1.1 Úvod do počítačové grafiky

Transkript

1 1.1 Úvod do počítačové grafiky Počítačová grafika Počítačová grafika má dnes velice široké uplatnění a mnoho různých druhů (stručně proberete v technologii) obory Reprodukční grafik a Reprodukční grafik pro média se zaměřují především na přípravu grafiky určené k tisku (grafiky pro polygrafii). Získané znalosti počítačové grafiky však bez problémů využijete i při návrhu a tvorbě webových stran, prezentací, některých multimédií, při zpracování fotografií atd, atd. Prakticky všechny současné tiskoviny jsou připravovány pomocí počítače zvládnutí grafických programů je naprosto nezbytnou součástí znalostí reprodukčního grafika. Předmět Počítačová grafika je zaměřen především na základy ovládání některých nejdůležitějších. Jde o programy, které obsahuje grafická sada Adobe Creative Suite: Adobe Photoshop Adobe Illustrátor Adobe InDesign Adobe Acrobat Firma Adobe je jedna z nejvýznamnějších firem v oblasti vývoje grafických programů (ale též v oblasti digitálního zpracování videa a dalších) a její programy patří mezi naprostou špičku a standard v oboru. Jiné grafické programy (od jiných výrobců) v podobné oblasti jsou například: GIMP, Pait Shop Pro, sada Corel Graphic Suite, QuarkXPress a další. Existuje ovšem obrovské množství dalších programů pro práci s různým typem grafiky. Uveďme pouze stručný přehled příkladů: Jednoduché Malování Windows, program pro práci s fotografiemi Zoner Photo Studio, program pro práci s 3D grafikou 3DS MAX, AutoCAD pro práci s technickou grafikou, Adobe Dreamweawer pro práci s webovou grafikou, Adobe Flash pro práci s animacemi, FontLab pro úpravu a tvorbu písem. Mezi grafické lze do jisté míry řadit i některé součásti kancelářských balíků např. Office atd. Kromě samotného návrhu vzhledu se dnes pomocí počítačů provádí rovněž technická příprava k tisku. Jde především o archovou montáž, separaci do tiskových barev a rastrování. K tomuto účelu slouží obvykle specializované programy. Kromě programů (software) potřebujete k počítačové přípravě tiskovin pochopitelně rovněž odpovídající zařízení (hardware). Především počítače (nejčastěji počítače PC nebo Apple), digitální fotoaparát, skener, tablet, kvalitní monitor, tiskárnu a pro profesionální tisk (tzv. klasické tiskové technologie) rovněž osvitovou jednotku. Podrobně se s hardwarovým vybavením a speciálními programy se seznámíte v různých dalších předmětech Technické rozdělení počítačové grafiky Zcela obecně lze počítačovou grafiku rozdělit podle způsobu zpracování na: 1

2 Vektorovou Rastrovou Vlastnosti: Vektorová grafika: Matematicky definované objekty (= tvary) a jejich výplň, objekty lze modelovat (= manipulovat s tvarem), neomezeně zvětšovat. Často menší (datově) soubory než rastrová grafika, ale nepoužitelné pro složité obrazy s mnoha odstíny a komplikovanými tvary jako jsou např. fotografie. Rastrová grafika: Typicky fotografie a grafické prvky podobné fotografii (složitě stínované prvky s množstvím barev a odstínů). Je definována na základě množství jednobarevných čtverečků = pixelů = obrazových bodů. Práce s ní se podobá malbě, nepracujeme s objekty ale přemalováváme pixely. Nelze libovolně zvětšit při velkém zvětšení jsou vidět čtverečky. Mnoho grafických souborů může obsahovat do určité míry oba typy grafiky. Podle charakteru obsahu lze grafiku určenou k tisku rozdělit například: Grafické prvky (loga, schémata, ornamenty, linky obvykle jde o prvky, které se v počítači přímo vytváří) nejčastěji vektorová grafika Fotografie (získáno digitálním fotoaparátem nebo skenerem) nejčastěji rastrová grafika Text zvláštní forma vektorové grafiky Kompletní tiskovina obvykle kombinace všech zmíněných prvků Zařazení programů sady Adobe CS Photoshop úpravy a tvorba rastrové grafiky, především úpravy fotografií a též vlastní kreativní tvorba. Illustrátor úpravy a tvorba vektorové grafiky. (Jiným významným vektorovým programem je Corel Draw ze sady Corel Graphic Suite). Oba programy se používají především pro zpracování součástí budoucích tiskovin, lze s nimi vytvářet i kompletní jednoduché (především z hlediska rozsahu) návrhy. InDesign spojování předchozího (grafiky rastrové a vektorové) a doplnění textem, vznik kompletní tiskoviny tzv. stránková montáž nebo též zlom či sazba. Konkurenčním programem je QuarkXPress. Tyto programy označujeme jako sazbové nebo zlomové. Acrobat program pro práci se soubory PDF. Soubory PDF jsou typické pro ukládání již hotového návrhu kompletní tiskoviny před tím, než se bude dále technicky připravovat pro tisk. Součástí sady Adobe Creative Suite je prohlížeč a správce grafických souborů Bridge úzce integrovaný se všemi programy. Pro kompletní zpracování návrhu je obvykle potřeba různá kombinace těchto programů. 2

3 Před tvorbou grafiky je vždy nutno zvážit jaký typ programu, nebo kombinace programů je pro daný záměr nejvhodnější. V prvním ročníku se budeme důkladně zabývat programem Photoshop, tedy programem zpracováním rastrové grafiky. V současnosti je aktuální verze Photoshop 10, který lze koupit buďto samostatně, nebo jako součást sady grafických a prepressových programů Adobe Creative Suite 3, zcela nově 11 (Creative Suite 4). Naši výuku budeme provádět ve verzi Photoshop 10 (CS 3), pouze výjimečně ve starších (8, 9 = CS1, CS2) podle učebny ve které bude probíhat Použití Photoshopu Photoshop jak název napovídá určen především pro úpravu fotografií. Rovněž je užívaný přímo ke kreativní tvorbě grafiky (počítačové obrazy, koláže, grafické prvky). Z hlediska přípravy tiskovin jde především o přípravu obrazových podkladů pro pozdější použití v komplexnějším návrhu (obv. v sazbových programech). Lze v něm i přímo vytvářet některé tiskoviny výrazně grafického charakteru (akcidence, obálky knih apod). Rozhodně ale není vhodný pro tvorbu rozsáhlých mnohostránkových a textových návrhů. Vzhledem k tomu že naprostá většina internetové grafiky je rovněž rastrového charakteru má velký význam i při tvorbě webových stran a jako doplněk může posloužit i při tvorbě animací, filmové a 3D grafiky. 3

4 1.2 Základní obsluha programu Pracovní plocha Po prvním spuštění programu uvidíte před sebou základní pracovní rozhraní programu pracovní plochu. Je pravděpodobné, že zde ve škole uvidíte každý trochu jinou pracovní plochu. Photoshop je vysoce profesionální nástroj a prakticky vše lze individuálně nastavit tak, aby vyhovovalo vašemu stylu práce. Photoshop si pamatuje většinu rozložení a nastavení, které bylo použito před posledním vypnutím programu a při dalším spuštění je použije. Pokud se potřebujeme vrátit do nejzákladnějšího nastavení: Většinu odlišností v rozhraní programu (nezobrazené paletky, nabídky a podobně) lze vrátit do základní podoby volbou: menu/okna/pracovní plocha/výchozí pracovní plocha, nebo obnovit polohu palet. Poznámka: Obnovení veškerého nastavení programu (tedy nejenom vzhledu pracovní plochy): ALT + SHIFT + CTRL těsně po spuštění programu viz kapitola Jak vidíte menu okna/pracovní plochy je místo, kde nalezneme většinu voleb týkajících se rozložení pracovní plochy. Lze je zde například ukládat, načítat a nalezneme zde také přednastavené pracovní plochy upravené tak, aby se pomocí nich dalo dobře vykonávat určité činnosti. Zkuste si například zvolit přednastavenou pracovní plochu práce s textem. Vidíte, že se nejen změnily pracovní prvky na ploše programu, ale rovněž v nabídkách menu jsou některé položky barevně zvýrazněné, aby se snadněji vyhledali. Potom se můžeme vrátit zpět k základnímu rozložení již známým způsobem: menu/okna/pracovní plocha/výchozí pracovní plocha. Poznámka: U starších verzí Photoshopu není možnost barevného zvýraznění nabídek v menu a nejsou zde přednastavené pracovní plochy. Jinak jsou ale možnosti a volby podobné. Poznámka2: Nastavení některé pracovní plochy, nebo obnovení výchozí, je možné v novějších verzích programu i rozbalovacím tlačítkem v horní liště programu pod lištou menu vpravo. 4

5 Důležitý typ: Rychlé zobrazení a skrytí některých ovládacích prvků na pracovní ploše (palety, lišta nástrojů, volby nástroje) pro větší prostor při práci: Klávesa TAB. Obnovení: Opět klávesa TAB Paletky <-TAB-> Jde o malá okna zhluknutá standardně u pravého okraje okna programu. Obsahují různé důležité funkce a informace jde o jeden z nejdůležitějších ovládacích prvků programu. Verze CS3 a vyšší používá systém sloupců palet ukotvených ( přicucnutých ) u pravého okraje okna tzv. dok. Pokud tedy pracujete s některou touto verzí, nejprve si vyzkoušejte manipulaci s dokem. Na obrázcích vidíte několik různých zobrazení doku: První je standardní nastavení. Další jsou různá sbalení a rozbalení téhož. Různé podoby doku dosáhneme šipkami v horní části a též tažením za okraje jednotlivých částí. Poznámka: Ve starších verzích Photoshopu byli palety ve výchozí podobě rovněž u pravého okraje, nebyli ale přicucnuty v doku. Na místo doku bylo do jisté míry možno používat zásobník palet (v horní pravé části okna programu), kam šlo umisťovat často používané paletky pro rychlé otevírání. Nicméně pokud je mi známo, zásobník palet většina grafiků příliš nepoužívala. Z této ukotvené polohy v doku lze ale palety odtáhnout myší a dále libovolně myší rozmísťovat po monitoru (nebo monitorech) tažením myši za vršek (horní lištu paletky). 5

6 Poznámka: Při přesunutí palety zpět k pravému okraji se paleta opět přicucne k doku. Tažením za okraje paletek je můžeme zvětšovat či zmenšovat. Většinou jde o sloučené paletky = několik paletek spojených do jedné přepíná se pomocí záložek ( oušek ) nahoře. Lze je ale i vzájemně myší oddělit a seskupovat podle potřeb. Paletky lze zavřít pokud je právě v daný okamžik nepotřebujete zavíracím křížkem v pravém horním rohu (podobně jako jiná počítačová okna). Ani v základním nastavení nejsou zobrazeny všechny. Proto je pochopitelně extrémně důležité umět je otevřít: Otevření (zobrazení) zavřených paletek menu/okna vybrat patřičnou paletku. Některé důležité paletky lze rovněž otevřít klávesovou zkratkou. Paletky lze dále minimalizovat (sbalit) čárkou v pravém horním rohu, vedle zavíracího křížku (u verzí CS3 a vyšších stačí klepnutí na horní lištu palety) a stejným způsobem rozbalit. Přestože je dok poměrně praktický, manipulace s paletami, zavírání, otevírání a přesouvání po ploše je stále běžným způsobem práce. Specialitou je pochopitelně práce na dvou monitorech, kdy mohou být palety umístěné na jednom z nich (obvykle ten horší) a samotný zpracovávaný obraz na druhém. 6

7 Jak vidíte, většinou prvků na pracovní ploše Photoshopu lze manipulovat podle vašich potřeb. Nebojte se uzpůsobovat pracovní plochu vašim potřebám a právě vykonávané práci. Stále mezi žáky vidím jakési bázlivé lpění na výchozím rozložení. Nevěřte tomu, že je nejpraktičtější. U rozsáhlejších projektů budete například potřebovat zvětšenou paletu vrstev, je naprosto zoufalé snažit se propracovávat desítkami vrstev v miniaturní paletce pomocí posuvníku, což můžete posoudit na následujícím obrázku. Někdy je užitečné pracovat pouze s jednou zvětšenou paletkou a všechny ostatní mít zavřené. Rozmístění a nastavení paletek je součástí pracovní plochy. Proto si ho Photoshop pamatuje i po vypnutí (pro další zapnutí) a lze ho rovněž uložit (menu/okna/pracovní plocha/uložit pracovní plochu), pokud chcete mít možnost se k nějakému rozmístění vrátit i po přestavení pracovní plochy. Na paletkách je důležitý nejenom obsah, ale i další ovládací prvky volby v horní části, ikony v dolní a snadno přehlédnutelné tlačítko rozbalovací nabídky paletky, kterou se dostáváme k mnoha pokročilým volbám. 7

8 1.2.3 Panel nástrojů a volby nástroje Panel nástrojů: Podlouhlá lišta ikon s nástroji, podobná jako u jiných grafických programů. Standardně je umístěná vlevo u okraje okna programu, lze jí však přesouvat. Obsahuje především ikony jednotlivých pracovních nástrojů. Ve spodní části se potom vyskytují tlačítka nastavení pracovních barev a režimů zobrazení (celkové zobrazení a rychlá maska). Sloučené nástroje, tj. pod jednou ikonou je skryto několik nástrojů, které se zobrazí při chvilkovém podržení zmáčknuté myši. Poznámka: Na panelu nástrojů se ze skupiny sloučených zobrazuje vždy ikona toho naposledy použitého. Pokud jsme tedy používali štětec a chceme přepnout na tužku, musíme sloučené nástroje rozbalit. A naopak pokud jsme používali tužku, musíme nástroje rozbalit pro přepnutí na štětec. Přepnout na další ze sloučených nástrojů lze také klepnutím s klávesou ALT. Většina nástrojů v Photoshopu má přiřazeno jedno písmeno, které mu slouží jako klávesová zkratka. U sloučených nástrojů, lze obvykle přepínat mezi jednotlivými nástroji opakovaným mačkáním klávesové zkratky spolu s klávesou Shift. U mnoha ikon, tlačítek a dalších položek (nejenom v panelu nástrojů) se po najetí myší (někdy po chvilce čekání) zobrazuje název, někdy i krátká nápověda a často též klávesová zkratka pro aktivaci. 8

9 Novější verze Photoshopu umožňují používat dva režimy zobrazení panelu nástrojů, jednosloupcový a dvousloupcový. Přepínáme miniaturním tlačítkem zcela nahoře (dvojsměrná šipečka). Ve výuce budeme používat obvykle dvousloupcový režim, který je shodný i se staršími verzemi. Podobně jako palety, je panel nástrojů rovněž ve výchozí podobě přicucnutý k okraji plochy, lze ale stejně tak jako palety odtáhnout myší na libovolné místo. Panel nástrojů se spolu s paletami a volbami nástroje skryje (a opětovně zobrazí) použitím klávesy TAB. Má však i vlastní položku nástroje v menu/okna kde lze zobrazit (skrýt) zcela samostatně. Volby nástroje: Ke každému zapnutému nástroji se v horní části programu (pod lištou nabídek menu) zobrazí volby nástroje tj. nastavení příslušející k danému nástroji. Pokud vám některý nástroj nepracuje tak jak jste zvyklí, zkontrolujte tyto volby. Odlišné nastavení bývá často zdrojem nečekaného chování. (U některých nástrojů obsahuje panel voleb dokonce přímo tlačítko vymazat předvolby.) Panel voleb nástroje lze (jako vše) rovněž přesouvat po pracovní ploše. Většina grafiků ho ale má ve výchozím nastavení nahoře. Podobně jako panel nástrojů má rovněž vlastní položku Volby v menu/okna kde lze zobrazit (skrýt). Některé volby nástrojů jsou (často praktičtěji) dostupné při práci s nástrojem v kontextovém menu (pravá myš), přímo u špičky nástroje. Na některá nastavení nástrojů lze použít rovněž klávesové zkratky Ostatní ovládací prvky Menu: Běžné menu v záhlaví okna programu v novějších verzích programu lze i toto menu do jisté míry individuálně nastavovat (menu/úpravy/nabídky). U položek menu jsou zobrazeny i jejich klávesové zkratky pokud existují. Klávesové zkratky: Jsou nástrojem profesionálů, kteří se nechtějí ujezdit myší, případně pracují v nastavení obrazu přes celou obrazovku se skrytými ovládacími prvky. Bohužel v některých verzích Photoshopu spolu s českou klávesnicí, může být s některými klávesovými zkratkami problém. Mezi velice důležité pro obsluhu patří klávesy CTRL, ALT, SHIFT (na levé straně klávesnice obvykle fungují správně i ty na pravé, jen ALT se může lišit). Tyto klávesy budeme při používání programu používat v mnoha souvislostech a prakticky neustále. 9

10 Když v Photoshopu něco zkouším (což je prakticky pořád dosud jsem všechny možnosti programu rozhodně neprozkoumal ), mám zásadu: Něco udělám a potom zkusím totéž s klávesami ALT, CTRL, SHIFT. Obvykle je něco trochu jinak. Pokud něco dělají všechny tyto klávesy, můžete zkusit i zda něco dělají i jejich různé kombinace. Kontextové menu: Pravé tlačítko myši v různých situacích a nad různými objekty (jak v obraze, tak v ovládacích prvcích) zobrazí se aktuální volby. Dialogová okna: Okna, která se otevřou při spuštění nějaké funkce, filtru a podobně a obsahují její nastavení. Jejich některé typické vlastnosti dialogových oken si ukážeme na okně nastavení zprávy barev v kapitole Nastavení programu 1. Základní nastavení programu a jeho chování: Menu úpravy několik položek dole (mírně se liší podle verze programu). A. Předvolby základ nastavení programu. Předvolby jsou uspořádány jako za sebou jdoucí sled karet, můžete k nim z menu přistupovat přímo (v nabídce menu), nebo otevřít jednu (obvykle volbu všeobecné = CRTL+K) a přepínat na další pomocí nabídky v dialogovém okně, tlačítkem předchozí/další nebo klávesou CTRL + číslo. B. Klávesové zkratky: lze nastavit vlastní klávesové zkratky a to i několik sad pro různé potřeby. Lze rovněž uložit a vytisknout jejich seznam. C. Nabídky: Nastavení položek a přizpůsobení menu. 2. Tvrdé vymazání předvoleb: Vymazání všech předvoleb a nastavení do výchozího stavu (odpovídá stavu po instalaci): Těsně (hodně těsně) po spuštění stiskněte zároveň klávesy Shift, Ctrl, Alt. Objeví se okno vymazat předvolby. Potvrďte OK. (Nebo několik oken, různé podle verze Photoshopu a změněných nastavení.) V případě nouze lze řešit obnovení rozhraní programu, nebo dokonce nefunkčnost programu i vymazáním předvoleb ve složce programu: C:\Documents and Settings\Uživatel\Data aplikací\adobe\photoshop (poznámka složka se může lišit podle operačního systému a verze Photoshopu). 3. Nastavení pracovní plochy: Menu okna/pracovní plochy viz kapitola

11 1.2.6 Nastavení správy barev Kontrola nastavení správy barev by měla být první činností grafika při spuštění nově nainstalovaného, obnoveného, nebo cizího Photoshopu. Správa barev (CMS = color managament systém) je zjednodušeně systém, který se v polygrafii stará o to, aby se barvy tak jak je navrhl, nebo odsouhlasil grafik a zákazník (například na monitoru, nebo na kontrolním předběžném tisku), dostali beze změn na papír. Tento systém se prolíná celou výrobou od skeneru a fotoaparátu, přes počítač, programy, monitor až k tiskovému stroji. Optimálně funguje s použitím kvalitních a správně seřízených (kalibrovaných) zařízení, v domácích podmínkách tedy nikdy není zcela ideální. Pochopení systému vyžaduje určité teoretické znalosti v této fázi se zaměříme pouze na jednoduché základní nastavení v programu Photoshop a nebudeme nijak zabíhat do podrobností. Podobně jako u rozložení pracovní plochy si Photoshop pamatuje poslední nastavení barev. Není tedy nutné vždy znovu nastavovat. Pokud používáte více nastavení pro různé účely, lze si rovněž nastavení ukládat. Jdeme do menu/úpravy/nastavení barev (klávesová zkratka SHIFT+CTRL+K). Horní políčko je základní přednastavení což je typické pro mnoho dialogových oken programu. Volba základního přednastavení změní celé nastavení zbytku okna. Pro naše účely zvolíme: Univerzální Evropské, které bude pro výukové účely postačovat. Toto nastavení vyhovuje běžným domácím potřebám a je často vhodné i pro profesionální návrh určený k elektronickému publikování. Pro profesionální návrh tiskovin je vhodnější nastavení: Prepressové Evropské, určené pro práci s grafikou pro tisk. S tímto nastavením budete pravděpodobně pracovat ve většině grafických studií. Pro některé účely může být vhodné i zcela odlišné (vlastní) nastavení pomocí níže umístěných detailních voleb (často jde ovšem jenom o drobné změny vůči základnímu nastavení). Poznámka: V rámci sady Creative Suite je rovněž možné nastavit správu barev celkově pro všechny nainstalované programy v prohlížeči Bridge: menu/úpravy/nastavení barev Creative Suite. To je pro grafika pracujícího na návrhu zároveň v několika programech pochopitelně velice užitečné Dialogová okna Dialogová okna jsou okna různých voleb, funkcí a nabídek. Na rozdíl od paletek nemohou být otevřená stále. Při otevřeném dialogovém okně obvykle nelze s obrazem jinak pracovat. Poznámka: Obvykle lze ale zvětšovat a zmenšovat zobrazení obrazu pomocí klávesových zkratek CTRL+ a CTRL-, nebo posouvat zobrazený obraz myší se stisknutou klávesou 11

12 mezerník, což je (oboje) často nesmírně důležité pro posouzení výsledku dané funkce nebo operace. Poznámka2: Poněkud specifická jsou dialogová okna některých filtrů (menu/filtr), která se chovají prakticky jako program v programu. K těmto oknům se dostaneme v patřičných kapitolách. V dialogovém okně nastavení barev si povšimneme několika prvků, které se často nachází i v jiných dialogových oknech Photoshopu: 1. Nejhornější pole bývá základní přednastavení jehož volba změní celé nastavení zbytku okna. 2. Spodnější volby umožňují přesnější nastavení. Jakmile je použijete, nejhornější pole (základní přednastavení) se obvykle změní na Jiné nebo Vlastní což značí, že jste se nastavení změnili. K některému přednastavení se lze vrátit jeho opětovnou volbou. 3. Tlačítko rozšířených voleb se vyskytuje v některých dialogových oknech (někde jako jedno tlačítko, jinde jako přepínač např. základní rozšířené) a přidává další možnosti nastavení obvykle ve spodní části okna. Některá dialogová okna mohou mít ale i záložky obsahující různá nastavení, ikonky různých funkcí a podobně. Důležitá rada čtěte a prohlédněte si obsah okna (a vůbec všeho v Photoshopu)! Existují lidé, kteří deset let používají nějakou funkci a dosud neobjevili všechny její možnosti. Pokud máte čas zkuste kliknout na všechno, co vypadá aspoň trochu jako ovládací prvek (tlačítko, přepínač, rozbalovací nabídka apod.). Občas budete překvapeni. 4. Tlačítko náhledu zaškrtnuté zobrazuje obraz po změně (jakoby po potvrzení), nezaškrtnuté před změnou. Velice často se používá vypínání a zapínání náhledu při některých úpravách pro kontrolu obrazu před a po úpravě. Poznámka: V oblasti grafiky poměrně často váháte, zda je daná úprava přesně to pravé ořechové pro vylepšení vzhledu vašeho obrázku. Z tohoto pohledu je tlačítko náhledu velice užitečné a důležité. Poznámka2: často se v tomto okamžiku používá již zmíněných klávesových zkratek CTRL+ a CTRL-, a posouvání pomocí mezerníku viz výše. 5. Potvrzení nebo zrušení změn (lze použít i kláves): OK (ENTER) a zrušit (ESCAPE). 6. Tlačítko zrušit zavírá okno bez provedení změn. Při zmačknutí ALT se však mění na obnovit, které vrací okno do původního stavu bez zavření ( resetuje okno). Pokud se v nastaveních ztratíte je resetování použitím tlačítka obnovit mnohem rychlejší než zavřít a znovu otevřít okno. Nápověda dole zobrazující u některých dialogových oken stručný popis položky, na kterou ukazuje myš. 12

13 Tlačítka uložit a načíst umožňují v některých oknech ukládat jejich nastavení a opětovně je používat Získání a otevření obrazu Podkladové obrazy pro tvorbu tiskoviny obvykle dodává zákazník dnes nejčastěji v elektronické formě na CD, DVD, nebo přes internet. Hmotné podklady (tj. na papíře ) je nutné oskenovat nebo ofotografovat. Kvalita podkladů významně ovlivňuje výslednou kvalitu tiskoviny. Některé vady obrazu odstranit nelze, nebo je to extrémně pracné. S touto skutečností by měl být zákazník obeznámen. Někdy si musí část podkladů opatřit grafik sám. Mnoho grafických pracovišť disponuje sadami nakoupených ilustračních obrazů, nebo je jednotlivě dokupuje v případě potřeby. Grafická pracoviště mohou disponovat vlastním fotoaparátem, případně celím fotografickým atelierem. Stažení a použití obrázků z internetu je (bez souhlasu autora) obvykle nelegální. Přesto se k němu některá pracoviště občas uchylují. Lze použít některý z vyhledavačů obrázků (např. na nebo Zásady práce se soubory: Zálohování je nezbytným návykem grafika. Při úpravách může být obraz poškozen, některé úpravy obrazu zasahují do obrazu nevratně (jsou tzv. destruktivní). Ideálním postupem je zálohování původních souborů do samostatné složky ještě před započetím práce a používání pouze jejich kopií. Dbejte rovněž na smysluplné pojmenování všech souborů a složek výrazně vám usnadní práci v okamžiku, kdy začnete pracovat s větším množstvím souborů a v kolektivu. Ukládání během práce je dalším užitečným návykem. I sebelepší počítač může zkolabovat a je opravdu nepříjemné přijít o hodinu či více práce (věřte mi, často je nepříjemné přijít i o deset minut). Při práci s Photoshopem využijete klasické ukládání (menu soubor/uložit, klávesová zkratka CTRL + S), i různé další způsoby: Uložit jako, příkaz duplikovat (a následné uložení kopie) a podobně. Těmto způsobům se budeme podrobně věnovat později. Otevření existujícího souboru: Obrázek se dá v Photoshopu otevřít několika způsoby, v podstatě shodnými s běžnými metodami otevírání souborů v operačním systému. Můžeme použít nejklasičtější cestu přes menu soubor/otevřít (Ctrl + O). Pokud jste s daným obrázkem před nedávnem pracovali, můžete použít menu soubor/otevřít poslední. Počet zapamatovaných posledních obrázků je standardně deset, lze však nastavit v předvolbách. Dále můžeme obrázek přetáhnout myší na plochu spuštěného Photoshopu. 13

14 Přetažením souboru na ikonu Photoshopu (pokud jí máme na pracovní ploše). U souboru (nad jeho ikonou) můžeme použít kontextovou nabídku (pravou myš) a volbu otevřít v. Asociované soubory (přiřazené Photoshopu v operačním systému) se v něm otevřou automaticky při dvojkliku na ikonu souboru. Nezapomeňte, že lze otevírat najednou více souborů jejich vybráním s klávesou CTRL nebo SHIFT. Nativním (vlastním) formátem programu Photoshop je formát PSD. Dále lze v Photoshopu otevírat a ukládat prakticky všechny běžné rastrové formáty souborů. Otevření nového obrazu: Menu/soubor/nový (CTRL N). Nahoře zadáme název. Není nutné vyplňovat, Photoshop se na název zeptá při prvním ukládání. Přednastavení = základní nastavení nového souboru. Zvolíme buďto přednastavený dokument z rozbalovací nabídky nebo ve volbách níže zadáme vlastní údaje. Novější verze programu poskytují stále více možností voleb přednastavení. Některé tyto možnosti ale nejsou dostupné v starších verzích programu. Přednastavení schránka : Zkopírujeme-li cokoli odkudkoli do schránky Windows, a následně otevřeme nový soubor v Photoshopu bude automaticky nastaven tento režim přednastavení vlastnosti (velikost, barevný režim) podle obsahu stránky. Obecně nedoporučuji používat systémovou schránku k přenosu grafických dat mezi programy někdy ale není jiná cesta, nebo má prostě rychlost přednost před zaručenou kvalitou. Přednastavení podle otevřeného souboru: Pokud máme již předem otevřený jiný soubor, Photoshop nám ve spodní části rozbalovací nabídky umožní nastavit nový soubor podle otevřeného (nebo i několika otevřených). 14

15 Přednastavení standardních velikostí: Umožňuje nastavit obraz standardních velikostí. Při těchto nastaveních je navíc aktivní i volba Velikost umístěná v okně níže. Například přednastavení Mezinárodní papír nám umožní ve volbě Velikost vybrat některý z obvyklých formátů papíru. Vlastní nastavení = podle svých potřeb můžeme parametry otevíraného souboru nastavit níže. Zde je pochopitelně důležitý rozměr obrazu. V začátcích práce s programem budeme obvykle zadávat rozměr v pixelech (obrazových bodech) a nebudeme si všímat nastavení rozlišení. Později se k této problematice podrobně vrátíme. Dále si budeme všímat pouze voleb: Režim barvy budeme používat RGB 8bitový a obsah pozadí - budeme používat obvykle bílý, nebo průhledný. Podrobně se budeme volbami nastavení obrazu zabývat později. Pokud často používáte nějaké nastavení obrazu je možné si toto nastavení uložit. Nastavení se potom stane součástí rozbalovací nabídky přednastavení Stručný přehled manipulace se otevřeným obrazem Pro ukázku práce si otevřeme skupinu libovolných souborů (přibližně čtyři). Uspořádání obrazů: 1. Jednotlivá okna obrazů na ploše Photoshopu. Používá se výhodně v situaci, kdy pracujete s několika obrazy, různě je kombinujeme, vytváříme fotomontáže, nebo všechny upravujeme stejným způsobem a podobně. 2. Jedno okno (obraz) maximalizované přes celou plochu. Je vhodné pro detailní práci s jedním obrazem. 15

16 Mezi těmito režimy přepínáme nejčastěji tlačítky pro maximalizaci a minimalizaci v pravém horním rohu okna obrazu. U maximalizovaného obrazu se tato tlačítka nachází v levém horním rohu programu, pod tlačítky ovládajícími okno celého programu (první obrázek). U zobrazení v oknech jsou odpovídající tlačítka v rohu okna (druhý obrázek). V režimu zobrazení s okny pracujeme vždy s aktivním obrazem, který má zvýrazněné okno. Aktivaci určitého obrazu provedeme klepnutím myší do obrazu (nebo na jeho horní lištu). V celoobrazovkovém režimu přepínáme obrazy pomocí nabídky: menu/okna kde jsou dole vypsány všechny otevřené obrazy. Práce s oknem obrazu: Zvětšování a zmenšování okna obrazu tažením za okraje, nebo rohy. Všimněte si, že za normálních okolností je velikost obrazu a velikost okna oddělená, tj. zvětšování okna neznamená zvětšování obrazu. Přesouvání okna myší za horní lištu. Větší plocha pro práci: Menu zobrazit/režimy zobrazení tři typy režimů postupně ubírající nástrojových nabídek a zvětšující plochu pro samotný obraz. U novějších verzí Photoshopu jde o čtyři režimy je zde zahrnuto ještě přepínání mezi režimy oken a celé plochy pro jeden obraz. Stejné režimy lze zapínat z panelu nástrojů ikony v druhém řádku od spodu. U novějších verzí jde o jedinou ikonu zcela vespod. Prostým klepnutím přepneme na následující režim, chvilkovým podržením myši rozbalíme nabídku režimů. 16

17 K přepínání lze použít i klávesu F (režimy se přepínají opět dokola). Použití vhodného režimu zobrazení lze kombinovat se skrytím všech zbývajících ovládacích prvků klávesou TAB. Můžeme tak získat například celou plochu monitoru pro jeden obraz bez jakýchkoli rušivých prvků. Užitečné především pokud si pamatujete klávesové zkratky a jste schopni pracovat bez ovládacích prvků (což je mimochodem nejen efektivní, ale také zatraceně efektní), nebo například pro prezentaci návrhu. Zvětšování (zmenšování) obrazu: Klávesy: CTRL + = zvětšení, CTRL - = zmenšení, CTRL 0 (nula) = zobrazení přizpůsobené obrazovce. Funguje i při otevřeném dialogovém okně nějaké funkce nebo při práci s libovolným nástrojem. Jiné metody: Procenta dole v liště obrazu (přepsáním), přes paletu navigátor (posuvník dole, nebo hodnota procent dole), náhled v paletě navigátor (s klávesou CTRL označíme v náhledu oblast, kterou chceme zobrazit), nástroj lupa (normálně zvětšuje, s ALT zmenšuje, možno též použít nastavení a tlačítka v horní liště), menu-zobrazení (zvětšit, zmenšit atd.), kolečkem myši (je-li zaškrtnuto v nastavení). Všimněte si, že zvětšování obrazu za běžných okolností nezvětšuje okno. Zde však lze v předvolbách (menu úpravy/předvolby/všeobecné) nastavit jiné chování: Přestože je ve volbě napsáno pouze zvětšení, přizpůsobuje se okno i při zmenšení. Pro lupu je volba přizpůsobit okna rovněž v horní liště jako zaškrtávací políčko. Pohyb po zvětšeném obraze: 17

18 Klávesa mezerník, mění dočasně kurzor na ručičku obraz lze posouvat. Funguje opět při většině příležitostí, kdy jiné nástroje ne. Jiné možnosti: Posuvníky na stranách okna, nástroj ručička (vedle lupy), v paletce navigátor (tažením červeného obdélníku, který vyznačuje zobrazený náhled). Klávesy mezi klasickou a numerickou klávesnicí: Page up = o obrazovku nahoru, Page Down = o obrazovku dolů, CTRL + Page up = o obrazovku doleva, CTRL + Page Down = o obrazovku doprava, Home = levý horní roh, End = pravý dolní roh Nápověda, Bridge a další Nápověda: Nápověda se spouští přes menu/nápověda. Základní je položka: Nápověda Photoshopu (lze ale použít i přímý přechod do jednotlivých kapitol v rozbalené nabídce dole). Jinou možností je klávesa F1. Nápověda je poměrně kvalitně zpracovaná a je propojená s nápovědou dalších aplikací Adobe. Nestyďte se používat nápovědu u žádného programu dělají to všichni a podle mne ti nejlepší nejčastěji. Jakmile mi někdo řekne nápovědu nepoužívám pomyslím si: To je člověk, který víc už umět nechce a nikdy nebude používat program naplno. Bridge: Součástí sady Adobe Creative Suite je prohlížeč a správce grafických souborů Bridge úzce integrovaný se všemi programy. Tento program doznal v posledních verzí množství změn a pomalu se z něj stává dobrý pomocník grafika. Spuštění Bridge v Photoshopu: Malá ikona složky s lupou v horní liště programu. Menu/soubor/procházet (CTRL + ALT + O). Menu/soubor/zavřít a přejít do Bridge. 18

19 Bridge je ovšem možné spustit i zcela běžně jako samostatný program, například přes tlačítko start v operačním systému. Často je užitečné nalezení právě používaného obrazu v prohlížeči: V dolní liště okna otevřeného obrázku je trojúhelníková šipka, po zmačknutí se rozbalí nabídka, volbou najít v Bridge se otevře prohlížeč ve složce aktivního obrázku. Rozšiřování možností Photoshopu: Jednou z hlavních možností jsou zásuvné moduly (plug-in), což jsou zjednodušeně malé prográmky připojitelné k Photoshopu. Po instalaci se objeví v nabídce menu filtry (úplně dole). Některé jsou velice užitečné (často pokud se specializujete na určitý typ práce), jiné méně. Lze najít (například na internetu) plug-iny zdarma, jiné jsou komerční (tj. placené). Dále lze používat: Soubory stop štětců ( brushe ), soubory akcí (automatizované postupy), soubory vektorových tvarů atd. Spoustu těchto prvků naleznete opět na internetu, můžete je ovšem i sami definovat, přenášet mezi počítači a podobně. 19

20 1.3 Základní principy práce Prakticky vše lze v Photoshopu udělat několika způsoby, encyklopedický výčet různých způsobů práce naprosto přesahuje možnosti těchto skript. Prakticky vše lze nastavit podle vašich potřeb. Každý grafik si postupem času vyhledá postupy, které mu nejvíce vyhovují a které nejčastěji používá. Následující nástroje a postupy patří k těm nejjednodušším a nejzákladnějším. Všechny však mají mnohonásobně širší využití než by se mohlo zdát, díky obvykle rozsáhlým možnostem nastavení, kterým se budeme většinou zabývat později. Protože v rámci našich omezených hodin není možné zvládnout všechny možné postupy práce s programem, nebudou naše hodiny obsahovat velké množství zdlouhavých praktických postupů. Spíše se budeme soustředit na dokonalou orientaci v programu a pochopení logiky práce s ním. Věřte mi Photoshop je třeba chápat nelze s ním jen umět. Pokud budete logiku programu chápat, vcelku bez problému si následně osvojíte libovolný postup, nebo vymyslíte vlastní. Pokud logiku programu nepochopíte, zůstanete u tupého opakování nacvičených postupů. Photoshop je jednoduchý. Jen se nesmíte vyděsit mnoha možností. Prakticky vše je pohyblivé, aktivní a velice intuitivní Naučte se v něm plavat (tak nějak přirozeně a bez přemýšlení), nechte si ho zalézt pod kůži a i s několika základními prostředky (tj. velice brzy), zvládnete cokoli. 20

21 1.3.1 ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1 Tuto kapitolku prozkoumejte pokud vám v několika následujících (ale klidně i později) něco nepůjde (především při zkoušení doma). Pokusil jsem se zde shrnout některé nejběžnější problémy. Všechny postupy Něco nefunguje jsou zásadní. Tyto problémy jsou totiž typické i pro zkušené uživatele, kteří něco zapomenou či přehlédnou a rozhodně nejde jen o začátečnické omyly. V prvních kapitolách budeme hojně používat nástroj štětec proto jsem se zaměřil právě na něj (stejné problémy jsou ale typické i pro podobné nástroje) a na základní nastavení souboru. Další oblíbené problémy, které mohou při práci nastat (u pokročilejších postupů), naleznete v dalších podobných kapitolách dále v textu. NĚCO NEFUNGUJE - štětec a štětec historie: Žáci si velice rádi pletou klasický štětec a štětec historie! Prakticky vždy budeme pracovat s klasickým štětcem, štětec historie v podstatě maže část kresby do nějakého předchozího stavu. Klasický štětec je ten, který je sloučen s tužkou (a nahrazením barvy) a má prostou a jasnou ikonu štětce! Štětec historie má odlišnou ikonu a je sloučen s uměleckým štětcem historie. NĚCO NEFUNGUJE malování štětcem stejnou barvou jakou má pozadí Pokud malujete například bílou barvou do bílého obrázku, pochopitelně není nic vidět. Nastavení malovacích barev projdeme později, zatím nám stačí, že černou barvu nastavíme stisknutím klávesy D. NĚCO NEFUNGUJE - obnovení nástrojů: Pokud se štětec chová divně tj. nemaluje, nebo maluje divné tvary a patvary, divné barvy apod. použijeme obnovení nástroje ve volbách nástroje (nahoře), rozbalovací nabídka přednastavené nástroje a potom další rozbalovací nabídka Viz obrázek. 21

22 Tím obnovíte výchozí, standardní nastavení nástroje. Stejným způsobem se obnovují i ostatní nástroje! Lze rovněž obnovit všechny nástroje najednou volbou Obnovit všechny nástroje. NĚCO NEFUNGUJE barevnost souboru: zkuste zkontrolovat nastavení barevnosti souboru. V horní liště okna souboru musí být (pro oba naše zkušební obrázky a většinu obrázků, které budeme používat později) zobrazeno, že obrázek používá barvy RGB v osmi bitech na kanál (RGB/8). Informace může být doplněna hvězdičkou nebo křížkem, a může zde být i informace o režimu náhledu (další zkratka RGB nebo CMYK). Nic z toho nám zatím nevadí. V pořádku: Špatně například: 22

23 Vcelku nám nevadí režim CMYK, a ve většině případů ani Lab, ale pro jistotu je budeme pokládat za rovněž špatné. Takže stručně: první zkratka musí být RGB/8. Pokud není, volíme: menu obraz/režim/rgb barva. Je doufám pochopitelné, že každý z režimů barev má své opodstatnění a použití. Některé z nich budeme používat později. RGB barva je však nejstandardnější režim barevného digitálního obrázku. NĚCO NEFUNGUJE velikost souboru: a barvy jsou správně, ověřte si velikost aktuálního souboru. S klávesou ALT zmačkněte myš nad políčkem informací v dolní liště obrázku (ve starších verzích okna celého programu). Zobrazí se rozměry obrazu. Pro naše experimenty bychom měli používat obrázky s rozměry od 200 x 200 do x obrazových bodů (pixelů), či v některých případech zadanou velikost. Při menších či větších mohou být nějaké problémy. V našich postupech obvykle vyřešíte tak, že si otevřete nový, nebo jiný soubor, který je větší či menší. Pokud bychom pracovali s rozpracovanou grafikou, kterou musíme použít, museli bychom změnit velikost obrazu menu/obraz/velikost obrazu (možno též pravou myší nad záhlavím okna). Změny velikosti obrazu (tzv. převzorkování) jsou ale vždycky ošemetné (později se jim budeme věnovat podrobněji). NĚCO NEFUNGUJE nechtěně zapnuté funkce a výběr: a máte správně nastavený soubor a obnovené nástroje zkuste: 23

24 Klávesu ESCAPE ruší různé transformace, zavírá dialogová okna, při nichž nelze jinak pracovat. Klávesovou zkratku CTRL + D ruší výběr, který omezuje pracovní oblast pouze na část obrazu. NĚCO NEFUNGUJE a už to fakt jinak nejde a všechno je správně, nezbývá než zkusit vypnout Photoshop a při novém startu vymazat předvolby. Vymazání všech předvoleb a nastavení do výchozího stavu (odpovídá stavu po instalaci): Těsně (hodně těsně) po spuštění stiskněte zároveň klávesy Shift, Ctrl, Alt. Objeví se okno vymazat předvolby. Potvrďte OK. (Nebo několik oken, různé podle verze Photoshopu a změněných nastavení.) 24

25 1.3.2 Základní postupy Pro ukázky v prvních kapitolkách (barvy, štětec, guma, historie) budeme používat dva obrazy. Jeden libovolný existující (např. fotografii) a druhý nový: s rozměry cca 500 x 500 obrazových bodů (= pixelů), v barevném režimu RGB, 8bitů a s bílým pozadím. Naše, standardní nastavení pokusného souboru je na dalším obrázku: Pozor především na velikost souboru (šířka, výška)! Je nastavena v obrazových bodech!!! Pozor rovněž na nastavení režimu barvy: RGB barva 8bitová!!! U obrázků s obsahem doporučuji použít obrazy JPEG (koncovka JPG, JPEG). Štětec: Pro vyzkoušení barev hned v následující kapitole budeme používat štětec (klávesa B, v liště nástrojů sloučený s tužkou a nahrazením barev). Pokud štětec nějak nefunguje zkuste vyzkoušet postupy v kapitole ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1. Vyčištění obrazu: V průběhu našeho začátečnického patlání a experimentování budeme samozřejmě potřebovat občas obraz vyčistit (= vyplnit jednotnou barvou). To lze udělat několika způsoby. Můžeme například použít funkci: menu úpravy/vyplnit (SHIFT + F5 nebo SHIFT + Backspace). 25

26 Backspace neboli návrat vozíku neboli zpětná šipka zkrátka klávesa s doleva směřující šipkou nad klávesou Enter. Tento postup prostě vyplní plochu obrazu zadanou barvou. Pro naše jednoduché vyčištění obrázku budeme používat obvykle barvu bílou, režim normální, krytí 100%. Jakmile se naučíme nastavit barvu popředí a pozadí, začneme používat rychlejší vyplnění s klávesou Backspace či Delete. CTRL + Backspace (nebo CTRL + Delete) vyplní obraz barvou pozadí. ALT + Backspace (nebo ALT + Delete)vyplní obraz barvou popředí. Později až se naučíme používat výběry, zjistíme, že při aktivním výběru se při obou postupech vyplňuje pouze výběr a při používání vrstev pouze v aktivní vrstvě. Navíc lze obě zkratky doplnit ještě klávesou SHIFT pro vyplnění pouze neprůhledných oblastí vrstvy. To nás ovšem v prvních kapitolkách nemusí zajímat. Funkce zpět: Při vracení provedených operací se Photoshop liší od většiny běžných programů. Klávesová kombinace CTRL + Z vrací pouze o jednu operaci, další zmáčknutí tuto operaci obnoví (jde tedy o skok o jednu dozadu, o jednu dopředu, stále dokola ). Skutečné zpět provádí klávesová kombinace CTRL + ALT + Z, skutečné vpřed klávesová kombinace CTRL + SHIFT + Z. Tyto klávesové zkratky odpovídají rovněž volbám menu úpravy tři volby zcela nahoře. Poměrně brzy se naučíme používat rovněž paletku historie, která umožňuje podstatně komfortnější vracení, nicméně tyto klávesové zkratky budeme poměrně často dále používat. 26

27 1.3.3 Nastavení pracovních barev Při zkoušení barev použijte soubory a postupy z minulé kapitoly. Photoshop má v jednom okamžiku nastavené dvě pracovní barvy (které používá při kreslení i u jiných operací). barvu popředí = ta, kterou budete aktuálně malovat, vyplňovat atd. barvu pozadí = uplatňuje se například při vyplňování mazaných oblastí, tvorbě přechodů a u některých pokročilejších funkcí). Stav nastavení těchto barev vidíme v panelu nástrojů (spíše dole, dva překrývající se čtverce). Základní nastavení barev je černá jako popředí, bílá jako pozadí. Barvu popředí a pozadí lze snadno přepínat = zaměnit klávesou X, nebo kliknutí na prohazovací šipku (viz obrázek). Barvu lze nastavit klepnutím na čtvereček barvy a výběrem barvy v dialogovém okně výběr barvy (viz obrázek). Rychlejší však často je volba barvy v paletce barvy. Někdy se používá rovněž kapátko. Zpět na základní barvy (černou a bílou) přepneme klávesou D, nebo kliknutím na ikonu výchozí barvy (viz obrázek). Černá a bílá barva jsou při pokročilejší práci s Photoshopem poměrně hojně používané především při maskování. Často tedy použijete i klávesové zkratky D a X. Dialogové okno nastavení barvy: Je zřejmě nejběžněji používaným způsobem nastavování barev. Otevřeme ho poklepáním na čtvereček barvy pozadí, nebo popředí, otevírá se rovněž u speciálních natavení barev v různých situacích (editace přechodů, vrstvy výplně barvou a podobně). Prozatím se ale spokojíme se základními možnostmi: Ve spektru (pruhu přibližně uprostřed = volba oblasti barev) vybereme základní oblast, v níž barvu hledáme a ve velkém prostoru vlevo zcela konkrétní barvu. 27

28 Pokud vyjedeme kurzorem mimo plochu okna, změní se kurzor na kapátko. Tímto způsobem můžeme zvolit některou barvu z obrázku. Na následujícím obrázku je okno výběru barev zobrazeno s kompletním popisem: Poznámka 1: Uspořádání barev v okně je řízeno podle zaškrtávacího políčka u číselných hodnot barev. Může tedy vypadat i například takto (řazeno podle souřadnice a prostoru Lab): My budeme používat především základní uspořádání barev podle odstínu H (= hue). Poznámka 2: Skoro nikdo to na PC nepoužívá (na Mac občas ano), ale aby vás nepřekvapilo v nastavení (menu úpravy/předvolby/všeobecné zcela nahoře) lze změnit výběr barvy na základní systémový. Ten vypadá ve Windows takto: 28

29 Základní nastavení vrátíte opět v přednastavení volbou Adobe. Paletka barvy: V principu lze barvu vybrat nejjednodušeji klepnutím na barevné spektrum dole. Spektrum má několik režimů zobrazení (různé systémy barev), které měníme klepáním na spektrum s klávesou SHIFT. Dále lze barvu upravovat posuvníky. Lze rovněž použít několik typů posuvníků přepínají se v rozbalovací nabídce palety. Rozbalovací nabídka palety ( šipčička v horní části paletky tuto nabídku mají skoro všechny paletky) zde naleznete většinu voleb pro danou paletu (režim posuvníků, režim spektra atd.). Výhodou paletky je že na rozdíl od dialogového okna Nastavení barev které musíme otevírat a zavírat, může být neustále otevřená na pracovní ploše, barvu tedy můžeme vybírat plynule při práci. Nástroj kapátko Ikona nad lupou, klávesa I slouží k výběru barev z obrazu velice užitečné. Lze vybrat barvu i z jiného otevřeného obrazu. Barvu kapátkem lze vybrat v principu odkudkoli kapátko je sice zdánlivě aktivní jen nad Photoshopem, ale pokud zmáčknete myš a se zmáčknutou vyjedete mimo prostor Photoshopu, můžete nabírat barvu všude. (Z plochy, z programů atd.) Kapátko je automaticky aktivní rovněž v okamžiku, kdy je otevřené dialogové okno výběru barev. Lze tedy i v této situaci vybírat barvu klepnutím do některého místa obrázku. Obvykle nastavujeme kapátkem barvu popředí, tedy tu kterou právě malujeme. Pokud bychom ale chtěli nastavit barvu pozadí, zmáčkneme při výběru barvy klávesu ALT. 29

30 Přepínání na kapátko u pracovních jiných nástrojů, především u kreslících, je užitečné pokud chceme rychle zvolit novou barvu z obrázku, aniž bychom vypínali pracovní nástroj. Použijeme opět klávesu ALT, která přepne nástroj dočasně na kapátko a po puštění se vrátí k původnímu nástroji. Funguje u štětce, tužky, přechodu, výplně barvou (možná i jinde tohle je co vím určitě ). Nástroj kapátko má v horním nastavení jednu jednoduchou volbu rozměr vzorku, odkud nabírá barvu a zprůměruje ji. To je velice užitečné, pokud vybíráte například barvu z plochy digitální fotografie, která není obvykle zcela jednotná (obsahuje spíše směsici podobně zbarvených pixelů). Poměrně často se používá nastavení 3 x 3 pixely. Nastavení nástroje kapátko ovlivňuje (což je trochu zvláštní), chování nabírání barvy VŠUDE kde je nějaká taková volba k dispozici. Jiné metody nastavení barev: Paleta vzorník užitečná pro práci s jednotnými barvami umožňuje určitou barvu uložit a dále používat. Používání této velice užitečné palety si necháme na později. U některých nástrojů též v horní liště Photoshopu, u některých funkcí v dialogovém okně a podobně. Čísla barev: V počítačové grafice je každá barva vyjádřená číslem (respektive několika čísly). S těmito čísly se setkáme v okamžiku, kdy budeme potřebovat nějakou konkrétní barvu číslo je pochopitelně jednoznačnější vyjádření barvy než jakýkoli slovní popis typu taková tmavší žlutá. Číselné nastavení barev vidíme vedle posuvníků v paletce barvy, několik možností číselného nastavení barev je rovněž v dialogovém okně pro nastavení barev. Číselné vyjádření barvy, nad kterou se nachází kurzor v obrázku lze sledovat v paletce informace. Principem nastavení barev číselně, se ale v této chvíli ještě nebudeme zabývat. 30

31 To nejdůležitější (a nejjednodušší) o nastavení barvy Neboť všechno si nikdo na začátku nepamatuje: 1. Barvu popředí a pozadí nastavíme klepnutím na její čtverec v liště nástrojů. 2. Barvu popředí a pozadí přehodíme stisknutím X nebo šipkovitou ikonou u čtverců barev. 3. Barvu z obrázku nastavíme jako popředí použitím nástroje kapátko (klávesa I). 4. Pokud něco nefunguje, projděte kapitolu: ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1. To by nám pro začátek mohlo stačit. Čím déle ale budeme dělat, tím častěji budete používat i další možnosti 31

32 1.3.4 Štětec Opět: Pro ukázky si otevřeme dva obrazy. Jeden existující (např. fotografii) a druhý nový: s rozměry cca 500 x 500 obrazových bodů (= pixelů), v barevném režimu RGB a s bílým pozadím. Základní jednoduchý nástroj pro malování, jaký nalezneme ve většině i těch nejjednodušších grafických programů. Pokročilé možnosti mu dávají volby prolnutí, možnosti nastavení stopy (včetně vlastních stop vytvořených na základě vzorků, a tzv. dynamiky stopy) a použití v souvislosti s ostatními nástroji. Nástroj štětec - v paletě nástrojů (podlouhlá lišta, standardně vlevo u okraje), při nastavení dvousloupcového režimu, pravý sloupec, čtvrtý od shora. Podobně jako mnoho dalších nástrojů je sloučen s příbuznými nástroji (tužka, nahrazení barvy). Sloučené nástroje se rozbalí se po podržení myši a můžeme si vybrat. Klávesová zkratka: B. Většina nástrojů v Photoshopu má přiřazeno jedno písmeno, které mu slouží jako klávesová zkratka. U sloučených nástrojů, lze obvykle přepínat mezi jednotlivými nástroji opakovaným mačkáním klávesové zkratky spolu s klávesou Shift. Práce se štětcem vás jistě zaujme. Opravdu využívat možnosti štětce a kreativně tvořit je ale možné teprve s používáním vrstev a dalších prostředků, které probereme později. Kompletní obnovení chování nástroje štětec: Je pochopitelně zásadní. Vrací veškeré nastavení štětce na výchozí hodnoty. Ve volbách nástroje (nahoře), rozbalovací nabídka přednastavené nástroje a potom další rozbalovací nabídka a pak volba obnovit nástroj. Viz obrázek. Stejným způsobem (na stejném místě) se obnovují i ostatní nástroje! Lze rovněž obnovit všechny nástroje najednou volbou Obnovit všechny nástroje. Před začátkem našeho experimentování obnovte štětec do výchozího stavu. Základní práce se štětcem 32

33 Barva štětec běžně maluje nastavenou barvou popředí. Maluje tažením zmačknuté myši. Rovné tahy dosáhnete tak že klepnete na počáteční a potom s klávesou SHIFT na koncové místo. Pokud štětcem táhneme s klávesou SHIFT, vytváříme pouze rovné vodorovné nebo svislé tahy. Někdy se ovšem namísto tažení myši používá spíše tupování (podle podobné výtvarné techniky) tedy pouze klepání či jedno klepnutí myší do obrazu, které zanechá pouze jeden otisk stopy. Obrázek vlevo tažení a tupování, vlevo puntíky a čtverečky pomocí tupování tvrdým kruhovým a čtvercovým štětcem. Zpět: Jeden tah a obecně jednu libovolnou předchozí operaci, lze vrátit klasicky klávesovou zkratkou CTRL+Z. Vracení o více kroků lze provádět opakovaným mačkáním klávesové zkratky CTRL+ALT+Z, nebo se používá paleta historie. Zrušení právě prováděné operace (například tahu štětcem předtím než pustíte myš) opět funguje i některých jiných nástrojů klávesa ESCAPE. Rychlé nabrání barvy z obrázku při práci se štětcem zmačkněte ALT, vyberte barvu v obrázku, pusťte ALT a pokračujte v kresbě. Při kreslení nikdy nezapomínejte, že obraz můžete klávesami CTRL + a CTRL v průběhu práce zvětšovat a zmenšovat a pomocí myši a mezerníku podle potřeby posouvat. 33