JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ OTEVÍRÁNÍ EMOCÍ V TĚLE SKRZE DECH A HLAS

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér fyzického divadla OTEVÍRÁNÍ EMOCÍ V TĚLE SKRZE DECH A HLAS Bakalářská práce Autor práce: Silvie Kudelová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Martina Musilová, Ph.D. Oponent práce: Mgr. Anna Čonková Brno 2016

2 BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM KUDELOVÁ, Silvie. Otevírání emocí v těle skrze dech a hlas. [Opening emotions in the body through breathing and voice]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér fyzického divadla, 2016, s. 57. Vedoucí diplomové práce Mgr. Martina Musilová Ph.D. ANOTACE Bakalářská práce Otevírání emocí v těle skrze dech a hlas se zabývá teoretickými i praktickými zkušenostmi práce s dechem a hlasem. Opírá se o zkušenosti ze setkání na workshopech a kurzech s Ivanou Vostárkovou, s Feng-yün Song a s Idou Kelarovou. V rámci práce je popsán průběh jednotlivých kurzů, způsob práce každé z lektorek i osobní reflexe na tato setkání. ANNOTATION Bachelor thesis "Opening emotions in the body through breathing and voice," deals with theoretical and practical experience of working with breath and voice. It is grounded in the experience of meeting Ivana Vostárková, Feng-yun Song and Ida Kelarová on their workshops and courses. Thesis describes a process of each course, method of work of each lecturers and personal reflections on these meetings. KLÍČOVÁ SLOVA Dech, hlas, dechová cvičení, emoce, přirozený hlasový projev, zpěv. KEYWORDS Breath, voice, breathing exercises, emotions, natural vocal expression, singing.

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené informační zdroje. V Brně, dne 2. června 2016 Silvie Kudelová, DiS.

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych zde poděkovala Mgr. Martině Musilové, Ph.D. za podnětné konzultace a vedení mé práce. Dále bych ráda poděkovala paní Ivaně Vostárkové, paní Feng- yün Song a paní Idě Kelarové za předávání osobních zkušeností práce s dechem a hlasem.

5 OBSAH ÚVOD IVANA VOSTÁRKOVÁ SOUKROMÉ HODINY HLASU U IVANY VOSTÁRKOVÉ REFLEXE SETKÁNÍ S IVANOU VOSTÁRKOVOU FENG-YÜN SONG WORKSHOP S FENG-YÜN SONG REFLEXE SETKÁNÍ S FENG-YÜN SONG IDA KELAROVÁ WORKSHOP S IDOU KELAROVOU REFLEXE SETKÁNÍ S IDOU KELAROVOU DECHOVÁ CVIČENÍ POSAZENÍ HLASU NA DECH DECHOVÁ ÚPRAVA OSM KUSŮ BROKÁTU DECHOVÉ VÝDRŽE POUŽITÍ DECHOVÝCH CVIČENÍ ZÁVĚR PŘÍLOHY ROZHOVOR S IVANOU VOSTÁRKOVOU ROZHOVOR S FENG-YÜN SONG ROZHOVORY S IDOU KELAROVOU POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE... 62

6 ÚVOD Už od dětství byl mým koníčkem zpěv. Chodila jsem do pěveckých kroužků, zpívala ve školním sboru a v kostele. Když jsem po střední škole začala studovat herectví na Soukromě vyšší odborné škole umění ve Zlíně, zpěv byl součástí povinné výuky. Zde jsem se setkala také s interpretací mluveného slova v předmětu přednes a mluvní technika. Můj hlas nebyl tak znělý, jak bych si přála. Byl slabý, zahalený. Od té doby, co jsem se díky škole s tímto problémem byla nucena konfrontovat, začal mě můj hlas více zajímat. Cítila jsem, že se nedovedu vyjádřit zcela a otevřeně, tak jak bych chtěla a mohla. A to se netýkalo jen hlasu a jeho znělosti. Šlo o celkový projev. Moje tělo bylo sevřené strachem a úzkostmi, které vytvořily v těle bloky. Ty zabraňovaly uvolněnému přirozenému projevu. Tento stav jsem toužila změnit. Už během studií herectví se věci postupně začaly měnit, protože s možností vystupovat a projevovat se, jsem se učila pracovat sama se sebou, s vlastními strachy. Čím častěji jsem veřejně vystupovala, tím se více posilovala moje doposud chabá sebedůvěra. Získávala jsem více odvahy se projevovat. Určitě to ale není zásluha jen možnosti vystupovat a hrát divadlo nebo zpívat. Jde o celkovou souhru odžitých životních událostí, které člověku přijdou do cesty a které ho posouvají, pokud je v sobě zpracovává. Cesta k svobodnému projevu skrze tělo, dech a hlas mě začala oslovovat čím dál více. Mám blízko jak práci s tělem, tak hlasem i psychikou. Postupně jsem začala vnímat, jak úzce všechny tyto stránky člověka souvisejí s jeho psychikou. Kvůli herectví jsem poznala, že abych mohla zahrát dobře roli, je pro mě velice podstatné mít fyzicky zdatné a připravené tělo (nejen hlas). Kvůli zpěvu jsem se zas učila pracovat s dechem a dechovou oporou. Vždy, když se mi podařilo se při zpěvu uvolnit, cítila jsem, jak se mi lehce dýchá, a uvědomovala jsem si, že moje nálada v tu chvíli je radostná. V té době jsem ale ještě měla chabé zkušenosti, jak pracovat 6

7 čistě s dechem. Stále mi šlo o znělost hlasu a o projev, který by byl opravdu vidět a slyšet. Můj cíl byl stále zaměřen ven na výkon. Při dalším pokračování v hledání znělosti hlasu a svobodného projevu se můj cíl začal obracet dovnitř. Začala jsem vnímat fakt, že pokud jsem já v psychické pohodě, můj projev může být spontánní a zajímavý. Pokud však nejsem, výsledný efekt je nevýrazný. Čím dál tím více mě zajímaly mé psychické bloky, příčiny jejich vzniku a konkrétní následky. Primárním cílem se pro mě stala má vnitřní harmonie, ne už nutnost být dobrá na jevišti. Bloky mě trápily i v osobním životě, cítila jsem se uvězněná a slabá. Rozhodla jsem se tedy najít člověka, který by porozuměl mému celkovému stavu a pracoval se mnou na mém projevu, protože touha se vyjádřit znělým hlasem ve mně neutuchala. Senzibilitu svého těla jsem začala podporovat prací na fyzické kondici i fyzickém projevu skrze moderní tanec. Touto cestou jsem se dostala k hlasové pedagožce a hlasovému kouči Ivaně Vostárkové. Od prvních společně strávených hodin, kde jsme se zaobírali mým projevem a hlasem, jsem věděla, že je to osoba, která mi dovede pomoci se posunout. Její přístup propojoval psychiku, hlas i tělo, přesně jak jsem potřebovala. Jeden z důvodů je určitě i ten, že Ivana Vostárková má osobní zkušenost s hledáním svobodného a přirozeného hlasu u sebe samotné a právě díky této zkušenosti přicházela na zákonitosti propojení osobnostních složek. Pracovala jsem na sobě nejen cvičeními, na která mě naváděla, ale také jsem se od ní učila, jakým způsobem ona sama dovede druhé vést. Snažila jsem se tím víc pochopit, jak funguje lidské tělo a psychika, kde přesně jsou souvislosti a co a jak na sebe působí. To proto, abych si i já sama uměla zadávat cvičení, když cítím sevření a napětí v těle. Časem jsem se dozvídala ještě o dalších přístupech práce s psychikou prostřednictvím hlasu a dechu. Zaujal mě náhled čínské zpěvačky a pedagožky Fengyün Song. Navštívila jsem její jednodenní hlasový seminář, který mi dal nahlédnout do jejího způsobu práce. Feng-yün Song jsem poprvé viděla už dříve a to na jejím koncertě s jazzovým triem. Její hudba mě naprosto okouzlila. Po nějaké době jsem se dozvěděla o jejích seminářích a kurzech a rozhodla se je navštívit. Jednodenní seminář mě zaujal. Daleko více než o hlas tady šlo o dech. 7

8 Postupem času jsem i já sama přicházela na to, jak moc je dech důležitý. Stal se základním stavebním kamenem a odrazovým můstkem pro veškeré mé další zkoumání cesty k přirozenému svobodnému projevu. Ideálním způsobem, jak se o dechu dozvědět více, bylo jet na Letní hlasovou školu Feng-yün Song s podtitulem Autoterapie hlasem a dechem. Zde jsem si na vlastní kůži zažila, jakou může mít dech moc. Co všechno se může měnit jen díky vědomému využití této nejobyčejnější a běžné dostupné energie. Moje cesta nabírání zkušeností s dechem a hlasem pokračovala ruku v ruce s prohlubováním poznatků o souvislostech mezi tělem a psychikou. Měla jsem potřebu pátrat ještě hlouběji po kořenech svých úzkostí. A objevila se ve mně touha nahlédnout do svého nitra až na samé dno. Nevím, jestli lze toto dno nějak objektivně popsat. Je to pro mě samotnou naprosto intuitivní a pocitová záležitost. Věděla jsem jen, že to bude náročná cesta odvahy, možná dost nepříjemná a místy i bolestná. Na druhou stranu mi bylo jasné, že chci dospět k jejímu cíli, abych se mohla posunout dál. Musím začít brát v potaz stránky své osobnosti, které zaháním do nevědomí. Kterých se bojím a ve kterých nejspíš kotví podstata mého strachu, jež mi dává pocit nesvobody. Z toho důvodu jsem se rozhodla absolvovat workshop Idy Kelarové Song of my Soul. A i tady jsem dostala, co jsem očekávala. Ida Kelarová díky své životní cestě dovede nabídnout prostor člověku, aby se setkal se sám se sebou. Díky tomu, že má romské kořeny, a je tak často konfrontována se zpochybňováním své osobnosti, musí být nesmírně sebejistá, aby obstála před společností i před svou rodinou. A aby tuto sebejistotu měla, musí obstát nejprve sama před sebou. Součástí její cesty je zprostředkovávat svou životní zkušenost dalším lidem a to nejen skrze vyprávění, ale na workshopu Song of my Soul dává možnost si ji prožít. Podívat se do svých temnot a nejistot a vynést je ven z nitra na světlo. Protože téma otevírání emocí skrze dech a hlas je pro mě zásadní a všechna tato setkání se zmiňovanými ženami jsou pro můj umělecký i osobnostní růst velice podstatná, rozhodla jsem se této oblasti věnovat ve své bakalářské práci. 8

9 1. IVANA VOSTÁRKOVÁ Ivana Vostárková se věnuje hlasové terapii, je pedagožkou a hlasovým koučem. Narodila se v Praze v roce Na přání maminky šla studovat nejprve chemii, ale po několika semestrech studia přešla na pražskou DAMU, a to na Katedru loutkového divadla. Během studia se věnovala také zpěvu. Při práci s hlasem mívala ale nepříjemné pocity. Po skončení studia lékaři potvrdily její obavy, že má velice poškozené hlasivky. Bylo jí řečeno, že se hlasem už nikdy nebude moci živit. Tento fakt jí velice šokoval, zároveň jí ale podnítil ke studiu svého vlastního hlasu a k hledání příčiny, proč vlastně k jeho poruchám dochází. Nakonec zjistila, že se svým hlasem ještě dovede něco udělat. Její problémy totiž byly převážně psychosomatické, a vznikaly tehdy z jejího nulového sebevědomí, trémy a toho, jak moc se snažila splňovat představy a požadavky ostatních. Proto vyvíjela na hlasivky nepřiměřeně velký tlak. Snaha nám nezní. I.V. 1 Postupně během zkoumání vlastního hlasu došla k poznatku, že pokud mluvíme a jsme nervózní, nervozita se projeví v našem těle. Hlavně dech a svalstvo, které se podílí na tvorbě hlasu, se dostanou do jakési nepružnosti a hlasivky pak pracují omezeně. To vede k jejich poškození. Zatímco klasická medicína hlasivky léčí především medikací, obstřiky nebo hlasovým klidem, hlasová terapie hledá spíš psychické důvody, proč k nějaké poruše došlo, a ty se snaží odstranit. I.V. 2 Aby pomohla svému hlasu, začala nejprve studovat projevy zvířat, nebo se v rámci muzikoterapie učila od mentálně postižených. Ti také nejsou omezeni sebekontrolou, projevují se přirozeně. Také navštěvovala různé psychoterapeuty a neustále studovala odbornou literaturu týkající se hlasu. Díky terapii hlasem si jednak dovedla vyléčit poškozené hlasivky, a jednak získala důvěru v sebe sama. Jednou z osobností, která jí v práci s hlasem inspirovala, je hlasová pedagožka doc. Libuše Válková. 1. Z osobního setkání s Ivanou Vostárkovou ze dne VOSTÁRKOVÁ, Ivana. Od věci. Respekt 2014, 8, str. 72 9

10 Hlavním cílem je, aby se klient dokázal co nejvíce uvolnit. Třeba mu řeknu, ať si lehne na zem, začne se po ní válet a zkusí vyfňukat to, co ho zrovna trápí. Nebo když vidím, že vůbec neví, co je to pružnost, posadím ho na velký balon a řeknu mu, ať se houpe, a začne si do rytmu pískat. Jindy klienta nechám, aby si hrál na to, že je velký slídící pes, který štěká. Nebo ho vedu k tomu se jenom nahlas smát. Jde zkrátka o to, aby dělal to, co si jinde nedovolí. Pomáhám mu hledat cestu k tomu, aby si začal být vědom sám sebe, uvolnil se a začal si víc věřit. I.V. 3 Ivana Vostárková dnes působí sama jako hlasový terapeut v psychoterapeutickém centru Pod křídly, také se věnuje práci s handicapovanými (nevidomými a neslyšícími). Od roku 1995 působí na DAMU jako pedagog hlasové výchovy. Vyučuje také soukromě a to jak profesionální zpěváky a herce, tak v oboru začínající, kteří mají zájem se dozvědět o svém hlase tělesné a psychické souvislosti a kteří hledají správné posazení a barvu vlastního hlasu. I ti, kdo k ní přicházejí pouze pro rozvoj svých hlasových schopností, se brzy začnou proměňovat po mnoha dalších stránkách. Pokud jdete po ulici a chcete si něco broukat, tak to udělejte, broukejte si dle svých představ. I.V. 4 Ivana Vostárková vede své studenty k hledání přirozenosti bez ohledu na vnější soudy. Má pozoruhodnou schopnost věci pojmenovat bez náznaku kritiky. Díky přímosti a laskavému přístupu umožňuje ve svých hodinách se projevit, otevřít a pravdivě se na sebe podívat. Zjistit, jak se sebou člověk nakládá a jedná. Jak se chová sám k sobě. 3. Tamtéž 4. Tamtéž 10

11 1. 1. SOUKROMÉ HODINY HLASU U IVANY VOSTÁRKOVÉ Na podzim roku 2012 jsem začala chodit na soukromé hodiny hlasu k paní Vostárkové. Jedenkrát za dva až tři týdny jsem k ní chodila konzultovat svůj hlasový projev, kterému jsem se už nějakou dobu věnovala a hledala jsem proto odborné vedení. Běžné hodiny zpěvu s klavírem a vybranými písněmi, nebo o často používané pěvecké rozcvičky mě nezajímaly. Chtěla jsem poznat nový přístup k hlasu, který mi pomůže hlas skutečně otevřít tak, abych se mohla projevit podle svých představ o vlastních hlasových možnostech. Ke zkoumání mých bloků v hlasovém projevu stačila Ivaně Vostárkové jedna píseň, kterou jsem při našich setkáních zpívávala. Patří mezi moravské lidové písně. Zpívala jsem ji během některých setkání několikrát, během jiných jsme se k ní naopak ani nedostali. Ivana Vostárková nezkoumala totiž můj hlas, pouze když jsem zpívala. Dost času jsme trávili i mluvením. Většinou už podle pozdravu rozpoznala moje hlasové rozpoložení, které odráželo i mé rozpoložení psychické. Intuitivně přizpůsobovala hodinu mému vnitřnímu nastavení. Mívala u sebe vždy svůj zápisník, kde zaznamenávala, k čemu jsme společně došly, jaká cvičení jsou pro mě dobrá a čemu bychom se měly věnovat dále. Dost často také vymýšlela cvičení mně přímo na míru, pokud narazila na nějaký problém. Jak konkrétně probíhá hodina hlasu u Ivany Vostárkové? Soukromé hodiny probíhají přímo u ní doma, v pěkném, barevně vyladěném obývacím pokoji, který poskytuje harmonickou atmosféru. Důležitá otázka pro začátek je: Jak se máte? Je to praktická záležitost. Můžeme se dozvědět, co se v člověku odehrává. Jednak z obsahu slov, jednak taky z projevu hlasu. Je hlas pevný, přesvědčivý, nebo je utlumený, zahalený? V průběhu docházky jsem pochopila, že ne vždy musí nutně zahalený hlas znamenat aktuální problém v psychice. A naopak ne vždy je pravdou, že jasný a zvučný hlasový projev je znakem psychické pohody. Někdy se v našem hlasu objevují dozvuky minulých nezpracovaných zážitků, někdy naopak skrze svůj projev demonstrujeme pohodu a spokojenost, která ale nemusí mít v nás samotných pevný základ. Pro práci Ivany Vostárkové je typické také zkoumání tělesného postoje. Tělesný postoj přímo ovlivňuje náš hlas. Proč? Ovlivňuje totiž náš dechový sloupec. Dech je nejzákladnější stavební jednotkou pro hlasový projev. Na některých hodinách jsme 11

12 po první položené otázce pokračovaly v hovoru. Měla jsem pocit, že v podstatě záleží na mně, jak moc se chci otevřít a vypovědět, co se ve mně děje. Protože jsem však hodiny hlasu nechtěla brát jako terapii, i když ve své podstatě tomuto přístupu věřím a věnuji se mu, dávala jsem přednost práci na dechových a hlasových cvičeních, u kterých ústně probíraný psychologický kontext hrál pouze vedlejší roli. Proto většina mých hodin pokračovala dechovými cvičeními. V prvé řadě šlo o to prodýchat se a uvolnit tak, abych cítila pevnou dechovou oporu. Ta má základ až v pánevním dnu, nejen v bránici. Po takovýchto cvičeních se většinou hlas usadil do přirozenější polohy a rozšířil se. Člověku navodil celkově harmoničtější stav. Postupně jsme se dostávaly k dalším částem těla, které trpěly nejsilnějšími bloky. Ty se mohly projevovat i v oblasti tělesných periferií, v rukou, nohou či hlavě. Pokud jsem měla stažená ústa, ztuhlou bradu a jazyk, věnovaly jsme se uvolnění těch svalů, které to zapříčinily. Pokud jsme se dostaly k písničce a zpěvu, pak byl pod drobnohledem můj postoj, dech i výraz. Obecně vzato jsme se v rámci cvičení potýkaly s více složkami osobnosti tak, aby přístup k hlasu byl co nejkomplexnější. Těmito složkami, jak už jsem naznačila, jsou psychické rozpoložení, svalový tonus, představivost nebo dech. Jedna ovlivňuje druhou. Pokud použijeme například dechová cvičení, ovlivní to přímo i svalový tonus, tělesný postoj, psychické rozpoložení a znělost hlasu. Zásadní pro tento přístup k hlasu z hlediska pedagoga je tedy pozorování vztahů mezi těmito složkami osobnosti REFLEXE SETKÁNÍ S IVANOU VOSTÁRKOVOU Když jsem se koncem léta v roce 2012 přestěhovala do Prahy, těšila jsem se mimo jiné z toho, že zde budu mít možnost být blízko lidem, od kterých se můžu hodně naučit. Převážná část těchto lidí se profesionálně zabývala hudbou. Sama jsem se chtěla více a více věnovat zpěvu a tak jsem si od své kamarádky vzala kontakt na Ivanu Vostárkovou. Od kamarádky jsem věděla, že setkání s ní mi přinese úplně jiný pohled na práci s hlasem, než na jaký jsem byla doposud zvyklá. A tato cesta mě lákala. Než jsem začala k Ivaně Vostárkové chodit na hodiny, tušila jsem, že hlas je velice spojen s psychikou. Že můj zpěv ovlivňují moje strachy a úzkosti. Ale 12

13 zároveň, že díky tomu, že zpívám se moje strachy a úzkosti mohou ventilovat. Díky Ivaně Vostárkové jsem otevřela dveře do této kuchyně vlastního těla. Když jsem k ní poprvé přišla, udivilo mě a zároveň i potěšilo, že v pokoji, kde setkání probíhají, nemá ani klavír. Byl to první náznak toho, že výuka povede jinudy, než přes klasické hlasové rozcvičky. Začali jsme povídáním o tom, kvůli čemu jsem vlastně přišla. Pověděla jsem jí o svém hluboce zakořeněném strachu, kterého se chci zbavit. O tom, že mi pomáhá, když zpívám a zároveň, že zpěv miluji a ráda bych se taky kvůli němu strachu zbavila, abych se mohla projevit. Při celé konverzaci mě nejen dobře poslouchala, ale také pozorovala. Tušila jsem, že dělá nějaké závěry a taky je dělala. V takových chvílích začínám být ještě více sevřená strachem a snažím se působit dobře, ale čím více se snažím, tím je to horší. Pokaždé si pak říkám, jak je to možné, že tohle dělám. Naštěstí, i když Ivana Vostárková nepřestávala s pozorováním, já postupně nacházela více odvahy se otevřít a uvolnit. Nebylo to jen o zvyku na takovou situaci, ale také díky přístupu lektora. Ivana Vostárková nabídne kritiku, která je ale bez soudu. Zhodnotí projev a pomáhá se uvolnit. Díky tomu, jak vnímá, lze rychle pochopit, že v člověku umí číst až příliš dobře. Hned je ale taky zřejmé, jak se vyhýbá jakémukoli odsuzování, i když vidí nešvary zřetelně. Každý nějaké má. Někdo více, někdo méně. Každý je ale také v jiné životní situaci a v jiném stádiu své osobní cesty. A toto si ona velice uvědomuje. A je to také jeden z opěrných bodů její výuky. Jednou z prvních věcí, kterou jsem si proto odnášela z hodin Ivany Vostárkové, bylo pravidlo: méně se posuzovat, více se poslouchat. Přestat se v jednom kuse hodnotit, ale pozorovat, co dělá moje tělo. S tímto pravidlem jsem se rychle ztotožnila. Na své cestě jsem byla v bodě, kdy se člověk učí vnímat sám sebe a své tělo jako samostatnou jednotku, kterou mohu oddělit od svých vnitřních soudů. Posuzování však neustále vzápětí přicházelo a nedovedla jsem se jej zbavit. Nepřetržitě jsem si lámala hlavu tím, jak chci zpívat, jak chci vypadat, jak chci působit, jak by to mělo být správné a nejlepší. A co je pro mě ideálem. Díky následné práci na hlase a hodinám s Ivanou Vostárkovou jsem ale postupně začala chápat, že ideál musím nalézat v sobě a své přirozenosti. Že jeho mírou nemá být okolí, ale moje vnitřní svoboda a radost. Jedním ze zásadních poznatků, který jsem si z hodin odnesla je pochopení skutečnosti, že tento problém se týká všech, ale také, že máme prostředky, kterých 13

14 smíme využívat k tomu, abychom si pomohli. Jak zvládnout odsunout sebeposuzování do pozadí a dát prostor spontánnímu projevu? Musíme zaměstnat svůj mozek, říká lektorka. Proto, když jsem zpívala na hodinách, a nebo jen dělala určitá cvičení, přestalo mě postupně udivovat, že u toho mám máchat rukama, skákat na balónu, nebo si představovat sebe v roli někoho jiného. Nejprve jsem si myslela, že jako cvičení je to fajn, ale neviděla jsem v tom přímý prostředek k tomu, jak si pomoci od vlastních strachů. Neviděla jsem souvislost s tím, jak se skrze takovou práci dostat ke skutečně svobodně vyjádřenému hlasu, po kterém jsem toužila. Dnes mám za to, že čím více a častěji dovedeme vědomě pracovat se svým myšlením, i když je nutné jej nejprve ošálit, je to správně, pokud to vede k dobrému cíli. Učila jsem se tedy ukládat si představy, které nesouvisely s mým zpěvem. Můj strach mě sice pořád blokoval, ale místy se mi podařilo, díky tomu, že jsem nemyslela na to, jak zpívám, zazpívat opravdu plným hlasem, nasyceným krásnou barevností. Je zkrátka nutné přesunout pozornost někam jinam, pokud nás zaměření pozornosti na projev v danou chvíli omezuje. Dá se říci, že tento způsob práce dnes aplikuji i na divadelní a jinou tvorbu. Předem vím, jaký je můj cíl, např. zazpívat píseň. A protože se už dobře znám, vím, že kdybych myslela na to, jak ji zazpívám, zda dobře, nebo že se mi někde v těžkém místě sevře hlas, nebo že zapomenu text atd., pravděpodobně by se všechny jmenované věci staly. Proto zaměřuju svůj vnitřní fokus na jiná místa. A nechávám tak svému tělu a hlasu prostor se v rámci písně projevit. Nezatěžuji tak svůj projev soudy o tom, jaký je. Když člověk trénuje, je dobré se poslouchat a být si vědom chyb, které dělá. Když ovšem přichází sdělit píseň, text apod., neměl by se v přítomném čase zároveň hodnotit. Postupem času, když se člověku daří pracovat se svým myšlením, hlas se skutečně osvobozuje a dostává se do přirozené polohy, tam, kde má být. Po následných úspěších se znělostí hlasu se dostavují i pocity většího bezpečí a klidu ve spontánním projevu. Přichází větší sebejistota a soudy v hlavě už nemají takovou moc. Díky hodinám s Ivanou Vostárkovou jsem přijala skutečnost, že zpívání je pokaždé znovu a znovu jako riskantní krok do temnoty. Můžeme jej oddalovat, ale náš hlas zůstane zavřený a nevyjádřený. Zkrátka neprojevíme potenciál. Pokud ale 14

15 dovedeme riskovat, vždy se nám to vyplatí. To je taky báječná věc. Zatím opravdu nevím o momentu, kdyby se nevyplatilo sebrat odvahu tento krok udělat. Co to reálně v praxi znamená? Nebát se pustit své myšlenky a soudy k vodě a být tím, kým v tu chvíli jsem, ať už je to podle mého rozumu jakkoli nepatřičné, nebo nemístné. V hlase je totiž upřímnost rozhodně slyšet a má svou sílu. 15

16 2. FENG-YÜN SONG Čínská zpěvačka a hlasová pedagožka se zaměřením na dech a tělo. Narodila se a vyrostla ve městě Jiamusi, v severovýchodní Číně. V letech pokračovala po maturitě ve vysokoškolském studiu oboru bohemistiky na Institutu cizích jazyků v Pekingu. Od roku 1985 začala studovat obor český jazyk a literatura na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které pak v roce 1994 dokončila doktorátem a disertační prácí Srovnávání somatických frazémů a idiomů v čínském a českém jazyce pod vedením prof. Františka Čermáka. Od roku 1995 aktivně působí na české hudební a kulturní scéně. Svou škálou hudebních, pedagogických a kulturních aktivit usiluje o společenskou osvětu od mezikulturního dialogu, mezilidského porozumění a tolerance, až po tématiku kvality života. Je zastánkyně přírodní cesty ke zdraví a zdravého životního stylu vycházející z tradic čínské kultury a medicíny. Cit pro čas, procítění celku, to je v tradiční čínské kultuře důležitá vlastnost. Když člověk dokáže prociťovat, nachází ve věcech přirozené souvislosti. F.S. 5 Už jako malá měla Feng-yün Song blízko k přírodnímu léčitelství. Jeden z jejich předků z matčiny strany byl velmi známý lidový léčitel. V rodině se dodnes traduje i jistý tajný rodinný recept. Členové rodiny Čao, rodina z matčiny strany Feng-yün Song, se nejvíce vyznali v léčení gynekologických problémů. Matka Feng-yün Song tak často pozorovala dědečka, jak o půlnoci váží kopečky bylin a vyrábí léky. Matka byla vnímavá, silně intuitivní žena, se kterou měla paní Song mnoho společného, a dobře si rozuměly. Rodina z otcovy strany je velmi muzikálně založená. Od mala poslouchávala paní Song svého otce, jak si pobroukává operní árie. Znal také spoustu lidových písní ze svého rodného kraje. 5. BRZÁKOVÁ, Pavlína: Hlas a dech čínské zpěvačky Feng-yün Song. Eminent. Praha Str

17 Od svých šesti let se učila pekingskou operu 6, kterou pak dvanáct let studovala u paní Šang Chuej-min, uznávané čínské operní osobnosti, pěvkyně a herečky, následovnice významné rodové školy Šang. Za osm let ji paní Šang naučila pěvecké vzorce stařeny. Učila ji také typ zpěvu mladé ženy. Stařena používá kombinované polohy, v nichž převažuje přirozený hlas 7. Typ mladé ženy a typ dívky používají výhradně hlas umělý 8. Když jsem studovala pekingskou operu, byl pro mě dech nejdůležitější. Moje učitelka, paní Šang, kladla na správnost dýchání veliký důraz. Doslova mě nabádala:,dýcháš špatně, prožívej dech! Nikdy mi neříkala:,prožívej hlas! F.S. 9 Kvůli krátkozrakosti se neměla šanci dostat na Ústřední divadelní akademii. Její učitelka paní Šang jí neustále zdůrazňovala, aby odešla studovat do Pekingu, kde by mohla být blízko pekingské opeře. V roce 1983 byla přijata na Institut cizích jazyků, který je jednou z deseti předních čínských vysokých škol, a také jedinou čínskou vysokou školou, kde vyučují všechny světové řeči. Byla přijata na obor polský jazyk a literatura, který si zvolila, neboť milovala západní hudbu a umění. Chopinův klavír ji dojímal až k slzám. Vedoucím katedry ji ale bylo oznámeno, že ji přeložili na bohemistiku. Bylo prý potřeba vyvážit úroveň studentů na oborech a její výsledky byly vynikající. V roce 1985 jí bylo uděleno stipendium ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 zde absolvovala jako doktorka filozofie a kandidátka věd. 6. Pekingská opera (v čínštině ťing-si) je nejznámějším druhem tradičního čínského divadla. tradiční čínské divadlo je hudební a divadelní produkce dohromady. Jejím jevištním projevem je zpěvohra, v níž jsou pěvecké dovednosti stejně důležité, jako herecké; do cizích jazyků se často překládá i jako čínská opera. V pekingské opeře jsou významné herecké a pěvecké typy. Dělí se na ženské a mužské. Každému přísluší určité herecké a pěvecké techniky. 7. Přirozený hlas používají zpěváci lidových písní. V tradiční pekingské opeře ho užívají hlavně v roli stařeny. Rozsahem se co nejvíce přibližuje střední hlasové poloze, někdy i spodní altové. 8. Umělý hlas je hlas, který se rozsahově a barevně nejvíce přibližuje sopránové, často i mezzosopránové poloze. 9. BRZÁKOVÁ, Pavlína: Hlas a dech čínské zpěvačky Feng-yün Song. Eminent. Praha str

18 Od roku 1992 působí jako pedagožka na řadě uměleckých škol: na Státní konzervatoři Jaroslava Ježka ( ), JAMU v Brně (1999 a 2012), Vyšší odborné herecké škole v Praze ( ) a na Pražské konzervatoři (od roku 2003 do současnosti). Od roku 1994 také začala studovat evropskou klasickou hudbu a zpěv, zkoumá různé hlasové kultury a techniky, hledá jejich styčné plochy. Od roku 2005 pořádá hlasové semináře zaměřené na dech a tělo. Ty se programově vyvíjely pod názvy Mystika za hlasem, Hlas dítěte v nás a Léčba hlasem. Metodicky se formovaly do současného názvu Autoterapie hlasem péče o vlastní regulační systém těla. Používanými prostředky jsou hlas a dech. Největší překážkou při práci s hlasem bývá často sám seminarista. Je paradoxní, že občas stojí v cestě vlastnímu přání. Často touží po lásce, přitom se jí podvědomě vyhýbá. Má mysl uzamčenou, a proto jsou jeho pokroky v klíčových momentech velmi malé. Když mu lektor nabídne šanci, aby udělal podstatný skok, sám se tomuto procesu brání a potlačí ho. F.S. 10 Hlasový projev Feng-yün Song vychází z asijských hudebních kořenů, tradiční pekingské opery. Je výrazově bohatý, má nežánrový pěvecký charakter a rozpětí od lidových čínských a východoasijských písní, lidové poezie Moravy, evropské klasiky až po moderní jazz. V roce 2008 založila Občanské sdružení s názvem Feng-yün Song o.s. a od téhož roku spolupracuje s pražským Palácem Akropolis a dalšími českými a moravskými scénami. Pořádá festival Songfest.cz, jedinečný český multikulturní hudební festival, který se zaměřuje, stejně jako Feng-yün Song o.s., na kulturní dialog mezi Východem a Západem, mezinárodní a mezilidské porozumění. Zvykli jsme si na roli trpícího nemocného, takže sami zanedbáváme tělo a zapomínáme na jeho obranyschopnost. F.S. 11 Její motto je: Hudba vibruje tělem a čistí duši, je bez hranic a dává duchu lehkost. 10. Tamtéž, str Tamtéž, str

19 Mimo hudební a kulturní činnost se věnuje Feng-yün Song také principu autoterapie hlasem. Pořádá pravidelné kurzy, zabývá se přírodní prevencí a kultivací těla, dechovou rehabilitací a tonální terapií čchi-kung, číselnou akupunkturou a diagnostikou I-ťing WORKSHOP S FENG-YÜN SONG ( ) V létě 2015 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Letní hlasová škola s podtitulem Autoterapie hlasem a dechem. Týdenní kurz se konal v Lobči, ve zdejších zámeckých prostorách. Jedná se o pravidelný kurz paní Song, která jej nabízí široké veřejnosti. Někteří z účastníků k ní docházejí i během roku na její pravidelné kurzy, někteří se zde s její prací setkávají poprvé. Většinou se těchto workshopů účastní ženy, v naší asi dvacetičlenné skupině byli pouze dva muži. Kurz probíhá ve velmi poklidném, ale vytrvalém tempu. Každodenní program je složen z několika částí. Začíná se ranním cvičením Osmi kusů brokátu 12, starého čínského cvičení, které vede paní Song v zámeckém parku. Po snídani následuje setkání ve společenské místnosti, krásném zámeckém sále, kde jsou po obvodu rozestavěny židle. Na ně usedáme a začínáme dopolední program kolečkem krátkého sdílení. Několika větami popíšeme, jak jsme spali a také jaký je náš momentální stav. Protože základní cíl práce paní Song spočívá v harmonizaci osobnosti, dbá taky o harmonickou a sdílnou atmosféru mezi frekventanty. Na principu sdílení také pokračuje dopolední program. Mnohem více se už ale zaměřujeme na samotný hlas a jeho projev nejen skrze slova. Začínáme zpívat. Postupně každý předstupuje před skupinu a zazpívá kus písně, kterou si k tomuto účelu vybral. Paní Song pak komentářem pomáhá každému k většímu uvolnění, také se ptá ostatních účastníků kurzu, na pocit, který mají z toho kterého daného projevu. Například zadává úkol, abychom při zpěvu písně volně pohybovali pažemi. Rozpoznává tím míru uvolnění zpívajícího i korespondenci levé a pravé poloviny těla, která je důležitá pro harmonický stav člověka. 12. Viz kapitola Dechová cvičení 19

20 Tak jako dopoledne, i odpoledne probíhá podobné kolečko, kdy jednotlivci předstupují před kolektiv a sdílejí píseň. Na závěr někdy zpíváme všichni společně píseň, kterou si určíme, nebo tu, kterou nás chce paní Song naučit. V průběhu celého dne se soustředíme na dechovou úpravu 13, někdy opakujeme některé části ranního cvičení. Součástí každého dne je také meditace. Délka se přizpůsobuje našemu stavu. Zprvu je meditace kratší, v průběhu týdne se ale schopnost se soustředit zvětšuje a k závěru týdne jsme schopni společně meditovat i celou hodinu. Každý z jednotlivých dnů má také své téma a cíl. Jsou jimi postupně 1. Pojetí těla, hlasu a dechu, 2. Energie, čchi, 3. Emoce, 4. Srdce. Z jednotlivých témat lze vyčíst záměr, k čemu měl týdenní proces soustředění dospět. Proces začíná soustředěním na sebe, na dech, na vnímání svého těla. Zvyšuje se citlivost a koncentrace na vnitřní procesy. Tomu napomáhá právě ranní cvičení Osmi kusů brokátu a taky pravidelná dechová úprava i každodenní večerní meditace. Důležitou podmínkou pro dobře probíhající proces je také klidné prostředí, které zámek v Lobči poskytuje. V první řadě je to však osobnost paní Feng-yün Song, která velmi bedlivě pozoruje celou skupinu, je plně k dispozici a střeží soustředěnou atmosféru během celého týdne. Účastníci se mohou plně ponořit do svého průzkumu skrze vlastní dech, který se v průběhu procesu má šanci velmi rozšiřovat a prohlubovat. Postupně se začínají dít menší či větší změny. Skrze zklidnění a uvolnění dáváme větší průchod emocím. Není to vědomá záležitost. Vědomá je pouze práce na pravidelné dechové úpravě a dodržování denního režimu. Emoce začínají vyplouvat na povrch vícero způsoby. Kde jsme je ale mohli pozorovat všichni společně jeden na druhém, bylo právě skrze zpěv. Stávalo se, že jsme nebyli schopni dozpívat píseň, objevovaly se různé typy neznámých křečí, nebo třasu v těle, které evidentně v běžném každodenním životě jsou kdoví jak hluboko ukryty a zatlačeny do nevědomí. Tady přicházely, u někoho se proměňovaly v pláč, jindy jsme naopak zažili společný srdečný smích, vycházející z hluboké vnitřní radosti z daného okamžiku. 13. Viz kapitola Dechová cvičení 20

21 Z celého procesu nesmím vynechat také spánek a odpočinek, který se stal podstatnou složkou. Ruku v ruce s prohlubováním dechu, schopnosti koncentrace a projevu emocí se také měnila kvalita spánku. Nejen, že je člověk mnohem více odpočatý a čerstvý, protože během dne otevřel cestu emocím ven ze svého těla, takže se stával uvolněnějším. V mém případě se také děly změny týkající se snění. Z hlubin nitra se mi vyplavovaly i dost bolavé nebo těžké otázky, které jsem v sobě už dlouhou dobu nosila, někdy mi dokonce už ani nepřipadaly aktuální, ale tady se znovu projevilo, že aktuální jsou a nastal čas je znovu otevřít a zabývat se jimi. Jak říká sama paní Song, důsledky tohoto týdne se budou objevovat i nadále, během následujících týdnů, měsíců a možná i let. Záleží, jak se komu podaří dál na sobě pracovat. Další ze zajímavostí a změn v těle člověka bylo i zpracovávání energie z jídla. Takřka během celého týdne jsem jedla velmi skromně, pouze nějaké suchary, trochu sýra a jablka. Všechno v mnohem menší míře, než jak jsem běžně zvyklá. Ale nic mi nechybělo. Neměla jsem méně energie, ani jsem se necítila slabá. Naopak. Měla jsem neobvyklý pocit svěžesti, síly a pohody. Tento stav přisuzuju opět práci na prohloubení dechu a s ní spojenou energetickou výměnou. K čemu nás nejvíce paní Song nabádala? Naslouchejte tichu v zádech a v centru. Nebuďte otrokem hlasivek. Být v centru je jedna z často se opakujících vět paní Song. Znamená pobídku, abychom zůstávali ve své vlastní přirozenosti. Centrem je míněno tělesné centrum člověka v oblasti břicha. Shoduje se zde se stejnou oblastí centra, jak je popisován v moderním tanci. Ticho v centru je tady míněno jako stabilní atmosféra v nás samotných. Je to něco neměnného, stálého. Zároveň slovo ticho naznačuje uvolnění svalové tenze v břišní oblasti. Podobně je tomu u pojmu pobídky ticha v zádech. Často při dechu zapomínáme na důležitou oblast zad. Přitom záda, pokud jsme si jich vědomi, nám mohou poskytnout obrovský pocit klidu a jistoty, jsou doslova naší zadní oporou. Pokud takto hledáme harmonii celého těla a hledáme jeho mrtvé části, které jsou izolovány svalovou tenzí a křečí, můžeme postupně díky dobrému prodýchání tyto části oživit. Mohou tak mezi sebou znovu komunikovat a každá jednotlivá oblast těla může být dalším a dalším rezonátorem pro náš hlas. 21

22 Během ranních cvičení paní Song také často opakovala větu: Nebe, země, člověk tvoří jeden celek. Ve stavu hlubokého prodýchání těla máme mnohem více otevřené senzory k vnímání nejen sebe samých, ale také sebe v prostoru a prostor kolem nás. Po cvičení Osmi kusů brokátu jsme měli možnost vnímat mnohem více okolí. Je to další z pozitivních dopadů dechových cvičení, která otevírají tělo. Na jednu stranu jsme schopni více vnímat svět kolem sebe, na druhou stranu se cítíme být součástí tohoto světa a dění. Celkově to znamená umět vystoupit ze svých schránek a klecí a být v přítomném čase. Paní Song nám vysvětlovala dechové fáze. Nádech nahoru, výdech ven, mezidech ticho. Každý náš nádech u cvičení měl směřovat nahoru. Znamenalo to představit si dechový proud, který do sebe vtahuji nosem a který cestuje až do lebečních dutin. U výdechu platilo především pravidlo vnímat jej a vydechovat pusou. Nezahazovat výdech. Zvláště mě zaujala poznámka: Všechno děláte silou a vůlí. Samé nádechy. Vydechujte! Tato poznámka byla pro mě velmi důležitá, protože sama zapomínám vydechovat. Člověk dost často cítí, že se nemůže zhluboka nadechnout, ale málokdy ho napadne, že je vlastně přeplněn. Že je třeba nejprve uvolnit energii, aby mohl skutečně nabrat novou a čerstvou. To samozřejmě úzce souvisí i s psychickou stránkou člověka. Možná málokdy dovedeme věci pustit, opustit, odpustit, nechat být, nechat žít, nechat, zanechat. A než bychom pak mohli pokračovat, je nám Feng-yün Song ještě doporučen mezidech. To je dechová fáze, následující po výdechu, kdy cítíme již zmíněné ticho. Je to stav klidu a vnitřní svobody, jež má základ v sebejistotě. Ta pramení z uvědomění si, že jsem součástí celku, celého vesmíru, nejsem sama, ale podílím se už pouhou svou existencí (dechem) na existenci a dění světa. Dokončit, dotáhnout jeden proces. Stejně jako jiné připomínky, i tato věta se dá vztáhnout jak na konkrétní dechovou frázi (nádech-výdech-mezidech), tak na jakoukoli naši činnost. Pro vnitřní posun člověka a jeho vývoj je nutné uzavírat celky, dotahovat věci do konce a neutíkat v polovině rozdělané práce. 22

23 Vědomý pohyb rozpohybovává energii. Někteří frekventanti se paní Song ptali, jak si mohou pomoci, pokud se cítí slabí a jejich energie není dostatečná. Pomoc můžeme najít ve vědomém pohybu, to je například tanec nebo sport. Ten napomáhá svižnému proudění naší energie. Skrze vědomé procesy tak ovlivníme nevědomé. Každý den bychom se měli alespoň chvíli zabývat vlastním tělem prostřednicvím cvičení. K tomu paní Song dodává: Autoterapie hlasem a dechem pracuje z 98% s tělem, protože emoce jsou biologická reakce těla na podnět. Přemíra emocí obtěžuje. Pokud nezvládám zpracovávat emoce, nefunguje zdravá komunikace. Pokud nefunguje komunikace, nenaplňuje se seberealizace v práci, ani vztahy celkově. Pokud je vaše tělo ztuhlé, přijímá jen negativní emoce. Udělejte si prostor. To je vaše věc. Nikdo za to nemůže, pokud ho nemáte. Žádná křivda. Když se něco nedaří, je třeba to zkoušet. Až si skutečně řeknete, že to půjde, jde to rychle. Je to v mysli. Jak o sobě soudíme? Jak se vidíme? Toto je jedna z pobídek, která se mi taky postupně během celého roku vracela. Slýchávala jsem ji postupně i od jiných lidí a všem musím dát za pravdu. Jsme schopni ovlivnit to, co zvládneme, či ne. Záleží na tom, jak o sobě smýšlíme, po čem skutečně toužíme a jak moc velkou máme odvahu a odhodlání. Přemíra emocí = chtíče. Tělo nežere. Žerou emoce. A náš žaludek? Kdy odpočívá? Pořád jíme. V rámci workshopu jsme se snažili srovnat svoje emoce, utřídit, rozlišit, přijmout je a uvolnit. Jak už jsem se zmiňovala, celý tento proces měl i dopad na moje stravování během tohoto týdne. Měla jsem mnohem menší potřebu jíst. Moje emoce nepotřebovaly žrát. Nebylo třeba je jídlem utlumovat, odhánět. Byly v poklidu a tak byl klid dopřán i žaludku. Při závěrečném zhodnocování paní Song pronesla tuto větu: K srdci jsme se nedostali. V poslední fázi našeho kurzu jsme se měli dostat od emocí k srdci. Všichni jsme byli trochu překvapení. Všichni jsme do celého kurzu přinesli spoustu energie, která byla upřímná. Proto se nám ta slova zdála neadekvátní. Následně nám ale došlo, jaký je rozdíl mezi věcmi emocí a věcmi srdce. Záležitosti týkající se srdce jsou opravdu 23

24 ještě o krok dál. Paní Song nás posléze povzbudila, že pokud budeme bdělí, věci srdce se k nám dostaví v průběhu dalších dnů, týdnů a měsíců, po našem odjezdu. K opravdovým věcem srdce se od emocí dostáváme díky odstupu od nynějších silných prožitků. Pokud silně v přítomnosti prožíváme emoce a neumíme s nimi ještě pracovat, rozhazují nás. Emoce námi někdy zmítají, někdy se schovávají hluboko v nás. Na každý pád, pokud s nimi neumíme zacházet a nedáváme jim prostor, umí způsobit paseku v našem nitru. Věci srdce, jak je nazývala paní Song, jsou hluboké, stálé a pevné. K těm se dostáváme až teprve ve chvíli, když umíme vědomě pracovat se svými emocemi REFLEXE SETKÁNÍ S FENG-YÜN SONG Poprvé jsem se s Feng-yün Song osobně setkala na jaře roku Navštívila jsem její pravidelný jednodenní seminář Autoterapie hlasem a dechem, který pravidelně jednou za měsíc nabízí široké veřejnosti. Tento seminář je zaměřen na práci s dechovými cvičeními a hlasem, jako hlavními nástroji k harmonizaci těla, ducha a mysli. Feng-yün Song se opírá o čínskou tradici práce s dechem, zároveň přináší vlastní pedagogický přístup při práci s klienty. Ti většinou navštěvují semináře z různých důvodů, a ne vždy se jedná o hlas, nebo zpěv. Kdo zná Feng-yün Song, ví, že její cesta skrze hlas a dech vede přímo k terapii, díky které uvádí do praxe svou životní filosofii. Ta má hluboké kořeny v čínské kulturní tradici, ve které vyrůstala a která jí byla předávána nejen rodinou, ale také posléze dalšími mistry, u kterých se dále vzdělávala. V létě roku 2015 jsem se rozhodla vydat se na její týdenní workshop, protože mě zajímal její přístup při práci s dechem a hlasem, který má za cíl jak duševní vyrovnanost, tak fyzické zdraví. Feng-yün Song ve svých kurzech předává také základní znalosti o souvislostech mezi tělem a dechem, které pocházejí z čínské medicíny. Klade tedy důraz na dobré zacházení s tělem, na pravidelné cvičení, nejen dechové, na dobré stravování a celkově si všímá toho, jak se chováme ke svému tělu. Protože jsem se už nějakou dobu zabývala propojením fyzické a psychické stránky osobnosti, byla jsem zvědavá, co nového mi kurz přinese. 24

25 Letní workshop v Lobči na mě velmi zapůsobil. Byl něčím jako zastavením v čase. Najednou nastal týden ticha a klidu. Vše plynulo v pomalém tempu a s pocitem jistoty, že vše plyne právě tak, jak má. Feng-yün Song dala účastníkům možnost zakusit atmosféru opravdového klidu. V praxi nám ukázala smysl svého učení. A my jsme jej měli možnost na vlastní kůži zažít. Čínská tradice, podle toho, jak nám alespoň její střípek Feng-yün Song předala, je založená na souladu těla a mysli. Člověk je součástí celku, vesmíru, ze kterého přijímá energii, ale také, kterému svou energii dává. Probíhá neustálá výměna, kterou bychom měli uchovat v rovnováze. Pokud v rovnováze není, projevuje se u člověka na jeho zdraví. Velkým přínosem bylo pro mě nahlédnout do způsobu myšlení a vnímání světa Feng-yün Song. Měla jsem z ní pocit, že je neustále schopná vnímat svět kolem sebe. I přesto, že moc dobře bere na vědomí vlastní psychiku a emoce, všechno vidí ještě v jakési širší souvislosti. Nevnímá člověka, natož sebe, jako středobod světa. Zároveň, jakkoli to může vyznívat protikladně, si je vědoma toho, že tělo je odrazem celého světa. Souvisí to s vnímáním těla jako mnohovrstevnatým nástrojem a jeho energetickými centry, jak je vnímá východní učení. Například každý orgán člověka je zrcadlem pro určitou emoci. Ta zase přináší svou energii do těla. U všech procesů je přítomná cirkulace energie, která probíhá jak v jednotlivých malých částech zvlášť, tak se spojuje ve velké cirkulační celky. Je to cirkulace energie v orgánech, cirkulace energie v celém těle člověka, cirkulace probíhající ve společnosti mezi lidi, národy, až celková cirkulace zahrnující celý vesmír. V tomto duchu vedený týden na mě působil blahodárným způsobem. Bylo to soustředění na ty nejběžnější a přitom nejvíce opomíjené skutečnosti v životě. Na obyčejný nádech a výdech. Na obyčejnou existenci v čase a místě, ve kterém jsem se právě nacházela. Bylo to učení umět jen vnímat svou existenci. Mohla jsem odstoupit od svého já, podívat se na něj bez osobního zaujetí, vnímat, kde se nacházím na své cestě v životě a pak přistoupit zpět k sobě. Díky této schopnosti odstupu se do člověka vléval i pocit vnitřní jistoty. Ten nepramenil z dobře odvedené práce, jako tomu u nás běžně bývá, tedy z výkonu, o který jsme se sami zasloužili. Pocházel z vědomí a umění prožití vyššího záměru, který obsahuje naše bytí. Opravdu se nám dostalo pocitu, o kterém často čteme 25

26 v knihách, když potřebujeme získat pozitivní impuls do našich až příliš obyčejných životů. Pocitu, že vše je jak má být a je to tak správně. Můžeme a máme se z toho radovat a děkovat za to. I když vím, že existuje spoustu cest k vnitřní harmonii, tato zkušenost mě utvrdila v názoru, že práce s tělem je pro člověka zásadní a měla by být nejzákladnějším prvkem naplnění života. Týden v Lobči byl jedinečný. Znovu a znovu se k němu v myšlenkách vracím a i v praktickém životě se snažím dodržovat alespoň některé z částí tamějšího programu kvůli osobnímu pocitu harmonie. 26

27 3. IDA KELAROVÁ Ida Kelarová je zpěvačkou, aranžérkou, učitelkou, sbormistryní, organizátorkou, vůdčí osobností v oblasti hudby a romskou aktivistkou. Narodila se v roce 1956 v Bruntále. Je z národnostně smíšené rodiny. Otec Koloman Bitto byl známý romský muzikant, původem z jižního Slovenska; matka Ludmila byla učitelkou v mateřské školce, původem ze Slovácka. Dětství Ida prožila ve Vrbně pod Pradědem, Prešově a v Horních Salibách. Studovala LŠU v Opavě a na Janáčkově konzervatoři v Brně, obor hra na klavír a violoncello. V letech působila jako herečka a zpěvačka v Divadle na provázku v Brně. V roce 1982 emigrovala za manželem do Walesu. V roce 1985 odjela do Dánska, kde začala koncertovat a učit romské písně. Později působila v Norsku a opět ve Walesu. V roce 1995 se vrátila do České republiky. Nyní žije v Bystrém na Českomoravské vysočině. Ida Kelarová zakládá svou práci na přesvědčení, že každý může zpívat. V každém jsou ukryty tyto schopnosti, jde jen o to, pod jak velkým nánosem nesebevědomí a nedůvěry v sebe jsou uloženy. To, zda umíme, nebo neumíme zpívat je jen otázkou toho, čemu jsme uvěřili. Pokud si člověk myslí, že nemá sluch, uvěřil pravděpodobně sluchu někoho jiného, většinou už někdy v dětství. Od té doby se nepouští této představy o sobě samém. A je přesvědčen, že je to pravda. Klíč k uzamčenému hlasu se proto skrývá v rozpoznání předsudků a představ o sobě samém, které jsme mnohdy získali z okolí. Skutečnou pravdu však nacházíme pouze v nás samotných. Ani dnes pořádně nevíme, kdo jsme. Jednoduše se bojíme a jsme zaseknutí v našich obavách a strachu. Bojíme se toho, že se bojíme. Obáváme se pocitů, jako jsou smutek a bolest. Bojíme se zlosti. Bojíme se spokojenosti a také lásky a pocitu milovat a být milován. Došli jsme tak daleko, že jsme se stali obětí našeho systému. Být obětí znamená, že je nám líto nás samotných, stejně tak jako že se cítíme slabí. I.K

28 Idin přístup k práci vychází přímo z jejího osobního života. Sama, aby se vyrovnala se svými traumaty, musí zpívat. Tvrdí, že by jinak umřela. A zároveň, aby mohl její zpěv vycházet z pravdy, z hloubi její duše, musí se skrze něj konfrontovat s osobními problémy. Idin komplikovaný vztah k matce není žádným tajemstvím. Dlouhé roky mají mezi sebou spor, týkající se původu Idina otce, Kolomana Bitta, který byl Rom. Paní Ludmila Bittová ale dodnes tvrdí, že se provdala za Slovenského Maďara, jak se i on sám představoval. O jeho romském původu nemohla být řeč. Koloman Bitto se ke svým kořenům skrze frustraci nedokázal hrdě přihlásit. Díky tomuto strachu v sobě dusil emoce a tím podle Idiných slov zabíjel sám sebe. Matka naopak neměla zábrany dávat najevo svoje postoje v plné míře a tím podle Idy zabíjela všechny kolem. Když můj otec zemřel, nemohla jsem plakat, ale zpívala jsem a od té doby zpívám doteď. Vždycky mi říkal:,otevři své hrdlo, otevři své srdce, neboj se ničeho a zpívej. I.K. 15 Kvůli těmto osobním zkušenostem s popíráním sebe a svých kořenů, jako tomu bylo v případě Idina otce, nebo s popíráním pravdy kvůli strachu z okolí, jako je tomu v případě Idiny matky, Ida razí zcela jinou cestu. Tvrdí, že pravda je jen jedna a že má být vynesena na povrch. Chce lidem otevírat cestu k jejich vnitřnímu hlasu, který je třeba přijmout takový, jaká opravdu je, a se vším, co nám chce říct. V tom, co chce skutečně předat, nejde o technickou pěveckou dokonalost. Zpěv je jen záminkou k hledání vnitřního hlasu v člověku, který nikdo jiný nikdy neuslyší. Hlasu, který vede k vlastním emocím. Ty jsou totiž především zdrojem její inspirace. Idu Kelarovou v jejím životním hledání provázel pocit, že jí něco chybí. V souvislosti s tím začala také pátrat po kořenech svého otce, který ji k hudbě přivedl. Snaha utéct před komplikovaným vztahem s matkou byla jedním z důvodů její emigrace do Walesu v roce Během divadelního festivalu v Evropě se seznámila se svým prvním manželem, kterého si hned v zápětí vzala a odstěhovala se do Walesu. 15. Tamtéž,

29 Následovaly smutné roky stěhování se po evropských zemích, než pochopila, že jejich vztah nevyléčí změna místa, že se musí rozejít a jít zpět tam, kde je doma, do Čech. V umění přijmout svůj smutek a vztek se stala Ida Kelarová výborným učitelem. Svou prací, hudbou, ale i celým svým působením, motivuje ostatní, aby se nebáli a sáhli do temnot svým osobností a tyto temnoty ukázali na světle. V Bystrém na Českomoravské vysočině založila Mezinárodní školu pro lidský hlas a spolek Miret. Organizuje mezinárodní workshopy, multietnické projekty, romské festivaly a v různých zemích zakládá pěvecké sbory s repertoárem romských písní. Také koncertuje se svou skupinou Jazz famelija, kterou vytvořila mj. se svým nynějším partnerem Desideriem Duždou. V roce 2011 založila romský dětský pěvecký sbor Čhavorenge, který dnes úspěšně spolupracuje s Českou filharmonií WORKSHOP S IDOU KELAROVOU ( ) Z množství tematických workshopů, které Ida Kelarová nabízí jsem si vybrala pověstný Darknes, jak se mu přezdívá, jinak nazván Song of my soul. Tento workshop se od ostatních nabízených dost odlišuje. Náplní není jen zpěv a práce s hlasem a emocemi vyjádřenými zpěvem. Song of my soul je zaměřen na hluboké ponoření se do sebe sama a hledání vnitřních temnot. Není taky určen nejširší veřejnosti. Před tím, než je možné se na něj dostat, musí uchazeč vyplnit podrobný osobní dotazník pro ubezpečení se, že je schopen se workshopu účastnit. Darkness je omezen i počtem účastníků. Většinou skupinu tvoří deset osob. V lednu letošního roku jsem tedy měla možnost se zúčastnit zhruba poloviny workshopu. 16 V Jedlové u Poličky, kde se workshop běžně koná, je v pěkném penzionu prostor pro soustředění. 16. Kvůli hraní v divadle jsem musela odjet a vrátila jsem se zpět na poslední večer, než jsme se na druhý den dopoledne vydali na cestu domů všichni. 29