UNIVERSITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ F AKUL TA KATEDRA TEORIE KUL TURY STUDIJNÍ OBOR KULTUROLOGIE

Transkript

1 UNIVERSITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ F AKUL TA KATEDRA TEORIE KUL TURY STUDIJNÍ OBOR KULTUROLOGIE Lucie Vondráčkoá POHÁDKY V ČESKOSLOVENSKÉ KINEMATOGRAFII RIGORÓZNÍ PRÁCE Konzultant: PhDr. Vladimír Czumalo, CSc

2 Prohlašuji, že jsem sou rigorózní práci napsala samostatně a ýhradně s použitím citoaných pramenů. Souhlasím se o ", zapujcoamm prace. V Praze dne Lucie Vondráčkoá 2

3 Obsah, 1. Uod Karel Capek jako ěčná inspirace Charakteristika filmoého žánru Pohádkoá zápletka Čas a prostor pohádky Humor pohádce. o. o... o o... o Pohádky kontextu politické ideologie Historie filmoé pohádky Režiséři filmoých pohádek Filmoá pohádka mezinárodním kontextu ýojoá psychologie Záěr Přílohy 4. Empirický ýzkum Marie- Louise on Franz Seznam literatury

4 I.Úod Předmětem mé rigorózní práce je teoretická analýza filmoé pohádky jako sociokulturního jeu. Zláštní pozornost jsem ěnoala nejen charakteristice žánru filmoé pohádky a jejímu ýoji e druhé poloině dacátého století, ale také terénnímu ýzkumu. Zabloudila jsem několikrát mezi ty nejdůležitější. Mezi pohádkoé tůrce. Nemohla jsem sice šem klást stejné otázky zhledem k jedinečnosti jejich charakterů a profesí, ale předpoklady, které jsem si doolila anticipoat se mi i tak rátili silou bumerangů jako liché i opráněné. Nutno říct, že to byla akce elice dobrodružná a podnětná. Podle mého názoru sehráli ýznamnou roli při realizaci těch nejpoedenějších filmoých pohádek ynikající režiséři. Proto jsem práě těmto tůrcům ěnoala jednu celou kapitolu. Jsem si ědoma toho, že toto téma yžaduje také empirickou analýzu. Proto záěr mé diplomoé práce toří kalitatiní rozhoory s lidmi, kteří zásadním způsobem ýoj české filmoé pohádky olinili a mají tedy tomto oboru dlouholetou zkušenost. Tendence dnešních dnů k předpoídání budoucnosti z karet, neuěřitelná koncentrace ykladačů z ruky na každé hlaní třídě ětších měst, bezzubé neštěstí rozmazlených třicátníků, kteří si lastně praé utrpení ani nedokáží předstait, to še mě edlo k zamyšlení, co lastně chybí. Napadla mě tradice. Naíc s přílastkem duchoní. Kde ošem čerpat? Kde najít tu praou studnici poznání, proěřenou časem a generacemi, nezatěžkanou doboými ideologiemi a tendencemi, nepodléhající módnosti šedního dne, která jak rychle přijde, tak zběsile pak prchá do 4

5 nenáratna dějin, aby se se seřepou nepraidelností zase jednou průběhu dějin zopakoala... Pohádka existuje sým způsobem odděleně od doby, trendů, lákadel doby... Přitom ošem odráží jedinečnost a bytostnou shodu lidí, kteří ji z generace na generaci předáají dál. Důležitou ěcí se zdá být také to, že se neyskytuje místě, kterému éodí spěch, stres a jiné edlejší produkty zbytečného a neproduktiního trápení. Doba, kdy přichází na řadu ypráění je uolněná, kruhu lidí, kteří se respektují a mají rádi, doba těsně před spaním, kdy čloěk šechny úkoly šedního dne ykonal a konečně si může ydechnout a udělat čas sám na sebe a děti. Nebudu se e sé práci zabýat morfologií pohádek, kterou tak báječně popsal V. Propp e sé Morfologii pohádek... Ráda bych se dotkla ýznamu pohádek průběhu dospíání, jungoského ýkladu inspiratiního i dnešních dnech, zajímá mě také naprosto ýlučné postaení pohádky české kinematografii, budu pátrat po skrytých praidlech žánru který, když se nedodrží, chybí aniž si to pohádkoý diák uědomí, na pár troufalých otázek mi odpoí několik zajímaých osobností, které mají s žánrem pohádky dlouholeté zkušenosti.v dnešní době můžeme také ysledoat několik s pohádkou zdánliě nesouisejících okolností. Např. jak je možné, že se Ceské republice tak neuěřitelně úspěšně zabydlel žánr, který do té doby nepatřil k dennímu chlebu běžného diadelního náštěníka? Mluím samozřejmě o muzikálu. Odpoěd' elice jednoduchá se samozřejmě nabízí. Cechy jsou něco jako yprahlá poušť, která potřebuje zalažit čerstým a do té doby neokoukaným muzikáloým fenoménem. S tím ošem nemůžeme tak úplně 5

6 souhlasit, protože naše dnešní situace a oteřenost muzikáloému boomu se naprosto nedá poronat s ýojem zemích jako jsou Polsko, Mad'arsko nebo Sloensko. V Ceské republice se totiž zjeuje nejíc muzikáloých předstaení a pokusů na diadelní metr čtereční. Má to snad něco společného s faktem, že jsme tak zyklí na písničky, které zněly pohádkách a zpíali je princoé a princezny, rádcoé a chůy? Proč tolik z těch slaných a každoročně se opakujících melodií stačí jen zabroukat a šichni kolem, kdo, " uslyšeli hned ědí? Usloí 'co Cech to muzikant' díky nedostatečně propracoané a dalo by se říct trestuhodně zanedbáané ýuce hudební ýchoy na našich školách už dáno neplatí, ale hudba ze srdcí (i když hlasiky neědí co si s takoým impulsem počít) se zřejmě ytrácí až po mnohem delší době. Dalším impulsem, který mě edl k tématu pohádky je pocit, že máme co dočinění s fenoménem, který se bohužel pomalu ale jistě poažuje za málem yhynulý. Mám pro tuhle skutečnost elice ráda anglické, lehce starodáně znějící spojení 'dying breed'. Stáám se e sé diplomoé práci lastně jakýmsi antropologem, pokoušejícím se sronat edle sebe ty poslední zbytky a indicie dobré pohádky, která se nám čím dál rychleji rozplýá pod rukama. Sědčí o tom patrně i fakt, že při mapoání šech filmoých pohádkoých ýletů jsem byla donucena ukončit ýčet pohádek někde kolem roku Samozřejmě, že se i nadále pohádky natáčí, ale ětšina z nich se tak markantně minula účinkem a naprosto nezasáhla ani špetku diákoy duše, že bych o nich lastně nemohla napsat nic moc pozitiního. Ale účelem mé práce má být naopak pozbuzení k další činnosti, a proto se negatiistickým odsudkům ráda yhnu a budu se tářit, jako bych tuto skutečnost neiděla. Pak se možná stane zázrak a 6

7 dodatku budu moci dnešní neslanou pohádkářskou kapitolu shrnout jen jako méně šťastné období pohádkoé kinematografie, které se ždy jednou za čas objeuje. Přironám pak snad toto uzáorkoané období k něčemu jako je klid před bouří, po kterém následuje renesance poedených scénářů a nápaditých uchopení moudrých témat. Doufejme. Jedním z dalších oříšků, které snad yjdou během mého psaní najeo je otázka, proč dnešní době i zkušení a yloženě pohádkumilující režiséři nejsou schopni zaujmout natolik, aby se jejich noá díla automaticky přiřazoala do zlatého fondu naší kinematografie a tedy do našich srdcí. Jak tomu mimochodem ještě osmdesátých letech často bylo. Proč tomu tak je, resp. není? Casto se říkáá, místě.' že umění je 'být e spránou dobu na spráném Je tedy možné, že se dnešní dětský diák neocitl přesně tam, kde to od něho bylo očekááno? Možná, že starší režisérská generace nemapuje přesně rychlost, se kterou se nímání a posuzoání sěta našich malých školáků a předškoláků mění. Můžeme sledoat nepřeberné množstí filmoých pokusů s dokonalejšími triky a efekty, s daleko ětším rozpočtem, s nesmírnou mediální podporou. A stejně to není nic platné. V době Vánoc běží stále stejné pohádky dokola a ty noější z nich, i když se yznačují daleko trdšími lokty, jenom neěřícně kroutí hlaou a nechápou. A to přesto, že dostáají k dispozici ty nejluxusnější ysílací časy (loni například pohádka Cert í proč). V takoém případě, personifikujeme-li si je, by mohly yrukoat s osědčeným: 'Nebyly jsme pochopeny' nebo,pro tuhle dobu jsme příliš umělecké a příliš dobré.' Tak se přece ětšinou 7

8 brání ti z nás, kteří z jakéhokoli důodu dlouhodobě neuspěli a potřebují získat zpátky sou rozpadající se dušení harmonii. 'V Pojd'me se ted' ale spolu s Karlem Capkem nezaobírat pohádkou skomírající a smutnou, nýbrž tou, která funguje a má na růžích a na našich snech ustláno. 1.1 Karel Capek jako ěčná inspirace " Skoro šechny pohádky mají společnou jednu lastnost: zláštní odlehlost. Bylo to jednou, za deaterými horami a řekami; byla jednou jedna země, kde se to stalo; byl jednou jeden kupec, loec, bráhman nebo hrdina, a ten se ydal na dalekou cestu přes černé moře nebo ohnié řeky, a tepre tam, na druhém konci sěta nebo jiném sětě, se odehráá pohádkoý děj. Poídal mně to můj dědeček, který to slyšel od sého dědečka, a ten říkal, že se to stalo dáno a dáno. Stalo se to noci, pod odou, bludném lese nebo hlubinách země. Vždycky je to někdy dáno, někde daleko nebo nějaké jiné skutečnosti. Není-li přímo udána tato pohádkoá lokalizace neznámu, necháá pohádka sé posluchače aspoň bez bližšího určení, kde a kdy se to mohlo stát; nebo se připíná - patrně už zásahem umělé literární fixace a koncentrace pohádek - k dáno minulým a jaksi pomyslným osobám. Ta neurčitá odlehlost časoá i místní je často ještě proázena distancí sociální; jednajícími osobami pohádek býají králoé a princezny, nebo zase osoby žijící íceméně mimo sociální sazek: pousteník, čarodějnice, čloěk pocestný a podobně. Zkrátka přímo k poaze pohádek patří jistá poloskutečnost, 8

9 odpoutanost od aktuální a blízké skutečnosti, uolnění ztahů k reálnému a ážně uznáanému sětu. Rekne-li se pohádkoý sět, na obry, draky a kouzelníky, na skleněné mluící zířata myslíme hned na duchy od a lesů, hory a odu žiota, na nebo sedmimíloé boty. Jsme pokušení domníat se, že ten neskutečný, odpoutaný, fiktiní sět pohádek je dán práě těmi nadpřirozenými a zázračnými faktory, že yplýá prostě z těch magických, yššími silami nadaných bytostí a ěcí..ale e šech pohádkoých sbírkách najdeme bezpočet pohádek, které nemají nic nadpřirozeného nebo začaroaného. Popelka ani Enšpígl, Hloupá Honza, který k štěstí přišel, ani chytrý krejčí, který loupežníky zahnal, nejsou bytosti nadpřirozené; a přece patří do pohádkoých motiů stejně jako baba Jaga, pták Noh nebo princezna se zlatou hězdou na čele. Zdá se, že tomu je obráceně: neskutečnost pohádek neplyne z toho, že nich tak často interenují magické síly a nadpřirozené bytosti, nýbrž ty nadpřirozené bytosti a síly se tak často yskytují nebo konzerují pohádkách proto, že mají dost místa jejich neskutečném sětě. Rekl bych, že zláštní ireální atmosféra pohádek neyplýá z přítomnosti šech těch draků a zakletých princů, il, obrů a čarodějů, nýbrž že tyto osobnosti se uchýlily do autonomní atmosféry pohádek jako do rezerace, obehnané nepřekročitelnou ochranou fikce a odpoutané od nehostinné reality. Pohádka se nedá definoat sými motiy a látkami, nýbrž sým půodem a sou funkcí" (Čapek, 1941, str. 102, 104). Jak jinak toto šechno zní. Vracíme se totiž k praé ryzosti pohádek a k jejich jádru, na které se lze spolehnout i době spěchu a šeobecného shonu. Na ýoj pohádek se zaměřila i yjímečná 9

10 žačka C. G. Junga Marie-Louise on Franz, jejíž přehled ráda uedu na konci této práce dosloné citaci. Je pro orientaci etapách při nahlížení na tento žánr elice určující a dopodrobna zpracoaný. Postupně se průběhu psaní budu dostáat k problémům, které jsem nastínila již na počátku. Dojem, kterým na mě pohádkoý žánr působí, tedy jako téměř skomírající a na pokraji yhynutí exotický druh, daleko ýstižněji a básničtěji ystihl opět Karel Capek e sých úahách na toto téma. I když se e sé době nepotýkal s problémem zachoání a strachu o pohádku, opět už tolikrát, předběhl zaručeně a jako sou dobu a pojmenoal to, co se jako pojmenoání hodné prozatím nikomu Capkoě době nemuselo zdát. "Chceme-li ysětlit pohádky po stránce motiické, musíme mít pořád na mysli onen odpoutaný, nereální sět pohádek, ytořený samoúčelným poídáním, ybaený sou lastní epickou koherencí a nezáislý na kontroloané nebo ěřené skutečnosti. Jsa nezáislý na íře i kontrole, je před nimi i chráněn; je olnější a neázanější, ale i neměnnější a konzeratinější než sama skutečnost... že se podobá rezeraci, e které se uchoaly obsahy a předstay, které by jinak společenský a ciilizační ýoj yhubil. Je jen zčásti prada, že pohádka sé motiy nalézá nebo ynalézá; spíše je prada, že se motiy do pohádky uchylují, jako by se zříkaly skutečnosti, aby se udržely jako fikce. Většina pohádkoých motiů u šech národů jsou miloané předstay, drahé srdcím, ale těžko snášející drsný zduch skutečnosti; takoé předstay pohádka sebe pojímá se zláštní náklonností a traduje je pod sou ochrannou známkou. 10

11 Jsou to býalé mytologie, ybujelé nad sociálně záaznou ěroukou nebo ocitající se rozporu s noěji přijatým kultickým řádem. Pohádka je uchoáá jako obsahy, ale jen za tu cenu, že už je neklade jako předměty ěření. Dále jsou to sociální tradice a zyky, které už nemají místa noějším žiotním řádu, ale ještě se udržely jako tradice ústní. Je to starý kult hrdinstí a rytířstí, který se z nedostatku jiné příležitosti uchyluje do sěta fikce. Je to úžas z chytrosti, ynalézaosti a intelektuální přeahy, neyžitý a neyužitý sociální rutině a zykoosti aktuálního prostředí. Jsou to motiy dobrodružstí a dalekých zemí, jež přenášejí mysl přes hranice usedlého a kolektině spoutaného žiota. J sou to snoé a izionámí motiy se sou zláštní poloskutečností, která je yjímá z kontextu reality. Ale jsou to i sny bdělé, kterými čloěk odjakžia kompenzoal nedostatečnou skutečnost: sny o lásce a štěstí, o záratné kariéře, o bohatstí a ítězstí, o zázračných obratech osobního osudu, o možnosti být něčím jiným a něčím elikým, o konečné spraedlnosti a zdolání smrti. Sny o mstě a odetě. Cekání na šťastnou náhodu a na dary z nebe spadlé. Překonání překážek a čaroné přenesení přes fyzické meze. Ty sny, které má každý z nás, ať nosič ody, nebo králoský syn, jsou příliš mučiém rozporu se skutečností, než abychom se odhodlali je ysloit jinak než jako fikci" (Capek, 1941, str. 111). 11

12 V této práci budu hojně ycházet ze skělé knihy Luboše Ptáčka Panorama českého filmu. Chronologicky ní seřadil různé etapy ýoje filmoých žánrů. Změny jsem si doolila pouze několika případech a formulacích, které se mi zdály příliš příkré, nebo neýstižné. 1.2 Charakteristika filmoého žánru Filmoá pohádka patří podle Ptáčka Cechách spolu s komedií k diácky nejzamiloanějším žánrům od roku 1952, kdy B. Zeman natočil Pyšnou princeznu. Je určena předeším pro dětského diáka, mnohdy je ale z nejrůznějších důodů koncipoána jako rodinná podíaná. Do kina totiž musí dětský diák docestoat se sým prudce zaneprázdněným rodičem, který bude muset celý pohádkoý příběh také absoloat. A tak je pro tůrce chytřejší lepší mít tohoto dospěláka na sé straně. Protože hledá pohádce kromě humoru a společného tématu pro konerzaci s dětmi ještě nostalgii po ztraceném dětstí a nesobodných dobách i jinotajnou aktuální politickou narážku, musí se na šechny tyto aspekty při ýrobě pohádek myslet a nepodceňoat je. Jednoduchý příběh pohádky má i ýrazný didaktický podtext: Dítě se učí rozlišoat hranice dobra a zla a my jen můžeme doufat, že se přikloní na tu spránou stranu. Spráně ošem podotkl jeden zděšený rodič o sém synoi, že ten už téměř není schopen 12

13 rozlišoat ne dobro od zla, jak by se na prní pohled nabízelo, ale díky stále dokonalejším trikům a počítačoým efektům, ( každý zloduch a padouch pohádce ypadá jako příšera odněkud z jiného sěta, rychle rozpoznatelná a naprosto se nepodobající čloěku) neumí pochopit, že pod maskou se skrýá lidská bytost. Zlo a negaci si celkem logicky předstauje jako lehce rozpoznatelnou masku s planoucíma očima, která s lidskými bytostmi nemá pranic společného. Poažuje pak tudíž šechny lidi za,ty dobré' a hlaní cíl pohádky - rozlišení černé a bílé - se tu lastně míjí účinkem. Na sětě totiž pro takoého diáka existuje pouze dobro a při prním střetu s negací je pak někdy i nebezpečně poznamenáno, protože naprosto nepřipraeno na obranu. Tak tedy znou. Dítě se učí rozlišoat hranice dobra a zla, protože by se mělo pomalu ale jistě identifikoat s kladným hrdinou, který ho ábí na sou stranu dobra. Pro žiotní zkušenost je důležité i trpké poznání, že filmoý hrdina se k ytouženému cíli dostáá až po zdolání deatero hor a řek, tedy šemožných překážek. Tady jsme bohužel u dalšího sporného bodu dnešní doby. K čemu překonáání překážek? Heslem každého dne se přece stalo:,užíej žiota', 'Zij přítomností!' nebo hesla typu: 'Následuj sůj instinkt' a,dělej jen co cítíš'. Kdybychom se tedy podobně zaádějícími radami měli šichni řídit, nikdo z nás by se logicky nedostáal do situací, kdy na cokoli musí jen malou chíli čekat (prostě a jednoduše by odešel), nemusel by ani ydržet jakoukoli bolest (do takoé situace by se přece nedostal) a náš bezkonfliktní žiot by si plul bez šrámů na duši a mraků na obloze. Pohádkoé překonáání těžkostí tedy tomto momentu opět ztrácí sůj smysl a je k 13

14 nepotřebě. Ošem až do té doby, než se čloěk opradoém žiotě dostane do nezladatelné situace, na kterou nebyl připraen. Ošem následkem toho by se mohlo stát, že bude reagoat jako rozmazlený a nezodpoědný jedináček, kterému se děje příkoří, a který naprosto netuší a do této doby neěděl, že existují sloa jako 'zodpoědnost',,dospělost' a,trpěliost'. Všechno do té doby totiž plynulo bez krizí a existenciálních momentů. Kouzelné dary a jiné zásahy nadpřirozených sil se stáají bez lastního přičinění bezcennými předměty.to ošem začíná opradu platit jen pohádkách a za chíli možná budou i bytosti jako hrdinoé a Popelky kouzelné dary automaticky od sých pomocníků yžadoat, aniž by museli hnout prstem. Možná nebude čas ani na kouzelná sloa 'děkuji a prosím'. K tomu opět ýstižně přidáá " Karel Capek: "Splněné přání je typický pohádkoý moti, který se yskytuje u šech národů sěta; zdaž kdokoli z nás kdy nepocítil a nezná tu zláštní, trochu jakoby opojnou radost nad splněním kýženého přání, radost skutku podinou, neboť je rozštěpena čímsi jako strachem nebo rozpaky, že to snad není a nemůže být skutečnost? Lidský. čere, poěz sé přání; spoutej kouzelníka, přiolej džina, yslechni tajný hoor il nebo skřítků: i budeš moci ysloit kterékoli přání, a bude ti splněno. Kdo z nás nemá hloubi srdce nějaké elké a tajné přání, jehož naplnění není naší moci? Snad se splní, potkám-li dnes bílého koně nebo spatřím-li paouka nebo dostane-li se mi jiného znamení; neboť e sých tužbách a přáních se pohybujeme na hranici reálna, kde je místo pro tajemná znamení a magické liy. 14

15 Sět přání je sám sebou sět pohádkoých možností. Kdo z nás prožíá přání, prožíá moti pohádkoý, který nepřichází z Indie, nýbrž z hloubi naší přirozenosti" (Capek, 1941, str. 116). V této souislosti bych také ráda poukázala na - pro studenty možná nejproblematičtější, ale po jejím zdolání nejkouzelnější část e ýuce francouzského jazyka. Jde o gramatický je, který se nazýá 'subjonctiť. Celou základní školu jsem tento je gramatice poažoala jen za další francouzskou komplikaci a nadstabu, ošem až do té doby, než mi byl ysětlen jednou zláště emocionálně založenou francouzskou lektorkou. Jde totiž ětšinou o yj ádření subjektiních pocitů, přání, emocí... Zkrátka, díky této jemnosti mohou Francouzi yjadřoat a pojmenoáat hlas srdce. Myslím, že kdybychom tuhle gramatickou laskominu lastnili i my, byly by jejím ýtorem práě pohádky. Ty nerealistické, snoé, iluzorní obrazy. "Též dar je podle Capka moti pohádkoý, a ěc daroaná je jaksi zjiného sěta nežli cokoli, co neochotně platíme sými penězi. Daroaná ěc je krásnější a čaronější nežli ěc získaná jinak; spadla nám do klína odněkud z nebe, nečekaná a téměř tajemná. Proto i pohádkách tkí na daroaných ěcech zláštní kouzlo, ať je to Aladinů prsten nebo péro nebo jiná ěc prostá a čaromocná. Moti magického daru yjadřuje tu zláštní hodnotu ěci daroané. Jen lidský cynismus mluí o zubech daroaného koně; nemá zuby, nýbrž křídla, daroaný kůň umí mluit a létat a zachrání žiot tomu, komu byl na pouti sětem daroán" (Capek, 1941, str. 116, 117). 15

16 1.2.1 Pohádkoá zápletka Základní pohádkoý syžet pojmenoáá Ptáček jako souboj dobra a zla, který prní řadě kopíruje archetypální situace jednoduché krystalické podobě. Ve sé práci se hodně odoláá na ruského teoretika V. V. Proppa, který ymezuje obecně pohádku funkčním zorcem jednající postay: Baba Jaga, Mrazík, meděd, lesní muž i kobylí hlaa podle Proppoých slo podrobují zkoušce a odměňují nelastní dceru. Při delším zkoumání zjišťuje Propp, že pohádkoé postay, ať jsou jakkoli rozmanité, často dělají jedno a totéž. Propp také trdí, že počet funkcí je značně omezený a jejich počet stanoil na 31. Zároeň se pokusil určit i jejich následnost. Příklady těchto motiů se shodují i s prací L. Ptáčka. Posloupnost může být následující: Hrdinoi je něco zakázáno, záškodník se snaží yzídat, hrdina opouští domo, hrdina dostáá k dispozici kouzelný prostředek, hrdina a záškodník stupují do bezprostředního boje, úkol je splněn, zlo je potrestáno, hrdina se ožení a nastupuje na králoský důr) Cas a prostor pohádky Kromě zápletky, která určuje časoé rozržení příběhu, hraje důležitou roli také prostor, němž se pohádka odehráá. Pohádkoé 'byl jednou jeden' nebo,bylo nebylo' jednoznačně odkazují jak k neurčitému času, tak k neurčitému prostoru. 'Za deatero horami a deatero řekami'. (,bylo'), býá děj nezřídka bohatou ýpraou. Protože se pohádka ypráí minulém čase situoán do minulosti stylizoané kostýmy a 16

17 U nás je asi nejrozpoznatelnější pohádkoý rukopis u filmoých pohádek, kterých se dotkla skělá kostýmní ýtarnice Eženie Rážoá. Minulost pohádce poažuje Ptáček za dějinně neurčitou, ašak charakterizoanou různými atributy, jako je např. gotický hrad (O princezně Jasněnce a létajícím šeci, Králoský slib), renesanční zámek (Nesmrtelná teta), klasicistní kostýmy (Panna a netor), lidoé barokní staby ( Princezna ze mlejna) - ymyšlené, kde se eklekticky spojují různé nebo zcela styly, proudy a lastní nápady filmoého štábu ( Tři eteráni, Smankote, babičko, čaruj!) Humor pohádce Pro českou pohádku poažuje Ptáček za nejýraznější a sébytný hlaně prek humoru, čehož si podle jeho slo šiml již K. Capek e, sých Uahách na okraj literatury. Humor šak poažuje za nezbytnou součást filmoé pohádky i ětšina současných kritiků. Pokud dějinách naší kinematografie ynecháme prní filmoé pohádkoé pokusy, natočené období němého filmu, ítězí s přehledem, co do oblíbenosti i počtu, pohádky s komediálními prky. Přeaha komediálních pohádek je podle Ptáčka způsobena i ýběrem literárních předloh. Větší olbě se u nás ždy těší podle B. Němcoé než pohádky podle K. J. Erbena či pohádkoé tradice. adaptace jiné národní Erbenoské pohádky j sou charakteristické a na prní pohled se yznačují půodní lidoou podobou. Ptáček nich rozeznáá 17

18 daleko íce nadpřirozených bytostí, obsahují také hojné prky fantastiky, krutosti a baladické motiy. Většinu adaptoaných pohádek B. Němcoé poažuje naopak za mírnější a spíše laskaé. V kontrastu s pohádkami Erbenoými nebudí nadpřirozené bytosti, které nich ystupují, hrůzu, ale yoláají úsmě na táři. Proti nadpřirozenosti tomto žánru pak Ptáček s odoláním na P. Taussiga staí humor. V poslední době se také často setkááme s názorem, že po odchodu skělé herecké generace páně Soáků, Menšíků, Brodských, Cepků... chybí následoníci. Jakoby neexistoala jedna celá generace filmoých herců, na které se rádi díáme, a kterým jak na jeišti tak e filmu ěříme každé sloo. Něco prady na tom asi bude, ošem opět s ýjímkou pohádky. Pošimněme si, že ětšina herců hraje pohádkách s lehkým nadhledem, přesným pro sůj žánr, někteří praidelně do scénářů přispíají i sým osobitým humorem, který pak pohádce dodá ten spráný pel a určité kouzlo spojené s náhodou. Není možné, že by se práě pohádce projeilo okouzlení a ydechnutí si od zžíraého kriticismu dnešní doby? Možná, že se herci, stejně jako jejich pohádkoé postay, cítí tak trochu jako jiném sětě, kam není upřeno jinak tak bedliě sledující oko kritika a mohou tak e ětší míře zapojit sou tůrčí fantazii a obrazotornost. Slaná ěta Paula Claudela zní: ' Je-li pořádek rozkoší rozumu, je nepořádek rozkoší obrazotornosti.' Není proto zláštní ani překapié, že žánr pohádky býá spojoán s žánrem komediálním. Pohádky jsou knihách nebo článcích často řazeny do sekce eseloher nebo mezi komedie ůbec. 18

19 Pohádkoý žánr ětšinou režírují komediální režiséři (V. Vorlíček, O. Lipský, B. Zeman), nebo na nich spolupracují komediální scénáristé (Z. Sěrák). V české pohádce je typická a dalo by se říci, že i téměř nepostradatelná, přítomnost různých komických posta. Jsou to např. popletení čerti, hloupý Honza, komičtí a sobečtí princoé, nešikoné čarodějnice, mírumiloný drak, a předeším komičtí a ysloužilí králoé. "U šech národů najdeme celé pohádkoé cykly o chytrákoi, ať je to Enšpígl nebo Karagoz, Nasreddin nebo chytrý šakal. Všude edle epického hrdiny je to intelektuální chlapík, který se těší uznání posluchačů pohádek. Býá to zlomyslný čloíček, zláštnímu který jen kouká, kde by co taškářského proedl lehkoěrným a těžkopádným lidem nebo jak by se ytáhl ze šlamastiky, do které ho urhla jeho neposedná drzost. Tento unierzální pohádkoý moti dáá sědectí, že e šech dobách požíá bystrý mozek a čilá huba jisté amorální úcty. Každý z nás mnohokráte zažil, že ho tepre dodatečně napadlo, co chytrého měl udělati nebo říct, aby pohotoě usadil odpůrce nebo tím praým sloem se dostati ze sízelné situace. Nuže, tato obecná a šelidská zkušenost je kompenzoána anekdotickými pohádkami o chytrákoi" (Capek, 1941, str.125). Komičnost pohádkoých posta je často způsobena nečekanou záměnou role, např. u draka čekáme, že bude metat hromy a blesky, a on nejen že není zlý, je to často dobrák od kosti. Certi jsou staří, ypelichaní popletoé, kteří naíc šišlají a jsou chorobně 19

20 zapomnětlií. Carodějnice jsou sice podlé, ale pasti, které nastraží se ětšinou stáají jejich lastní zkázou. Měla bych ošem upozornit na noě ytořenou postau, nenaazující na žádnou z tradic, která ošem braurně reflektuje potřeby naší doby. Zoufalý tlak a důraz na dokonalost a bezchybnost našem žiotě totiž dechl duši zelenému zlobru zanému Schreck, který je še, jen ne dokonalý. Oškliý, trochu neychoaný a naprosto nečistotný (každé ráno se koupe bahně) Schreck se stal miloanou postaou miliónů dětí práě pro sou nedokonalost a kamarádskost. Můžeme tedy přistupoat na jeho někdy peprný humor (například když z chudinky žáby nafoukne balónek pro sou lásku) a můžeme s ním prožíat i smutky nad tím, že není tím krásným princem z pohádky. Z hlediska historie pohádky a snad i národního charakteru je dosti alarmující a poážliá absence heroických hrdinů a ětšinou i úcty k tradičnímu společenskému řádu reprezentoanému šlechtou. Při zaměření se na toto téma zjišťujeme, že král Mirosla z Pyšné princezny, stejně jako princ Radoan z Princezny se zlatou hězdou na čele sice nepostrádají čest a odahu, ale sým plebejským choáním se naprosto programoě distancují od ušlechtilého půodu. Ošem ušlechtilostí se těchto pohádkách nazýá spíše určitá dědičná zátěž podobě bohatstí, statusu a poct, které si mladý hrdina nikterak nezaslouží, protože pocházejí nikoli z jeho skutků, ale spíše z dědictí a rodinného snažení. To bylo naší minulosti samozřejmě jedno z témat zarženíhodných a tak musí nebozí princoé ykonáat šemožné zahradnické a staařské práce, aby 20

21 dokázali, že si obdi, následoání a úctu sých poddaných zaslouží. Protože,dělání, dělání, šechny smutky zahání' jak se zpíá populární pohádkoé písničce dojice J.Uhlíř a Z.Sěrák. "U šech národů a kmenů sěta bez rozdílu bary, chlupu a zeměpásu je odeždy doma tato pohádkoá postaa: eliký álečník a dobyatel, mladý rytíř, čirý epický hrdina, který jde do sěta, poráží draky a obry, ysobozuje princezny a stáá se králem. Učení ykladači trdí, že tento pohádkoý hrdina je lastně symbol slunce, které ítězí nad zimou a zahání na útěk mraky. Ale myslím, že i pohádkám je bližší košile než kabát: že jim jsou bližší osudy čloěka " než slunce. Rekl bych, že pohádkoý moti hrdiny není oslaou slunce, nýbrž oslaou muže. Nechci tím říct, že každý muž je každým coulem hrdina; ale míním,že každý by jím býti chtěl a že jím " je aspoň e sých předstaách... Rádný kluk si doede spíše předstait sebe sama, že bude elikým bojoníkem nebo aspoň aiatikem, nežli že bude zorným úředníkem osmé hodnostní třídy. Z jakéhosi ataismu přicházíme na sět spíše jako álečníci než jako účetní nebo jako rchní radoé. Ještě stále se rodíme po meči. Nuže, žiot nám nedopřál hrdinných úspěchů, ke kterým jsme byli lastně zrozeni; zdá se, že je odpíral už jeskynním lidem nebo nomádům. Už tehdy ětšina lidí shledala, že olky neolky musí dělati něco jiného než hrdinné činy. Patrně už praěku učinili mužoé zkušenost, že je třeba yššího štístka, aby se někdo stal hrdinou. Věčný pohádkoý moti čirého hrdiny (který ostatně přešel i do románů a historiografie) neyjadřuje jenom oděký podi k heroismu, nýbrž i oděkou potlačenou potřebu býti obdioaným a nepřemožitelným ítězem" (Čapek, 1941, str. 126). 21

22 Jakou roli této netouze ted' hraje otec chybějící každé druhé rodině a tím nedostatek mužského zoru u dětí, tak jasně patrný hlaně u předškoláků, se ani nemá cenu ptát. Také tu samozřejmě hraje obecně nímaná krize ženské a mužské role. Ve sětě, kde žena ykonáá prakticky šechny dostupné mužské práce a zaměstnání, má každý jeden muž čím dál menší šanci prokázat, že je opradu potřebný. V zajímaém článku nazaném,proč ženy milují prince z pohádek' uádí jeho autorka Jasna Sýkoroá několik důležitých bodů, které hrají hlaní roli při ýběru toho spráného prince o podmínkách princoa zázemí, tedy králoských rodičích, mluí autorka hned úodu. Musí být podle ní dobré, princ má mít také dostatečný přístup ke zdrojům, aby zabezpečil případnou rodinu, měl by být schopný a inteligentní, aby mohl řídit králostí. Fyzická krása, nebo tz. testosteron prý u princů nehraje takoou roli a naíc spráná princezna by měla poznat sého prince i přestrojení. Ošem šimněme si, že na oškliého prince dějinách filmoé pohádky jen těžko narazíme. Má tu ošem spíš jít o jistou intuici s tím, že ten muž opradu stojí za to. Přičemž princoa opradoá poaha se má projeit hlaně během překonáání překážek, kterými musí projít. Podíáme-li se kolik z těchto bodů už dnešní době neplatí, je bilance a možné uplatnění mužů naprosto nezáidění hodné a tristní. Rodinu dokáže žena dnešní době zaopatřit sama, překážek jí žiot ystauje na každém kroku neomezené množstí a času je tak málo, že přeleky a přestrojení jsou snad jen dalším hřebíčkem do pomyslného hrobu žensko-mužské tradici. Rozpoznáat kohokoli pod rouškou masky je časoě nerealizoatelné. Spěch totiž kraluje. prakticky 22

23 Pohádka o hrdinoi se tedy pomalu ale jistě přesouá do sěta čapkoské rezerace pohádkoých motiů. Komický a značně popletený král se popré objeil Pyšné princezně a od té doby proází naše pohádky jako nejýraznější komický charakter. Jiné typy králů (heroické, tragické) našich pohádkách téměř nenajdeme a když se náhodou objeí netradičně pojatý král důstojný a majestátní, jako např. pohádce Tři zlaté lasy děda Všeěda nebo pohádce Třetí princ, jsme lastně trochu zklamáni a rychle hledáme komickou figurku postaě někoho jiného. Ve zácných případech obýají pohádkoou říši také důstojní a spraedlií panoníci, kteří nudní nejsou. Jako třeba pohádce Karla Kachyni Malá mořská íla. Ošem zpomeňme si i na krásně ykreslenou panonickou osobnost knížete pekel z podařeného díla režiséra Hynka Bočana S čerty nejsou žerty. V podání Karla Heřmánka je tento ládce zároeň majestátný ale e sých autoritatině yhlížejících příkazech i příjemně zkarikoaný a je mu také dopřáno zapomínat na čertoské paragrafy, což z něj činí osobu sympatickou a 'lidskou'. Zajímaé je, že komický typ národních hrdinů - Kašpárka a Hloupého Honzy - se našich pohádkách objeil pouze třikrát. Je to možná proto, že se jejich charaktery často z inteligentního komična přelijí do jemné melancholie a na tu, přiznejme si, době Vánoc a odpočinku prostě nechceme přistupoat. Nahradil je tedy již zmíněný lehce přitroublý král, který žádném případě není ochoten řešit státnické poinnosti. Torzo Kašpárka a Honzy je opradu minimálně zfilmoaným tématem. Kašpárek období němého filmu,kašpárek 23

24 kouzelníkem (1927) a hloupý Honza e filmu B. Zemana Honza málem králem (1976) a pohádce Z pekla štěstí (1999). Naproti tomu ale šejkujících posta mají české pohádky dost a dost. Sloo 'šejkující' můžeme sice brát jako elké plus každého čloěka, který si i nejtragičtějších momentech sého žiota dokáže najít nadhled nad sebou samým, ale na druhé straně tu jde taky o je, který se yznačuje značnou nezodpoědností a snižoáním čehokoli opradu cenného. Pokud totiž žiotě yhráá diletantstí schoáající se pouze za zesměšňoáním a zneažoáním ať už profesí nebo lidí, nelze pak žádném případě mluit o jakékoli íře pokrok a kumulatiní proces čehokoli. Mělo by tedy možná spíš platit praidlo 'šeho s mírou', nebo jak říkal Jan Werich s Vlastou Burianem:,přiměřeně, přiměřeně'. Podle Karla Capka je Hloupý Honza téměř unierzální pohádkoý typus: "Jsou případy kdy to není ani hrdina, ani chytrák, nýbrž obyčejný, prostý a dobrosrdečný nádia, který je pro smích šem a nehodí se k ničemu, ale jemuž yšší spraedlnost a lahodná demokratičnost, pohádek nadělí korunu králoskou a eškeré dary žiota. Uspěchu je možno dobýati silnými činy, je možno jej ytaškařit lastní chytrostí; ale což i my nečekáme, že nám snad štěstí spadne do klína jako milost, že k němu přijdeme jako slepí k houslím, že to praé štěstí není zásluha, nýbrž úsměný a tajemně štědrý dar" (Capek, 1941, str. 126). 24

25 Naprosto přesně popsala podíl pohádkoých aspektů, náhody, štěstí a ědění e sé knize Z neznámých důodů Zdena Frýboá. Netýká se sice zdánliě našeho tématu, ale obecných, náhodně ypadajících principů. Zamýšlí se nad tím, jak jsou cesty ědeckého pokroku někdy krkolomné a jindy komické. Uádí to na příkladu Melina Calina, nobelisty za fotosyntézu, který domyslel poslední článek sého famózního cyklu, když otráeně čekal, ybere noý klobouk. až si manželka Musí se tedy propojit několik skutečností: nápad, kterému předchází ědění na základě určité náhodné informace a samozřejmě bezpečná orientace oboru a celkoé teoretické zázemí. "Potká-li nás něco dobrého, přijímáme to ne jako zaslouženou odměnu, ale trochu zmateni, drobet nejisti, zda se nám to jenom nezdá; každý z nás e zláště šťastném okamžiku byl Hloupým " Honzou, který k štěstí přišel" (Capek, 1941, str. 126). Ráda bych se ted' rátila k příčinám i důsledkům toho, proč pohádky u nás zařazujeme elice často do sekce eseloher a bez humoru si je lastně ani nechceme předstait. Role králů jsou ětšinou obsazoány ýtečnými komiky. Jako králoé se dosud předstaili například nezapomenutelný S. Neumann (Pyšná princezna), moudrý J. Werich (Byl jednou jeden král), ýtečný J. Maran (Princezna se zlatou hězdou na čele), F.Filiposký (Honza málem králem), V. Menšík (Princ a Večernice) atd. Stejně jako humor, proází často naše pohádky ústřední písnička nebo i íce písniček, která se časem stane notoricky známou a 25

26 zlidoí. Např. 'Rozíjej se poupátko', 'Já s písničkou jdu jako ptáček,,není nutno',,petře Petříčku'aj. Tady se dostááme k bodu, na který jsem upozorňoala, totiž k šeobecné oblíbenosti písniček pohádkách. Přičemž nejětší šanci na nesmrtelnost mají samozřejmě ty, které jsou součástí děje a zpíá je, nebo si je pobrukuje alespoň jedna z posta příběhu. Takoá písnička pak získáá téměř magickou moc sronatelnou s čarodějným zaříkááním. Na podobném principu jsou postaeny i muzikály, zaměřující se spíše na dospělé publikum Pohádky kontextu politické ideologie Stejně jako u dalších filmoých žánrů, lze u české pohádky sledoat (byť jemněji než jiných žánrech) skryté, ideologické tendence. V období od padesátých let až do pádu socialistické společnosti na konci let osmdesátých ykazují pohádky znaky, které byly podle Ptáčka souladu s komunistickými názory. Vždy musel a taky zítězil chudý nad bohatým a předstaitel buržoazie - král - byl zesměšněn i proto, že patřil k ládnoucí rstě. Práce a názory prostého lidu (dělnické třídy) byly naopak směrodatné. Ptáček pak cituje P. Taussiga, který odůodňuje zahradničení krále Miroslaa Pyšné princezně tím, že si touto prací musel kádroě pomoci. Humor pak podle Ptáčka sloužil k zlehčoání předepsaných komunistických postulátů. 26

27 Podoba pohádek jednotliých desetiletích filmu se mění také souislosti s ýojem technických možností filmu, záislosti na politické ideologii doby a ekonomické situaci. Napadá mě, že bych možná měla pořadí trochu přeorganizoat a ekonomickou situaci ložit jak na prní, druhé, tak i třetí místo. Ráda bych ted' dala ětší prostor ýčtu a chronologii našich filmoých pohádek, které s elkou přesností zmapoal L. Ptáček e sém Panoramatu českého filmu. Nezařazuji sem schálně film dětský, přestože je určen stejné ěkoé kategorii diáků, protože ychází z jiných potřeb a očekáání. Soustředění bude patřit čistě pohádce a to pohádce filmoé. 2. Historie filmoé pohádky Pohádky němé éry Ptáček poažuje za elice úsporně a nekalitně natočené a jako důod udáá té době ještě málo prozkoumané možnosti filmu. V roce 1920 natočil S. Inemann prní filmoou pohádku Cerená Karkulka, která se (jako řada dalších) do dnešní doby nedochoala. V pohádce neystupoal lk, byla laděna humorně a debutoal ní K. Noll. Přidány byly postay čtyř eselých brachů, které byly nejětším zdrojem komična. V r zniká jediná pohádka, kde ystupuje tradiční česká postaa Kašpárka - Kašpárek kouzelníkem - která se šak nedochoala. Režisér J. Kokeisl točil film na zakázku pro Pražské mlékárny. V roli nemocného krále se předstail T. Pištěk. Kašpárek 27

28 dá pokyn, aby chřadnoucímu králi podali pasterizoané mléko, a tím mu narátili zdraí. Ptáček připomíná, že byl film natočen pod heslem:,více mléka dětem'. J. Brož a M. Frída hooří o filmech pro mladé diáky němém období naší kinematografie jako o,nejzanedbáanějším žánru'. Situace se pak bohužel nezměnila ani prním období zukoého filmu. Náklady na ýrobu filmu se zýšily neúměrně k jednotnému korunoému stupnému na dětská předstaení, proto se režiséři tomuto žánru spíše yhýbali. Dětský film byl neziskoý, často nutil režiséry k tomu, aby film natočili s minimálními ýrobními náklady, a tím ětšinou nekalitně. Jediné filmy pro děti, které té době znikly, byly podle Ptáčka,paskily' pohádek režiséra O. Kmínka.V r neuměle natočil Sněhurku, e stejném roce následoala pohádka Perníkoá chaloupka. Sněhurka zpracoaa " zname ",, ypraeni o sedmi trpaslících, Perníkoá chaloupka (1933) byla točena pro děti z katolických rodin. Vypráí o snu Jeníčka a Mařenky, e kterém se - poté co je sní čarodějnice - dostanou do nebe. Zajímaý je rámec ypráění. Dětem chybí pohádka, olají ji, objeí se paní Pohádka a ypráí jim již zmíněný děj. Doboá atmosféra padesátých let donutila některé režiséry, aby se uchýlili k pohádkoému žánru. Ale i neinný dětský film či pohádka býal podroben cenzurním zásahům a schaloán komisemi. Přesto znikly tak kalitní filmy, že můžeme hoořit o mezníku e ýoji české filmoé pohádky. V roce 1952 natočil B. Zeman pohádku Pyšná princezna, která se stala nejúspěšnější českou pohádkou šech 28

29 dob. Započala tradici českých filmoých pohádek a stala se kultem pro několik generací diáků i tůrců. Krátce nato B. Zeman pokračoal druhou pohádkou s J.Werichem hlaní roli Byl jednou jeden král (1954). J. Brdečka a J. Pleskot natočili pohádku Obušku, z pytle en! (1955). Film natočený na motiy erbenoské předlohy Kouzelné dary se stal elkou příležitostí pro L. Peška. Pohádka je atypická nestylizoaným pohádkoým prostředím, elmi malým počtem herců a kombinací herce s animoaným předmětem (dílo Břetislaa Pojara). Děj humorné pohádky proází ústřední písnička. V režii J. Macha znikla eselá pohádka Hrátky s čertem (1956), na přelomu padesátých a šedesátých let natočil, do té doby pouze komediální režisér M. Frič pohádku Princezna se zlatou hězdou na čele(1959) a Dařbuján a Pandrhola (1960). Do padesátých let zařazuje Ptáček i da bulharské koprodukci natočené snímky V.Kršky yužíající pohádkoé schéma: Labakan (1956) a Legenda o lásce (1957). Působiá je obrazoá stylizace.,, pracujlcl s orientálními motiy. Oba filmy jsou šak podle něho určené spíše dospělému diákoi. Zejména Legenda o lásce obsahuje složitý syžet, kumulující několik motiů, a ytáří mnohorstenaté podobenstí dětskému diákoi zcela nepochopitelné. K podobně laděným filmům řadí Ptáček i pohádku Zlaté kapradí (1963) režiséra Jiřího Weisse. Ačkoli je film žánroě zařazen do pohádek, je sou baladickou ponurostí určen spíše pro dospělé. Zlaté kapradí natočil J. Weiss na motiy pohádky J. Drdy. Ptáček tento film poažuje za podařený a odlišný od šech jeho doposud 29

30 natočených filmů. Do očáka Jury (budoucí režisér V. Olmer) se zamiluje lesní žínka, která ho ochraňuje. Jura se nechá naerboat na ojnu, kde ho okouzlí mladá dcera generála. Ztratí tím kouzelnou ochranu a lásku lesní íly. Politicky uolněná atmosféra šedesátých let poskytla podle Ptáčka prostor pro změnu. V pohádce se tato soboda projeila tendencemi odklonit se od tradičního modelu Pyšné princezny, prodchnutého ideologií padesátých let, a snahou najít noé způsoby ypráění. Erbenoská pohádka J.Valáška Tři zlaté lasy děda Všeěda (1963) se snažila o baladičtější podobu, ale práě tento způsob zpracoání diáky odradil. Mimoto ztratila pohádka podle Ptáčka odlehčenost i těžkopádnými ateliéroými stabami a diadelností masek a kostýmů. Popré zde byla role krále posunuta do tragické polohy. Naopak B. Zeman sadil na obsazení dou hězd tehdejší " populární hudby H. Vondráčkoé a V. Neckáře pohádce Síleně smutná princezna (1968) a ytořil spíše pohádkoý muzikál. Sedmdesátá léta pojmenoáá Ptáček jako 'nejplodnější období české filmoé pohádky'. B. Zeman natočil eselou pohádku Honza málem králem (1976) s J. Kornem hlaní roli. Po bok tohoto doposud nejúspěšněj šího režiséra pohádek se zařadil V. Vorlíček se sými pohádkami Tři oříšky pro Popelku (1974), Jak se budí princezny (1977), Princ a Večernice (1978), a stal se tak nejýrazněj ším pohádkoým režisérem sedmdesátých let. Velmi úspěšné Tři oříšky pro Popelku získaly diáky romantickou pohádkoou atmosférou a moderním ztárněním postay Popelky, 30

31 která střílí z kuše, jezdí na koni a zároeň zůstáá krásnou 'princeznou'. K nezykle ztárněným pohádkám této doby řadí Ptáček pohádku Princ Bajaja (1971) režii A. Kachlíka a také dě pohádky J. Herze Deáte srdce (1978) a Panna a netor (1978). Pohádky jsou natočeny úsporných ateliéroých stabách, obsahují hororoé prky (nadpřirozené bytosti zde budí hrůzu) a celkoě nich chybí pohádkoá atmosféra. K. Kachyňa natočil andersenoskou pohádku Malá mořská íla (1976), netradiční sou ponurostí a tragickým koncem, na který není český diák zyklý. Pohádka se zpracoáním odlišuje od půodní předlohy, kde íla obětuje žiot, ale získáá duši - požadoaný ateismus tak potlačil záěr plný noé naděje. Kromě absolutního sebeobětoání hlaní hrdinky je atypická roněž přítomnost znešených posta, jakými jsou Mořský král (R.Lukaský) ajeho důr. Netradiční je podle něho roněž pohádka J. Schmidta na romské motiy Neěsta s nejkrásnějšíma očima (1975), natočená bulharské koprodukci. Vosmdesátých letech natočil soji prní pohádku komediální režisér Z. Troška, jehož hlaní období pohádkoé torby přijde až letech deadesátých. Pohádka O princezně Jasněnce a létajícím šeci (1987) se zařadila mezi diácky oblíbené a obsahuje prky hororu. Strašidelné scény jsou ale odlehčoány komickými protagonisty (H. Růžičkoá roli čarodějnice). Naíc má proti obyklému rozláčnému ypráění téměř akční děj. českých pohádek rychlý spád a 31

32 Další komediální režisér - O. Lipský - sáhl po knize J. Wericha Fimfárum a natočil soji jedinou pohádku Tři eteráni (1983). Pohádka o třech ysloužilých álečných eteránech úspěšně rozšířila tradici rodinných filmů. Kromě pohádkoé zápletky se získáním a ztrátou třech kouzelných darů si Ptáček šímá také toho, že film obsahuje skryté ýznamy a politické narážky určené, Ustřední písničku 'Není nutno' zná podle něho snad každý. dospělým. Z ostatních pohádek osmdesátých let, jmenuje Ptáček ydařenou pohádku A. Moskalyka Třetí princ (1982), pohádku R. Crčka z gottwaldoského studia Za humny je drak (1982), S čerty nejsou žerty (1984) režiséra H. Bočana nebo pohádkoě netypického Rumburaka (1984) režii V.Vorlíčka, který je zajímaý tím, že hlaní postaa pohádky přešla z půodního Vorlíčkoa seriálu Arabela. Začátkem deadesátých let se H.Bočan pokusil o podobně netypickou pohádku a natočil film o filmu (nebo pohádku o pohádce) O zapomnětliém černokněžníkoi (1991) Problémy s financoáním filmu deadesátých let poažuje Ptáček za hlaní důod častých koprodukcí. Cást pohádek tak má tendence zachoáat českou tradici, druhá část pohádkoé produkce (spíše z druhé poloiny deadesátých let) se od modelu pohádek s malým množstím kouzel a nadpřirozených jeů podle Ptáčka odrací. V takoých pohádkách pak často rozpoznáá zlé nadpřirozené síly a postay, které ohrožují kladné hrdiny, typická je akčnost příběhu a použíání moderní trikoé techniky. Za šechny uádí Ptáček 32

33 Vorlíčkoy tři koprodukční pohádky Kouzelný měšec (1996), Ptáka Ohniáka (1997) a Jezerní Králonu (1998). Pohádky podle něho postrádají romantiku a jednoduchou dějoou linii. Mají spletitý děj, jsou překombinoané množstím zápletek a nástrah, které musí hrdinoé překonáat. Mezi typ pohádek, který porušuje tradiční model, pak zařazuje i Zelenkou Nesmrtelnou tetu (1993). Dě postay - Rozum a Stěstí - sobecky oliňují děj přímého a osudy hrdinů bez kontaktu s nimi a bez ohledu na spraedlnost. Moudrý a spraedliý král Ctirad se stane obětí malicherné sázky Rozumu a Stěstí. Zdroj komična u krále neychází z charakteru postay samotné, ale z následného zesměšnění cize zainěným zhloupnutím. K dalším pokusům deadesátých let pak zařazuje filmoé zpracoání pohádky B. Němcoé Jak si zasloužit princeznu (1994) režii J. Schmidta nebo zajímaé spojení čapkoských pohádek scénáristou Z. Sěrákem poedený film Lotrando a Zubejda (1997). Tůrcům se podle Ptáčka podařilo ytořit laskaou a moudrou pohádku, která sou atmosférou i částečným umístěním do exotického prostředí připomíná Lipského Tři eterány. Nechybí ní eselé písničky ani hrátky s mateřským jazykem, netradičně pojatý loupežník - intelektuál- a šťastný konec. Nejětší množstí pohádek deadesátých let natočil režisér Z. Troška. Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1998) a historii pohádek jediné pokračoání Princezna ze mlejna II (2000), které se rozšířilo o Z pekla štěstí II. Z noých autorů přispěl V. Křístek pohádkou Císař a tambor (1998) a Z. Halíček filmem Smankote, babičko, čaruj! (1998). 33

34 2.1 Režiséři filmoých pohádek Bořioj Zeman, o kterém si na konci této práce budu poídat s jeho dcerou, režisérkou Zuzanou Zemanoou, byl prním filmoým režisérem pohádkoého žánru. Narodil se roce 1912 a zemřel Můžeme o něm snad mluit jako o ýhradně komediálním režiséroi a scénáristoi. Natočil třináct celoečerních filmů, z nichž je danáct pohádek nebo eseloher a pouze jediný ážný film (debut Mrtý mezi žiými, 1946). Před álkou působil nějaký čas e Zlíně, po álce B. Zeman odešel do Prahy, kde se později stal pedagogem FAMU. Rok 1952 se stal Zemanoě torbě rokem elice důležitým. Natočil komedii Doolená s Andělem, ale hlaně stoupil do poědomí diáků jako autor dodnes nejsledoanějšího filmu šech dob - Pyšné princezny (1952). Film byl natočen na motiy pohádky B. Němcoé Potrestaná pýcha. Vypráí o pyšné princezně Krasomile, kterou napraí moudrý a spraedliý král Mirosla. Král Mirosla Pyšnou princeznu lastně zkouší. Podle sexuologa Petra Weisse je to prý příklad patriarchálního přístupu, kdy musí být zpurná žena zkrocena. Naíc pochopí mužou moudrost, naprosto se změní a zamiluje. Na podobném principu je postaena i nesmrtelná komedie Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy. Jen da roky po Pyšné princezně natočil B. Zeman další skělou komedii Byl jednou jeden král (1954) s J. Werichem hlaní roli. Opět sáhl po předloze z pohádek B. Němcoé, tentokrát po Soli nad zlato. Jako herečtí partneři se zde setkali komediální hězdy českého filmu V. Burian (rádce Atakdále) a J. Werich (král Já prní). Maruška, nejmladší a nejkrásnější dcera krále, obhájí sou pradu o 34

35 tom, že sůl je nad zlato, a zároeň najde ještě cennější ěc - lásku. Sým choáním přiměje po elikých peripetiích sého egoistického tatínka krále k tomu, aby uznal soji chybu. Pohádka Byl jednou jeden král staí na hereckém ýkonu dou ýznamných českých komiků, a tím nejíce ze šech pohádek stírá hranice mezi pohádkoým a komediálním žánrem. Po dou úspěšných pohádkách padesátých let pokračoal Bořioj Zeman třetí diácky oblíbenou, pohádkou Síleně smutná princezna (1968) Uspěšnost pohádkoého muzikálu spočíala také obsazení hlaních rolí tehdejšími idoly populární hudby. V pohádce se nešetří písničkami, řeší se ní moderní generační konflikt mezi rodiči a dětmi a nestejný názor na uzaření sňatku. Nakonec se ukáže, že šechno směřuje ke spránému cíli. Nesmyslná álka je zastaena, zlí rádcoé jsou yhnáni ze země a koná se králoská satba. Bořioj Zeman natočil sedmdesátých letech pohádkoou komedii ladoského ražení Honza málem králem (1976) s J. Kornem hlaní roli. Jedná se o jedinou českou pohádku,e které ystupuje postaa Hloupého Honzy - hrdiny sloesných pohádek. Venkoský chasník Honza se ydá hledat štěstí do sěta. S humorem překoná šechny nástrahy podobě strašidelné Smrtky (V. Kaplanoá) nebo králoského bubeníka a princeznu yléčí z nemlunosti. Sé štěstí najde lásce díenky Marjánky (N. Konalinkoá). Děj pohádky je ale podle Ptáčka roztříštěn do několika dějoých linií (řeniost Honzy a bubeníka kůli Marjánce, nemluná princezna, loupežníci) a e ýsledném dojmu tak na něho působí nesourodě (Ptáček, 341). 2000, str. Není bez zajímaosti, že dě herečky, kterým pohádky Bořioje Zemana přinesly nesmrtelnou sláu, poažují Alena Vránoá i 35

36 Milena Dorská tyto role za sé profesní prokletí. Nikdy se jim totiž nepodařilo, třebaže jsou na poli diadelním elice překročit stín sých princezen.,, uznaane, Na konci padesátých let stupuje do filmoé pohádky český režisér a scénárista Martin Frič. Přestože Fričoy pohádky pro děti podle Ptáčka nepatří k tomu nejlepšímu, co režisér natočil, nemůže je e sém přehledu opomenout. V sociálně laděné pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959) režisér čerpal z pohádky J.Drdy. Kuba Dařbuján (J. Soák) je chudým haířem s kupou dětí. Při hledání kmotra pro sé nejmladší děťátko mu soji pomoc nabídne samotný Smrt'ák (V. Lohnický). Podiný kmotr se také rozhodne pomoci Dařbujánoi jeho chudobě. Udělá z něj zázračného doktora, který léčí celou esnici, a yděláá si tím na žiobytí. Dařbuján je přizán i k nemocnému Pandrholoi ( R. Hrušínský), zdej šímu lakotnému sládkoi. Pandrhola se 'odděčí' tím, že uězní Smrt'áka sudu a od té doby nic žiého neumírá. Nakonec je šak spraedlnosti učiněno zadost. Pohádka je ýtarně stylizoaná ladoském duchu, který se do českých pohádek zaedl pohádkou Hrátky s čertem. Druhá, elice oblíbená pohádka Princezna se zlatou hězdou na čele (1959), je netradičně eršoaná. V hlaní roli prince Radoana se předstail J.Zíma. Princezna Lada (M. Kyselkoá) přestrojení za Myší kožíšek odejde na zámek k princi Radoanoi, aby se zachránila před zlým princem Kazisětem (M. Růžek). Oškliého Myšího kožíšku se zželí králoskému kuchaři (S. Neumann), a nechá ji pomáhat kuchyni. Do tajemné princezny Lady, která se náhle objeí na králoském plese, se zamiluje princ a daruje jí sůj prsten. Příští den pošle Lada prsten poléce princoi. Radoan ji odhalí pod myším kožíškem a koná se králoská satba. Princi Radoanoi 36

37 stačilo sou yolenou poznat pod myším kožíškem. Horší to měl chudák nekompromisní princ Kazisět. Agresiita ale prý podle sexuologa Weisse není problém, zamiloaný muž zjihne, to co princezna Kazisětoi Weisse to, že se stal terčem ýsměchu. ale nikdy neodpustí je podle sexuologa Bez zajímaosti zde ošem není ani to, že princeznu Ladu měla půodně hrát jiná herečka, která ošem ážně onemocněla a tak, díky tomu, že byla Marie Kyselkoá podobný typ, obsadil ji Martin Frič do hlaní role. Procházka růžoým sadem to ale prý nebyla. Místo na čele, kam maskéři princezně každý den lepili hězdu byla ke konci natáčení tak rozežraná, že to pro Marii Kyselkoou bylo,hotoé peklo'. V roce 1955 natočil ýznamný diadelní režisér Jaromír Pleskot soji jedinou, ale celkem oblíbenou a známou pohádku Obušku z pytle en!(1955). Pohádka byla natočena podle předlohy K. J. Erbena, s L. Peškem hlaní roli. Chudému muzikantoi, kterému umřela žena a zůstalo mu po ní mnoho dětí, postupně tři daruje kouzelný dědeček dary: ubrousek, který sám prostírá, oslíčka, ze kterého se sypou peníze a obušek, který zbije toho, na koho se ukáže. Prní da dary mu ukradne nepoctiý hostinský, třetí dar - obušek - pomůže, dary rátit tomu, komu patří. Ustřední melodie 'Já s písničkou jdu jako ptáček' pohádku proslaila a zpíala se dlouhou dobu. Inscenačně náročný pokus o pohádkoý žánr Hrátky s čertem (1956) režiséra a scénáristy Josefa Macha námětoě zpracoáá diadelní hru J. Drdy. Děj podle ýtarných řešení se odehráá e stylizoaných dekoracích J. Lady Gehož ýtarným pojetím je 37

38 oliněno elké množstí, zejména teleizních, pohádek a takřka poinně pohádky, které označujeme za lidoé). V pohádce byly použity i složité trikoé postupy a stylizoaný herecký proje. Ošem jak je u pohádek podle Ptáčka zykem a tohoto tématu jsme se už dotkli, herectí této disciplíně dokonce malou stylizaci yžaduje. A je sým způsobem diáky očekáána. Během studia herectí na konzeratoři je tento žánr dost frekentoaný a pamatuji si, že třetí ročník jsem absoloala práě rolí Káči e zmíněné pohádce. V pohádce, jak říká Ptáček, peklo a jeho hierarchie jinotajně zpodobňuje Třetí říši. Vysloužilý oják Martin Kabát (J. Bek) jde zachránit duše dou díek (Káči a Dišperandy), které se dostaly do pekla kůli sé nezladatelné touze po ženichoi. V roli komického krále se předstail B.Záhorský, roli čertů např. F. Smolík, S. Neumann, F. Filiposký. Společně si zde zahráli také V. Ráž a A.Vránoá, hlaní protagonisté pohádky Pyšná princezna. Bratr Josefa Macha (Hrátky s čertem) Jarosla Mach natočil dě pohádky podle národních motiů. Pohádka O medědu Ondřejoi (1959) ypráí o princezně Blance (A. Morákoá), která se zamiluje do myslieckého mládence Ondřeje (J. Papež) a odmítá si zít za muže některého z urozených nápadníků. Král (J. Maran) yhlásí zkoušku, e které zítězí ten, koho si princezna přála. V druhé pohádce Jak se Franta naučil bát (1959) se odážný enkoský chlapík Franta (L. Trojan) nebojí žádných strašidel (J. Kemr, F. Filiposký), a klidně přespí začaroaném mlýně. Mladý odážliec se začne bát až o lásku sé miloané díky. 38

39 Václa Vorlíček dětskou detektikou z prostředí debutoal roce Popré se předstail maňáskoého amatérského souboru Případ Lupínek (1960). I když se této práci záměrně yhýbám směšoání pohádkoého žánru s dětským filmem, musím tomto případě udělat čestnou ýjímku, abych mohla sledoat harmonický a logický přechod režiséra Vorlíčka od dětí k dětem. Malí pionýři Případu Lupínek hledají ztracený kufr s loutkami - nejíce podezřelý je šplhoun Bamabáš. Ale on soji neinu dokáže jednoduše: jako miloník detektiek se úspěšně ujímá pátrání, loutky jsou opradu nalezeny a on se stáá členem souboru. Ještě téhož roku natočil sůj další film pro děti Kuřata na cestách (1962). Film Díka na koštěti (1971) se stal prním elkým průlomem oblasti komediálních filmů pro děti a mládež. Komedie, na které již spolupracoal se scénáristou Milošem Macourkem, je plná triků eselých zratů. Začíná e sětě pohádek - čarodějnice Saxana (P. " Cernocká) se čarodějnické škole špatně učí, a má být za trest tři let po škole. Aby trestu unikla, ukradne lexikon kouzel a uteče s ním do sěta lidí, kde ji čeká spousta nástrah a dobrodružstí. Saxana udělá še proto, aby mohla zůstat lidské říši a stát se čloěkem. a sta Další společný snímek Jak utopit doktora Mráčka aneb konec " odníků Cechách (1974) líčí osudy jedné odnické rodiny, které díky neyhoujícím hygienickým podmínkám hrozí zničení jejich domu. Vodnická dcera se nadto zamiluje do nenáiděného bytoého referenta, a chce se stát čloěkem. To je další z motiů řady pohádek. Ukázat malému diákoi, že ať jsou pohádkoé postay sebenesmrtelnější, a lastní šechny možné kouzelné atributy jako prsten, létací plášť nebo kouzelný ubrousek, 39

40 šechny touží po tom, stát se čloěkem. I za cenu trápení a někdy i tragického konce (Malá mořská íla). U odníků, až na to že málem ymřeli, ošem relatině šechno dobře dopadlo. Tato komedie disponuje podle Ptáčka olným tempem ypráění a ani zde nechybí trikoé záběry, které j sou dílem kameramana, Vladimíra Nootného. Uspěšný režisér komedií se stal naprosto nejúspěšněj ším pohádkoým režisérem sedmdesátých let. Jeho komedie se odehráají současnost připomínajících reáliích, jejich děj je komplikoaný, protože obsahují elké množstí zápletek, a ětšinou jsou nich použity i znaky sci-fi či pohádky. Malý diák tu nemá pocit, že je podceňoán, ale jedná se s ním lastně jako s diákem dospělým. Toto unierzální schéma je podtrženo účinkoáním stále stejných komediálních herců (zejména V. Menšík, J. Soák, J. Janžuroá, H. Růžičkoá, M. Kopecký, aj). Jak upozorňuje Ptáček, oproti tomu pohádkách rozíjí Vorlíček jedinou dominantní zápletku (edlejší zápletky nahrazuje edlejšími postaami s nezřídka komickým charakterem), která je zato zpracoána na tehdejší dobu s neobyklou inencí ( elké množstí filmoých triků, bohatá ýpraa, nápaditě stylizoané kostýmy). Důležitou roli zde hrál i klad koprodukčních západoněmeckých partnerů, který ošem dopisu dramaturgyně M. Pittermannoé, přiloženém ke konci této práce nikdy nepřinášel ýhody a měl naopak li spíše negatiní. Ptáček se naopak domníá, že takto zniklé pohádky poskytoaly tehdejší době ojedinělou podíanou a tepre až deadesátých letech ani toto spojení s koprodukčními partnery nemohlo konkuroat holywoodským studiím ( s jejichž produkcí již mohl český diák sronáat), a proto podle něho 40

41 pohádky, které tehdy znikly ypadají poněkud zastarale a některé triky působí přímo směšně. Uádí jako příklad boj jeskyni pohádce Pták Ohniák. Dodáá, že zhledem k tomu, že děj takoých pohádek je založen na podobných scénách, je ýsledný dojem zřetelně oslaben. Diácky nejúspěšnější pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973) znikla na motiy pohádky B. Němcoé s pomocí německé koprodukce. Sědčí o tom nejen fakt, že ji snad každý této zemi umí citoat nazpamě1', ale i to, že e šech článcích a zmínkách o pohádkách snad neexistuje případ, kdy není brána jako model a ukazatel šech možných pohádkoých aspektů. Popelka (L. Safránkoá) žije s macechou a nelastní sestrou Dorou, které jí nepřejí nic dobrého. Ke štěstí pomůže Popelce sluha Vincek (V. Menšík), který jí z města přieze tři kouzelné oříšky s různými druhy ošacení. Jednou je umouněná Popelka, podruhé mladý loec a potřetí krásná princezna, co ztratí střeíček, získá srdce prince (P. Tráníček). Pohádkoou atmosféru zde ytářejí záběry zasněženého lesa, hluboké záěje a bílé rozlehlé pláně, které jako na stříbrném tácu přinášejí rodinnou ánoční pohodu. Postaa Popelky elice moderní - je aktiním činitelem, jediným hybatelem děje, bere osud do sých rukou a má zřetelně narch nad mladistě nezodpoědným princem, který je naopak figurou podle Ptáčka spíše., pasivnl. K postaě Popelky se samozřejmě ještě rátíme souislosti s jejím historickým ýojem a zařadíme ji i do kontextu mezinárodního. Přestože je totiž bytostí sětoznámou a1' už 41

42 z knižních zpracoání, animoaného Walt Disney filmu nebo noých filmoých adaptací amerických, její ýlučné postaení české kinematografii má samozřejmě na sědomí režisér Václa Vorlíček se scénáristou Františkem Palíčkem. Komediální prky jsou e Třech oříšcích sice okrajoé (pošťuchoání králoských rodičů, žertíky králoských ýrostků, tanec prince a daekchtié tlusté a skělé H. Růžičkoé), ale práě ony toří neopakoatelnou laskaost a lidskost celého příběhu. Kouzelné prostředky se tu a tam objeí, ale lidé se musí snažit sami. Podobně šťastné konstelace, která zahrnoala rychlou gradaci děje, příhodně zolené prostředí a zácně uměřený proje komediálních herců, se Vorlíčkoi již podle Ptáčkoých slo nepodařilo dosáhnout. Zpracoání Popelky, jak ji pojal režisér Václa Vorlíček, je pro mnohé znalce pohádek reoluční. V poronání s Vorlíčkoou Popelkou je Popelka bratří Grimmů podle akademika Dietera Matthiase spíše bezbarou a pasiní postaou. Ceská Popelka rozhodně není lehce zničitelná oběť. Dokáže se do určité míry bránit šikaně sé sestry, umí střílet z kuše a jezdit na koni. Práě to se zalíbilo režiséru Vorlíčkoi, když dostal do rukou scénář Františka Palíčka. Potěšilo ho, že Popelka nebyla žádném případě chudinka. Ošem, že jí macecha sice nic nedala zadarmo, ale ona si z toho nic moc nedělala a šla dál. Měla podle režiséra šťastnou poahu a ětšinu času tráila stejně přírodě. Vzpomíná také, že když přijel s pohádkou do Alžírska, strhla se tam kolem postay Popelky debata. Někdo prý tehdy řekl, že ta naše je lastně reolucionářka. Je také daleko emancipoaněj ší než ostatní Popelky. 42

43 Předlohy Boženy Němcoé se scénárista držel jen orientačně. Přibyla například scéna, kdy se Popelka přelékne za myslice a ukáže se, že z kuše střílí lépe než princ. Oproti erzi Němcoé je Popelka mnohem sebeědomější - když jí princ oznámí, že se s ní chce oženit, odpoí dost drze: 'A to se mě ani nezeptáte, jestli bych ás chtěla'? Práě proto je prý podle Magazínu Dnes česká Popelka tak úspěšná. Na stránkách jedné americké teleizní stanice se o Vorlíčkoě filmu píše jako o kultoní klasice z Ceskosloenska. Nejoblíbenější jsou ale Tři oříšky pro Popelku Německu a Norsku. U nás patří podle ýzkumu MF Dnes k nejdražším českým filmům - koupit si její ysílací práa od společnosti Bonton prý stojí přibližně milion korun, stejně jako třeba film Marečku, podejte mi pero! Tři oříšky pro Popelku získá ten, kdo nabídne íc. Jen Ceské " a Ceskosloenské teleizi se Popelka ysílala do roku 2004 šestnáctkrát (Janečkoá, 2004, č.50). Po Třech oříškách následoal film Jak se budí princezny (1977), " který yšel z další známé předlohy O Sípkoé Růžence. Princezně (M. Horákoá) předpoí sudička, že se píchne o trn a usne. Věštba se yplní a s princeznou usne celé králostí. Odážný a hodný princ Jarosla krásnou díku a s ní celé králostí ysobodí. V roli kladného prince se předstail J.Kraus. J. Hrušínský, roli záporného prince Jen o rok později znikla pohádka Princ a Večernice (1978) o princi Velenoi, který jde na kraj sěta, aby ysobodil krásnou 43

44 Večernici (L.' Safránkoá) ze zajetí čaroděje Mrakomora (R. Brzobohatý). V nepřítomnosti králoského otce (V. Menšík) najde spráné ženichy sým třem sestrám. Sagroé Slunečník, Větrník a Měsíčník mu pomáhají překonat nebezpečné nástrahy zlého čaroděje. Neopomenutelná je ale i Vorlíčkoa teleizní torba, filmy a seriály, např. Vychoatel, Přikázaný směr jízdy, Arabela, Létající Cestmír, Křeček noční košili, Arabela se rací utářely téměř jednu celou generaci. V osmdesátých letech naázal na sůj teleizní seriál o Arabele filmem o čarodějoi 2. kategorie Rumburak (1984). Rumburak (J. Lábus) zapomene zaklínadlo, a musí zůstat zemi lidí. Václa Vorlíček natočil koprodukci s Německem tři modernější pohádky, Kouzelný měšec (1996), Pták Ohniák (1997) a Jezerní králona (1998). Kouzelný měšec ypráí o zácném daru, který nebylo lehké získat. Princ Petr (S. Rašilo) pracuje jako kominík a sousedního krále. Zamiluje se do krásné princezny Blanky (T. Rulandoá) a společně odhalí intrikánskou dojici podobě čarodějnice Bludimíry (M. Bočanoá) a jejího sluhy Huhly (R. Hrušínský ml). Pohádka plná intrik, kouzel, překapení a humoru je zmodernizoanou erzí klasických pohádkoých motiů. Princ Petr se pohádce Kouzelný měšec doří princezně přelečený za kominíka. Díky se do princů měly zamiloat i přes přelek - za pré poznají jejich kality, za druhé ješitní princoé doufají, že oslní spíš sým šarmem než titulem. Je ale fakt, že ani jako kominík nebyl princ Petr nějak zlášť oškliý. 44

45 Pohádka Pták Ohniák ypráí o těžkém putoání prince Afrona (M. Lubowski) za princeznou (T. Rulandoá). Zčásti ychází z pohádek bratří Grimmů a zčásti z K. J. Erbena. Film je podle Ptáčka přizpůsoben Gmény hrdinů, akčností) odbytu německy mluících zemích. Pohádka Jezerní králona je ariací na Cajkoského balet Labutí jezero (četně hudebních motiů). Krutá ládkyně Jezerní říše (I. Chýlkoá) má zajetí sedm krásných díek, zakletých do labutí. Jedna z nich se pokusí o útěk a je postřelena sluhou prince Viktora. Viktor se do labutě proměněné díku zamiluje a začne bojoat o její lásku. Cestu mu komplikuje Jezerní králona, která chce Viktora pro sebe, pomáhají mu komické figurky (J. Hrušínský, J. Bohdaloá). Jak říká Ptáček, dnešní době, kdy český film (ani s pomocí německého kapitálu o nemuze konkuroat hollywoodským spektáklům, působí šechny Vorlíčkoy filmy, které ždy sázely na nější atraktiitu a době normalizace býaly jedinečnou bohatou podíanou, poněkud těžkopádně. Zdá se mu, že česká pohádka se musí ydat zcela jiným směrem, a kde se nebude dostáat prostředků, bude si muset ypomoci neotřelými nápady a tipem, čehož se ale podle jeho slo deadesátých letech podařilo dosáhnout jen Princezně ze mlejna a Lotrandoi a Zubejdě. Ota Koal debutoal moderní pohádkou Lucie a zázraky (1970) o pětileté holčičce z dětského domoa. Ta od malíře Mikuláše a jeho ženy Petry dostáá plyšoého růžoého psa, který natropí spoustu ztřeštěností. Hlaní je, že se Lucce podaří získat ytoužené rodiče, a 45

46 dokonce je obstará i ostatním dětem z domoa. V roce 1978 natočil Ota Koal soji druhou pohádku Kočičí princ (1978). V moderním příběhu se děti zámeckého kastelána ydáají na dobrodružnou cestu za žiou odou. Během ní potkáají různé postay ze známých ypráění. malá myší princezna. Popré se e filmu objeila malá Tereza Brodská jako Doposud teleizní režisér Petr Weigel, použil přepracoanou erzi diadelní hry J. Zeyera pro soji pohádku Radúz a Mahulena (1970). Ta ošem za úplně klasickou pohádku není poažoána. Působí na nás spíš jako umělecké dílo andělské kality. Půodně teleizní film ypráí o tom, jak elká a opradoá láska Radúze (J. Tříska) a Mahuleny (M. Vašáryoá) zlomí prokletí králony Runy. Nejedná se tedy o pohádku explicitně určenou dětem, ale o stylizoaný přepis klasiky. Scénář napsal dramatik Josef Topol, film doproází hudba Josefa Suka. Zajímaá je roněž ýtarná stránka, záběry jsou komponoány podle obrazů symbolistního malíře Jana Preislera. Obdobím secese a symbolismu byly roněž inspiroány kostýmy. Kůli dokonalé stylizaci film působí na Ptáčka nežiotně. O další přepis pohádkoé klasiky se Petr Weigl pokusil roce 1978, kdy zfilmoal Dořákou operu Rusalka ( hlaních rolích M. Vašáryoá a M. Kňažko). V tomto přepisu, půodně také určeném pro teleizi, podtrhl zejména baladičnost, krutost a beznadějnost příběhu, který se takto odlišil od běžného klasického diadelního pojetí. 46

47 Podle netradičních předloh znikly dě pohádky s hororoými prky Deáté srdce (1978) a Panna a netor (1978) režiséra Juraje Herze. Deáté srdce ypráí o potulném studentoi, který odhalí tajemstí záhadných zmizení princezny Adrieny. Student zjistí, že princezna je moci kouzelníka, který si připrauje omlazoací elixír z kre deíti lidských srdcí. Panna a netor čerpá z diadelní hry F. Hrubína Kráska a zíře. Náhle zchudlý kupec (V.Voska) chce zachránit sůj žiot a majetek, proto slíbí netoroi s ptačí hlaou jednu ze sých dcer. Zachránit tatínka se rozhodne nejmladší a nejkrásnější dcera (Z. Studénkoá). Vydá se do zakletého zámku a sou láskou ysobodí krásného prince zakletého netora. Obě pohádky byly natáčeny současně, za použití společných základních dekorací. Jak se později pan režisér nechal slyšet, nebyla to přesně témata jeho srdci blízká, ale zhostil se jich elice nápaditě a poctiě. Princ Bajaja Antonína Kachlíka je adaptací známé pohádky B.Němcoé. Princ Bajaja (I. Palúch) zůstal na sětě sám a ydáá se hledat štěstí. K němu mu dopomůže jeho kůň, který mu dáá cenné rady. Bajaja předstírá, že je němý, obstojí e šech zkouškách, zabije draka a dostane ruku princezny Slaěny (M. Vašáryoá). Pohádku odsoufil Panoramatu filmu její autor Ptáček jako těžkopádnou, nemající podle něho atmosféru ani humor, je podle jeho slo dramaturgicky neyážená, zejména neústrojným ložením strašidelných scén - přesto na ní oceňuje alespoň loutku draka (koncepce V. Brehoský). V roce 1983 natočil Oldřich Lipský sůj poslední film pro děti a zároeň jedinou pohádku Tři eteráni. Podle stejnojmenné poídky z knihy Jana Wericha Fimfárum a spomocí scénáristy Z. Sěráka se 47

48 mu podařilo ytořit pohádku nápaditě stylizoanou, eselou a zároeň moudrou. Tři ysloužilí ojáci: Pankrác, Serác a Bimbác (R. Hrušínský, P. Cepek, J. Somr) získají od tří skřítků kouzelné dary, které jim pomohou přinést dožiotní blahobyt. O dary je šak lstiě připraí princezna Bosana se sým králoským tatínkem z králostí Monte Albo. Skřítkoé jim i tentokrát pomohou. Pomocí dalších kouzel získají sé dary zpět, ale nakonec přijdou na to, že, moc a peníze nejsou žiotě to nejdůležitější. Ustřední písničku (Není nutno) složili pro film Z. Sěrák a J. Uhlíř. Jednoduchý děj bez postranních zápletek je ozláštněn ýraznou stylizací pohádkoých reálií - zláště pitoreskním králostím Monte Albo, banánoým králostím z doby Rakousko - Uherska, jehož obyatelé oscilují mezi podlézáním bohatým cizincům a oteřenou xenofobií. Vše doplňuje mnoho slaných i obrazoých hříček (např. úplatný celník Rousseau. Který na hranici dojí kozu, či skřítci připomínající tři bratry Marxoy). Pacifické yznění a manifestoaný odpor proti álečným štáčům reaganoského období Studené álky je podáno uměřeně, s nadsázkou (prchající ožilé sousoší Babičky a noučat z ratibořického údolí), a střídáno s narážkami společenské na, soucasne neduhy, takže díky této zácné yáženosti lze film označit za nejlepší pohádku osmdesátých let. Fimfárum je ůbec bohatou studnicí skělých nápadů a neotřelých pohádkoých zpracoání. V posledních letech dokonce znikl zajímaý projekt tůrců čele s Aurelem Klimtem, kteří ytořili překrásně animoaně a loutkoě zpracoané pohádky z této knihy s použitím dochoaného autentického čtení elice cenný a oblíbený pohádkoý epos. J.Wericha. Vzniká tak 48

49 Hynek Bočan natočil roce 1984 pohádku S čerty nejsou žerty podle scénáře J. Justa, kterou lze úspěšností sronat s Lipského Třemi eterány. S čerty nejsou žerty patří podle ětšiny lidí k nejznámějším a nejeselejším českým filmoým pohádkám. Scénárista J. Just yšel z pohádky B. Němcoé Certů šagr. Děj se odehráá střídaě zámku, podzámčí a pekle. Nainí čert (O. Vetchý) pomáhá enkoskému mládenci Petroi (V. Dlouhý) obhájit spraedlnost před chamtiou macechou a nespraedliou rchností. V roli přísného Lucifera se objeil K. Heřmánek. Role čerta Janka byla jednou z prních elkých rolí O. Vetchého. Celou pohádku proází písničky J. Uhlíře a Z. Sěráka. Výpraa a kostýmy odkazují spíš k Ladoi, než k Boženě Němcoé, stejně jako rázoité postaičky čertů a zupáčtí ojenští důstojníci. Naopak netypický je pekelný kníže - na rozdíl od dobráckého a přihlouplého osazensta pekla je podle Ptáčka démonický, nesmlouaý a dbá na zachoání spraedliého řádu sěta. Velkým objeem osmdesátých let se stal režisér Zdeněk Troška. Narodil se Hošticích u Volyně, kraji, do kterého o třicet let později umístil děj sých eseloher. Ve francouzském Dijonu studoal hudbu. Proslail se jako režisér komediální trilogie, která se stala takřka kultoní - Slunce, seno jahody (1983), Slunce, seno a pár facek ( 1989), Slunce, seno, erotika (1991). Zároeň je režisérem, který ýraznou měrou přispěl do naší dětské kinematografie. Prní Troškoa pohádka O princezně Jasněnce a létajícím šeci (1987) znikla podle námětu J. Drdy O princezně Jasněnce a šeci, který 49

50 létal a jako o jedné z nejlepších se o ní zmíní i producent P. Melounek, který mi na pár pohádkoě laděných otázek odpoěděl Pohádkoý příběh ypráí o krásné princezně Jasněnce (M. Kukloá), které bylo oškliou čarodějnicí předpoězeno, že si ezme za muže šece a o tom, jak se sudba yplnila. Pohledný a šikoný šec Jíra (J. Potměšil) sestrojí křídla a naučí se s nimi létat. Dolétne až na ysokou ěž, kde je princezna zařená, aby se k ní žádný šec nedostal Princezně se Jíra zalíbí, přesědčí králoského tatínka a společně překonají nástrahy dou čarodějnic (H. Růžičkoá, Y. Blanaroičoá). Pro tehdejší pohádkoou produkci byla neobyklá akční scéna e zříceninách a strašidelné ýjey z doupěte čarodějnic. Postay čarodějnic osciloaly mezi komickou a hrůzostrašnou polohou, do té doby netypickou, protože nadpřirozené bytosti býaly tradičně komické. Díky této neotřelosti, se kterou se zaedl, se stal Troška následně nejoblíbenějším pohádkářem let deadesátých. Můžeme tu Ptáčkoými sloy mluit o režisérském rcholu torby pohádek pro děti. Po Princezně Jasněnce následoala Princezna ze mlejna I (1994), která stejně jako proslulá Troškoa trilogie, těží z půabu jihočeské krajiny. Pohádkoý příběh plný písniček na lidoé motiy ypráí o Elišce (A. Cerná), dceři mlynáře, chasníkoi Jindřichoi (R. Valenta), odníkoi (J. Zindulka), čertíkoi (Y. Blanaroičoá) a hloupém knížeti (O. Sečík). Eliška je z celého srdce zamiloaná do Jindřicha, který slouží mlynáři (A. Sehlík). Jindřich ale touží po opradoé princezně. Za hezkou Eliškou chodí různí nápadníci (čertík, odník, kníže) a snaží se j i získat zácnými dary. Eliška si 50

51 pro ně ymyslí různé úkoly, ze kterých ychází ítězně Jindřich. Jindřich pochopí Eliščinu lásku a získá ní princeznu ze mlejna. Podobně jako pohádce Tři oříšky pro Popelku je i tady hybatelem děje hlaní hrdinka. Jindřich získá její ruku i lásku, aniž se o to nějak přičinil. Prostinký děj je posouán před pomocí eselých postaiček nadpřirozených bytostí, u nichž je třeba ocenit tipné kostýmy a masky. Jedinými zápornými postaami jsou kníže a jeho spráce, kteří jsou šak díky sé omezenosti jako nepřátelé neškodní. Dalo by se možná říct, že nazdory obecné popularitě této pohádky nepůsobí toto dílo tak multigeneračně díky tomu, že prek strachu o hlaní hrdiny je tu nedostatkem opradoých a obáaných protiníků prakticky eliminoán. Princezna ze mlejna oslouje hlaně to nejmladší publikum. Ptáček poukazuje také na to jak neyužitá této pohádce zůstáá postaa čarodějnice, která působí samoúčelně. Záěrečné poučení, že praá láska je nad šechny dary sěta, ale podle něho yzníá prostě a dojemně a je pro něho celku pochopitelné, že se tento film stal nejoblíbenější " deadesátých let - doby, kdy se Ceské republice začal kapitalismus. pohádkou budoat Komická postaa čertíka z pohádky princezna ze mlejna olně přešla do dalšího filmu Z pekla štěstí (1999) podle námětu J. Drdy. Krásná Markýtka je zamiloaná do chasníka Honzy. Jejich lásce nepřeje Markýtčina nelastní sestra, která nechá Honzu naerboat na ojnu a Markýtku yžene z domu. Honza i Markýtka prožijí strastiplnou cestu za soji láskou. S pomocí čertů a eselých 51

52 kumpánů překonají nástrahy tříhlaého draka Bucifala i dou prohnaných králů a pyšné princezny. Na rozdíl od prostého děje Princezny ze mlejna zahltil Troška děj pohádky Z pekla štěstí elkým množstím nejrůznějších pohádkoých motiů (takřka šech: ladoskodrdoskými čerty počínaje a pyšnou princeznou a drakem e sklepě konče). Spletitý děj plný pohádkoých atributů a s elkolepou počítačoou animací draka na náměstí Telči tak postrádá podle Ptáčka předchozí yáženost a uměřenost. Scéna lynčoání krále a princezny prostým lidem pak tak podle něho postrádá i soudnost a odkazuje k 'reolučním tradicím husitského hnutí' (Ptáček, 2000, str. 348). Nakonec ještě dodáá, že postaa Markýtky je naprosto pasiní a působí deadesátých letech téměř komicky. S tímto odsudkem by ošem jistě nesouhlasil jeden z producentů tohoto díla Pael Melounek, se kterým bude následoat krátké poídání práě na toto téma. Osloila jsem pana Melounka práě proto, že se mi nezdálo zcela komerčně ysětlitelné, proč by po debaklu jednoho díla mělo následoat jeho pokračoání. Na téma pasiity ústředních hrdinů se můžeme krátce zaměřit. Karel Capek se zamýšlí nad osudem princezen obecně. Nepočítá tu ošem s hrdiny pasiními a nečinně přihlížejícími: "Vyskytuje- li se tolika pohádkách princezna, která má býti obeselena, je-li smutná, nebo pokořena, je-li pyšná, má i tato obecná předstaa sůj zdroj obecném žiotě nikoli jenom princezen, nýbrž nás šech, mužů i žen. Předeším ten latentní 52

53 hrdina nás má práo na sou princeznu; což není každý z nás hoden lásky princezniny? Každá miloaná žena je princeznou očích toho, kdo se o ni uchází, ale i e sých lastních očích... "(Čapek, 1941, str. 123). Muži potřebují ženu dobýat. Je to pro ně záruka toho, že bude ěrnou partnerkou - bude se budoucnu choat nepřístupně i k ostatním. Princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku naíc projde testem odolnosti, trpěliosti a sebedisciplíny - Popelce se naíc podle článku Lidoých noin doří téměř od dětstí. Ošem čí dětstí měli přesně na mysli, není známo. Popelka je sice podle Čapka: "Pokorná a odstrkoaná. Každá děečka nejpokornější má popelčin střeíček; každá zasluhuje, aby byla poznesena na trůn, každá je perla přezácná, o které sět neí. Jen ona tuší sou skrytou cenu.; a í o ní metafyzická spraedlnost pohádek" (Čapek, 1941, str. 124). Ale tůrci české erze pohádky na to celý příběh opět elegantním způsobem yzráli. Scénárista František Palíček případě Tří oříšků pro Popelku ušetřil hrdinku potupné scény, kdy ji princ nepozná obyčejných šatech a rozcuchanou. Popelka podání Libuše Safránkoé se objeí před budoucím manželem celá bílém a na koni. Satební šaty ji ykouzlil třetí zázračný oříšek. Takže zkoušení střeíčku je lastně už jen symbolická formalitka. Vraťme se ted' ošem k torbě Zdeňka Trošky. Pokračoání pohádky Princezna ze mlejna II. (2000) naázalo ypráěním na minulý příběh chasníka Jindřicha a krásné Elišky, kteří spolu žijí 53

54 šťastně e mlýně a jednoho dne se jim narodí holčička Terinka. Knížepán stále nemůže přenést přes srdce, že mu Eliška dala košem a snaží se i nadále šemožnými způsoby jejich štěstí pokazit. Jindřicha pošlou do turecké álky a čekají, že se z ní nerátí. Pohádkoé bytosti známé již z prního dílu (čertík, čarodějnice a odník) šak stojí na straně mladé rodiny a darují Jindřichoi tři pohádkoé ěci (kouzelný šátek, holoubka a pomoc ody), které ho ochraňují. S pomocí těchto kamarádů se " dobře dopadne. Pokračoání pohádky zaznamenalo opět neobyklý úspěch, dokonce ětší, než případě Princezny ze mlejna I. Hereckým ýkonům byla ale ytýkána podbíziost a přílišné pitoření se. Nicméně nejmladší diák se s postaami mohl identifikoat a jiným se smát. O Zdeňku Troškoi můžeme mluit jako o současném nejproduktinějším režiséroi našich pohádek, i když se mu zatím nepodařilo překonat yjímečnou Princeznu Jasněnku. Gotwaldoské studio a režisér Radim Crček přispěli netradiční pohádkou Za humny je drak (1982) s jejímž scénáristou J. Chalupou si na konci práce také popoídám. Jednoho dne se král (J. Císler) dozí, že za humny jeho králostí se usídlil drak. Je mu jasné, že bude chtít sežrat princeznu, protože tak je to ždycky. Aby zabránil ztrátě lastní dcery, použije lest na rodinu uhlíře Patočky. Uhlíře mazaně pasuje na krále Dřeěného ršku a jeho dceru Lidušku na princeznu. Liduška se již mezitím dáno skamarádila s drakem Mrakem, který ůbec nebudí hrůzu, naopak je elmi přátelský a milý. Princezna Viola nesnese pocit, že by měl být někdo obětoán místo ní, a uteče. Král je obměkčen a solí ke sňatku dcery s loutnistou a Lidušky se sým synem. Uhlíř zabrání zniku álky, 54

55 e které by měl drak Mrak ystupoat jako zbraň, a usmíří znepřátelené krále dou králostí. Ptáčkoi připomíná tato nízkorozpočtoá pohádka s nepříliš zdařilými triky a s roztomilou loutkou dobráckého draka spíš teleizní produkci. V době " normalizace zaedla Ceskosloenská teleize tradici " uádět na Stědrý ečer filmoou pohádku. Tato tradice je dodržoána dodnes. Osmdesátá léta tak zahájil folklorně laděný alašský příběh Pohádka satojánské noci (1981) Zdenka Zydroně, který byl natočen podle knihy Jak se aří ze sekyry poléka. Chytrý ysloužilý oják Martin (V. Postránecký) ypráí dětem, jak napálil lakomého fojta (K. Vochoč). Antoním Moskalyk, letos oceněn aketě TýTý za celožiotní torbu, natočil roce 1982 pohádku Třetí princ, která yšla z literární předlohy K.J.Erbena O dou bratřích. Da princoé - dojčata (dojrole P. Tráníček) - se postupně ydají ysobodit sého staršího, mnoho let ztraceného bratra Jindřicha (J. Bartoška). Rozluští tajemstí Diamantoých skal, dou stejných princezen a ysobodí bratra Jindřicha ze zajetí. " Petr Séda natočil roce 1983 pohádku O statečném koáři na motiy pohádky Boženy Němcoé O Mikešoi. Koář Mikeš (P. Kříž) se ydá do sěta na zkušenou. Vysobodí tři s tou nejkrásnější se ožení a stane se králem. zakleté princezny, K méně známým pohádkám této doby patří " film Caroné dědictí (1985) Zdenka Zelenky, žáka Bořioje Zemana. Syn čepičkáře Vítek objeí e staré truhle kouzelnou čepici, která plní sému majiteli 55

56 šechna přání. Lakotný a zlý éoda (J. Kodet) se lstiě snaží čepice zmocnit. V pohádce musely být učiněny cenzurní zásahy, protože se čaroalo s černobýlem. Július Matula režíroal koncem osmdesátých let pohádku Nebojsa (1988), natočenou česky i sloensky mluené erzi. Nebojsa není princem, ale obyčejným (zato odážným) dřeorubcem Ondrou, který se ydáá společně se zbabělým zlodějem k zakleté princezně. Antonín Kachlík natočil podle pohádky J. Lady film O zatoulané princezně (1988). Princezna Jůlinka (L. Tomkoá) uteče před nápadníkem do sěta. Při sém putoání se spřátelí s odníkem a se strašidlem a zachrání z pekla Frantu Kudlana. Velkého diáckého ohlasu dosáhla spolupráce režiséra Karla Smyczka se scénáristou Z. Sěrákem pohádce Lotrando a Zubejda, která je námětoým propojením dou Capkoských pohádek (Loupežnické a Doktorské). Sou poetikou se snímek jasně hlásí k pohádce Tři eteráni, na níž se roněž podílel Z. Sěrák - odkazují k ní zejména scény z králostí solimánského a loupežnické jeskyně. Film plný eselých písniček ypráí o zlodějském synku Lotrandoi. Citliý, zdělaný a hodný Lotrando slíbil sému tatínkoi, že po jeho smrti přeezme rodinnou žinost. když se tak stane, nemůže se s pooláním loupežníka smířit, dokonce je častokrát okradený on. Při nezdařilém loupení s droštěpem, elyslanci je droštěp aby uzdrail se,, seznaml který mu ukáže, co je opradoá práce. Cizími poažoán za slaného doktora a požádán, nemocnou princeznu solimánskou. Společně s Lotrandem se jim to podaří, a Lotrando se naíc ještě zamiluje. 56

57 Linie obou čapkoských pohádek jsou sledoány od samého začátku odděleně a propoj í se až na samém záěru, což trochu znesnadňuje orientaci dětských diáků. Zdeněk Zelenka natáčí sůj nejznámější a zároeň nejúspěšnější film pro děti Nesmrtelná teta (1993). Pohádka byla natočena na motiy Erbenoy pohádky Rozum a Stěstí. spor těchto dou alegorických postao jejich důležitosti. Základní zápletkou je Aby zjistili pradu, použijí esnického prosťáčka Matěje, kterého ybaí rozumem moudrého krále a pošlou do sěta. Matěj se dostane do králostí, kterému ládne náhle zhlouplý král (J. Hanzlík). Hlouposti krále yužije Záist (J. Bohdaloá), aby se etřela zámku a naučila lidi záidět si. Láska Matěje a Palínky šak překoná šechny nástrahy, kouzla i samotnou záist. Králi se rátí rozum a Stěstí zítězilo. V záěru přichází Rozum o rozum. do Za postau Záisti získala r J. Bohdaloá Ceského la. Přes neočekáaný úspěch a časté teleizní uádění neoznačil Ptáček Nesmrtelnou tetu za pohádku zdařilou. Komické scény s hloupým králem podle něho nikterak nepřispíají k dějoému spádu a jsou samoúčelné, množstí nejrůznějších edlejších motiů mu připadá jako matoucí, hrdinoé pohádky neproděláají toho, jenž jim je 'implantoán' zenčí. žádný ýoj, kromě Samotná realizace a nenáročné trikoé scény odkazují k dlouholetému působení Z. Zelenky teleizi. Jan Schmidt zaršil soji torbu pro děti pohádkou Jak si zasloužit princeznu (1994) na motiy pohádky Boženy Němcoé Stemberk. 57

58 Miroslaa jeho da bratři se narodili z orlího ejce. To znamená, že jsou yoleni k odážným a statečným činům. Mirosla se rozhodne zachránit krásnou princeznu ze spárů zlého a mocného čaroděje. Tato pohádka je jedním z několika pokusů, jak překonat plebejstí české pohádky (dalšími jsou např. filmy V. Drhy). Hlaní hrdina je sice prostého rodu, přesto je schopen hrdinstí a oběti, aniž by si ypomáhal chytráctím typickým pro české pohádky. Roněž postau krále poažuje Ptáček za rozporuplnou, slaboch áhající mezi ctí a lastní zbabělostí, není podle jeho mínění rozhodně komický. Nejednoznačnost prý podtrhuje také postaa čaroděje, kterou hraje stejný herec jako postau krále. Ději pohádky ytýká absenci spádu a rychlej šího tempa. Již koncem osmdesátých let natočil Vladimír Drha podle irské pohádky o prokletém králoském synoi film Jestřábí moudrost (1989). Popré se zde pokusilo pohádku rytířskou a znešenou, ycházející z několika keltských motiů, které šak mísí trochu nesourodě a jimž neodpoídá následná realizace. V roce 1996 pokračoal tomto trendu pohádkou O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli, která ychází z francouzské staroěké balady. Zamiloaný rytíř plní osudoé přání sé miloané paní. Autoři se příběhu snažili zachytit atmosféru středoěkých rytířských turnajů a soubojů za pomocí šech našich nejlepších skupin historického šermu. Sermířské ýstupy a bojoé scény se objeují i další pohádce O perloé panně (1997), Rytíř Kornelio (J. Hanzlík) zestárl a sní o ztracené lásce. Mladý komediant Vendelín 58

59 (F. Blažek) překoná šechny překážky a podaří se mu soji lásku získat. 'Obě pohádky kladou důraz na precizní ztárnění šermířských soubojů' (Ptáček, 2000, str. 350). 2.2 Filmoá pohádka mezinárodním kontextu Každoročně těsně před ánočními sátky, kdy se teleizní programy začínají předbíhat počtu uedených pohádek, se tímto tématem zabýají snad šechna periodika. Rozebírají situaci pohádkoou ětšinou s hlaními předstaiteli těchto děl, kteří se musí obrnit obzláště laskaou trpěliostí případě, že sé postay nemají lásce a poídat si o nich nechtějí. Někdy se ošem objeí y jímky z praidla a mezi ty patří také obsáhlé zmapoání celé pohádkoé situace u nás i e sětě, přinášející zajímaé pohledy lidí ze zahraničí. Tak tomu bylo článku Ey Hlinoské e ánoční příloze Lidoých noin. \I Cizinci se podle šeho dií, jak jsou Ceši o Vánocích dosloa hypnotizoáni pohádkoými příběhy. Ea Hlinoská se e sém článku zabýá otázkami čem se liší zahraniční ánoční teleizní programy od těch našich a jaký je půod pohádek, které nás nejíce fascinují a baí? Pohádky jsou samozřejmě součástí naší tradice a zpomínek. Postupně se podle býalé programoé ředitelky TV Noa Libuše " Smucleroé stáají rituálem jako kapři či dárky. Teleize moc dobře 59

60 ědí, že pohádky ze zlatého fondu mají ždycky obroskou sledoanost. Zatímco během roku se hodně diáků přímo úměrně zyšuje a snižuje nebo roná přídělu reklamních spotů, o Vánocích prý o reklamu nejde. Vánoční program se dělá na šech teleizích spíš pro prestiž a lesk. O reklamu jde před ánočními sátky, o Vánocích už ji inzerenti tolik nezadáají. Trdí to mediální analytik Milan Kruml. '" Poloina dospělých diáků, která má každoročně na Stědrý den dopoledne zapnutou teleizi, sledoala Pyšnou princeznu, pohádku starou íc než padesát let. A to se na CT stane opradu málokdy, aby předstihla e sledoanosti silnější nezůstáají Nou. Ale ani komerční teleize pozadu. Když Noa roce 2003 nasadila podečer pohádky Byl jednou jeden král a Princeznu se zlatou hězdou (také z 50. let), měla íc než poloinu šech diáků kapse. Nejslabší Prima si s Hrátkami s čertem (opět 50. léta) od osmi ečer získala '" celou třetinu teleizních diáků. Na Stědrý den tak celostátně zabodoala dílka zniklá 50. letech, jež jsou symbolem (i pro Cechy) stalinských represí. Milan Kruml tom samém článku poukazuje na to, že teleize za komunismu samozřejmě chtěla nahradit a nahrazoala i nejrůznější ánoční náboženské rituály, ale protože o Vánocích bylo ždycky íce olna, lidi je nikdy nepřestali nímat jako elký sátek. A teleize i díky pohádkám prezentoala sáteční atmosféru. Je prada, '" že ani 50. letech se Ceskosloenské teleizi o ánočních sátcích neyskytoaly příliš ideologicky zabarené pořady - 'čestnou y jímkou' byla tomto případě Zdraice Mao Ce-Tungoi kjeho 69. narozeninám roce V těchto letech zato praidelně běžel 60

61 program Stěpánky Haničincoé ěnoaný dětem. V 60. letech pak přichází na teleizní obrazoky soětská pohádka Mrazík, ošem e štědroečerním prime-timu od osmé ečerní, se diáci museli ětšinou díat (na ýběr nebylo) na klasické inscenace děl Aloise Jiráska nebo Václaa Klimenta Klicpery. Ceské pohádky zařazené do hlaního ysílacího času přinesla až 70. a 80. léta, takže tu máme ukázku toho jak je, o kterém se domníáme že trá od nepaměti, tedy spojení Vánoce-pohádka, nemusí mít kořeny minulosti. To samé se týká 'oděkých' Mrazíků a podobně. hluboké repríz Pyšných princezen, Pohádky jsou podle slo Jiřího Chalupy, současného šéfdramaturga dětského ysílání Ceské teleizi, primárně určeny dětem a dětské pořady mají podle něho tu zláštní lastnost, že jejich třetí teleizní repríza má yšší sledoanost než premiéra Děti se tedy na sé pořady rády díají pořád dokola. A dodáá, že se sice natočila spousta pohádek, ale ne šechny patří do zlatého fondu. Ty úspěšné jsou harmonické, humorné, neřeší abstraktní filozofické problémy. A opakoání starých pohádkoých filmů yhoují podle článku příloze MF Dnes rodičům či prarodičům dnešních dětí. Pěkně nostalgicky si u Pyšné princezny zazpomínají na sé dětstí (prarodiče na to, jak jejich děti byly ještě malé a hodné) a osěží si trochu paměť. Zjistí, co z děje za ten rok pozapomněli a co naopak i po další repríze objeí jako noý moti. Oblíbené pohádky jsou ětšinou natočeny podle klasiků, jako je Božena Němcoá nebo Karel Jaromír Erben, podle příběhů, které jsou proěřeny mnoha generacemi ypraěčů i posluchačů. Jiří Chalupa šak má jiný pocit. Poažuje klasiku za téměř yčerpanou. 61

62 A jako příklad moderních a úspěšných pohádek uádí díla jako je O princezně, která ráčkoala nebo Troškoa Princezna ze Mlejna. CT sice roce 2004 na Stědrý den uedla teleizní premiéře moderní pohádku Cert í proč, ale s ětším ohlasem diáků se prý nesetkala. V současnosti diácky nejúspěšnější režisér pohádek Zdeněk Troška na téma klasika řekl, že je přesědčen, že šechny pohádky Němcoé, Erbena, Drdy a dalších našich spisoatelů by se mohly natočit. Věří, že by to byl ždy krásný film. V USA letí fotbal - Američan E. Best si myslí, že jsou to mnohem krásnější Vánoce, když běží teleizi pohádky. Pracuje Cesku jako noinář a žije tu už třináct let, podle něho je pro děti dost zajímaé, když se díají na ěci staré třicet. Americké děti prý na rozdíl od těch českých chtějí stále noinky, filmy plné triků a technických ymožeností. Zatímco my máme na Stědrý den pohádku, e Spojených státech je neynechatelným teleizním rituálem (hlaně pro muže) fotbal a často ztřeštěné rodinné filmy o Santa Clausoi. Kult laskaých rodinných filmů šak proniká elice úspěšně i na naši obrazoku, Sám doma nebo Pretty woman se už staly noými ánočními kulisami při předáání dárků. Také Angličan R. Lang, ýtarník a učitel angličtiny, který žije Praze osm let, se podiil nad českou ánoční specialitou. Jeho dacetiletá česká přítelkyně prý ždy před V ánoci hledala teleizním programu, kdy poběží pohádky. A naíc znala nazpaměť písničky, které se tam zpíaly. Nic takoého prostě Anglii neznají. 62

63 Filmy se Santa Clausem, které my u nás zatím moc neznáme, ostatně ysílají o Vánocích i eropské teleize. Například e Spanělsku jsou americké,santoské' filmy podle šeho naprosto typickým znakem teleizních Vánoc stejně jako USA, kde se každý rok alespoň da noé kině odpremiérují. Ale i sousedním Mad'arsku běží ětšinou americké filmy s ánoční tematikou. Klasické mad'arské pohádky nejsou a podle Tatiany Dimitroa z Mad'arského kulturního střediska Praze, nikdy nebyly. Podle ní patří k oblíbeným štědrodenním pořadům i každoročně se opakující sestřih sportoních událostí. V jiných zemích šak klasické pohádky pro děti do ánočního programu patří. - Podle miniprůzkumu Lidoých noin Ceských centrech zahraničí má každá země sé specifické ánoční příběhy - e Sédsku například běží už od šedesátých let animoané disneyoky (dodnes magická Sněhurka a sedm trpaslíků nebo nesmrtelný Kačer Donald). V Polsku se zase ánoční teleizní tradicí, jako je u nás Pyšná princezna nebo Tři oříšky pro Popelku, stala Sněhoá králona od Hanse Christiana Andersena. Německá eřejnoprání teleize ZDF roce na Stědrý Astrid Lingrenoé. den ysílala šechny pohádky od Práě Německu a sousedním Rakousku se programy některých stanic (stejně jako na Sloensku, kde komerční Markíza uedla Princeznu se zlatou hězdou) téměř neliší od těch českých. MDR (Mittleldeutsche rundfunk), jež ysílá Braniborsku a Sasku, tom samém roce uedla o Vánocích Princeznu ze mlejna, Princeznu se zlatou hězdou nebo Tři oříšky pro Popelku. Posledně 63

64 zmiňoaná pohádka nechyběla ani na rakouském eřejnopráním kanálu ORF 1. Ceské teleizní pohádky Rakousku patří podle Johanna Charouzoá z ídeňské turistické kanceláře Wien Tourismus mezi nejoblíbenější. Pořady e šech zemích, kde se slaí Vánoce, jsou lídnější. Naše teleize jsou šak konzeratinější, proto pořád opakují pohádky. Také tu podle Milana Krumla není tolik teleizních stanic. Osobně si ošem další možnost noého programu neumím předstait. Je ošem možné, že by se naopak frekence žabomyších álek mezi kanály eliminoala na bod nula. Na pohádky se podle skělého pohádkoého režiséra Václaa Vorlíčka díají šude. Jeho eleúspěšné Tři oříšky pro Popelku ostatně obletěly snad celý sět. Jen někde jsou to podle jeho slo pořady určené pouze pro děti a dospělí se o ně nezajímají. Vorlíček sám byl prý kdysi překapen, že na Popelku do kin nechodí jen děti. Dodáá, že ji samozřejmě primárně točil pro děti. kině Seastopol i od osmi ečer. A pak náhodou zjistil, že pohádku promítají Ne každý má šak k teleizním pohádkám tak kladný ztah jako ětšina českého národa. Na Vánoce lidé znou prožíají mystérium zrození. Odchod starého Boha a příchod Boha noého, mladého, silného a podle slo psychologa Michala Cemouška je k oslaě noého žiota potřeba příběhů. hrdiny, peripetie jeho žiota a ítězstí. A pohádkách jde přece o zrození Každá pohádka je lastně příběh o příslibech, o noém žiotě. A on za nejětší zlo pokládá práě to, že se pohádky ysílají teleizi. Pohádkoá kompozice je akustická, ne obrazoá. A lidé jsou prý líní - místo toho, aby si 64

65 pohádky ypráěli, nechají to na teleizi, která produkuje banální, bastardní příběhy (Hlinoská, 2004, č. 52). Zuzana Janečkoá rozebrala e stejném roce e sém článku pro přílohu MF DNES tři pohádkoé příběhy, z kterých ybírám to nejpodstatnější k našemu tématu. "Pohádka o Popelce je podle ýzkumu Janečkoé starší než Noý zákon a zná ji skoro celý sět. Ptá se odkud se ten příběh zal, kdo ho zpracoal nejdrastičtěji a proč je český film Tři oříšky pro Popelku tak yjímečný. Od Vietnamu až po Island sice ypráějí rodiče sým dětem pohádku o tom, jak se Popelka prodala za prince, ale žádném případě se nejedná o příběh, ze kterého by se měly mladé díky brát poučení do žiota. Popelka, která se nedokáže e sé půodní erzi postait maceše ani nelastním sestrám, které ji šikanují, nezmění sůj ubohý osud lastní ůlí, pílí ani důtipem, ale díky kouzlům. I šťastný konec by mohl dnešní době budit rozpaky. Jak může být žena šťastná s mužem, který by si jí nejspíš ůbec nešiml, kdyby na sobě neměla krásné šaty? Proč by si ho brala? O jeho porchnosti se přece mohla přesědčit i tehdy, když ji nepoznal obyčejných hadrech. Zenu, kterou miluje, rozeznal až podle elikosti jejího chodidla. Takoý by dnes asi dostal košem hned na začátku a nekompromisně. " Podle toho, co píše Janečkoá, sepsali tuhle pohádku Cíně zhruba před tisíci lety, ale ypráění se na Dálném ýchodě předáá 65

66 z generace na generaci už dobré da tisíce let. Utlačoaná díka se prý ještě nejmenoala Popelka, měla obyčejně čínské příjmení a jméno Je Sen, ale její příběh se už podobal tomu, který známe dnes. Díce Je Sen zemřela matka, když byla ještě malá, a ychoáala ji macecha s dcerami, které nelastní sestru nenáiděly. Dokonce zabily její jedinou blízkou duši - zlatou rybku. Je Sen si šak její kostičky schoala, a když se chtěla ydat na slanosti jara, kde si muži ybírají sé budoucí neěsty, mrtá rybička jí ykouzlila krásné šaty a zlaté střeíčky. Je Sen na slanosti zaujala krále, který ji později našel práě díky ztracenému zlatému střeíčku. Vypráění do Eropy přiezli možná Araboé spolu s čínským hedábím. Pohádka se ujala a během několika staletí měl už každý národ sou lastní erzi Popelky. Verze se liší jemnostech a maličkostech. Jednou má Popelka jedinou nelastní sestru, jindy tři. Krásné šaty jí ykouzlí bud' strom, nebo kmotra íla, nebo se ukrýají oříšcích. Otec Popelce nepomůže; je mrtí nebo pod pantoflem, nebo jako u nás, ho nahradí nejlepší kamarád a rádce. Janečkoá doplňuje, že zatímco norské erzi je Popelka e skutečnosti dcerou krále, Gruzii je otec nejubožejší žebrák zemi. Nejkrutěji. samozrejme pohádku odypráěli němečtí sběratelé příběhů, bratři Grimmoé, kteří nechali ptáky, aby Popelčiným zlým sestrám ydrápali oči. Otázkou ale zůstáá, jak je ale možné, že když začal Walt Disney koncem čtyřicátých let natáčet pohádku o Popelce, nikdo ji Americe neznal? Důodů může být mnoho, ale Janečkoá se domníá, že je to proto, že Popelka není zrona americký příběh. 66

67 Podle principů 'amerického snu' má šanci dosáhnout cíle každý, kdo se snaží. Pak by měla na prince nárok spíš jedna z Popelčiných neustále se snažících sester. Rusko - během let se II nás ruských pohádek objeila spousta. Jenže zaujal pouze Mrazík. Historik Martin C. Putna se domníá, že je to tím, že je něm šechno, co si myslíme o Rusku. Podle jiných je to také tím, že se tolikrát reprízoala teleizi. Mrazík prý také symbolizuje nenáist i lásku k Soětskému sazu. Ceši mohli mít u teleize pocit, že jsou lepší také proto, že Mrazíkoi se šichni pitoří a šechno je přehnané. Díky jsou zmaloané, nosí směšné čepice a tančí pod břízkami. Obrázek ruského kýče jako na dlani. Stejně je to s hnusnými loupežníky, kteří poskakují e sněhu. To prý měli být přesně našich předstaách Rusoé té době. Janečkoá sumarizuje a píše, že děti se na Mrazíka díaly a stále díají se zájmem, jako na každou jinou pohádku. Dospělí ho berou jako tip, nadsázku, parodii, poánoční rituál. Pak je skupina lidí, která ho nikdy neiděla, nikdy neuidí a důod je ětšinou ten, že pocházejí z generace, která historicky nenáidí še, co se týká Soětského sazu. Kouzlo Mrazíka je prý jistě i tom, že si nikdo netroufne odhadnout, do jaké míry byl myšlen ážně. K legraci má blízko minimálně e třech bodech, kterými jsou scénář, dabing a celkoé nímání diáků. 67

68 Scénáristou byl Nikolaj Erdman, ýznamná osobnost ruského absurdního dramatu. Stejně jako mnoha jeho kolegům byla i jemu zakázána práce a skončil na čas e ězení. Ceská erze Mrazíka patří podle Janečkoé zároeň k tomu nejlepšímu, co náš dabing kdy ytořil. Josef Zíma jako Ian, jeho žiotní partnerka Ea Klepáčoá jako Nastěnka a fenomenální František Filiposký jako Baba Jaga. Honoráře se tehdy pohyboaly kolem dou tisíc korun, což neím jestli bylo moc nebo málo, ale dabéři do díla nesli elký kus nadsázky, humoru a osobitosti. Ořechy na scénu! - Mrazík znikl roce Námět je sice půodní, ale už tak úplně ne. Děda Mráz, ježibaba a loupežníci patří k folkloru stejně jako starý doec s hodnou dcerou a macecha se zlou. Snad jen postaa dědečka Hříbečka, kterého, a to málokdo í, hraje žena, je originál. Herci prý často zpomínali, jak se při natáčení šetřilo. Selátko na hostinu polila rekizitářka benzinem, aby nikdo neochutnáal, a když Marfuša kouše do jablka, je to e skutečnosti cibule, která nebyla tak drahá. Co šak zůstalo zaručeně skutečné, je slaná ořechoá ořechy. scéna, e které Marfuša lastními zuby louská lašské 'Opradu mi to šlo. Možná díky tomu jsem roli dostala,' žertoala dnes jednašedesátiletá a elice ážená herečka Curikooá. Inna Osobně jsem se při žádném natáčení s takoým extrémem šetření a nedostatku financí sice Cechách nesetkala, ale možná by se mohl podobný recept aplikoat případech notoricky známých 68

69 herců holdujících alkoholu. Místo ohnié ody, by pak mohla na place figuroat jiná 'kapalina'. Pokud jde o kolegy Curikooé, mnozí už bohužel nejsou nažiu. Zemřel Alexandr Chylja (Mrazík), Georgij Milljar (Baba Jaga) a dobře nedopadl ani Eduard Izoto (Iánek). Málem prý skončil ězení za údajné spekulace s alutami a pak měl autonehodu. Zenám se daří mnohem lépe. Například Nastěnka neboli Natalia Sedychoá byla roce 2001 pozána do Ceska, aby předala cenu TýTý. Myslím si ošem, že její náštěa zapůsobila spíš jako jemný šok na šechny z nás, kteří ji máme před očima jako krasaici Nastěnku. e Mrazíkou popularitu dokazuje ještě jeden fakt: získal cenu Zlatý le na festialu Benátkách. Zalíbil se také proto, že něm není skryta žádná politická ideologie. Jen zdáleně se jí blíží lakota macechy a Marfuši, která chce bohatého ženicha, a když přijede na poozu taženém prasaty, kino se směje. Janečkoá e sém článku poukazuje na fakt, který si dnešní teleizní kultuře už těžko předstaíme. Ze totiž koncem šedesátých let způsobilo uedení Mrazíka malý šok. Lidé byli té době zyklí na půabné, uměřeně moudré pohádky typu Pyšná princezna - a najednou je z obrazoky atakoal statný junák a za hlasitého smíchu až chrochtání ze sebe soukal:,nastěnku chci za ženu'. o nezyklém českém fenoménu ypoídá i fakt, že deadesátých, letech uspořádal Usta pro českou literaturu elkou ědeckou konferenci na téma Mrazík. Tři desítky ědců řešily feministickou otázku, ale třeba i botaniku ruské pohádky. Historik M. C. Putna 69

70 zpomíná na celou akci s humorem, který podle jeho slo nepochopil snad jen jeden s účastníků. On sám měl referát na téma psychoanalýza a dospěl například k záěru, že Ian trpěl oidipoským komplexem. Není to tak dáno, co se z říkanky, Váňo, Váňo, Iane', nikam už nepospíchej...' stal diskotékoý hit a z Mrazíka úspěšný muzikál na ledě. Ten každoročně kočuje po českých městech hlaních rolích s bruslícími mistry sěta Radkou Koaříkoou a René Nootným, babu Jagu hraje například Martin Dejdar a Hříbečka Josef Dořák. Tento fakt také odpoídá tomu neuěřitelnému a y nepochopitelnému třesku podobě muzikálů na území Ceské republiky. Spojení filmoé legendy Mrazíka a písniček se zdá tedy ideální. y Ceši mají Mrazíka rádi, ale s jednou podmínkou: musí běžet Vánoce. Když ho Noa ysílala o sátcích roku 2001, díaly se téměř tři miliony lidí. Když ho loni nasadila dubnu, sledoanost byla jen deět set tisíc (Janečkoá, 2004, č. 50). na Prní dochoaný záznam pohádkoé látky O dou bratřích je, podle článku Ey Hlinoské z Lidoých noin, egyptském papyru ze 13. století před Kristem - obsahuje třeba častý pohádkoý moti proměny pronásledoané hrdinky. Dnes se usuzuje (i na základě sronání jednotliých pohádkoých motiů), že pohádky se šířily z několika center: 1. ze seerní Asie a seerní a ýchodní Eropy, 2. ze střední, západní a jihoýchodní Eropy, 3. ze Středomoří, 70

71 4. z poodí řeky Niger, 5. z poodí Konga, 6. z ýchodní Asie, Tibetu, Indie a Indonésie, 7. z Oceánie a konečně 8. z Austrálie. Existuje íce než 1200 sborníků pohádek. Přesné množstí jednotliých pohádkoých příběhů se šak určit nedá. Eropské pohádky popré začali sbírat počátkem 19. století Německu bratři Jacob a Wilhelm Grimmoé. U nás yšly e 40. letech 19. století jednotlié pohádky Karla Jaromíra Erbena (soubor až roce 1956), jenž se e sém folkloristickém bádání inspiroal práě bratry Grimmoými, a začaly ycházet i sešity Národních báchorek a poěstí Boženy Němcoé. Spisoatelka se sice od půodních látek neodchyloala, ale na rozdíl od Erbena či bratří Grimmů je rozšiřoala o další motiy či popisy. Podobně jako Němcoá přistupoal k pohádkám i František Hrubín. A filmoí,. scénáristé ostatně ykonáají takoouto pracl s půodními pohádkoými příběhy dodnes. Až do 19. století, kdy začaly ycházet prní sborníky, se pohádky tradoaly ústně. Kdysi nebyly také primárně určené dětským uším, ale 'předteleizním ěku' si je ypráěly celé rodiny během ečerů pro zábau. Což jim opradu můžeme dnešní době jen ze srdce záidět. Existuje množstí národních ariant jednotliých pohádkoých posta (náš hloupý Honza je ruský hloupý Ian), prostředí (německá perníkoá chaloupka je Rusku znázorněna jako chaloupka na kuří nožce) či příběhů: například ropucha mrki odloží ruské ariantě pohádky sé žabí šaty až při předstaení na carském doře. 71

72 V. J. Propp ukazuje e sé studii Morfologie pohádek, že pohádkoí hrdinoé lastně pořád opakují jednu a tu samou činnost. Například pohádkách, které Propp označuje za kouzelné, je to ždycky přibližně takto: jeden ze členů rodiny opustí domo, je mu něco zakázáno, on zákaz poruší - je naeden škůdcem, noou postaou ději. Skůdce způsobí újmu někomu z hrdinoých blízkých. Hrdina je podroben zkoušce, uspěje ní a získáá kouzelný prostředek. Hrdina a škůdce spolu bojují a škůdce je poražen. Hrdina se nepoznán rací domů nebo jede do jiné země, musí splnit těžký úkol, je poznán, škůdce je definitině poražen, neštěstí končí. Základní motiy pohádek jsou podle Proppa spjaty s náboženskými předstaami a rituály: například rituální oběť díky zemědělským božstům se pohádkách transformoala úplně opačný moti princezny unesené drakem. Jinde se obřad iniciace (stupu do dospělosti) chlapců odráží e yhnání dětí do lesa. V pozdějších dobách pak půodní fantastické prky překryly křesťanské symboly - například draka, který byl už e starém Egyptě nímán jako únosce duše, nahradil čert, symbol křesťanského pekla. Kdybychom se ošem měli řídit eškerými pohádkoě skrytými motiy, které Propp e sých knihách uádí, asi bychom se brzy potopili do spekulatiních a nežiých očekáání. Vynoření se nad hladinu bych ale jako reálné neiděla. Hlinoská upozorňuje také na to, že pohádkoé příběhy odrážejí i poměry dáné minulosti: například princ si pohádce ždycky ybírá neěstu ze zdálené země. Tento moti může být odrazem 72

73 sňatků lidí z nestejných společenských rste či oba z incestu. Nebo se hrdina stane králem, ne šak na domácím trůnu, ale ětšinou zemi tchána, což může zobrazoat principy následnictí (Hlinoská, 2004, č. 52). Jsem si ědoma toho, že po kratičkém exkurzu do hlubin neědomí " je třeba opět na chíli zakotit laskaé náruči Karla Capka a jeho postřehů. "Jsou žiotě situace nebo předstay, které obyčejně označujeme jako pohádkoé: pohádkoé býá štěstí a pohádkoá je kariéra: pohádkoé jsou ečery po boku milenky a pohádkoá je nádhera, která přesahuje naše prostředky. Analyzujte tyto případy; k tomu, aby se nám něco zdálo pohádkoým, je třeba, aby pohádkoé ěci byly jaksi zaěšeny mezi skutečností a snem; milenec neěří sému štěstí, nádhera, pokud si ji nemůžeme koupit, nás oíá dechem fikce, eliká kariéra nás budí zárať, a yhrajeme-li los či potká-li nás jiná šťastná náhoda, máme chuť se štípnout do ruky a říct něco jako,sním či bdím.' Pohádkoé ěci nejsou tajemné ani nadpřirozené, nýbrž jenom drobet neuěřitelné; jsou příliš krásné, příliš úspěšné, příliš šťastné, než abychom je doedli ihned a plně akceptoat jako reálné. Naproti tomu bolení zubů, nedostatek peněz, placení daní nebo jiná protienstí nám ůbec nepřipadají jako sen, nýbrž jako holá a eidentní zkušenost. Z čehož je patrno, že běhu žiota ěříme íc zkušenostem špatným než ýjímečně dobrým. Literární teorie pohádek se často zabýá otázkou, odkud pocházejí pohádky. Zda z Indie nebo z Arábie, z praěkých kosmogonií nebo z literárních pramenů. Proti tomu bych rád poznamenal, že celá řada 73

74 pohádkoých motiů nemusí pocházet z Indie, nýbrž ze zdroje poněkud bližšího, totiž z obecné lidské zkušenosti. Jak řečeno, jsou události nebo předstay, které jsou i e skutečném prožití proázeny pocitem pohádkoosti. Pohádkoost je zkušenost a zážitek sui generis; e elkém množstí, ba e ětšině pohádek můžete zjistit jadérko pohádkoých zkušeností, a nejen to: téměř stejných zkušeností u šech národů sěta. Pohádkoá nádhera opájí duši Eskymáka stejně jako duši kordofánského Araba; jenže u tohoto k ní náleží karbunkule, sloupy ze slonoiny a odotrysky růžoé esence, kdežto pro Eskymáka krajní obraz nádhery je elmi eliká chatrč s elmi mnoha kožešinami a elmi četnými šrůtky tuleního sádla. Pohádkoý úspěch kyne stejně bushmanskému loci antilop jako našemu hrdinoi; rozdíl je jenom ten, že náš pohádkoý hrdina se spokojí s princeznou a trůnem, kdežto happyend Křoáků předpokládá strašně mnoho masa. "Náhoda - Praím: elmi málo pohádek by zůstalo, kdybychom z nich ymýtili moti náhody; ošem zbylo by i málo z našeho žiota, kdybychom z něho yloučili náhodu. Náhoda pohádkoá se šak pozná na prní pohled tím, že je zláště ýznamná; zde nepotkáme náhodou spolužáka, o němž už ani neíme, jak se jmenuje, nýbrž stařenu dobroílu nebo hadí králonu nebo jinou osobnost, jejíž setkání nám přinese nečekaný prospěch, ba obrat celého žiota; kročíme náhodou do rátek, za kterými nás čeká láska nebo zlaté poklady. Proč bychom se k tomu nepřiznali: snad každý, skoro každý čeká ještě stále na sou šťastnou náhodu; neí, co mu lastně má přinést, ale není-liž práě moci náhody, aby nás obdařila něčím, o čem se nám sní? Pohádkoý moti náhody je prostě zat z tohoto čekání na náhodu našeho žiota, na něco 74

75 nepředstaitelného a bezděčného, co by ještě nyní změnilo náš běh žiota a edlo jej k Velikému Dobrodružstí. Pomoc - Otoč prstenem, yslo určité jméno, zadupej třikrát do země, a každém nebezpečí ti přispěje na pomoc duch, íla, orel, kůň či kdo jiný; ochrání tě a dopomůže ti k ítězstí. I my protienstích žiota čekáme, třeba jen slabounce, na magickou pomoc; zčistajasna se octne po našem boku někdo nebo něco a ysobodí nás z tísně. Ať jde do pad'ous, kdo ztratil tuto imanentní íru pomoc; neboť takoému opradu není pomoci. Překážky - Teoretikoé pohádek trdí, že pohádkoý moti překážek - jako je ohniá řeka, skleněná hora nebo černý les - je zat ze snů. Fakticky nás e snech pronásledují nejpodinější překážky; ale ještě častěji nás pronásledují překážky našem bdělém žiotě. Ale aby bylo jasno, překážka není pohádkoým motiem; pohádkoým motiem je překonání překážky. Pocit překonané překážky Gako je složení maturity, yáznutí z nebezpečí a podobně) je typický pohádkoý pocit; zpru ani neěříme, že už jsme z té šlamastiky enku, a pak stupujeme do sěta krásnějšího a neomezenějšího, než byl předtím. Tato zkušenost o překážkách a protienstích dala obsah dobré třetině šech pohádek a nejméně děma třetinám šech románů, které byly kdy napsány., Uspěch - Každý happyend, ať literatuře, nebo žiotě, je moti pohádkoý; každý úspěch je tak trochu di, tak jako každé hrdinstí, každé ítězstí je pohádkoá epika. Vcelku a zhruba lze říci, že jsou jen da druhy ýprané literatury: je literatura, kde ěci berou špatný 75

76 konec - a šechno ostatní jsou lastně pohádky; což ošem neznamená, že by byly méně pradié a skutečné než ono dušezpytné, realistické nebo jinak trýznié písemnictí. Přemíra - Typický pohádkoý moti je početní i kantitatiní přemíra. Vystupují tu obyčejně deateré hory a deateré řeky, tisíc komnat, elryby zící peniny, statisíce nepřátel a plné kádě perel. I zde sledují pohádky psychologický zákon skutečného žiota: lidská fantazie se pohybuje daleko snáze směrem kantitatiním nežli kalitatiním: chce-li se předstait něco drahocennějšího než perla, ymyslí dě perly, tisíc perel nebo elmi elikou perlu. Všecko bohatstí, skoro šechen přepych ukájení pudu kantitatiního. V tom ohledu jsou pohádky stejně primitiní jako lidský žiot sám. Jiný sět - Teoretikoé pohádek se domníají, že moti "jiného sěta" pod zemí, hloubi jezera, za černým mořem nebo podobně pochází ze snů a halucinací. Myslím, že k předstaě jiného sěta není třeba snů ani halucinací. Jiný sět je totiž šude, kde jsme ještě nebyli: za čarou obzoru, na dně ody, za zdí nepřístupné zahrady. Když jsem se jako kluk kradl přes plot do cizí zahrady, přísahám ám, že jsem tam našel kěty zázračnější než kdekoli jinde a trhal ooce chuti neznámé a nádherné. Dále jiný sět je i tam, kde aspoň nebyli ti druzí a neiděli ony ěci podiné a neobyčejné, které jsme tam spatřili my. Jiné sěty jsou šude, kam přišli poutníci a dobrodruzi okouzlení tím, že idí íc než jiní. Za každou hranicí, která omezuje naši zkušenost, jsou jiné sěty. Dobrý skutek - Dej almužnu shrbené babičce, odal z cesty kámen, pomoz mraenci nebo ptáčeti nebezpečí: každý dobrý skutek se ti 76

77 odplatí elikou a tajemnou odměnou e chíli, kdy toho budeš nejíc potřeboat. Ale ždyť i my si chceme naklonit osud sými dobrými skutky; cosi nás praí, že nám to snad bude připočteno k dobru při nějaké příležitosti, že jsme snad přiodili jakousi přízniou změnu e esmíru nebo e sém lastním žiotě. Není to ypočítaost, nýbrž tichounký hlas důěry; je to jeden z praých pohádkoých pocitů, které zažíáme tomto střízliém sětě. Tyto a jiné pohádkoé motiy můžete najít pohádkách šech národů sěta: přátelé, šichni jsme stejní, stejné nebo příbuzné jsou naše radosti i naše doufání; a práě těch nejjemnějších, nejoptimističtějších, nejlídnějších ěcech jsme si my, národoé sěta, nejblíže" (Capek, 1941, str. 121). 2.3 ýojoá psychologie Až do této doby jsem se sice zabýala sětem pohádky, tedy zamiloaným rájem dětí, ale to mě taky přiádí k širším souislostem, týkajícího se dětského ýoje a možnosti jeho oliňoání a začleňoání do společnosti. Zajímaé je, že na otázku týkající se například emigrace, odpoí ětšina lidí záporně s tím, že si neumí předstait žiot jinde než tam kde yrostli a kde mají sé známé. Jednou z nejtěžších chil pro ty, kteří se odstěhoali do nějaké jiné země a změnili občanstí je práě ta, kdy si se sými noými přáteli poídají příjemné a kamarádské atmosféře na oslaě nebo během pauzy a nemohou s nimi zpomínat na filmy z mládí, na hry, které dětstí hráli nebo na písničky, které je dětstím proázely. Oni naopak nemohou pochopit naše skákání gumy, fenomén itacitu, front na banány nebo céčka. Historie se 77

78 totiž těchto případech začala psát až po přesídlení do noé země. Zajímalo mě tedy, kdy začínáme tyto jedinečné zážitky nímat, uchoáat je paměti a dále z nich ycházet. Hezky mi na tyto otázky odpoídala kniha Pala Ríčana Cesta Ziotem. Hřejié slunce matčiny táře září podle něho jen nad poloinou kojencoa sěta. druhé poloině, Objeuje se totiž i černá hězda, která éodí té bolesti, hladu, nepohodlí, bezmoci, matoucímu chaosu opuštěnosti, příliš silným podnětům, neobratnému a nešetrnému zacházení, chladu, nerozitě, smutku Symbiotická matka má tyto dě táře matkách, dobré a zlé. Je to samozřejmě 1 zlobě. a tak můžeme mluit o dou jenom nespráná dětská konstrukce, ale je pokrokem proti té tříšti, která předcházela. Ohlasy této rozdojenosti lze asi ysledoat pohádkách o matce a maceše. Také příbězích o dobré králoně a zlé králoně, a ošem různých mýtech o dobru a zlu. K tomuto osobnímu praěku snad odkazuje podle Pala Ríčana i příznačné jednání a cítění některých psychiatrických pacientů. Pro ně je často čloěk bud'to úplně nebo naopak úplně zlý. Zádná střední dobrý, cesta, žádný kompromis nebo cokoli mezi tím. Prudké přechody od maximálně pozitiního hodnocení čloěka (třeba manželky) ke zcela negatinímu - a zase naopak. To by mohlo odpoídat kojenecké neschopnosti idět současně matčiny dobré i zlé lastnosti. U kojence se ošem chíle, e kterých je matka bud'to andělsky dobrá, nebo démonicky zlá, mohou střídat mnohem rychleji než u dospělého pacienta. Symbióza, jak ji Ríčan popisuje, je tedy přirozeným ýojoým stadiem. Dítě z tohoto stadia pomalu yrůstá, když mu posloužilo tak, jak mělo, když mu umožnilo spustit sou nejhlubší a nejpenější 78

79 kotu naděje a důěru lidi, sebe, e sět a existenci ůbec. Aktem této naděje a důěry je podle něho šechna činnost, která přijde později, četně slézání elehor a intelektuálních ýbojů. I toto še bylo nastartoáno symbiotickém náručí. Dobře přijímat znamená maximálně důěřoat, a tomu se čloěk učí práě prním roce a snad nejíce prních měsících žiota, symbiotickém stadiu. Základní důěra má být tím základním citem, nejhlubší rstou citoého žiota. Radostné očekáání, že to, co přijde, bude dobré a ne jiné. Ať se děje cokoli, sět je podstatě dobrý, je dobré narodit se, dýchat a žít něm. Tato důěra je i základem nitemého náboženského žiota; každém náboženstí je tou nejhlubší 'rstou' citoého ztahu k božstu. Základní důěra má podle Ríčana za úkol se prním stadiu žiota ytořit, plně rozinout a upenit. To je, jak sám připouští, hodně složitý proces, protože kojenec kromě příjemných pocitů, které posilují jeho důěru, prožíá i četná zklamání a otřesy. bolest, nepohodlí, opuštěnost je zklamáním důěry e sět, e lastní tělo. Každá matku, Základní důěra o něco nabude na robustnosti ždy tehdy, když po únosném zklamání následuje obnoení pohody, např. po úměrně dlouhém opuštění laskaá, konejšiá přítomnost matky. Dítě se tak učí snášet stále těžší a delší nepřítomnost a samotu. Tady spatřuje Ríčan podklad a základy pro lastnosti našem na aktiitu a ýkon orientoaném sětě. Má na mysli hlaně dospělou statečnost, která spočíá ne tom něco elkého ykonat, nýbrž trpěliě čekat a mnoho ydržet (Ríčan, 1989, str. 101). 79

80 Toto téma sou důležitostí a dosahem samozřejmě úzce souisí s tradicí mýtů a bájí, které se tak podrobně ěnoal C. G. Jung. Za celou dobu studií kulturologie jsem měla možnost idět a studoat Jungou práci z nejrůznějších úhlů pohledu. Ať šlo o setkání psychologické, antropologické, nebo čistě filozofické. Mám za to, že sazení pohádkoého tématu do těchto souislostí je naprosto nezbytné a určující. Jak totiž máme možnost pozoroat na sých lastních žiotních příbězích, rozlišoání dobra a zla, spraedlnosti a křid, pocitů bezpečí a ohrožení. Všechny tyto,pohádkoé součástky' aplikujeme na nejrůznější žiotní situace a můžeme říct, že toří jakousi mapu našich indiiduálních sětů. Bez ní se ztrácíme a je pak elmi těžké tyto primární hodnoty znou nalézt a připomenout si je krizoých situacích, kdy se nabízejí jiná, lacinější a často krátkodobá řešení. Na konci této práce pak příloze přináším několik obrazoých symbolických ukázek, jako je had požírající sůj lastní ocas, aspekty Anima a Animy a další. Poslouží mi jako názorná ukázka případech, kdy se citoané části z knihy V. Boreckého její autor práě o těchto symbolech zmiňuje. Jeho citaci jsem se rozhodla ponechat půodním znění bez jakéhokoli zásahu, protože ať už lingisticky, strukturou nebo smyslem, je jeho styl podle mého neopsatelný jinými sloy a ypoídá zcela sám za sebe. Někdy mají obrazy sílu předání informace bez nutnosti ysětloání. Vycházejí z pochopení přesně tak, jak si Jung několika zmínkách o teorii kolektiního neědomí přál. 80

81 Von Franzoá mi pomohla přiblížení se k jinak dost do tajemstí zahalené Jungoy teorie. Autorka doporučuje jeho přednášku Symbolický žiot (1939, přednesenou anglicky, Sebrané spisy 18), e které se Jung snaží objasnit, co chápe symbolickým žiotem. Uízli jsme podle něho racionalismu a naše racionální pojetí žiota sobě zahrnuje naši rozumnost, ašak na druhé straně ylučuje eškerou symboliku. Dále Jung ukazuje, o co bohatší je žiot lidí, kteří jsou dosud peně zakořeněni žié symbolice náboženských tradic. Jung sám podle slo Franzoé odhalil, že lze nalézt cestu k žioucí symbolice - nemá tím na mysli nárat k dáno ztraceným symbolům, nýbrž k dosud žié funkci, která ji ytáří. Tuto cestu prý najdeme, když budeme ěnoat ětší pozornost sému neědomí a sým snům. Pokud si prý bude moderní čloěk dlouhodobě šímat sých snů a brát na ně ohled, může se jeho neědomí stát opět zdrojem symbolického žiota. Upozorňuje ošem, že tato cesta je možná jen tehdy, když sé sny neinterpretuj eme ' clste intelektuálně, nýbrž když je opradu přijmeme do žiota. Pak se symbolický žiot neobnoí rámci kolektiní rituální formy, nýbrž bude zabaren a zformoán indiiduálně. Jung pak interpretaci Franzoé upozorňuje, že čloěk už takoém případě neystačí s pouhou rozumností sého já a jeho rozhodnutími. Musí i se sým já peně růst do proudu psychického žiota, který se yjadřuje symbolickou formou a yžaduje symbolické jednání. Franzoá i Jung si ale uědomují, že to dá trochu námahy a soustředění. Mají na mysli fakt, aby se nám podařilo pošimnout si, jakou symbolickou formu nám naše lastní psyché předkládá, abychom se ní také naučili žít. Proto Jung - podle ýkladu 81

82 Franzoé - často tral na něčem, co sám e lastním žiotě dělal. A přichází tak s konkrétním receptem. Když totiž ystoupí snoý symbol dominující formě, měl by si čloěk dát tu námahu a reprodukoat ho obraze, i když neumí kreslit, nebo ho ytesat do kamene, i když není sochař, a najít si k němu nějaký opradoý ztah. Odsuzuje tak pouhé krátkodobé soustředění se na daný problém a říká, že by čloěk neměl odejít z analytické hodiny, šechno zapomenout a nechat na já, aby naplánoalo zbytek dne. Doporučuje naopak mnohem spíše prodlení u symbolů lastních snů po celý den a snahu přijít na to, jak a kde chtějí stoupit do reality našeho žiota. To měl podle Franzoé Jung na mysli, když mluilo tom, jak žít symbolický žiot (Franz, 1998, str. 77). Za šechny skělé autory pohádek jsem do sé práce ybrala jedno jméno. Přispělo k tomu několik důodů. Výročí, které letos slaí celý sět, nesmrtelnost jeho pohádek a také určitá tušená spojitost mezi ním a Jungem. Samozřejmě na úroni čistě neědomé a snad jen e snech možné. Jeho žiotní osudy byly někdy stejně spletité, nejednoznačné a nelehké, jako žioty jeho pohádkoých hrdinů. H. Ch. Andersen sůj žiot přironal ke krásné pohádce, blažené a bohaté zároeň. Připadalo mu, že kdysi dáno mohl potkat ílu, která by ochraňoala jeho žiotní cestu. Letos, uplynulo dlouhých 200 let od spisoateloa narození; ten den se slaí zároeň jako Mezinárodní den dětské knihy. Andersenoa autobiografie Pohádka mého žiota má sice e sém názu sloo 'pohádka', ale jeho opradoý žiot, nebo alespoň prní půlka žiota se s opradoou pohádkou moc sronáat nedá. 82

83 Spíš by se podle Alice Horáčkoé, autorky článku MF Dnes, dala přironat k osudům Oliera Twista. Jako každý génius se totiž podle ní i Andersen musel potýkat s pochybnostmi, depresemi, zoufalstím a ýsměchem. Podle Horáčkoé sice Andersen sůj žiot charakterizoal jako krásnou, bohatou a blaženou pohádku, ale mnoha ohledech tomu tak nebylo. Byly to ošem zřejmě práě pohádky, které dánskému spisoateli přinesly nesmrtelnou sláu. Jejím důkazem jsou i mohutné oslay, kterými si celý sět dnes připomíná dě stě let, která uplynula od jeho narození dánském Odense. Nejrůznější žiotopisci často zdůrazňují, že Andersen byl neklidný snílek s nespoutanou obrazností, zároeň šak elmi prahnoucí po uznání. Ve společenských kruzích ho ošem jako cejchem ypáleným na duši stigmatizoal půod z rodiny obuníka a pradleny a pozdě dosažené zdělání, které se projeoalo časté gramatické nedbalosti. ( Tu si často předstauji asi jako ýsledek liu, který má dnešní době na naši gramatiku esemeskoání). Známí mu ytýkali nepřirozenou citoost a doporučoali íce mužnosti a síly, když pod tlakem posměchu a nepřízniých kritik na sá raná díla propadal zoufalstí. Umělecký sět přitahoal Andersena již dětstí - Odense skládal písně a loutkoé hry, e čtrnácti letech se ydal do Kodaně, kde zkoušel štěstí diadle. Zatímco jeho diadelní hry a ětšina básní zapadla, uspěl s prózami. V roce 1835 ydal prní román, autobiografický příběh talentoaného chudého umělce, nazaný 83

84 Improizátor. Následoal prní sešit pohádek nadepsaný Pohádky ypráěné dětem. Sůj nezaměnitelný model ypráění příběhů popisuje tak, že psal e stejné řeči a obratech, které použíal při ypráění pohádek dětem. Dospěl tak k interpretaci, která yhooala šem ěkům čtenářů. Děti se podle jeho slo ětšinou radoaly z toho, co nazýal 'štafáží', starší si pak šímali hlubšího smyslu. V článku Horáčkoá poukazuje ale na to, že elkou pozornost pohádky zpočátku nezbudily a byly naopak označoány za dětinskou záležitost. Proto se Andersen rozhodl raději psaní, ale pohádky měly tendenci na něho útočit dál. ustat jejich A tak, ještě téhož roku, ydal další sešit pohádek. Tepre roce 1937 se šak, podle autorky jeho žiotopisu Dioká labuť M. Stirlingoé, Andersenoi začala rodit předstaa, jaký ýznam pro něho mohou pohádky mít. Tehdy znikly Císařoy noé šaty a Malá mořská íla. Všiml si, že práě tyto pohádky zbudily zájem, který při dalších sazcích stále rostl. Ke každým Vánocům pak ydal sazek noý a brzy, jak sám říká, už nebylo ánočního stolu, kde by jeho pohádky chyběly a neměly sé místo. Prý se ypráěly i na jeištích a to i králoském diadle a diadlech soukromých, a jejich inscenoání se setkalo ětšinou s přízniou reakcí. K Andersenou žiotopisu patří také četné cesty. Byly pro něho,posilňujícím nápojem ducha' a zachytil je zejména díle Básníků bazar, autobiografiích i kresbách. 84

85 Slaný fyzik Hans Oersted mu napsal dopis, e kterém označuje jeho romány za slibné e smyslu sláy, ale pohádky dáá do souislosti s nesmrtelností. (Horáčkoá, 2005, MF). A měl pradu. Andersenoy knihy mé čtenářské mysli ždy ytářely ty nejbarenější obrazy imaginace; daleko pestřejší než u ostatních autorů pohádek. Přišlo mi tedy skoro osudoě symbolické, že se stal rok 2005 rokem ýročním a já tak měla možnost zařadit tohoto elikána do sé pohádkoé práce Podíáme-li se na děti, které dnes yrůstají kolem nás, pociťujeme šichni lehkou úzkost. Nezájem o knížky, obličeje přilepené k obrazokám (hlaně počítačoým), agresiita... Ale měli bychom se lastně zaměřit spíš na pramen tohoto choání a ten se samozřejmě nejíc týká rodičů a jejich přístupu k ýchoě. Metody typu,nemáme čas' jsou totiž na denním pořádku. Pokud se otec rodiny domníá, že se o sého potomka začne zajímat a přetářet ho až od jeho osmi let, může se setkat s tak hotoou osobností, že už naprosto ztratí šanci k budoání ryzího, statečného a osobitého kamaráda. Přichází totiž pozdě. Rád už je dáno ytořen. Vraťme se na chíli spolu s Palem Ríčanem ke kojenci, do ěku asi deíti měsíců. To je doba, kdy se dítě naučilo ěci e sém okolí nejen uchopoat, ale také podle sé ůle pouštět. A to, co se noě naučilo (platí to i pro mnoho jiných,popré' našem dospělém ěku), ykonáá s elikou erou a rozkoší - někdy k zoufalstí matky, která musí znou a znou sbírat předměty yhozené z kočárku. 85

86 Tato hra dominuje - na různých úroních - celému zmiňoanému období. Ve sé půodní podobě je to jakási předehra toho, čím bude žít batole. To je jedna z hlaních myšlenek psychologa E. Eriksona, na něhož se Ríčan rád odoláá. Erikson se snažil yužít co nejíce postřehů Sigmunda Freuda. Kritizoal ho, ale rozhodně přitom podle Ríčana nikdy neylil s aničkou dítě. To 'držet-pustit', jehož ýznam Freud tolik zdůrazňoal anální zóně, pojal Erikson jako da ze základních způsobů činnosti čloěka e sětě. Jde o něco íc než jen o hru. Přání prosazoat lastní ůli a podle ní držet - nebo pustit, až i násilně odstrčit, proniká také (a později předeším) lidskými ztahy. Hraá séole se uplatňuje na šechny strany s intenzitou, která si neklade meze, zkouší šechny sé možnosti, nější i nitřní: i e fantazii se dítě rozbíhá - až,na doraz'. Jak se séole batolete střetne s ůlí dospělých, o tom - podle Ríčanoy interpretace - íme. Jde o stadium negatiismu a zdoru. Ted' se jedná spíš o nitřní konflikt. Proti autonomní séoli staí Ríčan zahanbení a jeho,sestru' pochybnost. Tak pojmenoáá noé ymoženosti citoého žiota, nebo - z objektiního hlediska - možnosti autoregulace indiidua. Jejich znik si nedooluje určit připouští, že je nedoede beze zbytku ododit z dosaadního dušeního žiota dítěte a z jeho ýoje. Domníá se šak, že stupují na scénu tomto období. K pocitu zahanbení idí dost příležitostí; denním zakoušení dítěte sé lastní křehkosti, bezmocnosti, pocitu jak je pro dospělého průhledné, jak snadno jeho a séole končí krachem. Ríčan ale upozorňuje, že nejen lidé, i ěci 86

87 kladou odpor. Vlastní tělo neposlouchá a jeho nešikonost je tak ubohá, že se ostatním jeí často jako směšná - Nebrzděné nitřní impulsy, citoé bouře, jež dostáají s rozojem fantazie ětší razanci a jež dítě snadno yděsí (snad i e snu), edou podle Ríčana zase spíše k rozoji pochybností o sobě, o sém nitru. Připouští, že může být zpochybněno i to neurčitě ohraničené, na začátku období zlášť silně matoucí nitro týkající se hrníčku s názem, temný kontinent' našeho mikrokosmu. V každém případě tyto nitřní síly Ríčan nachází - a jsou podle něho příkrém protikladu k oné séolné autonomii. Hrozí tak přeážit a tím ohrozit sebedůěru, spoléhání na sebe sama, jež je eriksonoským ziskem tohoto stadia. Rešení krize nachází přijetí řádu. Vostrých kolizích s okolím dítě pochopí sá omezení, která mu rodiče součást peného edení - a připustí, ukládají, a zahrne je jako že toto pené edení ho chrání jak před nebezpečím zenčí, tak před nebezpečím přicházejícím zenitř, z nespoutané žielnosti jeho lastního nitra. Rád se tedy obrací dobrou ěc. Aby dítě toto pochopilo, aby si to skutečně osojilo, musí podle Ríčana pocítit penost řádu na lastním těle, onom konfliktu, který yolá sou zdoroitostí. Dětský negatiismus se pak Ríčanoi jeí jako úsek klasické ýojoé cesty k pochopení a přijetí principu řádu. Dítě tedy objeí řád, samozřejmě s pomocí rodičů, jež je jak praktická, tak - díky pokrokům řeči - také, teoretická'. Starší batole se dozídá co nesmí a proč. Dítě najde řádu zalíbení, stáá se dokonce jeho pozorným strážcem. Ríčan má za to, že tento řád dítěti 87

88 zaručuje autonomii. Artikuluje fakt, že co dítě smí a co mu bylo dooleno, toho je práoplatným majitelem. A když takoém případě poslechne, nic se mu nemůže stát. " Noě objeený řád šak podle Ríčana nemá být příliš trdý. Nebere dítěti slast z uplatňoání lastní ůle, ta zůstáá tralou možností, spontánní silou, snad lze podle jeho slo mluit o rstě " osobnosti. Zahanbení a pochybnosti bere Ríčan jako yažující, regulující autonomii tam, kde se pře smykne ničiou séoli, ale i ony jsou podřízeny řádu. " Rád se tedy jeí jako dobrý, yzkoušený, bezpečný. Je-li dítě poslušno řádu, nemá se zač hanbit a nepřichází důody k pochybnostem. " A Ríčan doplňuje, že batole by mělo pomalu začít chápat, že řád platí i mimo rodinu, tom elkém sětě, o kterém si začíná ytářet neurčitý " a podle Ríčana nainí, ošem pro sou socializaci a celý ýoj osobnosti důležitý obraz. Mělo by přinejmenším cítit, že jeho rodiče se mohou na řád (spraedlnost, zákon) plně spolehnout, že " ěří e spraedliý řád. Ríčan připomíná aspekt příliš silných ohlasů chaosu, ne-řádu, přícházejících z okolí. Tím může být ýoj dítěte už tomto stadiu ohrožen - i když se to projeí třeba až po letech. " Ríčan poažuje egocentrismus za jeden z nedostatků dětského myšlení. Jestli se jedná o nedostatek je ošem podle mého názoru značně diskutabilní. Dalším nerealistickým rysem má být magičnost. Předškolák se jen těžko loučí s předstaou, že jeho sloo nebo " myšlenka má, jak píše Ríčan, ýkonnou moc. I dospělý, který je k sobě nímaý, se občas přistihne jak yhlíží tramaj a má při tom dojem, že ji sým přáním jaksi "ytáhne" zpoza rohu, nebo že 88

89 popožene metro neustálým sledoáním hodinek tunelu, kterým zrona projíždí. To je u dítěte mnohem silnější - a má to například za následek, že dítě dostatečně neodlišuje čin a přání. Jestliže si přeje něco co se potom stane, míá skoro tak silný pocit iny nebo strach z pomsty, jako by to skutečně způsobilo - anebo naopak ítězný pocit kouzelníka. Dětské myšlení je antropomorfické. Dítě připodobňuje čloěku téměř šechno. Nežié ecl, stromy, zířata, hězdy atd. Předpokládá, že trucují, cítí, hněají se, jedí (maminka, aří autu benzín'). Není ždycky jasné, co už je jen hra a co je ještě míněno docela ážně. Slunce sítí, protože je hodné, mrak zase chce lidi postrašit. Když nám šestiletý řekne:,sníh leží, je asi nemocný', je to už jen zdálená narážka na antropomorfismus u dítěte, které pojedlo tipné kaše. Je jen škoda, že si ětšinu nezapisujeme. Zapomínají se pak bleskurychle. podobných perliček Předškolák dospíá se sými ěčnými,proč' a,jak' až k základním otázkám o sětě a o lidském žiotě. Jak se narodil sět? Kde bydlí slunce noci? Z čeho je ušita obloha? Mohl by ji blesk zapálit? Dětskému myšlení je blízký mýtus, má sklon chápat znik sěta jako stoření,,někdo to musel ynalézt!' Vědecká ysětlení jsou pro ně příliš abstraktní, nedáají žádný smysl. Zbytečně ho jimi mateme a zatěžujeme, ytoří si hraě sé lastní ysětlení, přiměřené jeho způsobu myšlení. Ještě íce dítě podle Ríčana zajímá, jak zniklo ono samo, tedy zplození a zrození čloěka. Casto prý myslí, že existoalo už před narozením. V Cechách se říká: Když jsi byl ještě pod,kamenem' 89

90 nebo,na houbách'. Je to míněno jako žert, ale tříletého to uspokojí, stejně jako ysětlení čápem a ránou. Dnes už í i starší batole, že matka nosí dítě před narozením břiše. Míá pak k matčinu tělu zlášť něžný ztah, chce si nastáajícího sourozence,pohladit' - přijme ysětlení o zrození. Před šestým rokem může už ědět šechno, rozmnožoací orgány šak býají do té míry tabuizoaným tématem, že lastně -jakkoli to zní paradoxně - zároeň í i neí. o smrti přemýšlí předškolní dítě dost často. Jednak je pro ně zajímaou záhadou, jednak se jí bojí. Předstauje si ji jako pobyt hrobě zažia, jako naprostou bezmocnost, nehybnost, samotu, ohrožení nějakými zlými bytostmi. Strach ze smrti šak dítě dokáže brát i celkem s nadhledem a obrátí ji žert, když např. idí pohřební ůz ezoucí rake a ptá se: 'A nemohl bych já, až umřu, sedět edle šoféra?' K symbolickému ýkladu sádí fantazie díky e ěku 4-5: 'Až umřu,yhrabu se z hrobečku, poběžím do nemocnice, lezu pod prostěradlo, tom prostěradle bude díra, tou dírou prolezu na koupaliště, přeplau, poběžím na nádraží, pojedu lakem... a půjdu domů.' V téže době prý tato díenka ujišťoala rodiče, po smrti znou narodí. že čloěk se Zemře-li blízký čloěk, předškolní dítě ještě dooprady nesmutní, nedoede totiž pochopit smrt jako něco definitiního, co se nemůže odestát. Nejzajímaější a patrně ýojoě nejdůležitější jsou podle Ríčana námětoé hry, které se prolínají s honičkami (hra na četníky a na zloděje) a mohou se odehráat i na pískoišti (bity mezi hrady). S námětoými hrami začíná už batole. Předškolák se šak nespokojí 90

91 s jednoduchými napodobeninami a chudými rekizitami jako batole... Když začne fantazie pracoat naplno, přejde hra do hrané pohádky, kde nic není nemožné. Dítě je pak jako autor a režisér hry podstatě kouzelníkem nebo režisérem. Hrou si dítě pomáhá z dušení tísně; yronáá se se sými strachy, zmatky, smutky a konflikty. Hra je také u dětí tohoto ěku hlaním prostředkem psychoterapie. Při této léčbě jde lastně jen o promyšlené, zlášť uzpůsobené použití' přírodního léku', hra tady plní přirozenou funkci. Možná, že kdybychom tuto 'pohádkoou léčbu' ordinoali místo antibiotik, uzdraení by přišlo daleko dří. K nejběžnějším hračkám předškolních děčátek patří panenky, což schalujeme a podporujeme. Chlapci si raději hrají s hračkami technického rázu, k nimž patří i různé druhy zbraní. Kulomety a samopaly jsou ošem na ústupu před mnohem účinnějšími lasery a čipy. Toho se někteří rodiče děsí a ptají se, proč si má jejich dítě hrát na zabíjení. Většinou nakonec neodolají nátlaku a koupí šali a pistoli. Je to podobná rezignace jako nacpat hystericky brečícímu dítěti do pusy tunu sladkostí. Zdá se ale, že přitahoání k hračcezbrani je odpoědí na historický program ýoje. Nebo snad i na genetický program? Zbraň patří k tradiční úloze muže jako bojoníka, ať už při spraedlié a ysoce ušlechtilé obraně lastní rodiny a obce - anebo při elkolepých ýbojích, o kterých se nakonec také skládaj í oslaná ypráění. Je prakticky nemožné úplně yloučit zbraň z dušeního obzoru předškolního chlapce nebo ji zbait jeho očích přitažliosti. Jedinou možností asi Je kultioat postoj ke zbraním a podle možnosti nabízet chlapcům 91

92 lákaější hračky. Této tendence se ale dá yužít. Záody e šplhu na strom, nebo indiánském plížení se mohou být také součástí ýbojů. V některých zemích, např. USA (ale dnes už bohužel i u nás) prodiskutoáají psychologoé a pedagogoé škodliost teleizních programů, e kterých je mnoho zabíjení a jiných krutostí. Tyto programy jsou pro děti přitažlié a zdá se prokázané, že podněcují jejich agresiitu. Námitka, že chlapec, který idí e filmu násilnosti, tím sou agresiitu 'odreaguje' a bude naopak e sém jednání mírnější, se ukázala jako mylná. Zároeň je prokázáno, že agresiitu předškolních, ale i mladších a starších dětí zyšují přísné, bezcitné tělesné tresty a špatný příklad rodičů: hádky, případně e spojení s násilím. S rozojem etologie již dáno padla abstraktní otázka, zda je čloěk,od přírody agresiní'. Kladná odpoěd' kdysi obhajoala názor, že álky jsou neodstranitelné, že jsou neyhnutelným údělem lidsta. Dnes mají psychologoé, sociologoé a další odborníci plné ruce práce s úkolem, jak tlumit, usměrňoat, zneškodňoat nejrůznější typy agresiních popudů a reakcí, jež ohrožují dobré ztahy e dojicích, malých i ětších skupinách, a ošem i řád a bezpečnost e šech moderních společnostech. I pohádka patří ne odlučitelně k dětskému ěku. Láska k pohádce a citliost kjejímu působení nyní rcholí, i když ještě mladším školním ěku je ztah k pohádce intenziní jistém smyslu by nám měl ydržet celý žiot. Pro každého je škoda, když ho pohádky 92

93 přestanou oslooat, když k nim zlhostejní. Nesmíme ale tuto roztomilost zaměňoat s nedostatkem odpoědnosti, která se mezi jinak dospěle yhlížející populací už prakticky neyskytuje. Pohádka je dětské mentalitě také sou časoou neurčitostí. Odehráá se prakticky kdykoli (byl jednou jeden král...), záhadným umísťoáním (za sedmero horami a za sedmi řekami) a tajemností, která z toho yplýá a která porušuje šechna reálná očekáání. Postay jsou ýrazné typy: král, čert, princezna, kouzelník. Dítěti je blízké i proměňoání zířat lidi a naopak, fantastika ale i suroá morálka (usekáání hla, rozčtrcoání těl, oko za oko). Pohádka yhouje dítěti sými primitiními a transparentními rysy,,hloubkou jednoduché dušenosti'. Lidé se ní rozdělují na dobré a zlé, bud'to - anebo, jak to odpoídá dětskému zjednodušenému, černobílému obrazu skutečnosti. Popisy jsou jednoduché, lehce předstaitelné a působié; černokněžník má černé lasy, ysokou čepici, černé šaty, černé ousy a ruce drží černočernou knihu. Dějoé motiy předstaují mohutné nadsázce typické základní kameny lidského údělu: ykonat nadlidský úkol, důěřoat neuěřitelnému, osědčit dobrotu srdce. V pohádce je hrdinstí dokonalé a naprosté, zrada černá zlá, láska ěčná až za hrob, štěstí až do nejdelší smrti. Předškolák už dokáže sledoat dosti dlouhý děj, žíá se do něj, poažuje ho zpru za realitu, tepre postupně poznáá, že jde o totéž,jakoby' jako e hře. Vyžaduje ypráění a předčítání pohádek pořád dokola, i když je třeba už umí nazpaměť a pohotoě oprauje náhodné i nenáhodné drobné chyby předčítajícího. A ten místo aby 93

94 celý předčítající proces ynechááním pohádkoých pasáží urychlil, se musí kajícně racet na začátek a začít od počátku. Tento zláštní fakt možná také souisí s častým a oblíbeným opakoáním pohádek teleizi. I když praidlo 'do třetice nejsledoaněji' je opradu téměř magické. Na otázku proč je dětský film nejyhledáanějším programem práě při sém třetím opakoání je zřejmě něco mezi nebem a zemí. Prostřednictím pohádky přejímá dítě nejstarší dědictí sé kultury (i s jeho problematickými, temnými prky) a značnou část historického programu, jimž se řídí jeho budoucí dušení ýoj. V tom je také funkce pohádek nenahraditelná. '" Naslouchání pohádkám má podle Ríčanoa podobný citoý ýznam jako hra. Může se při trzení pro dítě něm nenásilnou a hraou formou yronáat se sými strachy a konflikty, které jsou zde promítnuty do bezpečné zdálenosti onoho,bylo - nebylo',,za deatero horami'. Předškolák si ten hraý strach přímo užíá a lebedí si momentech, kdy leží bezpečí sé postýlky a ypráějící osobu má těsné blízkosti. V dospělosti tyto chíle můžeme ysledoat snad jen tráení sobotního dopoledne, kdy při pomyšlení na další den ještě zdaleka nepřichází praconí pondělí úahu. Připomíná to také zálibu dospělých hororech - i jejich funkcí je uleoat od skutečných žiotních děsů. Reformátoři ýchoy, kteří se snažili nahradit historický program sým lastním, plně racionálním programem - taky jsem si jednu dobu dost chybně myslela, že by ypráění českých dějin dětem místo pohádek mohlo přinést méně utrpení a špatných známek e 94

95 škole - byli často nepřáteli pohádek, např. proto, že údajně odádějí předškoláky od reality, což prý je tomto ěku ýchoně nebezpečné, jindy proto, že jsou kruté i jinak nemrané a že je třeba chránit děti před jejich zhoubným liem. Zatím díky bohu nikdy neuspěli, podobně jako tůrci moderních pohádek, pokud se příliš zdálili od ducha klasické lidoé pohádky. Takoé pohádky prostě za srdce nechytí (Říčan, 1989, str. 142, 143). Musela jsem zít úahu celou tuto pasáž, protože je pro dnešní dobu tak aktuální. Pael Ríčan se samozřejmě zabýá i ostatními stádii Eriksonoa rozdělení ěku osobnosti, ale ty této práci už nemají sé místo. Pokud rodičům uteče ýchoa dětí začátcích při hledání základů důěry, bezpečí a zorů... Je lastně už napůl prohráno. 95

96 3. Záěr Měla j sem možnost pracoat s různými režiséry při přípraě i realizaci několika pohádek a příběhů pro děti. Mohlo by se zdát, že šechny spojuje laskaost a milující postoj k potenciálním diákům, ale řekla bych, že jde spíš o nárat každého z nich do hlubin sých lastních dětských snů a fantazií. Jedině to je totiž dnešní době jistým 'ospraedlněním' toho, proč do pohádek ůbec kládat energii a čas. V kontextu s jinými kinematografickými počiny totiž tůrci tohoto žánru nebudou ani oslaoáni jako průkopníci, ani oceňoáni na prestižních festialech pro dospělé. Jsou lepším případě záni na nízkorozpočtoé a tristně odumírající festialy dětské, které si ošem šechny, i přes zoufalý nedostatek finanční podpory, udržují daleko přátelštější a milejší atmosféru než jejich přepychoě zařízené festialoé protějšky s celkem neosobním přístupem a atmosférou. Nedáno jsem slyšela zajímaý názor, týkající se ýše rozpočtů na ýrobu hudebních ideoklipů. Dotazoaný na otázku kolik by měl takoý klip stát odpoěděl, že každém případě poloinu toho, kolik na něj zadaatel dáá. Pokud by totiž stál moc, tůrce sým způsobem během přípra zlenií a nedostaují se takoé nápady, které poskytuje jemný pocit nedostatku. Zajímaé. Tato teorie by se tedy mohla aplikoat i na otázku dětských přehlídek filmů, ale jak íme, nic se nemá přehánět. Díky sým několika ýletům do říše fantazie, které jsem měla možnost rámci hereckého putoání podstoupit, jsem se setkala s několika zácnými lidmi, kteří se dětské torbě delší dobu ěnují a 96

97 dokonce mi doolili obtěžoat je několika šetečnými otázkami, které celkem přirozeně yplynuly z mé práce a ze zamyšlení nad pohádkoým žánrem a jeho poselstím dnešnímu diákoi. Následoat budou tedy rozhoory s šéfdramaturgem dětského ysílání Ceské teleize panem J. Chalupou, D. Kukalem, s producentem P. Melounkem režisérkou Z. Zemanoou a dalšími. Jestli filmoá pohádka opradu ymírá, nebo jen probíhá nádech k další slané etapě, to se tepre uidí. Stejně jako celé práci a pohádkoé tradici se musíme spoléhat na samostatnou práci času. tak bych ráda dnešní pohádkoé zamyšlení počátku noého tisíciletí zakončila citátem Mahátma Gándhího, který je tak krásně a dokonale na osud pohádky aplikoatelný: A 'Napřed Tě ignorují, potom tě zesměšňují, pak tebou oporhují, pak na tebe zaútočí, a nakonec zítězíš'! 97

98 4. Empirický ýzkum Mým kalitatiním rozhoorům s tůrci českých filmoých a teleizních pohádek, předcházela praděpodobnost několika hypotéz. Uědomoala jsem si. ýhodné postaení sé osoby, rámci těchto průzkumů. Stala jsem se jednou z těch, kteří na různých pohádkoých projektech. Proto jsem mohla klást otázky nikoli jen informatiná, ale také naprosto konkrétně syroé. A tím, že nejsem tímto okolím poažoána za noinářského etřelce tak ěřím, že odpoědi šech dotazoaných byly upřímné, protože naprosto sobodné. Do seznamu těch, které jsem zpoídala a seřadila je do této práce nikoli podle jmen, ale dle termínu zniku rozhoorů, jsem se snažila zařadit zástupce co nejíce různých profesí a oborů. Na počátku empirického ýzkumu jsem se domníala, že: a) existují určitá nepsaná praidla pro natočení úspěšné a mezigeneračně oceňoané pohádky b ) naší filmoé pohádce nesědčí elikášstí, příliš četné technické triky a koprodukce. c ) še záisí na čase ěnoaném posledních letech íce než zanedbáá. "',, prlpraam, který se d) Naše současná kinematografie určená dětskému publiku trpí zoufalým nedostatkem ýrazných filmoých osobností. Na řadu ted' přijdou rozhoory s dramaturgy i tůrci českých filmoých pohádek. Dopis dramaturgyně Marcely Pittermannoé pak předložím půodním znění, protože sobě skrýá nezaměnitelné kouzlo a pohádkoého ducha. 98

99 Jiří Chalupa (1946) Po maturitě na gymnáziu ystudoal Famu a nastoupil do Ceské teleize. Od té doby pracoal redakci pro děti. Jako autor je podepsán pod úspěšnými pohádkami Princoé jsou na draka a Co takhle satba,princi? Založil a moderoal dnes téměř kultoní dětský pořad Studio Kamarád. Nyní je šéfdramaturgem CT redakce pro děti. 1. Jaký idíte hlaní rozdíl mezi českými filmoými pohádkami, které diácky zafungoaly a těmi, které se počítají mezi ty méně oblíbené? "Ceské publikum je trochu jiné než třeba německé, které má rádo akčnější a syroější ypráění (třeba i ysloeně až hororoé prky), kdežto náš diák íce preferuje yáženost napětí, emocí (či romantiky) a humoru s tím, že posledně jmenoaný prek je u nás zlášf důležitý. U pohádky je asi nejdůležitější, aby byla pohádkou. Natočit pohádku je cosi jako služba. Služba žánru, příběhu, ypráění a konečně i diákům. Ty 'méně úspěšné pohádky' se často yznačují tím, že sloužili tůrcům spíš k seberealizaci. U olného filmu pro dospěláky může na tomhle základě zniknout a taky často zniká ynikající ěc. opradu služba. U pohádky tomu tak obykle není. Pohádka je Ale těch důodů je jistě mnohem íc: např.slabé scénáře, méně nápadů apod. 99

100 2. Proč se podle Vás nepodařilo nekorunoanému režisérskému králi českých pohádek Václau Vorlíčkoi poslední době zopakoat ~{ilmoé úspěchy s.ých dříě.jších pohádek typu Tři oříšky, Arabela nebo Díka na koštěti? Já neím. Nejspíš nedostal takoou látku, ze které by se opradu úspěšný film dal natočit. Možná měl sobě méně íry, že "tohle je to praé" a nenašel sobě takoé maximum tůrčího pnutí jako případě citoaných slaných filmů. Nebo další filmy nepřišly k diákoi praou chíli. Jednou z podmínek úspěchu, myslím si, je potřeba. V lidech je obsažena různých časech různá potřeba. Trefit se do toho, co potřebují, tom ězí mnohé... 3.Má na oblíbenost.filmu elký li počet.jeho reprízoání TV? Nemyslím si to. Spíš to funguje opačně. Oblíbený film je následně často reprízoán. Ze by se nějaký film opakoal mnohokrát TV a potom se stal úspěšným kinech? Spíš ne. Nicméně platí, že počet repríz teleizi je dokladem úspěšnosti filmu. 4. Myslíte, že existu.ie zřete lně.jš í rozdíl torbě režiséra při dlouhodobém působení TV a reklamě a tím, který se zabýá ýhradně filmem? Jestli ano, tak.jaký? Nepochybně rozdíl existuje. Teleizní režisér má trošku jiné idění (asi íc do detailů, asi íc spoléhá na nosnost dialogu, asi méně než režisér filmoý yznáá akčnost, méně prostě izualizuje) a z toho plynoucí způsoby nímání. 100

101 Samozřejmě si každý z režisérů tyhle rozdíly uědomuje a tak, když přechází přes hranice, když přechází přes hranice uměleckého prostředku, aby změnil území (přechází např. z filmu k teleizi), koriguje sé zyky a snaží se yhoět tomu, kde zrona toří. Určitě si ale mnohé náyky a postupy i tak ponechá, má je jaksi "pod kůží" a nemůže se jich ani zbait. U režisérů reklam je to patrné také. Jakoby tam byl cítit ztah k pružnému střihu, ke zkratce apod. 5. Zkuste YJ"menoat alespoň šest zákonitosti, kterými by se podle Vás, měla spráná u{ilmoá pohádka řidit. Sest zákonitostí? Tak to zkusme: Pohádkoost Humor Moudrost Emoce Dobro Vnitřní pradiost posta (tím myslím, že by postay pohádce neměly být černobílé, neměli bychom mít podědomý pocit, že jsou determinoané, neměly by být jenom kladné nebo jenom záporné). 6. Jaká pohádka naši kinematogrqfie ás osobně ne.lic baí? Proč? Asi Tři oříšky pro Popelku. Je to pradié, je to současné ( myšlení) a přitom je to pohádka jako Brno i Ostraa dohromady. 101

102 7. Podle,iakých kritérií.ybíráte teleizní scénáře kpohádkám? Cloěk se předeším snaží, aby objeil zrníčko nápadu, nějakou lodičku, zatím třeba jen chatrnou bárku, která tu chíli eze pouhý chomáček záměru nebo námětu, ale drží se nad odou, kolíbá se e lnách a do ucha ám šeptá: 'Neboj se, já se nepotopím, nasedni a já tě odezu až k cíli', A y tomu uěříte, protože k tomu cíli, kterým je hezká a úspěšná pohádka, chcete přece moc a moc plout. 8. Pracujete e sém oboru dlouhou dobu. Vnímáte torbu pro děti,jako sé poslání? Nikdy jsem si to nemyslel. To, že dělám pořady pro děti méně souhra náhod. No, ale... určuje-li, mozna... je íce poslání čloěku osud, pak 9. Kam podle Vás směřu.ie posledních letech teleizní dětská torba? Těžká otázka.teleizní torba pro děti je na jedné straně stejně jako jiné žánry limitoána ekonomickou situací. Z toho pohledu je málo košatá, některé žánry spíš absentují, nebo se nerozíjejí dostatečně (např. nepohádkoé příběhy, zábaa pro děti aj.). Věřme, že je to sta dočasný a že se zlepší. Na straně druhé je tu obroský nárůst jiných zábaa způsobů yžití. Mám na mysli idea, internety, počítačoé hry, různé digitální hrátky a další a další nápady a ymoženosti, které se dětem nabízejí 102

103 čtyřiadacet hodin denně. Věřme, že to nebude eskaloat dál a že si naše milá děcka nedají o elké přestáce e školní ordinaci operoat čipy, které jim umožní promítat si DVD na sítnice přímo z prodloužené míchy. K čemu potom elký mozek...? Na straně třetí... ěřím, že ždycky bude dost těch, kteří si pustí pořad, jehož smyslem bude názor a prada a který bude e štítu nést cosi jako žebříček hodnot. Kam tedy torba pro děti směřuje? Prní podmínku, musl respektoat, druhou musí reflektoat a e třetí chce ěřit. 10. Změnil se průběhu let n~jak zásadně dětský teleizní diák? Tuhle otázku dostáám často a ždycky odpoídám: jistěže se změnil souislosti s tím, jak se změnila realita kolem něj. Ale za zásadní změnu to rozhodně nepoažuji. V tom podstatném je stejný: trápí se sám se sebou, brečí ečer kůli nemocné babičce... je to podstatě křehké stoření

104 Dušan Kukal (1954) Scénárista Dramaturg Producent RARÁŠEK! Euroimagel Tajemný ostro 113ti dílný seriál CSTI Dynamit IFSBI Pražské tajemstí IFSBI " Cerné sklo ICTI " Jak si zasloužit princeznu ICTI Princezna ze mlejna I /Fronda film a CTI Princezna ze mlejna II IS PRO ALF A a CTI Z pekla štěstí I IFronda, Whisconti, KF a NOVAI Z pekla štěstí II IFronda, Whisconti, NOV AI Potkal jsem ho ZOO ICT, FAZ, FSB Artuš, Merlin a Prchlíci ICT, FAZI Králoský slib IČTI Cert í proč ICT, Barrando Studio, STV, Kruh IČTI Archa pro Vojtu ICTI Tuláci IČTI Vetřelci Coloradu ICTI Lotrando a Zubejda ICTI FAMU scénárista a režisér e sobodném poolání dramaturg Filmoé studio Barrando edoucí tůrčí skupiny FSB pro děti a mládež Filmoé ateliéry Zlín Umělecký ředitel Barrando Biografia Producent Ceské teleize pro děti a mládež Umělecký ředitel Barrando Studia Spolupracoal jsem na 39 celoečerních distribuci. filmech uedených 1. Jaký idíte hlaní rozdíl mezi českými.filmoými pohádkami, které diácky za.fungoa~y a těmi, které se počíta.jí mezi ty méně oblíbené? Rozdíl je jejich profesionalitě proedení. A tím není jen kalita scénáře a nápadité proedení režie, ale dnes i reklama, která by měla 104

105 premiéře předcházet a následná série akcí proázející a propagující film i po premiéře. V době, kdy na filmy obecně nejsou finance, jsou někteří producenti rádi, že film dotočí a z těžkostmi dokončí. Peníze na reklamu již nemají. Takže pokud se pak nejedná o diákům známého tůrce nebo "oblíbence" filmoých kritiků, účinek filmu na diáky je poloiční. 2. Proč se podle Vás nepodařilo nekorunoanému režisérskému králi českých pohádek Václau Vorlíčkoi poslední době zopakoat {ilmoé úspěchy s.ých dříě.iších pohádek typu Tři oříšky, Arabela nebo Díka na koštěti? Tůrci jako je Václa Vorlíček byli zyklí na sé scénáristy, barrandoské tůrčí skupiny, které jim poskytoaly zázemí finanční i umělecké a určitou tůrčí sobodu. To še roce 1990 bylo přerušeno. Vorlíček dostal zakázku na čtyři pohádky od německého producenta a musel se podolit jeho diktátu. Umřel mu scénárista Palíček i Macourek. Dramaturgoé odešli do důchodu a mladí tu profesi nepoznali. V neposlední řadě léta nikomu nepřidají a dochází k napodoboání sebe sama. 3.Má na oblíbenostu{ilmu elký li počet jeho reprízoání TV? Ano, teleizní opakoání filmů zaručuje jejich oblíbenost u českých diáků. Ceských zdůrazňuji záměrně, protože reprízy a jejich pozitiní přijetí u diáků jsou českou specialitou. Nenapodobuje je téměř žádná eropská stanice. Výjimkou jsou "Tři oříšky pro Popelku", které SRN hrají rok co rok. 105

106 4. Mslíte, že existuje zřetelnější. ~ rozdíl torbě režiséra při dlouhodobém působení TV a reklamě a tím, který se zabýá ýhradně.olmem? Jestli ano, tak,iaký? Ne, dobrý režisér zládne jak reklamu, tak teleizní ypráění nebo filmoou řeč. Kolik ošem těch dobrých režisérů známe? Někdy ani netuší, že jinak má herec hrát pro TV obrazoku a jinak pro filmoé plátno. To samé se týká kamery i dramaturgie při stabě příběhu. A tak se obloukem zase racíme na začátek. Vše je profesionalitě. A ta se, bohužel, ytrácí. 5. Zkuste yjmenoat alespoň šest zákonitostí, kter.ými by se podle Vás, měla spráná polmoá pohádka řídit. Maximální délka pohádky by měla být kolem 90 minut. Hrdina si musí sé hrdinstí zasloužit, pokud za něho může jeho činy proést někdo jiný, je to špatný hrdina. Musí být dodržena iluze prady a neprady, jinak se dopouštíme faulu na diácích. Musí být přísně dodržen žánr příběhu. Pohádka by měla mít klasickou stabu příběhu, tak jak jí popsal Aristoteles e sé POETICE. Měl by ní být obsažen humor, pokud se tomu zolený žánr brání, měla by být dodržena teorie "dechu a ýdechu", tzn. odlehčených kterých následují ty ypjaté. pasáží, po 6. Jaká pohádka naší kinematogrqfie ás osobně ne.jíc baí? Proč? Hrátky s čertem Irežie J. Mach, 1956/, protože je ryze česká e sé filmoé řeči. 106

107 7. Podleajakých kritérií ybíráte teleizní scénáře kpohádkám? Pohádky si ybírám podle dobrého příběhu. Jak ho ale poznat, když nejde zážit a změřit? Je to intuice a ýsledek zhodnotí až čas. Rozhodně bych ale nedělal takoý ten stokrát opakoaný příběh známý z torby CT o tom jak si princ ezme chudou a jeho feudální rodič je sklerotik. Během mého působení CT jsem se snažil dělat originální pohádky, které mi distributoři nejdříe přededou kinech a až následně budou uedeny na teleizní obrazoce 8. Pracujete e sém oboru dlouhou dobu. Vnímáte torbu pro děti ~jako sé poslání? Prní film, který j sem režíroal, byl až do roku 1990 "trezoru". Se sou poěstí jsem mohl dělat "jen pro děti". pokoušel rátit dětem Jako scénárista jsem se žánr /detektika, krimi, thriller/, jako dramaturg humor a radost a jako producent rodinný typ příběhu, aby do kin chodily i s rodiči nebo prarodiči a zýšily tím tržby. Od roku 1990, kdy se stát přestalo film zajímat a ponechal ho žioření, jsem měl na TV obrazokách za 14 posledních let hlaním čase Stědrého ečera 8 pohádek, na nichž jsem podepsán. Tak to ypadá, že torba pro děti mým posláním je nebo alespoň byla. 9. Kam podle Vás směřu.ie posledních letech teleizní dětská torba? TV i filmoá torba pro děti jednoznačně směřuje k typu rodinného filmu. Pořád mluím o kinodistribuci, eřejnoprání teleize by si mohla doolit ten luxus připrait něco i pro diáky od 4 do 10 let. A 107

108 to se ted' netýká jen pohádek, ale předeším tz. příběhů. Praconíci Centra pro děti a mládež jsou šak záislí na programoém oddělení a jeho objednáce na pořady, které mají yrobit. A žádný kritik ani bulární tisk ás za dobrou ěc pro děti nepochálí, spíše si jí ani nešimne. A tím se asi řídí postoj edení teleizí k dětské torbě. 10. Změnil se průběhu let ně.jak zásadně dětský teleizní diák? Dětský diák je dnes nímaější, lépe chápe filmoou zkratku, dobře se orientuje ději. Pocit přátelstí, lásky a porozumění je šak stále stejný a těžko se někdy změní. PhDr.Pael Melounek (1957) Umělecký ředitel Whisconti, filmoý publicista, kritik a producent, programoý ředitel Mezinárodního festialu pro děti a mládež Zlín. Knihy: 1985 Karel Kachyňa 1990 Proč se hraní kdekdo klaní " 1996 Ceští filmaři, něžní barbaři ad. Filmy: 1999 Z pekla štěstí 2000 Početí mého mladšího bratra 2001 Z pekla štěstí Zatracení 2004 Snowboard'áci ad. 108

109 1. Jaký idíte hlaní rozdíl mezi českými.filmoými pohádkami, které diácky zafungoaly a těmi, které se počítají mezi ty méně oblíbené? Ceské publikum je trochu jiné než třeba německé, které má rádo akčnější a syroější ypráění (třeba i ysloeně až hororoé prky), kdežto náš diák íce preferuje yáženost napětí, emocí ) či romantiky) a humoru s tím, že posledně jmenoaný prek je u nás zlášť důležitý. 2. Proč se podle Vás nepodařilo nekorunoanému režisérskému králi českých pohádek Václau Vorlíčkoi poslední době zopakoat ~filmoé úspěchy sých dří~jších pohádek typu Tři oříšky, Arabela nebo Díka na koštěti? V ácla Vorlíček ztratil dorního scénáristu Miloše Macourka, zemřeli i další osědčení scénáristé jako František Palíček (Tři oříšky, Moskalykoa Babička), samozřejmě sé hraje i ěk a únaa. Myslím, že králoskou roli už přezal u nás Zdeněk Troška, zejména díky Princezně Jasněnce, asi nejlepší české pohádce posledních daceti let. 3.Má na oblíbenostofilmu elký li počet jeho reprízoání TV? Určitě. Míra reprízoání ale neydáá zpráu o kalitě díla. Spíše si tím průběhu let zjednodušují žiot teleize, které snáze skrze reklamní agentury nalákají klienty inzerce na již osědčené tituly, ykazující íceméně stabilní sledoanost a tedy minimální rizika firem a jejich agentur. 109

110 4. Mslíte, že existuje. zřetelnější ~ rozdíl torbě režiséra, který dlouhodobě působí TV a reklamě a tím, kdo se zabýá ýhradně "filmem? Jestli ano, tak.jaký? Myslím, že rozdíl není zobecnitelný. Někde častější působení reklamě sádí až ke klipoé dynamičnosti. Nicméně li může být i pozitiní, i negatiní, ale u dobrých režisérů to není podstatné. 5. Zkuste yjmenoat alespoň šest zákonitostí, kterými by se podle Vás, měla spráná.filmoápohádka řídit. Zejména u nás jde o dobře namíchaný koktejl napětí, romantiky a humoru, pokud možno bez zastaralých motiů a rekizit, ašak násilně neaktualizoaný, ctící praidla žánru. Nutní jsou ztotožnitelní herci hlaních rolích, sympatičtí hrdinoé. A taky jasně oddělení nositelé negace a destrukce. 6. Jaké pohádky naší kinematogrqfie si Vy osobně ážíte ne.iíce a proč? Asi Troškoy Jasněnky, protože má sobě parametry předchozí odpoědi. Vydařená je i Bočanoa pohádka S čerty nejsou žerty. Nejen praconí zkušenost mi připomíná, abych nezapomněl na oba díly Z pekla štěstí. 7. Kterou ze sých pohádek po až u.iete za ne..izdařile..jší a proč? 110

111 Vzhledem k tomu, že jsme natočili jen da díly Z pekla štěstí, tak určitě to! 8. Jak by podle Vás měla pohádka naší kinematogrqfie ypadat budoucnosti? Neříkám, že ba se měla nějak násilně "zpotterizoat", ale mělo by se rozšířit příběhoé spektrum, netočit jen o princích a princeznách. I když klasická pohádka je jednou za čas ždy zapotřebí! 111

112 Zuzana Zemanoá Režisérka 1981 Státní zkouška na FAMU (obor Filmoá a teleizní režie) Asistence a pomocná režie e FSB 1989 celoečerní filmoý debut Příběh 88 - FSB 1992 teleizní film Zamiloaná 1992 Něžné hry - CT -teleizní inscenace s Kětou Fialoou, Jaroslaou Adamoou a Josefem Vinklářem 1993 Hrad z písku - CT - celoečerní film (80 min) (J. Brejchoá, Ch. Poulainoá, K. Roden a L.Vobdráčkoá) 1994 Trio - CT - teleizní film 1995 Eine k1eine jazzmusik - CT ~ (70 min) teleizní film na motiy poídky Josefa Skoreckého 1998 Spraedliý Bohumil- CT - teleizní pohádka Společnice - teleizní film s Taťánou Vilhelmou, Jaroslaou Adamoou a Miroslaem Donutilem (80 min) Azyl - teleizní film z cyklu Cerní andělé (55 min) s Barborou Hrzánoou, s Vladimírem Dlouhým a Stellou Zázorkoou 2002 Gen - Jaroslaa Adamoá FEBIO Gen - Kěta Fialoá FEBIO 2004 Josef a Ly - teleizní rodinný seriál- 7. dílů - CT 112

113 1. Váš tatínek působil jako doc FAMU a umělecký edou Studia. Vedly se někdy u ás doma debaty a diskuse na témau{ilm? Táta si nepotrpěl na nějaké fundoané rozbory filmů. Jako čloěk i filmař a posléze i pedagog se řídil předeším sým citem a intuicí, která byla neomylná. Samozřejmě, že jsme mluili o některých filmech. Vzpomínám si, to jsem byla ještě elmi malá holčička, že jednou noci přišel s maminkou z projekce Jasného Až přijde kocour. Byla to zrušená debata, e které maminka hájila nekonenční postupy režiséra, táta, myslím, že byl íce konzeratinější. Na FAMU šak, což mám potrzeno od některých jeho posluchačů, byl elmi tolerantní, respektoal noý, mladý pohled budoucích režisérů a nikdy jim nic nenucoal. Vedl s nimi přátelské debaty, které často probíhaly pražských hospůdkách. Rád se smál a měl rád komedie. 2. Doedete předstait Pyšnou princeznu barě? Pyšná princezna měla být natočena na barenou filmoou suroinu. Vím, že bary látek kostýmů byly ybírány pro barený film a prý byly elice krásné. Vedení FSB tehdy šak dalo přednost jinému filmu. Samozřejmě si "Pyšnou" doedu předstait barenou. Byla by trochu jiná, pro dnešní nejmladší generaci bez černobílého handicapu. Byla by realističtější. Tuto pohádku mám ráda takoou jaké je. Myslím, že tím do jisté míry černobílý film přispěl k tomu, že nabyla na, atmosféře a necháá ještě ětší prostor pro diákou fantazii. Je takoá pohádkoější. 113

114 3. Většina princů a princezen se nerada rací ke sé pohádkoé minulosti. Jaký recept byste.jim na tento pocit předepsala? To je těžké. Možná, že k tomu mají nějaký hluboký důod. Já si myslím, že je to proto, že ýkon pohádce zastínil ýkony jiných filmech, možná i na diadle. Ze jméno té dotyčné ešlo poědomí díky pohádce a už to jinak nebude. Já bych jim poradila, aby se ke sému pohádkoému dítěti - roli choali spraedliě a za soji práci se nestyděli. 4. Litoal někdy pak Zeman, že.jeho diácky ne.iúspěšnější film uje práě pohádka? Myslím, že tak otázka nestojí. Táta byl rád, že se na jeho filmy chodí a už mu asi nikdo neezme primát nejnaštěoanějšího filmu u nás. Jednou se mi sěřil, že šak jeho skutečná touha byla točit psychologický film, film s hlubším dopadem. To se mu poedlo jen jednou - Mrtý mezi žiými, to byl jeho debut. Sojí podstatou šak tíhnul ke komedii. Hrozně rád se totiž smál a měl rád, když se druzí V, smejl. 5. Proč myslíte, že tak neomylně fungu..jí písničky českých pohádkách? Mají ětšinou jednoduchou, zpěnou, snadno zapamatoatelnou melodii, jednoduché texty s pozitiním yzněním. Většinou jsou prostoupeny láskou, touhou, steskem. 114

115 6. Co pohádkám z poslední doby ne./íc chybí poronání s těmi, které jsou nadčasoé a nestárnou? u Myslím, že dnešní pohádky usilují o dynamičnost, jakýsi překotný děj plný triků a zapomíná se na příběh, který by měl být prostoupený citem, láskou, inteligentním tipem a netíraou originalitou. Pohádka by měla být prostá i rafinoaná, přehledná a pozitiní. Neměla by stát na pitoření herců a snahou šokoat. Hlaně by neměla být temná a děsiá. Je zajímaé, že přesto tyto pohádky mají sého diáka. Osobně "normální" pohádky. si myslím, že je to proto, že neznikají ty 7. Mluila ujste někdy s panem Zemanem o praidlech spráně natočené pohádky? Ne. Praidla mě byly odjakžia jasné. Narodila jsem se roce 1956 a každé ánoce jsem se díala ráda na Pyšnou princeznu. V ní jsou zcela zřejmá praidla. 8. Vy sama jste natočila několik krásn.ých, křehkých a hlubokých příběhů. Pohádka ás neláká? Láká. Napsala jsem dě. Prní s Michaelem Kocábem ještě za minulého režimu. Bylo to takoá pohádky pro dospělé. Byla o tom, co se stane, když čloěk propadne penězům. Druhou jsme napsaly s Kateřinou Sustroou podle B. Němcoé Jak Jaromil ke štěstí přišel. Jmenuje se Láska hory přenáší. Je to klasicky pojatá pohádka, e které hrají nemalou roli triky. V současné době ji má na stole programoá ředitelka CT. 115

116 9. Jezdila jste se díat jako malá na natáčení? u Bylo to jen jednou. S mou sestrou jsme roce 67 celé prázdniny stráily Blatné, kde táta točil Síleně smutnou princeznu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Skělá atmosféra, zbožňoaná Helenka a Vašek a playbacky Jana Hammera. Dodnes mi mrazí při zpomínce, když se natáčela scéna na lod'ce a zámeckou zahradou zněl playback písně Znám jednou krásnou zahradu. Připadala jsem si při natáčení jako krásném snu. Tehdy mně možná film učaroal. 10. Máte nějakou zpomínku týkqjící se Pyšné princezny, o které se nikd. nepsalo? Tak to neím, ale možná bude pro ás zajímaé, že asi před rokem nás se sestrou osloil jistý producent, že má peníze na remake Pyšné princezny. Byl elmi ytralý a po třech odmítnutích zaolal po čtrté. Sešla jsem se s ním rozhodnutá, že opět nabídku odmítnu. Jen mě zajímalo, jak by si to předstaoal. Měla by být barená, princ by měl být mladší a akční. Krále by prý měl hrát Marián Labuda... Za autorská práa nabízeli docela elký obnos. Opět jsme se sestrou odmítli. V Pyšné princezně je totiž něco, co se už nikdy nepodaří zopakoat. Tatínek byl tehdy zamiloaný do maminky, poálečné nadšení se sobody se ní taky odráželo. Alena Vránoá se při natáčení zamiloala do Vladimíra Ráže, česká malebná krajina a nadšení tehdejších filmařů to šechno bylo důležité. To učinilo "Pyšnou" pohádkou jaká je a bude. 116

117 Eženie Rážoá Kostýmní ýtarnice Jakou pohádkoou postau zefllmu, na kterém jste pracoala, byste se chtěla stát? A proč? Nedokáži určit jedinou postau, ale určitě by to nebyla princezna ani králona. Chtěla bych být postaou mystickou, záhadnou, oplýající mocí měnit chod ěcí krásno. Na ujaké natáčení ne.iraději zpomínáte? A které připomínalo spíš noční můru? Jednoznačně jsou to filmy a pohádky mého tatínka. Snad nejkrásnější bylo natáčení historického filmu "Verbu lice". Přihodilo se tam něco nepojmenoatelně krásného. Tím pocitem byli tehdy zasaženi šichni. A noční můra? Sou práci opradu miluji a naštěstí mám poaze najít si i hodně špatných chílích jisté pozitium. Platí podle Vás praidlo: Čím složitě.jší cesta k cíli, tím lepší ýsledek? Nemyslím si. Několikrát jsem zažila,že práce, která jakoby lehoulince plynula (a přitom byla elmi těžká) dopadla moc hezky. 117

118 Poznáte podle scénáře,.jak která filmoá pohádka dopadne? Jsou jisté signály, které čloěk umí za léta praxe yčíst. Ale předídat ýsledek bych si nedoolila. Vnímáte ně.jaký ětší rozdíl při praconím procesu dnes, poronání s filmy, které režíroal Váš otec, režisér Ludík Ráža? Rozdíl je absolutně zásadní. Byli jsme s tatínkem mimořádně napojeni a často jsme komunikoali beze slo.stačil pohled a oba jsme ěděli. Stačil jemný úsmě a oba jsme cítili, kam směřuje. Obáám se, že tenhle omamný pocit už nezažiji. Je neopakoatelný. Je to žiotní etapa, za kterou jsem nesmírně děčná a beru ji jako dar. Poídal si s Vámi někdy o přístupu k hercům a herecké pro.fesi.jako takoé? Táta i se mnou poídal o šem, co souisí s našimi profesemi. O pokoře, psychologii, přístupu k hercům. A přísnost? To je samostatná kapitola. Byl přísný, ale tom nejlepším sloa smyslu. Neodpouštěl mi profesně nic, naopak na mě kladl daleko ětší požadaky než na ostatní. A ěděl proč. Jsem šťastná, že si mohu doolit ysloit ětu: "Nezklamala jsem ho". 118

119 Existu.ie našídnešní kinematografii osobnost, se kterou byste ráda spolupracoala? Je mi z té otázky lastně smutno. Chybí mi osobnosti. Ale ážím si jmen jako je P. Nikolaje, V. Moráek, A. Nellis... Předstate si, že máte kouzelnou moc. Co přístupu ujiných lidí k Vaší práci byste změnila? Odahu idět a nímat. Vidíte poslední době nějakou změnu e nímání u dětského diáka? Myslím si, že ano. Bohužel. Doba počítačů, techniky, přemíra agrese, to šechno ede k posunu nímání. Chybí mi u nich touha po laskaosti, prostotě a obyčejném lidském poídání. 119

120 Petra Cernocká Zpěačka 1. Když si předstaíte, že byste Saxanu nehrála,.je něco, co by Vás na základě toho minulo? Docela jistě bych přišla o další herecké příležitosti, kterých sice nebylo moc, ale získala jsem díky Saxaně punc zpěačky mocné mlueného sloa. Jako bych si rozšířila žinostenský list zpěačky o herectí. Samozřejmě se pohybuji roině spekulací,ale nejspíš bych se ani nedostala k tomu, co se dnes nazýá moderoáním. I když dnes moderují missky a ůbec jakékoli známé táře, troufám si trdit, že jsem i pro tuto profesi docela dobře ybaená. Jistě by mě minula i přízeň některých posluchačů, kteří mi naslouchali pozorněji, už pro to, že jsem ta, co hrála tu príma Saxanu. 2. V čem myslíte, že je nejětší tajemstí filmů Václaa Vorlíčka? u Na Vorlíčkoě úspěchu neidím nic tajemného.předeším měl skělého a inspiratiního kolegu Macourka, pak to byl ždy ýborný řemeslník a hlaně Vorlíček, podle mě nikdy nekalkuloal, točil zcela upřímně to co ho bailo a to se shodou okolností přesně trefoalo do toho, co bailo diáky. Neměl ambice dělat něco příliš složitého, na co by bylo obtížné dosáhnout, ani by ho to nebailo, protože sám měl rád práě zábané, rodinné filmy. 3. Pamatu.iete si ještě,.jakým způsobem přistupoal k hercům a.jak.je edl? Protože mi tehdy bylo dacet, tak mě, díky egoismu mládí, zajímalo leda to, jak přistupoal ke mně. A to se mi líbilo, protože se od začátku ke mně choal, jako k regulérní herečce, tedy stejně, jako třeba k Menšíkoi, a to mi lichotilo. Prostě mě nechal nejdří zahrát scénu tak, jak jsem si to předstaoala já, a když to bylo příliš školácky proplánoé, ysětlil mi potřebné další souislosti, které mi třeba unikaly.takže když ne na popré, tak napodruhé to bylo dobrý.nechal mě žít pocitu, že jsem docela šikoná a nedeptal mě přísnými pokyny, což mě docela překapoalo, protože jsem žila e šeobecné předstaě, že režisér je hysterický usurpátor. Myslím, že elmi stálo to, aby na place ládla příjemná nálada, což z jeho filmů,, primo CISI. 120

121 4. Měli jste možnost na place improizoat? Já si na nic takoého tehdy netroufla, ale "zkušené hězdy"měly pro drobná ylepšení elký prostor. Vorlíček měl sé "lidi"opradu rád, což se mu yplatilo tom, že když je někdy potřeboal trochu umranit, tak jim to oteřeně řekl, a oni se necítili dotčení, protože ěděli, že je spíš přítel, než režisér. 5. Musela.jste u konkurzu bo.ioat s.iinou žhaou adeptkou? Víte já tehdy ani neěděla, že tam nějaké konkurentky mám. Byla jsem tak nainí, že jsem si myslela, že když mi zaolali ať přijdu na kameroé zkoušky, že o mně stojí, že chtějí abych to hrála. Vůbec mě nenapadlo, že mě jenom zkoušejí, jako jednu z možných hereček. Až během natáčení čarodějnické třídě mi došlo, že některé holky, co tam sedí laicích, dělaly taky zkoušky na hlaní roli. Třeba Milena Steinmasloá, nebo René Nachtigaloá. Po mnoha letech jsem četla rozhoor se zpěačkou Věrou Spinaroou, která se zmiňoala, že Saxanu měla snad hrát ona. Konkurs zřejmě probíhal několik dní, tak jsem tam s ní nepotkala. Teda při ší mojí škodolibosti, její řízný ostraský přízuk by byl asi kandidoal na předaboání. Nic méně jako čarodějnička by byla tehdy určitě roztomilá. 6. Většina princezen nemá ráda, když se.iimje.iichpohádkoé role připomínqjí. Patříte mezi ně?(i když Saxana až takoá princezna nebyla@) To íte,že po těch letech mi občas celá, slaná, Saxana, tak trochu leze krkem, přesněji nešikoné noinářky, bez inence, které rozhoor se mnou začínají třeba sloy: Filmoá Saxana Petra Cernocká nejspíš oládá nějaké kouzlo, které způsobilo, že snad ůbec nestárne. Z takoé pitomé adorace mé osoby, a eidentního podceňoání čtenářů, se mi někdy otírá"kudla kapse".nehledě na to, že to ypadá, že jsem snad od té doby jen ležela na kanapi a nedělala nic. Někde jsem četla, že šichni umělci, spisoatelé, herci, nebo malíři, upřímně nenáidí sé prní dílo, které je proslailo, takže ani já nej sem ýj imkou. Sým způsobem jeto černý neděk, 121

122 protože mnozí by dali neím co za to, aby se trale zapsali, alespoň jednou rolí, do poědomí diáků, jenže pokud mám být upřímná, myslím si že bych nejspíš uspěla e sé profesi i bez té, nepochybně poedené čarodějnice.ze si to třeba nemyslíte, na to ám klidně přistoupím, ale osobní pocit je nakonec pro každého nejdůležitější.určitě se ale dohodneme na tom, že moje dráha zpěačky by měla o hodně pomalejší rozjezd a možná i rychlejší dojezd. 7. Pokud ano, měnila byste s nějakou jinou herečkou? ~.. Já bych neměnila s žádnou herečkou, protože, poolání zpěačky poažuji za sobodnější, a hluboce se skláním před pokorou herců, kteří trpěliě čekají na to, až jim někdo nabídne možnost ukázat, co umějí.ani pak nemají bohužel yhráno, protože jejich práce je kolektiní a dobrý ýsledek záisí na spoustě okolností, které nemohou olinit. Já si mohu písničku složit, napsat text a když se nelíbí, je to jen moje chyba. A lastní chyby, jak známo je poměrně snadné skousnout, nebo omluit. 8. Jaké.jiné nabídky Vámpopremiéře Saxanypřiš~y? Hrála jsem ještě e dou sloenských filmech, jednom hlaní a e druhém téměř hlaní roli. Pokud použiji oblíbené klišé, že to pro mě byla elká zkušenost, tak je to podstatě prada. Byly i další, třeba teleizní dílka, kde jsem si ještě zahrála, ale ždycky jsem to brala spíš jako zajímaý "edlejšák", jestli to tak mohu říct. Moje ambice byly přednostně pěecké, protože jsem tehdy byla přesědčená, že nic jiného pro mě nemá smysl, a že si s tím ystačím celý žiot. Naštěstí jsem se mýlila, a jenom se starostí o dobrou kondicí mých hlasiek, si dnes rozhodně neystačím. 9. Myslíte, že má dnešní době cenu pohádky točit? Myslím, že dnes to má ještě ětší ýznam, než dří. V této pragmatické, peněžní době je moc důležité rátit do žiota, mýty, pohádky, archetypy, které se ztrácejí, pod balastem zábanosti, užíání si, a úspěšnosti za jakoukoli cenu. 122

123 IO.Sledu..iete, co se dnešním dětem líbí a co naopak odmítqjí? Myslím, že dnešní děti už odmítají takoou tu laskaě didaktickou "Sěrákoskou"technologii zábay. Může nám to být líto, ale ono je to upřímně nudí. Je tu fantasy, nabídka počítačoých her, prostě moderní technologie útočí. Je třeba s tím počítat, zapomenout na "fundamentalismus"a nabídnout dětem něco, e taru, který se jim líbí, s ambaláží na kterou j sou zyklé a co má na íc i ducha. Moc těžký úkol. Il.Bylaeiste s {ilmem na ně:iakých zahraničníchufestialech? Bylajsem Mexiku a Tunisu. Pro dacetiletou holku z ýchodního bloku, to bylo neuěřitelné dobrodružstí. Jediné, co mi kazilo radost byla skutečnost, že za film jsem tam byla jen já a jinak samí pupkatí papaláši tesiloých kádrech. To byl tehdy takoý obyčej! 12.Proč myslíte, že pohádky V. Vorlíčka z posledních let n~fungu..ií tak.iako typředchozí? To fakt nemohu dobře posoudit, nejsem k tomu kompetentní, ale že nich najednou něco chybí, to je opradu znát. Co by za to Vorlíček dal, kdyby mu někdo uměl jednoduše ysětlit, kde jsou ty chyby. Radilů by se našlo asi dost, ale ono nejde jen o nějakou zaručeně fungující technologii, která dodá dílku napětí a šťáu. Moje "lastenecká" teorie zní, že mu do toho moc mluili němci, kteří filmy financoali. Králoé a králony měli najednou "cizácké", neznámé táře. I německá princezna stála za bačkoru, dabing ypadal dině a ůbec to měl natočit doma. No jo, ale za co?výroba filmů je ždy poznamenána kompromisy, a přesto některé jsou dobré a jiné ne. Změnil se příliš režisér, který už je " letech", posunuly se nároky diáků, nejsou dobří scénáristé? Nedoberete se ničeho a hlaně po bitě je každý generálem. Vorlíčkoi bych ještě jednu krásnou pohádku moc přála, když už nám tolikrát udělal radost. 123

124 Milena Steimassloá Herečka 1. Jaká.filmoá pohádka patří k ašim ne.joblíbeně.jším a proč? Jako ždy, když má čloěk odpoědět jedním názem na otázku "co je aše nejoblíbenější.. cokoli?", ytane na mysli íce titulů, názů atd. Vztah k filmoým pohádkám se u mě ytářel e dou obdobích. Když jsem byla dítě a když byli dětmi mí synoé. Tomu prnímu období kraluje Pyšná princezna. Jako dítě jsem nenímala sociální manipulaci s diákem. Viděla jsem jen potrestanou pýchu, krásnou princeznu a krále, lásku, která má sílu napraoat, humor a písničky, které jsem si mohla broukat. Ted' ím, že šlo o mimořádně styloě čistou pohádku. Když byli kluci malí, yhráali to pohádky, kde byl jasný souboj mezi dobrem a zlem. Nejoblíbenější byl Nekonečný příběh. autora Michaela Ende. Film americké produkce na námět německého 2. Bez.jaké pohádky, e které jste hrála, si sou kariéru umíte.jen stěží předstait? Bez pohádky "Bratři". Vznikla pro CT režii Ludíka Ráži na básnický text Věry Proazníkoé. Byl to silný příběh o síle lásky, o tom že láska se může postait i proti lásce. Text byl eršoaný a plný symbolů. V neposlední řadě pro mě bylo natáčení důležité, díky možnosti spolupracoat s ynikajícími hereckými partnery, jakými byli např.: O. Sklenička, J. Kemr, P. Soukup, B. Rosner. 3. Zasahujete během natáčení do scénáře? u 124

125 Ne, jsem raděj i, když je autorem tak ymyšlený, že si naopak hlídám každé sloíčko. Pohádkoý text by měl být ždy určitým způsobem stylizoaný a to i když jde o moderní pohádku. A je potřeba tuto stylizaci udržet. 4. Máte da syny. Ríkqjíojimoještě ůbec něco české pohádky? Mým synům je 22 a 16 let. V tomto ěku je pohádka přitáhne jen poctiou táří, pradou ýrazu. Při sebemenší falši či profesionální nedostatečnosti příběh opouští. Já to pohádkách od žádného režiséra ani nechtěla. Protože každá stylizace má šanci na úspěch jen tehdy, je-li akceptoána celým tůrčím štábem. 5. Jaký je podle Vás hlaní důod k.filmoému zpracoání pohádek? A proč jsou zrona u nás tak úspěšné a žádané? Tato otázka je tak nainí, že předpokládám, že je ní chyták. (Nebyl. pozn. autorky) Jeden z důodů proč pohádky znikaly, znikají a znikat budou je ten, že žiotě nejen není šechno jak má být, ale naíc se lidé ani neumí shodnout, jak by měl ideál ypadat. Pohádky, e kterých je zlo a dobro poznatelné, a kde dobro zítězí, přináší úleu bolaým lidským duším. Vždyť utrpení dobra je pro lidi stále stejně neysětlitelná záhada. Nechápali ji loci mamutů a nechápou ji lidé sahající po měsíci. 6. Jakou pohádkoou bytostí byste se ráda stala, kdybyste si mohla ybrat? 125

126 Kreslenou Popelkou od Walta Disneye. Kůli úžasným myším. A kdyby neyšla Popelka, brala bych i Sněhurku kůli trpaslíkům. Vidíte, že jsem sama áhala, která je na 1. místě. 7. Jakými pohádkami byste u dětí začala? Vypráěnými. Ty, které ypráěla maminka mně, ypráěla jsem já synům. Ty prní pohádky jdou od srdce k srdci, jsou plné lásky, říkají dítěti, že není čeho se bát. 8. Co podle Vás na sětě častěji ítězí? Dobro nebo zlo? Zatím mají lidé štěstí. Je to nerozhodně. A to je asi jediná cesta. Kdyby došlo k ítězstí jedné z absolutních hodnot,asi by lidsto skončilo. Takže někdy ítězí a někdy ne. 126

127 Oěření hypotéz Po zpracoání šech odpoědí yšlo najeo, že jedna z mých hypotéz spráná není. Nepotrdila se jakákoli obecně platná hierarchie nitřních praidel filmoé pohádky. Při práci na ní, jde do značné míry o hannonii e spolupráci režiséra a kameramana. Vychází se také ze spráného odhadu potřeb diáka tom smyslu, že mu téma a princip pohádkoého ypráění musí připadat adekátní jeho lastním problémům a přáním. Jde tedy předeším o ýběr spráného tématu. Naopak se zřejmě potrzuje, že neúspěch ětšiny pohádek má na sědomí jejich přetechnizoání a zahlcení zbytečnými efekty, počítačoě postprodukci ytářených nadstaeb. Ceský diák má tendenci fandit prostším, ale o to promyšlenějším trikům. To samozřejmě do jisté míry koresponduje s třetí hypotézou. Cím kratší a nedokonalejší je doba přípra, tím menší šance na úspěch pohádka má. Pokud si tedy tůrce nedá dostatečnou práci na promyšlení jednotliostí dostatečném předstihu, budou naše pohádky stárnout stejně rychle, jako šechny módní noinky historickém ýoji lidsta. 5. Marie - Louise on Franz "u Platona čteme, že staré ženy ypráěly sým dětem symbolické příběhy - mythoi. I tenkrát tedy souisely pohádky s ýchoou dětí. V pozdní antice uedl Apuleius, filozof a spisoatel z 2. století po Kristu, e sém slaném románu Zlatý osel pohádku s názem Amor 127

128 a Psyché, příběh typu Kráska a zíře. Tato pohádka sleduje stejný zorec jako ypráění, se kterým se můžeme dodnes setkat Norsku, Sédsku, Rusku a mnoha dalších zemích. Z toho usuzujeme, že přinejmenším zířecího Máme šak ještě tento druh pohádky (žena ysobodí milence) existuje prakticky nezměněný už da tisíce let. starší informace, protože pohádky se našly také na egyptských papyrech a stelai (stélách). Hrdiny jedné z nejslanějších jsou da bratři, Anup (to znamená Anubis) a Bata. Je to zřejmá paralela k pohádkoému typu o dou bratrech, na který dosud narážíme e šech eropských zemích. Písemná tradice sahá tři tisíce let do minulosti a co nás překapuje, je neměnnost základních motiů. Z teorie otce W. Schmidta e spise Půod ideje dobra naíc íme, že určitá pohádkoá témata sahají beze změny až do doby let před Kristem. Až do 17. a 18. století se pohádky ypráěly a odlehlých ciilizačních centrech se ypráějí stále, a to jak dospělým, tak i dětem. V Eropě předstaoalo ypráění pohádek hlaní zábau období zimy. U lidí na enkoě bylo ypráění pohádkoých příběhů základní duchoní činností. Vědecký zájem o pohádky začal 18. století s Winckelmannem, Hamannem aj. G. Herderem. Pro jiné, jako byl například B. K. Ph. Moritz, byly tyto příběhy poezií. Herder ěřil, že takoá ypráění obsahují pozůstatky staré, dáno zasuté íry, která se yjadřuje symbolech. V této myšlence rozpoznááme emocionální impulz, neopaganismus, který se Německu začal šířit již době Herderoě a nedáno se projeil elmi neblaze. Tehdy se začalo mluit o nespokojenosti s křesťanským učením a objeily se počátky touhy po 128

129 itálnější, zemitější a instinktinější moudrosti; e zřetelnější podobě se týmž pohledem shledáme později u německých romantiků. Toto religiózní pátrání po něčem, co jakoby chybělo oficiálním křesfanském učení, bylo také prním podnětem pro slané bratry Jakoba a Wilhelma Grimmoy, aby sbírali pohádky. Do té doby měly pohádky stejný osud jako samotné neědomí, které bylo nímáno jako samozřejmost. Lidé je berou jako samozřejmost a žijí z něj, ale nechtějí ědomě připustit jeho existenci. Použíají je například magii, reklamě a umění. Dobrý sen yužijeme, ale současně ho nebereme ážně. Takoí lidé soudí, že si pohádek nebo snů nemusíme pozorně šímat - dají se klidně není 'ědecký' materiál... zkreslit, protože to Ani Grimmoé ještě neměli ědecký postoj, o který se snaží moderní folkloristé a etnologoé, když zapisují příběh dosloa a necháají něm díry a protimluy, jakkoli znějí snoě a paradoxně. Paralelně s Bratry Grimmoými znikla takzaná symbolická škola, jejímiž hlaními zástupci byli Ch. C. Heyne, F. Creuzer a J. Gorres. Jejich základní myšlenkou bylo, že mýty jsou symbolickým ýrazem hlubšího filozofického poznání a myšlenek a obsahují mytické učení o některých nejhlubších pradách o Bohu a sětě. Některé myšlenky těchto badatelů jsou sice zajímaé, ale dnes se nám jeí jejich ysětlení jako příliš spekulatiní. Potom následoal historický a ědecký zájem, pokus odpoědět na otázku, proč se tolik motiů opakuje. V té době neexistoala žádná hypotéza o obecném kolektiním neědomí nebo o obecně lidské psychické struktuře Gakkoli na to někteří ědci nepřímo 129

130 poukazoali), a tak se začalo ášniě zjišťoat, na kterém místě pohádky znikla nejdříe a kam pak putoala. Theodor Benfey se pokusil dokázat, že šechny pohádky mají půod Indii a do Eropy se dostaly později, zatímco jiní jako A. Jensen, H. Winkler a E. Stucken trdili, že šechny pohádky jsou babylonského půodu a rozšířily se po Malé Asii a odtud do Eropy. Pozitiním ýsledkem bylo ytoření etnografického centra, finské školy, jejímiž prními zástupci byli Kaarle Krohn a Antti Aame. Oba muži se shodli, že nelze objeit jedinou zemi, kde pohádky znikly, a předpokládali, že rozličná ypráění pocházejí z různých zemí. Sestaili sbírky jednotliých typů pohádek a dostali nápad, že u příběhu typu Kráska a zíře nebo Zíře pomocník atd. existuje nějaký nejlepší, nejbohatší, nejpoetičtější a nejlépe yjádřený originál a šechna ostatní ypráění jsou odozená. Stále ještě jsou lidé, kteří pátrají tímto smerem. " Současně existoalo hnutí, jemuž éodil Max Muller. Pokusilo se interpretoat obrazy mýtů jako popisy přírodních jeů, jako například slunce a jeho rozmanitých projeů (Sluneční mýtus, Frobenius), měsíce, soumraku, žiota egetace a bouře. Již 19. století se někteří lidé pokoušeli o cestu jiným směrem a zde musíme uést muže, na nějž se zpomíná jen zřídka. Je to Ludwig Laistner a jeho Hádanka sfingy, Berlín Jeho hypotéza zněla, že základní moti pohádky a místní poěsti pocházejí ze snů. Soustředil se šak jednoznačně na moti noční můry. V podstatě se pokusil najít spojení mezi opakujícími se typickými sny a folklórními motiy, a aby sé stanoisko podložil, uedl zajímaý materiál. Ve stejné době se pokusil etnolog KarI on der Steinen, byť nikoli e ztahu k folklóru, záěru sé knihy Cesta do centrální Brazílie 130

131 ysětlit, že ětšina magických a nadpřirozených náboženských posta, které zkoumal, pochází ze snoých zážitků, protože pro primitiní choání je typické, že se snoý zážitek pokládá za faktický a skutečný. Když se například někomu zdá, že byl nebi, kde hoořil s orlem, má plné práo o tom nazítří hoořit jako o faktu, aniž by uáděl, že to byl sen. Takoý je podle on Steinena půod těchto příběhů. Vedle ědců sbírajících paralely znikly i noé školy, z nichž jedna je takzaná literární. Zkoumá rozdíly mezi rozličnými druhy ypráění, jako je mýtus, poěst, zábaný příběh, příběhy o zířatech, příběhy o kejklířích nebo to, co bychom nazali klasickou pohádkou z ryze literárního a formálního stanoiska. Takoé bádání je elmi záslužné. Badatelé začali typickou metodou literární školy sronáat hrdinu poěsti s typem hrdiny klasické pohádce. Najeo yšly zajímaé ýsledky. V dalším moderním hnutí se shromáždili etnologoé, archeologoé a specialisté na mytologii a sronáací dějiny náboženstí, kteří prakticky šichni znají Junga a jungoskou psychologii, ale pokoušejí se interpretoat mytologické motiy, přičemž jungou hypotézu - a často i jeho jméno - obcházejí a nepřímo tak použíají Jungoy objey. Jako ýchodisko neberou lidské indiiduum a jeho psychickou strukturu, která tyto symboly ze sebe ydala, ale sedí tak říkajíc uprostřed archetypu a nechají jej, aby se jakoby amplifikoal poeticky a "ědecky" sám. V mytologii je to Pettazoni, Julius Schwabe a někdy i Mircea Eliade" (Franz, 1998, str. 170, 171). 131

132 Seznam literatury Bartošek, L., Bartoškoá, S. : Filmoé profily. Cs.filmoý ústa, Praha Caillois, R. : Hry a lidé. Nakladatelstí Studia Ypsilon, Praha Capek, K. : K teorii pohádky. Několikero motiů pohádkoých, několik pohádkoých osobností. In: Marsyas čili na okraj literatury. Nakladatelstí Fr. Boroý, Praha Drapela, V. : Přehled teorií osobnosti. Portál, Praha Franz, on M. L. Praha : Psychologický ýklad pohádek. Portál, Frýboá, Z. : Z neznámých důodů. Práce, Praha Guskin, H. : How to stop acting. Faber and Faber, New York Halpern, Ch., Johnson, K. publishing, New York Herfurt, I. : Zlatý fond sětoé : Truth in comedy. Meriwether kinematografie. Horizont, Praha Hlinoská, E. : Pohádkoá horečka. Pátek Lidoých novin, Horáčkoá, A. : Hans Christian Andersen-muž, kterému přinesly sláu pohádky. MF Dnes, Janečkoá, Z. : Nejslanější pohádka sěta. Příloha MF Dnes, č. 50, Jazwinski, P. : Act now. Three riers press, New York Morris, E., Hotchkis, J. : No acting please. Ermor Enterprises Publishing, New York Norberg-Schulz, Ch. : Genius loci. Odeon, Praha Kupsé, J. : Malé děj iny filmu. Cinemax, Praha

133 Ortoá, J. : Kapitoly z kulturní ekologie. Karolinum, Praha Ortoá, J. : Kulturní a sociální ekologie. Karolinum, Praha Pineo, B. : Acting that matters. Allworth press, New York Propp, V. J. : Morphology ofthe Folktale. Uniersity oftexas press, Texas Propp, V. J. : Morfologie pohádky ajiné studie. Praha Ptáček, L. : Panorama českého filmu. Rubico, Olomouc Ríčan, P. : Cesta Ziotem. Panorama Praha, Sadoul, G. : Dějiny filmu. Orbis-Praha Soukup, V. : Přehled antropologických teorií osobnosti. Portál, Praha Sýkoroá, J. : Proč ženy milují prince z pohádek. Lidoé noiny, Sečík, O. : Architektura historie umění. Grada, Praha Taussig, P. : Sťastná třináctka B. Zemana. Telegraf, Taussig, P. : Veselohry století. Cinemax, Praha Tretera, II : Nástin dějin eropského myšlení. Paseka, Praha Výrost, J., Slaměník, I. : Sociální psychologie. ISV, Praha

134 Užiatel strzuje sým čitelným podpisem, že si tuto diplomoou práci zapůjčil. Pokud ji použije pro sou práci, prohlašuje, že ji uede mezi ostatní prameny a bude ji citoat, jako každou jinou literaturu. Dne Čitelný Použito Náze a Bydliště podpis pro mou adresa užiatele,..'01 V pracl pracolste (náze) užiatele 134

135 135

136 136