládá zásadní dopad na deficity veřejných rozpočtů. U varianty č. 2 předpokládá dopad ve výši cca 25 mld. Kč, proto je k dodržení deficitu veřejných rozpočtů navrženo snížení výdajů v kapitolách jednotlivých ministerstev (v citovaném zdroji jsou konkrétní údaje): Závěrem se vrátím k titulku tohoto článku v podstatě ať je změna jakákoliv, vždy se jedná zase jen o peníze a naplnění státního rozpočtu. Vychází mi z toho závěr, že by možná bylo lepší daňové zákony neměnit vždy alespoň deset let, stal by se vzácný v Česku jev stabilizovala by se pravidla hry a stejně by se nic nestalo. Platí tedy, že je to opět jen taková stará hra. Jako perličku uvádím návrh, který nemůže samozřejmě projít ani náhodou, ale pro ilustraci toho, proč je u nás takový nelad v legislativě, možná něco málo ukáže. Zajímavé je podívat se na zdaňování rovnějších mezi rovnými občany, tedy na zdaňování poslanců. Jediné povolání v tomto státě, kde čistá mzda je vyšší než hrubá. Zákonodárci dostávají plat a k němu ještě náhrady, které nemusejí vyúčtovat. Příklad: poslanec, který bydlí ve větším městě více než 250 km od Prahy, kde má i kancelář. Je místopředsedou jednoho z výborů. CO MU PŘIJDE NA ÚČET CO MU STÁT ZAPLATÍ NAVÍC Základní plat Ubytování v Praze 17 Příplatek za funkci Poslanecká kancelář 25 Asistent 35 Po zdanění Odborné konzultace Telefony 7 Paušál na oblečení a jídlo 9800 Náhrada na cestování Kancelářské potřeby 2200 Příjem bez zdanění Pozn.: Základní plat má jen 22 z 200 poslanců Celkové náklady na jednoho běžného poslance nás tedy přijdou na téměř 200 tisíc ( ). Zkusme se podívat, jak by tyto náklady vypadaly v případě zaměstnance: =222 Kč Kč Poznámka Mzda podle pracovní smlouvy (HM) 222 Superhrubá mzda (SHM) = HM x 1, % soc., 9% zdrav. Základ pro výpočet zálohy na daň Daň před slevami % ze SHM Sleva na poplatníka 2070 Daň 42885

5 Sociální a zdravotní (zaměstnanec) Sociální a zdravotní (zaměstnavatel) Odvody státu celkem Čistá mzda V 5. měsíci překročen strop pro odvody sociálního a zdravotního pojištění. Čistá mzda v 5. měsíci Čistá mzda od 6. měsíce (neodvádí se pojištění): Průměrná čistá mzda Tato ukázka není o závisti, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o rovnosti. Není jediný racionální důvod, proč by naši nejvyšší zastupitelé měli být podrobeni jinému daňovému režimu než jejich voliči. Daňové zákony jsou v každé zemi zákony velmi důležitými a poslanci, kteří se jimi musí sami řídi, by o nich jistě daleko odpovědněji jednali i hlasovali, než je tomu dnes. Současně, a to lze považovat za důležité, by se také podíleli na solidaritě v odvodech a možná by pochopili i progresivnost současného zdanění. Pokud by se jejich režim doplnil ještě o dodržování pracovní doby a povinnost dokladovat pracovní neschopnost a v době nemoci dostávat dávky jako je dostává zaměstnanec, jistě by to přispělo i ke kvalitě jejich rozhodování o těchto záležitostech. Zatím však všechny pokusy o změny odměňování poslanců byl zcela v tichosti zameteny pod koberec poslanci bez rozlišení politické příslušnosti, což bývá vzácná shoda (snad s výjimkou zákonů týkajících se myslivosti). Ve hře jsou snad návrhy senátora Kubery a poslance Tejce, pochybuji však velmi silně, že by se dosáhlo něčeho víc než krátké debaty, odsunutí naindy a posléze klasické ticho po pěšině. Zdroje: [01] Varianty řešení koaliční dohody o odvodové zátěži FO pro rok 2009 oproti roku Zdroj: Ministerstvo financí č. j. 25/30414/20087 [02] Poslanecké platy 60 tisíc hrubého se rovná 100 tisíc čistého. Zdroj: idnes, r=domaci&c=a080510_104502_domaci_klu [03] článek pro konferenci AS Daně teorie a praxe 2008