Využití canisterapie v psychoterapii

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Katedra psychologie Filozofické fakulty Využití canisterapie v psychoterapii Canistherapy in psychotherapy Bakalářská práce Autor: Lenka Fastová Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Eleonora Smékalová, Ph.D. Olomouc 2010

2 Chtěla bych poděkovat PhDr. Eleonoře Smékalové, Ph.D. za cenné rady a čas, které mi věnovala při zpracování bakalářské práce, dále společnosti Anitera o.p.s. a panu Vladimíru Doškovi za vstřícné přijetí a podněty pro realizaci této práce. Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně, s použitím uvedených zdrojů. V Olomouci dne Lenka Fastová ~ 2 ~

3 OBSAH Úvod 5 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. CANISTERAPIE Vymezení základních pojmů Zooterapie Historie canisterapie Canisterapie v souvislosti s psychoterapií Vymezení základních pojmů Základní dělení a prostředky psychoterapie Cíle a proměnné v psychoterapii LÉČEBNÉ ÚČINKY CANISTERAPIE Psychologické účinky Fyziologické účinky Sociální účinky MOŽNOSTI VYUŽITÍ CANISTERAPIE Předškolní období Mladší a starší školní věk Dospívající Dospělí Senioři Další možnosti VÝBĚR A PŘÍPRAVA VHODNÉHO PSA Vývoj psa Požadavky na canisterapeutického psa Výběr štěněte 32 ~ 3 ~

4 4.4. Výchova a výcvik psa Canisterapeutické zkoušky POŽADAVKY NA CANISTERAPEUTA Vymezení pojmů canisterapeut, canisasistent Jednotlivé požadavky a jejich následná kontrola ROZDĚLENÍ PSŮ PODLE ZAMĚŘENÍ VÝZKUMY V OBLASTI CANISTERAPIE 39 II. VÝZKUMNÁ ČÁST 1. CÍLE PRÁCE VÝZKUMNÉ OTÁZKY A HYPOTÉZY METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT Rozhovor Pozorování Dotazník ZKOUMANÝ SOUBOR ORGANIZACE A PRŮBĚH ŠETŘENÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU Poznatky z rozhovoru Závěry z pozorování Výsledky dotazníkového šetření DISKUSE ZÁVĚRY SOUHRN 72 POUŽITÉ ZDROJE 75 SEZNAM PŘÍLOH 78 ~ 4 ~

5 Úvod Uplynulo již mnoho tisíc let od chvíle, kdy lidé poprvé uzavřeli přátelství se psy. Už více než sto dvacet století společně lidé a psi sdílí společný domov, jídlo a prakticky celý život. Lidé pomáhají psům zajistit potravu a bezpečný domov, psi jim na oplátku nabízí lásku a neskonalou věrnost. Kromě toho jsou psi již odedávna nenahraditelnými pomocníky v nejrůznějších oblastech. V některých kulturách (například v egyptské) byli považováni dokonce za božstvo. Podle svědectví krále Herodota se při úmrtí psa v domácnosti vyhlásil smutek a pán domu si trhal vlasy. V Asýrii byli psi chováni pro boj, jinde se stali nezbytnými pomocníky při lovu. V Číně měli úlohu mytologickou a náboženskou. Díky svým dobrým vlastnostem a vynikajícím schopnostem si postupně tato zvířata získala naši důvěru natolik, že si někteří z nás život bez nich nedokážou a ani nechtějí představit. Stali se našimi hlídači, kamarády, všestrannými společníky, záchranáři a v některých případech dokonce lékaři. Před několika lety jsem se rozhodla, že budu studovat psychologii, abych více porozuměla potřebám lidí kolem sebe a uměla jim lépe pomoci. Protože i já patřím mezi lidi, kteří si život bez psího kamaráda neumí představit, začala jsem hledat způsob, jak spojit lásku ke zvířatům s touhou pomáhat lidem. Narazila jsem na canisterapii (tj. terapie s pomocí psů) a začala jsem se jí blíže zabývat. Cílem teoretické části této práce je zmapovat a popsat canisterapii jako samostatnou oblast terapie i jako terapii v souvislosti s psychoterapií. Kromě základního seznámení s canisterapií se práce věnuje léčebným účinkům a možnostem využití této terapie. Protože základem canisterapie je vždy tým - člověk a jeho pes, je v druhé polovině teoretické části věnována kapitola výběru a přípravě vhodného psa a následující kapitola se zabývá danými požadavky, které jsou kladeny na canisterapeuty. Závěrečná kapitola teoretické části je věnována přehledu dělení psů podle dalších oblastí, ve kterých lidem pomáhají. Cílem výzkumné části práce je pomocí zvolených metod přinést příspěvek k dosavadním výzkumům ohledně účinků canisterapie a zmapovat některé oblasti, ve kterých může docházet vlivem canisterapie ke zlepšení. Výzkumná část obsahuje rozhovor, metodu pozorování a dotazníky účinnosti canisterapie. Cílem je zachytit pozorovatelné změny u konkrétních klientů, které jsou navozeny pozitivním působením přítomnosti psa. ~ 5 ~

6 I. TEORETICKÁ ČÁST ~ 6 ~

7 1. CANISTERAPIE 1.1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Canisterapie pochází ze slov canis (latinsky pes) a terapie (řecky léčba). Jedná se o speciální formu zooterapie (viz níže), při které je využíváno léčebného účinku psa na člověka. Zakládá se především na fyzickém kontaktu člověka se psem. Toto pozitivní působení se projevuje jak v oblasti fyzické a psychické, tak i v oblasti sociální. Často se používá jako podpůrná psychoterapeutická metoda, jestliže jiná metoda není účinná nebo ji nelze použít. Takový případ může nastat, jsou-li mezi klienty mentálně postižení, apatičtí, hůře komunikující atd. 1 Podle konkrétního cíle (cílové skupiny) lze rozlišit několik specifických postupů této terapie tzv. metodiku canisterapie. Sem patří například motorická metodika zabývající se posilováním hrubé i jemné motoriky, preventivně motivační metodika sloužící k prevenci sociálně patologických jevů, relaxačně rehabilitační metodika sloužící k uvolnění, relaxaci a rehabilitaci a mnoho dalších. Některé organizace se specializují na konkrétní oblasti a postupně vytváří vlastní metodiku. Například canisterapeutická organizace ELVA-HELP o.s. se zabývá krizovou intervencí a speciálně pro tuto oblast vytvořila vlastní metody, kam patří přímá krizová intervence (PKI), kdy terapeut zasahuje přímo na místě neštěstí a stabilizačně krizová intervence, při které terapeut pravidelně navštěvuje klienty a postupně jim pomáhá vyrovnat se s krizí. 2 Animoterapie není v českém jazyce překládána speciálním označením, neužívá žádného synonyma. Někdy se objevuje volný překlad, který zní léčení prostřednictvím domácích miláčků, popřípadě léčení domácími miláčky. 3 Někdy se pojmy animoterapie a zooterapie nerozlišují a používají se jako synonyma, jindy může být animoterapie chápána v užším smyslu, jako terapie za pomoci menších zvířat (rybičky, hlodavci atd.) Nerandžič, Z. (2006). Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros. ~ 7 ~

8 Zooterapie Zooterapie je souhrnný název pro terapie s pomocí zvířat. Vzhledem k tomu, že většina zdrojů uvádí zooterapii a animoterapii jako synonyma a prakticky mezi nimi neuvádí jednoznačné rozdíly, také v této práci budou tato dvě slova chápána jako synonyma. I když mezi nejrozšířenější druhy zooterapie patří zejména canisterapie a hipoterapie, můžou být k terapii použita prakticky jakákoliv zvířata. Jako známé (již oficiálně pojmenované) a používané terapie se zvířaty se uvádějí: Canisterapie, která využívá léčebných účinků psů (viz výše). Této terapii se dnes věnuje mnoho organizací, společností i jednotlivých terapeutů, kteří většinou patří (popřípadě patřili) do nějaké organizace, se kterou spolupracují, nebo se osamostatnili a pracují nezávisle na dané organizaci. Felinoterapie pracuje s kočkami. Cíle i metody této terapie bývají velice podobné (a někdy dokonce stejné) jako u canisterapie. Kočky nejsou tak náročné na chov jako psi, a proto mohou sloužit lidem i v místech, kde není možnost poskytnout základní podmínky pro chov psa. Hipoterapie nebo také hiporehabilitace využívá pohyb koňského hřbetu a jeho přenos na člověka. Vychází tedy z myšlenky souladu pohybu koně a člověka. Základem této terapie (rehabilitace) je rytmický krok koně, přičemž je velice důležité jeho provedení. Důležitá je totiž délka kroku, frekvence i čisté provedení. 4 Delfínoterapie vychází z předpokladu vynikajících schopností a možností delfínů. Delfíni vysílají elektromagnetické vlny, které se dají využít právě pro rehabilitaci. Navíc díky své vysoké inteligenci dokážou navazovat s lidmi kontakt, pamatovat si a rozlišovat tváře konkrétních osob a díky svým schopnostem se také společně s lidmi bavit formou různých her. 5 4 Nerandžič, Z. (2006). Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros. 5 ~ 8 ~

9 Lamaterapie využívá k terapii lamy. Tato terapie se provádí formou krátkých procházek s lamou na vodíku. Protože jsou tato zvířata velice zvědavá, přátelská a trpělivá, jsou vhodná ke kontaktu i s mentálně postiženými lidmi a autistickými dětmi. 6 Mezi další používané terapie, o kterých se zatím bohužel tolik nepíše, patří například ornitoterapie využívající ptactvo a insektoterapie, která při práci využívá hmyz. Kromě těchto uvedených zvířat se užívají ještě i jiné druhy, ale terapie s nimi nemají oficiální název. Jedná se například o některá malá domácí zvířata a zvířata hospodářská, volně žijící a exotická, žijící například v zoologických zahradách HISTORIE CANISTERAPIE Jak již bylo zmíněno v úvodu, lidé a psi spolu tvoří nerozlučnou dvojici již od pradávna. Už dávné kultury chovaly psy v náležité úctě, vědomy si jejich pozitivních účinků. Tak například ve starověkém Babylonu doprovázeli psi lékaře, neboť už tam byla známá léčivá síla psích slin. Nebylo tedy nic zvláštního na tom, že pes lízal rány nemocného. První záznam o využití psů za účelem doplňkové terapie se datuje do 9. století v belgickém Gheelu, kde byli psi využíváni při práci se zdravotně postiženými. V 18. století se v armádě Napoleona Bonaparte uplatňovali jako záchranáři, kdy vyhledávali raněné za účelem poskytnutí rychlé pomoci. 8 Ve větším měřítku se začali psi používat ve jménu zdravotnictví za rusko-japonské války v letech O několik let později během první světové války ( ) už bylo vycvičeno několik tisíc psů pro vyhledávání raněných vojáků. Psi byli především v noci vysíláni do terénu, a pokud našli raněného vojáka, sebrali kus jeho oblečení a vrátili se s ním zpátky k svému psovodovi. Poté svého psovoda společně s lékařem odvedli na místo, kde se raněný nacházel. Pokud vedle zraněného neležel žádný kus oděvu, psi byli naučeni, že si sami utrhnou kus látky z kalhot (nebo jiné části oděvu) a ten odnesou Bednářová, D. (2005). Canisterapie pohybový aparát a zrakově postižení. Bakalářská práce, Vysoká škola v Plzni, o.p.s., Plzeň. ~ 9 ~

10 Někdy se stávalo, že pes zavedl vojáka k člověku, který již nejevil známky života. Pokud se pes nedal odbýt a trval na svém označení, vojáci takového člověka i přes malou naději odnesli k lékaři. Nebylo výjimkou, že tito lidé v sobě skutečně měli ještě jakousi jiskru života, kterou pes na rozdíl od člověka poznal a zachránil jim tak život. 9 Po skončení války byli psi především v Evropě používáni k rehabilitaci válečných zranění; v Německu se začali cvičit speciální psi pro vojáky, kteří přišli v boji o zrak. Kladnými výsledky se inspirovaly také Spojené státy americké, které zapojovaly psy do rehabilitací svých válečných pilotů v období druhé světové války ( ). Tím se postupně staly vedoucí autoritou ve výzkumu i praktickém využití terapie pomocí zvířat. V 60. letech 20. století popsal americký psychiatr Boris Levinson své zkušenosti s terapií pomocí psů a roku 1982 sepsal její zásady a metodiku. V té době tato terapie ještě nenesla oficiální název canisterapie. Název terapie vznikl v České republice, kdy ho roku 1993 poprvé použila PhDr. Jiřina Lacinová. A právě rokem 1993 začíná historie canisterapie u nás. Předtím se využívala spíše ojediněle. Od té chvíle se jí začíná věnovat stále více lidí, vznikají organizace a postupně se vyvíjí systémový přístup a metodika. Roku 1999 napsala Lenka Galajdová první skripta o canisterapii Pes lékařem lidské duše. V roce 2003 byl v Brně pořádán mezinárodní seminář o zooterapii, na kterém PhDr. Jiřina Lacinová vznesla požadavek, aby byla vytvořena zastřešující organizace a dána jednotná závazná pravidla pro provádění canisterapie. Na základě této myšlenky vznikla v Brně celostátní Canisterapeutická asociace (CTA). Cílem této asociace je zastřešovat canisterapeutické organizace. CTA také vytváří metodiku, sestavuje jednotné testovací řády a školící programy. V současné době canisterapie ještě stále není oficiálně uznanou terapeutickou metodou, používá se jako pomocná terapie například v situacích, kdy jiná terapie nezabírá. Dalším cílem CTA je tedy vytvořit takovou metodiku, která by byla zaregistrována u Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. 10 Když se začali cvičit speciální psi pro nevidomé, dostal se do povědomí lidí název asistenční pes. V současné době jsou pojišťovnami tito psi řazeni do tzv. prostředků zdravotní techniky. A možná i díky tomu 9 Růžička, J. (2009, červenec). Psi jsou nejstarší zbraní lidstva. Psí kusy, 1, Slámová, L. (2007). Canisterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 10 ~

11 roku 2004 povolila hygienická a veterinární služba v Praze vstup všech terapeutických zvířat do zdravotnických zařízení CANISTERAPIE V SOUVISLOSTI S PSYCHOTERAPIÍ V různých historických dokumentech se můžeme setkat s faktem, že mnozí známí psychologové, psychiatři i lékaři (např. Sigmund Freud, Harry S. Sullivan apod.) měli ve svých ordinacích během práce psy. I když ne vždy byli tito psi využíváni přímo k terapii klientů, jistou roli zde pravděpodobně hráli. 12 V dnešní době se již psi (i jiná zvířata) používají zcela běžně jako koterapeuti (tj. pomocní terapeuti, kteří napomáhají průběhu a výsledku terapie) v rámci psychoterapie Vymezení základních pojmů Psychoterapie je léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii. Toto působení je uskutečňováno především psychologickými prostředky, které používá terapeut k dosažení daného cíle. Samotná terapie je prováděna kvalifikovanou osobou, přičemž vyžadovaná kvalifikace a kompetence se může lišit podle potřebného terapeutického působení. Většinou je zapotřebí vhodné vzdělání v dané oblasti a speciální výcvik. 14 Psychoterapie dnes již není vnímána pouze jako metoda léčby, ale jedná se o interdisciplinární obor, který se zabývá mimo jiné i prevencí. Předmět psychoterapie se v pojetí různých autorů liší. Někteří jako předmět uvádějí člověka a vše, co se ho týká (např. J. Růžička), jiní poruchy a choroby, kterými daný jedinec trpí (např. O. Kondáš). Předmětem můžeme rozumět také duševní zdraví klienta nebo vztahy uvnitř skupiny. 11 Nerandžič, Z. (2006). Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros. 12 Brodská, T. (2007, říjen). Dotek, který léčí. Psychologie dnes, 13, Velemínský, M. a kol. (2007). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Nakladatelství Dona. 14 Kratochvíl, S. (1987). Psychoterapie. Praha: Avicenum. ~ 11 ~

12 Psychagogika je méně užívaný pojem, jehož význam je často zaměňován s významem slova psychoterapie. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy spočívá ve způsobu práce s klientem. Podstatou psychagogiky je odborné vedení klienta, který se potýká s určitým problémem. Odborník v průběhu své práce klientovi dává poměrně velkou volnost a pomáhá mu směřovat správným směrem tak, aby sám klient nakonec našel vhodné řešení. Tento způsob je často využíván například v manželských poradnách. Psychokorekce je jedním z dalších pojmů, který někdy bývá zaměňován s psychoterapií. I zde jde především o nápravu nedostatků a poruch chování psychologickými prostředky. 15 Takto by tedy mohla být psychoterapie chápána v širším slova smyslu jako využívání psychologické vědy za účelem léčby nemocí. Jednotlivé pojmy jako psychagogika, psychokorekce a další, bychom potom mohli chápat v užším slova smyslu tedy jaké nemoci a jakými způsoby jsou v daném odvětví léčeny Základní prostředky a dělení psychoterapie Psychoterapie využívá především psychologických prostředků. Jsou to konkrétní způsoby, metody a postupy, kterými je dosahováno žádoucího cíle. Základními prostředky psychoterapie jsou: Rozhovory neboli vzájemné sdílení pomocí slov. Zde se využívá nejen známého úsloví slovo má moc, ale je pamatováno také na pravdivé pořekadlo ticho léčí. Rozhovory mohou probíhat formou individuální, kdy se jedná o dialog pouze mezi klientem a terapeutem, nebo formou skupinovou za účasti více osob. 16 Manipulace prostředím není prvkem používaným pouze v psychoterapii. Lidé nemusí být ani odborníci, aby věděli, že na prostředí závisí mimo jiné to, jak se budou 15 Nakonečný, M. (2004). Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia. 16 Stejskalová, O. (1997). Subjektivní percepce osobnostních změn vlivem psychoterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 12 ~

13 v daný okamžik cítit. Vhodně upravené prostředí je nezbytné pro to, aby se klient na daném místě cítil bezpečně a důvěrně. Je možno také úmyslně měnit prostředí, má-li s tím terapeut určitý záměr. Emoce (pocity) a sugesce jsou dalšími prostředky, se kterými terapeut může pracovat. Může navozovat například nějakou náladu, atmosféru, vzpomínku atd. Často se jedná o nevědomou kontrolu klienta, přičemž ani nemusí tušit, že je terapeutem k něčemu veden. Učení je pro lidský druh typickou činností v průběhu celého života. Učíme se prakticky neustále, vším, co nás obklopuje. V tomto smyslu je i celý psychoterapeutický proces učením, neboť klient v průběhu terapie získává nové zkušenosti, se kterými by se jinde pravděpodobně nesetkal. V užším slova smyslu může být učení chápáno například jako nácvik konkrétního chování (např. jak se zachovat při rodinné hádce). Na tomto principu je založena behaviorální terapie. Interakce ve skupině, neboli vzájemné ovlivňování osob, je typické pro skupiny jak formální, tak neformální, malé i velké. Prakticky v každé situaci, kde se sejde více osob na jednom místě, můžeme hovořit o vzájemném sdílení a obohacování názory, postoji a náladami druhých. 17 Imaginace (představivost) může být využívána (stejně jako předchozí psychologické prostředky) různými způsoby. Například narativní terapie pracuje s příběhy, přičemž každý klient může sám volně vyprávět příběh svého života. Imaginace může být použita také opačným způsobem. Při této formě je klient převážně v tichosti, v klidu a snaží se představovat si to, co terapeut říká. Do této oblasti patří také práce se sny. 18 Postupy zaměřené na tělo se týkají práce s tělem klienta. Patří sem různé relaxační techniky a uvolňovací cviky. 17 Gillernová, I; Buriánek, J. (2003). Základy psychologie, sociologie. Praha: Fortuna. 18 Studená, L. (2004). Změna sebepojetí neurotických pacientů v průběhu psychoterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 13 ~

14 Takto bychom mohli jmenovat ještě další psychologické prostředky, které jsou užívány v rámci psychoterapie. Vždy záleží na konkrétní situaci, klientovi i terapeutovi, jaké prostředky zvolí. Většinou je využívána kombinace těchto (i jiných) metod, ne jen jedna. Stejně jako mnoho dalších psychologických věd, oborů a odvětví, může být psychoterapie dělena podle různých kritérií. Podle toho, na koho je terapie zaměřena, můžeme hovořit o psychoterapii skupinové a individuální. Individuální psychoterapie je zaměřena na jednotlivce. Terapeut se věnuje samostatně pouze jednomu klientovi (bez přítomnosti dalších osob). Výhodou je samozřejmě pocit soukromí a bezpečí klienta a nenáročnost ohledně velikosti prostoru, kde terapeut s klientem pracuje. Nevýhodou naopak může být skutečnost, že se klient nemůže sdílet s těmi, kteří řeší stejný nebo podobný problém a nemůže tak sledovat, jak se s ním druzí vypořádají a k jakému řešení dojdou. Pokud terapeut využívá vhodně upravené metody individuální psychoterapie na větší počet osob najednou, hovoří se o terapii hromadné. Skupinová terapie pracuje s více klienty současně a základním psychologickým prostředkem je interakce ve skupině. Tady je výhodou rozmanitost názorů, postojů a různých přístupů k danému problému. Větší nároky mohou být na prostředí, ve kterém se terapie odehrává, neboť místnost by měla být vyhovující pro daný počet osob. Složitější je také úloha terapeuta, který musí koordinovat více osob najednou. Podle přístupů potom můžeme dále rozlišovat psychoterapii dynamickou, kognitivně-behaviorální a humanistickou. Dynamická psychoterapie se zabývá nevědomím klientů. Pracuje s možností vlivu minulých zážitků a nevědomých procesů na klientovy potíže. Základem této terapie je snaha, aby klient porozuměl vlastnímu podílu na opakujících se problémech a souvislosti mezi současným problémem a významnými dřívějšími zážitky. Dynamické psychoterapii se věnovali například Karen Horneyová, H. Sullivan a F. Alexander, kteří uvádí vlastní pojetí tohoto přístupu - dynamická psychoterapie by se tedy mohla podle nich ještě dále dělit. ~ 14 ~

15 Kognitivně-behaviorální psychoterapie se zaměřuje na myšlení a chování klienta. Nácvikem vhodného chování a smýšlení o problému se prakticky snaží naučit klienta vyrovnat se s problémem a adekvátně ho zpracovat. Terapie vychází z myšlenky, že za emoční poruchy může nesprávné myšlení nebo tzv. kognitivní omyly (kognitivní zkreslení). Těmi mohou být nepodložené závěry, vztahovačnost, přehánění nebo bagatelizace, pesimistický pohled na vše okolo atd. Behaviorální terapií se zabýval například Hans Eysenck a učením Albert Bandura. Autorem kognitivně-behaviorální psychoterapie je Aaron Beck. Humanistická psychoterapie klade důraz na sebeuskutečňování, rozvoj vnitřního prožívání, vlastní možnosti, naplňování životního smyslu a podobně. Tato terapie se snaží, aby klient pochopil vnitřní zážitky a poté se s nimi naučil pracovat. Vůdčí osobností tohoto směru je Abraham Maslow, Charlotte Bühlerová a Carl Rogers. Tímto dělení psychoterapie zdaleka nekončí. Mohli bychom dále jmenovat spoustu dalších směrů, například hlubinná psychoterapie (Sigmund Freud), gestalt terapie (Fritz Perls) a další, které ale nejsou předmětem této práce Cíle a proměnné v psychoterapii Definic cílů psychoterapie existuje celá řada. Různí autoři vytvářejí vlastní definice, které ale většinou nejsou vyhroceny do protikladu. Podle cíle může být psychoterapie rozdělena na 3 základní druhy: Rekonstrukční psychoterapie chce pomoci klientovi změnit jeho osobnost natolik, aby budoucí interpersonální vztahy nevedly k poruchám zdraví. Restituční psychoterapie si klade za cíl navrátit klienta do stavu před onemocněním. Cílem tedy není výraznější změna osobnosti, pouze odstranění současného problému. 19 Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. Praha: Portál. ~ 15 ~

16 Udržovací psychoterapie se snaží co nejvíce ulehčit náročnou situaci, kterou klient prochází. Zde není možnost navrátit klienta do původního stavu před onemocněním, terapie přispívá tedy alespoň ke zlepšení jeho psychického stavu a životní spokojenosti. Cílem psychoterapie tedy může být vyvolání změny v duševním životě (popřípadě v chování) zlepšení orientace klienta v okolním světě přiblížení klienta duševnímu zdraví, navrácení do stavu před nemocí odstranění chorobných příznaků resocializace, reorganizace a rozvoj klientovy osobnosti 20 Proměnnými rozumíme jevy, které můžeme pozorovat a podle určitých pravidel jim přiřazovat různá čísla nebo hodnoty. Často se o nich hovoří v souvislosti s výzkumem. Způsobů, podle kterých se proměnné rozlišují, je opět mnoho. Podstatné je, zda se jedná o proměnné závislé nebo nezávislé. Nezávisle proměnná je jev, se kterým můžeme manipulovat a který můžeme měnit. Pokud bychom například chtěli zkoumat reakce dětí na různě hlasitý křik, bude právě tento křik (jehož intenzitu i frekvenci můžeme různě měnit) nezávisle proměnnou. Závisle proměnná je jev, který nás zajímá, a předpokládáme, že se objeví jako určitá reakce na nezávisle proměnnou. Pokud by byl nezávisle proměnnou již zmíněný různě hlasitý křik, závisle proměnnou by potom byla reakce dítěte, kterou pozorujeme. Nejčastěji se proměnné dělí na proměnné organismu, podnětové a odpověďové. 1. Proměnné organismu (tzv. organismické) nebo také proměnné v klientovi se týkají osobnosti klienta, který je aktivním účastníkem psychoterapeutického procesu. 20 Stejskalová, O. (1997). Subjektivní percepce osobnostních změn vlivem psychoterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 16 ~

17 Patří sem celá jeho osobnost, tedy: věk pohlaví zdravotní stav temperament (odolnost nervové soustavy vůči zátěži) charakter inteligence, zkušenosti, dovednosti a další 2. Mezi podnětové proměnné patří terapeut a celá jeho osobnost metoda interakce 3. Odpověďové proměnné se týkají reakcí. Takovou reakcí může být například zlepšení stavu nemocného, ať už se jedná o stav psychický (pocit vlastní pohody, klidu a zdraví), fyzický (vymizení tělesných symptomů) anebo sociální (resocializace). Pokud by vše neprobíhalo podle očekávání, mohla by se objevit samozřejmě také reakce opačná zhoršení dosavadního stavu nebo stagnace. V každém případě reakce mohou mít mj. funkci informativní, neboť poskytují přímou odezvu terapeutovi, jak se daří (nebo nedaří) dosahovat vytyčených cílů Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. ~ 17 ~

18 2. LÉČEBNÉ ÚČINKY CANISTERAPIE Pokud se někdo začne aktivně zabývat anebo se třeba i jen seznamovat s canisterapií, jedna z prvních věcí, které ho budou zajímat, budou pravděpodobně účinky canisterapie, respektive k čemu terapie pomocí psů přispívá. Jednotlivé účinky i oblasti působení se liší podle toho, jaká metoda canisterapie je zvolena. Roku 1982 stanovil americký psychiatr Boris Levinson metodologické zásady pro zooterapii a od té doby se začala rozvíjet jak výzkumná, tak praktická stránka této nové vědní disciplíny. O necelých deset let později, v roce 1990, byly vypracovány praktické standardy organizací Delta Society, které sloužily asistovaným a léčebným aktivitám prostřednictvím zvířat. Tyto standardy měly za cíl prosazování a propagaci pozitivních výsledků působení zvířat na lidské zdraví a samozřejmě podporu využívání zvířat v léčebných a rehabilitačních procesech. 1 Mezi základní metody canisterapie patří pracovní programy: AAA (Animal Assisted Activities), což v překladu znamená aktivity za pomoci zvířat. Typickými technikami (aktivitami) jsou například hlazení psa, péče o psa, procvičování komunikace. Tímto způsobem je zlepšována kvalita života klientů nebo přirozený rozvoj jejich sociálních dovedností, tedy zlepšování komunikace, motivace, odbourávání stresu a tak dále. Metoda AAA může mít také pasivní podobu, kdy se jedná například o umístění akvária nebo klece s ptáčky v místnosti. AAT (Animal Assisted Therapy) neboli terapie za pomoci zvířat využívá cíleného kontaktu člověka a zvířete za účelem zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta. Hlavním cílem je podpora procesu léčby nebo rehabilitace. Typickými aktivitami jsou polohování, hry pro rozvoj motoriky a sociálních dovedností, hlazení, péče o zvíře a podobně. AAE (Animal Assisted Education) nebo také AAP (Animal Assisted Pedagogy) je vzdělávání za pomoci zvířat. Zde je využíváno přirozeného nebo cíleného kontaktu člověka a zvířete za účelem zlepšení vzdělávání. Zvíře zde působí především jako motivační prvek ke zvýšení zájmu o učivo. Tento pracovní program 1 Slámová, L. (2007). Canisterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 18 ~

19 probíhá většinou formou přednášek, besed, zájmových kroužků nebo ukázek. Je využíván jak pro celé skupiny studentů, tak pro individuální potřeby klientů s nějakou poruchou učení, výchovnými problémy nebo jinými specifickými potřebami. Typické aktivity jsou předávání informací zábavnou formou, využití zvířete jako prostředníka pro výuku, péče o zvíře a jiné. AACR (Animal Assisted Crisis Response) znamená krizová intervence za pomoci zvířat zkráceně KI. Tento program je vytvořen pro klienty, kteří se ocitli v krizovém prostředí. Přirozený kontakt člověka a zvířete má zde přispět k odbourávání stresu a celkovému zlepšení psychického i fyzického stavu klienta. Mezi typické techniky patří psychologické metody, empatie, hlazení, hry, motivace různými drobnostmi, hračkami a tak dále. Kromě těchto metod může ovlivnit účinky canisterapie také forma, kterou bude terapie probíhat. Může se jednat o formu individuální, skupinovou, jednorázové canisterapeutické a kynologické aktivity, pobytový program, letní integrační canisterapeutické tábory, krátkodobé pobyty a mnoho dalších. Velice pozitivní je fakt, že na rozdíl od jiných metod, u canisterapie nebyly doposud zjištěny ani popsány žádné nežádoucí účinky a předávkování. Můžeme tedy hovořit pouze o účincích pozitivních. Ze zkušeností odborníků a odborné (ale i laické) praxe můžeme hovořit o účincích psychologických, fyziologických a sociálních PSYCHOLOGICKÉ ÚČINKY O pozitivním vlivu domácího zvířete na lidskou psychiku se zmiňují ve svých publikacích i čeští uznávaní odborníci jako Zdeněk Matějček, Oldřich Matoušek, Marie Vágnerová a další. Během krátkodobého působení psa nastává změněné vnímání situace a ostatních lidí, kdy zvířata často velice rychle ovlivní naši náladu. Doktorka J. Sebková provedla jako 2 Velemínský, M. a kol. (2007). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Nakladatelství Dona. ~ 19 ~

20 první studii na téma vlivu přítomnosti psa na člověka v zátěžové situaci. Výsledkem této studie bylo zjištění, že se testované osoby v přítomnosti psa chovaly klidněji a projevila se u nich menší míra úzkostnosti. To vše i přesto, že pes nebyl v centru pozornosti pokusných osob ani nepřitahoval pozornost žádnými způsoby. Pouhá jeho přítomnost stačila pro zklidnění probanda. 3 Pes může dlouhodobě uspokojovat základní lidské potřeby, jako jsou například tělesný a sociální kontakt, citová vazba, bezpodmínečné a neodsuzující přijetí, vzájemné dávání a přijímání lásky, potřeba blízkosti a bezpečí. To vše samozřejmě vede ke zvyšování sebevědomí a udržování psychické pohody. Přítomnost psa také odvádí pozornost od vlastních obtíží a nabízí odreagování od problémů všedního života. Zvíře je důležitým motivačním prvkem v procesu léčby, vyrovnáváním se s náročnou životní situací i v procesu vzdělávání. Odborníci také často doporučují pořídit dětem zvíře pro rozvoj sebekontroly, zodpovědnosti, vyrovnanosti a samostatnosti v rozhodování, zda a kdy se zvířetem zabývat. Přátelství dítěte se psem tedy podporuje citový i rozumový vývoj. Některé výzkumy dokonce potvrzují souvislost mezi pravidelným kontaktem se zvířetem a socioemocionálním vývojem dítěte a také lepším sebehodnocením dítěte jako vlastníka zvířete. Jiné výzkumy například dokazují, že jsou majitelé zvířat méně ohroženi sebevražedným chováním a že vlastnictví domácího zvířete může prodloužit život člověka až o 15%. 4 Mimo jiné zvíře dále uspokojuje taktilní potřeby člověka, kdy jsou důležité především pozitivní doteky, je zdrojem vizuálních podnětů, stimuluje sluch, čich a je zdrojem tělesného tepla. Pes je také vděčným a trpělivým posluchačem, stejně jako vděčným společným tématem. 5 Rozvíjí tedy nejen vyjadřování a komunikaci, ale také navazování vztahů s druhými. Celkově se hovoří o zlepšení kvality života, životní vůle a někdy dokonce také o nalezení smyslu života FYZIOLOGICKÉ ÚČINKY Není žádným tajemstvím, že i samotné procházky se psem mají pozitivní účinky 3 Galajdová, L. (1999). Pes lékařem lidské duše. Praha: Grada Publishing. 4 Slámová, L. (2007). Canisterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. 5 Mičulková, O.; Fejkusová, H. (2003). Canisterapie v praxi. Brno. ~ 20 ~

21 na člověka. Strong going, jak je lékaři nazýván rázný krok během vycházek, významně přispívá k udržení zdraví. Napomáhá lepšímu proudění krve a tím pádem do určité míry slouží jako prevence vzniku srdečních chorob. Nepostradatelný význam mají vycházky také pro diabetiky a osoby s nadváhou. U mužů, kteří vlastní zvíře, byla zjištěna nižší hladina cholesterolu a u žen nad 40 let byl naměřen výrazně nižší systolický tlak, který snižuje především hlazení, kartáčování a mazlení se psem (i jinými zvířaty). Mimo jiné přítomnost zvířete urychluje hojení a léčbu různých nemocí a zranění a také posiluje imunitní systém. Toho si byli vědomi již v dávných dobách, kdy válečná zranění nechali olizovat psy pro léčivou moc jejich slin (viz výše). 6 Vzájemná interakce člověka a psa způsobuje zvýšení hladiny některých látek v těle, například endorfinů a dopaminu. To má za následek snižování bolesti, celkové zklidnění a euforii. Celkové uvolnění během přímého kontaktu se psem uvolňuje svalstvo, podporuje hluboké dýchání, poskytuje přirozenou a uvolněnou interakci. Tím může zvíře také podporovat chuť k jídlu nebo naopak redukci nadváhy a užívání alkoholu nebo nikotinu. Pes nepochybně působí jako motivace k aktivitě, zejména tedy k pohybu. Rozvíjí jemnou i hrubou motoriku, sílu v končetinách, trénování svalstva, držení rovnováhy při sezení, stání i chůzi a tak dále. McNicholas ve své studii popsal rozdíl mezi dětmi, které se narodily do rodiny se zvířetem a bez zvířete. U dětí v rodině se psem se objevilo nižší riziko vzniku alergií a astmatu, lepší imunita a děti méně často trpěly nemocemi (především chřipkovými infekcemi a nachlazením). U dětí narozených do rodin bez zvířete tomu bylo naopak SOCIÁLNÍ ÚČINKY Jednou z prvních oblastí, které byly zkoumány v souvislosti vlivu zvířete na člověka, byla právě oblast sociálních vztahů. O psovi se často hovoří jako o tzv. sociálním katalyzátoru (nebo také sociálním mazivu), protože napomáhá v sociální interakci jedince s okolím. Není výjimkou, že člověk, který venčí svého psa, naváže kontakty s dalšími osobami procházejícími se zase s jejich psem. Zvíře může plnit funkci sociální opory a sociálního partnera, neboť majitel se o svého mazlíčka stará, komunikuje 6 Partyšová, P. (2006). Osobnost dítěte v rodině se psem. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ~ 21 ~

22 s ním anebo prostě jen tráví společně čas, čímž zabraňuje pocitům osamění a izolace. Péče o psa také pomáhá rozvíjet sociální cítění, poznávání a citovou složku osobnosti. Kromě toho, že zvířata vytvářejí komunikační příležitost, jsou vděčným tématem rozhovoru a rozvíjí nonverbální dovednosti (pes vnímá i prvky komunikace jako je oční kontakt, mimika a gesta, držení těla, srdeční frekvence, nervový impulz atd.). Zvíře také může přispívat k soudržnosti rodiny (a dalších společenství), kdy se jednotliví členové rodiny podílejí na péči o zvíře, sdílejí společné zážitky, ale mají také příležitost učit se řešit různé náročné situace a vznikající spory. V tomto případě pes může přispívat k uvolnění atmosféry a napětí. Mezi pozitivní sociální účinky patří možnost naplnění důležitých lidských potřeb partnerství, náklonnosti, sociálních kontaktů, odstranění každodenního stereotypu, zaplnění volného času, pozitivních emočních prožitků a mnoho dalších. 7 Psy můžeme také chápat jako vzory sociálních rolí, neboť dětem (a nejen jim) mohou v praxi předvést, jak chápeme společensky prospěšné hodnoty, zejména obětavost, věrnost, inteligenci apod. Pes tedy může hrát v životě člověka velice významnou roli. 8 7 Velemínský, M. a kol. (2007). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Nakladatelství Dona. 8 Caras, R. (1999). Zvířata, která změnila člověka. Praha: Rybka Publishers. ~ 22 ~

23 3. MOŽNOSTI VYUŽITÍ CANISTERAPIE Nabízí se celá řada možností, jak se dá canisterapie využít. Někteří canisterapeuté se zaměřují na práci s malými dětmi ve speciálních školách, jiní se věnují terapeutické péči o seniory v domovech důchodců. Dá se pracovat jak s lidmi zcela zdravými či tělesně handicapovanými, tak s lidmi mentálně postiženými. Každá oblast je specifická a vyžaduje přístup odpovídající povaze klientů. Tato kapitola je zaměřena na možnosti využití canisterapie podle různých věkových skupin klientů PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ Předškolní období (tj. 3 až 6 let) představuje pro děti prudký vývoj v oblasti tělesné, psychické i sociální. Zdokonaluje se motorický vývoj, narůstá množství poznatků o sobě i okolním světě, začíná se objevovat užívání vnitřní řeči k regulaci vlastního chování. Postupně dítě začíná rozumět subjektivní povaze emocí tj. že pocity se mohou ve stejné situaci u různých osob odlišovat. V sociální oblasti se objevuje obliba některých jiných dětí, soupeřivost, ale také porozumění. 1 Takový vývoj dítěte ale může být narušen různým typem postižení. Vliv postižení na strukturu a jednotlivé složky osobnosti nelze zcela jednoduše určit, protože je nutno přihlížet vždy k individualitě a velkému množství působících vnitřních i vnějších faktorů. Obecným, ale přesto velmi důležitým cílem je volba takových prostředků a aktivit, které budou napomáhat rozvoji dítěte. Podle některých názorů není důležité, zda se jedná o dítě zdravé či postižené. Mnohé výzkumy totiž dokazují, že kontakt dítěte se psem má kladné účinky v obou případech (např. Matějček, 1997). Díky kontaktu se psem se dítě může učit například základním pravidlům chování, která je nutno dodržovat při styku se psy ale i s jinými zvířaty. Těmito pravidly mohou být např.: Chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě. nebo Každý pes je jiný. V tomto období je pes pro dítě vydatným zdrojem zajímavých podnětů, neboť se jedná o živého tvora, který se hýbe a žije stejně jako ostatní tvorové. Může být také velice zajímavou živou hračkou, protože v tomto období je nejdůležitější činností dítěte hra. 1 Langmeier, J.; Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing. ~ 23 ~

24 U těchto dětí je důležité, že mohou najít v psovi kamaráda, se kterým je možné si hrát, svěřovat se mu se svými problémy a starat se o něj. Vhodné jsou různé hry se psem (pohybové například házení míčku psovi, komunikativní povídání se psem atp.), společné procházky, ale i jiné aktivity za přítomnosti psa (např. malování). Zajímavou zkušenost s využitím psa u dětí v tomto věku má například Mgr. Iva Bajtlerová klinická logopedka. Již několik let pracuje s dětmi s poruchou komunikace po epilepsii, kterým se takzvaně rozpadá řeč, s dětmi s vývojovou dysfázií (opožděný vývoj), výrazně narušenou schopností sluchového rozlišování, vnímání a chápání řeči, s autisty a dalšími. Zájem o psa v ordinaci je veliký, o čemž svědčí mimo jiné i to, že canisterapií v kolínské ordinaci paní Bajtlerové prochází okolo tří stovek klientů ročně. Když se děti setkají v ordinaci se psem, ocitají se jakoby v jiném světě a často se stává, že pokud předtím odmítaly spolupráci s terapeutem, nyní spolupracují. Někteří rodiče jsou dokonce inspirováni natolik, že po dohodě zkouší podobné cviky s dítětem a psem doma MLADŠÍ A STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK V období mladšího a staršího školního věku (tj. od 6 do 12 let) prochází děti mnoha změnami, které souvisejí s povinnou školní docházkou. Děti se zpravidla setkávají s novým kolektivem a zaujímají ve skupině určitou pozici. Různé školní neúspěchy mohou vést k sníženému sebevědomí, neochotě ke spolupráci, kompenzaci (např. mimoškolními aktivitami), ale i dalším negativním projevům, jako například lhaní či zastírání. V tomto věku mohou dospělí zpozorovat na dětech změny, ale příčina nemusí být zřejmá. Nezřídka se stává, že má dítě strach hovořit o původu svých problémů a to i se svými nejbližšími. V tomto případě může být pes jakýmsi prostředníkem, neboť děti zvířeti důvěřují a jsou mu ochotné sdělit i mnohé informace, které by jinak nevyslovily. Stejně důležitou roli může hrát pes i v případě, že je dítě nějakým způsobem vystrkováno ze skupiny vrstevníků. Pes může posloužit jako kamarád i ochránce pro případ, že by se objevily u druhých náznaky agrese (šikana). Při vstupu do školy začíná dítě chápat svět realisticky a myšlení začíná být logické. Pokud má dítě doma zvíře, o které má možnost pečovat, nyní už rozumí tomu, že je nutné 2 Růžička, J. (2008, prosinec). Psi opravdu umí léčit. Pes přítel člověka, 53, ~ 24 ~

25 naplňovat určité potřeby bez ohledu na náladu, ve které se nachází. Starostí o živého tvora se učí spolehlivosti, soucitu a ohleduplnosti, respektu, poskytování péče, komunikaci a mnohdy také trpělivosti, což může napomoci při plnění školních (ale i jiných) úkolů. 3 Pravidelné procházky se psem mimo jiné prospívají tělesné kondici a mohou dítěti pomoci navázat vztahy s dalšími pejskaři. Především ve vyšších ročnících se může objevit vzdor, například vůči autoritám, spojený s hledáním vlastní image. Může se mimo jiné projevovat také negativními postoji ke škole a školním povinnostem, neboť je zde vyžadována spolupráce s autoritami v rámci výuky. V některých případech se zhoršuje školní prospěch, protože se děti chtějí předvést před ostatními v dobrém světle a nechtějí být kvůli výbornému prospěchu zesměšňovány. Zde může pes fungovat jako motivační prvek. Je-li pes přítomný ve třídě během výuky, žáci se více soustředí, na výuku se těší a dobře spolupracují. Dobrých výsledků je dosahováno, pokud je zvíře do výuky aktivně zapojeno. Pes může být využíván například ve výtvarné výchově (živý model), v tělesné výchově (motivace k pohybu), v rodinné a občanské výchově (správná péče o psa a podmínky vlastnictví) apod. Oblíbené jsou také výukové programy, které se věnují přímo činnostem se psy. Paní Miroslava Terčová, vychovatelka v dětském domově, využívá canisterapii pro práci s dětmi přibližně od 5 do 11 let. Většina dětí, které se ocitnou v dětském domově, je nějakým způsobem poznamenaná na duši. Nejrůznější pozitivní emoce, příjemné zážitky a zábavné aktivity pomáhají dětem se zahojením těchto duševních zranění. Náplní programu jsou především společné procházky, kdy pes vyhledává poschovávané děti, hraje s nimi hry, aportuje, přeskakuje je a podobně. Po vycházce pokračují klidnější činnosti jako kartáčování, mazlení, ukazování hraček O úspěchu těchto psích návštěv určitě svědčí nadšení dětí, se kterým vždy psa vítají a také to, že o něm často vyprávějí DOSPÍVAJÍCÍ Etapa dospívání bývá někdy rozdělována na dvě fáze: Období pubescence (od 11 do 15 let) a období adolescence (zhruba od 15 do 22 let). Věkové rozdělení se u různých Loučka, R. (2008, červenec). Canisterapie v dětském domově. Pes přítel člověka, 53, ~ 25 ~

26 autorů liší, proto nejsou jednotlivé etapy vymezeny vždy jednoznačně, pouze přibližně. Z biologického hlediska nastupuje pohlavní zrání a akcelerace růstu. Vlivem rychlejšího růstu dolních a horních končetin (především na začátku období) dochází k určité disproporci postavy, jež často vyjadřuje známá věta: Dítě je samá noha a samá ruka. Někteří autoři charakterizovali období dospívání jako období emoční lability (např. A. Gesell), jiní hovoří o období bouří a krizí (G. S. Hall). Tyto termíny mají vystihovat podstatu období, ve kterém dochází k proměnám nejen v oblasti tělesné, ale také v oblasti psychické a sociální. Objevují se výkyvy ve školním prospěchu, zvýšená unavitelnost, někdy apatičnost střídající se s krátkými fázemi vystupňované aktivity. Na druhou stranu mladí rychle získávají dovednosti vyžadující sílu a hbitost. Pozornost je nyní zaměřena na vlastní cítění, myšlení a jednání. Začínají se měnit také priority v navazování kontaktů, kdy je pro začátek období typické navazování vztahů s vrstevníky stejného pohlaví postupně přecházející v touhu po navázání vztahu s pohlavím opačným. 5 Výkyvy ve školním prospěchu mohou být způsobeny biologickými změnami (způsobující únavu, apatii apod.), ale také nedostatkem motivace. Jedná se tedy o podobný případ jako v předchozí části (problém motivace k učení ve starším školním věku). Také zde je možno zapojit psa do výuky. Nyní už jsou ale kladeny větší nároky na přípravu vhodného programu, aby zaujal a motivoval žáky. Osvědčilo se spojit výukový program s praktickými ukázkami klasické kynologie (tj. práce služebních psů). Ideální je také výuka přímo v terénu (např. v přírodě, na kynologickém cvičišti atp.). Pes zapojený do výuky může žákovi pomoci také s některými problémy v učení. Např. obtíže ve čtení mohou být postupně eliminovány, bude-li žák číst psovi, který jej nehodnotí. Obzvlášť pro některé jedince může být motivující příslib typu: Pokud to uděláš, budeš si moci vzít psa k sobě. Jestli nebudeš hezky pracovat, pes půjde pryč. 6 Jako velmi účinné se zde jeví použití metody skupinové interakce, kdy je využívána skupina více psů najednou. Z pozorování takové smečky získává publikum mimo jiné i cenné informace o přírodě a přirozeném chování psů. Využití více než jednoho psa současně také umožňuje častější fyzický kontakt se psem, čehož se dá využít i při rehabilitaci pohybového aparátu. Z pozorování byly popsány přínosné efekty této metody, jako například zlepšení schopnosti komunikace, 5 Langmeier, J.; Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing. 6 ~ 26 ~

27 odstranění agresivních projevů, zlepšení emocionality a empatie. Dospívající bývají velice citliví k podnětům z okolí. Nyní se jedná o období prvních lásek a rozchodů, hádek s rodiči i přáteli, hledání vlastní identity a snahy najít své místo ve společnosti. Přítomnost psa a kontakt s ním umožňuje komunikaci, při níž se zdají být problémy menší. Jak se říká: Sdílená starost, poloviční starost. A komu jinému svěřit své nejniternější pocity než tomu, kdo trpělivě naslouchá a přitom je zaručena naprostá diskrétnost?! Především v této době mladí ocení věrného a spolehlivého společníka DOSPĚLÍ Stadium dospělosti bývá děleno do několika fází, neboť se jedná o poměrně dlouhé časové období. Často se uvádí rozdělení na dospělost mladou (tj. od 20 do 40 let), střední (v rozmezí let) a starší (od50 do 60 let). Věkové hranice jsou opět přibližné a u různých autorů se liší. Není zcela na místě tvrdit, že nyní je již člověk plně vyvinut a nadále už nedochází k významnějším změnám. Tělesný vývoj se sice dokončuje a růst začíná stagnovat, ale psychický i sociální vývoj nadále pokračují. Typická je změna vlastního pojetí osobnosti, přičemž je nápadná větší sebejistota, sebedůvěra, realističtější odhad vlastních sil a kompetencí než v předešlém stadiu. Dospělí také mnohem lépe ovládají své emoce i jednání. Z pohledu socializačního vývoje přestává být dospělý závislý na své původní rodině (mj. i po finanční stránce). Většinou zakládá rodinu vlastní, začíná pracovat, získává nové přátele, učí se vyrovnávat s různými životními okolnostmi bez pomoci rodiny atp. Pomineme-li nemoci a různé druhy postižení, které mohou dospělého postihnout, více než polovina lidí v tomto období musí řešit různorodé krize. Ať už jde např. o úmrtí v rodině, ztrátu zaměstnání, rozvod či nemožnost zplodit potomka, v každém případě se jedná o velice stresující události, se kterými se ne každý dokáže vyrovnat sám. V těchto případech je možno využít služeb psychologa, který může například prostřednictvím pravidelných sezení pomoci klientovi v dané oblasti. Často se ale stává, že jsou lidé vystaveni nečekaným situacím, které nebylo možné předvídat. Pro tyto (a podobné) případy je zde možnost krizové intervence, jejímž cílem je zmírnění dopadu krize na psychiku dané osoby (popřípadě skupiny). Využívá se například při záplavách, vypuknutí požáru, ohlášení výbušniny, teroristickém útoku, ale také během hromadných havárií a podobně. Zde může přítomnost psa pomoci se snížením napětí a stresu, celkovým ~ 27 ~

28 uvolněním fyzicky (či jinak) zraněné a vyděšené osoby. Základní metodou krizové intervence je rozhovor s raněným. Je tedy důležité, aby byl raněný schopný hovořit (nejen s terapeutem, ale i s lékařem) o tom, co se stalo a tím pomoci odhalit případná další zranění či okolnosti situace a právě v takových případech je vhodná přítomnost psa. Hlazením, dotýkáním se či jiným fyzickým kontaktem se psem je člověk uklidňován a nakonec i pouhá přítomnost psa uvolňuje atmosféru. Mimo to mnohdy povzbuzuje postiženého ke spolupráci, neboť je nezávislým společníkem, který trpělivě, nezaujatě a bez přerušování či nepříjemných otázek naslouchá. Mnohdy má právě samotná přítomnost psa velký vliv na lidskou psychiku, o čemž utvrzuje např. i paní Tereza Kropáčková svým příběhem. V dospělosti u ní diagnostikovali rakovinu a metastázy do celé páteře a pánve. Byla mladá a nechtěla se vzdát jen tak bez boje. Když si s manželem pořídili štěně, situace se změnila. Každý den se těšila na procházky, hry a mazlení s ním. Hlavou se jí honily myšlenky na štěňátko a na nemoc jakoby zapomněla. Každodenní procházky zlepšovaly také její fyzický stav. Sama nazývá psa nejlepším terapeutem a jak sama tvrdí, nevyměnila by ho za nikoho jiného SENIOŘI Stejně jako předchozí stadium, i stáří bývá rozděleno do dvou dalších období. Bývá uváděno období raného stáří (tj. přibližně od 60 do 75 let) a pravého stáří (od 75 let). Z psychologického hlediska by mělo být dosaženo integrity v pojetí vlastního života. To znamená přijímat svůj dosavadní život jako celek, který měl nějaký smysl. Pokud integrity není dosaženo, objevuje se nespokojenost s vlastním životem a zoufalství, že jej nelze prožít znovu a lépe. Důležitou součástí je vyrovnání se s úbytkem vlastních sil a v neposlední řadě také s blížící se smrtí. Nové sociální kontakty již nejsou příliš mnoho navazovány. Podstatné jsou také tělesné změny. Pro stáří bývá typická polymorbidita, což znamená, že starší lidé často trpí větším počtem (většinou chronických) onemocnění. Uvádí se, že duševní onemocnění postihuje přibližně 20 % starých lidí. 8 7 Kropáčková, T. (2009, červenec). Pomocník v nemoci a nesnázích. Psí kusy, 1, Vágnerová, M. (2008). Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum. ~ 28 ~

29 Při práci se starými lidmi se vychází z předpokladu, že nejspolehlivějším a v některých případech také jediným přítelem člověka v osamění a nemoci je zvíře. A právě osamění a nemoci většinou trápí staré lidi. Problémy, se kterými se senioři často potýkají, jsou zejména: zdravotní obtíže, problémy s adaptací (např. přemístění do domova seniorů), smutek, osamělost, ztráta profesní role a závislost na druhých. Canisterapeutický program musí odpovídat věku a statusu osoby, neměl by tedy zahrnovat činnosti, které již senior nezvládá a naopak by se měl zaměřit na aktivity, kterých je ještě schopen. Navštěvuje-li pes domovy seniorů, mezi hlavní cíle patří: pozitivní ovlivnění zdravotního stavu klientů, zlepšení kvality života a snadnější adaptace, zvýšení sebevědomí, zmírnění stresu, zlepšení jemné motoriky, zmírnění pocitů osamělosti. Toho lze dosáhnout vhodným programem. Důležitou roli hraje vzájemná interakce mezi obyvateli domova, ale také mezi klientem a psem. Přítomnost psa také potlačuje negativní emoce, které mohou vznikat z pocitu stereotypu a nečinnosti a místo nich vyvolává v klientech emoce kladné. Velice prospěšná je stimulace k aktivitě seniorů, které lze dosáhnout například vzbuzením zájmu o činnosti venku, soutěžemi, dáváním povelů psovi, odměňováním psa atd. Hmatová stimulace je podporována fyzickým kontaktem se zvířetem: hlazením, kartáčováním, házením aportovacího míčku psovi, zapínáním obojku či vodítka a tak dále. 9 Paní Mgr. Jana Mynářová uvádí čtyři základní potřeby, které mohou být canisterapeutickým působením naplňovány - potřeba podpory, péče, bezpečí a limitu. Podporou je myšlena komunikace, pocit porozumění, sdílení a pochopení starostí klienta. Potřeba péče se týká emoční účasti i vědomí, že se o klienta někdo stará. Stejně tak může být tato potřeba naplňována tím, že se klienti věnují péči o psa (česání, krmení, venčení apod.) Potřeba bezpečí je naplňována respektem ke klientovu přání. Terapeut se musí vždy ptát, zda může být pes posazen vedle klienta, zda může jít do jeho blízkosti atd. Limitem se míní postupné zjišťování, co si klient ve vztahu k psovi může nebo nemůže dovolit. Učí se tím respektu a toleranci. 10 Velice dobré zkušenosti s canisterapií v léčebně dlouhodobě nemocných má také paní Lenka Navrátilová (vrchní sestra LDN ve Šternberku). Canisterapie je zde 9 Velemínský, M. a kol. (2007). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Nakladatelství Dona. 10 Mynářová, J. (2009, říjen). Canisterapie u seniorů. Pes přítel člověka, 54, ~ 29 ~