MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2012 MICHAELA BAUMRUKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov ovcí na ekologických farmách Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracovala: Michaela Baumruková Brno 2012

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Chov ovcí na ekologických farmách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis.

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, za ochotu a čas, který mi věnoval při konzultacích. Děkuji také svým rodičům. Poskytli mi zázemí a podporu, nejen při studiu.

5 ABSTRAKT Tato práce pojednává o chovu ovcí na ekologických farmách. V úvodu popisuje význam jejich chovu. Převážná část je věnována chovu ovcí v ekologickém zemědělství s poukázáním především na způsoby ustájení, pastevní systémy, výživu a krmení. Dále charakterizuje užitkové typy ovcí, a také vybraná plemena, vhodná pro chov na ekologických farmách. Poslední část práce je o reprodukci a zdravotní problematice, stručně je shrnuta i ekonomika chovu ovcí. Ovce se chovají pro všestrannou užitkovost a spolu se zásadami ekologického zemědělství je jejich ekologický chov zajímavou alternativou pro odvětví živočišné výroby. Klíčová slova: ovce, chov, ekologický, ustájení, krmení, pastva, užitkovost, plemeno ABSTRACT This work deals with the sheep breeding on organic farms. Its importance is described in the introduction. The predominant part is dedicated to sheep farming in the organic husbandry, referring first of all to particular forms of housing, grazing systems, nutrition and feeding. It also presents the types of utilitarian sheep breeds, and those selected for keeping on organic farms. The last part of the work is dedicated to reproduction and health issues. Sheep are bred for multilateral utility, and together with the principles of organic farming, the organic sheep breeding is an interesting alternative in the livestock sector. Key words: sheep, breeding, organic, housing, feeding, grazing, utility, breed

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST Význam chovu ovcí Ovčí produkty Maso Mléko Kůže Vlna Vedlejší produkty Ekologický chov ovcí Ekologické zemědělství Ustájení a chovná zařízení Typy ustájení Vybavení stájí Výživa a krmení Krmení bahnic Krmení jehňat Krmiva Krmení v zimě Napájení Pastva ovcí Pastevní systémy Rizika pastevních systémů Zatížení pastviny Chování zvířat na pastvě... 31

7 Technika pastvy Užitkové typy ovcí a vybraná plemena Masný užitkový typ Texel Suffolk Charollais Kombinovaný užitkový typ Rommey marsh kent Šumavská ovce Zušlechtěná valaška Cigája Merinolandschaf Plodný užitkový typ Romanovská ovce Mléčný užitkový typ Východofríská ovce Reprodukce ovcí Pohlavní aktivita Plemenitba Přirozená plemenitba Inseminace Zapouštění bahnění Březost a porod Hlavní zásady při bahnění Poporodní období Zdraví ovcí Veterinární opatření... 43

8 3.5.2 Parazitální management Ekonomika chovu ovcí ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulky Grafy Obrázky... 50

9 1 ÚVOD Ovce jsou nedílnou součástí zemědělství a patří k nejstarším a výrazně užitkovým druhům domácích zvířat. Na našem území se chovají od 9. století. Početní stavy chovaných ovcí podstatně ovlivňovaly životní úroveň a byly ukazatelem zámožnosti. Ovčí produkty byly zdrojem potravy a ošacení. Stav ovcí v naší zemi velmi kolísal podle životních podmínek, krmivové základny, tržních a zpracovatelských možností. K velkému rozvoji chovu došlo zhruba do poloviny 19. století, kdy se na území dnešní ČR chovalo kolem 4,5 milionů ovcí. Pak nastal nápadný úbytek, který trval v podstatě až do konce druhé světové války. Teprve po roce 1948 se u nás stavy ovcí opětně zvyšovaly a došlo k postupnému rozvoji jejich chovu. V dnešní době patří ovce mezi doplňková odvětví živočišné výroby. Jejich mnohostrannou užitkovost tvoří hlavní produkty, kterými jsou maso, vlna, mléko a kůže. 9

10 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je shrnutí způsobů chovu ovcí na ekologických farmách. Úvodem popsat význam chovu ovcí se zaměřením na ovčí produkty. Převážnou část práce věnovat zásadám jejich chovu v ekologickém zemědělství s uvedením techniky, jako je způsob ustájení, pastva a pastevní systémy, výživa a krmení. Dále charakterizovat vybraná plemena vhodná pro chov na ekologických farmách, podat informace z oblasti reprodukce a zdraví, závěrem stručně shrnout ekonomiku v chovu ovcí. 10

11 3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Význam chovu ovcí V současné době spočívá význam chovu ovcí v jejich mnohostranné užitkovosti. Chov ovcí v ČR není rozšířen v takové míře jako v jiných evropských státech. Po roce 1989 došlo v českém zemědělství k závažným změnám, podmínky tržního hospodářství výrazně ovlivnily chov ovcí a důsledkem je značný pokles početních stavů. Od roku 1991 se výrazně změnil systém výrobního zaměření chovu ovcí v ČR. Výrobní zaměření chovu ovcí na vlnařskou užitkovost bylo změněno a orientováno především na zvýšení plodnosti a masnou užitkovost (ŠTOLC et al., 2007). Graf 1: Vývoj početních stavů ovcí (ČSU, 2011). Chov ovcí má své přirozené opodstatnění a při správném pochopení jeho významu pro národní hospodářství může plnit svoji úlohu bez konkurence ostatním druhům hospodářských zvířat (ŠTOLC et al., 2007). 11

12 3.1.1 Ovčí produkty Maso Je hlavní užitkovou vlastností ovcí. Má vysokou dietetickou hodnotu, vyznačuje se zejména specifickou vůní (někdy slabě čpavkovitou, která může být způsobena nevhodným ustájením) a chutí, lehkou stravitelností, vysokým obsahem esenciálních aminokyselin a příznivou skladbou nenasycených mastných kyselin, také vysokým obsahem kvalitních bílkovin, obsahem vitamínů skupiny B a zvýšeným obsahem minerálních látek (HORÁK, 2001). Celková spotřeba skopového a jehněčího masa na jednoho obyvatele u nás činí asi 0,18 kg na rok, v zemích EU 15 je to 3,4 kg. Příčinu nízké spotřeby jehněčího masa můžeme spatřovat v nedůvěře spotřebitelů v kvalitu masa ještě z dob, kdy na trhu převládalo maso z vyřazených přestárlých kusů, protože se chovala vlnařská plemena ovcí. Další příčinou je jistě malá propagace a neznalost požadavků na kuchyňskou úpravu těchto mas (JEŽKOVÁ, 2008) Mléko Ovčí mléko je vodnatá, bílá nebo lehce nažloutlá tekutina s mírně natrpklou chutí. Složením se ovčí mléko značně liší od mléka kravského. Obsahuje průměrně 5,5% bílkovin, 7 % tuku, 5 % cukru a 0,9 % popelovin. Vzhledem k vysokému obsahu tuku a bílkovin je výživná hodnota ovčího mléka téměř 2krát vyšší než mléka kravského (ŠTOLC, 1999). Má velké množství vitamínů A, B, C, D, E a železa. Ovčí mléko se převážně používá k dalšímu zpracování na různé mléčné výrobky. Vyrábějí se z něj měkké a tvrdé sýry (VANĚK a ŠTOLC, 2002). Dojení může být buď ruční, nebo strojové. Zásadou je dodržování čistoty a hygieny. Může probíhat několika způsoby, nejběžnější je dojení zezadu. Mléko se cedí přes plachetky a filtry, při ručním dojení do dřevěných nebo filtračních gelet. Výhodou ručního dojení je dokonalé vydojení vemena, čímž se předejde různým nemocem, jako je např. zánět vemena, a zvyšuje se produkce mléka. Naproti tomu strojní dojení ušetří fyzickou námahu a zvyšuje hygienu i čistotu mléka. Při použití strojního dojení 12

13 se zvyšují požadavky na tvar vemena a struků. Dojí se dvakrát denně, vždy ve stejnou dobu (HAVLÍN, 1991) Kůže Je cennou surovinou se širokým uplatněním. Podle charakteru a další použitelnosti dělíme ovčí kůže do tří skupin: kožichové, kožešinové a koželužské. Kožichové kůže získáváme od hrubovlnných plemen (např. romanovské ovce) a používají se hlavně na výrobu kožichů. Kožešinové kůže se používají na výrobu plášťů, čepic a podšívek. Koželužské kůže mají nejednotné složení rouna a nejsou vhodné na výrobu kožichů. Zhotovují se z nich rukavice, obuvnický semiš, apod. (ŠTOLC et al., 2007) Vlna Vlna je dlouhý vlasovitý útvar epidermálního původu. Pro svou zvláštní strukturu a malou tepelnou vodivost keratinu je nejteplejší textilní vlákno pro lidské ošacení. Vlna je produktem kůže. Rouno je vlna na ovci před ostříháním, nebo vlna po ostříhání, která tvoří souvislý celek a nerozpadá se (ŠTOLC, 1999) Vedlejší produkty Mezi vedlejší produkty řadíme především lanolín, což je produkt mazových a potních žláz. Chrání vlnu před nepříznivými vlivy. Získává se praním vlny a možno jej využít především v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. V masném i farmaceutickém průmyslu lze využít i střeva ovcí. Speciální použití mají žaludky mláďat z mléčného výkrmu na výrobu syřidla (dnes vyráběno spíše mikrobiálně). Také některé žlázy k výrobě hormonů. Krev získaná při zpracování na jatkách se používá k výrobě cenných krevních šrotů, také v tiskárenství, barvířství a k výrobě léčiv. Rohovina má vysoký obsah keratinu a používá se na výrobu hřebenů, klihu, knoflíků, ozdobných rukovětí nožů, atd. Významným produktem je také hnůj, pro svůj obsah živin velmi kvalitní. Je to směs tuhých výkalů, podestýlky a moče. Hluboká podestýlka se vyměňuje 1-2krát ročně, 13

14 takže se šetří práce. Od ovce se získává denně 2-3 kg výkalů a kolem 0,4-0,5 l moče, ročně je to včetně podestýlky 0,9-10 t hnoje (HAVLÍN, 1991). Neméně důležitá je také mimoprodukční funkce chovu ovcí, kde má nezastupitelnou roli při ochraně krajiny, zachování krajinného rázu a jeví se jako perspektivní i v agroturistice. 3.2 Ekologický chov ovcí Ekologické zemědělství Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení čí zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí, nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky právního předpisu. Ekologické zemědělství vychází z holistického pojetí ekologických, ekonomických a sociálních aspektů zemědělské produkce, a to jak z lokální, tak i z globální perspektivy (PETR a DLOUHÝ, 1992). Základní pravidla pro ekologické hospodaření v zemědělské krajině jsou v EU určena Nařízením Rady ES (NR) a jsou ještě blíže specifikována národními zákony jednotlivých členských zemí EU. V ČR to byl zákon 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství (ŠARAPATKA a NIGGLI, 2008), dne nahrazen zákonem č. 344/2011 Sb., o ekologickém zemědělství. Novela byla přijata především na základě nové evropské legislativy ekologického zemědělství, kterým je nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a prováděcí nařízení Komise (ES) č. 889/2008. Tento zákon doplňuje vyhláška ministerstva zemědělství ČR č. 80/2012 Sb. (MZe, 2011). Tyto právní předpisy upravují v ČR nad rámec NR zejména registraci zemědělců, kontrolní systém a také sankční řád (ŠARAPATKA a NIGGLI, 2008). Ekologické zemědělství podle nového Nařízení Rady ES č. 834/2007 zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který: respektuje přírodní systémy a cykly a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi, 14

15 přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje, jako je voda, půda, organická hmota a vzduch, dodržuje přísné normy pro dobré životní podmínky zvířat a zejména uspokojuje jejich druhově specifické etologické potřeby (BIOKONT, 2011). Integrace ovcí a koz do systému ekologicky hospodařícího podniku může zlepšit jeho ekonomiku, případně se stát hlavním zdrojem jeho příjmu Ustájení a chovná zařízení Zvířatům je nutné zajistit přiměřenou ochranu před klimatickými extrémy, dle klimatických podmínek volíme závětří z balíků slámy, jednoduchý přístřešek apod. Při použití pevné stavby musí být zajištěn čistý a vzdušný prostor s možností asanace a dezinfekce. Pro odpočinek musí mít zvířata k dispozici suchý, dostatečně velký prostor, aby všechna mohla najednou ležet a měla dostatek místa. I při pastevním způsobu chovu musí být kontrolováno, zda je zajištěn dostatek krmiva. To musí odpovídat fyziologickým požadavkům zvířat i požadavkům nezávadnosti. Technologie krmení a krmná dávka musí umožnit všem zvířatům současný příjem krmiva. Nutné je zajistit dostatek napájecí vody. (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Požadavky na ustájení vycházejí z organizace bahnění. Ovce, které se bahní v zimě, vyžadují alespoň jednoduché zimní ustájení v neizolované stáji. Je možné využít již existující objekty, které je však nutné pro ovce upravit, zejména zajištěním dostatečného osvětlení a vhodného mikroklima, musí být především suché a bez průvanu. Tyto prostory mají být levné a funkční, nejlépe univerzální, s celoročním využitím, přes letní období např. k ustájení jiného druhu zvířat. Z praktického hlediska požadavkům vyhovují nejlépe dřevěné stavby (HORÁK, 2004). Ovce bahnící se na pastvině v období duben listopad, vystačí s přístřeškem nebo případně mimo extrémní horské podmínky a odpovídající výživě, i bez něj. Je ale nutné zajistit ochranu bahnicím s jehňaty po dobu prvních několika dnů po porodu. Ustájení musí umožňovat zvířatům péči o vlastní tělo, drbání se o vhodné předměty, kontakt s ostatními zvířaty a chování odpovídající sociální struktuře stáda. Musí 15

16 minimálně jedenkrát denně umožňovat kontrolu pohody zvířat, jejich zdravotního stavu a stavu technických zařízení. Na pastvině je nutné zřídit zastínění a ochranu proti intenzivnímu dešti, pokud nejsou k dispozici úkryty přirozené. Zimní přístřešek, chránící před navátým sněhem má mít alespoň dvě stěny. Pro menší stáda lze použít i posuvné, převozné nebo stavebnicové přístřešky (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Novostavby jsou opodstatněné v případě větších, specializovaných chovů, kde na ustájení navazují technologické linky, jejichž umístění do existujících objektů by mohlo přinášet technické problémy. Je třeba je umístit na závětrné místo, mimo mrazové kotliny, vlhké lokality, po vrstevnicích podélnou osou na převládající směr větrů, nejlépe sever-jih (HORÁK, 2004). U novostaveb nebo při adaptacích je třeba dodržovat vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Důležitým faktorem je podestýlka, v chovu ovcí se běžně využívá ustájení na hluboké podestýlce Typy ustájení V úvahu přichází pouze volné stlané ustájení, které odpovídá přirozeným potřebám zvířat a zásadám welfare. Volné ustájení v individuálních kotcích je nejobvyklejším typem ustájení plemenných beranů a bahnic s mláďaty po porodu. Pro poporodní péči je vhodné instalovat individuální boxy dočasné. Volné skupinové ustájení v kotcích vyhovuje všem kategoriím ovcí. Velikost skupin se řídí fází produkčního cyklu (zapouštění, bahnění, laktace), použitými technologiemi dojení a prostorovými požadavky jednotlivých kategorií zvířat (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Tabulka 1: Minimální požadavky ovcí na ustajovací prostor (HORÁK, 2004). Kategorie podlahová plocha v m 2 na kus jalová bahnice a ročka 0,7-0,9 bahnice s 1 jehnětem 1,2-1,3 bahnice s 2 jehňaty 1,3-1,5 plemenný beran 2,0-3,0 jehňata po odstavu 0,4-0,7 16

17 Jednoprostorová stáj Plocha není rozdělena na krmení a ležení, nastýlá se celá. Krmení se zakládá do jeslí nebo závěsných žlabů, ve velkých stádech je možné instalovat krmné pásy. Napájení společnými napáječkami, nebo žlaby. Prostor stáje se dělí hrazením na kotce, do kterých se zvířata umisťují dle potřeby. Hrazení je obvykle ze dřeva, nebo z ocelových trubek. Trámy dílů se vyplňují vodorovnými tyčemi. Mezery mezi nimi nesmí být širší než 8 cm. Rámy s kovovým pletivem, kdy oka mají v průměru 6-8 cm také vyhovují, nesmí být však použito u rohatých zvířat. Využití plochy je lepší, poměr ustájovacích a krmných míst je obvykle 1:1, tedy dostatečný. Přistýlá se slámou na hlubokou podestýlku, odkliz hnoje provádíme jednorázově 2-3krát ročně. Nevýhodou jednoprostorové stáje je náročnost na dostatek slámy, při krmení a podestýlání nutnost manipulovat se zvířaty a při odklizu hnoje potřeba vyklidit technologická zařízení (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Dvouprostorová stáj Plocha je rozčleněna na nestlaný prostor krmiště a stlaný prostor lehárny. Zařízení je typické pro průjezdné stáje. Hrazení je dřevěné nebo kovové, kolem krmných chodeb pevné, ostatní přenosné. Krmivo se zakládá do žlabů nebo na krmný stůl z krmné chodby, napájení společnými napáječkami. Odklízení hnoje 2-3krát ročně, podestýlání slámou na hlubokou podestýlku. Využití prostoru je horší, limitováno délkou krmného žlabu při nutnosti zachování poměru ustájovacích a krmných míst 1:1. Menší je spotřeba steliva a při krmení a podestýlání není nutné manipulovat se zvířaty (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Sklad sena spojený s možností ustájení Využívá se jednoduchý přístřešek, který řeší skladování sena, jeho zkrmování zvířatům i dočasné ustájení zvířat. Seno je naskladněno do zadní části, v přední části jsou posunovatelné šikmé krmné zábrany. Seno zvířata postupně užírají, zábrany se postupně posunují a krytý prostor pro zvířata se zvětšuje. S technologií obřích balíků, které se obalují samosmršťovací fólií a lze je skladovat venku, potřeba skladů klesá (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). 17

18 Obrázek 1: Sklad sena, žlab se posouvá ve směru ubývání sena (jak ho zvířata postupně užírají ), tím se zvětšuje prostor pro ustájení zvířat. (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002) Vybavení stájí K vnitřnímu zařízení stájí patří vybavení pro krmení, napájení, bahnění, stříž apod. Krmná zařízení musí být vhodně řešena a umístěna, aby se zabránilo vzniku poranění. Řešení a umístění napáječek a držáků na lizy musí minimalizovat možnost kontaminace výkaly nebo močí, riziko zmrznutí nebo rozlévání vody. Musí být udržovány zcela čisté, kontrolovány alespoň jednou denně (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Zařízení pro krmení ovcí Objemná krmiva se zkrmují z jeslí. Jesle jsou buď jednostranné, (umísťují okolo stěn stáje nebo se na stěnu zavěšují), nebo oboustranné. Jsou obvykle konstruovány jako žebřinové se spodním korýtkem. Jesle se umisťují do řad 2,5-3 m od sebe, aby při krmení zůstal ovcím volný průchod, nebo se krmivo mohlo zakládat z projíždějícího povozu. Kromě klasických jeslí můžou být jesle kruhové, vhodné ke krmení balíkovaného sena. Úhel žebřin je ideální 45 0, což má vliv na snížení ztrát krmiva (HORÁK, 2004). Krmítko na koncentrovaná krmiva je stejné jako jesle na krmení sena, jen místo svislých nebo šikmých příček je plný plech. Využití prostoru stáje dle momentálních potřeb dobře umožní přenosná krmná zařízení, s jejich pomocí lze prostor rozdělit na menší kotce. Lze je využít i jako venkovní krmiště, pokud jsou opatřeny stříškou. Na pastvině je také možné využití upravených krmných vozů (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). 18

19 Do závěsných košů umisťujeme kusovou sůl, asi 0,6m nad podestýlkou. S přibývající podestýlkou je třeba průběžně zvedat jesle i ostatní zařízení stáje používané ke krmení a napájení (HORÁK, 2004). Obrázek 2: Zařízení na zakládání krmiv pro ovce. A nástěnné jednostranné jesle, B oboustranné jesle (HORÁK, 2004). Obrázek 3: Zařízení pro přikrmování na pastvině (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). 19

20 Obrázek 4: Jednoduché a levné krmítko na kulaté balíky sena nebo siláže (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). Zařízení pro napájení Je třeba, aby ovce měly ve stáji volně k dispozici pitnou vodu. Mohou se napájet z věder, vaniček, napájecích žlabů nebo napáječek. Vhodné jsou napájecí žlaby opatřené plovákem (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Tabulka 2: Rozměry technologických prvků linek krmení (v mm) (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Rozměry jehňata do 6 měsíců bahnice berani JESLE výška šířka vzdálenost příček ŽLABY délka / 1 kus šířka včetně požlabnice hloubka maximálně výška hrany ze stáje výška hrany z chodby NAPÁJEČKY výška horní hrany počet zvířat na 1 napáječku výška žlabové zábrany nad krmnou hranou výška hrazení celkem

21 Manipulační ohrady Manipulační ohrady slouží k třídění, případně fixaci zvířat pro různé zákroky. Většinou se skládají z ohrady shromažďovací, ohrady natlačovací, která se nálevkovitě zužuje do dlouhé, úzké pracovní uličky (šířka 0,5 m, délka 10 m), s třídícími vrátky. Součástí zařízení mohou být i menší ohrady na vytříděné kusy zvířat, nakládací rampa, nášlapná plošina váhy nebo fixační otočná klec. Tvar a velikost hrazení závisí na druhu zvířat a velikosti stáda (na jednu ovci by mělo být k dispozici 0,7 až 1 m 2 plochy). Pro malochovy ovcí postačí úzká třídicí ulička, kterou může projít jedno zvíře (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). Obrázek 5: Třídící ulička. Se dvěma brankami se mohou využít tři ohrady, s jednou brankou dvě ohrady (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). Požadavky na stájové mikroklima Prostředí vhodné pro život zvířat i pro práci ošetřovatelů zajišťuje mikroklima s těmito hodnotami: 21

22 Teplota min. 8 až 10 0 C, relativní vlhkost max. 80 %, nejvyšší proudění vzduchu v zóně zvířat v zimě 0,25 m s -1, nejvyšší koncentrace oxidu uhličitého (CO 2 ) 0,3 %, amoniaku (NH 3 ) 0,0025 %, sirovodíku (H 2 S) 0,001 % (HUČKO, 1987) Výživa a krmení Správná výživa a technika krmení ovcí je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících úspěšnost chovu. Má respektovat jejich plemennou příslušnost, užitkový směr, stáří a fyziologické vlastnosti zvířat. Cílem odchovu je intenzita růstu odpovídající dané vývojové fázi. Růst a vývin jehňat není rovnoměrný a potřeba živin je u jehnic vyšší, než u dospělých bahnic, které mají ukončený růst a vytvořeny tukové rezervy. Jejich růst by měl odpovídat dosažení % dospělé živé hmotnosti při zapouštění, tj. v 8 měsících věku u raných a ve 12 měsících u pozdnějších plemen (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Ekofarma musí být ve výrobě krmiv maximálně soběstačná (minimálně 50 % krmiv musí pocházet z produkce ekofarmy). V případě, že ekofarma nemá nedostatek vlastních kvalitních krmiv musí nakoupit certifikovaná ekokrmiva, nebo krmivo pocházející z přechodného období. Krmiva z přechodného období mohou tvořit 30 % krmné dávky v průměru a v případě, že krmivo z přechodného období je z vlastní produkce může tvořit až 60 % krmné dávky. Podíl se stanovuje jako procento sušiny krmiv zemědělského původu. Ovce musí mít krmnou dávku složenou tak, aby nejméně 60 % tvořila objemná krmiva (pastva, zelená píce, seno siláž nebo senáž). První ekologická produkce z trvalých travních porostů vznikne až po dvouletém přechodném období. Přechodné období se počítá od data oznámení zahájení hospodaření v souladu s NR 2092/91. V ekologickém zemědělství je zakázáno krmit GMO plodiny (DAVID, 2008). Základním požadavkem na krmnou dávku je dodání potřebných živin a energie ve vhodném poměru energie k dusíkatým látkám. Zvláště v zimním období, kdy mají krmné dávky vyšší obsah škrobu, je pro vyrovnání tohoto poměru nutné přidávat odpovídající množství dusíkatých látek. Nesmí se překrmovat, neboť na vyloučení přebytečných dusíkatých látek je třeba velké množství energie a může tím docházet k jejímu deficitu. 22

23 Obsah proteinů v krmné dávce by v době pozdní březosti neměl překročit 15 %, u laktujících zvířat %, obsah vlákniny by měl být maximálně 25 % v pozdní březosti, po porodu minimálně 17 % (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Nedoporučuje se přeceňovat dlouhodobé nesprávné tvrzení o skromnosti a nenáročnosti ovcí na výživu. Při stávajících požadavcích na vysokou plodnost a dobré růstové i jatečné parametry je tento názor škodlivý (HORÁK, 2001). Od roku 1994 v souladu s doporučením EAAP (Evropská zootechnická asociace) se potřeba živin a energie pro přežvýkavce udává v ukazatelích: Základní: NEL (netto energie laktace) NEV (netto energie výkrmu) PDI (Protein Digestibility Intestinal = skutečně stravitelný protein v tenkém střevě) Ca (vápník) a P (fosfor) Orientační: NL (dusíkaté látky) sušina a vláknina stopové prvky (Fe železo, Mn mangan, Zn zinek, Cu měď, I jod, Co kobalt, Se selen, Mo molybden, Mg - hořčík) vitaminy A, D, E (HORÁK, 2001) Potřeba živin a energie přihlíží ke kategorii ovcí, živé hmotnosti, fyziologické zátěži a užitkovosti. Na začátku pastevního období je nutný dostatek hořčíku. Dojené ovce vyžadují přídavek vápníku, který je ve velkém množství vydáván mlékem. Důležité jsou i ostatní minerální látky, především kobalt, jód a selen. Ty se zařazují do minerálních lizů (povolených v EZ) (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). V některých lokalitách je sice dostatečná zásoba minerálních látek, ale v nevyváženém stavu (HORÁK, 2004). 23

24 Krmení bahnic Výživě této kategorie ovcí je třeba věnovat mimořádnou pozornost, neboť jsou z velké části roku březí, nebo kojící. Potřeba živin pro bahnice závisí na živé hmotnosti, užitkovosti a stadiu reprodukčního cyklu. Záchovná potřeba na jednotku metabolické velikosti těla je 0,209 MJ NEL, 2,50 g PDI a 4,75 g NL. Při pastvě, zejména v obtížném svahovitém terénu se potřeba energie zvyšuje až o 25 %. Z hlediska výživy je třeba rozlišit období přípravy na zapuštění, období březosti a kojení. V období březosti krmíme tak, abychom získali životaschopná a zdravá jehňata bez újmy na zdravotním stavu a jakosti vlny bahnic. Březí jehničky ještě rostou, mají proto vyšší potřebu živin než starší bahnice. Nároky na živiny rostou ve druhé polovině březosti a po obahnění dále vzrůstají. Na počátku laktace bahnice vydává ze svého organismu více živin, než stačí přijmout v krmné dávce. Zvíře čerpá z tělesných rezerv vytvořených v období gravidity. Nastává negativní energetická bilance a kvalitou krmiv se snažíme dosáhnout toho, aby byla co nejkratší. Na zapuštění připravujeme ovce vydatnějším krmením již několik týdnů předem, v tomto období by měl být porost obzvlášť kvalitní. Zhruba čtyři týdny předem je vhodné aplikovat tzv. flushing (krmný šok), který spočívá v náhlém přechodu na zelené krmení vyšší kvality, případně se mohou přikrmovat jadrná krmiva obohacená o minerální látky a vitaminy. Náraz hodnotnější výživy vyprovokuje intenzivnější reprodukční funkce a vyšší počet ovulovaných vajíček (ZEMAN, 2006). V zimním období po obahnění by matky měly prvních 24 hodin po porodu dostat jen vodu, potom 2 až 2,5 kg kvalitního sena, při jarním venkovním bahnění, při vysoké kvalitě pastevního porostu jsou bahnice schopny uhradit potřebu živin pastvou. Jadrná krmiva podáváme jen bahnicím ve špatné kondici a při vícečetných porodech, nebo nedostatečné produkci mléka. To jde ovšem při pastvě zorganizovat obtížně, proto se jádro často nedává ani těmto zvířatům (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Odstav jehňat je závislý na produkčním zaměření stáda. U dojených ovcí se provádí mezi týdnem, u ostatních čtyři, nebo minimálně tři měsíce před dalším zapuštěním. V této době je výhodné použití i horších pastvin, protože bahnice nesmí příliš ztloustnout. 24

25 Krmení jehňat Jehňata se již velmi brzy po narození staví na nohy a reflexívně vyhledávají vemeno bahnice. Rodí se bez ochranných látek v krvi, proto je musí co nejdříve přijmout v mlezivu. To se vyznačuje vysokou koncentrací všech živin, vitamínů, zejména vitamínu A. Slouží také k pročištění trávícího ústrojí jehňat. Minimální dávka, kterou by mělo jehně přijmout ve 3 4 krmení v prvním dni života je 200 g, žádoucí je však větší příjem. Chovatel by měl v prvních dnech po porodu pravidelně kontrolovat, zda jehně skutečně saje, a zda má matka v případě vícečetných vrhů mleziva dostatek. Dojde-li k úhynu matky, nebo nedostatku mleziva je vhodné aplikovat čerstvé nebo zmrazené mlezivo od jiných matek, případně aplikovat kozí, nebo kravské mlezivo například láhví s cucákem. Bezprostředně na mlezivové období navazuje výživa mateřským mlékem, jímž se jehně živí první 2 3 týdny. Ustájená s matkami pijí 10-20krát za den a denní spotřeba se pohybuje mezi 1-1,5 litru mléka, později se snižuje (ZEMAN, 2006). Kojená jehňata musí mít přístup k napájecí vodě. U ovcí nastává vrchol laktace okolo dnů po obahnění a následně začíná produkce mléka klesat. Potřeby jehňat je proto nutné uhradit kvalitním objemným krmivem. Proto je ideálnější bahnění jarní, protože tehdy má porost ideální složení, kvalitu a stadium zralosti, které nejlépe vyhovují ne zcela vyvinutým předžaludkům jehňat (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Výživa jehňat na ekofarmě je založena na mateřském mléce. Minimální období jejich kojení je 45 dní. Výkrm jatečných jehňat může probíhat v závěrečné fázi ve stáji, pokud období strávené uvnitř nepřesáhne pětinu života (DAVID, 2006). 25

26 Tabulka 3: Orientační potřeba krmiva (kg sušiny/den -1 ) během reprodukčního cyklu (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Jehnice a ročky Živá hmotnost (kg) Po zapuštění Raná březost Pozdní březost do 40 1,2 1,2 1,3 Bahnice Živá (kg) hmotnost Po odstavu Flushing Po zapuštění Raná březost Pozdní březost Laktace (1Laktace jehně) (2 jehňata) ,0 1,6 1,4 1,2 1,7 1,6 2, ,1 1,7 1,5 1,3 1,8 1,7 2, ,2 1,8 1,5 1,4 1,9 1,8 2,5 nad 70 1,3 1,9 1,4 1,5 2,0 1,9 2,6 Tabulka 4: Potřeba živin pro bahnice (ž. h. 60 kg) (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Ukazatel Záchovná (na 1 kg H 0,75 ) Jalové Březí do 75 dnů Laktace nad75 dnů do 60 dnů nad 60 dnů jeh. jeh. jeh. 2 jeh. 1 jeh. 2 jeh. Základní ukazatel NEL [MJ]x) 0,209 xx) 4,51 4,73 6,54 7,28 11,3 14,1 9,5 10,9 PDI [g] 2,5 53,9 69,0 97, ,0 140,0 160,0 Ca [g] 0,141 3,0 3,5 6,3 8,1 8,5 11,1 7,6 10,0 P [g] 0,113 2,4 2,7 3,7 4,8 6,9 8,9 5,4 7,8 Orientační ukazatel [g] NL 4, Sušina 58, Vláknina 17, Minerální látky [g] Mg 0,116 2,0 2,6 3,2 3,4 4,5 5,1 4,0 4,2 Na 0,087 1,5 2,1 2,5 2,8 3,4 3,6 3,2 3,4 K 0,291 6,0 6,5 8,0 8,5 11,0 12,5 10,0 11,2 S 0,128 2,6 2,8 3,4 3,6 4,7 5,3 4,2 4,4 Cl 0,095 1,9 2,1 2,7 3,2 3,6 3,8 3,4 3,7 x) MJ = megajouly xx) U pasoucích se bahnic je potřeba zvýšena o 25 %. 26

27 Tabulka 5: Potřeba živin pro výkrm jehniček a beránků (denní přírůstek jehničky 250 g/ beránci 350 g) (HORÁK, 2001). Ukazate Živá hmotnost [kg] l Základní ukazatel NEV [MJ] 5,20/6,77 6,20/8,22 7,15/9,64 8,05/11,03 15,4 13,75 PDI [g] 91,3/124,5 95,6/131,4 99,8/137,0 103,9/142,1 146,2 151,8 Ca [g] 5,0/6,6 5,2/6,8 5,5/8,2 5,8/7,4 7,6 7,8 P [g] 2,7/3,3 3,0/3,5 3,2/3,9 3,4/4,0 4,1 4,3 Orientační ukazatel [g] NL 128/ / / / Sušina 680/ / / / Vláknina 110/ / / / Minerální látky [g/den] Mg 1,6/2,2 1,8/2,7 2,0/3,0 2,3/3,2 3,2 3,6 Na 0,7/1,7 0,8/1,8 0,9/1,9 1,0/2,0 2,1 2,6 K 3,4/4,2 4,2/5,8 5,0/5,6 5,8/5,7 5,8 6,0 S 1,6/2,5 2,1/3,0 2,3/3,2 2,5/3,4 3,6 4,0 Cl 0,8/1,8 0,9/2,0 1,1/2,2 1,1/2,2 2,3 2, Krmiva Pro ovce je nejvhodnější seno luční, nebo jetelotravní. Výborným doplňkem je také krmná sláma z jarního ječmene, pšenice i ovsa. Jako doplňkové krmivo se mohou použít okopaniny. V zimním období krmné okopaniny v dávce 0,1-0,5 kg na kus a den příznivě ovlivňují sekreci mléka. Jadrná krmiva se dávají na vyrovnání živin v objemných krmivech pouze jehňatům, bahnicím v období před a po porodu v dávce 0,1-0,5 kg na kus a den a plemenným beranům v přípravné době na připouštění v dávce do 1 kg a v době připouštění do 1,5 kg na kus a den. Starší zdravá zvířata dokrmování jádrem nepotřebují (ŠARAPATKA a URBAN, 2006) Krmení v zimě Ve stáji je možno krmivo zakládat na delší dobu, kdy si zvířata sami regulují jeho spotřebu. Nebo dávkovaně, při němž se denní dávka krmiv šťavnatých a jadrných rozdělí na dvě části a podává se ráno a odpoledne, večer se založí seno a krmná sláma do jeslí (MÁTLOVÁ, 2002). 27

28 Venku krmiště bývají většinou umístěna v rohu oplůtku, nebo v blízkosti příjezdové cesty. Někdy je výhodné začlenit je přímo do hrazení tak, aby bylo možné doplňovat seno zvenčí. Krmná zařízení by měla být umístěna tak, aby nevadila zvířatům, ani mechanizaci. Neměla by zbytečně narušovat ekosystém zejména cestičkami, které ovce vyšlapaly kolem míst, kde je zařízení pro dokrm umístěno (LOUČKA, 2008). Stálá krmiště bývají vybavena krmným žlabem, nebo opatřena přístřeškem. Suchá krmiva se mohou zakládat na delší dobu, na rozdíl od krmiv silážovaných, pokud není možné vyloučit jejich zmrznutí. Možné je i krmení na pastvě přímo z obřích balíků rozvážených na různá místa. S tímto způsobem krmení lze, při vhodném rozložení pastevních ploch, počítat již při výrobě sena. Jednotlivé balíky se pak nechají přímo na místě, kde byly připraveny a postupně se zkrmují regulovaným přístupem zvířat pomocí náhonových cest z mobilního hrazení (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002) Napájení Voda získaná z vodních toků, nádrží, ale i z vrtů nebo studní má být pravidelně sledována. Ovce a kozy vyžadují určitou kvalitu vody i co do obsahu solí, limitů toxických látek a mikroorganismů. Voda na pití by měla mít teplotu C a neutrální ph. Pro koncentraci herbicidů, pesticidů a noha dalších chemikálií ve vodě mají ovce a kozy stejné limity jako lidé (LOUČKA, 2008). Potřeba vody závisí na druhu a individualitě zvířete, krmivu a způsobu krmení, na klimatických podmínkách, chovném zaměření zvířete, jeho věku a kondici. Potřeba vody na 1 kg přijaté sušiny krmiva je 2-3 l. U dospělé nelaktující ovce, při pastevním způsobu výživy, je denní potřeba vody 3-5 l a ta bývá uspokojena požíráním šťavnatého krmiva o vlhkosti kolem 83 %. Potřeba se v horkých dnech zdvojnásobuje. V ovčíně je nutné napájet dvakrát denně, zvláště v horkých letních dnech. V období laktace je třeba kromě záchovné potřeby počítat ještě 1,5 l vody na každý nadojený litr mléka (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). 28

29 3.2.4 Pastva ovcí Pastevní systémy Organizace spočívá v optimálním využívání období pastvy a v regeneraci porostu. Karpatský systém Stádo se vyhání každý den na pastvinu pod dohledem ovčáka, večer, někdy i během dne se zahání do ovčína, kde tráví i zimní období. Nízké je měrné zatížení pastvin, a protože se ovce pasou většinou za chůze, zůstává po nich hodně nedopasků. Dnes se s tímto způsobem pastvy téměř nesetkáme, nahradil jej systém pasení v oplůtcích (MÁTLOVÁ, 2002). Oplůtkový systém V oplůtcích se zvířata pasou volně a mají velkou možnost výběru rostlin. Množství nedopasků závisí na kvalitě pastvy a délce pastevního cyklu (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Kontinuální pastva Zvířata jsou nepřetržitě umístěna na jedné pastvině, po celou dobu trvání pastevní sezóny. Jedná se o nejjednodušší a nejméně nákladný systém. Ovšem v období rychlého růstu většinou dochází k přebytku pastevního porostu, jindy k jeho nedostatku. O pastvinu je třeba pečovat s využitím mechanizace. Rotační pastva Střídání několika oplůtků, kdy jednotlivé oplůtky mají dobu pasení 2-20 dnů, podle velikosti, a období regenerace bez pasení 4-8 týdnů. Systém umožňuje kombinaci společné pastvy ovcí a skotu. Každý druh zvířete má vlastní způsob spásání a preferuje odlišné druhy a části porostu, vypásání je pak lepší (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). 29

30 Rizika pastevních systémů Antinutriční faktory v rostlinách Některé pícniny, zejména byliny jsou méně chutné, stravitelné, mohou způsobit dietetické, zdravotní problémy, či dokonce smrt, nebo mohou mít i negativní vliv na reprodukci zvířete. U dojených zvířat mohou některé byliny způsobit nežádoucí příchuť, i toxicitu mléka (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Pastevní tetanie Příčinou vzniku je nedostatečný příjem hořčíku krmnou dávkou ovcí a jeho nízké využití v jejich organismu. Onemocnění bývá zjišťováno u zvířat krátce po zahájení pastevního období, kdy je v pastevním porostu vysoký obsah N a K (narušující vstřebávání hořčíku v trávícím traktu). U postižených zvířat je zjišťován třes svalstva, narušení koordinace pohybu, ulehnutí a výskyt křečí, často i selhávání srdeční činnosti. Je třeba okamžitá nitrožilní aplikace preparátu s obsahem hořčíku veterinárním lékařem (AXMANN a SEDLÁK, 2008) Zatížení pastviny Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutné stanovit tak, aby se nepřekročilo množství 170 kg vneseného dusíku na 1 ha zemědělsky využívané půdy na rok. U ovcí tomu odpovídá 13,3 jedince (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Zatížení pastviny se udává v dobytčích jednotkách (DJ = 500 kg). V ekologickém zemědělství je nutné pastviny zatížit minimálně 0,15 DJ na hektar, maximálně 1,5 DJ na hektar (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). Pro orientační výpočet zatížení pastviny je možné vycházet z výnosu pastevního porostu a jeho denní potřeby: PZ = VP nedopasky / DPP délka pastvy PZ = počet zvířat (ks na ha pastviny), VP = výnos pastviny (kg na ha), nedopasky = hmotnost nespaseného porostu (kg na ha), DPP = denní příjem porostu (kg na kus), délka pastvy se uvádí ve dnech (HORÁK, 2004). 30

31 Ideálně by se na jednom místě nemělo pást déle než 3-4 dny, i z hlediska prevence druhotné infekce vajíčky parazitů z vlastních výkalů Chování zvířat na pastvě Je ovlivněno množstvím píce, jeho vegetačním stadiem a návykem na botanické složení porostu. V počátku pastvy je vypásání intenzivnější, postupně si zvířata více vybírají. Při dostatku, nebo přebytku hmoty intenzita vypásání klesá, větší množství je zašlapáno, nebo pokáleno a zvířata se k němu již nevrací. Ovce se pasou 6 10 hodin denně, rozložení pastvy bývá závislé především na povětrnostních podmínkách, zhruba ve dvou hlavních (ráno a v podvečer) a dvou vedlejších (dopoledne, odpoledne) periodách. Za vysokých teplot pastva často probíhá v nočních hodinách. Mezi dobou strávenou na pastvě zvířata většinou leží a přežvykují (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002) Technika pastvy Oplůtkový systém Pastviny s převahou vysokých trav (psárky, ovsíku, kostřavy lušní, srhy) a jetelovin (jetele červeného) by ovce měly spásat zhruba při výšce cm a ukončit při vypasení na 4 5 cm. Taková intenzita při první jarní pastvě vytváří předpoklady pro rovnoměrné obrůstání a tvorbu maximálního množství nových listů, tedy vysokou kvalitu následné seče. Pastviny složené z jemnějších druhů trav (lipnice luční, jílku, jemnolisté kostřavy červené), jemných jarních druhů bylin a bílého jetele jsou v optimálním stavu pro zahájení pastvy při výšce cm, vypásání by mělo skončit při výšce 3-4 cm. Na místech se sklonem k zamokření se ke snížení rizika rozbahnění a zadupání aktivních vegetativních částí rostlin doporučuje zahájit první cyklus pastvy až po dosažení výšky 20 cm (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). 31

32 Karpatský systém Cílem správné techniky pastvy tohoto systému je nakrmit ovce na pastvině tak, aby se vracely do ovčína syté, nezpocené a zdravé. Ovce je vhodné vyhánět na pastvinu a přihánět zpět vždy ve stejném tempu, volně a klidně. Při volné pastvě se střídají fáze příjmu potravy a odpočinku. Na středně úrodné pastvině se ovce pasou dohromady asi 9 hodin a přibližně 11 hodin odpočívají, přičemž přežvykují. Je-li pastva řízená ovčákem, musí s tím počítat a zajistit, aby se ovce přiměřeně dlouho pásly a odpočívaly. Ovce se pouštějí na pastvinu po sejití rosy či oschnutí deště. Velmi opatrně je třeba pást na porostech jetele, vojtěšky a na strništích, kde se mohou lehce nadmout. Tomu je možné předejít podáním sena nebo slámy ve stáji nebo částečném napasením zvířat na travním porostu, případně napájením zvířat, před jejich vypuštěním na pastvinu. Na takovou pastvu je třeba postupně navykat a nelze zde pást celý den (MÁTLOVÁ a LOUČKA, 2002). 3.3 Užitkové typy ovcí a vybraná plemena Plemeno je nejčastěji definováno jako skupina zvířat stejného fylogenetického původu, která byla vytvořena člověkem za určitých sociálně ekonomických a přírodně geografických podmínek. Oproti jiným skupinám /plemenům/ se vyznačuje určitými společnými znaky a vlastnostmi, které za předpokladu shodných životních podmínek přenáší na své potomstvo (HROUZ a ŠUBRT, 2007). Plemeno je základem pro dosažení určité žádoucí užitkovosti. Výběr plemene proto musí odpovídat užitkovosti požadované. Nejdůležitějšími znaky ideálního plemene jsou výborné reprodukční a mateřské schopnosti spolu s vysokou mléčností a růstovou intenzitou a vysokou kvalitou finálního produktu. Volba druhu a plemene, případně užitkového křížence, závisí na produkčním zaměření farmy. Ekologické zemědělství by mělo prioritně využívat původní plemena a jejich křížence (ŠARAPATKA a URBAN, 2006). Užitkovým typem se rozumí vzájemné vztahy mezi exteriérem a funkčními vlastnostmi ovcí, které představují určitý užitkový směr, tedy vhodnost jejich chovu 32

33 ke specifické hospodářské produkci či chovatelskému využití. Klasifikace domácích ovcí na základě užitkového typu a společenského významu je: typ kombinovaný, masný, mléčný, plodný, kožešinový a hobby plemena (LITERÁK et al., 2011). Divoké ovce žijí dodnes v mnoha druzích a poddruzích na všech kontinentech, některé jsou však již vyhynulé. Velké množství forem mají zvláště divoké ovce. Obvykle se dělí do 4 skupin, z nichž jen ovce tlustorohé, žijící na východní Sibiři a v Severní Americe, nebyly dosud zdomácněny. Ostatní skupiny ovce skalní (mufloni), ovce zakaspické neboli stepní (archár) a ovce středoasijské neboli velehorské (argali) se pravděpodobně všechny podílely na vzniku současných plemen domácích ovcí. Od muflona se odvozují především krátkoocasá plemena, jako ovce romanovská, finská vřesová apod. Od achara je to většina dlouhoocasých plemen, jako je např. merino a cigája, z divokých velehorských ovcí vznikla valaška (HORÁK, 2001). Na celém světě bylo vyšlechtěno mnoho plemen, která se navzájem liší přizpůsobivostí k vnějšímu prostředí, užitkovým směrem i jinými znaky. V ČR se chovají jednak plemena původní, jednak importovaná nebo vzniklá křížením s dovezenými berany (HAVLÍN, 1991) Masný užitkový typ Představuje plemena využívaná především k produkci jehněčího, případně skopového masa. Jejich společným znakem je vysoká intenzita růstu, vynikající osvalenost a kvalita masa, s obvykle velmi dobrou plodností. Z důvodů poptávky po jehněčím mase a také velmi nízké ceny vlny se v současnosti chov těchto plemen rozrůstá (LITERÁK et al., 2011) Texel Bílé bezrohé plemeno s typickým tmavým mulcem, středního až velkého tělesného rámce. Vlnou je obrostlá pouze část těla. Hlava je středně dlouhá, široká a plochá, uši pevné, středně dlouhé, vzpřímené, s často se vyskytujícími pigmentovými skvrnami. Krk je krátký a dobře osvalený, hruď hluboká, hřbet široký. Končetiny jsou relativně krátké a kostnaté, obrostlé vlnou na hlezno a zápěstí (SAMBRAUS, 2006). V současnosti se v Evropě chová ve dvou užitkových typech: holandský, stejný jako belgický nebo dánský - s výrazným osvalením, menšího tělesního rámce a francouzský, 33

34 anglický - většího tělesného rámce. Vhodnější pro naše podmínky je druhý užitkový typ, který je velkého tělesného rámce (SCHOK, 2009). Vyznačuje se vysokou jatečnou výtěžností. K plemenným znakům patří ranost, dobrá plodnost, vysoká mléčnost bahnic, dobré mateřské vlastnosti a sezónnost říje. Plemeno má velké předpoklady pro široké uplatnění v praxi zejména při užitkovém křížení zaměřeném na produkci kvalitního jehněčího masa (HORÁK, 2005). Nevyhovuje jim prostředí s krátkou vegetační dobou, horské oblasti s vysokými vodními srážkami a nadměrná stájová vlhkost, především v době zimního ustájení. Jsou náročné na celoroční vyrovnanou výživu. Plemeno je mírného temperamentu a vhodné především pro oplůtkový způsob pastvy, dobře respektují elektrický ohradník (SCHOK, 2009) Suffolk Plemeno je většího tělesného rámce s dlouhým, rovným a širokým hřbetem, s hlubokým a prostorným hrudníkem. Záď je dobře osvalená, včetně středně dlouhých končetin. Hlava je celá lysá, černá, porostlá pouze černou lesklou krycí srstí a mírně klabonosá, zejména u beranů, s typickým pohlavním výrazem. Uši na úrovni očí jsou středně dlouhé, jemné, částečně svislé, směřující dopředu. Spodní část končetin až po loket a hlezno jsou černé a porostlé černou krycí srstí. Obě pohlaví jsou zásadně bezrohá (HORÁK, 2005). Mateřské vlastnosti a mléčnost bahnic dobrá. Ovce i berani se vyznačují dlouhověkostí, pevnou konstitucí a dobrým zdravím (SCHOK, 2009). Pohlavní aktivita je sezonní, dobré růstové schopnosti a kvalita masa (HORÁK a TREZNEROVÁ, 2010). Plemeno vhodné i do drsnějších klimatických podmínek podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí k užitkovému křížení téměř se všemi plemeny. Vývinem a růstem se řadí mezi poloraná plemena (SCHOK, 2009) Charollais Bílé masné bezrohé plemeno středního až velkého tělesného rámce. Části těla porostlé krycí srstí jsou růžovošedé s malými černými pigmentovými skvrnami. Spodní část končetin je pokryta nahnědlou krycí srstí. Uši jemné, dlouhé. Široké rovné čelo, oči 34

35 daleko od sebe. Trup dlouhý s dobře osvaleným hřbetem. Hruď široká a hluboká, dobře navazující na plec. Vlna jemná a krátká končetiny pevné, spíše krátké a silné (SAMBRAUS, 2006). Je dobře přizpůsobené oplůtkovému systému pastvy i společně se skotem, náročné na pastvu a zimní výživu. Vyhovují mu spíše teplejší a sušší klimatické podmínky (SCHOK, 2009). Ve srovnání s ostatními masnými plemeny je temperamentnější a chodivější. Stádový pud má nižší, shlukuje se pouze v případě nebezpečí (ŠARAPATKA a URBAN, 2006) Kombinovaný užitkový typ Plemena ovcí s kombinovanou užitkovostí mají užitkovost dvojstrannou (např. vlnařsko-masný typ), nebo trojstrannou (produkce masa, mléka a vlny) (LITERÁK et al., 2011) Rommey marsh kent Významné bezrohé anglické polojemnovlnné plemeno, středního tělesného rámce, harmonické stavby těla s výraznými masnými partiemi a korektním postojem. Mulec a paznehty tmavé, odolné proti nakažlivé hnilobě paznehtů. Plemeno se snadno přizpůsobuje a je vhodné k chovu v nížinných a podhorských oblastech. Má velmi dobré pastevní vlastnosti a je přizpůsobeno zejména k oplůtkovému i celoročnímu pastevnímu systému chovu (SAMBRAUS, 2006). Plemeno je velmi vhodné pro oplůtkový systém celoroční pastvy (HORÁK a TREZNEROVÁ, 2010). Dá se s úspěchem chovat jak v nížinných, tak podhorských a mírnějších horských oblastech. Mateřské vlastnosti a mléčná užitkovost jsou dobré (SCHOK, 2009) Šumavská ovce Polojemnovlnné až polohrubovlnné plemeno, konstitučně pevné, vhodné k chovu v horských oblastech s vysokými srážkami a především k volné pastvě. Plemeno polorané, středního tělesného rámce a harmonické stavby těla. Hlava s mírným klabonosem. Berani zpravidla rohatí, bahnice výjimečně. Vlna bílá, lesklá, bílé je rouno i kůže na celém povrchu těla (SAMBRAUS, 2006). 35

36 Pro plemeno je vyhovující především technologie volného způsobu pastvy, kdy dobře využívá i méně kvalitní pastevní porosty. Typickým znakem plemene je přiměřená plodnost, snadné porody, dobrá mléčnost matek a mateřský instinkt umožňující bezproblémový odchov jehňat (HORÁK a TREZNEROVÁ, 2010). Šumavská ovce patří mezi nenáročná kulturní plemena v ČR. Plemeno bylo uznáno v roce 1986, v roce 1987 zařazeno do světového genofondu hospodářských zvířat a od roku 1992 tvoří genovou rezervu ovcí v ČR (HORÁK, 2001) Zušlechtěná valaška Bílé plemeno s kombinovanou užitkovostí, převážně polohrubovlnného typu s trojstrannou užitkovostí, středního tělesného rámce, přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu i v drsných horských podmínkách. Harmonická tělesná stavba s korektním postojem. Berani mají zpravidla spirálovitě zahnuté rohy. Hlava po spojnici očí a spodní část končetin jsou prorostlé bílou krycí srstí. Plemeno je velmi vhodné pro užitkové křížení s berany masných plemen (SAMBRAUS, 2006). V současnosti chov valašských ovcí v ČR zaujímá malou početní populaci a z tohoto důvodu se přistoupilo k regeneraci plemene. Ovce jsou pozdní, a proto lze jehnice zapouštět ve věku měsíců o hmotnosti okolo 32 kg. Plemeno zařazeno do genových zdrojů ohrožených druhů zvířat. Na jeho podkladě bylo vyšlechtěno plemeno zušlechtěná valaška a na Slovensku zošľachtená valaška (SCHOK, 2009) Cigája Plemeno je středního tělesného rámce, odolné a dobře přizpůsobivé k salašnickému způsobu chovu i v obtížnějších podhorských a horských oblastech. V rámci skupiny cigájských ovcí se chovají dva samostatné typy. První typ má bílé zbarvení celého těla, druhý typ má černou krycí srst na hlavě a spodních částech končetin. U nás je rozšířen druhý typ (SAMBRAUS, 2006). Ovce se vyznačují temperamentem, dobrou chodivostí, nedostatečným osvalením hřbetu a kýty. Plemenným znakem je i výrazná asezonost říje. Pro své všestranné užitkové vlastnosti je mimořádně vhodné pro meziplemenné křížení k produkci jehňat na výkrm. Plemeno vyhovuje především salašnickému způsobu chovu. Mléko je kvalitní, vhodné k výrobě brynzy a ovčích sýrů (SCHOK, 2009). 36

37 Merinolandschaf Bílé bezrohé plemeno středního až většího tělesného rámce. Hlava středně dlouhá a nepříliš široká, porostlá jen krycí srstí. Uši dlouhé, široké a svislé mírně dopředu. Hřbet je pevný a široký, hruď prostorná (SAMBRAUS, 2006). Zvláštností je asezónnost říje (téměř celoroční plodné období). Jehnice lze při dobrém odchovu zapouštět již v deseti měsících věku. Předností plemene je nízký výskyt tuku v jatečných trupech vykrmovaných jehňat. Bahnice se vyznačují velmi dobrými mateřskými vlastnostmi a mléčnou užitkovostí. Ovce jsou vhodné jak pro oplůtkový, tak pro jiné způsoby pastvy. Zlepšení celkové zmasilosti jatečných jehňat lze docílit křížením s masnými plemeny. Plemeno je vhodné k chovu v nížinných a podhorských oblastech (SCHOK, 2009) Plodný užitkový typ Bahnice plodných plemen mají schopnost rodit vyšší počty jehňat, obvykle také dosahují dříve pohlavní dospělost, jsou tzv. asezónní (mohou být zapouštěny celoročně bez závislosti na ročním období) a většinou mají také o něco kratší délku gravidity (LITERÁK et al., 2011) Romanovská ovce Kožichové plemeno malého tělesného rámce. Směsí černých a bílých chlupů se dosáhne šedého zbarvení různých odstínů. Berani mají na krku a hřbetě hřívu. Hlava je malá s bílými odznaky, které jsou i na končetinách. Berani někdy rohatí, bahnice bezrohé. Ocas krátký, neobrostlý vlnou (SAMBRAUS, 2006). Vyznačuje se dlouhým plodným obdobím, dobrými mateřskými vlastnostmi a výbornou mléčností. Plemeno je nenáročné, odolné a dobře snášející velké teplotní rozdíly (HORÁK a TREZNEROVÁ, 2010). Výkrmnost a jatečná hodnota je relativně nižší, zlepšit se dá křížením s masnými, případně jinými plemeny (SCHOK, 2009) Mléčný užitkový typ Mléčný užitkový typ zahrnuje plemena ovcí s vynikající dojivostí. Za účelem vyšší dojivosti byla vyšlechtěna plemena, která výší mléčné užitkovosti mnohdy několikanásobně převyšují dojivost plemen ostatních (LITERÁK et al., 2011). 37