PSYCHOLOGIE. = moderní, společenské, empirické vědy; vědy historické obracejí se do své vlastní historie; platnost jejich zákonů je pravděpodobná.

Transkript

1 PSYCHOLOGIE = moderní, společenské, empirické vědy; vědy historické obracejí se do své vlastní historie; platnost jejich zákonů je pravděpodobná. Vědy přírodní se složitými postupy snaží dobrat relativně jednoduchého a dlouhodobě platného řešení; společenské vědy se snaží věci neustále prověřovat a komplikovat např.,věčné otázky Vyčleňují se z filosofie, jako reakce na vznik moderní společnosti V polovině 19. století se objevuje proud moderního, racionálního myšlení; projevuje se snaha opustit abstraktní, teoretické spekulování a více se věnovat konkrétnímu, empirickému zkoumání POZITIVISMUS důraz na vědeckost, fakta, empirii, pozorování, experimentální a srovnávací způsob. Pokusy o reflexi problémů moderního člověka. Cíl vědeckého poznání = popsat, vysvětlit, porozumět (=pochopit systém, analyzovat jej) Usilují o propojení funkce poznávací a praktické (ideologická, terapeutická); přispívají ke kultivaci člověka, rozvíjejí jeho potenciál. Thomasův teorém lidé se chovají podle svých představ o světě R. K. Merton lidé jednají jako aktivní subjekt Aristoteles člověk=bytost společenská (zoón politicon), b. mluvící, myslící (z. logon echon) Psychologie předmětem vědy je jedinec, analýza osobnosti, struktura osobnosti, dynamika psychických jevů, interpersonální vztahy z pohledu individua Sociologie předmětem vědy procesy, probíhající v sociálních systémech, sociální jednání (jednání jedince v rámci společnosti), společenské vztahy, sociální skupiny Sociální psychologie na pomezí mezi psychologií a sociologií PSYCHOLOGIE - Chce porozumět prožívání, chování a jednání lidí, předvídat je a pomoci působit na ně. Usiluje o poznání a porozumění. lidská psychika ( duše teologie) zahrnuje prožívání (subjektivní), chování (projevy lidské psychiky) a jednání (směřuje k určitému cíli). Psychologické disciplíny 1.) Obory základní (teoretické) Obecná psychologie zkoumá obecně platné zákonitosti psychického dění, odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem. Psychologie osobnosti zabývá se jedincem, vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi. Sociální psychologie - věnuje se sociální determinaci jedince a sociálnímu chování lidí, působení malých a velkých sociálních skupin na člověka

2 Vývojová psychologie zabývá se změnami psychiky člověka v čase (zoopsychologie, historická psychologie, ontogenetická psychologie). Psychopatologie, Srovnávací psychologie, Psycholingvistika 2.) Obory aplikované (praktické) dělí se podle oblastí praxe, ke kterým se vztahují Klinická psychologie řeší otázky diagnostiky, terapie i prevence duševních chorob a poruch Pedagogická psychologie zabývá se aspekty rozvíjení člověka, řeší otázky výchovy a vzdělání Psychologie práce zkoumá vnitřní i vnější podmínky pracovního procesu Forenzní psychologie zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem Psychologické směry Experimentální psychologie W.Wundt, E. H. Weber, G. T. Fechner. H. Ebbinghause důraz na bezprostřední zkušenost, její analýza na psychické elementy, určení spojení mezi nimi, vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzikálními podněty a zkušeností (pocity, prožitky), které následují Behaviorismus J.B. Watson, I.P.Pavlov, E.Ch. Tolman, B.F. Skinner zkoumá chování člověka, jeho vnější projevy, S-R schéma (podnět-stimul reakceresponse); chování = sled naučených odpovědí, prožívání = černá schránka Tvarová psychologie (gestaltismus) (něm. Gestalt tvar) W.Köhler, K.Lewin psychologie celku: celek je víc než suma částí Kognitivní psychologie - modelování psychických procesů Hlubinná psychologie psychoanalýza - S. Freud, C.G.Jung, A. Adler, E.From lidské projevy=souhra vědomých a nevědomých procesů, význam nevědomí, sexuality Rozdělení duše na: ID (podvědomí) EGO (vědomí) SUPEREGO (svědomí) Humanistická psychologie A.H.Maslow, C.R.Rogers, V.E.Frankl stojí mezi behaviorismem a psychoanalýzou; orientuje se na seberealizaci člověka; člověk = aktivní tvůrce své existence, důraz na prožívání životních situací, sebevnímání, sebeprožívání Osobnost Formování a vývoj osobnosti je ovlivněn dědičností, prostředím i vlastní aktivitou. Realizuje se zráním (vnitřní biologičtí činitelé) a učením (souvisí s interakcí jedince a prostředí) vývoj člověka je ovlivněn působením biologických, psychologických a sociálních faktorů. Periodizace vývoje jedince: (ontogenetická psychologie) DĚTSTVÍ DOSPÍVÁNÍ - DOSPĚLOST 1.) prenatální období (početí narození), zajištění některých psychických funkcí a reakcí 2.) novorozenecké období ( 1 měsíc), kontakt s matkou 3.) kojenecké období ( 1 rok), rychlý rozvoj, formování sociálních vztahů 4.) batolecí období ( 3 let), jemná motorika, komunikace, odpoutávání se od matky 5.) předškolní věk ( vstup do školy), kooperativa, konstruktivita, formace svědomí 6.) mladší školní věk ( 12 let), počátky pohlavního dospívání, rozvoj myšlení, sociálních vztahů, sebepojetí, sebehodnocení 7.) pubescence ( 15 let), biologické, psychologické, sociologické změny

3 8.) adolescence ( 22 let), osamostatňování, rozvoj sexuality, volba povolání 9.) časná a střední dospělost ( 45 let), realizace pracovní činností 10.) pozdní dospělost ( 65 let), změna profesních vztahů, vrcholný profesní vývoj 11.) stáří senium ( smrt), změna osobnostních rysů rozklad osobnosti Struktura osobnosti rozlišujeme schopnosti, rysy, temperament a charakter 1.) schopnosti jsou to psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a vykonávat je; schopnost činnost - vybíjí se z vloh (=biologický, vrozený předpoklad pro utváření schopností) - za příznivých podmínek se z vloh může vyvinout nadání, talent, genialita (soubory dobře rozvinutých schopností), dovednosti speciálnější, než schopnosti, rychlejší osvojení a.) intelektové schopnosti = soubor schopností sloužících k poznávání a řešení problémů, učit se a používat naučené b.) tvořivost kreativita = předpoklady pro tvůrčí činnost a tvořivé řešení problémů 2.) rysy jsou to psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem prožívání, chování, jednání (např.: extroverze introverze, dominace submise, ) 3.) temperament je to soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zejména při citových procesech typy temperamentu: flegmatik, sangvinik, cholerik, melancholik 4.) charakter je to soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků osobnost biologické vlohy sociální vlohy psychologické poznání pomocí činností (hra, učení, práce, zájmové činnosti) psychické vlastnosti schopnosti senzomotorické intelektuální inteligence kreativita rysy temperament charakter Lidská činnost - v lidských činnostech probíhá vzájemné působení člověka a prostředí; základní druhy jsou: hra obsahem hry je radost z ní samotné, jejím prostřednictvím se dítě učí zvládat různé dovednosti, získávat informace učení poznávání světa, osvojování vědomostí, získávání zkušeností práce přispívá k uspokojování potřeb, k dosahování společných cílů zájmové činnosti relaxační, zábavná funkce, formují člověka učení -získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. Výsledkem učení je každá změna chování, prožívání, která má trvalejší charakter. -rozlišujeme 4 druhy lidského učení: 1.) učení poznatkům osvojování vědomostí a informací 2.) senzomotorické učení (smyslově pohybové) rozvíjí senzomotorické dovednosti

4 3.) učení intelektovým schopnostem učení se metodám řešení problémů, rozvíjí myšlenkové procesy a intelekt 4.) sociální učení člověk se učí žít mezi lidmi, začlenit se do společnosti - výsledky lidského učení vědomosti soustavy představ a pojmů, které si člověk osvojuje dovednosti dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti -senzomotorické, intelektové, sociální návyky a postoje dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitému chování Výsledky učení závisejí na postupu při učení na metodě učení, výsledcích učení předchozího, na motivaci, na rysech a vlastnostech jedince a na vnějších podmínkách. Chyby přispívají ke správnému osvojování činností. Odměny a tresty. Motivace -souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí - potřeby jsou to základní motivační síly, jsou hierarchizovány - zájmy jsou to motivy získané, vyjadřují jedincův vztah k činnosti - návyky získané motivy, reakce na podněty - perspektivy a cíle (strategické=dlouhodobé; taktické=krátkodobé); postupné cíle - hodnoty vyjadřují, čemu dáváme přednost; individuálně hierarchizované - postoje - specificky získané, dávají impuls k určitému chování či jednání - emoce hodnotí objekty poznávání a činnost Člověk v náročné životní situaci Stres tlak způsobující vnitřní napětí, je spojen se zvýšenými nároky na člověka Frustrace stav, vyvolaný působením překážek na cestě k cíli (deprivace odcizení nedostatek podnětů, kladných citů). Agrese způsob reakce na zátěž; násilí, slovní napadání, nadávky, výhružky, urážky, ironie. Únik izolace, vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, únik do nemoci, vzdorovitost Duševní zdraví a duševní poruchy Duševní zdraví souvisí s fungováním a souhrou mnoha aspektů předchozího vývoje, současného stavu i očekáváním budoucího života. Duševní porucha změna některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím. Dělí se: psychózy hluboké neuropsychické poruchy, které vážně narušují osobnost (např.: schizofrenie rozštěpení osobnosti, maniodepresivní psychóza chorobné změny nálad) neurózy poruchy lehčího rázu, bez organických poruch mozku psychopatie dlouhodobá odchylka od běžných projevů osobnosti, leží někde mezi neurózou a psychózou oligofrenie (slabomyslnost) nerozvinutost poznávacích schopností a procesů Psychohygiena (duševní hygiena) podporuje a rozvíjí duševní zdraví, soubor opatření i postupů Psychické jevy

5 1.) psychické procesy děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání procesy poznávací vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeč procesy paměti zapamatování, uchování, vybavení procesy motivační citové a volní 2.) psychické stavy stav, charakteristika jedince po určitou dobu stavy pozornosti nálady tj. stavy citové 3.) psychické vlastnosti předpoklad k většímu počtu činností schopnosti rysy osobnosti temperament charakter 4.) specifické získané dispozice předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem vědomosti dovednosti senzomotorické, intelektové, sociální návyky zájmy postoje ad. 1.) psychické procesy zajišťují adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí procesy poznávací (kognitivní) procesy názorného poznávání začínají vnímáním (= psychický proces, kterým zachycujeme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány), jeho výsledkem jsou počitky (části) a vjemy (celek), rozvíjí se i představování (= vytváření názorného obrazu něčeho, co již nepůsobí na naše smyslové orgány) myšlení a řeč myšlení = poznávací proces, kterým získáváme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a vztahů, vznik pojmu (= zobrazení obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů); řeč = základní podmínka vzniku společnosti; paměť tvoří ji soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení. Emoce Jsou to psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši činnost, její průběh i produkty, podle individuálně významných hledisek. Charakteristická je polarita citů, existují však i city smíšené (ambivalentní). Afekt emoční proces, bouřlivá reakce jedince, která mobilizuje jeho aktivitu, ale svou silou může také ochromit Nálada má delší trvání, působí na ni vnější i vnitřní podněty Citové vlastnosti působí dlouhodobě, patří mezi ně citové vztahy, jsou to důležité složky charakterových vlastností a rysů Vůle psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují dosahování cílů, zvláště tehdy, kdy je nutné překonávat překážky

6 SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Socializace proces začleňování jedince do společnosti, jedinec si osvojuje sociální dovednosti, návyky a postoje potřebné pro styk s lidmi, přejímá společenské role morální i jiné normy společnosti. Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí. Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů. Mechanismy socializace jsou: sociální učení a interpersonální vztahy. Společnost socializace osobnost Psychologie si všímá vztahu socializace osobnost; sociologie vztahu socializace společnost. Sociální učení Obecné mechanismy sociálního učení: Asociace (podmiňování) vytváření spojů mezi podněty a odpověďmi jedince na ně. Posilování je založeno na odměnách a trestech (drakonické tresty) Observace (odezírání, lat. observo = odezírám, pozoruji) odměny a tresty u jiných jedinců Nápodoba napodobujeme lidi i skupiny Anticipace (očekávání) Identifikace ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah, jedná se o vyšší, vnitřní formu napodobování Interpersonální vztahy interakce Vztahy mezilidské (vztah člověka k člověku), společenské (vztahy mezi skupinami), mezilidské (interpersonální mezičlánek od jedince ke společnosti. 3 fáze fáze sociálního poznávání, vnímání (= percepce) fáze sociální komunikace fáze společné činnosti sociální poznávání = proces, v němž z vnějších projevů druhého člověka usuzuji jeho vnitřní psychické charakteristiky, zahrnuje sociální vnímání i hodnocení. Pro mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme, než jací jsme. Chyby v sociálním poznávání: haló efekt na základě jediného nápadného rysu posuzuji i vlastnosti ostatní první dojem zobecnění prvního dojmu logická chyba domníváme se, že z jedné vlastnosti logicky vyplývají ostatní efekt mírnosti jedince posuzujeme mírněji, protože je nám sympatický efekt sociálního postavení očekávání psychických vlastností podle příslušnictví k určité sociální skupině projekce promítáme své motivy, zájmy, postoje a názory do ostatních lidí předsudky a stereotypy zjednodušení, zkreslení, příslušníkovi určité skupiny automaticky přisuzujeme její časté rysy; předsudek je intenzivní, iracionální předsudek v sociální interakci sociální komunikace představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích, souvisí s interakcí. Rozeznáváme 3 základní typy: meziosobní, skupinová (složitější komunikační sítě), masová (hromadná pomocí tisku, televize, rozhlasu) Komunikace probíhá po dvou liniích: tematická (obsahová), interpretační (výkladová) Důležitá je úloha porozumění.

7 Konflikt - střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli konflikty intrapersonální (vnitřní rozpory jedince samotného) a interpersonální (mezi dvěma či více jedinci či skupinami) tři základní typy chování v situaci konfliktu: I. konfrontace jedna strana konfliktu útočí na stranu druhou, účastníci konfliktu si navzájem nenaslouchají II. únik, popření popření existence konfliktu, snaha vyhnout se mu III. řešení (vyřešení) konfliktu snaha hovořit o problému, hledání možných cest, nalezení optimálního řešení kompromisu brainstormig metoda volného produkování nápadů společná činnost umožňuje dosáhnout výsledků, které jedinec sám nezvládne; vyvrcholení interpersonálních vztahů, které přináší buď okamžité nebo v čase odsunuté výsledky má podobu kooperace spolupráce nebo kompetice soutěže