ČÍTANKA VÝKRESŮ OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ PROJEKT FRVŠ. 2059/2006 OBSAH

Transkript

1 OBSAH PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE... 1 OBECNĚ... 1 ROZDĚLENÍ PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE STAVEB... 1 Studie... 2 Dokumentace pro územní rozhodnutí... 2 Dokumentace pro ohlášení stavby / pro stavební povolení... 2 Dokumentace pro provedení stavby... 2 Výrobní dokumentace... 4 Dokumentace skutečného provedení stavby... 4 ZÁSADY ZAKRESLOVÁNÍ KOVOVÝCH KONSTRUKCÍ POZEMNÍCH STAVEB... 5 NÁZVOSLOVÍ... 6 VŠEOBECNĚ... 6 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ... 6 PŘEHLEDNÉ VÝKRESY VÝKRESY PODROBNOSTÍ VÝKRESY KOTVENÍ VÝROBNÍ VÝKRESY MONTÁŽNÍ SESTAVENÍ... 33

2 PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE OBECNĚ Projektovou dokumentaci stavby můžeme chápat jako soubor několika částí, které graficky a slovně popisují navrhované stavební dílo. Obecně můžeme říci, že obsah projektové dokumentace se řídí platnou legislativou a požadavky investora. Přesný obsah dokumentace samozřejmě záleží rovněž na typu stavebního díla a jeho účelu (Pozemní stavby, Inženýrské stavby, Vodní stavby, Dopravní stavby, Technologické stavby.). ROZDĚLENÍ PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE STAVEB Projektová dokumentace, jak již bylo zmíněno výše, se řídí platnou legislativou České republiky. Za základní pilíř platné legislativy považujeme zákon č. 183/2006 Sb. ( o územním plánování a stavebním řádu ) včetně všech navazujících vyhlášek, zejména pak vyhlášku č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb a také zákon č. 360/1992 ( o výkonu povolání autorizovaných architektů, o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ). Další částí platné legislativy jsou normy. Jedná se o systémy norem vydané Českým normalizačním institutem, které jsou v mnoha případech zavedeny do platné legislativy právě vyhláškami. Z výše uvedené legislativy plyne také rozdělení projektové dokumentace do několika stupňů, které svou povahou a rozsahem plní kritéria na jednotlivé etapy projektové přípravy a přípravy realizace stavebního díla. Jednotlivé stupně: studie dokumentace pro územní rozhodnutí / dokumentace pro územní souhlas dokumentace pro ohlášení stavby / dokumentace pro stavební povolení dokumentace pro provedení stavby výrobní dokumentace dokumentace skutečného provedení stavby Pozn. V praxi se často setkáváme s takzvanou dokumentací pro výběr zhotovitele nebo-li tendrovou dokumentací. Tento pojem platná legislativa nezná a tudíž se tímto stupněm nebudeme dále zabývat. Snad jen okrajově můžeme říci, že rozsahem se tento typ dokumentace blíží dokumentaci pro provedení stavby. Rozsah je daleko méně podrobný a hlavím účelem tohoto stupně dokumentace je výběr zhotovitele stavebního díla ve výběrovém řízení, které vyhlašuje investor. 1

3 Studie Studii chápeme jako ucelenou dokumentaci, kterou vypracoval projektant či architekt na základě vstupních parametrů a požadavků investora. Úkolem studie je především osazení stavebního díla do navrhované lokality ( které by mělo být v souladu s územním plánem ) a vyřešení základních principů jak provozních tak konstrukčních, ale i architektonických. Výstupem studie bývá většinou soubor 3D vizualizací nebo model, dále pak půdorysy jednotlivých podlaží, základní řezy, pohledy v přimeřeném měřítku ( většinou 1:200 ) a výkresy situace ( 1:500 ). Studie bývá poté podkladem pro další stupně projektové dokumentace. Studii můžeme chápat také jako podklad pro investora, který bude využit pro jednání se strategickými partnery nebo pro předběžná stanoviska dotčených orgánů státní správy či jiných institucí, které by mohly být v budoucnu dotčeny výstavbou zamýšleného stavebního díla. Dokumentace pro územní rozhodnutí Jestli-že byla studie svým rozsahem závislá pouze na dohodě investora a projektanta, tak dokumentace pro územní rozhodnutí ( zkratka DUR ) se již striktně řídí požadavky na členění jednotlivých částí platnou legislativou. Dále se tímto stupněm dokumentace zabývat nebudeme. Dokumentace pro ohlášení stavby / pro stavební povolení Rozsah dokumentace pro ohlášení stavby a dokumentace pro stavební povolení ( zkratka DSP ) se již řídí vyhláškou č. 499/2006 Sb. a to konkrétně dle 2 a přílohy č. 1 této vyhlášky. Členění je následující: Průvodní zpráva Souhrnná technická zpráva Situace stavby Dokladová část Zásady organizace a výstavby Dokumentace objektů Výše uvedené části jsou závazné a musí být vždy součástí projektové dokumentace tohoto stupně a to v rozsahu, který je přiměřený druhu, významu, umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Dokumentace pro provedení stavby Dokumentaci pro provedení stavby ( zkratka DPS ) zadává projektantovi ve většině případů zhotovitel stavby. Ze samotného názvu již vyplývá účel tohoto stupně dokumentace, 2

4 tj. vytvoření podrobné dokumentace, která svým rozsahem pokryje potřeby přípravy realizace stavby i samotnou realizaci. Kromě výše uvedených důvodů, vedoucích k vyhotovení realizační dokumentace především ze strany zhotovitele, jde zde i potřeba ze strany investora, který dokumentaci používá jako podklad ke kontrolním dnům na stavbě ( většinou v zastoupení svého technického dozoru ) či jako podklad k vyhotovení položkového rozpočtu a je tak schopen kontrolovat náklady na realizaci nebo případné odchylky od projektu. Realizační dokumentace je rovněž důležitá pro autora návrhu stavby ( architekta či projektanta ), který by měl být po dobu výstavby přítomen vždy minimálně na kontrolních dnech a dohlížet na kvalitu prováděných prací a především na dodržování projektové dokumentace jako takzvaný autorský dozor. Projektová dokumentace pro provedení stavby je členěna následovně: A. Pozemní stavby B. Inženýrské stavby C. Provozní soubory Jednotlivé části dokumentace jsou obecně členěny následovně: Technická zpráva Výkresová část Výpočty Část A je tvořena: Architektonické a stavebně technické řešení Stavebně konstrukční část Technika prostředí Část B je tvořena jedním uceleným dílem ( podrobnosti viz. vyhláška č. 499/2006 Sb. ) Část C je tvořena: Technická zařízení pro výrobní a speciální nevýrobní procesy Systém řízení technologických procesů a zařízení měření a regulace Napájecí a provozní rozvod silnoproudu Provozní potrubí Provozní vzduchotechnika Aktivní ochrana před korozí a bludnými proudy Elektronická komunikační zařízení, slaboproudá zařízení a rozvody Zařízení pro údržbu technologického zařízení Pozn. Kovové konstrukce spadají do části A, oddíl 2. Stavebně konstrukční část 3

5 Výrobní dokumentace Tento stupeň projektové dokumentace se týká především kovových a dřevěných konstrukcí ( výjimečně betonových konstrukcí ). Dokumentaci zadává ve většině případů zhotovitel stavby na základě dokumentace provedení stavby. Jelikož jsou kovové konstrukce náročné na množství detailů, které je třeba řešit při výrobě jednotlivých částí konstrukce ( dílců ) nebo při samotné montáží konstrukce a nelze je všechny zařadit do dokumentace pro provedení stavby, je tento stupeň logickým pokračováním realizační dokumentace. Dokumentace většinou sestává z těchto částí: Technická zpráva Výkresy montážních sestav Výkresy dílců ( prvků konstrukce celého stavebního objektu ) Dokumentace skutečného provedení stavby Dokumentace skutečného provedení stavby je posledním stupněm projektové dokumentace. Jejím cílem je zaznamenat v přiměřeném rozsahu skutečný stav stavebního díla a zejména zdůraznit změny ke kterým došlo při realizaci. Dokumentace slouží především pro budoucí stavební úpravy či jako podklad využívaný v průběhu životnosti stavebního díla. Dokumentace většinou sestává z těchto částí: Údaje o účelu stavby, dále pak údaje jako rok dokončení, nabývací tituly k vlastnictví, vyjádření a rozhodnutí o užívání stavby atd. Situační výkres skutečného stavu včetně polohy inženýrských sítí a napojení na stávající sítě Stavební výkresy skutečného stavu ( většinou, půdorysy podlaží, řezy, pohledy.. ) 4

6 ZÁSADY ZAKRESLOVÁNÍ KOVOVÝCH KONSTRUKCÍ POZEMNÍCH STAVEB Následující výklad vychází z normy pro výkresy kovových konstrukcí ČSN z roku Důležitou informací je skutečnost, že normy jsou obecně pouze doporučené a nejsou tedy závazné. Skutečnost je ovšem taková, že řada platné legislativy se na normy odvolává, čímž z norem dělá platný a povinný legislativní předpis, kterým se musí projektant řídit. Norma ČSN není žádnou vyhláškou požadována a tak má pouze povahu doporučení. Je tedy pravděpodobné, že se v praxi můžeme setkat i s jinými způsoby zakreslování, které si projektant volí sám. Většinou má každá projekční kancelář vlastní styl zakreslování, který vychází z platné normy a je doplněn nebo upraven dle vlastního uvážení. V dnešní době, kde je v praxi u složitějších konstrukcí běžně využíváno softwarové řešení na bázi BIM, nejsou výkresy kovových konstrukcí zobrazovány přesně dle platné normy ČSN , ale většinou dle zvyklostí země, ve které software vznikl a případné lokalizované verze jsou doplněny o změny, které vystihují zvyklosti z platné normy příslušné země. Obecný výklad zásad zakreslování bude proveden dle normy ČSN , příklady výkresů kovových konstrukcí budou již obecné, dle zvyklosti v praxi. Pozn. V následujících textech budou citovány jednotlivé části normy ČSN včetně obrázků a schémat. Doslovně citované části normy budou psané kurzívou, komentáře potom normálním fontem. Celkový výklad bude členěn chronologicky dle normy ČSN

7 NÁZVOSLOVÍ Ucelená část konstrukce část konstrukce sestávající z dílců vzájemně spojených ve funkční celek ( např. střecha, jeřábová dráha,. ) Dílec část kovové konstrukce, která z důvodů výrobních, dopravních nebo montážních je odesílána jako jeden celek, označený značkou dílce Prvek ( konstrukční ) nejjednodušší část dílce označená položkou a číslem položky Položka písmenné označení konstrukčního prvku sestávající z označení průřezu materiálu a rozměrů Styčník průšečík těžištních os prutů příhradové nebo rámové konstrukce Základní názvosloví pro technické výkresy stanoví ČSN , názvosloví pro výkresy ve stavebnictví ( přehledné výkresy, výkres podrobností apod. ú stanoví ČSN VŠEOBECNĚ Druhy výkresů přehledné výkresy výkresy podrobností výkresy kotvení výrobní výkresy výkresy montážních sestavení SPOLEČNÁ USTANOVENÍ Základní požadavky na výkresy, jakožto umístění obrazů popisů, velikosti písma atd. stanoví norma ČSN Formáty výkresů Formáty výkresů, úpravy a rozměry výkresových listů určuje ČSN a ČSN Pro výkresy kovových konstrukcí se doporučuje přednostně používat formáty řady A ( např. A2, A1, A0. ) Způsoby skládání výkresů na formát A4 stanoví norma ČSN

8 Měřítka Měřítka výkresů kovových konstrukcí jsou podmíněna druhem výkresu. situační schémata 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500 přehledné výkresy 1:200, 1:100, 1:50 výkresy podrobností 1:20, 1:15, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 výkresy kotvení 1:50, 1:20, 1:15, 1:10, 1:5 výrobní výkresy 1:20, (1:15), 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 výkresy montážních sestavení 1:200, 1: Písmo Písmo pro popisování výkresů používáme kolmé, velké latinské abecedy a arabské číslice. Čáry Způsob kreslení čar a skupiny tloušťek určuje ČSN Pro výkresy kovových konstrukcí používáme tloušťky dle tabulky 1. Základní význam čar a zásady kreslení stanoví ČSN Ve výkresech kovových konstrukcí se zakryté (neviditelné) obrysy a hrany kreslí tlustou čárkovanou čarou odchylně od ČSN Příklady čar jsou uvedeny v tabulce. 7

9 8

10 9

11 Kreslení a označování modulové sítě Jedním z úkolů modulové sítě je vnést do výkresů systém, který usnadní identifikaci jednotlivých konstrukčních částí. Modulová síť se kreslí v půdorysech a svislých řezech. Vztažné přímky kreslíme čerchovanou čarou přes celý obraz objektu nebo jen na krajích objektu. Vztažné přímky modulové sítě označujeme ve vodorovném směru arabskými číslicemi směrem z leva doprava. Vztažné přímky ve svislém směru označujeme velkými písmeny latinské abecedy od shora dolů. Velikost písma volíme alespoň o jeden stupeň vyšší než je velikost písma kót. (převzatý obrázky z normy) 10

12 Zobrazování Kovové konstrukce a jejich části zobrazujeme pomocí pohledů, řezů, průřezů a podrobností podle ČSN a ČSN Části konstrukcí a dílců, které mají k rovině řezu nebo k rovině zobrazení ( pohledu ) šikmou polohu se nezobrazují. Pokud není na výkrese zobrazen objekt pomocí něhož, lze popsat jednoznačný směr pohledu, můžeme toto zobrazení nahradit jednoznačným popisem např. " POHLED NA STĚNU V ŘADĚ 1" (převzatý obrázky z normy) Jednotlivé obrazy ( pohledy, řezy.. ) se mohou na výkrese rozmístit dle potřeby. Vždy je však třeba je označit v souladu s ČSN ( např. označit půdorys popisem "KOTEVNÍ PLÁN" a řezy popisem "ŘEZ A-A " ) Navazující konstrukce nebo části konstrukcí, které nejsou součástí kovové konstrukce ( např. okna, dveře, betonové a zděné konstrukce ) zobrazujeme zjednodušeně tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami. 11

13 (příklad zakreslení navazující konstrukce) Vložky z ocelového plechu se zobrazují čárkovanou čarou dle obrázku (příklad šroubového spoje nosníku s vložkou ) Zaoblení a sklon přírub válcovaných průřezů se kreslí pouze v nezbytně nutných případech. Pokud se v prvcích odvrtávají kouty, kreslí se kruhovým obloukem dle obrázku. 12

14 (příklad zakreslení odvrtaných koutů) V případě, že k sobě těsně doléhají dva prvky bez vůle, označí se dle obrázku. Kótování (příklad značení doléhajících prvků bez vůle) Základní pravidla pro kótování stanoví norma ČSN Zkosené hrany pod úhlem jiným než 45 se kótují dvěma délkovými kótami. Délkové rozměry se značí v milimetrech bez udání měřící jednotky. Alternativně, lze uvést rozměr v metrech, který se doplní jednotkou. ( např. 40 m ) Staničení se uvádí v kilometrech na tři desetinná místa s uvedením měřící jednotky. ( např. 115,0263 km ) Výškové úrovně ( v absolutních nebo relativních hodnotách ) uvádíme v metrech na tři desetinná místa, měřící jednotku neuvádíme. ( např. 342,455 nebo 3,480 ) Rovinné úhly značíme ve stupních ( úhlových ), měřící jednotku vždy uvádíme. (např ) Kótovací čáry se u délkových rozměrů hraničí (zakončují) úsečkami - sklopenými čárami 13

15 Kótovací čáry se u úhlů, poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku hraničí (zakončují) šipkami. Grafické označování materiálů v řezech Plochy řezů se obvykle vyčerňují nebo šrafují. Plochy nekovových materiálů se většinou v řezech neoznačují. Části, které neprobíhají v celé délce základního průřezu ( např. stykovací příložky ) se nevyčerňují ani nešrafují, i když je protíná rovina řezu. (příklad šroubového spoje táhla) Označování průřezu materiálu Pro označování průřezu materiálu nebo položky platí obecně norma ČSN Značky se kreslí v poloze při pohledu zleva. U složených průřezů se značky kreslí v odpovídající vzájemné poloze průřezu. Průřezy složené z prvků lišících se průřezem i délkou se opznačují samostatně. Slučovat označení více prvků na jedné odkazové čáře ( s více praporky ) lze jen tehdy, je-li viditelná jejich příslušnost. Pořadí označení na praporcích odpovídá posloupnosti prvků. U nerovnoramenných úhelníků, oválných a eliptických trubek je nutno kótovat jeden z jeho rozměrů). U průřezů a materiálů, které nelze zkráceně označit podle ČSN , určí se průřez kótováním rozměrů a označením podle příslušných rozměrových norem ( např. VÍČKO 75 - ČSN ). Označení průřezů a jejich rozměrů se na výkresech umísťují: a) rovnoběžně s osou tyčového materiálu přímo u obrazu (na vnější straně zobrazení viz. obrázek) b) uvnitř obrazu (např. u plechů velkých rozměrů, viz. obrázek) 14

16 c) na odkazové čáře vedené z obrazu (viz. obrázek) (příklad značení a) a c) ) Označování částí stavebních objektů (příklad značení b) ) Jednotlivé lodě hal se označují arabskými číslicemi, např. LOĎ 1, nebo podle účelu či provozu, např. MOTORÁRNA, LAKOVNA Kótování podlah se provádí pomocí relativních kót, kdy kótujeme povrch podlahy, který je vztažený k základní rovině dle ČSN Stěny se značí podle řad sloupů, se kterými souvisejí (např. ŠTÍTOVÁ STĚNA A-B nebo STĚNA 1-12) Ostatní části konstrukce je možno v nutných případech označit jednoznačným popisem (např. LÁVKA ŠÍŘKY 600 mm, KABELOVÁ LÁVKA,... ) 15

17 Popisové pole Umístěni popisového pole, rozměry a údaje určuje ČSN V praxi dnes většina projekčních kanceláří používá své popisové pole, které vzniká na základě vnitřních směrnic kanceláře. Změny na výkresech Formální i technické změny na výkresech a to jak změny škrtnutím, tak výmazem se zachycují v obrazové části výkresu podle ČSN , v popisovém poli se zapisují v souladu s ČSN V praxi se v dnešní době při využívání CAD a BIM softwaru využívá takzvaného "revizního mráčku" či jiného grafického označení, kdy se změny na výkresech obkreslí tímto "mráčkem" a zapíší do revizní tabulky, která bývá umístěna nad popisovým polem. Příslušný výkres se poté označí jako revizní a označí správným číslem, tak, aby bylo patrné, že se jedná o revizi původního výkresu. Vždy je důležité, aby se revidované výkresy dostaly včas ke zhotoviteli stavby a investorovi. Jako doklad o předání revidované dokumentace slouží předávací protokol mezi projektantem a zhotovitelem respektive investorem. 16

18 PŘEHLEDNÉ VÝKRESY Hlavním úkolem přehledných výkresů je zobrazení celé konstrukce tak, aby byla patrná její funkce a skladba. Ke zobrazování využíváme půdorysů, svislých řezů, pohledů a situačních nákresů. Ve všech případech se konstrukce zobrazují zjednodušeně plnou čarou umístěnou v ose dílce nebo schématicky obrysem plnou čarou. Ve výkresech musí být vždy kresleny modulové úsečky. Z důvodu přehlednosti se navazující konstrukce kreslí vnějším obrysem čerchovanou tenkou čarou se dvěma tečkami. Půdorysy Konstrukce v půdoryse zobrazujeme vždy jako bychom se na ně dívali shora. V půdorysech je vždy vyznačena modulová síť dle obecných zásad uvedených v předchozích kapitolách. Sloupy zobrazujeme v půdoryse schématicky obrysem tlustou plnou čarou. V případě, že sloupy končí pod konstrukcí podlahy nebo střechy lze sloupy zobrazit ležatým křížem. Průvlaky, vazníky, rámy, plnostěnný nosník jeřábové dráhy apod. kreslíme obrysem plnou tlustou čarou. Vaznice, podlahové nosníky, diagonály ztužidel apod. kreslíme plnou tlustou čarou v ose dílce. Stěny či jiné části konstrukcí, které nejsou součástí kovových konstrukcí (zděné stěny, okna, apod. ) kreslíme tenkou plnou čarou. Vnějším obrysem čarou plnou tenkou kreslíme mostový jeřáb, nebo otvor. Střešní ztužidla, táhla apod. kreslíme plnou tenkou čarou v ose dílce. (příklady výkresů půdorysu dispozice a střechy dvojlodní haly) Schodiště kreslíme v půdoryse tenkou čarou. Viditelné hrany stupňů, schodnic, podest a výstupní čára se kreslí plnou čarou. Neviditelné či zakryté hrany stupňů se kreslí čárkovanou čarou. Osy zábradlí kreslíme čerchovanou čarou. Pro rampy platí stejné zásady. 17

19 Kovové zakrytí podlah, např. pororošty či zákrytovými plechy, kreslíme šrafováním s přidáním odkazové čáry, na které specifikujeme podrobnosti. Nosnou šířku plechu kótujeme šipkami ve směru k podporám. Svislé řezy Obecně rovinu řezu volíme vždy tak, aby byly všechny důležité konstrukce a jejich části viditelné a zřetelné. Volíme vždy způsob zobrazování, který je názornější. Konstrukce v pohledu kreslíme: (svislý příčný řez) a) plnou čarou - obrys ( např. plnostěnné sloupy, plnostěnné nosníky jeřábové dráhy ) b) tlustou plnou čarou - osa dílců ( např. tvar příhradové konstrukce, plnostěnné vaznice, podélná ztužidla ) c) tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami - obrys navazujících konstrukcí ( mostový jeřáb... ) d) tenkou plnou čarou - osa ( žebříky, zábradlí...) Konstrukce v řezu kreslíme schématicky vnějším obrysem tlustou plnou čarou a můžeme pro větší názornost doplnit šrafováním nebo vyčerněním. Schodiště se v řezu kreslí jako řez nástupním ramenem s pohledem na výstupní rameno. Pohledy Pohledy na obvodové stěny kreslíme pohledem z exteriéru. Všechny části kovových konstrukcí kreslíme tlustou plnou čarou. Prvky opláštění kreslíme tence plnou čarou. V případě, že jiné prvky zakrývají kovovou konstrukci, nakreslíme kovovou konstrukci tlustou plnou čarou. 18

20 (převzatý obrázky z normy) Schodiště v pohledu kreslíme tence plně. Zakryté stupně v pohledu kreslíme tenkou čárkovou čarou. 19

21 VÝKRESY PODROBNOSTÍ Tyto výkresy se používají v případě, že přehledné výkresy svým měřítkem nejsou schopny zachytit veškeré detaily a charakter konstrukce. (např. detaily spoje sloupu a příčle nebo detail spoje příhradového vazníku mezi dolním pásem a diagonálou apod.) 20

22 VÝKRESY KOTVENÍ Výkresy kotvení ( kotevní plány ) slouží ke zobrazení uložení kovové konstrukce na základy ( většinou na základové patky, pásy nebo přímo na piloty či převázky pilot) ( tabulka a schéma převzata z normy) Výkres kotvení se skládá z vlastního půdorysu kotvení, z výkresu podrobností kotvení a z tabulky, která obsahuje údaje o zatížení základů kovovou konstrukcí. Tabulka bývá většinou rozdělena do zatěžovacích stavů a obsahuje i kombinace zatížení. Součástí tabulky bývá i schéma zatížení, které se kreslí tenkou plnou čarou a znázorní se v něm směr a působiště sil a směr působení ohybových momentů ( viz. obrázek ) 21

23 kotvení kovové konstrukce v půdoryse obsahuje a) modulovou síť b) kotevní šrouby se značkami dle ČSN , nebo zjednodušeně ležatým křížkem s popisem c) obrysy řezů kotvené části kovové konstrukce (vyčerní se) d) ztužidla vyznačená tlustou čerchovanou čarou. (příklad výkresu kotvení) Součástí výkresu kotvení (kotevního plánu) je výkres podrobností (detailu) kotvení ocelové konstrukce k základové konstrukci. Tento detail by měl být vždy součástí dokumentace pro provedení stavby. Detail se skládá z půdorysu a jednoho či dvou svislých řezů většinou v měřítku 1:10. V náležitých podrobnostech by měly být zobrazeny všechny způsoby kotvení, které se v kovové konstrukci vyskytují. Z půdorysu musí být patrná zejména poloha kotevních šroubů či jiných kotevních prostředků, vzhledem k modulové sítí, dále poloha kotevních šroubů vzhledem ke konstrukci sloupu ( např. kotevnímu plechu), velikosti otvorů pro šrouby a průřez sloupu. Svislé řezy by měly obsahovat výškové kóty horní hrany základové konstrukce a kovové konstrukce, dále tloušťku podlití, smykovou zarážku nebo jiný prvek pro přenesení smykové síly ( pokud je zapotřebí) a specifikaci kotevních šroubů či jiných spojovacích prostředků. (viz. obrázky níže) 22

24 (detail kotvení kloubově uloženého sloupu) Kotvené části, lze ve výkresech podrobností kreslit zjednodušeně vnějším obrysem tlustou plnou čarou. Ostatní části jako podlití nebo kotevní kanály se kreslí tenkou plnou čarou (viz. obrázek). 23

25 (detail kotvení vetknutého sloupu) 24

26 VÝROBNÍ VÝKRESY Úkolem výrobních výkresů je vytvoření podkladu pro výrobu jednotlivých částí kovové konstrukce. Z důvodu velké rozměrnosti ocelových konstrukcí jsou mnohdy konstrukce naděleny na dílce, které jsou přizpůsobeny rozměrům dopravních prostředků, které dílce převáží z mostárny na stavbu. Obecně můžeme říci, že výrobní výkresy mají uvádět údaje pro jednoznačné určení tvaru a způsobu opracování dílce, včetně vzájemného spojení dilce na navazující dílec. Každý dílec zobrazujeme samostatně ( např. nosník, vazník, sloup, atd. ). Z důvodu názornosti či návaznosti, lze k dílci přikreslit navazující části, ovšem v nejnutnějším rozsahu a zjednodušeně. Navazující části kreslíme tenkou plnou čarou. (viz. obrázek). U složitějších konstrukcí, které se skládají z více dílců, doplníme výkres dílce vždy schématem celé konstrukce. Konstrukce skládající se z více dílců, které kreslíme na samostatné výkresy, jsou vždy kresleny ve stejném měřítku. Pokud by bylo kreslení dílců na samostatné výkresy nepřehledné, můžeme tyto dílce pro větší názornost nakreslit spojené na jeden výkres. Tento způsob volíme nejčastěji u výkresů dílců průvlaku nebo vazníku. Označování dílců Každý dílec je vždy označen. Dílce, které jsou kreslené vzájemně spojené, se rovněž označí zvlášť. Dílec se značí písmenem velké abecedy a arabským číslem. (např. P01) Všechny dílce ucelené části konstrukce jsou značeny stejným písmem a liší se pouze pořadovým číslem (např. průvlak skládající se ze tří částí označíme P01, P02, P03). Dílce, které jsou navzájem zrcadlovým obrazem, se za značkou doplní o písmena T a N s uvedením počtu kusů (např. P01 1xT, 2xN - což znamená, že dílec P01 je vyroben jedenkrát tak jak je nakreslen na výkrese a dvakrát naopak ( zrcadlově naopak ) než je nakreslen na výkrese). Značka dílce se píše nad zobrazený dílec. Písmo je o jeden řád vyšší než písmo kót. Popis označení T a N se píše menší než značka. Označování konstrukčních prvků Konstrukční části dílce se označí odkazem, který se doplní číslem (pozn. v praxi se někdy používá kombinace arabské číslice a malého tiskacího písmena latinské abecedy). Takto označená konstrukční část se nazývá položka. Konstrukční části, která mají shodný rozměr, opracování i jakost materiálu se označí stejným číslem. Je-li na výkrese více konstrukčních prvků a je to z výkresu patrné, označí se pouze jeden prvek odkazem s popisem položky a číslem položky. Ostatní prvky jen číslem položky. (např. opakuje li se styčníkový plech "P 10x " značený položkou 1a, označíme jej na výkrese jednou tímto "popisem" a značkou "1a" a další prvky již jen značkou "1a" 25

27 (obrázek převzat z normy) Konstrukční prvky, které jsou stejného opracování i tvaru a jsou rozloženy symetricky k ose dilce nebo některé jeho části (složené pruty příhradoviny, patky sloupu apod.) a je z výkresu patrné, že se mají vyrobit do páru (i když se v zobrazení kryjí), označí se jen jedním číslem položky. Konstrukční prvky se číslují průběžně pro ucelené části konstrukce s dílci stejného písmenného označení. Jinými slovy, každý dílec má jednotlivé konstrukční části, značeny chronologicky. Každá položka se vztahuje pouze k danému dílci. Toto doporučení je možné porušit pouze u malých objektů, kde toto značení nezpůsobí nepřehlednost. Položkou a číslem položky se také značí spojovací prostředky ( šrouby, nýty, čepy apod. ). Označení položek je provedeno dle příslušné normy s připsáním čísla normy. 26

28 Příklady značení: a) hrubý šroub (ON ) M16 dlouhý 50 mm se značí položkou b) hrubá matice (ČSN ) pro šroub M16 se značí položkou c) podložka hrubá průměru 18 (ČSN ) se značí Při položkování tímto způsobem se na výkrese uvede jen položka bez popisu. V praxi se často používá metoda, kde se specifikuje samotný šroub, podložka a matice přímo označením např. v rámečku s připsáním příslušné normy. Zobrazení dílců Základním prvkem pro zobrazení dílce jsou vztažné přímky nebo modulová síť konstrukce. Pokud zobrazujeme dílec, který navazuje na další dílce po délce, je třeba vždy vyznačit styky. U dílců, např. příhradových vazníků, je vhodné nakreslit nad zobrazení, schéma geometrického tvaru dílce s uvedením osových délek prutů a hlavních rozměrů. Sklony prutů příhradoviny kótujeme pomocí pravoúhlého trojúhelníka, která má přepony rovnoběžné s pruty příhradoviny. Skloněné příhradové dílce kótujeme dle výše uvedeného způsobu. Výšku dílce nad relativní vodorovnou rovinou kótujeme v místě svislic nebo obecně v místě styčníků pomocí prodloužené plné tenké čáry bez šikmých čar, na kterou napíšeme kótu (viz. převzatý obrázek z normy). (ukázka kótování šikmých prutů) Souměrné dílce se zobrazují z poloviny nebo čtvrtiny. 27

29 Dílce, které se opakují a liší jen některými částmi se zobrazí tak, že základní dílec se zobrazí v plném rozsahu a u ostatních dílců se zobrazí jen ty části, které se liší od základního dílce. U příhradové konstrukce se stejné části kreslí jen osově. Část dílce stejná s příslušnou částí dílce základního se označí na společné ose nebo kótě praporky. Tyto značí, že nakreslená část takto označeného dílce je stejná jako u dílce základního. Jsou-li ve výkrese dva nebo více praporků, připojí se k praporkům základního dílce i navazujících dílců číselné označení. Dílce, které se od sebe liší jen některým rozměrem např. délkou, můžeme zobrazit jen jednou a příslušný rozměr rozlišíme hranatými nebo složenými závorkami. V takovém případě, lze použít nejvýše trojí rozlišení ( viz. převzatý obrázek z normy ). (příklad zobrazení obdobných dílců) Při větším počtů dílců, u kterých se mění jen jeden rozměr, je možno označit rozměr obecně písmenem a číselné hodnoty sestavit do tabulky. Dílce lze kreslit přerušeně podle ČSN Styky součástí, které na sebe ve stykové spáře mají doléhat se kreslí jednou čarou. Styky součástí, které mohou mít mezi sebou vůli, se kreslí vždy dvěma čarami. Pohled na lomené či zaoblené části se kreslí vždy v rozvinutí a doplní se schématickou značkou dle ČSN (viz. následující obrázek). 28

30 Kótování (příklad zobrazení a kótování zakřivené části konstrukce) Pro kótování výrobních výkresů platí všeobecné zásady.styčníkové plechy je třeba kótovat vzhledem ke styčníku. (příklad kótování svařovaných přípojů svislice a diagonál k dolnímu pásu) Výplňové pruty příhradových konstrukcí se mohou kótovat zjednodušeně popisem ve směru rovnoběžným s prutem. Poloha prutu se zpřesní (odtahem) vzdáleností konce prutu od průsečíku os prutů psanou do hranaté závorky. Tato vzdálenost se značí + pokud je prut za styčníkem a - v případě, kdy prut začíná před styčníkem. U šroubovaných spojů se vedle této vzdálenosti připíše vzdálenost prvního šroubu od konce prutu a rozteče dalších šroubů (viz. obrázek). 29

31 (příklad kótování šroubových přípojů svislice a diagonál k dolnímu pásu) Pro kótování vložek prutů lze použít řetězovou kótu. Kótování šroubů a svarů Normalizované strojní součásti jako jsou šrouby, nýty, čepy, matice atd. se ve výrobních výkresech nezobrazují ani nekótují, pouze se označí dle příslušné normy. Pokud je nutné tyto součásti detailně rozkreslit a kótovat, použije se pro šrouby norma ČSN a pro zobrazení závitů norma ČSN Tvar svaru se zobrazuje příslušnou značkou (např. pro koutový svar, tupý svar, atd.) a jeho rozměry se kótují jen tehdy, nelze-li svar označit dle ČSN Mezní úchylky se na výkresech neuvádějí, pokud jsou v předepsané toleranci ČSN V opačném případě se mezní úchylky označí dle ČSN Označování drsnosti a úpravy povrchu Běžně se na výkresech kovových konstrukcí drsnost povrchu neuvádí. Pokud to okolnosti vyžadují, provede se označení dle ČSN Požadavky na povrchovou úpravu se uvádějí dle ČSN (v praxi se často specifikují slovně dle směrnice investora, např. zinkování v předepsané tloušťce) Označování šroubů a svarů Pro zjednodušené označení šroubů a příslušných děr se použije značek dle ČSN Svary se značí dle normy ČSN

32 Zapisování elektrod a svařovacích drátů Označení elektrod a svařovacích drátů, případně technologie svařování se zapisuje většinou v tabulce nad popisovým polem dle příslušných technických norem. Zapisování jakosti materiálu Jakost materiálu se na výrobních výkresech uvádí jen tehdy, jsou-li některé části konstrukce (dílce) z oceli jiné jakosti (např. bude-li většina prvků z oceli S235 a část z oceli S355 - ve výkresech se označí jakost oceli pouze u položek z oceli S355, u položek z oceli S235 se jakost neznačí). Značka jakosti se uvádí pod odkazovou čárou položky v rámečku nebo kosočtverci či jiné značce. Nad popisovým polem se vždy uvádí jakost použité oceli. Výkaz materiálu Výkaz materiálu se vypracuje většinou zvlášť pro každou ucelenou část konstrukce (dílec), ať je na jednom nebo více výkresech. Např. vazník bude vykázán do jednoho výkazu materiálu i když se skládá z více dílců apod. Výkaz vždy obsahuje popis konstrukčního prvku, číslo položky, počet kusů v dílci nebo počet kusů pro všechny dílce, rozměry, celková hmotnost a jakost materiálu. Hmotnost dílenských svarů se zavádí do výpočtu buď hmotností spojovacího materiálu (elektrod, svařovacího drátu) nebo procentuální přirážkou k hmotnosti dílce stanovenou na základě odborného odhadu (maximálně však 1,7%). Šrouby, matice a další spojovací materiál se zapisuje na konec výkazu. Toto platí i pro svary. 31

33 (příklad výkazu materiálu) 32

34 MONTÁŽNÍ SESTAVENÍ Úkolem výkresu montážního sestavení je vytvoření schématického zobrazení ucelené části konstrukce, který bude sloužit jako montážní návod. Konstrukce se na výkresech montážního sestavení zobrazují: a) v půdorysech nebo vodorovných řezech b) v pohledech ze stran c) ve svislých řezech Dílce se zobrazují: a) jednou čarou tenkou, tlustou nebo velmi tlustou umístěnou v ose dílce. Čáry se přerušují v místech montážních styků a v místech spojení s přilehlými dílci. b) plošné konstrukce (plechy krytiny, plnostěnný vodorovný nosník jeřábové dráhy,...) nebo složité rámové konstrukce je možné zobrazit schématicky vnějším obrysem, kde se montážní styky zobrazí tak, jako by dílce nebyly spojené (viz. převzatý obrázek z normy) (výkres montážního sestavení střechy) 33

35 Konstrukce budov Rovinu řezu či pohledu volíme vždy tak, aby byla zřetelná poloha skladba dílců. Dílce světlíků kreslíme a) velmi tlustou plnou čarou - vazby světlíků b) tlustou plnou čarou - vaznice a ztužidla Dílce střešních konstrukcí a) velmi tlustou plnou čarou - rámové příčle, průvlaky a vazníky b) tlustou plnou čarou - vaznice c) tenkou plnou čarou - ztužidla, vzpěry vaznic, římsy Pozn. místa průsečíků sloupů a přímek osnov se mohou označit křížkem Dílce stěn a) velmi tlustou plnou čarou - nosné sloupy, rámy b) tlustou plnou čarou - sloupky, paždíky a římsy c) tenkou plnou čarou - ztužidla stěn Jeřábové dráhy pro zobrazení se používá nejčastěji pohled shora. Dílce se kreslí: a) velmi tlustou plnou čarou - nosníky jeřábové dráhy b) tlustou plnou čarou - pruty a pásy vodorovných nosníků c) tlustou plnou čarou vnějším obrysem - plnostěnný vodorovný nosník d) tlustou plnou čarou vnějším obrysem - lávky, zábradlí Konstrukce podlah pro zobrazení se používá pohled shora. Dílce se kreslí: a) tlustou plnou čarou - hlavní nosníky, průvlaky a rámové příčle b) tlustou plnou čarou - nosníky, ztužení c) tenkou plnou čarou - obrys podlahových roštů a plechů Pozn. průřezy sloupů v průsečících přímek osnov se kreslí ve zjednodušeném tvaru tlustými plnými čárami. Kótování a popisování Výkresy montážního sestavení se kótují délkovými kótami vztaženými k přímkám osnov tak, aby byla patrná poloha pro umístění dílce (viz. obrázek). 34

36 Jednotlivé dílce se na výkrese montážního sestavení označují stejnou značku jako ve výrobním výkrese, která se píše rovnoběžně s dílcem nebo na odkazovou čáru. Podrobnosti pro montáž Potřebujeme-li v montážním výkrese označit podrobnost, která je nakreslená ve výkrese podrobností nebo ve výrobním výkrese, označíme ji stejně jako ve výkresu a k označení se připíše číslo výkresu. Výkaz dílců Výkazy dílců obsahují seznam dílců celé konstrukce nebo etapy včetně dočasných montážních materiálů jako jsou montážní podložky pod kotevní plechy sloupů apod., montážní svary, montážní šrouby a pod. (jiný příklad výkresu montážního sestavení střešních ztužidel) 35