Atoimunitní onemocnění jater

Transkript

1 AILD (AIOJ) Lochman I.: Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění jater. Alergie 2007, 9(4),

2 Atoimunitní onemocnění jater autoimunitní hepatitidy (AIH 1 3) prevalence cca 17/ obyvatel primární biliární cirhóza (PBC) prevalence cca 2-40/ obyvatel primární sklerotizující cholangitida (PSC) prevalence 0,2-14/ obyvatel hepatitida při autoimunitním polyglandulárním syndromu typu 1 (APS 1) prevalence 12-30% u APS 1 překryvné (overlap) syndromy

3 Protilátky asociované s autoimunitními onemocněními jater onemocnění AIH1 AIH2 AIH3 PBC PSC hepat. při APS1 autoprotilátky ANA (JM aj.), SMA (anti-f-aktin) LKM1, LKM3, LC1 SLA/LP, (SMA, AMA) AMA (M2, M4, M9), ANA (JT, JM, zrn.) GS-ANA (P-ANCA?) LKM (CYP1A2) Jen anti-sla/lp protilátky specifické pro AIH!

4 Prevalence autoprotilátek u AILD (%) AIH PSC PBC Overlap AIH/PSC Overlap AIH/PBC atyp. panca (IIF) ANA (IIF) Sp100 (blot) PML(blot) Gp210 (blot) SMA (IIF) 48 (80) anti-lkm (IIF) AMA (IIF) (95) 0 27 anti-m2 (ELISA) / anti-sla/lp (ELISA) žádné 4 podle: Terjung B. et al: Eur J Med Res 2004, 9: Mayer W. et al: In Autoantigens, Autoantibodies, Autoimmunity, Vol 5, 2007 Meda F. et al.: Autoimmunity 2008; 41: 27-34

5 Mikročipová mozaika pro sérologickou detekci autoprotilátek u PBC / AIH metodou IIF Hep-2 buňky Krysí ledvina Krysí žaludek Opičí játra Krysí játra Opičí srdce (M.illiopsis, VSM47

6 SMA na mikročipové mozaice pro diagnostiku PBC/AIH Hep-2 buňky Opičí játra Krysí ledvina Krysí játra Krysí žaludek Opičí srdce

7 Diagnostika SMA na krysí ledvině Bottazzo G.-F. et al.: J.clin.Path 1976; 29: SMA-G SMA-V SMA-T Anti-F-actin protilátky v dg AIH1 Villalta D. et al.: Autoimmunity 2008; 41(1): dg n % pozitivních VSM 47 SMA G/T ELISA (30AU) ELISA (50AU) ID AIH ,5 57,6 63,6 45,5 72,7 AIH ,0 0 25,0 HCV ,0 PBC 40 12,5 4,5 25, ,0 CD ,2 12,5 0 18,7 steatóza ,0 anti-f-actin Ab na VSM47

8 Krysí ledvina: VGT obraz SMA

9

10 Charakteristika AMA u PBC

11 AMA M2 AMA-M2 je hlavní sérologický znak u PBC (prevalence 95%) Antigenními terči jsou E2 podjednotky tří různých dehydrogenázových multi-enzymových komplexů Multienzymový komplex E2 podjednotka Prevalence Ab u PBC Pyruvátdehydrogenáza PDC-E % Dehydogenáza rozvětvených 2-oxo kyselin 2-Oxo-Glutarát- Dehydrogenáza BCOADC-E % OGDC-E % AMA M2 u PBC Upraveno podle: Moteki et al., Hepatology, 24, 1996 a Schlumberger W., 2008 AMA BPO (3E) hybrid všech tří dehydogenázových komplexů

12 Liver Westernblot LC-1, SLA/LP a LKM: všechnyama M2 podjednotky: SLA/LP LC-1 LKM M2 74 kda M2 55 kda M2 51 kda M2 45 kda Reaktivita pacientů s PBC (1-5) s mitochodriemi z hovězího srdce. Vzorek 6, sérum zdravého dárce. 70 kda PDC-E2, 55 kda E3-binding protein (protein X), 52-kDa BCOADC-E2, 48 kda OGDC-E2 a 41 kda PFC-E1α. Podle Leung P.S.C et al.: Manual of Molecular and Clinical Immunology, 7th edition, 2006, pp M2 36 kda

13 EUROLINE: Autoimmune liver diseases

14

15 Prevalence anti-sla/lp AIH Hepatitis B Hepatitis C Anti- LKM žádné ANA nebo ASMA žádné ANA nebo ASMA Anti- LKM žádné ANA nebo ASMA Anti- SLA/LP Lohse et al.; Z. Gastroenterol. 1995; 33: 527 Anti-SLA/LP: jen u AIH odlišení od virové hepatitidy správná léčba

16 Srovnání diagnostiky SLA/LP a LC1 na krysích játrech SLA/LP Antigen:Protein asociovaný s UGA supresorickou trna Výskyt: těžká forma AIH (3.typ) LC1 Antigen:Formiminotransferáza Cyclodeamináza Výskyt: AIH 2.typu U obou preparátů potvrzeny pozitivity proti uvedeným antigenům ve třídě IgG Obrazy se liší intenzitou barvení v centrilobulární oblasti převzato z:

17 Skórovací systém pro dg autoimunitní hepatitidy podle Czaja A.J.: Ann.Intern.Med. 1966;125: , uprav. Alvarez F. et al.: J.Hepatology 1999;31:929 parametr/proměnná skóre parametr/proměnná skóre pohlaví žena muž zvýš. konc. AST a AP (AP <3*norma) a zároveň poměr AP/AST > 3 poměr AP/AST < 1,5 konc. celkových globulinů, γ-globulinů nebo IgG > 2-násobek normálu 1,5-2,0-násobek normálu 1,0-1,5-násobek normálu snížená oproti normálu titr autoprotilátek typu ANA, ASMA nebo LKM1 > 1:80 1:80 1:40 < 1:40 pozitivní AMA (především typ M2) virové markery (VHB,VHC ale i jiné) pozitivní negativní léky v anamnéze pozitivní negativní požívání alkoholu (průměrná spotřeba) < 25 g/den > 60 g/den přítomnost jiného autoimunitního onemocnění histologie jater: interface hepatitida převážně lymfocytární infiltrace rozetující jaterní buňky nic z výše zmíněného biliární změny jiné změny další použitelné parametry: séropozitivita v jiných definovaných autoab HLA-DR3 nebo DR4 odpověď na terapii úplná relaps Interpretace celkového skóre: (celkem možno získat max. 26 bodů): před léčbou: > 15 jistá dg AIH, pravděpodobně AIH po léčbě: > 17 jistá dg AIH, pravděpodobně AIH

18 ANCA ANCA = Anti-Neutrophil Cytoplasm Autoantibodies C-ANCA: granula v cytoplasmě neutrofilní granulocyty P-ANCA: granula okolo jádra (perinuclear) Upraveno podle Lehmann C.: Euroimmun, 2004

19 Závěry Většina tzv. A-ANCA jsou pravděpodobně GS- ANA nebo protilátky proti cytoplasmatickým antigenům vázaným na jaderné struktury. Nazývat by se proto měly správněji protilátky specifické pro neutrofily (NSA) K jejich diagnostice je zatím použitelná jen metoda IIF na kombinaci několika substrátů (EtOH-GR, form-gr, HEp-2, opičí játra?) Nacházejí-li se společně s ANA, mohou být při vysokých titrech ANA, zvláště homogenního typu, nediagnostikovatelné.

20 Autoimunitní polyglandulární syndrom 1 (APS 1) APS 1 je vzácné autozomálně recesivní onemocnění způsobené defektem v jediném genu, který se nazývá autoimunitní regulátor (AIRE) a je lokalizován na 21. chromozómu. Poruchy u APS 1 endokrinní prevalence (%) neendokrinní prevalence (%) hypoparathyroidismus mukokut. kandidída selhání nadledvinek alopecie IDDM 2-12 vitiligo 8-15 atrofie pariet. buněk keratokonjunktivitida autoimunitní thyreoidita 2-11 chronická hepatitis selhání pohlavních žláz střevní malabsorpce hypoplasie skloviny 77 dystrofie nehtů 52 Podle Leung P.S.C. et al.: in Rich R.R. et all:clinical Immunology 2nd edit., Mosby, 2001,

21 Autoprotilátky u hepatitidy při APS1 anti-cyp1a2 0% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 50% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou anti-cyp2a6 10% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 30% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou anti-aadc 50% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 92% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou podle Manns M.P. et al.: In Autoantigens and Autoantibodies. Report on the 5th Dresden Symposium on Autoantibodies, Dresden Oct , 2000, PABST, str

22 Imunofluorescenční charakteristika anti-lkm, AMA a dalších protilátek na trojkombinaci krysích substrátů protilátka játra ledvina žaludek LKM-1 stejná reakce se všemi hepatocyty PT3>PT2>PT1 - LKM-C stejné jako LKM-1, nižší titry LKM-2 převládají centrilobulární hepatocyty (CLH) PT1,PT2>PT3 LKM-3 jako LKM-1 PT2>PT1,PT3 LM, halothan 2 nebo 3 vrstvy CLH - - LM, convuls. 2 vrstvy CLH - - LM,dihydral. 1 vrstva CLH - - AMA-M2 + DT > PT granulární fluorescence PB AMA-M3 + DT > PT hlavní ( chief ) buňky AMA-M5 + PT > DT mucinózní buňky krčku AMA-M6 + DT APUD (enteroendokrinní) buňky LC-1 podobně jako LKM ANA SMA retikulin 1 & retikulin Rs:R3:R parietální buňky (PB) GBM TBM neuronální heterofilní krysí heterofilní myší PT - proximální tubuly 1., 2. a 3. řádu, DT - distální tubuly, PB - parietální (krycí, oxyntické) buňky, LC-1 - jaterní cytosolový antigen typu 1, GBM - basální membrána glomerulů, TBM - basální membrána tubulů, SMA protilátky proti hladkému svalstvu, ANA - antinukleární protilátky