Bohemistyka 2011, nr 1, ISSN

Transkript

1 zúèastnilo 63 respondentù, pøesnìji øeèeno 58 posluchaèek a 5 posluchaèù bohemistiky. Ptáte se, jaké jsou výsledky daného šetøení? Prosím, tady jsou. Dvacet devìt dotázaných(to znamená cca 46%) zvolilo z mého pohledu nejménì oèekávanou smíšenou metodu, a sice jedna dva tøi. Kombinuje se v ní, jak je zøejmé, užití èíslovky základní nejprve v rodì ženském (jedna) a poté v rodì mužském(dva). Nakonec se objevuje neproblémová bezrodá èíslovka tøi. Dvacetjednaúèastníkùankety(tj.asi33%zcelkovéhopoètuoslovených)uvedlo mnou pøedpokládanou kongruentní homogenní verzi jedna dvì tøi: obì rodové základní èíslovky (tedy jedna, dvì) mají podobu feminin. Už nyní je možné konstatovat, že padesát studentù a studentek bohemistiky, èili témìø 80% èeských rodilých mluvèích, v dotazníku uvedlo základní èíslovku rodu ženského: jedna. Tato skuteènost má podle našeho soudu klíèový význam (srov. dále). Jak vypadají zbylá øešení? Pouze sedm oslovených(èili pøibližnì 11%) zmínilo tvary jeden dva tøi(obì základní rodové èíslovky jsou mužského rodu). Poznamenávám, že jsem vzhledem k pøíliš nízkému poètu dotázaných posluchaèù (pouhých pìt) nesledoval, zda mùže hrátvýznamnìjšírolipohlavírespondenta(tedykupø.skuteènost,jestlimajímužitendenciužívatspíšezákladníèíslovkurodumužského);pøípadnývlivzmínìnéhofaktoru bych však nepøeceòoval. Koneènìšestoborovýchbohemistù(zhruba10%zevzorkudotázaných)optovalo pro mnou nejménì oèekávanou a dnes již pomìrnì výraznì ustupující alternativu raz dva tøi. Jakým zpùsobem volbu a nápadnou pøevahu základní èíslovky rodu ženského (jedna) uspokojivì vysvìtlit? Domnívám se, že výraznì dominující podoba tvarù rodu ženského souvisí se skuteèností, že má mluvèí patrnì na mysli pojem celá (jednotka). Tuto domnìnku podle mého mínìní podporují dva prùkazné pøípady: a) ustálené a jednotné ètení desetinných èísel, viz napø. 0,26 = nula celá (nikoliv celý ),event. ádná celá dvacet šest (setin); 1,04 = jedna celá nula ètyøi apod.; b)zpùsobpoèítánívsouèasnéèeštinì,srov.tøeba = 2: jedna a jedna jsou dvì. Oblast numerálií je z bohemistického i z lingvodidaktického hlediska velmi zajímavá a jsem si jist, že nám její bližší zkoumání pøinese ještì další zajímavé poznatky. Bohemistyka 2011, nr 1, ISSN R E C E N Z J E, O M Ó W I E N I A, N O T Y Václav Cvrèek a kolektiv autorù, Mluvnice souèasné èeštiny 1 Jak se píše a jak se mluví, Karolinum, Praha 2010, 354 s., ISBN Mluvnice souèasné èeštiny je prací, její deklarované cíle i konkrétní zpùsob zpracovánízaslou ípozornostjakvkontextuèeské,takizahranièníbohemistiky.recenzejejíhoprvníhodílumù ezaèítkonstatováním, enejvìtšívýhodatétopublikace je souèasnì její nejvìtší nevýhodou: v praxi toti uskuteèòuje to, co Václav Cvrèek, vedoucí autorského kolektivu, deklaroval ve své døívìjší práci Regulace jazyka a Koncept minimální intervence(2008),konkrétnìvhodnostvariantnostipopisùjazyka tzn.pluralitudeskripcí,stím, evolbajepakvìcíu ivatele. Mluvnice souèasné èeštiny nijak explicitnì nevymezuje, komu pøesnì je urèena (na rozdíl od døívìjších mluvnic, napø. Pøíruèní mluvnice èeštiny, Èeština øeè a jazyk, Èeština pro uèitele), co však komplikuje posuzování pokud není jasné, pro koho a k èemu vlastnì je práce urèena, lze posuzovat pouze metody deskripce a vìcnou správnost, nikoliv adekvátnost, která mù e být v praxi rozhodující. S touto výhradou se tedy (podle odborného zamìøení jednotlivých spoluautorù recenze) budeme podrobnìji vìnovat vybraným èástem MSÈ. Michal Køístek, Brno Autoøi Mluvnice souèasné èeštiny v pøedmluvì uvádìjí, e její novost oproti pøedchozímmluvnicímspoèívávtom, e materiálovouzákladnouprovytváøenítéto pøíruèky byly (vùbec poprvé v historii popisù èeštiny) jazykové korpusy. Ètenáøe, který si s tímto vìdomím otevøe kapitolu Fonetika a fonologie(zpracoval Jan Volín), aleèekázklamání nicnovéhoozvukovémplánuèeštiny,cobyu nebylopopsáno v jiných (ne-korpusových) pøíruèkách, se zde nedozví. Minimálnì pro systematický popis distribuce hlásek je pøitom korpus velmi dobrým nástrojem. Pro ilustraci uvedu dva pøíklady, kde autor mohl vyu ít korpusová data a mohl tak zvídavému ètenáøi nabídnoutucelenýavmezíchmo nostívyèerpávajícípopisdanéhojevu,aleneudìlal to.zaprvé,nas.43sehovoøíotom, edistinktivnostfonému/ó/je omezenajenna nìkolik málo pøípadù. Proè autor, maje k dispozici korpus, neuvádí úplný výèet minimálníchpárù,amístotohosespokojíjenstradiènìuvádìnýmipøíkladyjako boje bóje?zadruhé,nas.54autorzmiòujeepentezi e,ani byvyjmenovalkontexty,ve kterých se epentetické e objevuje. Tvrzení, e epenteze v genitivu plurálu je systematická a je motivována usnadnìním artikulace, je ve svìtle korpusových dat zce- 56

2 la neudr itelné (srov. napø. karet vs. kvart, barev vs. konzerv, kapes vs. elips, olejen vs. lajn, voleb vs. rolb). Autor navíc alternaci vokálu e s nulou interpretuje také jako elizi,ani byjasnìdefinoval,kdyjepodlenìjpodstatoualternacevokálu esnulouelize a kdy epenteze. Z jím uvedených pøíkladù se zdá, e za elizi pova uje všechny pøípady, kdy v nominativu singuláru je pøed nulovou koncovkou e-ová alternanta, kde to ve zbytku paradigmatu daného jména je nula. Korpusová data pøitom opìt vyvracejí autorovo tvrzení, e motivací pro elizi je také usnadnìní artikulace (srov. napø. pytelvs. trotl, korekvs. šperk, nehetvs. pazneht),nehledìnato, eelizívokálu vznikají konsonantické skupiny s rùzným profilem sonority (py.tle, kor.ku, neh.tu), které jsou foneticky (i fonologicky) v dy pøíznakovìjší ne struktury s vokálem. Ètenáøsepaknutnìmusíptát,jestliiostatníautorovygeneralizacejsouzformulovány bez ohledu na konkrétní jazyková data. Vzhledem k deklarovanému zamìøení mluvnice je v textu pøíliš mnoho místa vìnováno akustickým a artikulaèním vlastnostem hlásek, co patrnì vyplývá z toho, e autor pova uje fonologii za jednu z fonetických vìd (a dokonce tvrdí, e je to v souèasnosti vìtšinový pohled; kdo ho zastává?). Co zde naopak zcela postrádám, je interpretace fonologických procesù z hlediska morfologie. Bez toho, ani by brala v potaz morfologickou strukturu slov, se ádná analýza fonologie èeštiny (a slovanskýchjazykùobecnì)neobejde.to,jakmorfologieovlivòujefonologii,mù eme opìtilustrovatnaji výšezmínìnýchpøípadechalternacevokálu esnulou.jakji byloøeèeno,autortvrdí, e eseobjevujesystematickyvgenitivupluráluufeminin.to ale evidentnì platí jen pro heteromorfémové konsonantické skupiny: e se pravidelnì objevujenašvupøedsufixy-b(a), -n(a), -k(a);srov. klen-eb vs. bomb, olej-en vs. lajn, hokej-ek vs. vejk. Pøítomnost epentetického vokálu v tautomorfémových skupinách je také závislá na morfologii. Pøesnìji øeèeno, existuje zcela pravidelný rozdíl mezi chováním koøenù zakonèených na konsonant a likvidu v kontextu pøed nulovou koncovkounominativusinguláruanulovoukoncovkouvgenitivuplurálu zatímcovgenitivuplurálusepøedfinálnílikvidouobjevujev dyepentetickývokál,vnominativu singuláru se finální likvida stává slabiènou; srov. podobu koøenù, které mohou mít dvarùznérody,jakonapø. magistr(masc.,nom.sg.)vs. magister(fem.,gen.pl.), hadr (masc., nom., sg.) vs. hader(fem., gen., pl.), krekr(masc., nom., sg.) vs. kreker(fem., gen., pl.). Jiný pøíklad vlivu morfologie na fonologii, se týká distribuce vokálù v iniciálnípozici.autornas.45zmiòuje, ezatímcopøedníastøedovénízkévokályviniciální pozici jsou vázány témìø výhradnì na pøejatá slova, pro zadní vokály pak toto omezeníneplatí.neøíkáu ale, etentorozdílvdistribuciiniciálníchvokálùnenínáhodný,proto ejenomzadnívokálytvoøívèeštinìproduktivníverbálníprefixy u-, o-. Vtextutaképostrádámnìkterédùle itépojmyjakojenapøíklad komplementární a paralelní distribuce,beznich lzejentì kovysvìtlitrozdílmezifonémemaalofonem, nebo hiát, který èeština nemá ráda, a proto má hned nìkolik rùzných nástrojù k jeho eliminaci; jedním z nich je elize prvního vokálu, jako napøíklad v prézentním tvaru1.os.sg.,kdejepøedvokalickoukoncovkouelidovántematickývokál: ved-e-u [vedu](tzv. Jakobsonovo pravidlo známé z vìtšiny slovanských jazykù). Markéta Ziková, Brno Korpusjako zdroj observací fungováníjazyka je mo nézkoumat: a) objektivnì mìøitelnými metodami, b)opakovanì, tudí s mo noukontrolou/zpìtným ovìøením rùzných tvrzení. Podívejmese,jakvýzkumzalo enýnakorpusechènk(konkrétnìjsouuvedeny na s. 18) prezentovaný MSÈ pøispívá k obrazu mateøštiny. Zamìøíme se na kapitoly vìnované Morfologii ( ) a Tvoøení slov (81 124). Vkapitole7. Morfologieseuvádívelkémno stvístatistikzalo enýchnapøíslušných korpusech(statistiky jednotlivých slovních druhù, flektivních typù, variantních koncovek). Obdobné (nikoliv toto né) statistiky pro èeštinu sice k dispozici jsou, vycházelyovšemznesrovnatelnìmenšíchdat(korpusy,snimi pracovalam.tìšitelováaj.)aoddobyjejichvzniku/publikacenásdìlívícene ètvrtstoletívývojeèeštiny.pozitivnìlzehodnotit, estatistikyneuvádìjípouháabsolutníèísla,alešestistupòovou škálu (s. 150), a e se opakovanì poukazuje na závislost výsledkù statistik týkajících se flektivních vlastností pojatých obecnì (tedy jednotlivých flektivních typù) na povaze jednotlivých lexému. Výpovìdní hodnotu statistik jako celku ovšem sni ujíkontradiktorické formulace jako: Mluvená èeština: data nejsou k dispozici, pøevaûuje(èastìji/pøevládá)[...](s. 160, 189, 182, 184,aj.). Klademesiotázku,ocosevlastnìautoøiopírajívpøípadì, epøesnéúdajenelze získat z korpusù. Autoøi MSÈ se nesna í popisovat jazyk, jak by mìl vypadat, ale jak skuteènì vypadá. Prostor interpretativní slo ky popisu je tak omezen na výèty øazené podle frekvence a na zprostøedkování statistik, dále pak na zobecnìní pravidel vycházejícíchzmasovýchdat.naškodujeovšemredakènìnejednotnáanìkdyineúplnápraxe uvádìní vzájemnì souvisejících faktù. Uvedeme pøíklad. V textu je problematice morfologických alternací vìnována pozornost na nìkolika rùzných místech (napø. na s. 81, , 145n, , 193n). Bohu el chybí jakékoliv usouvzta nìní jevù vzájemnì souvisejících. Napø. zcela vágnì opakovanì vyznívá popis distribuce e/ì v koncovkách substantiv. Pravidla distribuce grafických variant je mo no jednoduše formulovat s odkazem na výjimeèné/protisystémové hláskové alternace kmenové finály u vymezitelných skupin substantiv, která zmínìná pravidla porušují. Pøesto e korpusy mohou jedineèným zpùsobem pøispìt k sestavení co mo ná nejúplnìjších seznamù výjimek, autoøi na mo nost vyu ítjetímtosmìremsnadizámìrnìrezignují.(jakjinaksivysvìtlíme, evtabulcena s jsou shrnuta základní pravidla vlo eného -e- v G. pl. sb. skloòovaných 57 58

3 podlevzoru ena beznárokunaúplnost.)interpretacefonologickýchprocesùzhlediska morfologie(viz výše è. vìnovaná Fonetice a fonologii) by pøispìla k odstranìní nìkterých chybaopomenutí 1. Korpusy jako to zdroje dat, zùstávají bohu el nevyu ity i na øadì dalších míst. Napø. na s. 240 v kapitolce vìnované budoucímu èasu je øeèeno, e specifická omezená skupina sloves má tvary budoucího èasu vyjádøené pomocí pøedpony po-(pù-). Chybí jakákoliv specifikace a vymezení této specifické omezené skupiny, a to pøesto, e existují korpusovì zalo ené studie upozoròující na fakt, e se jedná: a) o otevøenou skupinu sloves, b) e na základì analýzy korpusových dat lze upøesnit nìkteré charakteristiky této skupiny uvádìnévmluvnicích 2. Nas.242vkapitolevìnovanékondicionálu(inas.268,kdejsoupopisoványtvary slovesa být) je v tabulkách tvarù by uvedena pro 2. os. sg. pouze mo nost by-s, ani by se upozornilo na to, e v pøípadì kondicionálu zvratných sloveso se -s v dy neboskorov dypøesouvákzvratnému se/si(tedy (a-/kdy-)by ses nesmál, sis nezadal,...) 3.Redakènìopìtchybípropojenístím,cojeo-szapomocné býtvminulémèase øeèenona s Pøesto esejádrovýkladuopírápøedevšímopopiskorpusovýchdat,vobecných èástech textu se pracuje s celou øadou pojmù pøevzatých z lingvistické bohemistické tradice. Pøístup MSÈ se od tradièního hodnocení odchyluje mj. v následujících pøípadech: a) pojetí vztahu slovotvorných a pojmenovacích kategorií (s ), b) pojetí role kmenotvorné pøípony pøi derivaci a tedy i segmentaci deverbativ, c)pojímání stupòováníjako togramatické kategorie adjektivaadverbií. 1 Vloûené -e- v G. pl. je u feminin (a nejen u nich) zakonèených na skupinu konsonant + r/l nikoli m (srov. v korpusu doloûený tvar t(h)erm) v èeštinì obligatorní (srov. výše èást vìnovaná Fonetice a fonologii). Pokud by autoøi vzali v úvahu souvislost rozlišení tautomorfémových a heteromorfémových konsonantických skupin a +/ pøítomnosti vkladného -e- na stranì jedné a korpusová data (srv. sluûeb, voleb, staveb, sazeb, trûeb,... ale bomb, vrb, pøileb ale i pøilb, plomb, korb,...) na stranì druhé, patrnì by nezaøadili slova zakonèená na konsonant + ba mezi pøípady, kdy k alternaci 0 : e dochází výjimeènì. 2 K. Osolsobì, Znaèkování gramatických kategorií v korpusech ÈNK a jejich zachycení v gramatice a ve slovníku. In Grammar & Corpora / Gramatika a korpus Academia, Praha, 2008, s Jde o fakt, který ve vìtšinì èeských mluvnic chybí, a je tedy škoda, ûe bude chybìt i v korpusovìzaloûené MSÈ. O tom, ûe je znám obci korpusovýchlingvistù svìdèí okolnost, ûe je zahrnut do morfologického znaèkování. U tvarù by (na rozdíl od tvarù bych, bys, bychom, byste,bysme,bysem,...)neníveznaèceexplicitnìuvedenanejenhodnotaèísla(neurèujese),ale aniosoby(nazákladìtvarusaméhonelzepoèítatstím, ûejdeo3.osobu). Ad a) Vkap.6Tvoøení slov jsounas.84vtabulce Slovotvorné kategorie podstatných jmen slovotvorné kategorie jmen pøechýlených, mláïat, hromadných, jednotlivin a èásteènì deminutiv øazena do pojmenovací kategorie mutace. A na s. 95 je øeèeno, e toto zaøazení se liší od mluvnic starších. Rozpaky budí rozdìlení deminutiv do kategorie mutaèní a modifikaèní, které má být zalo eno na kontextové evidenciu itíkonkrétníchlexémù,jestli e mù evkontextudocházetkpøekryvuobou funkcí (s.96).jaksetedytotovágníkriteriumkontextovéevidencebudeuplatòovat? Ad b) V kap. Odvozování ze sloves (s. 88) narazíme ji v pøehledu kmenotvorných pøípon na nìkteré nesrovnalosti(napø. není jasné, proè je uvedena kmenotvorná pøípona-a-/-á-anikoli -ova-/-ová- 4 ).Víceovšem zarazí následujícítvrzení: Pøi odvozování sloves, pøi kterém se k odvozovacímu základu pøipojují sufixy zaèínající na samohlásky, by ovšem sousedství dvou samohlásek èinilo problémy. [...] slovotvorný základ mùûe být bez kmenotvorné pøípony. Jakpotomvysvìtlíme, ejezákladbezkmenotvornépøíponyitehdy,zaèíná-lisufix na souhlásku(soudce, mluvèí, mluvka, prosba,...)? Na s. 89 se dále tvrdí: Pøi odvozování ze sloves preferují mluvèí èeštiny situaci, kdy slovotvorným základem je kmen(tedytvarbezkoncovky).vsituaci,kdysekeslovnímuzákladupøipojujísufixyzaèínající nasamohláskyavekteréjekmenjednoslabièný[...]mùûebýtslovnímzáklademinfinitiv: rý(t): rytec Ṗøísnì vzato autor tedy pøedpokládá, e to, èemu se øíká stem/root derivation v èeštinìzále í: a) na fonetických vlastnostech sufixu, b) na preferenci mluvèího, c) na poètu slabik slovesa. Jak budou pak interpretovány napø. -j-, -v- aj. v substantivech jako bijec, savec o pivu a skrýši nemluvì? Otom, emsèzavádínaprostonovépojetíderivacíodkmenesvìdèíi varianta -ící/-icí na s. 100, kde se opìt operuje s tvrzením, e rozdíl mezi deriváty od kmene pøítomného a minulého jsou podrobeny vùli mluvèích (doslova rozdíl mezi nimi mluvèí stírají ). Z tohoto tvrzení bychom ovšem dùslednì mìli vyvodit, e mluvèí èeštiny setøe snad i rozdíl mezi úèelovým a procesuálním adjektivem nejen u sloves vzoru prosit, kde v mluvené èeštinì je setøena diference ve zvukové realizaci i/í(ta se stíráovšemijinde,napø.pøiskloòovánízájmena ona,kdemátý dùsledek:tvarovou homonymii),alevšude(tedynapø.iusloves3.tøídy hrající/hrací, sdìlující/sdìlovací, atd.). 4 Všechna deverbální substantiva na -ní paradigmaticky tvoøená od všech sloves patøících ke vzoru kupovat mohou mít pouze kmenotvornou pøíponu s délkou, tedy -ová

4 Ad c) Argumentem pro zaøazení stupòování adjektiv do morfologie (stejnì jako napø. v Èeské mluvnici B. Havránka a A. Jedlièky) je relativní ustálenost formy. Za gramatický význam se pokládá vyjádøení míry. Èeskými gramatikami tradiènì opomíjenéopisnéstupòovánímsèpouzezmiòuje(s.206).zcelastranoujeponechánaotázkastupòováníadjektivna -cí(strhujícnìjší, nejmatoucnìjšíatd.),jako isouvislost s problematikou odvozování od základù pøedstavujících tzv. konce derivaèních øad(srov. s. 88 první odstavec) 5. Klára Osolsobì, Brno Mluvnice souèasné èeštiny obsahuje v úvodních èástech velmi struènou, fakticky pøehledovou kapitolu o vývoji èeštiny (s ), která osciluje mezi výkladem vývojejazykovéhosystémuadìjinjazyka.struènýrozsahtétoèástiautorku(dominiku Kováøíkovou) nutnì vede k velmi kondenzovanému výkladu, v nìm nìkdy lehkým perem(klávesnicí?) píše o komplikovaných, popø. sporných jevech bez náznakù jejich problematizace. Napø. na s. 30 tvrdí, e do korelace mìkkosti ve staré èeštinì vstupovalo l a ¾,avšaktentovztahbylmnohemkomplikovanìjší,korelaènídvojicitoti tvoøilo tvrdé ³ a l netvrdé, které mìlo dva alofony, jednak mìkké ¾, jednak l støedové(tj.bezmìkkostníhopøíznaku): a³-¾udie-léto.takébybylopotøebapodrobnìji vysvìtlit, jak je mínìno tvrzení o tom, e v barokním období pokraèoval v Èechách vývoj,kterýzaèaldøívavedlknivelizacináøeèí(s.33).plyneztoho, etototvrzení platíiprozápadní,východníaji níèechy?ajaksipøedstavitprocesnáøeènínivelizace na území celých Èech v èase, kdy venkovské obyvatelstvo prakticky nemohlo migrovat? Neohebné slovní druhy autory kapitol jsou Martina Waclawièová (pøíslovce, pøedlo ky, spojky, èástice) a Jan Táborský (citoslovce) jsou interpretovány velmi tradièním zpùsobem, a to na základì kombinace kritérií flektivních, syntaktických a sémantických. Hierarchicky nejvyšším kritériem, které slou í k vydìlování tìchto slovníchdruhù,jenepøítomnostflexe(a nanìkterévýjimky).tytoslovnídruhyjsou pakodsebeodlišoványprimárnìpodletoho,jestlijsouschopnyvyjadøovatsamostatný slovní význam (autosémantika), anebo je jejich význam podmínìn syntaktickým okolím (synsémantika). Specifické místo v této klasifikaci zaujímají citoslovce, je jsou pøevá nì klasifikovány podle komunikaèních funkcí: slou í k vyjadøování postojù,emocí,vztahukadresátovièiemocí.škoda, eseautoøinepokusiliaspoòtrochuvymanitztohototradièníhopopisu,jistìbysejimpakpodaøilovyhnoutnìkterým nepøesným tvrzením. Napø. na s. 282 tvrdí, e pøedlo ky se pojí ke jménùm [ ] aikjinýmslovnímdruhùm.proèzapomnìlina vedlejší vìty?typøecemohoubýt 5 Více K. Osolsobì, Kajícný a nevìøícný adjektiva na -cí/-cný: slovníky, gramatiky, korpusy. In After Half a Century of Slavonic Natural Language Processing. Masarykova univerzita, Brno 2009, s také syntakticky asociovány s pøedlo kou: Petr se díval n a t o, e / j a k / j e s t l i s e M a r i e o b l é k á, Petr hledìl n a t o, a b y b y l v d y u p r a v e n. Pavel Kosek, Brno Vevýkladuneohebnýchslovníchdruhùsestejnìjakovjinýchkapitoláchmluvnice projevuje fakt, e korpusy zde nejsou nástrojem zkoumání formálních vlastností spornýchjevù,alejenprostøedkemzjiš ovánífrekvencejistýchtvarovìneustálených foremtého slovaanebokonkurenèníchprostøedkù.korpusjezdetedyu ívánpouze jako zdroj zkoumání frekvence alternativních forem, napø. mezi formami u /ji, zase/zas, déle/dýl, od(e)/vod(e), zítra/zejtra, anebo slov blízkého významu stále/poøád/furt (s ). Avšak vùbec neslou í jako nástroj jazykové klasifikace, napø. tvrdí-lise, eformy k stáru, hned zkrajepøedstavujípøíslovce(jako víceslovnéjednotky ), proè nejsou vlastnosti, které by umo nily øadit je k pøíslovcím, ovìøovány? Jistìbybylomo nozkoumat,zdaliseuvnitøtìchtojednotekmohouvyskytnoutdalší rozvíjející slova, zdali a s èím mohou být tyto víceslovné jednotky koordinovány. Podobnì se hovoøí o vlastních, nevlastních a víceslovných pøedlo kách ( ), ale nenabízí se ádná jejich diferenèní vlastnost zjištìná v korpusech èeštiny: proè kupøíkladu není zkoumána pravidelná alternace j- : ò- u lexikálních pádù anaforickýchzájmen3.osobyaneboji zmínìnámo nostjejichdeterminaceèijejichschopnost vstupovat do koordinaèních vztahù? Tak by bylo mo no provìøit, zdali výrazy typu napøíè, napospas, navzdor, doprostøedka, po dobu, v centru, ve formì apod.mají skuteènýstatus pøedlo ek. Pavel Kosek, Brno Pokud jde o kapitolu vìnovanou stylu a stylistice (s , jejím autorem je Jan Táborský), je navzdory proklamované novosti mluvnice pojata spíše tradiènì a místy dost nejasnì. V první øadì se ale nabízí otázka, zda tato problematika, podobnìtøebajakopasá eovývojijazyka,vùbecmábýtdomluvnicezaøazena.odpovìïje na jedné stranì jasná vše závisí mj. na adresátovi, tedy na jednom z objektivních stylotvornýchfaktorù,ztého dùvodualevtomtokonkrétnímpøípadìnemo ná(viz výše). I s touto výhradou však samozøejmì lze posuzovat vìcnou stránku textu a tady je nutnoupozornitnanìkolikproblematickýchmíst.prvnímznichjefakt, ecentrální pojemoboru,tedystyl,zdevùbecnenídefinován.nicnatomnemìnískuteènost, e v poznámkách pod èarou se pravidelnì (s. 310, 312, 316) opakuje, e Styl textu je dán výbìrem a uspoøádáním jazykových prostøedkù[...] to ale není definice stylu, stejnì tak chybí informace o tom, zda stylistika jako obor je nìjak vnitønì stratifikována pøitom napø. praktická stylistika jako nauka o stylizaci textù je implicitnìzmínìna v pasá i o odbornémstylu(s. 315). Strochounadsázkylzeøíct, estylistickévýkladyvmsènejsouurèenyprolaika orientuje se v nich pouze ten, kdo u je s oborem obeznámen a doká e si rùzné 62

5 nevyøèenésouvislostisamostatnìdomyslet(co právìuodbornýchtextùneníideální situace). Namátkou: pojmy stylová pøíznakovost a stylová hodnota(s ) nejsou nijak usouvzta nìny ani dále vnitønì diferencovány, opozice mluvenost/psanost nebo pøipravenost/nepøipravenost (s ) jsou spíše projevy objektivních stylotvorných faktorù ne pøímo objektivní stylotvorné faktory, nestandardní je rovnì vymezení stylometrie jako zjiš ování reálných výskytù konkrétních výrazových prostøedkù v reprezentativních textech urèitého typu (s. 314) ani zmínka, e primárnì se stylometrie pou ívá k urèování autorství sporných textù (viz napø. jednu z autoritativních prací z oboru Dictionary of Stylistics K. Walesové). Dále se velmi obecnì pojednává o ètyøech tradièních stylech (prostì sdìlovací, odborný,umìlecký,publicistický,spøipomenutímmo nostivyèlenitjichvíce) tyto pasá ejsoujenomstruènoukompilacíznámýchskuteèností,proklamovanánovostse zdenijakneprojevuje,vyu itíkorpusùrovnì ne.ivrámcitaktoobecnìpojatépráce tedy bez pøesnìji deklarovaného adresáta by myslím bylo mo né o stylistice øíci více a jasnìjším zpùsobem. Pokud jde o mluvnici jako celek, je zapotøebí s další fází posuzování vyèkat, ne bude vydán ohlášený druhý díl, v ka dém pøípadì to však je práce,kterou je zapotøebí brát na vìdomí a diskutovatoní. Michal Køístek, Brno Literatura Starý Z., Ve jménu funkce a intervence. Praha S tich A., O poèátcích moderní spisovné èeštiny. Naše øeè 74, 1991, s Martina Šmejkalová, Èeština a škola úryvky skrytých dìjin. Èeský jazyk a jeho vyuèování na støedních školách , Praha, Karolinum 2010, vyd. 1, 517 s., ISBN Období zavádìní reforem ve školství, zmìn školského zákona, rámcových vzdìlávacích programù, nového systému maturit je vždy spojeno s bouølivými reakcemi uèitelù, žákù, ale i odborníkù daných pøedmìtù èi didaktik. Právì jsme úèastníky jedné takové pøevratné etapy v historii našeho školství. V roce 2004 vstoupil v platnostnovýškolskýzákon,kterýbylovšemkaždýroknìkolikrátupravován,takževroce2008muselobýtvydáno úplnéznìníškolskéhozákona561/2004,kterézapracovalo všechny zmìny (rámcový vzdìlávací program, školní vzdìlávací program, spoleènáèástmaturitnízlouškyatd.).anitonezùstalobezúprav.vnásledujícímroce 63 jsme se doèkali zákona 49/2009. Máme za sebou zkušební maturitní zkoušky na støedních školách, jsou známy ne zcela uspokojivé výsledky a žáci se upsali k výkonu rùzných obtížností zkoušek z rùzných pøedmìtù pøi ostrých maturitách. A právì do této situace vychází obsáhlá monografie Martiny Šmejkalové. Aèkoliv se orientuje pouze na výuku èeskému jazyku v letech , je možné vztáhnout historické zkušenosti na souèasné dìní. Autorka v rámci zkoumaného období upozoròuje na skuteènost, že èasté organizaèní zmìny, èasto ne zcela promyšlené a odbornì podložené, ovlivnily kvalitu výuky, a to i z toho dùvodu, že uèitelé je nestíhali nebo v rámci pasivní rezistence nechtìli sledovat. Pøíèinou školních reforem a nejrùznìjších úprav výuky bývá nespokojenost s dosavadním stavem. Nízká úroveò znalostí žákù, nedostateèná pøíprava uèitelù, chybìjící další vzdìlávání uèitelù, nízká nebo vysoká nároènost uèiva, jeho obsáhlost èi nedostateènost, zastaralé metody výuky, nízká hodinová dotace; vše, co je dnes kritizováno, se objevuje již v kritikách výuky v dobách první republiky. Autorka nás nutípøemýšletnadoprávnìnostítétokritiky,ukazujenám,žeivdobáchvýuceèeštiny nepøíznivých, lze najít pozitiva. Napø. benefitem váleèného období bylo nejvyšší navýšení hodinové dotace èeštiny od roku 1918 (s. 189) a zavedení výuky jazykové složky pøedmìtu i na vyšším gymnáziu, kde se do té doby vyuèovalo jen literatuøe, poprvé byla narušena nerozbornost pøedmìtu(s. 195). Také v období masivní ideologizace dochází pod vlivem Stalinových jazykovìdných statí(i když jinak velký dopad nemìly) k pozitivním událostem, a to k systematické výuce jazyka až k maturitì(s. 262), poprvé také byla do jazykové uèebnice zaøazena stylistika(èeský jazyk pro støední školy,1950, 2 díly). Monografie Èeština a škola úryvky skrytých dìjin vyšlavlistopadu2010ajetedynovinkounaèeskémtrhu.jetakénovásvýmpøístupemkvýuceèeskéhojazyka,tedy pøevážnì k výuce jazykové složky pøedmìtu èeský jazyk a literatura, svou erudicí, precizním odborným popisem oficiálních dokumentù i jednotlivých uèebnic, adekvátním spojením s ukázkami dobových reálií školní praxe, objektivním hodnocením problematických období. Pøestože má jen, a to vzhledem k obrovskému tematickémuaèasovémuzábìruknihyzdùrazòuji,517stran,sledujevýukuèeštinyzmnoha rùzných úhlù, vykresluje historické, spoleèenské i vìdecké pozadí výuky a dává nahlédnout do kuchynì, kde probíhala pøíprava pokrmu pro duši jazyka. Aèkoliv to autorkapøímonezmiòuje,vyplývázjejíhodílaskuteènost,žeovládnutíjazykamìnilo pohledstudentùnejennasebesama(sebehodnocenístudentanazákladì Nové èítanky zroku1943,s.221),alemìniloivnímáníokolníhosvìta.takvýukaèeskéhojazyka sehrála velmi významnou historickou roli. Kniha pøitáhne pozornost již pøi prvním pohledu na pult knihkupectví. Na pozadí titulní stránky se vznášejí skøivánci, èejky kvílí v rákosí, vodomìrky bruslí a komáøi køepèí.navícsetakdìjekrasopisnìabezchyb!užobálkaknihyreferujeotypické vlastnosti monografie, o velmi citlivém, osobním a odbornì podloženém výbìru ukázek, jež dokreslují odborná pojednání a kvalifikované rozbory. Jak uvádí autorka 64