Ochrana a záchrana kulturního dědictví ohroženého povodněmi

Transkript

1 Ochrana a záchrana kulturního dědictví ohroženého povodněmi Fošumpaur, P., Nedvědová, K., Kopecká, I., Pergl, R. Příspěvek představuje projekt s názvem Metodika a nástroje ochrany a záchrany kulturního dědictví ohroženého povodněmi. Projekt je řešen v rámci programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI) podporovaného Ministerstvem kultury ČR. Doba řešení projektu je v rozmezí let 2011 až 2015 a příspěvek si klade za cíl představení projektu, jeho základních cílů, očekávaných přínosů a metodiky práce. Protože se jedná o ryze mezioborovou problematiku, je projekt řešen na čtyřech specializovaných pracovištích, kterými je ČVUT v Praze - Fakulta stavební, Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, Národní technické muzeum a Česká zemědělská univerzita - Provozně ekonomická fakulta. Klíčová slova: kulturní dědictví, povodňové riziko 1. Úvod Cílem příspěvku je představit výzkumný projekt interdisciplinárního charakteru s názvem Metodika a nástroje ochrany a záchrany kulturního dědictví ohroženého povodněmi. Projekt je řešen v rámci programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI) podporovaného Ministerstvem kultury ČR. Řízení projektu má na starosti pracoviště Katedry hydrotechniky, Fakulty stavební ČVUT v Praze a vzhledem k multi-oborovému charakteru řešené problematiky jsou dalšími členy týmu tato specializovaná pracoviště: Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, Národní technické muzeum a Česká zemědělská univerzita- Provozně ekonomická fakulta. Projekt je jednou z iniciativ, směřujících ke zlepšení prevence při zmírňování důsledků živelných katastrof. Do existujících rámců záchranných plánů se snaží začlenit postupy, zohledňující speciální povahu i rozmanitost kulturního dědictví a vypracovat metodické postupy a mechanismy záchranných prací in situ - v místě pohromy. Obr. 1 Kostel sv. Vojtěcha v obci Počaply při povodni v roce 2006 (cca Q 10 ). Povodí Labe, s.p. závod Dolní Labe, foto: Petr Randák.

2 Základní členění projektu je do pěti dílčích cílů: Cíl 1 Analýza zranitelnosti kulturního dědictví. Jedná se o základní předpoklad úspěšného plánování odhadu rizika poškození povodněmi s ohledem na konstituční materiály památkových nebo sbírkových objektů. Cílem je zvýšení znalostí přímých závislostí mezi poruchou či poškozením památky a okolními vlivy, které jsou v tomto případě dány povodňovým rizikem. Cíl 2 Metodika ochrany kulturního dědictví a území s kulturně historickými hodnotami před povodněmi. Cílem této části projektu je metodika návrhu vhodných protipovodňových opatření (PPO) pro ochranu historické a urbanistické struktury a jejich integraci do územního plánování. Pozornost bude dále zaměřena na zdokonalení systému spolupráce mezi jednotlivými subjekty, vytvoření mapy zúčastněných subjektů a jejich vazeb, vymezení rolí jednotlivých institucí, jejich významu a pravomocí z hlediska dosažení maximálně efektivní koordinace projektu. Tyto výstupy by měly být využitelné pro ochranu nemovitého kulturního dědictví v oblasti historických sídel před povodněmi za současného zachování jejich původního rázu. Cíl 3 Role historických vodních děl. Na území České republiky se nachází značné množství historických vodních děl, která se řadí do fondu industriálního dědictví. Řada těchto vodních děl plní dodnes své vodohospodářské funkce, jiná již původnímu účelu neslouží. Jedná se o vodní nádrže, zejména rybníky, hamry, mlýny, vodní elektrárny, umělé vodní přivaděče, důmyslné odvodňovací příkopy a kanály na ochranu před přívalovými dešti, atd. Cílem projektu je posouzení role historických vodních děl v rámci stávajících systémů PPO; vypracování specializované mapy historických vodních děl na území ČR a v rámci geografických informačních systémů vyznačení povodňových rizik. Cíl 4 Připravenost na krizové situace. Součástí cíle je zejména metodika tvorby krizových plánů pro památkové objekty a sbírky, případně památkové objekty, včetně sbírek v nich uložených. V minulosti (při povodni v r. 2002) se potvrdilo, že ty kulturní objekty (muzea, státní zámky), které měly kvalitně a realisticky zpracované krizové plány, utrpěly při povodních minimální škody, a to jen takové, kterým žádnými předběžnými opatřeními zabránit nelze. Tento bod zahrnuje způsob projednávání a vytváření plánu, vymezení odpovědností, struktura plánu, návaznost na integrovaný záchranný systém a na místní samosprávu. Cílem projektu v rámci tohoto okruhu je vytvoření metodiky pro tvorbu krizových a povodňových plánů se zohledněním individuálního charakteru nemovitého i movitého kulturního dědictví. Cíl 5 Památkové postupy pro likvidace následků povodní - sanace objektů a sbírkových předmětů zasažených povodní. Dílčí cíl sleduje vypracování obecného postupu sanace škod, způsobených na památkových objektech s ohledem na dotčené stavební materiály a charakter umělecké výzdoby objektu (např. nástěnná malba, štuky, tapety, dřevěné obložení, a d.). Při sestavování projektu vycházeli řešitelé z aktuálních zkušeností z nedávných povodní zejména v letech 1997 a 2002, které postihly postupně většinu území České Republiky. Pracoviště řešitele UTAM se zúčastnilo v letech mezinárodního projektu CHEF (Cultural Heritage and Floods), kde mělo mimo jiné za úkol zpracovat případové studie průběhu a dopadu povodní ve vybraných městech a obcích, ve kterých došlo k zaplavení významných kulturních památek. Z analýzy vyplynuly následující okruhy problémů: nedostatečná informovanost majitelů a správců o hodnotách objektů kulturního dědictví a nutnost speciálního přístupu při likvidaci škod, zejména v památkových rezervacích a zónách, nedostatek efektivních a snadno dostupných instrukcí pro vlastníky a správce objektů kulturního dědictví, absence zkušeností a metodik pro místní správu, jak se chovat v takové mimořádné situaci na území s kulturním dědictvím, absence metodik pro plánování PPO v lokalitách s významným kulturním dědictvím,

3 nutnost zpřehlednění legislativy a procesů plánování PPO pro dosažení maximální efektivity a citlivosti vůči lokalitám s kulturním dědictvím, nevhodnost použití určitých materiálů při rekonstrukcích, důležitost pravidelné údržby a dobrého technického stavu objektů, důležitost preventivních organizačních opatření, nedostatečné zohlednění role historických vodních děl v plánování PPO. Obr. 2 Historický most v Písku při povodni z roku Možnosti kvantifikace povodňového rizika pro objekty kulturního dědictví V současné době ve vazbě na zvýšenou frekvenci povodňových událostí probíhá projektová příprava a realizace velkého množství protipovodňových opatření. Pracoviště řešitele (Fakulta stavební, ČVUT v Praze) plní od roku 2004 roli tzv. strategického experta v rámci programu Prevence před povodněmi (II. etapa) Ministerstva zemědělství. V rámci tohoto programu je realizována řada významných protipovodňových opatření (PPO) v území s kulturně historickými hodnotami včetně historických sídel. V takových případech musí být pozornost soustředěna na interakce PPO a okolního kulturně historického prostředí, což má zpravidla významný vliv na celkovou koncepci návrhu PPO, použité materiály, typy ochrany, architektonické hledisko, atd. Ucelený metodický postup návrhu technických PPO v historických sídlech ve vazbě na jejich kulturně-historický potenciál však chybí. V ČR současnosti probíhá implementace Směrnice Evropského parlamentu a rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Směrnice zavádí pojem mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik. První jmenované jsou v ČR tradičně známé pod pojmem mapy záplavových území. Mapy povodňových rizik budou zobrazovat škálu povodňového rizika a míru přijatelnosti potenciálního povodňového rizika pro dané využití území. Na Směrnici 2007/60/ES v roce 2010 aktuálně reaguje česká legislativa novelou č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon o vodách č. 254/2001 Sb. v par. 64a. Zde se povodňová rizika nově rozšiřují i na oblast kulturního dědictví. Metodiku pro přípravu map povodňových rizik připravil Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. Systematické zmapování objektů kulturního dědictví a objektů historických vodních děl a jejich ohrožení povodňovými riziky však v současnosti chybí. Pro hodnocení potenciálních povodňových škod je v ČR standardně využívána metodika ztrátových křivek vyvinutá Katedrou hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT v Praze (2005). Metodikou jsou hodnoceny škody v následujících kategoriích majetku: Stavební objekty Vybavenost objektů pro bydlení a objektů občanské vybavenosti Komunikace Železnice

4 Mosty Inženýrské sítě Zemědělská rostlinná výroba a pozemky Průmysl Ztrátové křivky se kromě hodnot dělí na křivky závislé (stavební objekty), či nezávislé (inženýrské sítě, zemědělství) na hloubce zatopení. Jednotlivé jednotkové ceny majetku vycházejí z oficiálních veřejných státem udržovaných statistik a ztrátové funkce jsou výsledkem detailního výzkumu. Metoda rizikové analýzy umožňuje objektivně vyhodnotit povodňové škody způsobené povodněmi s různou pravděpodobností výskytu. Povodňové riziko je obecně závislé na výši povodňových škod a na pravděpodobnosti jejich vzniku podle vztahu: Riziko = Škoda x Pravděpodobnost škody. Pro průměrné povodňové riziko na jeden rok platí: + Qb R = E( D) = D( Q). f ( Q) dq D( Q). f ( Q) dq 0 Qa (1) kde R = E(D) je průměrné povodňové riziko na jeden rok [Kč/rok], D(Q) je výše škody při průtoku Q [Kč], Q je průtok [m 3.s -1 ], f(q) je hustota pravděpodobnosti ročních kulminačních průtoků [-], Q a, resp. Q b je průtok při kterém právě začínají vznikat škody, resp. průtok při kterém je pravděpodobnost škod již blízká nule [m 3.s -1 ], a, resp. b je doba opakování průtoku Q a, resp. Q b [roky]. Při hodnocení povodňových rizik na objektech kulturního dědictví je však hodnota škody D(Q) ve vztahu (1) velmi obtížně kvantifikovatelná pomocí finančních jednotek. Ukazuje se, že aby mohla být obecná metodika využitelná, bude třeba rozsah povodňových škod na těchto objektech kvantifikován prostřednictvím vhodně zavedených kvalitativních ukazatelů. Hodnoty povodňového rizika potom budou vyjádřeny v jisté kvalitativně zavedené relativní škále, která nebude vyjadřovat bezprostřední finanční ztráty na těchto objektech, ale umožní vyhodnotit stupeň ohrožení. V současné době je řešena kvantifikace významu jednotlivých objektů pomocí definované škály, která musí být zaváděna ve spolupráci s dotčenými organizacemi a správci památkových objektů (Národní památkový ústav, atd.). Tento výstup následně poslouží pro správce památkových objektů pro stanovení priorit při realizaci preventivních protipovodňových opatření. Prvním krokem pro kvantifikaci povodňových rizik na objektech kulturního dědictví je jejich mapová lokalizace v mapách záplavových území. Za tímto účelem se předpokládá využití databáze MonumNet (Národní památkový ústav) a je připravována spolupráce se správci dalších databází (Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Technické památky.com, a d.). Následující obr. 3 znázorňuje lokalizaci vybraných objektů v záplavovém území řeky Odry v Bohumíně. Uvedený princip byl poprvé rozpracován v rámci studie (Fošumpaur, Horský, Satrapa, Salaj, 2006) pro mezinárodní akční program OderRegio (INTERREG IIIb Cadses).

5 Obr. 3 Mapa významných objektů a objektů s kulturně-historickou hodnotou (Bohumín, ČR). 3. Možnosti využití moderních informačních systémů Moderní informační systémy, především on-line webové portály a aplikace jsou rychlým a flexibilním způsobem, jak šířit komplexní informace a znalosti od zdroje informací k odběrateli. Z tohoto důvodu se v projektu zaměřujeme i na výstupy tohoto druhu. Bude se jednat především o dva typy systémů: 1. Aplikace podporující kategorizaci materiálů z hlediska citlivosti na zaplavení, následné poruchy způsobené povodní a formalizaci modelových případů. Aplikace bude sloužit jako znalostní pomůcka, ve které budou uloženy odpovídající výstupy Cíle 1 a bude možné provádět vyhledávání i rozšiřování znalostní báze. 2. Formalizované metodické příručky. Metodické příručky pro všechny cíle budou zpracovány metodou BORM (Merunka a kol., 2002), jež umožňuje exaktním a současně velmi názorným způsobem zaznamenat proces, jednotlivé činnosti v rámci procesu a především vazby mezi participanty procesu a návaznosti. Díky tomu je možné příručky validovat a simulovat. Příručky v této podobě budou implementovány do formy interaktivní webové aplikace. V současnosti analyzujeme možnosti integrace našich budoucích systémů do širšího existujícího informačního kontextu, především velkých a zaběhnutých systémů, např. Povodňový informační systém (POVIS).

6 Poděkování Příspěvek vznikl za podpory programu Ministerstva kultury ČR Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI) v rámci řešení projektu č.: DF11P01OVV009 s názvem: Metodika a nástroje ochrany a záchrany kulturního dědictví ohroženého povodněmi. Literatura 1. Čihák, F., Satrapa, L., Fošumpaur, P.: Metodika pro posuzování protipovodňových opatření navržených do II. etapy programu Prevence před povodněmi (r ), příloha č. 2 předkládací zprávy usnesení Vlády České republiky ze dne 10. května 2006 č Posílení rizikové analýzy a stanovení aktivních zón v Českém vodním hospodářství, Nizozemský program Partners for Water, Ministerstvo zemědělství České republiky, ARCADIS, 24. května 2004, 3. Návrh metodiky stanovování povodňových rizik a škod v záplavovém území a její ověření v povodí Labe, projekt: VaV/650/502, VÚV, (Metody stanovování potenciálních škod - ČVUT), Fošumpaur, P., Horský, M., Satrapa, L., Salaj, M.: Analýza povodňových škod, povodňových rizik a ekonomické efektivnosti navržených protipovodňových opatření v úseku Odry: soutok s řekou Opavou státní hranice s Polskou republikou, Studie pro účely projektu OderRegio, Fakulta stavební, ČVUT v Praze, Merunka, V., Polák, J., Carda, A.: Umění systémového návrhu, Grada Povodňový informační systém, Autoři: Doc. Dr. Ing. Pavel Fošumpaur ČVUT v Praze, Fakulta stavební, Katedra hydrotechniky Thákurova 7, Praha 6 fosumpaur@fsv.cvut.cz Ing. arch. et Mgr. Klára Nedvědová Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v. v. i. Prosecká 809/76, Praha 9 nedvedova@gmail.com Ing. Ivana Kopecká Národní technické muzeum Kostelní 42, Praha 7 ivana.kopecka@ntm.cz Ing. Robert Pergl, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta Kamýcká 129, Praha 6 robert.pergl@gmail.com