Petr Kučera TOKIO. Praktický průvodce

Transkript

1 1

2 Petr Kučera TOKIO Praktický průvodce 2

3 Copyright Autor: Petr Kučera Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 1. elektronické vydání Praha, 2016 ISBN: (epub) (mobipocket) (pdf) 3

4 TOKIO 2 TOKIO 6 PROČ JAPONSKO? 7 PROČ TOKIO? 8 CO BYSTE JEŠTĚ MĚLI VĚDĚT? 10 V JAPONSKU JE DRAHO? 10 MŮŽETE SE SNADNO ZTRATIT 10 JAPONCI NEJSOU ČÍŇANÉ ANI VIETNAMCI! 11 JAPONCI A CIZINCI 11 ZOUVÁNÍ 12 CHODÍ SE VLEVO 12 STRAVOVÁNÍ; JÍDLO A PITÍ 12 TOLERANTNÍ ZEMĚ 17 JÍME HŮLKAMI 17 ZÁSUVKY 18 OBCHODY A NÁKUPY 18 METRO 20 DOPRAVA Z/NA LETIŠTĚ 23 UBYTOVÁNÍ 23 BEZPEČNOST 25 JAZYK, KOMUNIKACE 25 TOALETY 27 CO S SEBOU 27 TOKIO A JEHO ČÁSTI 29 ASAKUSA 29 UENO 32 AKIHABARA 36 GINZA 38 ODAIBA 42 SHIBUYA 45 SHINJUKU 49 4

5 HARAJUKU 54 NIPPORI 58 MARUNOUCHI (OBLAST CÍSAŘSKÉHO PALÁCE) 63 TSUKIJI 68 ROPPONGI, AKASAKA, SHIBA 71 SUMIDA 74 PLÁN CESTY 77 1 DEN 77 3 DNY 78 TÝDEN 79 VÝLETY DO OKOLÍ 81 KAMAKURA 81 NIKKÓ 86 UŽITEČNÉ INFORMACE 89 5

6 Tokio Cílem tohoto cestopisného průvodce je, aby čtenáře informoval o hlavním městě Japonska. Jedná se nejen o doporučení, co vidět či navštívit, nýbrž také o cenné rady ohledně kulturních rozdílů, ubytování, jídla a případných dalších užitečných věcí. Text nemá být poučný ani zbytečně popisný a detailní. Vynechány jsou veškeré zbytečné podrobnosti, k jejichž dohledání postačí internet. Zde jde o to, aby případný turista nebo zájemce o Tokio, mohl nasát veškeré informace o tak obrovském městě ucelenou, přehlednou a hlavně vstřícnou formou. Proto má kniha dvě hlavní části. První z nich se věnuje Japonsku a jeho kultuře a druhá jednotlivým městským částem Tokia. Jednou z velkých předností publikace je pak zvláště oproti jiným knihám v českém jazyce jeho aktuálnost a autentičnost, neboť vše je založeno na vlastní zkušenosti autora. Ten navštívil 13 miliónovou, a při započítání veškerých předměstí 40 miliónovou, metropoli v dubnu

7 Proč Japonsko? Otázka, na kterou se mě během cesty sami Japonci opakovaně ptali. A já jsem vlastně pořádně nevěděl, co odpovědět. Tuhle cestu jsem si nevybíral cíleně, šlo o náhodu. Jenže jsem byl nakonec z téhle země natolik nadšený, že bych rád upozornil na to, proč by se člověk měl vydat na cestu přes půl světa. Ponechám stranou to, že lákavé je už jen to vzdálené, které je vždy prosycené záhadnou vůní exotiky. Hlavními taháky Japonska jsou samozřejmě jídlo, památky, naprostá bezpečnost (vyjma přírodních katastrof) a výtečná organizovanost. Tato země je jednoduše připravena na všechno, což se odráží i v kvalitě služeb nabízených turistům. Dalším důvodem je pak přívětivá cena letenek i dobré spojení (vezmeme-li v úvahu vzdálenost). Běžně se vyskytují ceny zpátečních cest kolem tisíc. 7

8 Proč Tokio? Tady je odpověď zcela jednoduchá: různorodost a kontrasty. Tohle big city v žádném případě není tuctová mrakodrapová záležitost, jak by se na první pohled z některých fotografií mohlo zdát. Proto se nenechte zmást. Tokio je místem, kde můžete v jedné čtvrti obdivovat historické chrámy a svatyně, zatímco o pár metrů dál už budete procházet rušnou ulicí, jež je z obou stran lemována obchodními domy obalenými světelnými poutači a reklamami. Jinde zase můžete zapadnout do klidného japonského parku, abyste popatřili, že smysl pro detail se v této zemi odráží skutečně kdekoliv. Na své si pak přijdou milovníci knih ve čtvrti antikvariátů a knihkupectví. Elektronikou je Japonsko vyhlášené všude po světě, a tak není žádným překvapením, že i ta má svou vlastní část. Nejinak je to se sportovními potřebami, s kuchyňskými pomůckami 8

9 a tak dále a tak dále. Tady si každý přijde na své. A kdyby někoho otrávilo nikdy nekončící město, pak vězte, že není nic snadnějšího, než nastoupit do vlaku a udělat si jednodenní výlet na některé klidnější místo poblíž Tokia. 9

10 Co byste ještě měli vědět? V Japonsku je draho? Už si ani nepamatuju, kdo všechno mi před cestou do Japonska tvrdil, že je tam nechutně draho. Vesměs to však byli lidé, kteří tam nikdy nebyli. Proto jsem byl příjemně překvapený, že situace není vůbec tak hrozivá, jak se proslýchá mezi Evropany. Tak například obědové menu vyjde mnohdy levněji než v Praze. Velmi lacině se dá nakoupit v supermarketech, kde mají už hotové pokrmy, které stačí pouze ohřát. A s dopravou po Tokiu to také není tak horké. Nejlevnější lístek v metru stojí v přepočtu necelých 40korun, nejdráž jsem cestoval za cca 60 korun (výjimkou je doprava z/na letiště a přejezd přes Tokijský záliv do čtvrti Odaiba). Kdo byl někdy v Paříži či Londýně, pro toho bude Tokio možná ještě levná destinace. Můžete se snadno ztratit Jsou lidé, kteří se dokážou ztratit i v nákupním centru. Pro ně bude Tokio jistě krutým labyrintem. Jenže ona zmiňovaná perfektní organizovanost je zřetelná na každém kroku. Všude po městě jsou mapy s označeným místem aktuální pozice. Četná jsou taktéž malá stanoviště policie, jejichž úkolem je právě informovat turisty. Metro je sice na první pohled chaotické, ovšem dá se zvládnout celkem snadno díky skvělému značení. Pokud se přeci jen ztratíte, pak vám 10

11 velmi ochotně pomůže někdo z Japonců, kteří jsou vůči cizincům velmi vstřícní. Japonci nejsou Číňané ani Vietnamci! V České republice žije spousta Vietnamců a všudypřítomná jsou čínská bistra. Možná právě proto někteří vidí v Japoncích automaticky to samé. Jenže Japonsko je někde úplně jinde. Japonci a cizinci Jedním z mnohých rozšířených stereotypů o Japoncích je, že nejsou příliš kamarádští a jsou přehnaně rezervovaní. Někteří lidé mi dokonce tvrdili, že jsou Japonci vůči cizincům nepřátelští. Nevím, kde tato povídačka vznikla a co k tomu vlastně vedlo, ale jistý jsem si tím, že na tom není ani zrnko pravdy. Na vlastní kůži jsem mohl zažít, jací japonští lidé skutečně jsou. Ani jednou jsem nepocítil nic, co by se jen trochu blížilo k nenávisti či odporu, naopak jsem Japonce shledal jako přívětivé, vlídné, laskavé a pozorné osoby. Jako hostitelé jsou nadmíru komunikativní a velkorysí. Dokonce se mi stalo, že mi jeden člověk kupoval místní speciality jen proto, abych ochutnal některé dobroty, které jsem ještě nejedl. K tomu nakoupil také pivo. Všechno zaplatil ze své kapsy. Celý večer mě pak bavil a snažil se být komunikativní i přes zřejmou jazykovou bariéru. Jinou situací pak bylo, když jsem si v pasáži obchodního domu chtěl pod kabát obléct svetr. Paní z jednoho butiku za mnou vyběhla a ukazovala na židli za svým prodejním pultíkem. Tam mi dokonce donesla kabát, který jsem prvně svíral mezi stehny. Mohl jsem se tedy v klidu přiobléct a k tomu všemu jsem byl odměněn krásným úsměvem. 11

12 Před vaší případnou cestou se tedy nenechte ovlivnit stereotypy a fámami těch, kteří v Japonsku zřejmě ani nikdy nebyli. Zouvání Ano, Japonsko je také jednou ze zouvacích kultur. Jenže boty budete muset sundávat a nandávat ještě častěji než v Čechách. Obvykle se totiž nezbavujeme obutí pouze doma, nýbrž také v chrámech či svatyních, v některých restauracích a dokonce i v některých obchodech (zejména do převlékací kabinky). Tady se ale obvykle nemusíte bát, že by vám boty někdo odcizil. Chodí se vlevo Ve většině případů tomu skutečně tak je. Ovšem v metru je třeba sledovat šipky a značení, neboť jsou i místa, kde se chodí vpravo. Na ulici je pak potřeba počítat s tím, že se mnohdy budete muset přizpůsobit davu, ale nebojte, Japonci do nikoho nestrkají. Vlevo jezdí také auta, dejte tedy pozor při přecházení silnice. Stravování; jídlo a pití V České republice japonskou kuchyni jednoznačně ztělesňuje suši. Avšak tradiční jídlo v Japonsku je mnohem více než jen to. Prvně bych rád upozornil, že kvalita a čerstvost potravin v Japonsku a u nás je naprosto nesrovnatelná (pro jistotu dodávám, že v ČR je nám vše servírované v horší třídě). Stejně tak je tomu i se stravovacími zařízeními. Navíc je v Tokiu více než zřetelné, že většina restaurací se snaží zákazníka a jeho chuťové buňky co 12

13 nejlépe uspokojit a o příjemné obsluze ani nemluvím. Zarážející jsou ceny jídla, které jsou srovnatelné s Prahou, ovšem v Tokiu vám toho na stůl nanosí více. Polední menu obvykle zahrnuje několik jídel/chodů, případně bývá v ceně voda, čaj a někdy dokonce i káva. Dražší je alkohol, točené pivo běžně koupíte za korun. Chcete-li ochutnat něco typicky japonského, uvádím zde několik pokrmů. Velmi často budete narážet na různé druhy nudlí. Nejznámějšími jsou nudle soba a rámen. Prvně jmenované se konzumují buď ve vývaru se sojovou omáčkou nebo se širokou paletou příloh. Tyto nudle jsou hnědé barvy, neboť jsou vyráběny z pohanky. Rámen jsou pak nudle ve vývaru s plátky vepřového masa, vejcem, zeleninou a mnohdy i dalšími ingrediencemi. Jedná se o velice chutné a syté jídlo. Rámen se dělí podle typu nudlí na pohankové rámen soba a pšeničné rámen udon. K Japonsku také neodmyslitelně patří tofu. Ale pozor, i tady existují dva typy. Měkké tofu je typickým snídaňovým pokrmem Japonců. Svou konzistencí a vzhledem se podobá pudinku. To tvrdé tofu se dá více přirovnat k sýru. Právě onen tvrdší druh se užívá k přípravě teplých jídel, v nichž supluje maso. Běžné je tofu něčím dochucovat. Jinou typickou pochoutkou ke snídani je nató. Sojové fazolky v lepkavé hnědé omáčce. Tato dobrota velmi silně zapáchá, proto je lepší k nató nečichat. Chuťově je však bez problémů. Výhodou je velmi zdravé složení. Sašimi je pak u nás méně slavný bratr suši. Jedná se taktéž o syrovou rybu, plátky však nejsou zabaleny do rýže a řasy, nýbrž položeny na rýži. Sašimi je v Japonsku mnohem známější a běžnější 13

14 než suši. Nejčastěji ho uvidíte s lososem nebo tuňákem, ale vyskytují se i varianty s masem. Když už přišla řeč na maso, tak musím zmínit, že to je v Tokiu obvykle špičkové. Tenké plátky vepřového na sezamu a s rýží se sice tváří jako tuctová záležitost, ale po vyzkoušení budete udiveni, jak skvěle může něco natolik obyčejného chutnat. Častá je také konzumace různých vnitřností, proto se vždy ptejte, nejen z jakého zvířete maso je, ale také jaká je to část jeho těla. V Japonsku budete zavaleni širokým výběrem netradičních sladkostí. Například na takové dango budete narážet na každém rohu. Možná jste ho už někde viděli na obrázku. Jsou to tři až čtyři kuličky z bílé hmoty podivné konzistence navlečené na špejli. Pochoutka je vyrobena z rýžové mouky a existuje na desítky různých druhů danga podle toho, jaká je na nich poleva či svrchní použitá vrstva. Nejrozšířenější je dango s omáčkou mitarashi. Ta je světle hnědé barvy a má lehce sojovou příchuť. V obchodech pak zakoupíte dango s chutí sezamu, wasabi, karamelu a mnohé další. Časté jsou také nejrůznější rýžové sušenky. Mnohdy se opět v něčem obalují či se do něčeho zabalují, například do mořské řasy. Zcela běžná je i krabí příchuť. Jiným typickým proviantem pro výrobu dobrot jsou fazole. Z nich se produkuje například sladká pasta anko, která se používá jako náplň do malých sladkých rýžových koláčků daifuku. Ty se vyrábějí i s celou řadou jiných náplní. Co se sladkostí obecně týká, pak platí, že Japonci velmi rádi kombinují chutě, které nám mohou přijít velmi zvláštní. Takové sladké bonbóny s nasolenou peckou ze švestky uvnitř byly skutečné skvělé díky střídání sladkého a lehce slaného nádechu. 14

15 Čeští milovníci piva jistě budou chtít okusit japonské tekuté zlato. Bohužel téměř všechna piva jsou sladší a nevýrazné chuti. Nejvíce se mi osvědčil dvakrát chmelený mok značky Kirin. V Tokiu nesmíte rozhodně vynechat ochutnávku rýžového vína saké. Pije se horké nebo studené. Mnoho lidí tvrdí, že vychlazená forma podávání je lepší. Mě nezaujala ani jedna z možností. Každopádně existuje nepřeberné množství typů saké, a je možné, že právě to jiné bude výtečné. Z nealkoholických nápojů je samozřejmě povinností vypít nějaký ten japonský čaj, jenž dosahuje skvělé kvality. Můžete ho tedy přivést kamarádům jako dárek z vaší cesty. Pro japonské jídlo a pití platí, že mají trochu odlišnou chuť, proto po prvním testování okamžitě něco nezavrhujte, dejte všemu šanci i opakovaně. A hlavně zkoušejte, experimentujte a ochutnávejte. 15

16 16

17 Tolerantní země Japonsko je zatím nejtolerantnějším místem, jaké jsem kdy navštívil. Obzvláště k cizincům se zde každý chová až neobyčejně hezky. Nikdo na vás nebude nikde křičet, a když se náhodou prohřešíte proti místní etiketě, Japonci vás na to velice taktně upozorní, případně zamhouří oko a vše přejdou s klidem sobě vlastním. Přesto se nehodí této vlídnosti zneužívat a chovat se neohrabaně. Proto je dobré nezvyšovat zbytečně hlas, nechovat se přehnaně temperamentně a místní potěší, pokud budete zvládat alespoň zdvořilostí slova typu dobrý den a děkuji. Jíme hůlkami To je sice taktéž pravda, avšak uvidí-li obsluha, že s jídlem příliš zápasíte, rádi vám přispěchají na pomoc vidličkou. Případně se můžete po příboru přeptat. Personál je vždy ochotný a vstřícný. Každopádně doporučuji, abyste se s hůlkami snažili najíst, mnohdy je to zábava a uvidíte, že časem vám to půjde raz dva. Se správným držením vám také může pomoci obsluha. Existují jídla, která se jí příborem. To obvykle poznáte podle toho, zda s pokrmem dostanete něco dalšího kromě hůlek nebo ne. Je-li k dispozici lžíce, jí se lžící. Některá jídla (například rámen ad.) se mohou konzumovat jak lžící, tak hůlkami. Sledujte, jak jí místní lidé a vše bude jasné. Pokud jste zvyklí jíst něco rukama, pak se v Japonsku nemusíte obávat žádného faux-pas. Někdo na vás bude možná trochu zírat, ale vesměs platí, že i tady jsou místní velice tolerantní. 17

18 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.