UTRPENÍ Z NADBYTKU Z OBSAHU: poradna zdravé výživy mýty a omyly

Transkript

1 UTRPENÍ Z NADBYTKU Základem jídelníèku vìtšiny lidí jsou v hospodáøsky vyspìlých zemích produkty živoèišného pùvodu; výsledkem je utrpení z nemocí zpùsobovaných nadbytkem tìchto vesmìs tuèných pokrmù na jídelním stole. Je zøejmé, že èlovìk patøí mezi býložravce (pojídaèe rostlin), nikoliv mezi masožravce. Vìtšina našich zubù je plochých a- bychom mohli rozmìlòovat zrní a zeleninu. Naše zuby nejsou dimenzovány na trhání syrového masa. Naše špièáky (které nìkteøí uvádìjí na ospravedlnìní konzumace masa) se nedají vùbec srovnávat se zuby pravých masožravcù. Naše ruce jsou utváøeny ke sbírání plodù, ne pro párání Z OBSAHU: TOFU MÍSTO MOZEÈKU...4 A CO NA TO PACIENTI?...6 NÁKLADY NA ZDRAVÍ...8 UŽITEÈNÁ PLYNATOST...9 ŽENA SRDCEM VZTAHU...10 KRIZE HODNOT...13 EMOCE NENÍ NEMOCE...14 V CHAOSU ÈI V KOSMU?...16 JÁHLY V KUCHYNI...20 RECEPTY: ØASY NORI...21 PLUS DALŠÍ 4 STRANY PRAKTICKÝCH RAD A RECEPTÙ Z OBLASTI VÝŽIVY A ZDRAVÍ! masa. Naše sliny obsahují alfa-amylázu a jediným úèelem tohoto enzymu je trávit komplexní uhlohydráty, které se nalézají v rostlinných potravinách. Tento enzym se ve slinách masožravých zvíøat nenalézá. Naše støeva jsou pøibližnì stejnì dlouhá jako støeva jiných býložravcù, je to z toho poradna zdravé výživy mýty a omyly zdraví a nemoc pøírodní léèebné prostøedky životní styl ekologie dìti a rodièe vztahy a komunikace duchovní zamyšlení produkty a recepty pøednášky a semináøe

2 Když se pokoušíme žít na špatném druhu paliva, zatìžuje to naše tìlo za hranice jeho schopnosti udržet zdraví. Návrat k potravinám, na jejichž konzumaci jsme dimenzováni, poskytne tìlu pøirozený zdroj k podpoøe zdraví a k vyléèení z nemoci. dùvodu, aby na trávení živin nalézajících se v rostlinách bylo dost èasu. Masožravci mají krátký støevní trakt urèený k rychlému trávení masa a vylouèení zbytkù. Masožravci mají rovnìž schopnost vyluèovat velká množství cholesterolu, která se v jejich stravì nacházejí. Naše játra dokáží zpracovat a vylouèit pouze omezené množství cholesterolu což znamená, že pøebytek se ukládá v našich tkáních. Za zmínku také stojí, že masožravci vodu chlemtají a ochlazují se dýcháním. Èlovìk, jako ostatní býložravci, vodu srká, resp. pije, a své tìlo ochlazuje pocením. Když se pokoušíme žít na špatném druhu paliva, zatìžuje to naše tìlo za hranice jeho schopnosti udržet zdraví. Návrat k potravinám, na jejichž konzumaci jsme dimenzováni, poskytne tìlu pøirozený zdroj k podpoøe zdraví a k vyléèení z nemoci. Strava, kterou doporuèuji a která vytváøí zdraví, neobsahuje proto vùbec žádné produkty živoèišného pùvodu. Doporuèování masa nebo mléèných výrobkù by znamenalo kompromis na základní rovinì a já se snažím ukázat, jak jsou tìžká, rafinovaná jídla s vysokým obsahem cholesterolu, tuku, bílkovin a škodlivých látek a nízkým obsahem uhlohydrátù, vlákniny a draslíku pro naše zdraví škodlivá. Mùžeme to pøirovnat ke kouøení cigaret. Kdyby vám nìkdo øekl, že cigarety jsou pro vaše zdraví škodlivé, ale že je v poøádku, když jich vykouøíte jen pár dennì, dostalo by se vám vlastnì vzájemnì si odporujících informací. Pochybovali byste o jeho upøímnosti a možná byste si plnì neuvìdomili, jak je dùležité tomuto výrobku se vyhnout. I když vìdecké studie jasnì ukazují, že konzumace produktù živoèišného pùvodu mùže být pro naše zdraví škodlivá, poradna zdravé výživy naše spoleènost klade na jedení masa, vajec a mléèných výrobkù stále znaèný dùraz. Z tohoto dùvodu se mùžete octnout pod velkým tlakem svého okolí, když se rozhodnete pøejít na stravu založenou na škrobech (obilovinách, bramborech). Nesnažte se o kompromis tím, že svou spotøebu škodlivých živoèišných produktù pouze snížíte. Vaším cílem by mìlo být zcela se zbavit svých døívìjších jídelních návykù, tak, abyste na škodlivá jídla nemìli už chu. Budete-li i nadále jíst potraviny živoèišného pùvodu, i když jen v malých množstvích, budete po nich stále dychtit. Když se budete omezovat na jenom kousek, bude vás to jen frustrovat a nakonec to dopadne tak, že si dovolíte i vìtší porce. Tak se dostanete zpátky tam, kde jste byli k vašim starým jídelním návykùm, které zpùsobily vaše zdravotní problémy, pøípadnì vaši nadváhu. Namísto toho je lepší udìlat rozhodný krok, kterým je vytvoøení si zcela nových jídelních návykù. Tato zmìna zaèíná tím, že si jasnì uvìdomíte, jaké potraviny napomáhají procesu uzdravování a prospívají vašemu zdraví. Takovou charakteristiku zcela splòují pouze nerafinované potraviny rostlinného pùvodu. I když se strava, která sestává jenom z obilovin, zeleniny, ovoce a luštìnin (pøípadnì semen a oøechù), zdá zpoèátku zvláštní, brzy si chu tìchto jídel oblíbíte. Neuplyne dlouhý èas a vzhled a pach živoèišných potravin se vám stanou nepøíjemnými. Tuto zmìnu chu ových preferencí zažily pøed vámi již tisíce lidí. Nenechte se odradit bìhem poèáteèní obtížné fáze a s vašim rozhodnutím dodržet základní principy nedìlejte žádné kompromisy. Odmìnou vám bude nejen pevné zdraví, ale i lepší výkonnost ve vašem každodenním životì. Rozmanité druhy masa, drùbeže a ryb, které jíme, to jsou vlastnì svaly (tìla) zvíøat. Obsahují hodnì bílkovin a/nebo tuku a neobsahují v podstatì žádné uhlohydráty, vlákninu nebo vitamín C. Maso má rovnìž tendenci obsahovat více sodíku a ménì draslíku než rostlinné potraviny a je také velmi špatným zdrojem vápníku. Protože maso stojí vysoko v potravinovém øetìzci, èasto obsahuje nepøípustná množství kontaminujících látek ze životního prostøedí. Po celém svìtì se jedovaté chemikálie dostávají do zemì a posléze objevují v rybnících, jezerech, øekách i moøích. Pøi pìstování plodin se používají pesticidy a herbicidy, které se akumulují v pùdì. Rostoucí rostliny absorbují malá množství tìchto chemikálií. Protože jsou tyto látky pøitahovány k tukùm, kterými jsou snadno vstøebávány, øíká se jim v tucích rozpustné. Když zvíøata nebo ryby konzumují rostliny, které obsahují by jen malá množství tìchto jedovatých látek, koncentrují se tyto chemikálie v tukových tkáních jejich tìl. A když pak èlovìk požívá maso tìchto zvíøat, dostává se mu velkých dávek potenciálnì škodlivých látek. Maso zvíøat je dále kontaminováno širokým spektrem látek, které se dnes pøi živoèišné výrobì užívají. Mezi tyto látky patøí hormony, stimulanty a antibiotika, která se používají k urychlení nárùstu hmotnosti a v boji proti infekèním onemocnìním, které se ve stísnìných podmínkách bìžnì šíøí. Když tedy konzumujeme maso a drùbež z velkochovù, dostáváme do svého tìla zároveò celou kolekci silných lékù. Proto se v poslední dobì stává populární konzumace ekologicky vyro- 2 / PRAMENY ZDRAVÍ

3 beného (bio)hovìzího a (bio)drùbežího masa, které by mìlo být ménì kontaminováno než maso, které se bìžnì objevuje na pultech supermarketù. O mnoha škodlivých látkách, které se v mase (a ostatních produktech živoèišného pùvodu) objevují, je známo, že zpùsobují (nebo pøinejmenším existuje podezøení, že zpùsobují) rakovinu, porodní defekty a mají i další toxické úèinky. Ryby a ostatní moøští živoèichové mohou být ve stravì stejnì škodlivé jako o- statní druhy masa. Je o nich známo, že bìžnì pùsobí alergické reakce. V mnoha èástech svìta je rybí maso tak kontaminováno, že se nesmí vùbec prodávat. Rybí maso obsahuje nadmìrné množství bílkovin, nìkteré ryby obsahují také nadbytek tuku. Obsah cholesterolu v rybím, drùbežím, hovìzím, vepøovém i skopovém mase je pøibližnì stejný, každý z tìchto druhù masa také zpùsobuje pøibližnì stejný vzestup hladiny krevního cholesterolu. Protože lidé mají biochemický systém podobný biochemickému systému zvíøat, baktérie, parazity a viry, které napadají zvíøata, mohou zpùsobovat i vážná onemocnìní u lidí. Tyto škodlivé mikroorganismy se nacházejí v mase zvíøat; mezi nì patøí zejména baktérie salmonely, trichinella a další paraziti, paraziti toxoplasmózy, virus žloutenky a rakovinné viry. Otrava stafylokokem, která èiní 20-40% otrav zpùsobených konzumací potravin, je zpùsobována toxiny produkovanými baktérií zlatého stafylokoku bìhem jejich rùstu v potravinách (vìtšinou živoèišného pùvodu). Èerstvé rostlinné potraviny se od lidského tìla ve své biochemické stavbì velmi liší a èlovìku škodlivé mikroorganismy neobsahují pokud nejsou ovšem kontaminovány produkty nebo výmìšky nemocných zvíøat èi lidí. Nakažlivost infekèních organismù nalézajících se v potravinách se snižuje dùkladným vaøením. Když se maso peèe za vysokých teplot, dochází k chemickým zmìnám, pøi kterých mùže dojít ke vzniku karcinogenù. Zvláštì škodlivé je péct maso na roštu. Pùlkilový steak grilovaný na døevìném u- hlí mùže obsahovat tolik benzopyrenu jako 600 cigaret! Benzopyren je silný karcinogen, který se od ètyøicátých let používá u laboratorních zvíøat k vyvolávání lymfomù (zhoubný nádor lymfatické tkánì), rakoviny žaludku a leukémie. I když se maso tepelnì upravuje jiným zpùsobem a za nižších teplot, dochází pøesto ke vzniku mnoha dalších karcinogenù. Každý rok se udusí jen v USA asi (jinak zdravých) lidí v dùsledku toho, že jim zaskoèí sousto v krku. Bìžnì se zjiš uje, že tím, co ucpalo dýchací cesty postiženého, byl kousek vepøového, hovìzího, drùbežího èi jiného masa protože maso se dá jen obtížnì rozžvýkat do úplnì malých NA VÝVÌSNÍ ŠTÍT NAŠEHO NÁRO- DA BYCHOM SI MOHLI DÁT HESLO: VYSOKOU SPOTØEBOU UZENIN ZA NEJVYŠŠÍ VÝSKYT RAKOVINY A IN- FARKTU NA CELÉM SVÌTÌ! kouskù, které se dají snadno polknout. Konzistence rostlinných potravin, zvláštì po dùkladném rozžvýkání, tento typ nehody témìø vyluèuje. Tím, co jíme, je ovlivnìn pach dechu, potu, moèi i stolice. Skoro každý zná o- dér, který je produkován, když konzumujeme cibuli, èesnek nebo nìkteré vitaminové kapsle. Lidé, kteøí konzumují maso, jsou èasto nepøíjemnì cítit v dùsledku zahnívání potravy pøi trávení. Mnozí lidé se dnes ve snaze o lepší zdraví (a civilizovanìjší zpùsob stravování) vzdávají hovìzího èi vepøového a nahrazují je rybami a drùbeží. Velmi dùležitým dùsledkem tohoto dietního trendu je úèinek, který má na postoj èlovìka k potravì. Mnoha lidem se totiž daøí prakticky bez problémù pøizpùsobit se tomuto novému jídelníèku a uèí se tak, že úprava stravovacích zvyklostí je nejen možná, ale i snadná. Dalším krokem pøi zmìnì našeho životního stylu bude, když si uvìdomíme, že ani kuøata a ryby nemají ve zdravém jídelníèku své místo. A až budou ze stravy odstranìny všechny potraviny živoèišného pùvodu, ti z nás, kteøí se této zmìnì dokáží rychle pøizpùsobit, si budou moci užívat dramatické zmìny svého zdraví k lepšímu. q Z knihy Johna McDougalla The McDougall Plan. Dr. McDougall je známým prùkopníkem používání nízkotuèné vegetariánské stravy pøi léèení øady civilizaèních nemocí. Pøi formulování svých doporuèení vychází z rozsáhlého studia vìdecké literatury i z vlastní více než dvacetileté klinické praxe. TAKÉ SE VÁM SBÍHAJÍ SLI- NY NA MASO A UZENINY? Maso je nejvìtším zdrojem živoèišných tukù v naší stravì. Co do obsahu energie se maso v prùmìru skládá øeknìme ze dvou tøetin z tuku, z jedné tøetiny ze živoèišných bílkovin (což se mimochodem kdysi o- znaèovalo právì za pøednost masa). Pozorování ukázala, že èetnost øady civilizaèních chorob je tím vìtší, èím vìtší je spotøeba živoèišných bílkovin. Obì základní složky masa jsou tedy právì tìmi složkami stravy, které bychom v zájmu zdraví mìli co nejvíce omezit. Maso je spolu s vejci hlavním zdrojem cholesterolu v naší stravì. Propoèítáváme-li, jak naše zdraví poškodí jeden kilogram masa, pak naše zdraví daleko nejvíce poškodí maso tuèné, napø. vepøový bùèek, mnohem ménì jej poškodí kilogram masa netuèného. V tomto smìru daleko nejvhodnìjší je kuøe èi krùta. Èím libovìjší maso, tím menší poškození zdraví. Èím ménì masa, tím lépe. Uzeniny pøedstavují vrchol dokonalosti v tom, jak poškozovat lidské zdraví. Maso obsahuje saturované tuky a cholesterol, èili to, co je vùbec nejvìtší hrozbou našemu zdraví, to, co zaviòuje vìtšinu úmrtí na nemoci srdce a cév. Uzeniny dále obsahují velké množství soli. Èili jsou ideální pro to, aby pomohly zvýšit krevní tlak a následnì mohou zapøíèinit mozkovou mrtvici èi infarkt myokardu. Pøi uzení kromì toho vznikají rakovinotvorné látky. (V domácích uzeninách je tìchto rakovinotvorných látek podstatnì více než v prùmyslovì vyrábìných uzeninách.) Ve spotøebì uzenin vysoko pøedstihujeme USA i další státy. Na vývìsní štít našeho národa bychom si mohli dát heslo: Vysokou spotøebou uzenin za nejvyšší výskyt rakoviny a infarktu na celém svìtì. Z knihy Tomáše Husáka Stop nemocem. PRAMENY ZDRAVÍ / 3

4 TOFU MÍSTO MOZEÈKU U lidí, kteøí èasto konzumují potraviny ze sóje, je nižší výskyt rakoviny než u tìch, kteøí konzumují takové potraviny jenom zøídka. Podle mnohých studií se ukázala na polovinu snížená pravdìpodobnost onemocnìní rakovinou u tìch lidí, kteøí dennì jedli sóju, v porovnání s tìmi, kteøí taková jídla konzumovali jenom jednou nebo dvakrát týdnì, pøípadnì ještì ménì èasto. Ochranný úèinek jídel ze sóji se neomezuje jen na jeden èi dva druhy nádorù. Spotøeba sójových jídel snižuje riziko široké palety nádorù, vèetnì rakoviny prsu, rakoviny tlustého støeva, plic a žaludku. To ostatnì mùžete posoudit i na následujícím výbìru epidemiologických studií, které zkoumaly vztah mezi pøíjmem sóji a snížením rizika rakoviny. RAKOVINA PRSU Výzkum provádìný v Singapuru porovnával 200 žen s rakovinou prsu se 420 ženami, které rakovinu prsu nemìly (kontrolní soubor).ty ženy, které mìly nejvyšší spotøebu jídel ze sóji, byly v porovnání se ženami, které konzumovaly tato jídla jen zøídka, více než o polovinu ménì ohrožené rakovinou prsu. Ženy s nejnižším rizikem rakoviny konzumovaly dennì asi 55 gramù sóji, tedy asi dvì porce jídel ze sóji dennì. cesty ke zdraví RAKOVINA KONEÈNÍKU A TLUSTÉHO STØEVA Studie vypracovaná v Japonsku poukázala na to, že jedení sójových bobù anebo tofu sníží riziko rakoviny koneèníku o víc než 80%. Lidé, kteøí jídávali sóju, mìli sedmkrát nižší riziko než ti, kteøí ji obvykle nekonzumovali. Sójové boby a tofu snížily riziko rakoviny tlustého støeva asi o 40%. Podle této studie poskytují významnou ochranu už jedna èi dvì porce sóji za týden. V Èínì mìli lidé, kteøí zøídkakdy konzumovali výrobky ze sójových bobù, jako napø. sójové klíèky, tofu anebo sušené tofu, asi trojnásobnì vyšší riziko rakoviny koneèníku v porovnání s lidmi, kteøí tyto výrobky jedli pravidelnì. RAKOVINA ŽALUDKU V Èínì mìli èastí konzumenti sójového mléka o více než o polovinu nižší riziko rakoviny žaludku v porovnání s tìmi, kteøí tento nápoj nepili. Opìt v Èínì bylo u lidí, kteøí pravidelnì konzumovali sóju, riziko rakoviny žaludku o 40% nižší. Ti japonští obyvatelé Havajských ostrovù, kteøí konzumovali tofu, mìli asi tøikrát nižší riziko rakoviny žaludku oproti tìm, kteøí tofu obvykle nejedli. RAKOVINA PLIC Studie vypracovaná na více než mužích v èínské provincii Yunna zjistila, že u èastých konzumentù tofu bylo riziko rakoviny plic asi o 50% nižší. Èím víc tofu se konzumovalo, tím bylo riziko nižší. Studie vypracovaná v Hongkongu na více než 200 Èíòankách zjistila, že každodenní konzumování tofu a jiných jídel ze sóji snížilo riziko rakoviny plic na polovinu v porovnání s ženami, které tato jídla konzumovaly ménì než tøikrát za mìsíc. RAKOVINA PROSTATY Na Havajských ostrovech bylo po dvacet let sledováno mužù pùvodem z Japonska. Ti, kteøí konzumovali tofu ménì než jednou týdnì, mìli tøikrát vyšší pravdìpodobnost onemocnìní rakovinou prostaty v porovnání s tìmi, kteøí jej jedli dennì. Když se kvantitativnì hodnotili jednotlivé stravovací faktory, mìlo tofu nejvìtší ochranný úèinek. Jedna japonská studie poukázala na to, že celá øada výrobkù ze sóji tofu, sójové mléko, miso, texturované sójové bílkoviny (sójové maso ) blokuje vytváøení nitritù, slouèenin, které mohou vést ke vzniku rakoviny. MÍSTO MASA RADÌJI MISO! A na závìr ještì jedna pøekvapující zajímavost. Japonské výzkumy naznaèují, že miso, fermentovaná pasta, která se v japonské kuchyni hojnì používá, by mohla chránit lidi pøed radiaèním poškozením. Podle dr. Schinichiro Akizukiho z Nagasaki, lékaøi, kteøí navštìvovali obìti atomové bomby, netrpìli radiaèním poškozením, protože èasto jedli polévku z miso. Toto tvrzení podporují pokusy na zvíøatech, poukazující na to, že miso zrychluje odstraòování radioaktivity z organismu a snižuje poèet nádorù vyvolaných ozáøením. Takže recept vaší babièky na slepièí polévku mùžete zahodit a vyzkoušet si jednoduchý recept na pøípravu polévky miso: Rozpus te ètvrt šálku misa tj. asi 60 ml v litru vody, pøipravíte si tak základní miso vývar. Doplòujte zeleninou, luštìninami, obilovinami, koøením. q Z knihy Marka a Virginie Messinových Zdravo jes, dlho ži. Vydalo nakladatelství Motýl. ZHLUBOKA DÝCHAT... V tomto pøípadì je vývoj úmrtnosti zcela jiný než u øady dalších nejrozšíøenìjších dnešních chorob (nemoci srdce a cév, rùzné druhy rakoviny, cukrovka atd.). Úmrtnost na nemoci dýchací soustavy (na poèátku století nejèastìjší pøíèina úmrtí) nepøetržitì klesá již od války a nyní tvoøí jen pouhých 6,1% všech úmrtí. To je dáno hlavnì zlepšením medicíny. Tyto choroby se nicménì výraznì podílejí na nemocnosti, napø. na pracovní neschopnosti. Jejich typickým pøedstavitelem jsou tøeba chøipky. V souèasnosti lehèí formy tìchto chorob nedovedeme výraznì omezit. Avšak napø. kdysi tak obávaný zápal plic, ten již pro moderní medicínu není prakticky žádným problémem. Co mùžeme udìlat v tomto pøípadì pro své zdraví? Nejvýraznìji si pomùžeme tím, že nebudeme kouøit. Kuøáci mají na nemoci dýchacího systému asi ètyøikrát vìtší úmrtnost než nekuøáci. V celé své knize Stop nemocem ukazuji, jak strava zásadním zpùsobem ovlivòuje zdraví. V tomto pøípadì je to ale jinak. Nedìlejme si iluze, že správná strava nás dokáže ochránit pøed tìmito chorobami. Samozøejmì strava naši odolnost mùže zvýšit. Ale není zcela rozhodujícím faktorem, jako tomu bývá v jiných pøípadech. Nejvíce nám proti nemocem dýchacího systému a obecnì proti infekèním nemocem pomùže dostateènì vysoký pøíjem vitaminu C kyseliny askorbové a beta-karotenu, ze kterého se mimochodem v tìle tvoøí i vitamin A. K snížení poètu onemocnìní dýchací soustavy samozøejmì pøispívá i zlepšení èistoty ovzduší. V mnoha smìrech nejnebezpeènìjší jsou emise z automobilové dopravy. Molekula škodlivé látky, která unikne z automobilového motoru v centru hustì osídleného mìsta, má až x vìtší pravdìpodobnost, že pøijde do kontaktu s èlovìkem, než molekula, která u- nikne z komínu elektrárny vysoko nad o- sídlenou krajinou. V tomto smyslu jsou (na jednotku váhy) emise z automobilu pro zdraví lidí až x nebezpeènìjší než emise z elektrárenských komínù. Lokální topeništì jsou také pomìrnì velmi nebezpeèná, protože se nacházejí pøímo ve mìstech. Obrovské elektrárny jsou nebezpeèné tím, že se zde spaluje obrovské 4 / PRAMENY ZDRAVÍ

5 KUØÁK, KTERÝ ŽIJE V NEJÈISTŠÍ OBLASTI NAŠÍ REPUBLIKY, JE O- HROŽEN NEMOCEMI DÝCHACÍ SOUSTAVY VÍCE NEŽ NEKUØÁK V NEJZNEÈIŠTÌNÌJŠÍ OBLASTI NA- ŠEHO STÁTU. množství paliva. V zájmu zlepšení zdraví by bylo omezování osobní dopravy ve mìstech ve prospìch veøejné dopravy, chùze a cyklistiky. Pomáhá vybavování aut katalyzátory. K velkému zlepšení dochází napøíklad v hlavním mìstì Praze, kde se odstraòují místní teplárenské spalovny a pøechází se na zásobování teplem pøivádìným z elektrárny v Mìlníku. Zneèištìné životní prostøedí poškozuje hlavnì zdraví dìtí. Ty v nejzneèištìnìjších oblastech trpí nemocemi horních cest dýchacích až nìkolikrát èastìji než dìti v oblastech s èistým vzduchem. Zlepšení životního prostøedí a konkrétnì zvýšení èistoty ovzduší je jistì jedním z nejcennìjších opatøení, které mùžeme pro lidskou spoleènost udìlat. Nemìli bychom ale zapomínat, že i v tomto pøípadì vìtšinu možností k ochranì zdraví máme pøímo ve svých rukou. Kuøák, který žije v nejèistší oblasti naší republiky, je ohrožen nemocemi dýchací soustavy více, než nekuøák v nejzneèištìnìjší oblasti našeho státu. q MÁTE RÁDI CHLOROFYL? Ještì si vzpomínáte na hodiny biologie, kdy jste se uèili o fotosyntéze? Dnes si to trochu zopakujeme. Zelené barvivo chlorofyl je obsaženo v každém kousku zelenì, hlavnì v listech. Rostliny, aèkoliv nebìhají, jsou velice samostatné. Využívají ultrafialové záøení ze sluneèního svìtla a z jednoduchých anorganických látek (ze vzduchu a pùdy) tvoøí živou organickou hmotu. A právì tomuto procesu se øíká fotosyntéza. Rostliny se tedy nestarají (na rozdíl od nás), jestli mají ve svém jídelníèku dostatek bílkovin, tuku èi sacharidù vše k životu potøebné si vyrábìjí samy. Chlorofyl hraje pøi tomto procesu klíèovou roli, rostliny bez nìj nemohou existovat. A co my? Je chlorofyl dùležitý i pro nás? Okolo roku 1913 Švýcar Buergi objevil, že chlorofyl podporuje rùst tìlesných tkání. Postupnì se chlorofyl stal populárním všelékem. Zaèal se pøidávat nejen do lékù, ale i do zubních past, šamponù, žvýkaèek, ústních vod, tablet proti kašli, deodorantù, antiperspirantù a mnoha dalších výrobkù. Nejvíce se pøitom vyzdvihovala schopnost chlorofylu pohlcovat pachy. (Pokud jíte rádi èesnek, zkuste po jeho konzumaci sežvýkat kus petrželové natì.) Snad nejvíce fascinujícím bylo zjištìní, že chlorofyl má témìø identickou strukturu jako krevní barvivo hemoglobin (je obsažen v èervených krvinkách a pøenáší kyslík). Co to znamená pro nás? Dr. Miller o tom píše: Když byla èásteènì natrávená tráva podávána krysám, pøímo to stimulovalo tvorbu èervených krvinek. Chlorofyl má také schopnost potlaèovat rakovinotvorný úèinek aflatoxinu a brání bunìèným mutacím. Takže a se na vašem talíøi brzy objeví co nejvíce zelených listù - tøeba kapusty, zelí, brokolice, kadeøávku nebo štìrbáku. (A nádavkem ještì recept na jednu chlorofylovou bombu ale až na str. 20, viz èlánek o petrželce). Podle knihy Igora Bukovského Hledá se zdravý èlovìk. zelená lékárna Z knihy Tomáše Husáka Stop nemocem. K zakoupení v prodejnì Country Life, Melantrichova 15, Praha 1. Vydala Pragma. CHLOROFYL PODPORUJE RÙST TÌLESNÝCH TKÁNÍ. MÁ TÉMÌØ IDENTI- TICKOU STRUKTURU JAKO HEMOGLOBIN, SCHOPNOST POTLAÈOVAT RA- KOVINOTVORNÝ ÚÈINEK AFLATOXINU A BRÁNIT BUNÌÈNÝM MUTACÍM. PRAMENY ZDRAVÍ / 5

6 Pesticidy a rakovina Dr. Buckley s kolegy z University of Southern California v Los Angeles porovnávali vystavení pesticidùm u 268 dìtí, u kterých došlo k onemocnìní non-hodgkinovým lymfomem (typ rakoviny), s vystavením tìmto chemikáliím u zdravých dìtí. Dìti, jejichž matky používaly doma pesticidy jednou nebo dvakrát týdnì, mìly témìø dvojnásobné riziko onemocnìní, dìti, jejichž matky používaly pesticidy prakticky dennì, mìly riziko onemocnìní tímto druhem rakoviny dokonce sedminásobné. Vìdci však poukázali na to, že je obtížné pøi dnes tak rozšíøeném užívání pesticidù vèetnì postøikù proti hmyzu, zahradních sprejù èi jedù na myši atp. urèit, které pesticidy riziko non- Hodgkinova lymfomu zvyšují. Cancer 2000;89: Britští lékaøi varováni: pište èitelnìji! Britská Všeobecná lékaøská rada (GMC) varuje lékaøe, že nebude dále tolerovat jejich neèitelný rukopis a neochotu poskytnout v pøípadì potøeby první pomoc i na veøejnosti. Mluvèí GMC uvedla, že i když o lékaøském rukopise koluje øada vtipù, jedná se o závažný problém. Existují pøípady, kdy kvùli neèitelnému rukopisu byly pacientùm podány špatné léky. A zatímco pøedchozí formulace prohlášení rady znìla: V nutném pøípadì musíte poskytnout první pomoc v rámci vašich možností, v nové verzi je navíc to platí jak pro vaše pacienty, tak pro ošetøení èlovìka na veøejnosti. Tak se na to podívejte... Možná, že vy svùj poèítaè milujete, vaše oèi však urèitì ne. Oèní specialisté totiž registrují více problémù mezi tìmi pacienty, kteøí používají pravidelnì poèítaè. Zde je nìkolik tipù, jak minimalizovat problémy, které s užíváním poèítaèù souvisejí (sucho v oèích, rozmazané vidìní, bolesti hlavy): Dopøejte si èasté pøestávky. Vìdomì se snažte více mrkat. Zírání do poèítaèe snižuje frekvenci mrkání a vede k pocitu sucha v oèích. Minimalizujte vyzaøování obrazovky zakryjte okna, pøemístìte osvìtlení a používejte filtrù. Èasto obrazovku otírejte. Nastavte si svìtlou obrazovku s tmavými písmeny. To je pro oèi nejmenší zatížení. American Optometric Association A CO NA TO PACIENTI? Podobnì jako vìtšina lékaøù jsem na pole zdravotní péèe vstoupil pln nadìjí a snù, plnì oddán poslání ulevovat lidem v jejich utrpení. Bìhem let na škole i jako praktikující lékaø jsem nicménì pochopil, že dnešní medicína je spíše než humanitární organizací na zisk orientovaným businessem a že opravdových zázrakù dosahuje v mnohem ménì pøípadech, než jsem se kdysi domníval. Málokdy existuje jeden ideální postup, jak se s nìjakou nemocí vypoøádat. Moderní metody používané dnešními lékaøi (vìtšinou vyžadující supermoderní léky, chirurgické zákroky èi ozaøování), jsou pøi léèení chronických civilizaèních onemocnìní málokdy úspìšné a nikdy nejsou stoprocentnì bezpeèné, protože všechny mají velmi mnoho vedlejších úèinkù. A protože tyto léèebné postupy nesplòují ideální požadavky úèinnosti a bezpeènosti, uvnitø lékaøské komunity existuje polemika o tom, jaký je nejlepší zpùsob léèení tìchto nemocí, které postihují populaci v epidemickém mìøítku. Nejvìtší kontroverzní oblasti ohlednì správného postupu léèby existují u rakoviny, osteoporózy, komplikací provázejících aterosklerózu (vèetnì nemocí srdce), vysokého krevního tlaku, cukrovky, artritidy a nemocí ledvin. Témìø každý náš obèan (ne-li on sám, pak jistì nìjaký jeho blízký pøítel èi pøíbuzný), nìkterou z tìchto nemocí trpí. Vzhledem k tomu, že neexistuje ideální postup léèby tìchto nemocí a že se nabízí øada alternativ, ze kterých lze vybírat, mìli byste se i vy aktivnì podílet na rozhodnutích, která ovlivní kvalitu a délku vašeho života. Nakonec jste to vy, kdo mùže nejvíce získat èi ztratit. Jste-li jako vìtšina lidí, musíte se dozvìdìt více, máte-li být do problematiky osobnì zainteresováni. Potøebujete co nejlépe pochopit, jaká je pøíèina a jaký je význam vaší nemoci. Potøebujete znát možná øešení vašeho zdravotního problému, vèetnì výhod a nevýhod každého z nich. Vzhledem k tomu, že existuje nìkolik alternativních pøístupù, budete potøebovat urèitou asistenci, abyste si dokázali dobøe vybrat. Jednou z nejdùležitìjších rolí vašeho lékaøe by mìlo být poskytování informací (a odborných lékaøských rad) o možných pøístupech k léèbì. Mìli byste vyhledat péèi takového lékaøe, který svého pacienta povzbuzuje k tomu, aby se do procesu léèby sám zapojil. Pracujte se svým lékaøem na vytváøení atmosféry vzájemného respektu a spolupráce to jistì povede k nejlepšímu možnému øešení vašeho zdravotního problému. Nemìli byste nad svým zdravotním stavem ztrácet kontrolu tím, že byste svého lékaøe nechali rozhodovat (z pozice všemohoucího) za vás. Jako každý obyèejný smrtelník i váš lékaø má své vlastní osobní a profesionální názory, které v kombinaci se sumou jeho znalostí ovlivòují rozhodnutí, která pro vás nebo s vámi èiní. Vzhledem k omezeným znalostem a pøedsudkùm dochází nìkdy k nedokonalým ú- sudkùm, které mohou zpùsobit, že se vám nedostane té péèe, o kterou usilujete. Tato omezení mùžete kompenzovat tím, 6 / PRAMENY ZDRAVÍ

7 mýty a omyly NEMÌLI BYCHOM NAD SVÝM ZDRA- VOTNÍM STAVEM ZTRÁCET KON- TROLU TÍM, ŽE BYCHOM NECHA- LI SVÉHO LÉKAØE ROZHODOVAT (Z POZICE VŠEMOHOUCÍHO) ZA NÁS. že budete ve vztahu lékaø pacient fungovat jako informovaný zákazník. Na to, co váš lékaø ví, a jaký pøístup k léèení nemoci zaujímá, má vliv mnoho vìcí. Budete-li znát zdroje, které vašeho lékaøe ovlivòují, pomùže vám to pochopit, proè jsou nìkteré léèebné postupy populární a jiné ne. Formování lékaøe zaèíná od jeho prvních krokù na fakultì a pokraèuje po celá léta praxe. Uèíme se léèit podle principù a postojù, které nám pøedává omezený poèet autorit, se kterými jsme se na škole setkali. Lékaøské uèebnice (psané mnohdy tìmi samými odborníky) se podobají témìø až kuchaøkám udávajícím, jak se máte starat o nemoci své a èlenù své rodiny. Léèebné postupy, které volí lékaøi v rùzných èástech zemì, se vzhledem k tomu od sebe mnoho neliší. I když existuje nìkolik možných pøístupù k problému, v urèitém èase a v urèitém místì se stane obvykle jedna metoda populárnìjší než ostatní. To nemusí vždycky znamenat, že se jedná o metodu nejlepší. Mezi lékaøi, kteøí pùsobí ve stejné komunitì a pøednášejí ve stejných støediscích, existují velmi tìsné kolegiální vztahy. Jakmile se jednou nìkterý zpùsob terapie stane oblíbeným, všechny ostatní možnosti bývají pacientovi uzavøeny. I když se vašemu lékaøi tøeba nebudou užívané terapie zdát nejvhodnìjší, zøídkakdy má dostatek èasu (a nìkdy chybí i dostateèný zájem) k tomu, aby mohl zpochybnit postupy, které byly vytvoøeny na základì mnoha provázaných zájmù a stojí za nimi celá léta, kdy se tradiènì užívaly. Naštìstí existuje dnes øada zvídavých hlav, které pøehodnocují a pøetváøejí smìr, kterým se medicína ubírá. Možná, že nìkterý z tohoto nového rodu lékaøù už pracuje právì s vámi! Zamyslete se nad tím, jaký má technicky pokroèilý systém lékaøské péèe, který se v posledních desetiletí tak rozvinul, vlastnì vliv na vaše zdraví. Jednotlivé složky tohoto systému mají všechny znaky podnikání, vèetnì prioritního cíle, kterým je maximalizace zisku. Páteø systému zdravotní péèe tvoøí dnes farmaceutický prùmysl. Již od dnù pojízdných pøedvádìcích akcí se jedná o velmi agresivní zpùsob podnikání. Farmaceutický prùmysl utrácí roènì stovky milionù na reklamu, od nákladù na novinový papír až po subvencování výzkumných projektù. Mnohého lékaøe podporují v jeho dalším vzdìlávání firmy vyrábìjící léky. Tento prùmysl chce zajistit, abychom znali ten nejlepší zpùsob, jakými léky a postupy léèit vás a vaši rodinu. Šíøí reklamu prostøednictvím vzdìlávacích letákù pro pacienty, periodik, akademických knih, audiokazet a videokazet. Stovky publikací podporovaných farmaceutickými spoleènostmi jsou posílány do lékaøských ordinací. Odborné èlánky otištìné v tìchto publikacích odrážejí zájmy sponzorujících firem. Vìtšina z nás si pøedplácí odborné lékaøské èasopisy abychom mohli pokraèovat v našem vzdìlávání. I ty nejprestižnìjší z tìchto èasopisù jsou plné barevných inzerátù doporuèujících ten èi onen lék. Témìø každý pracovní den okupují pracovnu vašeho lékaøe obchodní zástupci vybavení vìdeckými studiemi a zdarma nabízenými vzorky produktù svých firem. Tito prodejci mohou být hlavním zdrojem veškerých nových informací, které mnozí lékaøi získávají v souvislosti s pøístupem k problému, kterým právì vy strádáte. Výrobci léèiv èasto poskytují zdarma i pøednášky (prostøednictvím cestujících profesorù z prestižních univerzit). Dobøe vzdìlání lékaøi nabízejí ovšem pod pláštíkem pokraèujícího lékaøského vzdìlání firemní zboží. Farmaceutické firmy sponzorují plnì nebo zèásti mnohé vìdecké konference. Jejich finanèní zájmy se pøitom nìkdy pøímo odrážejí v sestavì pøednášejících. Velký díl probíhajícího vìdeckého výzkumu je sponzorován farmaceutickými firmami (které pøirozenì podporují projekty týkající se jejich výrobkù). Tato taktika musí být úspìšná, protože farmaceutický prùmysl i nadále smìøuje vìtšinu penìz, které vrhá do reklamy, pøímo na lékaøe. A my, velmi zaneprázdnìní lékaøi, jistì dychtíme dozvìdìt se o novinkách, které mohou naší praxi nebo našim pacientùm pomoci. q Z knihy McDougall's Medicine: A Challenging Second Opinion. Autorem je lékaø a dietolog John McDougall. K vydání pøipravuje nakladatelství Metramedia. VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 dennì v pátek 9-15 (v sobotu zavøeno) Infarkt bez bolesti na prsou bìžný To, že vás nebolí na prsou, ještì neznamená, že právì nemáte infarkt. Velká studie na více než pacientech, kteøí prodìlali infarkt, ukázala, že jedna tøetina z nich dorazila do nemocnice bez toho, že by si stìžovali na akutní bolesti na prsou. Tito pacienti byli náchylnìjší k oddalování léèení, v nemocnici se jim dostalo ménì agresivní léèby a mìli více než dvojnásobné riziko toho, že na infarkt zemøou. Lékaøi specialisté uvádìjí, že pøíznaky infarktu mohou být kromì bolesti na prsou: bolest nebo nepøíjemný pocit v zádech, v bradì, v zátylku, v ramenou, v paži èi v žaludku, krátký dech, pocení se, nepravidelný srdeèní rytmus, omdlívání, celková slabost a náhlá porucha trávení. Journal of the American Medical Association Lepší strava v dìtství, lepší známky ve škole! Konzumace pestré stravy ve vìku dvou let úzce souvisí s výkonností dìtí ve škole ve vìku jedenácti let. Vìdci z University of North Carolina zjistili ve studii na více než tisíci dìtech, že ty z nich, které dostávaly v dìtství pestrou energeticky vydatnou stravu obsahující hojnì ovoce a zeleniny mìly lepší výsledky ve škole i pøi testech IQ. Ty dìti, které jedly nízkokalorickou, ménì pestrou stravu (hlavnì ryby, rýže, kukuøici) mìly podprùmìrné výsledky. U dìtí, jejichž diety se v prùbìhu let zlepšovaly, bylo zaznamenáno urèité zlepšení školních výsledkù, ale pøece se nevyrovnaly dìtem, které zaèaly konzumovat pestrou stravu brzy v dìtství. Health Central PRAMENY ZDRAVÍ / 7

8 MASÁŽE COUNTRY LIFE Melantrichova 15, P-1 objednávky na tel l. 22 Š áva z rùžového grepu ochrání vaše srdce Zatímco média dìlají mnoho povyku o- kolo toho, že pití vína pøináší urèitý prospìch pro srdce, nový výzkum ukázal, že š áva z rùžového grepu pøináší pro srdce podobné ochranné úèinky (bez negativních úèinkù alkoholu). Vìdci z Georgetown University nechali po ètrnáct dnù skupinku zdravých dobrovolníkù pít dennì š ávu z rùžového grepu. Š áva snížila tvorbu krevních destièek a zvýšila uvolòování oxidu dusièného, který èelí aktivaci destièek. Akumulace krevních destièek na stìnách cév mùže vést ke tvrdnutí a zúžení cév. American College of Cardiology Kouøení: tady a teï Ukazuje se, že èlovìk nemusí èekat dvacet až tøicet let, aby se projevily negativní úèinky kouøení. Nový výzkum ukázal, že kouøení mùže mít okamžité negativní dùsledky již v mládí. Kuøáci mají totiž 1,5 násobné riziko oproti nekuøákùm, že utrpí zlomeninu, výron èi jiné zranìní. Vìdci se domnívají, že kouøení zøejmì narušuje schopnost tìla úèinnì hojit svaly, kosti a další tkánì (a kuøáci jsou tak náchylnìjší k zranìní). American Journal of Preventive Medicine Prevence cukrovky: znovu strava a pohyb Kombinace nízkotuèné stravy s vysokým obsahem vlákniny a pravidelného pohybu mùže zabránit asi šedesáti procentùm všech pøípadù cukrovky II. typu (diabetes mellitus) takové jsou výsledky studie vypracované Finským ústavem pro veøejné zdraví, v jejímž prùbìhu vìdci sledovali po dobu dvou až šesti let 500 Finù. Prevence cukrovky není pro lékaøský výzkum lákavým sexy námìtem; a aè to možná zní neuvìøitelnì, nikdo nemìl zájem naši studii financovat, u- vedl profesor Tuomilehto. NÁKLADY NA ZDRAVÍ V Èeské republice dosáhly výdaje resortu zdravotnictví v roce 1997 sumy 118,8 miliard Kè. V pøepoètu na obyvatele jde o èástku korun; ta se od roku 1990 zvyšuje v prùmìru o Kè roènì. Tyto výdaje pøedstavují znaènou zátìž pro státní rozpoèet a vynucují si restriktivní o- patøení. Jedním z nich je napøíklad neustále se zvyšující finanèní spoluúèast pacientù na financování zdravotní péèe (v roce 1997 èinila tato spoluúèast prùmìrnì 959 Kè na obyvatele). Mnozí lidé si proto dnes zaèínají uvìdomovat, že být nemocným se jednoduše nevyplatí. Ve Spojených státech tøi nejvìtší výrobci automobilù zaplatí roènì dohromady více za zdravotní pojištìní DOSPÍVAJÍCÍ DÍVKY, KTERÉ PIJÍ HOJNÌ NEJ- RÙZNÌJŠÍ LIMONÁDY, MAJÍ ASI TROJNÁSOB- NÉ RIZIKO ZLOMENINY OPROTI DÍVKÁM, KTE- RÉ TYTO NÁPOJE VÙBEC NEKONZUMUJÍ. VÌDCI SE DOMNÍVAJÍ, ŽE VYSOKÝ OBSAH FOSFORU V MNOHA TÌCHTO NÁPOJÍCH MÌNÍ CHEMICKÉ REAKCE V LIDSKÉM TÌLE, COŽ NAKONEC VEDE K OSLABENÍ KOSTÍ. než za ocel, ze které vyrábìjí auta. S rychle rostoucími cenami zdravotního pojištìní si již v mnoha zahranièních i domácích spoleènostech uvìdomili, že nemocní pracovníci znamenají také nižší zisky. Co zpùsobuje zvýšenou nemocnost zamìstnancù? Pomineme-li nebezpeèí spojená se samotným pracovním výkonem, nejvìtším rizikovým faktorem je právì životní styl zamìstnancù. Mnohé studie pøesvìdèivì dokázaly, že nesprávná výživa, sedavý zpùsob života, konzumace alkoholických nápojù a kouøení do velké míry ovlivòují vznik a rozvoj civilizaèních onemocnìní jako je ischemická choroba srdeèní, mrtvice (cévní mozková pøíhoda), cukrovka, cirhóza jater, rakovina plic, prsu, prostaty a tlustého støeva. Napøíklad: Výzkum provádìný Státním zdravotním ústavem v Praze ukázal, že pøípady pracovních neschopností a poèet dní absence v prùbìhu roku významnì stoupají s poètem vykouøených cigaret. Nejvýraznìji je tato skuteènost patrná zejména na poètu dní pracovní neschopnosti. S rostoucím množstvím vykouøených cigaret se poèet dní pracovní neschopnosti více než ztrojnásobuje. Ve vìkové skupinì let je výrazné snížení produktivity práce témìø vždy zpùsobeno konzumací alkoholu. Prùmìrné náklady na léèení infarktu se pohybují ve výši asi pùl milionu korun. Dokáží zmìny životního stylu snížit náklady na zdravotní péèi? Uveïme si nìkolik pøíkladù ze Spojených státù. Když jistá skupina uèitelù z Dallasu zaèala pravidelnì cvièit, zjistilo se, že v prùmìru pak byli roènì o tøi dny ménì nemocní. Školní správa tak u- šetøila pùl milionu dolarù, které by jinak musela zaplatit za zastupující uèitele. Dalším pøíkladem je letecká firma Lockheed, která zavedla preventivní ozdravný program, jenž jí pomohl ušetøit na zdravotním pojištìní v prùbìhu pìti let více než milion dolarù. V tomto období se poèet pøípadù pracovní neschopnosti snížil o 60 procent; dále poklesl poèet pøípadù onemocnìní vysokým krevním tlakem (o témìø 90 procent) a také se výraznì snížila nežádoucí fluktuace pracovníkù. Zájem o zdravý životní styl trvale vzrùstá a to nejen v USA, ale také u nás. V posledních letech byl napøíklad v Èeské republice zaznamenán pokles poètu kuøákù; dále se snížila konzumace masa a stoupá naopak spotøeba ovoce a zeleniny. Je potìšitelné, že tento trend se pøíznivì odráží i v klesající úmrtnosti na srdeèní infarkt a mrtvici. Dokonce již existují firmy a organizace, které do zdravotního pojištìní zahrnují také preventivní programy. 8 / PRAMENY ZDRAVÍ

9 Jakým zpùsobem lze motivovat zamìstnance, aby zlepšili péèi o své zdraví? Uveïme si nyní nìkolik námìtù, které vyzkoušeli v nìkterých podnicích v USA: V jedné realitní kanceláøi napøíklad vedení platí zamìstnancùm, kteøí mají nadváhu, deset dolarù za každé kilo, o které zhubnou (a nepøiberou je znovu bìhem pøíštích šesti mìsícù), jednorázovou odmìnu 500 dolarù pracovníkùm, kteøí pøestali kouøit, a jednorázovou odmìnu 500 dolarù tìm, kdo pravidelnì cvièí. Spoleènost sdružující nìkolik nemocnic se rozhodla vyplácet každému úèastníkovi jejich ozdravného programu 24 centù za každou míli, kterou ujde nebo ubìhne. Nìkteré spoleènosti proplácejí svým zamìstnancùm dvì mimoøádné hodiny mìsíènì, pokud tito nebyli celý mìsíc nemocní nebo nepøišli pozdì do práce. Pokud pracovník bìhem celého roku nezmeškal více než ètyøi dny, vyplatí mu zvláštní odmìnu tøi sta dolarù. Typická pøedstava podnikatele obézního, vyèerpaného, žijícího na cigaretách a Martini se dnes již opravdu nenosí. V souèasném svìtì podnikání je znakem úspìchu dobré zdraví a elegance. Mezi vedoucími pracovníky neustále pøibývá tìch, kteøí si udržují špièkovou kondici. Vìdí totiž, že jinak o nì firmy nebudou mít zájem. Lidé jsou tím nejcennìjším kapitálem mnoha spoleèností, a proto se firmám vyplatí podpoøit zdraví vlastních zamìstnancù. Zdraví pracovníci jsou podstatnì produktivnìjší, proto má taková investice mnohonásobnou návratnost. q Pøíspìvek pochází z knihy Dynamický život autorù H. Diehla, A. Lundigtonové a P. Pribiše. Vydalo nakladatelství Advent-Orion, k zakoupení v Praze v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici è. 15 v Praze 1. UŽITEÈNÁ PLYNATOST Plynatost (flatulence) sice nemusí pomoci pøi navazování známosti, ale mùže, ponìkud pøekvapivì, zlepšit vaše zdraví! Plynatost je èasto metlou konzumentù luštìnin. Zpùsobují ji tøi druhy cukrù nacházející se v bobech stachyóza, verbaskóza a rafinóza které organismus nedokáže strávit. Protože tyto cukry unikají trávicím enzymùm, procházejí neporušenì do tlustého støeva, kde je tráví zde žijící baktérie. Pøi tomto procesu vytváøejí baktérie plyny, jako je kyslièník uhlièitý, vodík a nìkdy metan, které mohou zpùsobovat urèité roztáhnutí tlustého støeva a pocit nepohody až do té doby, kdy plyny ze støeva odejdou, což mùže pùsobit èasto urèité rozpaky. Abychom pochopili, že plynatost mùže být i užiteèná záležitost, musíme se seznámit s nìkterými baktériemi, žijícími v tlustém støevì. PROSPÌŠNÉ BAKTÉRIE V tlustém støevì žije asi 400 rùzných druhù baktérií, pøièemž jejich celkový poèet dosahuje biliónù. Vìtšina z tìchto baktérií se chová pøátelsky. Jsou normální souèástí naší fyziologie a v tlustém støevì vykonávají zdraví prospìšné funkce. Napøíklad štìpí v tlustém støevì rozpustnou vlákninu a vytváøejí produkty, které mohou pomoci pøi snižování hladiny cholesterolu v krvi. Jeden druh baktérií žijících v tlustém støevì se nazývá bifidobaktérie. Nìkteøí vìdci jsou pøesvìdèeni, že tyto baktérie hrají velmi dùležitou roli v podpoøe správného fungování tlustého støeva a celkové pohody. Na základì tìchto poznatkù vyvinuli Japonci speciální nápoje, které stimulují rùst tìchto baktérií. Kojenci, zejména vyživovaní mateøským mlékem, mají ve svých støevech velké množství bifidobaktérií, což mùže být jednou z pøíèin, proè jsou odolnìjší proti nìkterým infekcím, než dìti živené umìlou výživou (Sunarem). S pøibývajícím vìkem poèet bifidobaktérií v tlustém støevì klesá. Toto zjištìní dalo podnìt ke zkoumání vztahù mezi jejich poètem a dlouhovìkostí. V jednom japonském výzkumu se porovnávalo množství bifidobaktérií u mìstské populace Tokia a u lidí žijících na venkovì v oblastech známých tím, že se jejich obyvatelé dožívají vysokého vìku. Lidé žijící na venkovì mìli ve svých støevech významnì více bifidobaktérií než ti, kteøí žili v Tokiu. Bifidobaktérie mohou rovnìž pomoci pøi prevenci nìkterých druhù rakoviny. V jednom pokusu na zvíøatech, metodou, která zvyšovala poèet bifidobaktérií ve støevì, vznikaly nádory tlustého støeva mnohem ménì èasto (u ménì než 50% zvíøat) v porovnání s tìmi zvíøaty, která mìla nižší poèet bifidobaktérií. U lidí byl zvýšený poèet bifidobaktérií spojený se sníženým množstvím karcinogenù ve stolici. SÓJA A BIFIDOBAKTÉRIE Jak souvisí sójové boby s pøíbìhem o bifidobakteriích? Sójové boby obsahují znaèné množství cukrù rafinózy a stachynózy a bifidobaktérie dokáží využívat rafinózu (a asi i stachynózu) jako svùj zdroj výživy. Vìtšina jiných baktérií v tlustém støevì je nemùže využívat vùbec anebo je využívá jen v omezeném rozsahu. V soupeøícím prostøedí tlustého støeva mohou baktérie pøežívat, jen když dostávají svùj preferovaný zdroj energie. Je-li v tlustém støevì hojnost rafinózy a stachynózy, bifidobaktérie mají výhodu pøed o- statními soupeøi. Tím, že se zvýší poèet bifidobaktérií, mùžeme získat nìkteré pøímé výhody s tím spojené, k nimž patøí snížení rizika rakoviny a dožívání se vyššího vìku. Mùžeme tím též snížit poèet škodlivých baktérií. Sójové boby jsou tak úèinné v podpoøe rùstu bifidobaktérií, že nìkteøí zdravotní odborníci v Japonsku navrhovali zamìnit v domácnostech bìžnì používaný cukr za cukry získané ze sójových bobù, èímž se posilní tyto užiteèné baktérie. Dokonce i velmi malé množství tìchto cukrù malé na to, aby zpùsobilo nadýmání a nepohodu zvyšuje velikost populace bifidobaktérií v tlustém støevì. A i když všechny luštìniny obsahují cukry, které mohou vést k vytváøení plynù, sója má oproti ostatním luštìninám více faktorù podporujících bifidobaktérie. To mùže být další zpùsob, jak nám asi pomáhají sójové boby chránit se pøed rakovinou. Upozoròujeme ale, že nìkteré produkty ze sóji, jako napøíklad tofu a fermentované výrobky ze sójových bobù, obsahují o hodnì ménì tìchto cukrù vytváøejících plyny a nezpùsobují tak pøítomnost velkého množství bifidobaktérií v tlustém støevì. Chceme-li využít prospìšnost bifidobaktérií naplno, musíme konzumovat také celé sójové boby, sójovou mouku anebo tzv. sójové maso (sójové texturované bílkoviny). q pøírodní léèebné prosøedky Z knihy Marka a Virginie Messinových Zdravo jes, dlho ži. Vydalo nakladatelství Motýl. PRAMENY ZDRAVÍ / 9

10 MUŽ JE HLAVOU, ŽENA SRDCEM Muž a žena se vzájemnì neliší jen nìkterými tìlesnými a duševními znaky, ale jsou od základu a do všech podrobností odlišní, asi tak jako Rembrandtùv a Raffaelùv obraz. Nejde o pøipodobnìní, ale o oboustranné doplnìní, ne o unisono, ale o harmonii. Perspektivní hloubka krajiny jak ji vidíme spoèívá v tom, že naše pravé oko vnímá trochu jiný obraz než levé. Spolu vidí plasticky, když jedno oko zavøeme, všechno se stane plochým. Tak spolupùsobí i muž a žena v manželství. Hlavní úlohou ženy je rodit a vychovávat dìti, proto má žena pøirozený vztah ke všemu životodárnému a duši formujícímu. Má sklon dívat se na neživé pøedmìty jako na živé a tím má v rukou klíè k pohádkovému svìtu. Muž však, protože je povolaný ochraòovat a živit, má zvláštní vztah k neživým vìcem které je možné libovolnì rozdìlovat a spojovat. Proto má sklon chápat i živé bytosti jako stroje. Žena chápe i souvislosti jako celek, jako pøirozenì rozvinuté a dané. Proto má udržující, èasto konzervativní rysy. Muž však chápe všechno, jako by to bylo složené z èástí, které se dají opìt rozložit a zmìnit. Správný muž chce existující obnovit a zlepšit, má sklon k revoluènosti. Tato schopnost tvoøit a rozkládat je založena na specificky mužské logice. Pro muže 2 x 2 je 4 platí vždy a všude. Pro ženu však není 2 x 2 vždy 4, ale podle o- kolností, jednou je to 3,9, jindy 4,1 nebo 4,15. Muž ji proto považuje za nelogickou, ona však má ve svém svìtì s touto svou matematikou pravdu pøece každý biolog dobøe ví, že v živé pøírodì 2 x 2 nikdy není pøesnì 4. Je tomu tak pouze ve svìtì neživých vìcí který je právì svìtem muže. I celou svou osobu prožívá žena jako celek. Tìlesná nevolnost, únava anebo vlivy poèasí snadno pùsobí na její duševní rozpoložení. Platí to ale i naopak: duševní stavy vyvolávají u žen èasto migrény, srdeèní potíže apod. Mìsíèní cyklus pùsobí na duši ženy a je jí také zpìtnì ovlivòován. Toto všechno nazývá muž rád hysterií. Když však pøihlédneme blíže, zjistíme, že tato tìlesná a duševní harmonie ženy funguje vlastnì jako úèelná partnerské vztahy ochrana pøed vìtším poškozením. U muže je tomu právì opaènì a protože je u nìj vzdálenost mezi tìlem a duší podstatnì vìtší, mùže se tìlesnì zruinovat, aniž by si to vùbec uvìdomil (a podobnì se mùže i v duševní oblasti ubírat tìmi nejtìžšími cestami bez toho, že by zakoušel nìjaké tìlesné utrpení). Muži do jisté míry chybìjí vnitøní varovná a brzdící zaøízení. Tak má žena i instinktivní jistotu, které se muži vìtšinou nedostává. Urèité vìci, které musí muž svým rozumem složitì kalkulovat, chápe žena úplnì samozøejmì; a proto i v kritických situacích reaguje žena vìtšinou rychleji než muž, který je více závislý na stanoveném programu. Tento nedostatek instinktivní jistoty pøináší muži specifický pocit ménìcennosti. Cítí, že žena je více uzemnìná a zakoøenìná, že vlastní celek, ze kterého on zná jenom èásti. Tyto odlišnosti nemusíme ovšem chápat jako absolutní protiklady. Každý muž a každá žena mají i zárodky druhého pohlaví; až ve dvojici se póly zvýrazní natolik, že se spoleènì doplòují do celku. Kromì protikladù mezi mužem a ženou, které jsou spjaté s pohlavím, jsou však ještì další, které se nalézají v charakteru osoby jako takové. A protože se protiklady pøitahují, vdává se èasto žena extrovertního cítícího typu za muže introvertního a racionálního, anebo si intuitivní introvertní žena bere vnímavého muže extroverta. Tento rozdíl zpùsobuje v manželství zpoèátku urèitý odliv ve vzájemném chápání, ano, manželé si dokonce z èasu na èas pravidelnì lezou na nervy. Je dùležité vìdìt, že tato protikladnost charakteru je všeobecným pravidlem, které je pro manželství spíše dobrým znakem, a že tu jde, jako pøi rozdílech daných pohlavím, o oboustranné doplòování, o harmonii protikladù. Muž je hlavou manželského svazku, uvádí švýcarský obèanský zákoník a opírá se pøitom o biblické pojetí. Vìtšina mužù si na této hodnosti zakládá. Ženy se však touto formulací vìtšinou cítí být uražené a tlaèené do pozadí. V èasech rovnoprávnosti se zdá být tato vìta znaènì pøehnanou. Ve skuteènosti se jí však nemíní rozdíl v právech, dùležitosti anebo hodnosti, ale pouze rozdíl ve funkci. V manželství tvoøí muž a žena spoleènì jednu bytost, jednu osobu, živý celek a každý z nich v nìm pøedstavuje jeden orgán. Oznaèením být v manželství hlavou dostává muž øadu konkrétních úloh, pøed kterými nesmí utíkat. Vedle hlavy má však organismus manželství i srdce a tím je žena. Žena, která stojí muži po boku radou a pomocí, která mu vede domácnost. A mùžeme dodat, že je to i ona, kdo vychovává dìti. Muž buduje formu, žena ji naplòuje, muž øídí èlun, žena se stará o cestující, muž je ohništìm, žena je plamenem. Chápeme-li tento vztah správnì, pak nemusí existovat mezi mužem a ženou žádný boj o moc. Každý mùže být š astný, že s pomocí druhého plní svou vlastní ú- lohu. CELOU SVOU OSOBU PROŽÍVÁ ŽENA JAKO CELEK. TÌLESNÁ NEVOLNOST, ÚNAVA ANEBO VLIVY POÈASÍ SNADNO PÙSOBÍ NA JEJÍ DUŠEVNÍ ROZPOLOŽENÍ. PLATÍ TO ALE I NAOPAK: DUŠEVNÍ STAVY VYVOLÁ- VAJÍ U ŽEN ÈASTO MIGRÉNY, SRDEÈNÍ POTÍŽE APOD. Už v úvodu jsme konstatovali, že muž má pøed ženou vìtšinou pocit ménìcen- 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

11 Muž buduje formu, žena ji naplòuje, muž øídí èlun, žena se stará o cestující, muž je ohništìm, žena je plamenem. nosti, protože žena má vìtší intuici než muž. Je proto velmi citlivý na její kritiku, o hodnì víc, než si oba uvìdomují, a této kritiky se bojí. Aby pøípadné kritice pøedešel, odtahuje se muž èasto od své úlohy kormidelníka a pøenechává zodpovìdnost ženì. Svoji citovou zbabìlost kompenzuje však mnohdy panovaèným vystupováním a diktátorskými zpùsoby. Ale i žena má pøed mužem pocity ménìcennosti, které jsou dány výchovou a na nìkterých místech i ještì vládnoucími konvencemi. Èím více jsou tyto pocity ménìcennosti potlaèené, tím døíve se žena pokouší je kompenzovat kritikou, malichernými výèitkami a snižováním mužù obecnì a manžela zvláš. A nastupuje boj o moc. Èím více však bere na sebe muž svoji odpovìdnost a èím více se stává skuteènou hlavou manželského svazku, tím lépe se ženì daøí a tím lépe zastává i ona svoji úlohu srdce. Ale musí dát muži sebejistotu, kterou od pøírody nemá, musí mu dùvìøovat, a to i když zpoèátku selhává, ona ho musí svoji lásku a chválou pøímo nafouknout, inspirovat, aby správnì plnil svoji úlohu kormidelníka. Jestliže žena tuto chválu, toto soustavné povzbuzování svého manžela zanedbá, anebo když ho dokonce shazuje, pak se on cítí být pøed ní jako dítì a døíve nebo pozdìji si najde jinou ženu, která se na nìj bude dívat správnì a pøed kterou se bude moci cítit zcela jako muž. Nebezpeèí dlouhodobé nevìry je tu velmi velké. Vìtšina ztroskotání manželských svazkù má své koøeny v tom, že muž si pøipadal pøed ženou ménìcenný, ona ho v tom utvrzovala a jiná žena z nìj dokázala udìlat hlavu. Nepomìr sil mezi mužem a ženou je jednou z nejèastìjších podmínek manželské roztržky. Je-li žena silnìjší, moudøejší, zkušenìjší, temperamentnìjší než muž a dáváli mu to pocítit, pak jsou obvykle oba dva neš astní a vzájemnì si na sebe stìžují. Když však muž pøevezme plnou odpovìdnost jako hlava rodiny a žena jako srdce ji naplní pulzujícím duševním teplem, pak je nejen pro nì, ale i pro jejich dìti vytvoøen pevný základ budoucího š astného vývoje. q Z knihy T. Boveta Manželství. UZDRAVENÍ U RYBNÍKA V Jeruzalémì je u Ovèí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u nìho pìt sloupoøadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých (èekajících na pohyb vody. Nebo andìl Pánì èas od èasu sestupoval do rybníka a víøil vodu; kdo první po tom zvíøení vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpìl kteroukoli nemocí). Byl tam i jeden èlovìk, nemocný již tøicet osm let. Když Ježíš spatøil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, øekl mu: Chceš být zdráv? Nemocný mu odpovìdìl: Pane, nemám nikoho, kdo by mì donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíøí. Než se tam sám dostanu, jiný mne pøedejde. Ježíš mu øekl: Vstaò, vezmi své lože a choï! A hned byl ten èlovìk uzdraven; vzal své lože a chodil. (Jan 5, 1-9) V páté kapitole Janova evangelia vidí nemocný pøíèinu své nemoci v tom, že pøichází zkrátka. Druzí jsou rychlejší. Mají nìkoho, kdo je donese do rybníka, jakmile se voda rozvíøí. Srovnávání je èasto výrazem nedostaèujícího pocitu vlastní hodnoty. Kdo se stále srovnává s druhými, nemá cit pro sebe samého, pro svou hodnotu, pro svùj život. Definuje se jen ve srovnání s ostatními. A tam se umis uje stále hùøe. Je mnoho lidí, kteøí jsou rychlejší než já, nadanìjší, oblíbenìjší, lépe vypadající. Dokud se srovnávám s druhými, nestojím pøi sobì. Nevnímám se. Jedna paní chodí ráda do ženského kroužku. Èasto se tam však špatnì cítí. Srovnává se s ostatními. Ostatní studovaly, ona ne. Ostatní umìjí lépe mluvit než ona. Co si pomyslí, když ona tak neobratnì plácá? Pøi rozhovoru dumá o tom, co druhé umìjí lépe než ona, èím vším je znevýhodnìna. Ježíš léèí srovnávatele tím, že mu takové dumání zakazuje. Nejprve se na nìho dívá, èímž mu dodává vážnosti. Poznává jeho situaci a ptá se ho: Chceš být zdráv? (Jan 5,6) Konfrontuje ho se sebou samým, s jeho vlastní vùlí. Místo, aby se èlovìk srovnával s druhými, má se ptát sám sebe, co si chce vlastnì poèít se svým životem. Ježíš znemožòuje srovnávateli jakoukoli výmluvu. Není dùležité, co druzí dìlají a øíkají, jací jsou, zda lepší nebo rychlejší. Záleží jen na tom, co udìlám já sám se svým životem. Když se nemocný svým srovnáním snaží vyhnout Ježíšovì otázce, nakazuje mu Ježíš: Vstaò, vezmi své lože a choï (Jan 5,8) Mùžeš vstát, mùžeš jít. Zanech srovnávání, naøíkání, zanech pláèe. Vstaò, postav se, narovnej se, buï vzpøímený! Mùžeš chodit. Teï již to jde. Z knihy Anselma Grüna Moc nad bezmocí. biblické pøíbìhy SROVNÁVÁNÍ JE ÈASTO VÝRAZEM NEDOSTAÈUJÍCÍHO POCITU VLASTNÍ HODNOTY. KDO SE STÁLE SROVNÁVÁ S DRUHÝMI, NEMÁ CIT PRO SEBE SAMÉHO, PRO SVOU HODNOTU, PRO SVÙJ ŽIVOT. PRAMENY ZDRAVÍ / 11

12 STRES, UÈENÍ A ŠKOLA... V životì se dostáváme do rùzných zátìžových èi dokonce stresových situací. Samozøejmì chceme, aby se v nich naše dìti, až jednou dospìjí, nehroutily, aby je umìly zvládat co nejlépe. Je dost rozšíøeným mýtem, že dìti nejlépe na stres pøipravíme, když jim poskytneme nìco jako trénink ve stresových situacích. Od této mylné pøedstavy je jen krùèek k tvrzení, že škola má být místem, které má poskytovat dostatek pøíležitostí ke stresovým zážitkùm. V psychologii existuje pojem racionalizace. Jde o dodateèné logické zdùvodnìní chování èi nìjaké události, které nejsou v nìjakém ohledu správné, abychom ukonejšili naše svìdomí. Lidovì bychom øekli lhát si do kapsy. Náš dnešní mýtus je vlastnì nìèím takovým. Pøimìøená zátìž není stresem Již nìkolikrát jsme narazili na nejasnosti v pojmech. Nìkdo oznaèuje nesprávnì pojmem stres již skuteènost, že dítì se má (ba pro svùj zdárný vývoj pøímo musí) setkávat s pøimìøenou zátìží a s dostatkem podnìtù. Mezi podnìty poèítáme samozøejmì i ty nepøíjemné, které rovnìž aktivizují dítì výchova & vzdìlávání k jejich pøekonání, odstranìní èi vyrovnání se s nimi. Co je tedy stres Stres v jeho skuteèném významu znamená, že podnìty svou pøemírou a nepøíjemností vyvolávají již tzv. stresovou reakci, pøi níž v tìle nastávají chemické a fyziologické zmìny. Ty jsou nutné proto, aby se organismus v ohrožení života mohl bránit, vesmìs bojem nebo útìkem. U èlovìka (a také u vyšších savcù) se za stresové pokládají i situace psychické a sociální zátìže, pøi nichž život ohrožen není. Stresorem je tedy také neuspokojení našich lidských potøeb potøeby bezpeèí, lásky, zaèlenìní do skupiny, projevù pøijímání od druhých lidí, sebeúcty a seberealizace. Mechanismus reakce na nì, tj. vyplavování množství hormonù do krve a zablokování myšlenkových pochodù, však zùstává stejný. Myšlení je totiž èasovì nároèný pochod a v situaci ohrožení, kdy je tøeba reagovat rychle, by mohl živoèicha stát i život. A tak, i když by nám myšlení prospìlo v øešení situace, stres naše myšlení ochromuje. Když jsme ve stresu, nemùžeme se uèit Škola je místem, kde má probíhat uèení. Z uvedeného vyplývá (a mnoho výzkumù mozku to potvrzuje), že pokud se cítíme ohroženi (tedy jsme ve stresu), nemùžeme se ani uèit, protože uèení je spojeno s myšlením, a to je zablokováno. V tìchto situacích jsme zamìøeni pøedevším na to, abychom se z ohrožení dostali. Tato reakce je vlastnì výdej, nikoliv pøíjem. Ve stresu se mùžeme vypnout k výkonu, vydat ze sebe již nauèené, ale nemùžeme se uèit nìco nového. Èím více ohrožení dìti ve škole poci ují, tím hùøe nastává proces u- èení. Efektivní pøitom je, aby se dìti nauèily co nejvíc pøímo ve škole, nikoliv ve svém volném èase a za pomoci rodièù. Pøíliš podnìtù také stresuje Pøimìøená zátìž tedy není stresem, je naopak podmínkou k aktivitì, je nutná pro vývoj dítìte. Jak pøemíra, tak i nedostatek podnìtù patøi mezi stresory. Proto i škola, ve které by se toho moc nedìlalo, by byla pro dìti stresující. Je naprosto mylná pøedstava, že by se dìtem v takové škole líbilo. Svìdèí o tom i zkušenost z jedné tøídy, kam pøišly shodou okolností po ránu dvì návštìvy. Po krátkém rozhovoru s druhou návštìvnicí se na ni dìti prosebnì obrátily, aby diskusi s nimi zkrátila, protože ony by se už chtìly uèit. Bylo to v druhé tøídì na škole s netradièní výukou. Paradoxnì tradièní škola stresuje dìti o- bojím i pøemírou podnìtù (zahlcení informacemi, jež není èas vstøebat), i nedostatkem podnìtù (napø. pøi zkoušení pøed tabulí, kdy se ostatní nudí atd.). Vra me se však k rozšíøené pøedstavì, že nejlepší pøípravou na nìco je pokud možno èasné setkávání dítìte èi pøímo trénink v dané záležitosti. Kdybych tvrdila, že nejlepší pøípravou toho, aby dítì nemìlo potíže v první tøídì se ètením, je, že je budeme uèit èíst od dvou èi tøí let, oprávnìnì nebudete souhlasit. Vždy na zvládání ètení pøipravujeme dítì jinak, zejména tím, že rozvíjíme jeho cit, zrakové i sluchové vnímání, smysl pro rytmus a také tím, že dítìti hodnì èteme a vytváøíme pozitivní postoj ke knize. Ne všechno se dá trénovat jako hra na klavír èi sportovní výkony, kde platí, že èím více se cvièí, tím lépe se daná vìc zvládá. Èím je daný jev složitìjší, tím ménì se dá jednoduše natrénovat. To platí i o zvládání stresu. Podle nìkterých autorù je nejvážnìjší pùsobení tìch stresorù, které ohrožují naše já, jádro naší osobnosti, tedy naši sebeúctu. Je to jeden z bludných kruhù: nìkteré typy stresorù ohrožují naši sebeúctu a na druhé stranì pocity neúspìšnosti, nedostaèivosti, vyøazení, tedy nedostatek sebeúcty pùsobí jako vnitøní, velmi trýznivý stresor. Vysoká sebeúcta je naopak spojena se spontánním chováním, ujasnìnou motivací s pocity bezpeèí, klidu, energie. Posilování sebeúcty je tedy jedním z nejlepších zpùsobù, jak zvládat stresové situace. Mìli bychom tedy po škole žádat nikoliv, aby produkovala stresy a tím dìti na nì pøipravovala, ale aby zhodnotila celé své pùsobení. A z hlediska rozvíjení sebeúcty dìtí cílenì a s plnou zodpovìdností odstranila vše, co tomu brání (bohužel je toho v tradièní škole dost). K problematice stresu ve škole se ještì vrátíme. Vytváøení bezpeèného klimatu ve škole, péèi o dobré vztahy ve tøídì nepovažuji totiž za jakousi nadstavbu èi luxus, ale za základní pøedpoklad pro vìtší efektivitu výuky. q Jana Nováèková, NEMES 12 / PRAMENY ZDRAVÍ

13 KRIZE HODNOT Pro nìkteré z nás je ekologická krize pøedevším krizí hodnot. Podle tohoto názoru je základní pøíèinou problému skuteènost, že jako civilizace vycházíme ve svých rozhodnutích týkajících se životního prostøedí z eticky pochybených premis. A protože nejmocnìjším zdrojem mravních ponauèení je v naší civilizaci o- dedávna náboženství, vedlo hledání viníkù nakonec až k prahùm hlavních náboženských systémù. Tady na Západì se objevilo tvrzení podle mého názoru nesprávné že nemilosrdný pochod civilizace k nadvládì nad pøírodou je pøedurèen židovsko-køes anskou tradicí, poèínaje od samého pøíbìhu stvoøení, v nìmž byla lidstvu svìøena správa nad svìtem. Obvyklá podoba tohoto obvinìní zní takto: tato tradice tvrdí, že takøka absolutní moc diktovat naši vùli pøírodì je naplnìním Božího úmyslu. Protože dává lidským bytostem zcela jedineèný vztah k Bohu a nechává je od Nìho pøevzít vládu nad pøírodou, posvìcuje prý tato tradice všechna rozhodnutí, která dávají pøednost lidským potøebám a pøáním pøed zbytkem pøírody. Jednoduše øeèeno, podle tohoto názoru považuje náboženství za mravné nechat pøírodu prohrát, kdykoli se postaví do cesty našim pøáním. Taková karikatura židovsko-køes anské tradice však má málo spoleèného se skuteèností. Kritikové napadají náboženství za to, že inspirovalo náš arogantní a bezohledný postoj k pøírodì, ale ne vždy ètou jeho základní texty dost pozornì. Ano, naše civilizace skuteènì vychází z premisy, že mùžeme pøírodu využívat pro své vlastní potøeby, aniž bychom si všímali, jaký to bude mít dopad; není však správné klást šíøení tohoto nebezpeèného postoje za vinu kterémukoli z hlavních náboženských systémù. Naopak, všechny považují za naši morální zodpovìdnost, abychom pøírodu opatrovali a chránili. V židovsko-køes- anské tradici je biblická pøedstava správy nad pøírodou úplnì odlišná od pøedstavy nadvlády nad ní. Tento rozdíl je zásadní: následovníkùm této tradice Bible v téže pasáži hovoøící o správì nad Zemí ukládá také povinnosti o ni peèovat, když na ní souèasnì pracuji. Pøedání správy nad Zemí a povinnost o ni peèovat si neprotiøeèí; vìøícím se prostì pøikazuje, aby ctili svatost stvoøení a pøi své práci na Zemi pamatovali i na potøebu ji chránit. Z biblického pohledu je pøíroda chránìna pøed znesvìcením a lidé k ní mají pevný mravní vztah jen tehdy, když je spojena s tìmi, kdo ji milují a chrání. A také všude na svìtì vycházejí snahy o zastavení destrukce životního prostøedí pøedevším od lidí, kteøí si všímají škod vznikajících v èásti svìta svìøené do správy jim samotným. Jsem baptista a ze své vlastní náboženské zkušenosti a vzdìlání vím, že povinnost peèovat o Zemi vyplývá ze samotné podstaty vztahu mezi Bohem, stvoøeným svìtem a lidstvem. V knize Genesis nám Bible øíká, že když Bùh stvoøil Zemi, vidìl, že je to dobré. V Žalmu 24. se dozvídáme, že Hospodinova jest Zemì a plnost její. Jinými slovy, Bùh je spokojen s tím, co stvoøil, a správa neznamená, že svìt patøí lidstvu. Naopak, cokoli èiníme se svìtem, musíme èinit s vìdomím, že patøí Bohu. Tradice mé církve rovnìž uèí, že smyslem života je velebit Boha. Celou židovsko-køes anskou tradicí prochází pøesvìdèení, že vìøící mají jednat spravedlivì, být plni milosti a jít pokornì s Bohem. Bez ohledu na to, který citát si vybereme k upøesnìní židovsko-køes anské definice smyslu života, je však jasné, že tímto smyslem nemùže být bezohledné nièení všeho, co patøí Bohu a co Bùh oznaèil za Všude na svìtì vycházejí snahy o zastavení destrukce životního prostøedí pøedevším od lidí, kteøí si všímají škod vznikajících v èásti svìta svìøené do správy jim samotným. dobré. Jak mùžeme velebit Boha a pøitom pohrdat tím, co stvoøil? Jak mùžeme jít pokornì s Bohem a pøitom pustošit pøírodu? O tom, že judaismus klade dùraz na o- chranu a péèi, svìdèí i vyprávìní o Noemovì arše. Noemovi Bùh pøikázal, aby do své archy vzal alespoò dva jedince od každého druhu a zachránil je pøed potopou. V moderní øeèi by tento pøíkaz mohl znít budeš chránit biodiverzitu. A nemá vlastnì tento Boží pøíkaz novou aktuálnost pro nás, kteøí sdílíme Noemovu víru v dobì jiné celosvìtové katastrofy, tentokrát zpùsobené námi samotnými? Navzdory tomuto jasnému poselství, které v Písmu pøi pozorném ètení nacházíme, se jeho kritikùm dostává sluchu; zèásti je to díky pøevládajícímu mlèení, jímž vìtšina církví reaguje na pøevládající svìdectví o ekologické katastrofì. Poselství Písma pøitom vybízí k plné angažovanosti. Nejlépe je to podle mého soudu vyjádøeno v Ježíšovì podobenství o nevìrném služebníkovi, zmiòovaném ve tøech ze ètyø evangelií. Pán, jenž se chystá odcestovat, svìøuje dùm svému služebníkovi a pøísnì mu naøizuje, aby byl trvale ve støehu a ochránil dùm po dobu jeho nepøítomnosti pøed vandaly a zlodìji. Výslovnì jej varuje, že jeho povinnost chránit dùm trvá i tehdy, pøijdou-li vandalové v dobì, kdy bude spát a že spánek nebude pøijatelnou omluvou. Z tohoto podobenství pro nás plyne zøejmá otázka: jestliže Zemì patøí Bohu a Jeho služebníci jsou povinni o ni peèovat, jak máme dnes reagovat na globální vandalismus, který dìlá na Zemi takovou nevídanou spouš? Že spíme? Je to pøijatelná omluva? q životní prostøedí Z knihy Zemì na misce vah, jejímž autorem je Al Gore, bývalý vicepresident USA. Pøeložil Jan Jaøab. PRAMENY ZDRAVÍ / 13

14 EMOCE NENÍ OD NEMOCE Ve filmu Krajina stínù z roku 1993 byl spisovatel C. S. Lewis zamilován do ženy, která pøedèasnì zemøela. Její smrt mu zpùsobila intenzivní bolest a pøimìla ho klást si otázku, jestli si mìl dovolit, aby ji mìl rád. V poslední scénì došel k závìru, že v životì máme dvì možnosti. Mùžeme se uvolit druhé milovat a starat se o nì, èímž se stáváme zranitelnými jejich nemocemi, smrtí èi odmítnutím. Nebo se mùžeme obrnit tak, že odmítneme milovat. Lewis se rozhodl, že je lepší cítit a trpìt, než jít životem izolovanì, vydìdìnì a osamìle. Bezvýhradnì s ním souhlasím. Nedoporuèuji proto, abychom si budovali zdi, které by nás oddìlovaly od bolesti. Musíme však pochopit, že emoce jsou nespolehlivé a obèas tyranské. Nikdy by se jim nemìlo dovolit, aby nás ovládly. Této zásadì se v naší spoleènosti po staletí rozumìlo. Bìhem revoluèních dní konce šedesátých let však nastal obrovský posun v názorech, zvláš mezi mladými. Jeden z oblíbených názorù byl: Jestli z toho máš dobrý pocit, udìlej to. Tato fráze hovoøí za vše. Znamená, že pøelétavému nutkání by se mìlo dovolit, aby získalo pøevahu nad každým jiným ohledem vèetnì potøeb dìtí, protivenství dobra a zla, dlouhodobých lidských cílù, èíhajícího nebezpeèí a zdravého rozumu. Nemysli jdi za hlasem svého srdce, byl pøevažující názor. To je zavrženíhodná rada. Znièila mnoho dùvìøivých lidí. Každé chování má následky a hloupé chování má èasto strašné následky. Když budete slepì následovat diktát emocí, místo abyste je vùlí a rozumem udržovali pod kontrolou, vydáváte se napospas životním bouøím. Kdysi jsem napsal knihu, jejíž titul kladl otázku: Dá se vìøit emocím? Potøeboval jsem dvì stì stránek, abych øekl: Ne! Emoce jsou pøedpojaté, nestálé, nespolehlivé. Lžou tak èasto, jako øíkají pravdu. Jsou ovládány hormony zvláš v létech dospívání a kolísají od èasného rána, kdy jsme odpoèati, do veèera, kdy jsme unaveni. Jeden z dùkazù emocionální zralosti je schopnost (a ochota) ovládnout prchavé pocity a øídit své chování rozumem. Možná vás to povede k tomu, abyste se vzepøeli, když se vám chce utéct, abyste drželi jazyk za zuby, když se vám chce køièet, šetøili peníze, když se vám chce utrácet, zùstali vìrní, když se vám duševní zdraví chce flirtovat a postavili blaho druhých nad své vlastní. To jsou dospìlé èiny, na které nedojde, když vše øídí emoce. MÁME OVLÁDNOUT SVÉ EMOCE Také musíme pochopit, jak nás emoce ovlivòují a podle jakých zásad fungují. Zaprvé, je dobré vìdìt, že emoce jsou svou povahou cyklické. V naší psychické výbavì je urèitý rytmus. Nevypozorovali jste z vlastní zkušenosti, že po výkyvech nahoru následují výkyvy dolù a naopak? Dùvod je, že existuje pravidelné kolísání, skoro jako sinusová køivka, která nás systematicky pøivádí od vrcholku entuziasmu k mírné depresi. U žen to probíhá podle menstruaèního cyklu. U mužù vše víc závisí na okolnostech. Ale existuje to u obou pohlaví. Nejenže jsou emoce cyklické, ale každý èlovìk má své vlastní charakteristické výkyvy. Jinými slovy, u jednotlivých osobností výkyvy nahoru nesahají dál než výkyvy dolù. Když narýsujeme pøímku symbolizující emocionální centrum (ani vysoko ani nízko), vzdálenost od ní k hornímu vrcholu je u pøíslušné osoby obvykle stejná jako vzdálenost ke spodnímu vrcholu. Vysvìtlím vám, co mám na mysli, na temperamentech pøedstavujících dva extrémy. První typ lidí se nad nièím pøíliš nevzruší. Tito stabilní lidé nepovzbuzují pøíliš hlasitì na fotbalových zápasech a jejich smích nikdy není hluèný. Dobré zprávy pøijímají skoro stejnì klidnì jako špatné. Na druhé stranì se také nikdy nedostanou do deprese. Jsou to spíš fádní lidé, ale aspoò jsou dùslednì fádní! Mùžete se spolehnout, že budou stejní vèera, dnes i zítra. Když pøijde manžel domù a oznámí své ženì prvního typu, že ji vezme na dovolenou na Havaj nebo do Paøíže, ona se pravdìpodobnì usmìje a øekne: Dobøe. Ani nový Porsche pøed domem ji nevzruší. Prostì je taková. Oproti tomu druhý typ lidí má skuteèné výkyvy. Jejich emoce skáèou od sklepa až na pùdu. Všichni známe aspoò jednoho takového èlovìka, který se co chvíli celý rozzáøí štìstím. Ráno vstane a usmívá se už pøi pomyšlení na východ slunce. Zamává ptákùm a usmìje se na kvìtiny a bìhem dne si bude vesele prozpìvovat. Dejte si na takového èlovìka pozor! Ruèím vám za to, že za pár dní narazí a spálí se. Až nastane pád dolù, propadne zoufalství. Nic se mu nebude daøit, nebude se mu chtít žít, nebude mít žádné pøátele a všechno bude jen holé neštìstí. Je tak sentimentální, že bude plakat pøi otevøení supermarketu. Jeho emoce jsou skuteènì jako jo-jo. A z jakéhosi dùvodu, na který jsem nikdy nebyl schopen pøijít, si tento extremista druhého typu pravdìpodobnì vezme nìjakou nudnou osobu prvního typu a ti dva si budou lézt na nervy po celý zbytek života. Bìhem naší první cesty do Evropy jsme se ženou v Berlínì navštívili koncert symfonického orchestru. Pøed námi sedìl mladý muž, který pravdìpodobnì studoval hudbu na místní univerzitì. Bìhem první pùlky pøedstavení se dostal do jakési podivné extáze, se zavøenýma oèima se kolébal do taktu a po každém èísle vstával k o- vacím. Po posledním kousku pøed pøestávkou pøišel samou radostí skoro o rozum. Èlovìk by øekl, že právì nìco vyhrál. Køièel: Bravo! Bravo! a mával na dirigenta. Ale co se nestalo, ve druhé pùlce vypadal, že je mu ze všeho nanic. Bìhem poslední hodiny koncertu se zhroutil do køesla, pískal vztekle na orchestr a samou nelibostí mruèel. Nakonec vyskoèil na nohy a cpal se do ulièky nehledì na nohy sedících lidí a na Beethovenovu Pátou symfonii. Rozmrzele se vyplížil z obecenstva. Aèkoli jsem nikdy pøedtím ani potom toho mladého muže nevidìl, je zøejmé, že STAROST MI DÌLAJÍ MNOHÉ NAIVNÍ MLADÉ PÁRY, KTERÉ SE ZAMILUJÍ A SPADNOU DO MANŽELSTVÍ NA ZAÈÁTKU SVÉHO VZTAHU, DØÍV NEŽ DO- ŠLO K PRVNÍMU PØIROZENÉMU ZVRATU JEJICH EMOCÍ. 14 / PRAMENY ZDRAVÍ

15 byl osobností druhého typu. Jeho schopnost prožívat výšiny v první pùlce pøedstavení byla vyrovnána propady do hlubin o pár minut pozdìji. Upøímnì øeèeno, jeho dovádìní se mi líbilo víc než hudba, ale nechtìl bych ho za švagra. Mùžete se vsadit, že z každého komára udìlá velblouda. CO STOUPÁ MUSÍ I KLESNOUT Nyní se dotkneme dalšího aspektu našich cyklických emocí: Je dùležité pochopit, že vše, co jde nahoru, také sklouzne dolù a naopak. Lehká deprese se pravdìpodobnì objeví napøíklad po rušném svátku, narození dítìte, povýšení v práci, nebo dokonce i po odpoèinkové dovolené. Má to fyziologickou pøíèinu. Pocity povznesení a vzrušení jsou øízeny adrenalinem, což má za následek vìtší spotøebu energie. Po pár dnech v tomto povzneseném stavu musí následovat pád dolù. Když tomuto mechanismu porozumíte, mùžete se pøichystat na spodní èást cyklu. Starost mi dìlají mnohé naivní mladé páry, které se zamilují a spadnou do manželství na zaèátku svého vztahu, døív než došlo k prvnímu pøirozenému zvratu jejich emocí. Ti se pak jednoho rána probudí bez toho milého pocitu a dojdou k závìru, že láska odumøela. Ve skuteènosti tam nikdy nebyla. Byli oklamáni emocionálním vrcholem, protože se ještì nepropadli dolù. Závìr zní: Pokud se láska definuje jako pocit, vztah nemùže být stabilnìjší než duševní rozpoložení. Pamatujte, že nejskvìlejší pasáž o lásce, jaká kdy byla napsána, ve 13. kapitole 1. listu Korintským, se vùbec nezmiòuje o pocitech. Øíká nám: Láska je trpìlivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná neèestnì, nehledá svùj prospìch, nedá se vydráždit, nepoèítá køivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. A se dìje cokoliv, láska vydrží, láska vìøí, láska má nadìji, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. (1. Korintským 13:4-8) Moje matka navštìvovala støední školu v malém mìstì v Oklahomì ve tøicátých letech, která pøivedla na svìt nìkolik mizerných místních fotbalových týmù. Obvykle prohrály všechny dùležité zápasy a byly rozdrceny svými úhlavními soupeøi z nedalekého mìsta. Studenti a jejich rodièe zaèali být deprimováni výpraskem, který jejich týmy každý páteèní veèer sklidily. Muselo to být strašné. Nakonec se jeden místní obchodník s automobily rozhodl, že pøevezme záležitost do svých rukou. Po další znièující porážce požádal, aby mohl v šatnì promluvit k týmu. Potom následoval jeden z nejdramatiètìjších fotbalových projevù všech dob. Tento podnikatel nabídl úplnì novou Fordku každému chlapci v týmu a všem trenérùm, když v pøíštím zápase porazí své soupeøe. Je dùležité pochopit, že vše, co jde nahoru, také sklouzne dolù a naopak. Lehká deprese se pravdìpodobnì objeví napøíklad po rušném svátku, narození dítìte, povýšení v práci, nebo dokonce i po odpoèinkové dovolené. Tým šílel oèekáváním. Pískali, køièeli a plácali se navzájem po vycpaných ramenou. Sedm dní chlapci žili a dýchali fotbalem. V noci snili o gólech. Celou školu zachvátila extáze a sváteèní horeèka. Každý hráè si dokázal pøedstavit, jak sedí za volantem nablýskaného bouráku a je do nìj zavìšen tucet nádherných dívek. Nakonec nastal velký veèer a tým se shromáždil v šatnì. Vzrušení bylo nebývale silné. Trenér vydal nìkolik posledních pokynù a chlapci se vyøítili na nepøítele. Shromáždili se na boèních èarách, zaklesli se do sebe rukama a hlasitì pokøikovali! Pak vbìhli na pole a byli poraženi 38:0. Celou svoji bujarost nepromìnili v jediný gól. Sedm dní nadšení a juchání prostì nemohlo nahradit nedostatek káznì, kondici, praxi, studium, trénink a zkušenost. Takové jsou emoce. Mají v lidských záležitostech své místo. Ale vždy musí být ovládány vyššími duševními schopnostmi vùle a intelektu. Když se pocitùm dovolí, aby se osamostatnily, obvykle ukáží svou nespolehlivost, a dokonce i pošetilost. Písmo nás uèí, abychom si své emoce podøizovali a donutili je, aby tanèily podle naší píš alky. Tedy asi tak bychom to mohli øíci. V 2. Korintským 10:5 èteme: Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista. To je docela jasné, že ano? Zvažte Galatským 5:22: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpìlivost, laskavost, dobrota, vìrnost, tichost a sebeovládání. Tomu se øíká ovoce Ducha a zaèíná vlastností uvedenou na posledním místì sebeovládáním. Užijte si rozjaøenosti, až pøijde. Nechte se vynést do výšin, když se vám naskytne pøíležitost. Ale neupnìte se na okamžik vzrušení. Ovládnìte své emoce. A když nastane èas udìlat správnou vìc, nedovolte svým pocitùm, aby vás pøinutily ke kompromisu. To je zpùsob, jak žít š astnìjší, úspìšnìjší a bohulibìjší život. q Ukázka z knihy Jamese Dobsona Život na pokraji propasti. Vydalo nakladatelství Nová nadìje. EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 Perfekcionismus nemusí být vždycky plus Perfekcionismus mùže pomoci dívce dostat se na èelo ve tøídì èi excelovat ve sportu, souèasnì však zvyšuje riziko, že onemocní mentální anorexií, poruchou pøijímání potravy, která nìkdy konèí i smrtí. Ženy, které trpí anorexií, si dìlají vìtší starosti s tím, aby neudìlaly chybu, mají na sebe velké nároky, mají sklon pochybovat o svých èinech a více si svùj život organizují než jejich vrstevnice. Podle autora studie snaha o dokonalost je souèástí silné touhy, která se projevuje u pacientek s mentální anorexií: získat si pøijetí u druhých úplným naplnìním jejich oèekávání. American Journal of Psychiatry 2000;157: Kojením proti astmatu Výsledky studie na brazilských školácích naznaèují, že kojené dìti trpí ménì astmatem a poruchami dýchání, než dìti, které nebyly kojeny. Ty dìti, které nebyly kojeny, mìly asi 1,5 násobné riziko onemocnìní astmatem, 1,3 násobné riziko záchvatù sípání a 1,5 násobné riziko sípání po tìlesné námaze oproti dìtem, které byly kojeny nejménì šest mìsícù. Journal of Asthma 2000;37: Vlákninou proti tuku Muži, kteøí dennì zkonzumují dvì misky obilovin s vysokým obsahem vlákniny, nejen že tak zvýší svou spotøebu vlákniny v prùmìru o 10 gramù, ale jejich denní pøíjem tukù klesne o asi 10 procent. Vìdci zjistili, že jakmile úèastníci studie zaèali jíst ke snídani cereálie s ovesnými a pšeniènými otrubami, souèasnì poklesla jejich spotøeba omelet, sendvièù a sladkého peèiva. American Heart Association PRAMENY ZDRAVÍ / 15

16 Muži slyší jinak než ženy I když muži a ženy možná slyší stejné, ve skuteènosti nenaslouchají stejným zpùsobem. Muži totiž, podle výsledkù jedné malé studie, zjevnì naslouchají pouze jednou polovinou mozku, zatímco ženy naslouchají obìma. Vìdci sledovali aktivitu mozku u 10 mužù a 10 žen pøi naslouchání magnetofonovému záznamu èetby z knihy Partner (bestseler J. Grishama). Prakticky ve všech pøípadech byl u mužù aktivní jen levý spánkový lalok, zatímco u žen byly aktivní oba spánkové laloky. Dr. Lurito, vedoucí studie vypracované na Indiana University School of Medicine, si klade otázku, zda tyto poznatky nevysvìtlují rozdíly mezi používáním jazyka u žen a u mužù anebo jestli nenaznaèují, že ženy mohou být (na rozdíl od mužù) schopné souèasnì naslouchat a vykonávat ještì další èinnost. Jablko dennì Je to pravda: jablko dennì dokáže udržet lékaøe v bezpeèné vzdálenosti. Ukazuje se, že jablka jsou nabita flavonoidy a polyfenoly, což jsou látky, které pomáhají redukovat poškození bunìk a tkání lidského tìla. Vìdci z Cornell University zjistili, že konzumace 100 gramù èerstvého jablka i se šlupkou (asi dvì tøetiny prùmìrného jablka) má stejný antioxidaèní úèinek jako konzumace mg vitamínu C. Laboratorní studie pak zjistily, že fytolátky, které jablka obsahují, snižují aktivitu rakovinných bunìk o 30-60%. Kouøení zhoršuje sluch Všichni víme, že kouøení je škodlivé pro plíce, japonští vìdci však nyní uvádìjí, že kouøení mùže poškozovat i sluch. Vìdci ve studii na Japoncích zjistili, že se stoupajícím poètem dennì vykouøených cigaret a se zvyšujícím se poètem let strávených kouøením se zvyšovalo riziko poškození sluchu zvláštì slyšení vysokofrekvenèních tónù. Napø. muži, kteøí kouøili dennì více než balíèek cigaret, mìli dvojnásobné riziko poškození sluchu oproti nekuøákùm. AHA: Sója vs. cholesterol Americká kardiologická spoleènost (AHA) uvedla, že lidé, kteøí mají vysoký cholesterol, by mìli dennì konzumovat 25 až 50 gramù sójové bílkoviny, napø. ve formì tofu (sójový sýr). Toto nové doporuèení je výsledkem a- nalýzy 38 klinických studií, které ukázaly, že nahrazení masa a dalších produktù obsahujících živoèišné bílkoviny (tedy i mléka) výrobky ze sóji snížilo v prùmìru špatný LDL cholesterol o 8%. V CHAOSU ÈI V KOSMU? Evoluèní model pøedpokládá, že vesmír mùže být kompletnì vysvìtlen pomocí pøírodních procesù a zákonù jako samostatný, nevyžadující vnìjší nadpøirozený zásah. Všechny pøírodní zákony se na pøírodní bázi dále vyvíjejí, energie a hmota se vyvinula z pùvodního chaotického stavu do souèasné strukturní složitosti. Stvoøitelský model naopak pøedpokládá, že vesmír zaèal existovat díky pùsobení všemohoucího a vševìdoucího Boha. Nejen hmota, ale také zákony, které kontrolují její chování, byly vytvoøeny, dány Bohem. Pokud je ovšem odmítána Boží existence, zdá se takové øešení naivní nebo zvláštní. Evoluèní model pøedpovídá, že hmota, energie a zákony se stále vyvíjejí a není vnìjší síla, která by tento vývoj zastavila. Kreacionisté naopak pøedpokládají, že základní zákony a podstata hmoty a energie se vùbec nemìní. Byly stvoøeny a dokonèeny v minulosti a jsou zachovány do souèasnosti. A tak se nabízí otázka: Žijeme v chaosu, nebo v kosmu? Mìní se pøírodní zákony, jsou závislé na vývoji vesmíru? Všechna dosavadní pozorování ukazují, že základní zákony pøírody jsou stálé a nemìnné a že základní povaha hmoty a energie je nemìnná. Zákon gravitace, zákony termodynamiky, zákony pohybu jsou stálé, na rozdíl od pøedpokladù evoluèního modelu. Vìda u- kazuje, že základní zákony pøírody nejsou v procesu stálého vývoje, ale jsou stálé, jak pøedpovídá stvoøitelský model. Pro koho se zdá nepøijatelné vìøit v Boha, musí vìøit v První pøíèinu, musí vìøit v boha hmotu, prostor a èas. Mùžeme si tedy vybrat, jakého boha budeme mít na prvním místì. Evoluèní model vysvìtluje pùvod a vývoj všech vìcí v termínech zákonù a procesù tak, jak probíhají nyní. Žádný proces vyžadující speciální aktivitu vnìjšího èinitele (Stvoøitele) není dovolen. Vesmír se vyvíjí na vyšší stupeò poøádku pomocí vrozených (vnitøních) vlastností. Evoluce je pøírodní, sebeobsahující, nezámìrná, pøímá, nevratná, universální, stále pokraèující. Stvoøitelský model je zásadnì odlišný od vývojového. Popisuje náš vesmír jako výsledek nadpøirozeného pùsobení, øízený z vnìjšku, úèelný, dokonèený, kompletní, universální. Smìr dalšího vývoje je snižování úrovnì, pokles, pád pùvodního dokonalého Božího stvoøení. Proces stvoøení trval urèitou dobu v minulosti, nyní už nepùsobí. Který z obou modelù lépe vyhovuje pozorovaným skuteènostem a naší zkušenosti? Pùvod vesmíru tak, jak byl donedávna hlásán na základì koncepce ateistického materialismu je z hlediska platných pøírodních zákonù tìžko myslitelný. Vesmír musel mít poèátek a bude mít i svùj konec v konkrétním èase. Má-li vesmír poèátek, pak vznikl z nièeho má tedy svého Tvùrce. A protože navzdory zákonu o entropii vykazuje øád, má i Hybatele a Udržovatele. Vesmír smìøuje do stavu rovnováhy, k vyrovnání teploty, k tepelné smrti vesmíru. Pokud k ní ještì nedošlo, vyplývá z toho, že vesmír je ještì mladý. Mnoho problémù vývojovému modelu pøináší studium hvìzd. Kompletní vývoj hvìzdy, ani pøemìna jedné hvìzdy v jinou nebyla pozorována. Dle evoluèního schématu existují rùznì staré hvìzdy, mìly by mít rùzné složení, ale jejich spektra ukazují na složení podobné evoluce vs. stvoøení 16 / PRAMENY ZDRAVÍ

17 Slunci. Èím je hvìzda vìtší, tím rychleji spaluje své palivo zdá se, že rùzné typy hvìzd mají stejné datum narození, což odporuje evoluènímu pohledu na vznik a vývoj vesmíru. Podobnost chemického složení hvìzd, které by podle evoluèního pohledu mìly mít velice odlišné stáøí až nìkolik miliard let ukazuje, že vývoj hvìzd, tak jak byl pøedstavován evoluèním modelem, neodpovídá realitì. Ve shodì se stvoøitelským modelem mùžeme na základì nalezených faktù pøedpokládat, že hvìzdy byly zformovány ve stejný èas. A také, že to nebylo tak dávno (ne miliardy let, ale spíše nìkolik tisíc let), protože jinak by už velice jasné hvìzdy musely dávno spotøebovat své palivo. Naší zkušenosti vyhovuje, že dùm má svého stavitele. Složitost vesmíru, pøírody a ekologické rovnováhy ukazuje, že nevznikly náhodou, neøízeným procesem. ÚÈEL VE STVOØENÍ Zemì se svojí jedineènou hydrosférou, atmosférou a litosférou je vhodná pro vyšší formy života. Toto je pøesnì to, co pøedpokládá model stvoøení. Zemì byla stvoøena právì proto, aby sloužila èlovìku za jeho domov. Tuto úèelnost evoluèní model zcela postrádá. Vezmeme-li v úvahu pùvod hmoty, zákony pøírody, hvìzd a galaxií, sluneèního systému nebo naší Zemì samotné, vidíme, že model stvoøení podle skuteèných faktù mnohem lépe odpovídá skuteènosti než evoluèní model. Neexistuje žádný vìdecký dùkaz pro to, abychom odmítli tvrzení, že veškerý vesmír se všemi jeho variacemi systémù od atomu po galaxie vznikl speciálním stvoøením. Námitky vùèi stvoøitelskému pojetí vzniku života a vesmíru nejsou vìdecké, ale i- deologické. Vìda byla èasto v dìjinách, a to i zcela nedávných, služkou ideologie. Otázky, které se týkají úèelu, nejsou v obvyklém smyslu slova vìdecké. Hlavní otázkou zùstává, zda je pøijatelnìjší interpretovat pozorované jevy stvoøitelským modelem, nebo evolucí. Vìdecky nikdy nebude možné úplnì a beze zbytku tento problém rozhodnout, ale protože je nezbytné ho nìjakým zpùsobem vyøešit, mezi dvìma modely si musíme vybrat na základì filosofických úvah nebo na náboženském základì. V stvoøitelském modelu zcela výslovnì hovoøíme o pojmu úèelu. Stvoøitel byl ú- èelný, ne vrtošivý nebo lhostejný, protože On plánoval a potom stvoøil vesmír s jeho nejmenšími èásticemi, molekulami, jeho hvìzdami a galaxiemi, jeho rostlinami a zvíøaty a nakonec s jeho lidskými obyvateli. Evoluèní model naopak pracuje s náhodnými, rozmanitými procesy, které tvoøí pøírodní vývojový øetìz smìøující od nejmenších èástic až k èlovìku. Ti, kteøí vìøí ve stvoøení, vysvìtlují pùvod všeho ve smyslu prvotního plánování, osobního Stvoøitele, který realizoval tento plán speciálním stvoøením vesmíru a života. Kreacionistický pohled si všímá konstrukèních plánù v pøírodì, a úèelnosti pøi stvoøení. Kreacionisté si také všímají svìdectví rozpadu a katastrofy ve vesmíru, které považují za pøechodné vetøelce a narušitele perfektního poøádku, který byl pùvodnì pøi stvoøení. Konkrétní otázka stojí napø. takto: Mohou hvìzdy a galaxie být uspoøádány v logickém hierarchickém poøádku od jednoho typu k druhému, protože reprezentují odlišné stupnì vývoje, nebo proto, že každá z nich byla speciálnì stvoøena, aby sloužila k odlišným úèelùm, a tyto úèely vyžadují odlišné stupnì velikosti, složitosti a funkce. Newton a Kepler svùj pøístup k vìdeckému zkoumání popisovali tak, že se snaží pochopit, co zamýšlel Bùh pøi stvoøení. Jistì pøipustíme, že je nemožné na tomto stupni informací, abychom pochopili Boží èinnost s pulsary èi mlhovinami. Mùžeme ale udìlat rozumné odhady. Kreacionistické vysvìtlení se kryje se zákony pøíèiny a následku, termodynamiky a zákony pravdìpodobnosti, ale také dává jistotu, že existuje opravdový význam a smysl naší existence. A tento závìr je velice cenný pøi hledání smyslu našeho života. Buï tedy uvìøíme ve všemohoucího Boha Stvoøitele, nebo pøièítáme hmotì stvoøitelské vlastnosti. Ovšem žádný následek nikdy nebyl kvalitativnì vyšší než jeho pøíèina. Následek mùže být nižší, ale nikdy ne vyšší než jeho pøíèina. První pøíèinou neohranièeného prostoru musí být nekoneèno, èasu bez konce vìènost, bezmezné energie všemohoucnost, universálního spoleèenského vztahu všudypøítomnost, nekoneèné složitosti vševìdoucnost, morálních hodnot mravnost, duchovních hodnot duchovnost, lidské zodpovìdnosti chtìní, lidské lásky milování, života žití. Z toho nám vyplývá, že první pøíèinou všech vìcí musí být nekoneèná, vìèná, všemohoucí, všudypøítomná, vševìdoucí, mravní, duchovní, dùvìryhodná, milující, žijící Bytost. Mùžeme hmotu nazývat tìmito superlativy? Všemohoucí Stvoøitel je pøimìøenou pøíèinou pro všechny pozorované následky ve vesmíru, kdežto evoluce je nepøimìøená pøíèina. Vesmír nemùže být sám sobì pøimìøenou pøíèinou. Einstein zdùraznil, že velikost, postavení, èas a pohyb jsou relativní, ne absolutní. Vesmír tedy nemùže být absolutní sám v sobì, a proto nemùže mít absolutní nezávislost, nebo absolutní existenci. Nemohl tedy vyprodukovat sám sebe, musí existovat díky všemohoucímu Stvoøiteli, který je absolutnì nemìnný. q Ukázka z knihy Vladimíra Krále Život náhoda nebo zámìr?. Vydala agentura Adventure. RNDr. Král v souèasné dobì pøednáší v rámci aktivit Klubu zdraví Country Life (viz pøehled pøednášek na zadní stranì obálky) cyklus køes- anské psychologie. DOPISY ÈTENÁØÙ... Ještì bych se ráda vrátila k tomu tématu o knížkách dr. Adamo, o krevních skupinách. (...) Mì otázka masa opravdu netrápí, jednak jsem skupina A, která je v pohodì vegetarián, za druhé si o- pravdu myslím, ze potøeba konzumace masa je nadnesena, co se týká množství. Ale nechci zavrhovat myšlenku, že ne každý mùže byt veganem nebo vegetariánem. Dr. Adamo navíc stále zdùrazòuje celozrnné potraviny, ekologicky pìstované ovoce i zeleninu (také ekologicky pìstované maso), zdùrazòuje žvýkání stravy a nepøejídání se. Já neøíkám, že on má pravdu, já se jen snažím poodstoupit ze svého názoru a pøipustit i jiný, protože jedinì tak se èlovìk mùže hnout z místa. To samé se týká náboženských postojù, zvláštì jsou-li to postoje vyjádøené novodobými proroky, tedy pokud to není pøímo vyjádøené v Bibli. Je zajímavé, že po potopì Bùh pøipustil, aby lidé maso jedli, mìl pouze podmínku, aby bylo vykrvácené. Je také zajímavé, že Afrièan nemùže jíst bez následkù každé evropské jídlo a právì tak Evropan nemùže jíst nìkteré africké pokrmy. Napøíklad jsem èetla, že obyvatelé Tibetu vùbec nejsou zvyklí jíst studené jídlo, radìji hladoví a pokud je k tomu nìkdo pøinutí, pak mají velké køeèe a žaludeèní potíže. Tím chci jen zdùraznit, že na každého nemùže platit stejné pravidlo, že to, co nìkomu vyhovuje, nemusí druhému svìdèit. Což mi potvrzuje tu myšlenku, která mì už dlouho pronásleduje, proè vegan nebo vegetarián, který jí velmi vytøíbenì, pøesto mùže mít zdravotní problémy, nìkdy i velmi vážného charakteru. Dr. Adamo je sám vegetarián a velký propagátor tofu, které je tu opravdu mimoøádnì lahodné. Mìla jsem možnost seznámit se s indickými manžely a jejich pøítelem a tak mì samozøejmì zajímalo, jak je to v Indii s vegetariánstvím. Velmi mne zklamalo, když mi øekli, že vìtšina Indù nejí hovìzí maso z náboženských dùvodù, ale jinak že vegetariánù je menšina, oni o- sobnì neznali nikoho a to tam žili od narození, v Kalifornii jsou teprve pùl roku. Já sama musím potvrdit, že jsme od našeho pobytu s vámi v Jizerkách poctivì zkoušeli snídat ovesnou kaši a jiné dobroty, a po roce a pùl jsme zjistili, že po dlouhé dobì jsme nemocní a náchylnìjší k onemocnìní. Hlavnì Honza cítil patrné zhoršení. Poøád jsme pøemýšleli, èím to mùže být a pak jsem se zkusili vrátit k našemu snídání ovoce. Teï je to již pùl roku a cítíme, že nám to nyní vyhovuje. Øíkám zámìrnì nyní, protože víte sám, že jsme ochotni dìlat zmìny v našem uvažování, a nejen v uvažování... Ellen Èerná, Kalifornie PRAMENY ZDRAVÍ / 17

18 ÚÈINNOST MODLITBY Pøed nìkolika lety jsem jednoho rána vstával s úmyslem dát si o- støíhat vlasy, abych se dal do poøádku pøed cestou do Londýna; ale když jsem otevøel první dopis, bylo mi jasné, že do Londýna nemusím. Rozhodl jsem se tedy odložit i støíhání. Ale pak v mé mysli zaèalo to nejnevysvìtlitelnìjší malé ponoukání, skoro jako hlas, který mi øíkal: Dej se pøesto ostøíhat. Jdi a dej se ostøíhat. Nakonec už jsem to nemohl vydržet. Šel jsem. Mým holièem byl v té dobì spolukøes an a èlovìk, který mìl mnoho problémù, v nichž jsem mu nìkdy se svým bratrem dokázal pomoci. V okamžiku, kdy jsem otevøel dveøe holièství, øekl: Ach, tak jsem se modlil, abyste dneska pøišel. A opravdu, kdybych pøišel tøeba jen o den pozdìji, nemohl bych mu nièím prospìt. Nad tím jsem užasl, a žasnu nad tím dosud. Ovšemže nelze v pøísném smyslu dokázat pøíèinnou souvislost mezi holièovou modlitbou a mou návštìvou. Mohla to být telepatie. Mohla to být náhoda. Stál jsem u postele ženy, jejíž stehenní kost byla skrz naskrz prožrána rakovinou a která mìla bující ložiska nemoci i v jiných kostech. Tøi lidé ji museli zvedat na postel. Lékaøi jí dávali pìt mìsícù života; sestry (které èasto mají lepší odhad) pár týdnù. Jeden dobrý èlovìk na ni vložil ruce a modlil se. O rok pozdìji pacientka chodila (také do kopce, divokým lesem) a èlovìk, který dìlal její poslední rentgenové snímky, øekl: Kosti jsou pevné jako skála. Je to zázrak. Ale opìt tu není žádný jednoznaèný dùkaz. Medicína, jak pøipouštìjí skuteèní lékaøi, není žádná exaktní vìda. Nemusíme se dovolávat nadpøirozených vlivù, abychom vysvìtlili selhání jejích pøedpovìdí. Nejste nuceni vìøit, pokud se tak nerozhodnete sami, v pøíèinnou souvislost mezi modlitbou a uzdravením. Tady vyvstává otázka: Jaký druh dùkazu by mohl potvrdit úèinnost modlitby? Vìc, za kterou se modlíme, se mùže stát, ale jak mùžeme vìdìt, že by se nestala i bez modlitby? A i kdyby ta vìc byla nespornì zázraèná, nevyplývalo by z toho, že k zázraku došlo v dùsledku našich modliteb. Odpovìï nepochybnì zní, že nezvratný empirický dùkaz vìdeckého rázu nelze nikdy získat. Nìkteré vìci jsou prokázány neporušenou jednolitostí našich zkušeností. Gravitaèní zákon se zakládá na skuteènosti, že podle našich zkušeností se jím øídí všechna tìlesa bez výjimky. Avšak i kdyby se naplnily všechny vìci, za které se lidé modlí, což se nedìje, nedokazovalo by to úèinnost modlitby, jak jí rozumí køes ané. Nebo modlitba je žádost. Podstatou žádosti je na rozdíl od nátlaku to, že jí mùže a nemusí být vyhovìno. A jestliže nekoneènì moudrá bytost naslouchá žádostem koneèných a pošetilých tvorù, samozøejmì že jim nìkdy vyhoví a jindy nevyhoví. Nemìnný úspìch v modlitbì by naprosto nedokazoval køes anské uèení. Dokazoval by nìco, co by se mnohem spíše podobalo magii moc urèitých lidských bytostí ovládat nebo si vynucovat bìh pøírody. Nepochybnì jsou v Novém zákonì místa, která se zdají na první pohled zaslibovat nemìnné splnìní našich modliteb. Ale to nemùže být to, co se jimi opravdu myslí. Nebo v samém srdci pøíbìhu se setkáváme s ohromujícím pøíkladem opaku. MODLITBA JE ŽÁDOST. A PODSTATOU ŽÁDOSTI JE - NA ROZDÍL OD NÁTLAKU - TO, ŽE JÍ MÙŽE A NEMUSÍ BÝT VYHOVÌNO. V Getsemane se nejsvatìjší ze všech modlitebníkù tøikrát modlil, aby jakýsi kalich byl od nìj odòat. Nestalo se tak. Pøedstavu, že modlitba je nám doporuèena jako nìjaký neselhávající trik, mùžeme tedy zavrhnout. Jiné vìci jsou dokazovány nikoli jednoduše zkušeností, ale onìmi umìle dosaženými zkušenostmi, které nazýváme experimenty. Lze to uèinit s modlitbou? Pøecházím mlèením námitku, že žádný køes an by se takového projektu nemohl úèastnit, protože mu to bylo zakázáno: Nebudeš pokoušet Pána Boha svého. Zakázáno nebo ne, je taková vìc vùbec možná? Setkal jsem se s návrhem, aby se skupina lidí èím vìtší, tím lépe domluvila, že se budou po šest týdnù modlit tak usilovnì, jak jen dovedou, za všechny pacienty v nemocnici A, ale za žádné v nemocnici B. Pak by se seèetly výsledky a ukázalo by se, zda má A více uzdravených a ménì zemøelých. A pøedpokládám, že byste opakovali pokus v rùzných dobách a na rùzných místech, abyste vylouèili vliv vedlejších èinitelù. Problém je, že nechápu, jak by modlitba mohla za takových podmínek fungovat. Slova bez myšlenek nikdy nejdou do nebe, øíká král v Hamletovil. Prostì odøíkávat modlitby ještì neznamená modlit se; jinak by k našemu pokusu mohla stejnì dobøe posloužit skupina náležitì vycvièených papouškù. Nemùžete se modlit za uzdravení nemocného jinak než tak, že cílem, o který vám jde, je jeho uzdravení. Ale nemùžete mít žádnou motivaci, abyste si pøáli uzdravení všech pacientù v jedné nemocnici a žádných v nemocnici druhé. Nedìláte to proto, aby bylo zmírnìno utrpení; dìláte to proto, abyste zjistili, co se stane. Skuteèný cíl a uvádìný cíl vaší modlitby jsou ve sporu. Jinými slovy, a už váš jazyk, zuby a kolena dìlají cokoli, nemodlíte se. Experiment žádá o nemožné. Empirický dùkaz nebo vyvrácení tedy nelze získat. Tento závìr však bude ménì deprimující, budeme-li pamatovat, že modlitba je žádost, a srovnáme-li ji s jinými pøípady téhož. Pøedkládáme žádosti svým spolutvorùm stejnì jako Bohu: žádáme o sùl, žádáme o zvýšení platu, žádáme pøítele, aby nakrmil naši koèku, zatímco budeme na dovolené, žádáme ženu, aby se za nás provdala. Nìkdy dostaneme, oè žádáme, a nìkdy nikoli. Ale když to dostaneme, není zdaleka tak snadné dokázat s vìdeckou pøesností pøíèinnou souvislost mezi žádostí a obdržením, jak by si nìkdo mohl myslet. Váš soused mùže být humánní èlovìk, který by nikdy nenechal vaši koèku hladovìt, i kdybyste se s ním zapomnìli dohodnout. Nikdy není pravdìpodobnìjší, že zamìstnavatel vyhoví vaší žádosti o zvýšení platu, než když si uvìdomuje, že byste mohli dostat víc u konkurenèní firmy, a je dost možné, že si vás zamýšlel udržet zvýšením platu bez o- hledu na vaši žádost. Pokud jde o ženu, která souhlasí, že se za vás provdá jste si jist, že se to nerozhodla udìlat už pøedtím? Sám víte, že váš návrh mohl být dùsledkem, nikoli pøíèinou jejího rozhodnutí. 18 / PRAMENY ZDRAVÍ

19 Nebo, jak se zdá, Bùh neèiní sám od sebe nic, co mùže delegovat na své tvory. Pøikazuje nám dìlat pomalu a klopýtavì to, co by mohl uèinit sám v jediném okamžiku. Jistý dùležitý rozhovor by se byl možná nikdy neodehrál, pokud by jej sama nemìla v úmyslu. A tak tedy do jisté míry tatáž pochybnost, která se vznáší nad pøíèinnou úèinností našich modliteb k Bohu, se vznáší také nad našimi modlitbami k èlovìku. Cokoli dostáváme, bychom možná byli dostali i bez modlitby. Ale jen, jak jsem øekl, do jisté míry. Náš pøítel, nadøízený nebo manželka nám možná øeknou, že jednali proto, že jsme je požádali; a my je možná známe natolik dobøe, abychom si mohli být jisti, že za prvé jsou pøesvìdèeni o pravdivosti svých slov, a za druhé, že svým vlastním motivùm rozumí natolik dobøe, že mají skuteènì pravdu. Ale povšimnìte si, že když se to stane, nezískali jsme svou jistotu vìdeckými metodami. Nepokoušíme se o kontrolní experiment tím, že bychom odmítli zvýšení platu nebo zrušili zasnoubení, a pak pøišli se svou žádostí znovu za nových podmínek. Naše jistota je zcela jiného druhu než vìdecké poznání. Zrodila se z našeho osobního vztahu k druhým lidem; ne z toho, že o nich známe urèité skuteènosti, ale že známe je. Naše jistota pokud jí dosahujeme že Bùh vždycky slyší naše modlitby a nìkdy na nì odpovídá a že zjevná odpovìï není jen nahodilá událost, mùže také pøijít pouze takovým zpùsobem. Je vylouèeno sestavit úspìchy a neúspìchy do tabulky, a- bychom mohli rozhodnout, zda jsou již úspìchy pøíliš èetné na to, aby je bylo možno pøièíst náhodì. Ti, kdo nejlépe znají urèitého èlovìka, nejlépe vìdí, zda to, oè jej žádali, uèinil proto, že jej žádali. Myslím, že ti, kdo nejlépe znají Boha, nejlépe pochopí, zda mì poslal k holièi proto, že se holiè modlil. Nebo až dosud jsme pøistupovali k o- tázce z nesprávného konce a na nesprávné úrovni. Samotná otázka Je modlitba ú- èinná? nás hned od zaèátku staví do nesprávného myšlenkového rámce. Úèinná : jako by to bylo zaklínadlo nebo stroj nìco, co funguje automaticky. Modlitba je buï naprostá iluze, nebo osobní kontakt mezi zárodeènými, nehotovými osobami (námi) a dokonale konkrétní osobou. Modlitba ve smyslu žádosti, prosby o nìjakou vìc, je jen její malou souèástí; vyznání høíchù a kajícnost jsou jejím prahem, uctívání její svatyní, pøítomnost, vidìní a radost z Boha je chlebem a vínem. V ní se nám Bùh sám zjevuje. To, že na modlitby odpovídá, je dùsledek ne nezbytnì ten nejdùležitìjší tohoto zjevení. Co èiní, poznáváme z toho, kým je. Prosebná modlitba je nám nicménì dovolena i pøikázána: Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A to nepochybnì vytváøí teologický problém. Mùžeme vìøit, že Bùh nìkdy pøizpùsobuje své kroky v odpovìï na lidské návrhy? Nebo nekoneèná moudrost nepotøebuje radit, co je nejlepší, a nekoneèná dobrota k tomu nepotøebuje povzbuzovat. Ale Bùh také nepotøebuje žádnou z tìch vìcí, které jsou vykonávány koneènými èiniteli, a živými nebo bezduchými. Mohl by, pokud by se tak rozhodl, u- držovat naše tìla zázraèným zpùsobem bez potravy; nebo nám poskytnout potravu bez pomoci zemìdìlcù, pekaøù a øezníkù; nebo vìdìní bez pomoci vzdìlaných lidí; nebo obrátit pohany bez misionáøù. Místo toho nechává pùdu, poèasí a zvíøata, lidské svaly, rozum a vùli spolupracovat na vykonání své vùle. Bùh, øekl Pascal, zøídil modlitbu, aby propùjèil svým tvorùm dùstojnost pøíèinnosti. Ale nejen modlitbu; kdykoli jednáme, propùjèuje nám tuto dùstojnost. To, že mé modlitby mohou ovlivnit prùbìh vìcí, není o nic zvláštnìjší ani ménì zvláštní, než to, že to mùže zpùsobit mé ostatní jednání. Neradily Bohu ani nezmìnily jeho názor to jest, jeho celkový zámìr. Ale tento zámìr se uskuteèòuje rùznými zpùsoby podle jednání jeho tvorù, vèetnì modliteb. Nebo jak se zdá, Bùh nedìlá sám od sebe nic, co mùže delegovat na své tvory. Pøikazuje nám dìlat pomalu a klopýtavì to, co by mohl uèinit sám v jediném okamžiku. Dovoluje nám, abychom si nevšímali toho, co od nás chce, nebo abychom selhali. Možná si úplnì neuvìdomujeme ten problém, abychom tak øekli, že koneèné svobodné vùli je umožnìno existovat vedle všemohoucnosti. Zdá se, že to v každé chvíli znamená témìø cosi jako božskou abdikaci. Nejsme pouhými pøíjemci nebo diváky. Jsme buï vyznamenáni podílem na høe, nebo nuceni spolupracovat v díle, vládnout svými malými trojzubci. Je tento úžasný proces prostì stvoøením pokraèujícím pøed našima oèima? Právì takto (nic snadného) tvoøí Bùh nìco vlastnì tvoøí bohy z nièeho. Nebo mi to aspoò tak pøipadá. Ale to, co jsem nabídl, mùže být pøinejlepším jen mentální obraz nebo symbol. Všechno, co øíkáme o tìchto vìcech, musí být jen analogie nebo podobenství. Skuteènost je nepochybnì nepochopitelná z našich pøedpokladù. Ale mùžeme se každopádnì pokusit vylouèit špatné analogie a špatná podobenství. Modlitba není stroj. Není to zaklínadlo. Není to rada, kterou Bohu pøedkládáme. Naše jednání, když se modlíme, nesmí být o nic více než naše ostatní jednání oddìleno od ustavièného jednání Boha samotného, v nìmž jediném mohou úèinkovat všechny koneèné pøíèiny. Bylo by ještì horší považovat ty, kdo dostanou, oè se modlí, za jakési dvorní oblíbence, lidi, kteøí mají vlivné postavení pøed trùnem. Odmítnutá Kristova modlitba v Getsemane je na to dostateènou odpovìdí. A neodvažuji se pomlèet o tvrdých slovech, která jsem kdysi slyšel od zkušeného køes ana: Vidìl jsem mnoho nápadných odpovìdí na modlitbu a nejednu takovou, kterou jsem považoval za zázrak. Obvykle však pøicházejí na poèátku: pøed obrácením nebo krátce po nìm. Jak køes- anský život pokraèuje, zdá se, jako by jich ubývalo. Nejenže jsou odmítnutí èastìjší; jsou neklamnìjší a dùraznìjší. Opouští snad Bùh ty, kteøí mu slouží nejlépe? Nuže, ten, který mu sloužil nejlépe ze všech, øekl krátce pøed svou muèednickou smrtí: Proè jsi mne opustil? Když se Bùh stává èlovìkem, pak tento Èlovìk je ze všech nejménì Bohem utìšován ve své nejvìtší nouzi. To je tajemství, které, kdybych mìl tu moc, bych se nikdy neodvážil zkoumat. Zatím my malí lidé jako vy a já, dostaneme-li nìkdy na své modlitby odpovìï vzdor vší nadìji a pravdìpodobnosti, bychom radìji nemìli vyvozovat ukvapené závìry ve svùj prospìch. Kdybychom byli silnìjší, možná by s námi nebylo tak jemnì nakládáno. Kdybychom byli odvážnìjší, možná bychom byli vysláni, abychom s mnohem menší pomocí bránili mnohem beznadìjnìjší stanovištì ve velké bitvì. q k zamyšlení Z knihy C. S. Lewise Sloni a kapradí. Vydalo nakladatelství Návrat domù. PRAMENY ZDRAVÍ / 19

20 JÁHLY V KUCHYNI Proso seté (neboli jáhly) patøí do rodu jednodìložných rostlin z èeledi lipnicovitých. Proso pochází pùvodnì z Mongolska. Do støední Evropy se dostalo zøejmì severní cestou okolo Kaspického a Èerného moøe. Proso spolu s pšenicí jsou nejstaršími kulturními plodinami Evropy. Staøí Slované prosné obilky mleli na mouku, kterou potom zpracovávali na placky a kaše. Proso má velmi specifické nutrièní hodnoty. Ve 100 g hmotnosti se nalézá 70 g sacharidù, z toho je nejvíce zastoupen škrob, který zaruèuje postupné uvolòování energie do tìla. Druhou nejvíce zastoupenou složkou jsou bílkoviny, obsahuje jich 11 g. Obsah tuku je vyšší než u ostatních obilovin (s jedinou výjimkou, kterou je oves). Nejvìtší množství tuku je soustøedìno v klíèku. Vìtší podíl z tuku tvoøí nenasycené mastné kyseliny (72-82%). Proso má obzvláš vysoké zastoupení kyseliny linolové. Je bohaté na hoøèík, fosfor, železo a kyselinu køemièitou. Z vitamínù jsou nejvíce zastoupeny vitamíny B 1, B 2 a PP. Pùsobí pøíznivì na plíce a zuby, podporuje rùst vlasù, zamezuje jejich vypadávání a lámání nehtù. Zpevòuje kosti. Svým obsahem vápníku a hoøèíku pùsobí pøíznivì na srdce. Jáhly vznikají z prosa odstranìním semenné slupky z obilky. Jsou dobøe stravitelné, výživné a velmi chutné. V dnešní dobì jáhly znovu prožívají svoji renesanci. Doporuèují se pro lidi s onemocnìním žaludku a slinivky. Jáhly mají v kuchyni široké využití. Mohou se vaøit, vloèkovat, dìlají se z nich pukance nebo mouka, která se využívá pøi výrobì bezlepkových tìstovin (jáhly neobsahují lepek). produkty a recepty ZÁKLADNÍ ÚPRAVA 1 díl jáhel, 2-5 dílù vody Jáhly dùkladnì propereme, zalijeme vodou a uvedeme do varu. Sbíráme pìnu, pøidáme špetku soli a vaøíme minut. Obèas promícháme. Jáhly mùžeme také hned na zaèátku pøípravy opražit v hrnci na sucho (až zaènou vonìt). JÁHLOVÁ KAŠE SLANÁ Do uvaøených horkých jáhel ruèním mixérem zašleháme teplé sójové mléko (Provamel natural - èervené) nebo sójovou smetanu. Kaši ozdobíme nasekanou zelenou natí. JÁHLOVÁ KAŠE SLADKÁ Uvaøené jáhly umixujeme s dezertem Provamel, ozdobíme ovocem a oøechy. JÁHLOVÝ PUDINK Jáhly vaøíme s ovocem (jablka, hrušky, tøešnì, meruòky). Vaøíme trochu déle s vìtším podílem vody, mícháme. Ke konci varu pøidáme agar, smìs nalijeme do misek a necháme ztuhnout. Zdobíme oøechy. JÁHLOVÝ NÁKYP 1/2 šálku jáhel, 1/2 šálku rýže natural, 6 ks jablek, rozinky, oøechy, sùl, olej Jáhly a rýži propereme a vaøíme se špetkou soli ve tøech šálcích vody. Do u- vaøených horkých obilovin pøidáme jablka nakrájená na kostky, rozinky a oøechy (mùžeme ochutit sójovým mlékem). Do vymazané formy (a vysypané mlýnskými oøechy) nalijeme pøipravenou hmotu a necháme asi 1 hodinu pøi 170 O C zapéct. Hotový nákyp mùžeme polít š ávou z o- voce, dezertem Provamel nebo hustým sušeným sójovým mlékem. JÁHLOVÉ KROKETY Proprané jáhly vaøíme asi 20 minut se špetkou soli ve vodì (v pomìru 1:2). Pøidáme nastrouhanou mrkev, koš ál z brokolice a pórek. Tvarujeme kulièky, pro lepší spojení mùžeme pøidat rozemleté o- vesné vloèky. Kulièky fritujeme v horkém sezamovém oleji pøi 180 O C (aby se nepøepaloval). Vhodná je užší a vyšší nádoba. Kdo nechce pro pøípravu používat olej, mùže z jáhel dìlat karbenátky. Ty potom peèe v troubì na peèícím papíøe bez tuku. Jáhlové krokety podáváme s humusem: HUMMUS Pøes noc namoèíme 1 šálek øímského hrachu (cizrny). Ráno cizrnu propereme, pøidáme èerstvou vodu a vaøíme s proužkem øasy kombu (luštìnina tak lépe zmìkne a je stravitelnìjší). Po uvaøení cizrnu rozmaèkáme na kaši, pøidáme tahini (sezamové máslo), sójovou omáèku shoyou, citrón a utøený èesnek. q BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 Petržel - aby vydržel... Zelená petrželka je bohatá na minerální látky draslík, vápník, železo, hoøèík aj. Znaèný je i její obsah vitamínù ve 100 g je až 170 mg vitamínu C, tedy ètyønásobnì víc než v pomeranèi. Petržel je bohatá i na karoten a vitaminy skupiny B. Obsahuje flavonoidy a silice. Petrželka pùsobí diureticky, je vhodná pro nemocné s onemocnìním ledvin, vysokým krevním tlakem, pøi zánìtech prostaty, artritidì, revmatismu a celulitidì. Podporuje èinnost jater a žluèníku. Má vliv na krevní o- bìh, doporuèuje se pro pacienty s nemocným srdcem. Tip 1: Na okno si dejte truhlík s hlínou. Do nìj napíchejte koøeny petržele. Pøi každodenním poctivém zalévání se vám za pár dnù objeví zelené lístky, kterými budete moci ozdobit a oživit svùj talíø. Tip 2: Do misky s vodou ponoøte asi 1 cm silné vršky od mrkve, petržele, øedkve, celeru, pøípadnì celou malou cibulku. Vyraší zelené lístky, které mùžete pøidávat do hotové polévky nebo jimi zdobit chléb s luštìninovou pomazánkou. Pozor! Tepelným zpracováním se chlorofyl nièí! Èím je teplota nižší a doba zpracování kratší, tím více si zelenina udrží svoji èerstvost (projevující se mj. zelenou barvou). Dlouhé vaøení na mírném ohni zpùsobuje nejvìtší ztráty chlorofylu. ARABSKÝ SALÁT TABOULI 2 svazky zelené petržele, 2 pl kuskusu, 1 citrón, 2 rajèata, olivy, sùl Citrón vymaèkáme do misky, pøidáme kuskus. Listy petržele nasekáme na kaši. Rajèata spaøíme horkou vodou, oloupeme a rovnìž najemno nasekáme. Pøidáme nakrájené olivy, vše dobøe promícháme. Podáváme s arabským pita chlebem. 20 / PRAMENY ZDRAVÍ