Z OBSAHU: poradna zdravé výživy mýty a omyly

Transkript

1 SNÍDANÌ SE POÈÍTÁ Mnozí lidé jsou pøekvapeni, když si ve studii dr. Belocqa a Breslowa (vypracované na obyvatelích okresu Alameda v Kalifornii) pøeètou, že jedení snídanì patøí mezi sedm nejdùležitìjších faktorù dlouhovìkosti. Z OBSAHU: RÁNO SKÁÈE Z POSTELE...3 JAK CHUTNÁ NAŠE ZDRAVÍ..4 ZEPTEJTE SE LÉKAØE...6 OPTIMÁLNÍ TRÁVENÍ...8 SRDCOVÉ ESO D. ORNISHE..9 NEMOCNI BEZMOCÍ...10 SEXUÁLNÍ INTIMITA...12 POZITIVNÍ RODIÈOVSTVÍ...14 ŠABBÁT, PAMÁTNÍK RÁJE..18 REC: JEÈMEN, WAKAME...20 Jedení snídanì samo o sobì prodlužuje život. Z nìkterých pùvodních dat vyplynulo, že muži, kteøí jedli snídani a nepopojídali mezi jídly, mìli ménì než polovièní riziko úmrtí oproti mužùm, kteøí snídani vynechávali a rádi svaèili. Jedna pozdìjší analýza dat ze studie v Alamedì se soustøedila zvláš na osoby ve stáøí 60 až 94 let. Ti, kteøí nejedli pravidelnì snídani, mìli o 50% zvýšené riziko úmrtí v porovnání s tìmi, kteøí snídani pravidelnì jedli. Pozoruhodné bylo, že mezi tìmito staršími lidmi byla dlouhovìkost stejnì závislá na konzumování dobré snídanì jako na nekouøení a pravidelné tìlesné aktivitì. I pøes tato fakta (a pøes to, k èemu je poradna zdravé výživy mýty a omyly zdraví a nemoc pøírodní léèebné prostøedky životní styl ekologie dìti a rodièe vztahy a komunikace duchovní zamyšlení produkty a recepty pøednášky a semináøe

2 Jedení snídanì je dùležité pro uèení, pamì a dobrý fyzický stav, a to jak dìtí, tak dospìlých. Výsledky studií dále ukázaly, že konzumenti snídanì jsou efektivnìjší v øešení problémù, lépe se vyjadøují a déle udrží pozornost. životní styl v dìtství vedly jejich matky) uvádí vìtšina lidí øadu dùvodù pro to, že nejí snídani. Bìžným dùvodem je, že nemají ráno hlad což je obvyklým dùsledkem konzumace bohaté veèeøe. Lehèí jídlo veèer napomùže tento problém vyøešit. Ještì lepší je, máte-li dostateènì silnou vùli celý týden neveèeøet. Koncem týdne budete pravdìpodobnì mít poøádný hlad na dobrou snídani. Možná také zjistíte, že lépe spíte, i když snad budete muset jít nìkolikrát do postele hladoví, než si vaše tìlo zvykne. Snídanì se obvykle snadnìji pøipravují než obìd nebo veèeøe když jejich naplánování vìnujete trochu èasu. Zacházejte s obilovinami tvùrèím zpùsobem a nezapomínejte na èerstvé ovoce. Jedení snídanì brání získávání nadváhy Dalším argumentem pro vynechávání snídanì je udržování váhy. Nìkteøí vysvìtlují, že když nemají ráno hlad a vynechají snídani, pomùže jim to pøijmout za den ménì kalorií a tak jim to pomáhá ztrácet na váze. To je mýtus. Pravda je, že jedení poøádné snídanì by mìlo být souèástí každé redukèní diety. Pøed léty pøišel dr. Charles Cupp s myšlenkou, že nabírání na váze je výsledkem nevhodného naèasování pøíjmu potravy ve vztahu k ukládání se ke spánku. Bìhem své lékaøské praxe, která obsáhla pozoruhodných sedm desetiletí, uèil dr. Cupp stovky pacientù novátorskému pøístupu ke kontrole váhy. Pacientùm s nadváhou radil, aby zmìnili svùj pøíjem potravy smìrem od tìžkých veèeøí a veèerních pamlskù k bohaté snídani, skromnìjšímu obìdu a lehké veèeøi. Mìli jíst poslední jídlo dne ideálnì v poledne, v žádném pøípadì však ne pozdìji než ve tøi hodiny odpoledne a byli instruováni, aby nechodili spát døíve než osm a pùl hodiny po posledním jídle. Významné je, že nežádal, aby mìnili svùj jídelníèek èi omezovali kalorie. To vzbudilo pozornost vìdcù z Oddìlení výživy pøi Tulane University's School of Public Health, kteøí analyzovali zdravotní záznamy 595 pacientù dr. Cuppa, kteøí mìli nadváhu. Zjistili (mimo jiné), že ti, kteøí zaèali jenom snídat, ztráceli na váze v prùmìru 4,5 kg mìsíènì. Ti, kteøí snídali, obìdvali a svaèili, hubnuli v prùmìru asi o 3 kg mìsíènì. I že u pacientù diabetikù, kteøí ztratili na váze více než 14 kg, došlo vesmìs k normalizaci hladiny krevního cukru. Tyto materiály a poèetné další studie naznaèují, že pravidelné jedení snídanì by mìlo být souèástí jakékoliv seriózní redukèní diety. Konzumování snídanì pøinášelo i další zdravotní prospìch: zlepšení NABÍRÁNÍ NA VÁZE JE MJ. VÝSLEDKEM NE- VHODNÉHO NAÈASOVÁNÍ PØÍJMU POTRA- VY. JEDENÍ POØÁDNÉ SNÍDANÌ BY MÌLO BÝT SOUÈÁSTÍ KAŽDÉ REDUKÈNÍ DIETY. hladiny krevního hemoglobinu a zlepšení funkce štítné žlázy. Potraviny, které se typicky k snídani konzumují, mohou také pøispìt k dùležitosti ranního jídla pro udržování váhy. V naší kultuøe obnáší veèeøe tradiènì jídlo bohaté na tuk a založené na živoèišných produktech, snídanì je oproti tomu èasto založena na ovoci a obilovinách, které obsahují komplexní uhlohydráty. To se stává dùležité, když víme, že pøírùstek váhy je èasto ve vztahu k získávání pøíliš mnoha kalorií z tuku na úkor kalorií z komplexních uhlohydrátù. Ve výzkumu provádìném v laboratoøi nabírala pokusná zvíøata na stravì s vysokým obsahem tuku více váhy než jejich vrstevníci na nízkotuèné stravì a to i když obì skupiny konzumovaly stejné množství kalorií dennì. Snídanì a srdeèní záchvaty Bylo zjištìno, že jedení snídanì má i další prospìšné úèinky. Dospìlí lidé mohou snížit své riziko srdeèního záchvatu, konzumují-li pravidelnì snídani. Krevní destièky, které pøispívají ke srážení krve, jsou ráno pøed snídaní lepivìjšími. To zvyšuje v ranních hodinách tendenci k vytváøení krevních sraženin. Dojde-li k takovému sražení v koronární cévì, mùže být výsledkem srdeèní záchvat infarkt. Jak se podle této fyziologie dá oèekávat, k vìtšinì srdeèních záchvatù dochází mezi sedmou hodinou ranní a polednem. Jedení snídanì mùže napomoci menší lepivosti krevních destièek a tak snížit riziko srdeèního záchvatu v dopoledních hodinách. Ti, kteøí snídani vynechávali, mìli o 150% vyšší náchylnost k vytváøení krevních sraženin. Snídanì napomáhá duševním schopnostem Vedle dlouhovìkosti existují i další prospìšné úèinky jedení poøádné snídanì. V srpnu 1995 hostilo Dìtské oddìleni University of California v Davisu øadu psychologù, neurologù, odborníkù na výživu a fyziologù, kteøí podali pøehled vìdeckých studií týkajících se konzumace snídanì. Vìdci dospìli k závìru, že jedení snídanì je dùležité pro uèení, pamì a dobrý fyzický stav, a to jak dìtí, tak dospìlých. Správný návyk snídat je nezbytný pro maximální tìlesnou i duševní výkonnost, a to zvláštì v prùbìhu pozdních dopoledních hodin. Konzumenti snídanì vykazují lepší postoje a dosahují lepších výsledkù. Ukázalo se dále, že jedlíci snídanì jsou efektivnìjší v øešení problémù, lépe se vyjadøují a déle udrží pozornost. q Z knihy dr. Neila Nedleyho Proof Positive (aneb Jak spolehlivì bojovat proti nemocem a dosáhnout optimálního zdraví výživou a životním stylem). 2 / PRAMENY ZDRAVÍ

3 RÁNO SKÁÈE Z POSTELE Mnoho lidí se ráno po probuzení na jídlo nemùže ani podívat. Pouze šálek kávy vypitý v rychlosti to je standardní snídanì mnoha z nás. Alarmující je navíc stále se zvyšující poèet dìtí, které také pøicházejí do školy bez snídanì. Je snídanì skuteènì tak dùležitá? Skupina vìdcù strávila deset let studiem vlivu snídanì na zdraví lidí všech vìkových skupin. Dospìli k názoru, že vydatná snídanì mùže dìtem i dospìlým pomoci k tomu, aby byli výkonnìjší, rozhodní a ménì podráždìní. Další studie dokonce zjistily, že lidé, kteøí snídají, ménì trpí chronickými, tzv. civilizaèními nemocemi, žijí déle a jsou celkovì zdravìjší. Když mluvíme o vydatné snídani, pak tím myslíme takové jídlo, které vám poskytne minimálnì jednu tøetinu vašeho denního energetického pøíjmu. Snídanì by proto mìla sestávat z celozrnných obilovin, celozrnného chleba a nìkolika kouskù èerstvého ovoce. Sami zjistíte, že takto pak mùžete být po celé dopoledne výkonnìjší. Ale moment, co je vlastnì špatného na bílém rohlíku s máslem a èajem? Potøebujete nìco, co obsahuje vlákninu. I když ji náš organismus není schopen strávit, vláknina vstøebává vodu pøi svém prùchodu žaludkem a støevy. Tak vzniká hmota podobná mycí houbì, která pùsobí jako jemná bariéra, aby se živiny z potravy nevstøebávaly pøíliš rychle. Na druhé stranì potraviny, které neobsahují žádnou vlákninu, pøedevším sladká jídla a nápoje, se velice rychle vstøebají do krevního obìhu. Tím zpùsobí rychlý vzestup a následný pokles koncentrace glukózy v krvi. To vysvìtluje, proè mùžete èasto bìhem dopoledne zaznamenat pokles výkonnosti, jestliže vaše snídanì obsahovala pouze potraviny s nízkým obsahem vlákniny. Já mám hlad obvykle až kolem desáté! Pravdìpodobnì nejèastìjším dùvodem, proè se lidé takto cítí, je pøíliš pozdní a pøíliš vydatná veèeøe. Mlsání u televize je také èastým viníkem! Pøi odchodu na lùžko je žaludek zaneprázdnìn trávením potravy. Žaludek si ale také potøebuje odpoèinout. Není pak divu, že vyèerpaný žaludek, který pracuje celou noc, není nadšen vydatnou snídaní. A øešení tohoto problému? Jezte lehèí veèeøi nejpozdìji ètyøi hodiny pøed spaním, nebo ji nìkdy mùžete ú- plnì vynechat. Mezi veèeøí a spánkem už nic nejezte a nepijte snad kromì vody, pøípadnì kousku ovoce. Pokud budete dodržovat tyto dvì jednoduché zásady, zakrátko se po dlouhé noci zaènete znovu tìšit na snídani. Když vynechám snídani, nepomùže mi to zhubnout? Právì naopak. Studie provádìná v a- merickém státì Iowa prokázala, že vynechání snídanì nepøedstavuje v žádném pøípadì výhodu pøi hubnutí. Lidé, kteøí nesnídají, jsou bìhem dne hladoví, proto èastìji mlsají a v koneèném dùsledku toho snìdí v prùbìhu dne více. V dopoledních hodinách jsou také ménì výkonní. Já ale skuteènì nemám na snídani èas! Mnoho lidí dlouho ponocuje a pak ráno spí tak dlouho, jak je to jen možné. Nìkdo sice mùže být v noci výkonnìjší, ovšem vìtšinì z nás tento zpùsob života nesvìdèí. Snažte se veèer ulehnout vèas, abyste se mohli ráno probudit odpoèatí a mìli èas se nasnídat. Zaènìte den tím, že vypijete dvì sklenice vody èi teplého bylinkového èaje tím propláchnete a osvìžíte žaludek. Pohodlnì se obleète a zacviète si nebo se rychle projdìte. Osprchujte se nebo se o- myjte do pùl tìla a pøipravte si teplou snídani. Tento návod je vhodný také pro dìti. Uložte je veèer do postele vèas, aby pak ráno mìly dostatek èasu na snídani. V pøípadì, že vás vaše zamìstnání nutí vstávat brzo, noste si zdravou, doma pøipravenou snídani do práce. Nasnídejte se až pozdìji bìhem pøestávky, napø. kolem deváté hodiny. Vydatná snídanì vám dodá více energie, zlepší koncentraci a celkovì pøispìje k vìtší pohodì. Budete v menším pokušení mlsat. Dokonce budete schopni lépe o- vládat své emoce. Není to krásný zpùsob, jak zahájit každý nový den? q Z knihy mezinárodnì uznávaných odborníkù na zdravý životní styl dr. Hanse Diehla, dr. Aileen Ludingtonové a MUDr. Petra Pribiše Dynamický život. Knihu vydalo nakladatelství Advent-Orion a lze ji zakoupit v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici 15, Praha 1. VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 ne po-èt pá (v sobotu zavøeno) Jíst èi nejíst? Nìkdo to radši vzdá... Potraviny, které jsou v tomto roce na zdravotním trhu hitem, se mohou pøíští rok propadnout mezi zavrženíhodné. Pøíkladem mùže být známá debata máslo versus margarín. Podle odborníkù z Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu mohou konfliktní dietní a výživové informace vést frustrované jedince k tomu, že vzdají svou snahu být v obraze a jedí ménì zdravì. Vedoucí studie na 1750 obyvatelích státu Washington, dr. Pattersonová, u- vedla, že èím negativnìjší a zmatení lidé jsou z našich výživových doporuèení, tím spíše budou konzumovat tukem nabitou potravu, které se nedostává ovoce a zeleniny. Takové chování bylo pozorováno zejména u mužù, u starších lidí a u tìch, kteøí nemìli vysokoškolské èi støedoškolské vzdìlání. Napø. 43% respondentù uvedlo, že je již unavuje poslouchat, co by jíst mìli a co ne a více než 25% se domnívá, že konzumování nízkotuèné potravy zbavuje jídlo požitku. Na druhé stranì témìø 80% odpovídajících uvedlo, že si dìlá starosti s množstvím tuku ve stravì a 76% souhlasilo s tím, že by na potravinách s vysokým obsahem tuku mìlo být uvedeno varování. Dr. Pattersonová uzavírá, že i pøes nìkdy vzájemnì si odporující zprávy z oblasti výživy základní informace zùstává stále stejná jíst pestrou stravu s množstvím ovoce, zeleniny a rostlinných potravin a nízkým množstvím živoèišných produktù a rafinovaných potravin. Journal of the American Dietetic Association 2001;101:37-41 PRAMENY ZDRAVÍ / 3

4 JAK CHUTNÁ NAŠE ZDRAVÍ V životì je mnoho vìcí, kterých si vážíme a ceníme, ale jedním z nejdùležitìjších aspektù našeho života který je èasto považován za samozøejmý je naše zdraví. Vìtšina lidí v dnešní spoleènosti má ovšem tak naspìch, že péèe o vlastní zdraví není na žebøíèku priorit tak vysoko, jak by být mìla. Výsledkem je, že stále více lidí trpí nemocemi, které jsou ve vztahu k životnímu stylu, tzv. civilizaèními chorobami, kterým by bylo možno pøedejít, kdyby byl jejich životní styl lepší. Chceme-li tìmto civilizaèním chorobám pøedcházet, je dùležité vìdìt, jak naše tìlo funguje. V pøírodì existují zákony, kterým podléhá prakticky všechno dìní. Když napøíklad vyhodíme míè do vzduchu, v dùsledku gravitaèního zákona vždycky spadne dolù. Slunce vychází každého dne pøesnì v urèeném èase, nikdy se neopozdí. A i v našem tìle jsou zakódovány zákony, které øídí naše bytí; když žijeme s tìmito zákony v souladu, pak si užíváme toho nejlepšího zdraví. Napø. když nìkdo v noci dostateènì nespí, není pak tìlo schopno fungovat na plný výkon. Pokud nìkdo v ponocování pokraèuje, nakonec se jeho tìlo unaví a imunitní systém zeslábne natolik, že mùže pøijít nemoc. Optimální zdraví mùže být zajištìno a udržováno sledováním osmi jednoduchých zákonù, které vládnou naším zdravím. Tyto zákony mùžeme shrnout pod akronymum NEWSTART. program NEWSTART N: NUTRITION VÝŽIVA Kvalita zdraví závisí na tom, zda každá buòka našeho tìla dostává potøebné živiny, aby mohla správnì vykonávat svoji funkci. Staré rèení ostatnì øíká jsi tím, co jíš. Potraviny, které jíme, mùžeme rozložit do urèitých kategorií živin, které zahrnují uhlohydráty (sacharidy), bílkoviny, tuky, vlákninu, vitamíny a minerály, tedy látky, které naše tìlo užívá nejrùznìjším zpùsobem. Uhlohydráty jsou naším nejlepším zdrojem energie. Poskytují našemu tìlu potøebné palivo, aby mohlo fungovat. Když jíme uhlohydráty, naše tìlo je rozloží na krevní cukr, neboli glukózu, která je vhodným zdrojem energie pro buòky. ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL JE CHARAKTERIZOVÁN KONZUMOVÁNÍM PESTRÉ SKLADBY PØIROZE- NÝCH, NERAFINOVANÝCH POTRAVIN, A TO V MNOŽSTVÍCH POTØEBNÝCH PRO UDRŽENÍ IDEÁLNÍ VÁHY. Existují dva typy uhlohydrátù. Jednak jednoduché uhlohydráty (kterým se bìžnì øíká cukry ), které mohou být tìlem využívány po velmi krátkém trávení a které se rychle rozkládají a poskytují rychlý, ale krátkodobý zdroj energie. K tomuto dojde, sníme-li nìjakou sladkost nebo vypijeme sladkou limonádu. Druhým typem uhlohydrátù j sou komplexní uhlohydráty (které jsou také známé pod názvem škroby ). Ty poskytují trvalý pøíliv energie po delší dobu. Pøíkladem mohou být celozrnné obiloviny, luštìniny, zelenina a ovoce. Komplexní uhlohydráty by mìly tvoøit základ naší stravy. Bílkoviny jsou tvoøeny aminokyselinami, které jsou nutné pro rùst a obnovu tìlních bunìk. Bílkoviny se nacházejí ve vìtšinì potravin, které jíme, jejich dobrým zdrojem jsou luštìniny a oøechy, které souèasnì neobsahují cholesterol a jen málo saturovaného tuku. Dalším zdrojem energie jsou tuky, ty ale nejsou nejvhodnìjší. Pouze deset procent tuku se mùže pøemìnit na krevní cukr a sloužit jako zdroj energie. Tuky se naneštìstí v tìle snadno ukládají. Vìtšina z nás dobøe ví o roli, jakou hrají tuky ve stravì a pøi vzniku obezity. Strava s vysokým obsahem tuku rovnìž vede k srdeènímu onemocnìní, mozkovým mrtvicím, vysokému krevnímu tlaku a nìkterym druhùm rakoviny. Tuky by mìly tvoøit jen malé procento z našeho denního kalorického pøíjmu. Podle americké vlády by z tukù nemìlo pocházet více než tøicet procent kalorií. Mnozí zdravotníci a vìdci zabývající se výživou se pak shodují na tom, že 15-20% kalorií ve formì tukù je lepší prevencí srdeèních onemocnìní, rakoviny i obezity. Vláknina je dùležitou složkou metabolismu. Bìžnì o ní uvažujeme, jako o té složce stravy, která vytváøí objem. Vláknina pomáhá udržovat normální funkci støev a pøispívá k vyluèování odpadu z tìla. Pomáhá rovnìž snižovat hladinu cholesterolu. Vlákninu mùžeme naleznout v celých zrnech, ovoci, zeleninì a oøeších. Náš prùmìrný obèan konzumuje jenom 17 gramù vlákniny dennì, optimální je ale gramù. V produktech živoèišného pùvodu se žádná vláknina nenachází, je proto nutné konzumovat pestrou skladbu zrnin, zeleniny a ovoce. Vitamíny a minerály jsou rovnìž nutné pro správný metabolismus. Strava, která sestává z širokého spektra potravin, zvláštì ovoce, zrnin a zeleniny, poskytuje více než dostatek vitamínù a minerálù pro udržení našeho dobrého zdraví. Když to všechno shrneme, zdravý životní styl je charakterizován konzumováním pestré skladby pøirozených, nerafinovaných potravin, a to v množstvích potøebných pro udržení ideální váhy. E: EXERCISE POHYB V dnešní spoleènosti se stáváme stále více u- sedlejšími vedeme stále více sedavý život. Dalo by se skoro øíct, že se jedná o jakousi epidemii neaktivity. Zákon pohybu je dalším velmi dùležitým zdravotním zákonem, který je dnes bìžnì pøehlížen. Pro naše duševní i tìlesné zdraví je velmi užiteèné, dokážeme-li si najít skoro každý den nìjaký èas na fyzickou aktivitu. Mezi mnoha prospìšnými úèinky, které mùžeme oèekávat, jsou: zvýšený pocit energie, vytrvalosti, svalové síly a pružnosti, snížení stresu, snížení rizika rakoviny, snížení hladiny cholesterolu a krevního tlaku, lepší spánek a lepší nálada, a jistì také pomoc pøi kontrole váhy. W: WATER VODA Naše tìlo se skládá asi z 50-65% z vody. Voda hraje v našem tìle dùležitou roli. Naše tìlo soustavnì filtruje toxiny, jedovaté látky z tìla prostøednictvím ledvin. Voda je ale také dùležitá pro naši mluvu, vidìní, slyšení 4 / PRAMENY ZDRAVÍ

5 Žitím v souladu s osmi jednoduchými zdravotními zákony NEWSTART budeme schopni radovat se ze života naplno. Naše mysl i naše tìlo budou ve výborném stavu a budeme schopni podávat vrcholné výkony. a dobré trávení. Naše tìlo potøebuje pøibližnì 7-8 sklenic vody dennì, v horkém poèasí nebo pøi zvýšené pohybové aktivitì je to ještì více. Problémem je, že žízeò není naneštìstí pøíliš dobrým indikátorem potøeby vody. Dobrou praxí je mít v práci po ruce dobrý zdroj vody, tak abyste mohli snadno potøebné množství vypít. Voda je jedním z nejlepších nápojù, protože se snadno vstøebává, zatímco pøi konzumaci jiných nápojù musí tìlo, než dokáže vstøebat vodu, nejprve separovat další látky, které tyto nápoje obsahují. S: SUNLIGHT SLUNEÈNÍ SVIT Sluneèní svit je dalším prvkem, bez kterého se naše tìlo neobejde. Abychom pøijali dostateèné množství vitamínu D, musíme strávit dennì na nepøímém sluneèním svìtle minimálnì pìt minut dennì. Sluneèní svit rovnìž pomáhá našemu tìlu mít zdravìjší pokožku, zlepšuje funkci i- munitního systému a pomáhá také uklidòovat nervy. Pøíliš mnoho slunce mùže být na druhé stranì nebezpeèné. Prùmìrná osoba se pøi vystavení ultrafialovým paprskùm spálí za pouhých dvanáct minut. S rozšiøováním ozónové díry se stává dùležitìjším dobøe se pøed nadbytkem sluneèního záøení chránit. Toho mùžeme dosáhnout používáním opalovacích krémù, pøimìøeným obleèením a nošením klobouku. T: TEMPERANCE STØÍDMOST Støídmost je slovo, které je bìžnì špatnì chápáno. Ve skuteènosti znamená vystøíhání se užívání èi styku s vìcmi, které jsou škodlivé, a støídmé užívání tìch vìcí, které jsou dobré. Dokonce i dobré vìci, jako jsou napøíklad sluneèní paprsky nebo zdravá strava, se totiž mohou stát škodlivými, jsou-li užívány v nadbytku. Nìkteøí rádi øíkají, že užívají všeho s mírou. Ale u- žívání produktù, které jsou tìlu škodlivé, i když takzvanì s mírou, jedná-li se napø. o drogy nebo alkohol, je velmi nebezpeèné. Jejich užívání mùže vyústit v dopravní nehody, rùzné nemoci, závislost anebo mùže dokonce zapøíèinit smrt. Je proto dùležité vìdìt, kdy øíci ne anebo staèí. Støídmost je dùležitým aspektem, chcemeli se stát a chceme-li zùstat zdravými. A: AIR VZDUCH Vzduch je pro tìlo jednou z jeho stálých potøeb. Každá ze 100 triliónù bunìk v tìle potøebuje kyslík. Dobré držení tìla a správné dýchání nám pomáhají získat dostateèné množství èerstvého kyslíku. Aerobní cvièení, jako je napø. rychlá chùze, jogging anebo plavání, pomohou zlepšit funkci i kapacitu našich plic. Èasto se domníváme, že dýcháním se nemusíme zabývat, až do té doby, dokud se nevyskytne nìjaký respiraèní problém, jako je napø. astma nebo bronchitida, pøípadnì vážnìjší onemocnìní, jako je napø. rozedma nebo rakovina plic. Vìtšina ekologicky uvìdomìlých lidí si uvìdomuje problém se zneèištìním vzduchu a usiluje o pøijetí takových opatøení, která by nám zajistila èistší vzduch. Co se týká plic, kouøení je jednou z nejhorších forem zneèištìní. R: REST ODPOÈINEK Uvolnìní, odpoèinek, spánek, to jsou další podmínky zdravého životního stylu. Zatímco se dnešní život stále zrychluje, je dobré ujistit se, že máme každý den èas na odpoèinek, tak aby se napìtí ze dne mohlo uvolnit. Pravidelný èas na procházku nebo odpoèinek nám pomùže vyrovnávat se se životními nároky lépe. Spánek je základní potøebou, jíž jsme si všichni velmi dobøe vìdomi. Prùmìrný dospìlý potøebuje dennì asi 7-8 hodin dobrého, kvalitního spánku. Pøíèinami problémù se spánkem mùže být naše životní prostøedí anebo stimulace kávou, èerným èajem, colou anebo dalšími povzbuzujícími látkami. Spánek mùže též narušovat, sníme-li jídlo tìsnì pøed uložením se ke spánku. T: TRUST VÍRA Víra v Boha, ale i dùvìøování tìm, kteøí nás obklopují, jsou dùležité pro naše emocionální i tìlesné zdraví. A už to vždycky rádi pøiznáváme nebo ne, jsme spoleèenské bytosti a tak, když jsme s druhými v kontaktu, pomáhá to našemu tìlu. Zlaté pravidlo mìj rád bližního svého jako sebe samého je základem pro náš pocit sebevìdomí a sebeúcty. Žitím v souladu s tìmito osmi jednoduchými zdravotními zákony budeme schopni radovat se ze života naplno. Naše mysl i naše tìlo budou ve výborném stavu a my budeme schopni podávat vrcholné výkony. Uvìdomujeme-li si, jak je dùležité dát zdraví v životì více prostoru, proè se nepokusit o NEW START, nový zaèátek, právì teï? q Podle zahranièních pramenù pøipravil Robert Žižka PROGRAM NEWSTART výživa pohyb voda slunce vzduch støídmost odpoèinek dùvìra OSMKRÁT PRO VAŠE LEPŠÍ ZDRAVÍ! I PRO VÁS: INFORMACE NA STR. 22 Øíct, že sportujete, pomáhá vytvoøit dojem Spoleènost má velmi pozitivní náhled na lidi, kteøí sportují, a velmi negativnì hodnotí ty, kteøí necvièí, uvedla dr. Martinová z McMaster University v kanadském Ontariu. Takové jsou výsledky výzkumu, jehož se zúèastnilo 627 mužù a žen. Lidé, kteøí se zmínili o tom, že pravidelnì sportují, bývali považování za lepší a spolehlivìjší pracovníky s dobrým sebeovládáním. Ti usedlejší bývali naopak považováni za ménì bystré, š astné a spoleèenské i za ménì sexuálnì pøitažlivé. Journal of Sport and Exercise Psychology 2000; Pasivní kouøení škodí dìtem všeho vìku Nový výzkum se zamìøil na látku, zvanou cotinine, jejíž množství v krvi se zvyšuje s rostoucím vystavením cigaretovému kouøi. Dìti vystavené tabákovému kouøi mívají typicky hladiny cotinininu v krvi více než desetkrát vyšší než dìti, které kouøi z cigaret (v posledních tøech èi ètyøech dnech) vystaveny nebyly. U 85% z dìtí ve vìku od šesti do ètrnácti let, které byly zahrnuty do studie, byla nìjaká hladina cotininu namìøena. Urèité nepøíznivé úèinky byly zaznamenány u všech tìchto dìtí. Nejvíce postiženy byly dìti ve vìku ètyø až šesti let s vysokou hladinou této látky v krvi mìly až pìtinásobnì èastìjší výskyt astmatických symptomù než dìti s nízkou hladinou cotininu. Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine 2001;155:36-41 PRAMENY ZDRAVÍ / 5

6 ZEPTEJTE SE LÉKAØE... Na èetné otázky zájemcù o zdravý životní styl odpovídá pøi svých vystoupeních MUDr. Igor Bukovský, známý odborník v oblasti výživy a prevence chorob. Vìøíme, že jeho dobøe podložené odpovìdi budou praktickým pøínosem i pro zdraví (a kuchyni) nejednoho ètenáøe (èi ètenáøky) èasopisu Prameny zdraví. Mandle prý chrání srdce? Jak? Velmi úèinnì. Jak bylo zjištìno na univerzitì Loma Linda v Kalifornii, lidé, kteøí jedí jakékoliv oøechy aspoò pìtkrát týdnì, mají jen polovièní riziko srdeèního infarktu v porovnání s tìmi, kteøí jedí oøechy zøídka. Výzkumníci se domnívají, že je to pro obsah esenciálních mastných kyselin, vitamínu E, draslíku, mìdi a díky výraznému podílu aminokyseliny argininu. Nejsilnìjší protisklerotický úèinek mají vlašské oøechy a mandle. Slyšela jsem, že sušené ovoce je síøené a pøeslazené? Je tedy vùbec zdravé? Ne každé sušené ovoce je pøeslazené a ošetøené sírou. Solí síry se pøidávají k ovoci pøi sušení kvùli tomu, aby si ovoce uchovalo barvu a mìkkost. Proto víte, že napø. mìkké a oranžové meruòky jsou ošetøené sírou, zatímco tmavé a tvrdší ošetøené nejsou. Lidé mají však radìji barvu než èistotu, a tak se ovoce bude síøit i nadále. Problém cukru i soli síry èásteènì øeší odmoèení sušeného ovoce. Pøi užívání všech receptù, kde používáme sušené o- voce, doporuèujeme ovoce nejprve na nìkolik minut namoèit ve vlažné vodì a vodu vylít. Èetla jsem, že žampióny v syrovém stavu jsou toxické. Je to pravda? Èásteènì. Obsahují hydraziny, které jsou podezøelé z kancerogenity, ale dávka syrových žampiónù na vyvolání rakovinných zmìn v buòkách by musela být velmi velká (asi pùl až kilogram dennì) a opakovat se každý den. Ze všech stran se valí informace, že omega-3 mastné kyseliny v rybách jsou zdravé na srdce a i- munitní systém. Rostliny tyto mastné kyseliny neobsahují? Samozøejmì, že obsahují. K nejlepším zdrojùm omega-3 mastných kyselin patøí otázky & odpovìdi lnìné semínko (a olej ze lnìného semínka), vlašské oøechy, sója, obilné klíèky mlýnské (ne klíèené obilí), tmavozelená listová zelenina. Zvláštì lnìné semínko je poøadnì tuèné, je však lepší je používat pomleté. V takovém pøípadì je uchovejte v lednièce, aby nezhoøklo. To je totiž signál, že mastné kyseliny zoxidovaly. V televizi jste øekl, že dýòová semínka jsou dobrá na prostatu. Už ji mám zvìtšenou, pomùže to ještì? A kolik jich mám sníst? Problémem zvìtšené prostaty je postižena asi polovina mužù ve vìku nad padesát rokù. I když se nad tím nìkteøí urologové pohoršují, je pravda, že dýòové semínko pomáhá. Je tøeba ho sníst asi hrst dennì. Úèinnými látkami jsou aminokyseliny alanin, glycin a glutamová kyselina. Tyto aminokyseliny snižují poèet noèních i denních moèení a intenzitu nutkání na moèení. Podle dr. Dukea z Výzkumného ústavu amerického ministerstva zemìdìlství mají kromì dýòového semínka pøíznivý úèinek na prostatu i mandle, sezamové a lnìné semínko, sója, arašídy a vlašské o- øechy. Tyto oøechy a semena je tøeba pomlet na hustou pastu (konzistence arašídového másla) a dennì sníst asi dvì polévkové lžíce. Èetla jsem, že èervená øepa chrání pøed rakovinou. Jen syrová, anebo i vaøená a sterilizovaná? Èervená øepa má skuteènì protirakovinný úèinek. Její silné barvivo pùsobí antioxidaènì a stimuluje odbourávání karcinogenù v organismu. Úèinkuje však jen v syrovém stavu. I sterilizovaná èervená øepa obsahuje nìkolik známých biologicky úèinných látek, ale protirakovinný úèinek nemá. Má celer nìjaké léèivé úèinky? Tradièní vietnamská medicína ho užívá na léèbu hypertenze. Zvýšený krevní tlak snižuje už konzumace 2-4 stonkù dennì. Kromì toho obsahuje celer osm rùzných skupin látek s protirakovinnou aktivitou napø. ftalidy a polyacetylény, které zneškodòují karcinogeny. Nìkteøí lidé mohou mít na celer alergii, když jej snìdí pøed a- nebo po velkém tìlesném zatížení. Upozoròuji, že øeè byla o nati, nikoliv o koøeni celeru. q Igor Bukovský pracuje jako vìdecký pracovník na Fyziologickém ústavu Lékaøské fakulty UK v Bratislavì. Otázky i odpovìdi pocházejí z kuchaøky Recepty na fajn èasy, kterou napsal spoleènì se svojí ženou a již lze zakoupit v prodejnì Country Life, Melantrichova 15, Praha 1. Vydalo nakladatelství Advent-Orión. JEDL FAZOLE JAKO BATOLE Luštìniny jsou úèinným lékem na nemoci srdeèního a cévního systému. Když jíme (sušené) vaøené fazole, nestrávíme je obvykle úplnì. Nestrávený zbytek zùstává v tlustém støevì, kde jej rozkládají baktérie. Tyto látky úèinkují pøesnì tak jako léky s pøíznivými úèinky, napøíklad tím, že pøimìjí játra, aby snížila produkci cholesterolu, a krev, aby urychlila odvádìní nebezpeèného cholesterolu typu LDL. Podle odborníkù je to jeden z dùvodù, proè jedení fazolí je tak prospìšné pro srdce. Stejný proces, pojmenovaný fermentace, mùže rovnìž uvolòovat látky bránící vzniku rakoviny. Za dùležitou terapeutickou souèást vaøených fazolí platí rozložitelné balastní látky. SNÍŽENÍ CHOLESTEROLU Dr. James Anderson z univerzity státu Kentucky pøedepisuje pravidelnì dennì jeden šálek uvaøených fazolí ke snížení krevního cholesterolu. Zjistil, že koncentrace cholesterolu tak klesá v prùmìru o 19%. Fazole vyplavily škodlivý cholesterol typu LDL z krve a zlepšily dùležitý vztah cholesterolu typu HDL ku cholesterolu typu LDL. V prùmìru se tento pomìr zlepšil o 17%. SNÍŽENÍ POTØEBY INZULÍNU Navíc jsou luštìniny vynikajícími regulátory inzulínu. Diabetici typu I, kteøí potøebují denní injekce inzulínu, si mohli snížit pøívod inzulínu o 38%, když dodržovali dietu dr. Andersona. Pacienti s diabetem typu II (diabetes objevující se v dospìlém vìku), kteøí neprodukují dostateèné množství inzulínu, mohli pomocí fazolové kúry úplnì pøestat pøijímat inzulín v injekcích. Co je toho pøíèinou? Fazole zpùsobují tak pomalý vzrùst krevního cukru, že tìlo musí uvolòovat mnohem ménì inzulínu, aby udrželo glukózu pod kontrolou. Jako jiné potraviny, jež jsou bohaté na lepivé látky a pektiny, starají se fazole o vznik více inzulínových receptorù na buòkách, což znamená, že inzulín nachází více míst, kde se mùže uchytit a kde mùže být pøijat, tím potom v organismu koluje ménì inzulínu, a to je pro organismus výhodné. Menší koncentrace inzulínu potlaèuje napøíklad pocit hladu a vyvolává možná složitým mechanismem také vyluèování sodíku, což snižuje krevní tlak. Podle èetných výzkumù snižuje jedení potravin bohatých na balastní látky, mezi nìž patøí 6 / PRAMENY ZDRAVÍ

7 právì fazole, významnì krevní tlak. U vegetariánù stejného vìku a pohlaví bylo napøíklad zjištìno, že jejich diastolický krevní tlak (dolní hodnota) byl o 18% nižší než u konzumentù masa. Dokonce i lidé s normálním krevním tlakem si jej mohli snížit o dalších 5-6%, když jedli více potravin bohatých na balastní látky, jako jsou fazole. PREVENCE PROTI RAKOVINÌ Luštìniny jsou koncentrovanými nosièi látek blokujících proteázu, enzymù, které VÌDCI NÁM NALÉHAVÌ RADÍ, ABY- CHOM JEDLI POTRAVU ZVYŠUJÍCÍ OBJEM EXKREMENTÙ. JSOU PØE- SVÌDÈENI, ŽE SE TÍMTO ZPÙSO- BEM ZMÍRÒUJÍ PØÍZNAKY STØEV- NÍCH ONEMOCNÌNÍ I ŽE SE SNIŽU- JE RIZIKO ONEMOCNÌNÍ RAKOVI- NOU TLUSTÉHO STØEVA NEBO KO- NEÈNÍKU, DIVERTIKULITIDOU, HE- MEROIDY A PORUCHAMI FUNKCE STØEV. dokáží pùsobit proti aktivaci látek vyvolávajících rakovinu. Ann Kennedyová, která se vìnuje biologii rakoviny, podávala pokusným zvíøatùm látku, o níž je známo, že vyvolává rakovinu ústní dutiny. Napsala: Když jsou vnitøní strany tváøí køeèkù potøeny látkami blokujícími proteázu, nedochází ke vzniku rakoviny. Když krmíme zvíøata látkami blokujícími proteázu, sníží se i vznik rakoviny tlustého støeva a prsu. V øadì testù krmil dr. Walter Troll krysy fazolemi, v následujícím popisovaném pokusu je krmil sójovými boby. Domnívá se, že i jiné luštìniny obsahující látky blokující proteázu zpùsobují totéž, co zjistil v tomto pokuse. Po pravidelném krmení krys sójovými boby vystavil tyto hlodavce silnému rentgenovému záøení, o nìmž je známo, že vyvolává rakovinu prsu. Oèekávanou rakovinu dostalo pouze 44% zvíøat krmených sójovými boby ve srovnání se 74% zvíøat, která nebyla krmena sójovými boby. Dr. Troll zjistil, že látky blokující proteázu mohou vylouèit pùsobení onkogenù onìch genetických nosièù, které existují v každé normální buòce a jež aktivovány mohou vést ke vzniku rakoviny. Je pøesvìdèen o tom, že všechna strava složená ze semen, k níž patøí i jídla z fazolí, mùže pùsobit preventivnì proti rakovinì ve fázi vzniku nádoru a stejnì proti rùstu tumoru. Proto považuje luštìniny za obzvláš dùležité a domnívá se, že pùsobí na rakovinný proces dokonce podobnì jako chemoterapie. Když se však vytvoøily metastázy, pøi pokroèilé rakovinì, myslí si doktor Troll, že látky blokující proteázu už nemohou pomoci. Pøesto však byly tyto látky v podstatnì vyšších dávkách otestovány jako možné léèebné prostøedky i proti metastázám. Kromì toho jsou fazole bohaté na tzv. lignany, látky, které samy pùsobí protirakovinnì, a v tlustém støevì jsou tamními bakteriemi mìnìny v hormonùm podobné substance, o nichž se nìkteøí vìdci domnívají, že možná pøispívají k ochranì pøed rakovinou prsu a tlustého støeva. BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 LEPŠÍ TRÁVENÍ Je známou skuteèností, že vìtší objem exkrementù pøi vyluèování je znakem dobrého zdraví. Vìdci nám naléhavì radí, a- bychom jedli potravu zvyšující objem exkrementù. Jsou totiž pøesvìdèeni, že se tímto zpùsobem zmíròují pøíznaky støevních onemocnìní a že se snižuje riziko o- nemocnìní rakovinou tlustého støeva nebo koneèníku, divertikulitidou, hemeroidy a poruchami funkce støev. Podle doktorky Sharon Flemingové, pùsobící mezi vìdci zabývajícími se fazolemi v Institutu vìd o výživì na Kalifornské univerzitì v Berkeley, budeme mít mnohem mìkèí stolici a vìtší objem stolice pøi jedení fazolí. Tato vìdecká pracovnice a její kolegové podávali skupinì mladých mužù po tøi týdny každé ráno asi 270 gramù fazolí. Vìdci chtìli zjistit, jak fazole pùsobí na funkci tlustého støeva. Fazole byly k tomu rozmixovány na pastu. Mnozí ze skupinky byli nadšenými milovníky fazolí, jedli týdnì nejménì tøi porce po 170 gramù, jiní jedli fazole jen zøídka. Vìdci dospìli k názoru, že fazole jsou pro tlusté støevo velmi vhodné. Jednoznaènì zvýšily vyluèování stolice a povzbudily støevní bakterie k produkci jistých látek, prchavých mastných kyselin, pøispívajících ke snížení krevního cholesterolu a krevního tlaku a možná také zabraòujících vzniku rakoviny tlustého støeva. Tyto mastné kyseliny vznikají pøi fermentaci potravy, pøedevším rozložitelných balastních látek, a jsou podrobnì zkoumány s o- hledem na jejich protirakovinný potenciál. Doktorka Flemingová doporuèuje fazole k terapií zácpy u lidí, kteøí netrpí støevními chorobami. ŠKODLIVÉ KONZERVY Australští vìdci však nedávno upozornili na to, že fazole v potravinách z konzerv zpùsobily zvýšení koncentrace krevního cukru a inzulínu více než fazole doma uvaøené a potom zapeèené. Vìdci varovali diabetiky pøed luštìninami z konzerv. PROBLÉM S NADÝMÁNÍM Je jednoznaèné, že jedení fazolí vyvolává u mnoha lidí vznik plynatosti, ponìvadž tìmto lidem všeobecnì chybìjí enzymy nazývané alfagalaktozidázy, potøebné ke strávení oligosacharidù složitých cukrù obsažených v luštìninách. Nestrávené cukernaté látky jsou potom napadány v trávicím traktu bakteriemi, pøièemž jsou z nich u- volòovány rùzné plyny. Avšak èím èastìji jíte luštìniny, tím nepravdìpodobnìjším se stává, že vám plyny zpùsobí nepøíjemnost, protože lidé, kteøí èasto jedí fazole, se této stravì tìlesnì pøizpùsobí. Doktorka Flemingová zjistila, že lidé, kteøí jedli 270 gramù fazolí dennì, si stìžovali bìhem prvních hodin na plynatost, poté potíže zmizely. Jak bránit vzniku plynù? Správné zmìkèení uvolòuje z luštìnin vìtšinu substancí vyvolávajících plyny. Alfréd Onson, vìdecký pracovník oblasti chemie v Kalifornském výzkumném centru amerického ministerstva zemìdìlství, je toho názoru, že devadesát procent cukrù vyvolávajících plynatost je možno z fazolí eliminovat následujícím zpùsobem: suché fazole umyjeme, vodu slijeme, fazole pøelijeme vaøící vodou a necháme nejménì ètyøi hodiny namoèené. Vodu opìt slijeme a k vaøení použijeme èerstvou vodu. Problém je, že pøi této metodì dochází i ke ztrátì nìkterých vitaminù a minerálních látek. q poradna zdravé výživy Z knihy Léèba výživou, jejímiž autory jsou Karel Èervený a Drahomíra Èervená, známí propagátoøi zdravého zpùsobu života. PRAMENY ZDRAVÍ / 7

8 OPTIMÁLNÍ TRÁVENÍ Optimální kombinace potravin hrají zásadní roli v trávení a metabolismu cukru, škrobù, tukù i bílkovin. Správné trávení napomáhá lepšímu uvolnìní všech výživných látek a zabezpeèuje ochranu proti škodlivé fermentaci charakterizované tvorbou toxických slouèenin. Fermentace, vyvolávaná zejména jedením nevhodných potravinových kombinací, má za následek pøekyselení žaludku, trávicí potíže a nedostateèné trávení živin ve stravì obsažených. Uveïme si hlavní zásady kombinování potravin: 1) Ovoce a zeleninu zvláš Ovoce a zelenina by se nemìly konzumovat v jednom jídle. Ke svému trávení totiž vyžadují rozdílnou kyselost (ph) v žaludku. Jejich kombinování zpùsobuje fermentaci (ovoce se tráví až tøi hodiny a koøenová zelenina pìt hodin). Všechny obiloviny, luštìniny, oøechy, nìkteré druhy ovoce (ananas, citron) a kvìtová zelenina se tráví asi ètyøi hodiny mohou se tedy jíst s ovocem, které se tráví tøi hodiny, nebo s koøenovou zeleninou, která se tráví pìt hodin. Není ale vhodné kombinovat ovoce a koøenovou zeleninu. 2) Pøíliš nekombinovat Nekombinujme pøíliš mnoho druhù potravin v jednom jídle. Dvì až tøi skupiny jsou nejlepší napø. brambory, zelenina a èoèka nebo ovoce a chléb s pomazánkou. Èím jednodušší pokrm, tím lépe. V dùsledku komplikovaného trávení složitých jídel se krev zanáší toxickými látkami a mysl bývá zastøena. 3) Nepøehánìt bílkoviny Nepodávejte více, než dvì potraviny bohaté na bílkoviny. Bohatým zdrojem bílkovin jsou zejména luštìniny, oøechy, semena, droždí, ale i salát atd. Pøebytek bílkovin pøekyseluje organismus, odplavuje vápník, urychluje stárnutí a zpùsobuje celkovou degeneraci. 4) Omezovat tuky Vyvarujte se používání nadmìrného množství živoèišných tukù, jako napø. sádla, másla a ztužených tukù zdržují jídlo dlouho v žaludku, takže fermentuje. Také rostlinné tuky jezte s mírou jsou koncentrovaným zdrojem kalorií a po zahøátí se stávají kancerogenními. Ideální je používat tuk pøímo v plodech a semenech. 5) Omezit cukr Cukr není pro lidský organismus vhodnou potravinou. Zpùsobuje škodlivou fermentaci, snižuje jasnost myšlení i aktivitu imunitního systému a zpùsobuje nervozitu a nesoustøedìnost. Stolní cukr vyžaduje daleko složitìjší trávení než jednoduché cukry, jako je hroznový èi ovocný cukr nebo med. Kombinace cukru, mléka a vajec je z hlediska trávicích procesù mimoøádnì nevhodná. 6) Pravidelnost a žvýkání Jezte pomalu, v pravidelných intervalech a dobøe žvýkejte trávení zaèíná již v ústech! Zhltnutí jídla ve stresu trávení brzdí, žaludku by více prospìlo radìji nejíst, než jíst ve spìchu. Popojídání (svaèinky, zákusky, nìco na zub ) mezi jídly zpùsobuje zdržování natráveného jídla v žaludku a tím produkci toxických slouèenin zatìžujících mozek, ledviny, játra a jiné citlivé orgány. PØIJMÌME PROSTOU ZÁKLADNÍ ZÁSADU: ÈÍM JEDNODUŠŠÍ JÍDLO, TÍM LÉPE PRO NÁS. 7) Pøi jídle nepít Pøi jídle nepijte. Pitím se rozøeïují žaludeèní š ávy a prodlužuje trávení. 8) Ani horké, ani studené Nemìlo by se jíst jídlo pøíliš horké èi pøíliš studené. Horké jídlo vysiluje žaludek a poškozuje citlivou žaludeèní výstelku. Studené jídlo odèerpává množství tìlesné energie dokud nedojde k zahøátí obsahu žaludku na tìlesnou teplotu. 9) Ovoce èi zeleninu pøed jídlem Syrové ovoce èi zeleninu jezte pøed jídlem. Povzbuzuje to trávení, napomáhá jeho lepší kvalitì, zabraòuje zvýšené leukocytóze po pøijetí vaøené stravy a chrání nás to pøed pøejídáním se vaøeným jídlem bez oživujících enzymù a vitamínù. 10) Vylouèit mléèné výrobky Mléèné výrobky zpùsobují trávicí obtíže, zahlenìní, zvýšenou hladinu cholesterolu, odvápnìní kostí, alergické reakce na kravskou bílkovinu, potíže jsou i s trávením mléèného cukru (bolesti hlavy, zánìty, degenerativní poruchy ). 11) Více zásadotvorné potravy Jezte více zásadotvorné než kyselinotvorné stravy lidská krev je totiž pøirozenì mírnì zásaditá. Pouze živoèišné produkty jsou vysoce kyselinotvorné. Obiloviny a luštìniny jsou jen slabì kyselinotvorné, všechna syrová zelenina a ovoce jsou zásadotvorné, sója, fazole, hrášek aj. jsou také zásadotvorné, oøechy (kokos, mandle, kaštan) jsou slabì zásadotvorné, naopak silnì zásadotvorné jsou jáhly a pohanka. Èím zásaditìjší je naše strava, tím více se v našem zažívacím systému udrží ochranné bakterie, které produkují vitamín B-12. Kyselinotvorné potraviny zatìžují tìlo, oslabují imunitní systém a zpùsobují ú- navu; jejich pøebytek vede k malignímu bujení. 12) Iracionálnì nedìlit Nemá smysl pokoušet se oddìlovat bílkoviny od sacharidù (uhlohydrátù). Pokud jíme rostlinnou stravu, ph v žaludku nikdy neklesne pod 4,5 a pøi této hodnotì bezpeènì pokraèuje trávení sacharidù. Uèení o dìlené stravì je ostatnì ponìkud iracionální všechny pøírodní, nerafinované potraviny obsahují jak bílkoviny, tak sacharidy dohromady (zrniny, oøechy, luštìniny, ovoce...) a není tak ve skuteènosti ani možné je pøijímat oddìlenì. Vhodné, jednoduché a chutné kombinace jídel nám mohou pøinést nejen lepší využití živin, ale pøedevším daleko pøíjemnìjší pocit po jídle a zlepšení naší koncentrace i výkonnosti. Nedìlejme si z kombinací potravin tìžkou hlavu, pøijmìme radìji prostou základní zásadu: èím jednodušší jídlo, tím lépe pro náš organismus. q Podle zahranièních pramenù pøipravila Jana Koneèná 8 / PRAMENY ZDRAVÍ

9 SRDCOVÉ ESO DR. ORNISHE V roce 1990 publikoval americký lékaø dr. Dean Ornish v prestižním lékaøském èasopise Lancet (1990;336: ) studii, která doslova otøásla lékaøskou veøejností. Dr. Ornish studoval jeden rok osmaètyøicet pacientù, kteøí všichni trpìli pokroèilým stadiem ischemické choroby srdeèní mnozí z nich byli dokonce kandidáty na operaci bypassu. Pacienty náhodnì rozdìlil do dvou skupin a požádal je, aby pøestali kouøit a dodržovali mírný pohybový režim, sestávající pøedevším z chùze. Èlenové první, experimentální skupiny se úèastnili skupinové terapie a protistresového semináøe, navíc konzumovali nízkotuènou vegetariánskou stravu s obsahem tuku pøedstavujícím ménì než deset procent celkového denního pøíjmu energie (pøibližnì 23 g tuku dennì). Druhá, kontrolní skupina dostávala stavu doporuèovanou Americkou kardiologickou spoleèností (AHA) pro prevenci srdeèních onemocnìní. Tato strava obsahovala tøicet procent celkového denního pøíjmu energie ve formì tuku (pøibližnì 70 g tuku dennì) a povolovala až 300 mg cholesterolu dennì. Do experimentální skupiny bylo zaøazeno 22 pacientù, do kontrolní skupiny 19 pacientù. Pro mìøení i tìch nejmenších zmìn na koronárních (srdeèních) cévách byla použita metoda pozitronové emisní tomografie (PET). Po roce sledování tato metoda velice pøesnì zdokumentovala, že u 18 z 22 pacientù v experimentální skupinì došlo k reverzi (ústupu) arteriosklerózy, tedy k o- pìtovnému rozšíøení koronárních artérií. U 91% pacientù z experimentální skupiny bylo zaznamenáno snížení bolestivosti i èetnosti záchvatù anginy pectoris. Oficiální, školní medicína musela na základì tìchto výsledkù s koneènou platností uznat, že dùsledná zmìna životního stylu je schopna v pomìrnì krátké dobì vést k reverzi (zvrácení) arteriosklerózy, a to i bez užívání lékù snižujících hladinu krevních lipidù. Dr. Ornish souèasnì prokázal, že (opatrná) zmìna stravováni a životního stylu doporuèována AHA není dostateènì radikální v kontrolní skupinì byl totiž vesmìs zaznamenán další postup arteriosklerózy. V roce 1990 vydal dr. Ornish knihu Dr. Dean Ornish's Program for Reversing Heart Disease (Program dr. Ornishe pro reverzi srdeèního onemocnìní), která se rychle stala bestsellerem. Ve své knize píše: Umírnìná stravovací doporuèení Americké kardiologické spoleènosti (AHA) nejsou dostateènì radikální, aby dokázala pøíznivì ovlivnit postup ischemické choroby srdeèní. Lidé s klinickými pøíznaky srdeèních onemocnìní musí jít dále, než jsou souèasná stravovací doporuèení. Již mnoho let je známo, že srdeèním o- nemocnìním lze pøedcházet. Je úžasné, když si uvìdomíme, že vytvoøením optimálních podmínek lze tato onemocnìní také zvrátit, tedy je léèit a vyléèit. Revoluèní studie dr. Ornishe naznaèuje, že strava, kterou každý den jíme, mùže být tím nejlepším lékem. V souèasnosti organizuje dr. Ornish další studii, kterou by chtìl prokázat, že radikální zmìna životního stylu je, podobnì jako u arteriosklerózy, schopna zvrátit i rozvoj rakoviny prostaty, a to v raném stadiu tohoto onemocnìní. ZÁKLADNÍ PRINCIPY PREVENTIVNÍHO PROGRAMU DR. ORNISHE Preventivní program dr. Ornishe se skládá z pìti komponentù: nízkotuèné vegetariánské stravy, pohybového režimu (charakterizovaného mírným aerobním zatížením), odvykání kouøení, redukce stresu (spojeno s meditacemi) a skupinové terapie. Vše zaèíná úvodním dvoudenním soustøedìním, na které navazuje deset hodin schùzek týdnì po dobu následujících tøí mìsícù a koneènì jedna schùzka týdnì v období následujících devíti mìsícù. Pacienti se uèí pøipravovat chutná vegetariánská jídla, cvièit a meditovat. Strava doporuèovaná dr. Ornishem obsahuje hojnost ovoce, zeleniny, obilovin, luštìnin a sójových výrobkù (bez omezení). Nepoužívají se žádné oleje a potraviny živoèišného pùvodu, s výjimkou vajeèného bílku a sklenky mléka èi jogurtu bez tuku dennì. Takto složená strava obnáší pøibližnì 10% energie pocházející z tuku (prakticky to znamená asi 23 g tukù dennì, a jedná se vlastnì pouze o tuk, který je pøirozenì obsažený v potravinách), 15-20% energie z bílkovin a 70-75% energie ze sacharidù (uhlohydrátù), a to pøedevším komplexních sacharidù. Pøíjem cholesterolu je omezen na maximálnì 5 mg/den. Nekonzumují se ani rostlinné potraviny bohaté na tuk (jako je napø. avokádo, o- øechy èi semena). Sùl je omezována pouze u pacientù s vysokým krevním tlakem. Konzumace alkoholu se obecnì nedoporuèuje, užívání alkoholických nápojù je limitováno na maximálnì dvì sklenky dennì. Pokud se ale u nìkoho v osobní anamnéze vyskytl záznam o nadužívání alkoholu, je alkohol vylouèen úplnì. Zcela vylouèena je konzumace kofeinu. Redukce stresu zahrnuje protahovací cvièení, dechová cvièení, meditaci, progresivní relaxaci a pìstování pøedstavivosti. Všichni kuøáci se musí zúèastnit kurzu odvykání kouøení. Každému pacientu je pøedepsána taková úroveò pohybové aktivity, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu. Všichni mají ovšem cvièit minimálnì tøi hodiny týdnì, a to nejménì tøicet minut v kuse. Skupinová terapie, která probíhá dvakrát týdnì (formou diskusní skupiny), pomáhá pacientùm udržovat si motivaci potøebnou ke zmìnì životního stylu. O preventivní program dr. Ornishe se nezajímají jenom pacienti, ale také zdravotní pojiš ovny, které ho nabízejí jako alternativu ke tradièním postupùm pøi léèení arteriosklerózy. q Reference: Reverze aterosklerózy (pouze z èlánkù zveøejnìných v období ): Lancet, 336:129, 1990 JAMA, 264:3013, 1990 N Engl J Med, 323: 946, 1990 A Engl J Med, 323:1289, 1990 JAMA, 264:3007, 1990 JAMA, 263:1646, 1990 Lancet, 339:563, 1992 Circulation, 86:1, 1992 J Am Coll Cardiol, 19:34, 1992 West J Med, 159:208, 1993 Ann Intern Med, 119:969, 1993 Circulation, 89:975, 1994 Circulation, 90:1056, 1994 A Engl J Med, 332:512, 1995 Lancet, 345:811, 1995 A Engl J Med, 332:481, 1995 Dieta doporuèovaná American Heart Association (AHA) postup aterosklerózy nezastaví: Am J Clin Nutr, 65:1474, 1997 Podle zahranièních pramenù pøipravil Robert Žižka PRAMENY ZDRAVÍ / 9

10 Nadbyteèné kalorie zhoršují pálení žáhy Lidé, kteøí trpí pálením žáhy, bývají èasto varování pøed tuènými jídly. Podle dr. Penaginiho z Milánské univerzity, jim však uposlechnutí této rady nutnì nemusí pøinést úlevu i když nízkotuèná strava má jinak samozøejmì desítky a stovky prospìšných úèinkù. Dr. Penagini se totiž domnívá, a to po prostudování nìkolika studií zabývajících se tímto tématem, že je to spíše pøílišný nadbytek kalorií v jídle, který vyvolává tento chronický stav, kdy se žaludeèní kyselina dostává do jícnu (mimochodem, bylo prokázáno, že èasté pálení žáhy souvisí s vyšším výskytem rakoviny jícnu). Skuteèností však zùstává, že jídla s nadbytkem tukù a jídla s nadbytkem kalorií jsou èasto jedna a tatáž. Gram tuku obsahuje devìt kalorií, zatímco gram sacharidù (uhlohydrátù) nebo bílkovin obsahuje ètyøi kalorie. Jídla, která obsahují hodnì tuku mívají tedy proto èasto i hodnì kalorií. European Journal of Gastroenterology and Hepatology 2000;12: Chození do kostela a zdravotní návyky Dr. William J. Strawbridge analyzoval výsledky tøicetileté studie na dospìlých. Na zaèátku studie uvádìlo 92% tìch, kteøí chodili do kostela každý týden, že pili ménì než 45 alkoholických nápojù mìsíènì, 74% bylo nekuøákù a témìø 60% se podrobilo v prùbìhu minulého roku preventivní lékaøské prohlídce. Z tìch, kteøí chodili do kostela ménì èasto, bylo naproti tomu pouze 84% lehkých konzumentù alkoholu, 53% nekuøákù a 50% bylo v uplynulých dvanácti mìsících na lékaøské prohlídce. Pravidelní návštìvníci bohoslužeb si vesmìs udrželi v prùbìhu celých tøiceti let své zdravotní návyky. V porovnání s druhou skupinou mìli dokonce ti z nich, kteøí na zaèátku studie kouøili, témìø o 80% vyšší šanci s kouøením pøestat, a ti, kteøí hlásili na zaèátku studie deprese, více než dvojnásobnì vyšší pravdìpodobnost se s depresemi vypoøádat. Nyní již alespoò trochu rozumíme dùvodùm, proè mají pravidelní návštìvníci bohoslužeb èasto nižší úmrtnost, než ti, kteøí do kostela chodí ménì èasto, shrnul výsledky studie dr. Strawbridge. Annals of Behavorial Medicine 2001;23:68-74 NEMOCNI BEZMOCÍ Právì v naší dobì jsou typické pocity bezmoci, které jsou odùvodnìné politickými a spoleèenskými pomìry, bezmocností vùèi nespravedlnosti ve svìtì, vùèi teroru a válce. Obrat v hospodáøském, politickém a spoleèenském vývoji uèinil snu o neomezeném pokroku náhlý konec. Nejen v mladé generaci je dnes dùvìra v budoucnost a v její uskuteènitelnost otøesena. Pocit bezmoci nemùže nikdo dobøe pøestát. Reaguje tedy rùznými zpùsoby, aby se tohoto tak zatìžujícího pocitu zbavil. VZTEK A NÁSILÍ Jednou z reakcí je vztek. Když se èlovìk cítí bezmocný vùèi jinému, vyvstane v nìm èasto slepá zuøivost. Nejradìji by toho druhého roztloukl na padr. Fenomén vzrùstajícího násilí ve spoleènosti, násilí ve škole, násilí pravicových radikálù, násilí proti cizincùm, násilí teroristù, má jistì èetné pøíèiny. Jedna pøíèina spoèívá ve výchovì. Když si dítìte málo všímají, musí být nápadné, aby vzbudilo pozornost. Když je dítìti èinìno násilí tím, že je vysmíváno nebo bito, bude samo také uplatòovat násilí. Zranìné dìti pøedávají zranìní, která utrpìly, dále. Když se nevyrovnáme se zranìními ze svého dìtství, jsme odsouzeni k tomu, abychom zraòovali jiné. Mnozí mladí mají tak malý pocit vlastní hodnoty, že sami sebe vnímají, jen když pùsobí násilí. Dùvodem tohoto násilí je jistì také nemohoucnost zmìnit nìco v této spoleènosti. Násilí vzrùstá pøedevším tam, kde mají mladí málo pracovních pøíležitostí, kde nenacházejí žádný smysl a kde je jim vìnována malá pozornost. Násilí je potom výrazem vlastní slabosti, pocitu bezvýznamnosti a bezcennosti. Èlovìk se chce násilím domoci toho, aby mu bylo dopøáno sluchu. Mladí lidé se èasto nenauèili bránit se slovy, a jedinou zbraní je pak násilí. Jiní neumìjí vyjádøit své požadavky slovy a tak jim jen zbývá všechno tlouci, aby vykøièeli svou potøebu po náklonnosti. Kdo je mocen sám sebe, nepotøebuje se násilím zviditelòovat. Ale kdo nemá moc v sobì a nad sebou, musí ukazovat moc navenek, musí ponižovat druhé, aby mohl vìøit ve svou vlastní velikost, musí páchat násilí na druhém, aby se cítil mocný. BRUTALITA Také když se èlovìk cítí bezmocný vùèi svým vlastním chybám a slabostem, reaguje dost èasto hnìvem. Je rozezlen sám na sebe a snaží se zacházet se sebou brutálnì. Právì lidé, cítící bezmoc vùèi svým pudùm, vedou èasto sami proti sobì krutý boj. Jeden se snaží ovládnout svou sexualitu násilím. Ale to se mu nepodaøí. Sexualita se pøesto vždy znovu probouzí. Pak se krutost èasto pøesouvá do svìdomí. Èlovìk se stává vlastním nemilosrdným soudcem, odsuzuje se za své sexuální pøedstavy a stává se zároveò tvrdým hlasatelem morálky, který musí hanit všechny lidi žijící svou sexualitu. TAKÉ KDYŽ SE ÈLOVÌK CÍTÍ BEZMOCNÝ VÙÈI SVÝM VLASTNÍM CHYBÁM A SLABOSTEM, REAGUJE DOST ÈASTO HNÌVEM. PRÁVÌ LIDÉ, CÍTÍCÍ BEZ- MOC VÙÈI SVÝM PUDÙM, VEDOU ÈASTO SAMI PROTI SOBÌ KRUTÝ BOJ. 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

11 Furrer, švýcarský terapeut, soudí, že potlaèená sexualita vede obvykle k brutalitì. Objevuje se èasto u moralistù, kteøí opravdu brutálnì vtloukají do druhých pøíkazy a odsuzují každého, kdo je nedodržuje. RIGORISMUS Pocity bezmoci vedou vždy k rigorismu. To platí právì tak pro fundamentalistické muslimy jako pro køes anské askety, rozhnìvané na sebe samé. Fundamentalistiètí muslimové se cítí bezmocní vùèi vlivu západní civilizace. Chtìjí mu násilím postavit hráz. Podobné je to u mnoha fundamentalistických køes- anù. Cítí se neschopní naplnit v pokoji svùj køes anský ideál. Musí proto svou bezmocnost zakrývat hluèným bojem proti absenci morálky ve spoleènosti. Je tìžké zahájit hovor s militantními køes any. Míní to zcela dobøe. Vìøí, že hájí Ježíšovo poselství a bojují za jeho èisté hlásání. Ale vùbec nepozorují, jak se jejich boj stává nekøes anským. Když pohlédneme do dìjin, zjistíme, že nejvìtší kazatelé morálky nikdy nežili tak, jak to požadovali od celého svìta. Jejich morální kázání bylo zøejmým pokusem vyhnout se vlastní bezmoci tím, že se vehementnì zasazovali o zachovávání Božích pøíkazù. Mìli strach pøed vlastním stínem, pøed nemorálností vlastního srdce a prchali pøed svou úzkostí, zatímco na jiné útoèili jako na nemorální. Protože se báli ïábla ve vlastním srdci, museli jej pøièítat druhým. Ale ve své bezmoci používali stejnì brutální moc jako ti, kterým kázali o jejich nelidské morálce. Ve svém strachu pøed vlastním stínem strašili jiné vinou a høíchem. SEBEPOTRESTÁNÍ Vztek a brutalita jako odpovìï na pocit bezmoci nejsou namíøeny jen proti druhým, ale dost èasto i proti sobì samým. Kdo se cítí bezmocný, aby uskuteènil své ideály, zachází se sebou velmi èasto rigoróznì. Pokouší se odtrhnout od svých pudù a vášní. Zakazuje si každou radost. Potrestá se pokaždé, když pøece jen pøekroèil nìjaký zákon. Sebepotrestání se mùže projevit nehodou nebo nemocí, ale i tvrdým odøíkáním, kterým dotyèný reaguje na své selhání. Svìdomí tu nemilosrdnì soudí vlastní viny. Takoví lidé se sami stále tupí pøed soudnou stolicí nemilosrdného nad-já'. Vìøí sice v milosrdenství Boží, ale sami se sebou jednají velmi nemilosrdnì. Odsuzují se za malé chyby a páchají na sobì duševní teror. Ve své nejtemnìjší askezi jsou rozzuøeni sami na sebe. Žena stále mnoho jí, a pak se vždy potrestá postem. Stále krouží okolo tématu jídla a postu. Pùst je pøece osvìdèená cesta k vnitøní svobodì. Ale když se postím, abych se potrestal za nadmìrné jídlo, duševní zdraví Když pohlédneme do dìjin, zjistíme, že nejvìtší kazatelé morálky nikdy nežili tak, jak to požadovali od celého svìta. Jejich morální kázání bylo zøejmým pokusem vyhnout se vlastní bezmoci. zacházím se sebou tvrdì a krutì. Pak mì pùst nevede ke svobodì, ale èiní mne jen a jen agresivním a nespokojeným. REZIGNACE A ZOUFALSTVÍ Další reakcí na zkušenost vlastní bezmoci je rezignace, zoufalství. Èlovìk se stále znovu pokouší pøekonat své chyby a vždy znovu se zklame. Trvalé zklamání sebou samým vede k rezignaci. Vzdávám boj a žiji jen tak, bez vìtších cílù. Mé ideály se lámou. Vždy to nemá smysl. Vždy se nedostanu dál. Navenek dál pilnì pracuji a jsem dále úspìšný. Avšak základní melodií mého života je zoufalství. Vrhám se do práce, abych se s tímto zoufalstvím již nesetkával. Ale vždy mne pøepadne, jakmile je po práci a já nemám v ruce nic, èeho bych se mohl chytit. Rezignace a zoufalství bývají pozadím, na kterém se lidé èasto ženou do práce nebo za potìšením; ztrnule hledí skrze nás smìjícími se oblièeji z reklam, potkáváme je v animátorech, kteøí mají druhé pobízet k veselosti, v oblièejích manažerù, kteøí pracují stále dokola, aby unikli své vnitøní prázdnotì. Jsou lidé, kteøí vzdali další hledání a další boj. Rezignovanì se spokojují s povrchností, a pøece v sobì cítí osten, že existuje ještì nìco úplnì jiného, že nás Bùh povolal k jinému životu. Bezmoci se nemùžeme vyhnout, protože bytostnì patøí k naší pomíjivé existenci, ale se svou bezmocí mùžeme zacházet rùzným zpùsobem. Mùžeme na ni reagovat rezignací nebo agresivitou, anebo také svou bezmoc kreativnì zpracovávat. Když na svou bezmoc odpovíme aktivnì, mùže být plodná pro náš život. Mùže nás podnítit, abychom èinili pro sebe a pro svùj svìt vše, co je v našich silách. Mùže se stát pramenem fantazie pro lidštìjší uspoøádání tohoto svìta. Když na svou bezmoc reagujeme aktivnì, mùžeme ji i pøemoci. Pak se již necítíme bezmocní, protože jsme se sami chopili iniciativy a dìláme, co mùžeme. q Z knihy Anselma Grüna: Moc nad bezmocí. Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydøí. EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Proti rakovinì prostaty Studie z celého svìta naznaèují, že udržování pøimìøené tìlesné hmotnosti, konzumování vìtšího množství rostlinných produktù a omezování živoèišných produktù dokáže oddálit nebo zabránit vzniku rakoviny prostaty, uvedl dr. Klein z Cleveland Clinic Foundation v Ohio na výroèním setkání Americké spoleènosti pro výživu (ADA). Jedním z rizikových faktorù je strava s vysokým obsahem tuku, a máme již i dobré doklady toho, že nìkteré minerály a vitamíny v potravì dokáží vzniku rakoviny prostaty zabránit, øekl dr. Klein. Vrší se dùkazy o tom, že potraviny s vysokým obsahem vitamínu E a s obsahem selenu dramaticky snižují jak výskyt, tak riziko úmrtí na rakovinu prostaty. Ve velké studii na více než mužích se ukázalo, že ti, kteøí brali doplòky vitamínu E, mìli o 32% nižší riziko onemocnìní a o 41% nižší riziko ú- mrtí na rakovinu prostaty. Stejná studie však zaznamenala zvýšený výskyt rakoviny plic u tìch, kteøí brali vitamín E v doplòcích. Dr. Klein proto doporuèuje, aby muži zvýšili svùj pøíjem vitamínu E a selenu nerafinovanými potravinami. Dobrými zdroji selenu jsou moøské øasy èi paraoøechy; rostlinné oleje, oøechy a sójové boby jsou výbornými zdroji vitamínu E. Riziko rakoviny prostaty snižoval také lycopen, který se nachází v rajèatech. Nižší riziko rakoviny prsu u žen v akci Ženy, které dennì více než hodinu jezdily na kole nebo chodily, mìly o 19% nižší riziko onemocnìní rakovinou prsu, uvedla vedoucí studie vypracované na Maastrichtské univerzitì, dr. Dirxová. Výzkumníci vyhodnocovali pohybovou aktivitu u více než žen ve vìku od 55 do 69 let, u kterých v prùbìhu sedmi let zjiš ovali riziko vzniku rakoviny prsu. Bìhem doby trvání studie onemocnìlo rakovinou prsu žen. Cancer 2001;92: PRAMENY ZDRAVÍ / 11

12 KOSMETIKA L OCCITANE COUNTRY LIFE Melantrichova 15, P-1 Pøed Vánocemi otevøeno i V NEDÌLI! Diabetu dospìlých lze v 90% pøípadù zabránit Devíti z deseti pøípadù cukrovky II. typu (vìtšinou vznikající v dospìlosti) by bylo možno zabránit, kdyby se lidé více pohybovali, lépe jedli, pøestali kouøit a pøijali další prospìšné zdravotní návyky. Takové jsou závìry ze šestnáctiletého sledování zdravotních sester. Dr. Hu z Harvard School of Public Health v Bostonu porovnával data získaná od sester, které bìhem tohoto období onemocnìly cukrovkou, s daty od tìch zdravotních sester, které cukrovkou neonemocnìly. 91% pøípadù cukrovky, které se v této skupinì objevily, bylo možno pøisoudit na vrub nevhodným zdravotním návykùm. Ukázalo se, že nejrizikovìjším zdravotním faktorem byla nadváha. Èím vìtší byla, tím více se riziko zvyšovalo. Již dokonce nadváha na horní hranici normálního rozpìtí témìø ztrojnásobovala riziko, uvedl dr. Hu. Na druhé stranì, fyzická aktivita vykazovala velmi silný ochranný úèinek. Ženy, které vìnovaly sedm nebo více hodin týdnì pohybové aktivitì, mìly polovièní riziko onemocnìní cukrovkou v porovnání se ženami, které cvièily ménì než pùl hodiny týdnì. The New England Journal of Medicine 2001;345 SEXUÁLNÍ INTIMITA Jedna frustrovaná žena se v dopise svìøila manželské poradkyni se svými pocity: Vždycky po milování mám pocit, že jsem jen kus vìci, jen jakoby k použití. Ráda by od svého muže zakusila více nìžnosti a tu a tam by chtìla slyšet i nìkolik milých slov. Myslíte si, že se to mùže ještì nìkdy zmìnit? ptala se na závìr svého dopisu. Ano, doufám, že ano, odpovìdìla jí poradkynì. Ale záleží na tom, jestli si dokážete s manželem o svých pocitech a potøebách otevøenì promluvit. Nejrùznìjší studie prokázaly, že skuteèným klíèem k uspokojivému sexuálnímu vztahu je kvalita partnerské komunikace. A. Penneyová, autorka knihy Great Sex (Úžasný sex), se k otázce toho, co je v sexu nejdùležitìjší, vyjadøuje takto: Komunikace je pro plnohodnotné, a oboustranné sexuální uspokojení základním, životodárným, klíèovým faktorem. To slovo ale již pøíliš zevšednìlo, takže sotva ho zaslechnu, jímá mì úzkost. Nic to však nemìní na skuteènosti, že jedním Existuje spousta nezdravých a èasto dokonce škodlivých názorù na komunikaci týkající se sexu. Mnohé dvojice se však s nimi ztotožnily už natolik, že je považují za normální a pøirozené a neuvìdomují si, jak negativnì ovlivòují jejich vlastní pøístup k manželské sexualitì. Podívejme se proto na nìkteré z tìchto názorù, mýtù v komunikaci o sexu, blíže. Sex je vìc naprosto pøirozená, není tøeba o nìm mluvit. Nìkteøí z nás se domnívají, že sexuální intimita je stejnì pøirozená jako dýchání, a proto o ní není tøeba hovoøit. Nìco tak samozøejmého by se tedy mìlo praktikovat spontánnì, bez pøedchozího plánování a následných komentáøù. S tímto pøístupem lze však sotva souhlasit v pøípadì, kdy se dvojice potýká s nìjakými problémy. Jestliže mì miluje, mìl by se dovtípit. Další se zase domnívají, že partner by mìl být do té míry citlivý a pozorný, že bude schopen plnit jejich pøání a touhy bez jakéhokoli pobízení. To je ovšem ta nejhorší past, do které se partneøi vùbec mohou chytit. Jestliže náš protìjšek právì nevyniká ve schopnosti èíst myšlenky, pak se tìžko mùže právì teï dozvìdìt, co se nám líbí a po èem toužíme. Alkohol a schopnost udržet pozornost Soustavnì se ukazuje, že mozková centra kontrolující schopnost udržet pozornost a soustøedit se jsou výjimeènì citlivá na úèinky alkoholu, uvádí Jyrki Ahveninen z Helsinské univerzity. V pokusech se ukázalo, že muži alkoholici nebyli schopni po vyrušení zvukovým signálem vrátit se k zadanému úkolu tak rychle jako muži, kteøí alkoholu neholdovali. Alcoholism: Clinical and Experimental Research 2000;24: JEDNÍM Z HLAVNÍCH PARTNERSKÝCH PROBLÉMÙ JE NESCHOPNOST DÁT VHODNÝM ZPÙSOBEM NAJEVO SVÉ TOUHY A POTØEBY. KOMUNIKACE JE PRO PLNOHODNOTNÉ A OBOUSTRANNÉ SEXUÁLNÍ USPOKOJENÍ ZÁ- KLADNÍM, ŽIVOTODÁRNÝM, KLÍÈOVÝM FAKTOREM. z hlavních partnerských problémù je neschopnost dát vhodným zpùsobem najevo své touhy a potøeby. Proè jsme tak zdrženliví, máme-li se svým partnerem mluvit o sexu? Nikdy jsem manželovi neøekla, co se mi líbí nebo co mi pùsobí potìšení, svìøuje se jedna žena. Žijeme spolu už dva roky, a když to dodnes nezjistil, pak na to asi sotva nìkdy pøijde. Na druhou stranu, 12 / PRAMENY ZDRAVÍ

13 SCHOPNOST NAVODIT ROMANTIC- KOU ATMOSFÉRU NEBO VYSTIH- NOUT PARTNEROVY POTØEBY A PØÁNÍ VYPLÝVÁ Z DÙKLADNÉ ZNA- LOSTI PARTNERA ZALOŽENÉ NA VZÁJEMNÉM OTEVØENÉM SDÍLENÍ SEXUÁLNÍCH POTØEB, TAJNÝCH PØÁNÍ A FANTAZIÍ. KONEÈNÌ DOVOLENÁ Skandinávci to snad ještì nepochopili. Dodnes používají k o- znaèení nemocnice slova chorobinec! Brr! Nemusíte se mnou souhlasit, ale podle mého názoru slovo chorobinec v sobì ukrývá pøedstavu nìèeho dost málo pøíjemného. Když uslyším tohle oznaèení, zaène mì okamžitou pøipomínkou ostrého pachu dezinfekèních prostøedkù poøádnì lechtat v nose. Nutno ovšem pøiznat, že naše oznaèení nemocnice taky nezní nejlépe. Tohle slovo kdekomu pøipomíná bíle obleèené rezolutní ženy, které podìlují bezbranné pacienty dávkami z injekèních støíkaèek, bramborovou kaší, nebo je nutí k rehabilitaèním cvièením. Není divu, že mnozí lidé se brání doslova zuby nehty už pouhé pøedstavì, že by mìli být odvezeni do nemocnice. Už samotná zmínka o tom, že nìkoho museli nechat odvézt, mnohým z nás nahání hrùzu. Zato Anglièané a Amerièané si umìli vybrat! Jejich slovo hospital zní daleko velkoryseji. Už staøí Øímané znali to slovo. Hospitale znamenalo ložnici pro hosty, pohodlné místo, kde si èlovìk odpoèinul, zul si sandály a natáhl nohy. No øeknìte sami, slovo hospital zní daleko pøíjemnìji a pohostinnìji než oznaèení nemocnice nebo ošetøovna. Dává prostor pro pøedstavu dovolené v pohodlném hotelu bez stresu z návalu práce, se snídaní v posteli a s lenošením po celé týdny. Zdravotní sestry se v takových zaøízeních zázraènì mìní z rezolutních žen na sympatické a soucitné bytosti, které se v služební horlivosti objeví u vaší postele hned po prvním zazvonìní bez jediné známky mrzutosti èi nechuti. Návštìvu takového zaøízení bychom si jistì bez námitek nechali líbit. Takže, pøátelé, do takového zaøízení hurá, co nejkratší cestou! Z knihy S. Wittwera a D. Muellera Nejrychlejší cesta do nemocnice. Vydal Advent-Orion. kdybych mu to prozradila, už by to nebylo ono. Chtìla bych, aby to dìlal prostì sám od sebe, z lásky. Tento manžel je navždy odsouzen k nevìdomosti sexuální touhy jeho ženy mu zùstanou utajeny, protože ona je pøesvìdèena o tom, že on by mìl dokázat èíst její myšlenky. A jestliže neumí správnì èíst, pak je to podle ní netaktní a znamená to, že ji nemiluje. Je to tak neromantické Tento názor má s pøedchozím mnoho spoleèného. Nìkteøí se bojí, že mluvením o sexu by se vytratila veškerá romantika, tajemství a spontánnost. Ve skuteènosti však schopnost navodit romantickou atmosféru nebo vystihnout partnerovy potøeby a pøání vyplývá z dùkladné znalosti partnera, která je založena na vzájemném otevøeném sdílení sexuálních potøeb, tajných pøání a fantazií. O sexu nemluvím, protože mi to je nepøíjemné... Nìkteøí lidé v dùsledku nevhodné výchovy nebo negativních zkušeností cítí velké zábrany, když mají mluvit o sexu, a už vùbec nejsou schopni otevøenì se pøihlásit ke svým skuteèným sexuálním pøáním a potøebám. Ty pak mohou být tak dlouho potlaèovány, až s nimi nakonec ztratí kontakt a v dùsledku toho si je už ani nebudou schopni plnì uvìdomit. Proè si pøidìlávat problémy... Do další skupiny patøí lidé, kteøí se za každou cenu snaží vyhýbat konfliktùm. Sotva se objeví problém a v sexuální èi jiné oblasti, radìji rychle strèí hlavu do písku. Výsledkem je, že pak mnohdy vedou pouze sporadický sexuální život nebo posléze na sex úplnì rezignují. Tyto a mnohé další nesprávné postoje a názory na sexuální komunikaci jsou èastou pøíèinou trvalého nesouladu mezi manželi. Ti, kdo nedokážou bez zábran mluvit o svých touhách a pøáních, o tom, co se jim v sexu líbí a co je jim pøíjemné, se tak nakonec stávají kandidáty na frustrace a deprese. Potøeba otevøenosti Pokud toužíte po hlubokém uspokojení v milostném životì, pak je potøeba, abyste se nauèili odkrývat pøed partnerem i ta nejniternìjší pøání, touhy a pøedstavy. Manželští poradci stále znovu poukazují na to, že nìkteré problémy by bylo možné vyøešit rychleji a efektivnìji, kdyby spolu partneøi dokázali mluvit otevøenì. Když si neudìláme èas, abychom probrali naše problémy, cítím velké napìtí a rozèilení. Jakmile si pak ale o tìch vìcech promluvíme, spadne to ze mì a mám pocit, že jsem svému muži blíž. Je to moc pøíjemné, pøipadá mi, jako by mì pohladil. Pak mám taky ještì vìtší chu se s ním milovat, svìøuje se žena, která tvrdí, že hodnotu upøímnosti a otevøenosti v komunikaci docenila teprve na jednom semináøi o harmonickém manželství, který fejeton absolvovala spoleènì se svým manželem. Mluvit otevøenì o sexu pùsobí mnoha lidem problémy. Vypovídají o tom i výsledky naší ankety o komunikaci: Pouze 30% dotázaných odpovìdìlo, že se svými partnery mohou o sexu mluvit èasto, upøímnì a otevøenì. V 70% pøípadù si dotázaní buï nebyli jisti, anebo urèitì nemohli o tìchto vìcech diskutovat se svým partnerem. Celých 72% vyjádøilo pøání, aby jejich partner k nim byl otevøenìjší pøi diskusi o sexuálních pocitech. Z uvedeného vyplývá, že potøeba osvojit si schopnost otevøenì hovoøit o svých sexuálních pocitech a pøáních se týká vìtšiny manželských párù. Maximální otevøenost v komunikaci mezi partnery pøi zachování vzájemné úcty, lásky a respektu se tak stává tím pravým klíèem k oboustrannì uspokojivému milostnému životu. Takový zpùsob komunikace se však obvykle neobjeví automaticky a bez vìdomého úsilí. Je to schopnost, kterou je tøeba se nauèit. q Ukázka z knihy manželské poradkynì a úspìšné spisovatelky Nancy van Peltové Umìní komunikace. Vydalo nakladatelství Advent- Orion. K zakoupení v Country Life. PRAMENY ZDRAVÍ / 13

14 POZITIVNÍ RODIÈOVSTVÍ Existuje pìt dùležitých pozitivních zásad, které vašim dìtem pomohou najít v sobì sílu èelit životním pøekážkám a plnì rozvíjet svùj vnitøní potenciál. Každou z tìchto zásad v následujícím textu rozebereme. NEVADÍ, KDYŽ JE NÌKDO JINÝ Každé dítì je originál. Každé z nich má osobitý talent, vlohy a potøeby. My rodièe máme za úkol poznat, jaké jsou jejich konkrétní potøeby, a pak je uspokojit. Chlapci mívají vìtšinou potøeby, jež u dívek nehrají tak dùležitou roli. Podobnì i dívky mohou mít potøeby, které zase nehrají žádnou roli pro chlapce. Navíc každé dítì, a to bez ohledu na pohlaví, má své jedineèné potøeby související s jeho konkrétními problémy i vlohami. Dìti se rovnìž liší ve zpùsobu, jakým se uèí. Je podstatné, aby rodièe tuto odlišnost pochopili, jinak by mohli zaèít dìti vzájemnì porovnávat a zbyteènì by se trápili. Pokud jde o proces uèení, existují tøi druhy dìtí: bìžci, chodci a skokani. Bìžci se uèí velmi rychle. Chodci se uèí rovnomìrným tempem a dávají uèitelùm najevo, že dìlají pokroky. A poslední jsou skokani. Jejich výchova je nejnároènìjší. Zdánlivì se nedokážou nic nauèit a nedìlají žádné pokroky, a pak jednoho dne udìlají neèekaný skok a mají všechno v malíèku. Skokani jsou jako podzimní kvìtiny. Pøi uèení potøebují víc èasu. Rodièe by mìli pochopit, že je dùležité vyjadøovat lásku odlišnì podle pohlaví dítìte. Kupøíkladu dìvèata èasto potøebují více láskyplné péèe, zatímco pøíliš mnoho této péèe vyvolává u chlapcù pocit, že v nì nemáte dùvìru. Chlapci potøebují víc dùvìry, ale pøíliš mnoho dùvìry mùže v dìvèeti probudit dojem, že je nemilujete. Otcové se dopouštìjí toho omylu, že dcerám dávají pøesnì to, co potøebují chlapci, zatímco matky omylem poskytují chlapcùm oporu, kterou potøebují dìvèátka. Pochopení, že synové a dcery mají odlišné potøeby, umožní rodièùm dosáhnout vìtších úspìchù pøi péèi o dìti. Navíc matky a otcové se nebudou tolik pøít kvùli správným výchovným metodám. Tatínci jsou totiž z Marsu a maminky z Venuše. NEVADÍ, KDYŽ DÌLÁŠ CHYBY Všechny dìti dìlají chyby. Je to naprosto normální a musí se s tím poèítat. Dopustíte-li se chyby, neznamená to, že s vámi není nìco v poøádku pokud vám ovšem rodièe nedají najevo, že chyby byste dìlat nemìli. Chyby jsou pøirozené, normální a nikoho nepøekvapí. Tohle se dítì mùže nauèit pøedevším prostøednictvím pøíkladu. Rodièe jim tuto zásadu nejlépe vysvìtlí tím zpùsobem, že pøi výchovì dìtí si pøiznají i svoje omyly a poskytují tak podporu dìtem i sobì navzájem. Jsou-li dìti svìdky toho, jak rodièùm nedìlá problémy tomu druhému se omluvit, postupnì se nauèí nést za svoje vlastní omyly zodpovìdnost. Rodièe nemají u- èit dìtí, jak a kdy se omluvit, ale mají jít pøíkladem. Dìti se uèí z modelových situací, ne z kázání. Nejenom že se tím dìti nauèí vìtší zodpovìdnosti, ale když opakovanì odpustí rodièùm jejich omyly, postupnì se nauèí umìní odpouštìt. Dìti pøicházejí na svìt se schopností milovat své rodièe, ale neumìjí milovat sebe a odpouštìt sobì. Uèí se milovat samy sebe díky zpùsobu, jakým s nimi zacházejí jejich rodièe a jakým rodièe jednají v pøípadì, kdy se dìti dopustí chyby. Když dìti nikdo netrestá a neponižuje za jejich chyby, pak dostanou lepší pøíležitost vypìstovat si tu nejdùležitìjší schopnost: schopnost milovat sám sebe a smíøit se s vlastními nedostatky. Této schopnosti se dìti nauèí díky o- pakované zkušenosti, že i jejich rodièe dìlají chyby a pøesto si dál zaslouží lásku. Výsmìch èi tresty brání dìtem, aby si k sobì vypìstovaly lásku nebo schopnost samy sobì odpustit. NEVADÍ, KDYŽ DÁŠ NAJEVO SVÉ NEGATIVNÍ POCITY Negativní emoce typu hnìv, smutek, strach, žal, zoufalství, zklamání, starost, pocit trapnosti, køivdy a studu, žárlivost a nejistota jsou nejenom pøirozené a normální, ale tvoøí i významnou souèást vývoje dítìte. Negativní emoce nemohou být nikdy na závadu a je tøeba je sdìlit. Rodièe se musí nauèit, jak vytváøet dìtem vhodné pøíležitosti k procítìní a sdìlování negativních emocí. Cítit negativní emoce sice nevadí, zato ne vždy je v poøádku, kde, kdy a jak je dìti dávají najevo. Záchvaty vzteku tvoøí významnou èást dìtského vývoje, ale dìti by pøesto nemìly zapomínat, že nìkde a nìkdy se to prostì nesmí. Na druhou stranu musíte mít jistotu, že dítì nechlácholíte pouze proto, abyste pøedešli jeho záchvatùm vzteku, jinak k nim dojde ve chvíli, kdy nebudete mít pøíležitost si s dítìtem vážnì promluvit a vyøešit problém úèinnìji. Osvícení rodièe, kteøí chápou význam pocitù, se èasto dopouštìjí té chyby, že uèí dìti prožívat pocity tím zpùsobem, že se jim pøehnanì svìøují se svými vlastními emocemi. Pokud se dìtem pøehnanì svìøujeme se svými negativními emocemi, probouzíme v nich pøehnanou zodpovìdnost. Takové dìti na sebe pøebírají pøíliš velký díl viny a ztrácejí kontakt se svými vlastními vnitøními pocity. Nakonec se od rodièù odtáhnou a pøestanou s nimi komunikovat. Napøíklad øeknete-li dítìti: Nelez na ten strom, bojím se, že spadneš, postupnì v nìm vzbudíte dojem omezení a vyvoláte v nìm negativní pocity. Dospìlý by mìl radši øíct: Lezení po stromech není moc bezpeèné. Radši po nich lez, jen když jsem u toho i já. Nejenom že to je mnohem úèinnìjší, ale navíc tak dìti nauèíte nedìlat rozhodnutí založená na negativních emocích. A navíc dítì spolupracuje nikoliv proto, aby rodièùm ušetøilo trápení a strach, ale protože rodiè ho o to požádal. 14 / PRAMENY ZDRAVÍ

15 Jsou-li dìti svìdky toho, jak rodièùm nedìlá problémy tomu druhému se omluvit, postupnì se nauèí nést za svoje vlastní omyly zodpovìdnost. Rodièe nemají uèit dìtí, jak a kdy se omluvit, ale mají jít pøíkladem. Dìti se uèí z modelových situací, ne z kázání. Rodièe mohou dìtem pomoci s rozvíjením hlubokého proci ování vlastních pocitù prostøednictvím soucitu, uznání a naslouchání, a ne tím, že se jim budou svìøovat s vlastními pocity. Novou schopnost naslouchat musíme používat k objevení svých vlastních pocitù a k pochopení pøání a potøeb malého dítìte. Shovívaví rodièe se nauèí, jak se nedat manipulovat pocity a pøáními svých dìtí. Pøísní rodièe zase pochopí øadu zpùsobù, jimiž své dìti nevìdomky zahanbovali za negativní pocity. A když se dìti nauèí procítit a sdìlovat negativní emoce, souèasnì se úèinnì nauèí odpojit se od rodièù, vypìstovat si silné povìdomí vlastního já a postupnì v sobì objevit bohatství vnitøní tvoøivosti, intuice, lásky, cíle, sebevìdomí, radosti, soucitu, svìdomí a schopnosti pouèit se z chyb. NEVADÍ, KDYŽ CHCEŠ VÍC Pøíliš èasto vštìpujeme dìtem zásadu, že jsou špatné, sobecké nebo rozmazlené, protože chtìjí víc nebo se vztekají, že nedostanou všechno, co si pøejí. Rodièe je nutí cítit vdìènost, místo aby dìtem dovolili chtít víc. Buï vdìèný za to, co máš. To bývá blesková odpovìï dítìti, které chce víc. Dìti netuší, kolik je vhodné chtít ani bychom to od nich nemìli oèekávat. Dokonce i nám dospìlým dìlá potíže odhadnout, kolik mùžeme žádat, abychom neurazili své okolí a nevypadali chtivì èi nevdìènì. A když v tomhle smìru mají problémy dospìlí, tìžko mùžeme èekat, že dìti je mít nebudou. Pokud se dìti bojí požádat o všechno, co chtìjí, nikdy jasnì nepochopí, co dostat mohou a co nemohou. Navíc, když øeknou, co všechno chtìjí, brzy si vypìstují úžasnou schopnost smlouvat a vyjednávat. Vìtšina dospìlých umí smlouvat jen bídnì. Nepožádají o nic, když neèekají jasné pøitakání. A pokud se setkají s odmítnutím, zkrátka se s tím smíøí a buï o- dejdou, navenek sice pokornì, ale s vnitøním tajeným vzdorem, èi dají prùchod vzteku. Jednou z nejdùležitìjších schopností, kterou rodièe mohou nauèit svou dceru, je umìní žádat víc. Vìtšina žen se to v dìtství nenauèila. Místo, aby si o víc øekly rovnou a výslovnì, žádají o víc nepøímo, tím, že samy dávají ostatním víc a tajnì doufají, že jim to nìkdo oplatí i bez øíkání. Tato neschopnost požádat o nìco pøímo jim brání získat vìtšinu toho, co chtìjí, a to jak v životì, tak i v partnerství. Zatímco dívky potøebují svolení, že smìjí chtít víc, chlapci potøebují urèitý zvláštní druh podpory, když víc nedostanou. NEVADÍ, KDYŽ NESOUHLASÍŠ, ALE NEZAPOMÍNEJ, ŽE HLAVNÍ SLOVO MAJÍ RODIÈE Dìtem musíme dovolit øíkat ne, ale stejnì dùležité je i vìdomí, že rozhodování patøí jejich rodièùm. Dají-li dìtem svolení chtít víc a vyjednávat, pak jim tím ve skuteènosti poskytnou moc. A vìtšina rodièù se bojí dát dìtem tak velkou moc, aby je pøíliš nerozmazlili. Jedním z nejvìtších problémù dneška je fakt, že dìti dostaly pøíliš mnoho svobody. Rodièe sice vytušili, že jejich dìti si zaslouží vìtší moc, ale nenauèili se, jak si souèasnì udržet postavení šéfa. Pokud nepoužijí i další techniky pozitivního rodièovství, napøíklad pravidelné rozhovory, kterými si zajistí spolupráci ze strany dìtí, pak se z dìtí stanou nároèní, sobeètí a protivní spratci. Pokud si rodièe udrží svou vùdcovskou roli, pak se vyplatí poskytnout dìtem vìtší moc. Dovolíme-li dìtem øíkat ne, otvíráme jim dveøe k možnosti vyjadøovat pocity a objevovat, co vlastnì chtìjí a pak o to i vyjednávat. Samozøejmì to neznamená, že udìláte vždycky pøesnì to, co chce dítì. I když dítì smí øíct ne, ještì to neznamená, že si prosadí svou. Dítì smí dát najevo svá pøání a pocity a to samo o sobì je vede k vìtší spolupráci. A co je dùležitìjší, dìtem to umožòuje chovat se vstøícnì, aniž by musely potlaèovat své pravé já. Existuje nebetyèný rozdíl mezi pøizpùsobením, úpravou svých pøání, a mezi jejich popøením. Pøizpùsobí-li dítì svá pøání, pak se pøikloní k pøání svých rodièù. Popøení znamená, že potlaèí svá pøání a pocity a podøídí se vùli svých rodièù. Podøizování vede ke zlomení dìtské vùle. Jakmile konì zkrotíme, zaène se chovat krotce a poslušnì, ale souèasnì ztratí velkou èást svého svobodného ducha. Analýza rodièovských praktik v pøednacistickém Nìmecku ukázala, že dìti DOVOLÍME-LI DÌTEM, ABY PROCI- OVALY A SLOVNÌ VYJADØOVALY SVÙJ PØÍPADNÝ NESOUHLAS, TAK JIM NEJEN POMÁHÁME VYPÌSTO- VAT SI SEBEVÌDOMÍ, ALE SOUÈAS- NÌ JE VEDEME I K VÌTŠÍ VSTØÍC- NOSTI. bývaly krutì trestány a ponižovány pokaždé, když se vzepøely autoritì. Nesmìly vzdorovat ani øíct ne. Až zpìtnì bylo možné jasnì potvrdit, že zlomení dìtské vùle vede ke vzniku bezmyšlenkovitého a necitelného stáda silných, ale šílených autoritáøských vùdcù. Nemá-li èlovìk dost silné sebevìdomí, stane se snadnou koøistí ostatních, nechá se manipulovat a šikanovat. Èlovìk bez silného sebevìdomí k sobì šikanu pøímo pøitahuje, protože trpí pocity ménìcennosti a bojí se prosadit si svoji vlastní vùli. Dìtem neprospívá, když se bezmyšlenkovitì nebo zbabìle podøizují rodièovské vùli. Dovolíme-li dìtem, aby proci ovaly a slovnì vyjadøovaly svùj pøípadný nesouhlas, tak jim nejen pomáháme vypìstovat si sebevìdomí, ale souèasnì je vedeme i k vìtší vstøícnosti. Poslušné dìti se pouze podøizují rozkazùm. Bìhem toho procesu nemyslí, necítí, ani k nìmu samy nièím nepøispívají. Spolupracující dìti se naopak vìdomì zapojí do každé diskuse a tak se mohou kladnì rozvíjet. q rodièe a dìti V knize Dìti jsou z nebe nás John Gray (mj. autor Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše ) seznamuje se zcela novým pøístupem k rodièovství, jenž nás nauèí, jak dìtem poskytnout svobodu a vést je k tomu, aby objevily a vyjádøily své skuteèné já. PRAMENY ZDRAVÍ / 15

16 O LIDECH A ZVÍØATECH V poèátcích ekologického probuzení pøed tøiceti lety bylo pro mnohé z nás základním podnìtem pøekvapivé uvìdomìní, že mluvit o lidech a zvíøatech je zavádìjící. Zaèali jsme si s údivem uvìdomovat, že ty ètyønohé bytosti, které jsme pøejíždìli auty èi odstøelovali jako škodnou, nejsou prostì chaotické vìci. Že mají svùj vlastní svìt a život, spoleèenské uspoøádání, poznání a cítìní, že znají bolest i radost a celou škálu citù, které jsme byli zvyklí pøipisovat jen lidem, pøedevším lidem evropského pùvodu. Že to vlastnì jsou lidièky v kožíškách a že my lidé jsme jedním z živoèišných druhù. VE VZÁJEMNOSTI A ÚCTÌ Prvotním obyvatelùm Ameriky, kterým jsme podle Kolumba zvyklí øíkat indiáni, to bylo vždycky jasné. Jejich mytologie rozeznávají mimo národù Navahù èi Zuòiù také národy tøeba medvìdù, hadù a vlkù. Jsou to svébytné národy, ne však nižší èi cizí. Mezi nimi a lidmi existují vztahy vzájemné úcty i vztahy pøíbuzenské: nìkteré kmeny se považují za potomky medvìda nebo vlka. Znají jejich vlastnosti, váží si jich a uèí se od nich. Svìt se jim jeví jako spoleèenství rozlišných, leè rovnoprávných bytostí, ve vzájemnosti a úctì. SVÌT JAKO JEVIŠTÌ Novodobé evropské myšlení vychází ze zcela jiné pøedstavy. Jsme zvyklí považovat svìt za jevištì, na kterém se odehrávají dramata lidských životù, to jediné, na èem záleží. Na tomto jevišti jsou i kulisy, hory, lesy a inspirativní západy slunce. Inventáø našeho theatrum mundi dále zahrnuje rekvizity jako ptactvo nebeské, zvìø lesní, polní i domácí, pøípadnì ryby. Kulisy a rekvizity svìtového divadla oznaèujeme hromadnì pojmem pøíroda, která slouží èlovìku jako zdroj surovin, pøípadnì jako park kultury a oddechu, a obèas jako pøíležitost, aby prokázal svou moc a slávu pokácením lesního velikána nebo skolením lva. V žádném pøípadì jsme však pøírodì a jejím mimolidským obyvatelùm nepøipisovali nárok na jakýkoliv ohled z lidské strany. Tehdy, v šedesátých letech, sotva koho napadlo, že bychom nemìli postavit dálnici, protože bychom znièili les, èi mìli omezit užívání automobilù, abychom ménì poškozovali ovzduší toxickými exhaláty. V žádném pøípadì by nás nenapadlo, že bychom nemìli zabrat pùdu, protože patøí i sovám a rysùm, a že bychom kyanidovým louhováním pøipravili urèitý živoèišný druh o nezbytný životní prostor. Nenapadlo to ostatnì ani evropské usedlíky, když zabírali pùdu pùvodních obyvatel severní Ameriky a hubili je jako škodnou. Tradièní evropský postoj je hluboce panský. Pøedpokládá pøedevším vlastní nadøazenost všem ostatním, jak mimoevropským národùm, tak mimolidským bližním. K tomu pøedpokládá, že panské postavení oproš uje pána ode všeho ohledu k níže postaveným. Krutost i bezohlednost omlouvá známou frází: Vždy jsou to jenom zvíøata (pøípadnì jenom indiáni nebo jenom židé). SKUPINOVÁ POVÝŠENOST To je na pováženou. Jak se lidé chovají k ostatním živým bytostem je nejspolehlivìjším barometrem jejich postoje k pøírodì vùbec. Na rozdíl od balvanù èi stromù jsou ostatní zvíøata, zvláš spoleèensky žijící savci jako vlci èi primáti, zjevnì naši bližní. My sami jsme živoèichové, a rozdíl mezi námi a šimpanzy je minimální, nesrovnatelnì menší než mezi šimpanzem a tøeba hlemýždìm. Šimpanzové s námi sdílejí škálu základních citù: strach, bolest, lásku, radost, vìrnost, zklamání. Stejnì jako my dovedou pøilnout k bližnímu i k místu, jež jim je domovem. Tak jako my se i oni øídí vlastním morálním øádem: U øady vyšších savcù se setkáme s náznaky rozvažování a rozhodování, tøeba když pes váhá, zda poslechnout volání svého èlovìka. Pøedstava lidské nadøazenosti o- statním živoèichùm je zjevným náznakem rasismu, skupinové povýšenosti. Pøesto je to pøedstava tak hluboce zakoøenìná v evropském povìdomí, že si zøídka uvìdomíme, že nepøedstavuje prostou skuteènost, jak tomu je, nýbrž jen jeden vysoce svérázný pøístup, jeden z možných výkladù neutrální skuteènosti. MÝTUS O NEVINNÉ PØÍRODÌ Jak vzniká pøedstava lidské nadøazenosti všemu ostatnímu životu? V poèátcích ekologického uvìdomìní jsme si vytvoøili vlastní mýtus, který doznívá ještì v Singerovì klasické studii Osvobození zvíøat. Aè jsme si to tehdy ani neuvìdomovali, náš mýtus vycházel z romantického snu o nevinné pøírodì a pokleslé civilizaci. Podle toho lidé žili se zvíøaty v míru pøímo idylickém, pokud jejich soužití nenarušila prùmyslová civilizace. Prý teprve vìda, pøedevším vivisekce a živoèišná velkovýroba narušily toto soužití. V hrùze nad lidskou krutostí k ostatním zvíøatùm mnoho tehdejších ekologù zatoužilo po návratu k prostšímu životu, a nìkteøí se o nìj i pokusili na lesních samotách, kam nevedou asfaltované silnice a elektrický proud. Byl to mýtus, avšak bylo na nìm mnoho pravdivého. Opravdu, k nejhrùznìjším krutostem dochází v pokusnictví a v živoèišné výrobì. Snad nejhorší a nejnebezpeènìjší je to, že v obou oborech jsme zvyklí považovat potøeby vìdy èi výroby za automatické ospravedlnìní každého postupu, jako bychom mimolidským živoèichùm nebyli dlužní žádný ohled. Lidé se zhrozili, když se po válce doèetli o lékaøských pokusech na dìtech v koncentraèních táborech. Málokdo si povšiml, že jediný rozdíl mezi výzkumy dr. Mengeleho a pokusy, které pøijímáme bez povšimnutí, bylo, že dr. Mengele vedl èáru mezi zakázanými a povolenými pokusnými živoèichy mezi árijci a neárijci, kdežto my ji vedeme mezi lidmi a šimpanzi. HIERARCHICKÉ POJETÍ Pøesto je vývoj evropského vztahu ke zvíøatùm složitìjší, než jsme si tehdy pøedstavovali. Probíhá zhruba ve tøech stadiích: Ve støedovìku pøevládala v Evropì pøedstava zvíøete jako níže postaveného bližního. Lidé žili v bezprostøedním styku se zvíøaty, sdíleli s nimi obydlí, pojmenovávali je, hovoøili s nimi, pøedpokládali u nich porozumìní i odpovìdnost. Zároveò je krutì a bezohlednì využívali podobnì jako lidští páni krutì a bezohlednì využívali své lidské poddané. Nebyl v tom protiklad. Støedovìk prostì vycházel z hierarchického pojetí svìta, ve kterém mají své místo páni, zemané, poddaní, nevolníci í zvíøata a osobní známost i osobní krutost 16 / PRAMENY ZDRAVÍ

17 èlovìka vùèi zvíøeti nebyla o nic horší èi lepší než známost a krutost pána a raba. ZVÍØE JAKO SUROVINA Novovìk ztrácí vìdomí zvíøete jako (níže postaveného) bližního a vytváøí si pøedstavu zvíøete jako suroviny. Ovšem èím horší je zacházení se zvíøaty, tím naléhavìjší je potøeba odlišit èlovìka, aby se sám nemohl stát pøedmìtem podobného zacházení. Rozvoj novodobého otrokáøství, pro které otrok již nebyl èlovìkem v nižším postavení, nýbrž prostì majetkem, u- žitkovým zvíøetem, si vynutil rozlišení mezi Evropany a domorodci Nového svìta. Podobnì rozvoj masného prùmyslu a pokusnictví si vynutil odlišení èlovìka od ostatních živoèichù. Tady vzniká tvrdì prosazovaná pøedstava naprostého odøíznutí: èlovìk je vtìlený andìl s nesmrtelnou duší, zvíøe je hmotný organismus èi pøímo stroj, bez nároku na jakékoliv ohledy. Obraznì øeèeno, èlovìk pochází shùry, v posloupnosti Bùh-andìlé-lidé, ostatní život od zdola, v posloupnosti hmota-rostliny-primáti. Mezi èlovìkem a nejvyšším primátem, šimpanzem, není styèný bod. NOVODOBÉ POKRYTECTVÍ Náš souèasný postoj je poznamenaný jak prùmyslovou, tak demokratickou revolucí. Prùmyslová revoluce ruší každodenní, bezprostøední vztah lidí a ostatních zvíøat. Nejezdíme s koòským spøežením, nechováme dobytek. Bìžnì se stýkáme se stroji, ne se zvíøaty. Jsme na zvíøatech stále závislí, avšak nepotøebujeme si toho všímat. Stýkáme se vìtšinou jen se svými miláèky a mùžeme si tudíž dovolit v nich poznávat své (nižší) bližní. Zároveò však demokratická revoluce zproblematizovala pøedstavu hierarchického uspoøádání spoleènosti na vyšší a nižší. Pro vìtšinu z nás by bylo obtížné zacházet s bližním jako s otrokem nebo i jen se sluhou. Bližní pro nás má také nádech rovného. Odtud moderní dilema: prùmyslová revoluce si vyžaduje vykoøis ování zvíøat, demokratická revoluce vyžaduje soucit. Øešíme to vìtšinou pokrytectvím: oplýváme láskou ke svým miláèkùm a radìji se neptáme, odkud pocházejí maso a léky. Po poèáteèním nadšení, kdy se zdálo, že staèí mít zvíøátka rád, probudilo ekologické vìdomí vážný zájem o to, jak a proè vlastnì vzniká evropský panský postoj k našim mimolidským bližním a z èeho sestává. Je to opravdu mikrokosmos lidského vztahu k pøírodì vùbec. Øada autorù nahradila mýtus o èlovìku a zvíøatech historickým bádáním. PODMAÒOVÁNÍ SI PØÍRODY Vìtšina z nich zaèíná zkoumáním koøenù našich postojù v naší židovsko-køes anské náboženské tradici, protože ta až do nedávna nejvýraznìji formovala naše myšlení. Pro tu mají naši mimolidští bližní hovada Boží své místo v hierarchii, která sahá od Boha a andìlù až k ïáblùm. Podle Žalmu 8,5 stvoøil Bùh èlovìka málo menšího andìlù, hovada podøídil èlovìku, jim zas rostliny a nerosty. Základní pøedpoklad tu je, že všechen nižší svìt byl stvoøen pro èlovìka a existuje jen proto, aby mu sloužil. Smyslem vepøe je vepøová, ne život vepøe, jeho radost a bolest. Pùvodnì se prý nižší pøírodní svìt èlovìku dobrovolnì poddával. V lidových zkazkách o ráji se vepøi sami nabízejí lidem jako potrava aè v Bibli je ráj vegetariánský ovoce samo roste a padá jim do rukou. Teprve jako trest, kterým Bùh navštìvuje lidstvo za prvotní høích, se pøíroda stala vzdornou a nebezpeènou. Život pak neznamená jen dobývání chleba vezdejšího v potu tváøe, nýbrž obecnì boj proti vzpurné, znepøátelené èi padlé pøírodì. V lidových køes anských pøedstavách však lidský høích údajnì vlastní dùvod pádu pøírody nemìní lidské právo vládnout všemu stvoøení. Znamená jen, že èlovìk musí døíve poddajnou pøírodu krotit, zápasit s ní a podmaòovat si ji. Pøesto pøíroda dál existuje jen proto, aby sloužila èlovìku, a všechno využívání, by sebekrutìjší týrání zvíøat pro zábavu, medvìdáøi a štvanice je oprávnìné. Když v biblickém pøíbìhu Samson pøivázal hoøící pochodnì liškám k oháòkám a vypustil je zdìšené do lánù svých filištínských nepøátel (Soudcù 15,4-5), sotva koho napadlo litovat lišky. To je myšlenkové dìdictví, na kterém buduje evropský novovìk. Dùraz se postupnì mìní. Renesance zdùrazòuje pokleslost pøírody a lidský úkol jejího zvelebování. Hory a lesy jsou hrùzné a odporné, zvíøata a také venkované jsou o- povrženíhodní, pokud je (civilizovaný mìstský) èlovìk nezvelebí svou èinností. Zvíøata jsou spolèována s temnými mocnostmi: èerná koèka, pekelný pes, zlovìstný havran vládnou lesní divoèinì spolu se zlovolnými duchy. Dohola vykácet divoký les a založit šlechtìnou zahradu je nejušlechtilejším dílem renesanèního šlechtice. Reformovaní duchovní si podobnì kladli za úkol vymýtit divoké vášnì v lidské duši a nahradit je šlechtìnou kázní. Pøíroda se renesanci stejnì jako reformaci Prùmyslová revoluce vyžaduje vykoøis ování zvíøat, demokratická revoluce žádá soucit. Øešíme to vìtšinou pokrytectvím: oplýváme láskou ke svým miláèkùm a radìji se neptáme, odkud pocházejí maso a léky. jeví jako syrová, surová a podezøelá, pokud ji nenahradí lidský um. SLOUŽIT POTØEBÁM ÈLOVÌKA To se mìní po tøicetileté válce. Osvícenci zdùrazòují oproti pokleslosti pøírody harmonii božího plánu. Newton nachází v zákonitosti pohybu hvìzd dùkaz boží prozøetelnosti, Leibniz považuje tento svìt za nejlepší možný. Osvícenci jej ovšem vzdor tomu zvelebují podle svých pøedstav. Goethùv Faust se v druhém dílu vìnuje výstavbì vodních komunikací. Pøíroda se již nejeví jako pokleslá, nebezpeèná a zrùdná. V zárodku se tu rodí pøedstava dokonalosti pøírody, která na konci 18. století vyústí v romantické pøedstavì mimolidské pøírody jako ušetøené prvotního høíchu a vyòaté z pádu. Jedno se však nemìní: základní pøesvìdèení, že a je pøíroda nevinná èi zrùdná, jejím jediným smyslem je sloužit potøebám èlovìka. Sama o sobì je pøíroda prostá vší hodnoty. Té prý nabývá teprve tím, že slouží èi vzdoruje lidským pøáním. Èlovìk a jeho pøání, jak skuteèné potøeby, tak rozmarné záliby, jsou zdrojem veškeré hodnoty a podle lidských pøání je tøeba pøírodu posuzovat. Co není užiteèné pro lidstvo, to postrádá o- právnìní k existenci, pokud to èlovìk nezaèlení do lidského svìta dùmyslným využitím. Ostatnì dodnes se ozývá argument, že jediným dùvodem k zachování biodiverzity je, že dnes bezcenné rostliny se mohou jednou ukázat být zdrojem léèiv. Odtud vzniká i pøedstava, že civilizace je soubìžná s dobýváním pøírody. Stále výraznìji se Evropì zdá, že èlovìk naplòuje své poslání ne již službou Bohu a bližnímu, nýbrž podmaòováním všeho ostatního stvoøení. q životní prostøedí Z knihy Erazima Koháka Zelená svatozáø. Vydalo nakladatelství Slon. PRAMENY ZDRAVÍ / 17

18 PAMÁTNÍK RÁJE, ŠABBÁT Již potøetí ve staré biblické knize zvané Genesis budeme hledat principy, které dìlaly rajskou zahradu v Edenu rájem. Ony principy nás zajímají proto, že podle Ježíšova konstatování mùže být království Boží, ráj, i mezi námi. Jde jen o to je najít a aplikovat do všedního, každodenního života. V minulých dvou zamyšleních (PZ 2/2001 Zahrada, prostor ráje, PZ 4/2001 Manželství, pozdrav ráje) jsme si již mohli uvìdomit, že ráj mùže být jedinì tam, kde je Bùh. O dalším principu rajské existence je øeè v knize Genesis (2,1-3): Tak byla dokonèena nebesa i zemì, se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokonèil Bùh své dílo, které konal; sedmého dne pøestal konat veškeré své dílo. A sedmý den Bùh požehnal a posvìtil, nebo v nìm pøestal konat veškeré své stvoøitelské dílo. Odpoèinek zprostøedkovává ráj Odpoèíváte rádi? Také vás naplòuje blahem pocit dobøe vykonané práce a vyhlídka zaslouženého odpoèinku? Že se ptám, viïte? Kdo z nás tento týden s netrpìlivostí nepoèítal dny zbývající do vytouženého víkendu? Kdo z nás by se netìšil na svátky èi dovolenou? Problém je však v tom, že odpoèívat neumíme. Ovlivnìni duchem doby jsme propadli práci a stali se jejími otroky. Neumíme odpoèívat. Jako bychom zapomnìli, že práce není cílem naší lidské existence. Souèasní psychologové stále více varují pøed syndromem tzv. workoholismu. Pøibývá lidí, kteøí pøestávají ve svých plánech poèítat s možností víkendù, svátkù èi dovolené, a když je k odpoèívání donutí zamìstnavatel, rodina èi okolnosti, stejnì vypnout nedokáží a minimálnì jejich mysl žije dál pracovními povinnostmi. Možná si teï s uspokojením libujete, že workoholismus není váš problém. Otázkou však zùstává, zda se vaše odpoèívání dá odpoèinkem vùbec nazvat. Psychologové totiž upozoròují také na to, že se stáváme otroky nástrah prùmyslu zábavy, který v nás touhu po zábavì rafinovaným zpùsobem probouzí a zároveò ji pak v našem volném èase uspokojuje. Stále èastìji se však projevuje syndrom tzv. skrytého k zamyšlení zklamání z volného èasu. Nároky na zpùsob jeho prožívání rostou, pøitom lékaøi konstatují, že se naše nervy opotøebovávají ve volných dnech mnohdy daleko více, nežli pøi práci. Struènì øeèeno, naše pojetí rekreace k naší rekreaci pøíliš nepøispívá. Odpoèinek sám o sobì ještì ráj nezaruèuje. Co s tím? Šabbát, pøedpokladem ráje Všimli jste si? V úvodním textu není napsáno, že Bùh své dílo dokonèil šestého dne a sedmého dne odpoèinul. Mnohdy žijeme v domnìní, že Bùh šest dní tvoøil a sedmého dne, unavený celotýdenní døinou, odpoèinul. Pøeklad odpoèinul je tady ponìkud zavádìjící. Podle biblických zpráv Bùh neochabuje ani nezemdlívá (Izajáš 40,28), dokonce ani nedøíme a nespí (Žalm 121,4). Z textu je jasné: Bùh své dílo dokonèil dne sedmého, nikoli šestého. Ptáte se, co v sedmém dni vlastnì tvoøil? Sedmého dne stvoøil Bùh šabbát, doslovnì pøeloženo den pøestání, prostor pro pìstování svého spoleèenství s èlovìkem, který byl stvoøen o den døíve. Obecnì se traduje, že èlovìk byl korunou stvoøení. Není však tomu tak. Korunou, vrcholem všeho se stal šabbát. Staré poøekadlo øíká, že nejdøíve práce, potom zábava. Tady je to ovšem jinak. Na práci sice ještì dojde, biblický ráj není místem blažené zahálky, práce však nemá být cílem stvoøení. Ani práce, ani odpoèinek v našem už výše zmínìném pojetí tzv. rekreace. Vše je pøipraveno k tomu, aby èlovìk po svém stvoøení mohl rovnou zasednout k prostøenému stolu. Èeká ho stolování se samotným Stvoøitelem. Vždy pøece pro stolování, lépe øeèeno pro spoleèenství s Bohem, byl Adam stvoøen. Šabbát má být prostorem pro intenzivní pìstování tohoto spoleèenství, je dalším dùležitým principem rajské existence èlovìka. Šabbát prostì dìlal a dodnes dìlá ráj rájem. Šabbát je nutno støežit Není proto divu, že desatero Božích pøikázání vybízí èlovìka: Pamatuj na den odpoèinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dìlat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpoèinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dìlat žádnou práci ani ty, ani tvùj syn a tvá dcera, ani tvùj otrok a tvá otrokynì, ani tvé dobytèe, ani tvùj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech uèinil Hospodin nebe i zemi, moøe a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpoèinul. Proto požehnal Hospodin den odpoèinku a oddìlil jej jako svatý. (Exodus 20, 8-11). Peèlivému ètenáøi Bible pøi studiu desatera sotva unikne náhlá zmìna tónu. Až dosud šlo u pøedcházejících pøikázání spíše o zaslíbení: Já jsem Hospodin, tvùj Bùh, já tì miluji, mám k tobì vztah, proto jsem tì vyvedl ze zemì egyptské, kde jsi byl pouhým otrokem. Jestliže na mùj vztah lásky odpovíš vztahem svým, pak už nebudeš mít jiné bohy, pak už si nezobrazíš Boha, pak už nezneužiješ jméno svého Boha... Rozumíte? V pùvodním hebrejském jazyce tady vùbec nejde o pøíkazy. Proè tedy v souvislosti se šabbátem najednou imperativ? Vztah není samozøejmost. Je to dar, který je tøeba hlídat a støežit, živit vzájemnou pozorností a komunikací. Proto: Pamatuj na den odpoèinku! Støež ho a hlídej! Je to náš spoleèný den, svatý, nedotknutelný, jakési naše rande. Je to šabbat, den pøestání, a proto se pøestaò zabývat èinností, která by mohla naši vzájemnou komunikaci narušit. Pøikázání o šabbátu je prostì garantem realizovatelnosti všech ostatních pøikázání, jejichž dodržování je vždy podmínìno vztahem. Nabízí se ovšem otázka: Jak tento den støežit? Co v nìm dìlat, èi radìji nedìlat, aby šabbat mohl plnit úèel, ke kterému byl stvoøen, aby mohl vnášet do života èlovìka kus ráje? 18 / PRAMENY ZDRAVÍ

19 Boží program pro šabbát Všimli jste si, jak zavádìjící mùže být termín odpoèinek? Nìkdo totiž mùže dojít k závìru, že ráj pøináší èlovìku zahálka, spánek, prostì neèinnost jakéhokoli druhu, nebo odpoèinek aktivní, pod taktovkou prùmyslu zábavy. Úvodem jsme však již konstatovali, že odpoèinek tohoto druhu sám o sobì ještì ráj nezaruèuje. V ráji jde o víc než o rekreaci nebo relaxaci. Jde o spoleèenství èlovìka s Bohem. Právì proto má Bùh o zpùsobu prožívání šabbátu konkrétní pøedstavu: Jestliže v den odpoèinku upustíš od svých pochùzek, od prosazování svých zálib v mùj svatý den, nazveš-li den odpoèinku rozkošným, svatý den Hospodinùv pøeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že pøestaneš hovìt svým zálibám a nepovedeš plané øeèi, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu Tak promluvila Hospodinova ústa. (Izajáš 58,13.14) Chceš-li doopravdy prožít Eden rozkoš ráj, pak musíš vypustit nejen práci, ale také i záliby a koníèky a vùbec veškeré své vlastní pøedstavy o prožívání volného èasu a podøídit se pøedstavì Boží: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít Hospodinovu slavnost odpoèinutí, Hospodinùv svatý den odpoèinku. (Exodus 35,2) Jde o to pøijmout Boží pozvání, posadit se každého sedmého dne ke stolu, který právì prostøel, a prožívat intenzivní spoleèenství pøi komunikaci s Ním, s Jeho Slovem a s Jeho lidem. Struènì øeèeno, šabbát je dnem bohoslužeb, spoleèného oslavování Boha ve spoleèenství vìøících, den nasloucháni Božímu slovu, den komunikace s Bohem na modlitbì, den soukromého ztišení se, chcete-li den meditace a kontemplace. Nìkdo by mohl namítnout: To mám celý den sedìt v kostele, èíst Bibli a modlit se? Jakýpak tohle je odpoèinek, jaký tohle je ráj? Pro osvìžení mi dovolte jeden èerstvý, usmìvavý zážitek. Vìtšinou asi nevíte, že v modlitebnì nejen kážu, ale také spím, prostì tam bydlím. Vybìhl jsem minulý týden jako témìø vždy tryskem ze dveøí jejího boèního traktu, kde schody vedou pøímo k autobusové zastávce. Autobus se právì rozjíždìl, když v tom náhle k mému velkému údivu zastavil a pøední dveøe se otevøely. Naskoèil jsem dovnitø, a døíve než jsem staèil popadnout dech, abych podìkoval, konstatoval pan øidiè suše a bez emocí: Nemáte se tak dlouho modlit! V první chvíli jsem mìl tendenci cítit se dotèený: Si myslíš, že nemám nic jiného na práci, než se modlit? Pak mi ale došlo, jak by bylo pro mne dobré, kdyby se nemýlil. Málokdo ví, že evropské slovo škola pochází ze starého øeckého slova, které znamenalo mít èas, mít volno. To nebyla zahálka, to nebyla nuda. Mít volno, být uprázdnìný ode všech obèanských i osobních povinností, to byla pøíležitost zamyslet se, pozorovat, pøemýšlet, prostì studovat. Rozjímání, kontemplace Ve chvílích, kdy se èlovìk zamyslí sám nad sebou, kdy se dokáže ztišit a ztrácet èas zdánlivou neèinností, právì tehdy roste jeho o- sobnost, jeho vnitøní èlovìk. Vnitøní harmonie roste z mlèení, z chvil soustøedìní a ticha, z chvil prožitých s Bohem. Šabbát to je šance pro ráj, pøátelé. Právem Ježíš øíká: Sobota pro èlovìka uèinìna jest. (Mk 2,27) Šabbát je v sobotu Zbývá otázka, kterou my, adventisté, tedy èlenové Církve adventistù sedmého dne, èasto dostáváme: Proè je podle vás oním sedmým dnem právì sobota? Jako odpovìï na tuto otázku bych si zcela netradiènì dovolil citovat Katolický katechismus: Tøetí pøikázání desatera pøipomíná posvátnost soboty Bùh svìøil Izraeli sobotu, aby ji zachovával na znamení vìèné smlouvy. Sobota je pro Pána a je vyhrazena chvále Boha, jeho stvoøitelského díla a jeho spásných èinù ve prospìch Izraele Evangelium uvádí èetné pøíležitosti, pøi kterých byl Ježíš obviòován, že porušuje zákon o sobotì. Avšak Ježíš nikdy neporušuje svatost onoho dne. Dává mu ze své autority jen pravé vysvìtlení: Sobota je pro èlovìka, a ne èlovìk pro sobotu. Kristus pln soucitu považuje za správné v sobotu jednat dobøe spíše než zle Pro køes any se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátkù, den Pánì nedìle. Shromažïujeme se v den slunce, protože je to první den, v nìmž Bùh vyvedl z temnot hmotu a stvoøil svìt; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých (str. 534, 535). Zkuste na základì tìchto citátù sami zvážit, proè setrváváme u zachování toho, co stanovil sám Bùh, co respektoval sám Ježíš Kristus a co praktikovala prvotní køes anská církev. Ježíš Pánem šabbátu Troufám si však tvrdit, že korunou stvoøení není ani tak samotný den, jako spíše vztah mezi èlovìkem a Bohem, pro který byl tento den stvoøen. Uctívání dne silnì zavání modloslužbou, zcela totožnou s uctíváním slunce, mìsíce èi jakéhokoli stvoøitelského díla. Už bylo øeèeno, že sobota je souèástí stvoøení a že není èlovìk uèinìn pro sobotu, ale sobota pro nìj. Jde o vztah ke Stvoøiteli, nikoli k památníku stvoøení, o vztah k preexistentnímu Slovu, k Božímu Synu, Ježíši Kristu, nikoli k jeho dni. Modloslužbì uctívání sobotního dne propadli Ježíšovi souèasníci. Jejich dùraz na sobotu zpùsobil, že zapomnìli na toho, který o sobì øíká, že je pánem soboty. Nepochopili, že pravé odpoèinutí, pravý ráj, pøichází sice prostøednictvím soboty, ale jen a jen s Ním: Pojïte ke mnì všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi bøemeny, a já vám dám odpoèinout. Vezmìte na sebe mé jho a uète se ode mne, nebo jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpoèinutí svým duším. (Matouš 11,28.29) Jedinì vztah ke Kristu je zárukou ráje, likviduje totiž otroctví práce a kultu penìz; zpùsobuje, že èlovìk je schopen své záliby považovat za nic ve srovnání s možností komunikace s Bohem; likviduje otroèinu sobotních pøíkazù a zákazù a nekoneènou diskusi o tom, co se v sobotu smí a nesmí. Vztah k Ježíši mìní jinak docela obyèejný den v rajskou zahradu Eden, kde Bùh a Adam jsou zase spolu, vzpomínají jaké to bylo tenkrát a ujiš ují se v nadìji, že jednou zase Takto pojatá sobota je podle Bible viditelným znamením živého vztahu mezi èlovìkem a Bohem: Dbejte na mé dny odpoèinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení. (Exodus 31,13) Dovolte závìrem ještì jeden dùležitý postøeh. Sobota je pøedevším den Boží. Nese zvláštní peèe Božího požehnání a posvìcení. Bùh ji vyzdvihl z øady obyèejných dnù, vyhradil ji zvláštní postavení, rezervoval si ji pro Adama, prostøel slavnostní stùl, vyvìsil telefon a týden co týden slaví s celým nebeským dvoøanstvem svátek stvoøení a vykoupení èlovìka. Sobota je sice uèinìna pro èlovìka, ale èlovìkem ani nestojí, ani nepadá. Zùstává oddìleným dnem, i když její svatost èlovìk ignoruje. Nutno však dodat, že u slavnostní sobotní tabule v Božím ráji je stále ještì dost místa. Ráj je týden co týden na dosah ruky, pøátelé. Každý pátek veèer západem slunce jeden takový šabbát zaèíná. Zvu vás všechny, abyste spolu se mnou usedli ke spoleènému stolu se Stvoøitelem nebe i zemì a vychutnali blaho a rozkoš té chvíle. q ThMgr. Radomír Jonczy, duchovní CASD PRAMENY ZDRAVÍ / 19

20 JEÈMEN, NE JEN NA SLAD Jeèmen je velmi odolná rostlina, která dobøe snáší i drsné horské podnebí. Pìstuje se na severní polokouli, hlavními producenty jsou Kanada a USA. Celkem je známo asi 27 druhù jeèmene. Pratypem kulturnì pìstovaného jeèmene obecného je jeèmen tibetský. Jeèmen je znám asi tøi tisíce let. Na èínské keramice z roku pø Kr. byly malba znázoròující konec hladomoru tím, že zaèaly padat kroupy z nebe. Jeèmen pøedstavuje nutriènì vyváženou potravu s vysokým obsahem bílkovin, sacharidù a minerálù. Ve 100 gramech je 38 mg vápníku, 119 mg hoøèíku, 342 mg fosforu a 2,8 mg železa. Z jeèmene se vyrábí slad, který je vynikající náhradou medu, lze ho doporuèit i diabetikùm a je zásadotvorný. Nejvíce se v kuchyni používají jeèné kroupy. Jeèné kroupy jsou lehké a èistí játra. Jeèmen je vynikající i pøi rùzných o- nemocnìních žluèníku. V obchodech se zdravou výživou lze koupit neloupaný jeèmen. Jeèmen lze vaøit samotný, s rýží nebo jinou obilovinou. Pøi vaøení 2-3krát zvìtší svùj objem. Jeèmennou mouku mùžeme pøidávat do peèiva, ale protože má extrémnì nízký obsah lepku, nedoporuèuje se péci pouze z jeèmenné mouky. ZÁKLADNÍ PØÍPRAVA 1 šl krup, 3 šl vody Kroupy propereme, pøidáme vodu a u- vedeme do varu (mùžeme vaøit i v tlakovém hrnci). Vaøíme asi jednu hodinu, pøidáme zeleninu a ještì patnáct minut povaøíme. Lze kombinovat i s luštìninami. KROUPOVÁ POLÉVKA 1/2 šl malých krup, 1/2 celeru, 3 stroužky èesneku, libeèek, majoránka, 1 lž soli, 1 pl oleje, 4 šl vody Celer nastrouháme a osmažíme, pøidáme vodu, kroupy a ostatní ingredience. Vaøíme 20 minut. ÈERNÝ KUBA 1 šl krup, 1 pl sezamového oleje, 3-4 šl vody, 1/2 šl sušených hub, cibule, èesnek, kmín Houby pøedem namoèíme. Na oleji osmažíme cibulku, pøidáme houby a ostatní ingredience a vaøíme padesát minut. Podle potøeby doléváme vodu a na závìr mùžeme nechat zapéct v troubì. Toto tradièní vánoèní jídlo se podává se švestkovou omáèkou. HRACHOVÉ ŠPALDOTO 1/2 šl hrachu, 1/2 šl jeèných krup, 1/2 šl špaldových krup, 2 ks cibule, 2 stroužky èesneku, olej, sùl, majoránka Hrách a kroupy pøes noc namoèíme. Na oleji osmahneme cibulku, pøidáme èesnek, hrách, kroupy a majoránku. Vaøíme tøicet minut, pøidáme sùl nebo shoyou a vaøíme ještì dalších tøicet minut (na závìr mùžeme nechat zapéct v troubì). HATO MUGI je obilovina podobná jeèmenu (známá i pod názvem Jobovy slzy ). Hato mugi se nepoužívá jako bìžná potravina, má totiž velmi silné léèebné ú- èinky. Èistí organismus od nánosù ze živoèišných potravin a tukù, posiluje žaludek a je moèopudný. Hato mugi se používá k podpùrné léèbì pøi celkovém zahlenìní, revmatických onemocnìních, bradavicích a tvorbì mateøských znamének. Lidé se zánìtem slepého støeva by mìli hato mugi konzumovat ve formì kaší. Zánìt je vìtšinou zpùsoben nadmìrnou konzumací živoèišných potravin. Hato mugi lze nìkdy koupit ve zdravých výživách i u nás. Není to levná záležitost, ale pøi nìkterých zdravotních problémech se tato investice vyplatí. ÈAJ HATO MUGI 1 pl zrn hato mugi opražíme na suché pánvi, pøidáme vodu a vaøíme minut. Vlivem silného èistícího úèinku se mohou objevit nìkteré nepøíjemné projevy jako je rýma, èastìjší moèení apod. Je to normální, není tøeba snažit se tyto projevy èištìní potlaèovat. JEÈNÁ RÝŽE 1/2 šl hato mugi, 1/2 šl rýže natural, 1/2 šl bílé rýže, 3 šl vody, 1 lž soli Obilí propereme, pøidáme vodu a sùl a uvedeme do varu. Na zaèátku varu sebereme pìnu a hrnec uzavøeme. Vaøíme na mírném ohni asi 1 hodinu. Používáme jako pøílohu. q JEZTE VÍCE BROKOLICE Brokolice si už i na našem stole našla své místo. Tato velice chutná zelenina je pøechodnou formou mezi kvìtákem a ostatními koš álovinami. V posledních letech se objevují odrùdy s rozmanitou barvou od zelené pøes fialovou až po žlutou. Brokolice má tlustý dužnatý stonek, který je dobré pøed konzumací oloupat od zdøevnatìlých vláken. Stonek i rùžièky se dají jíst jak syrové s rùznými dresinky, tak vaøené. Brokolice se pìstuje snadnìji než kvìták. Daøí se jí ve vyšších polohách s vlhèím ovzduším. Vysévá se nejèastìji v èervnu, v èervenci malé rostlinky pøesazujeme na vzdálenost cm od sebe. Sklízet zaèínáme v záøí. Postupnì odøezáváme rùžice, které až do prvních mrazù dorùstají. Brokolice má 3,5x více vitamínu C než citrusy, obsahuje hodnì karotenu, vitamínu E a øadu vitamínù B. Brokolice je velice zajímavá svým vysokým obsahem vitamínu K. Ve 100 g brokolice je ho 360 mikrogramù. Vitamín K je rozpustný v tucích, slouží k syntéze bílkovin zabraòujících krvácení. Z minerálních látek je zde zastoupen nejvíce draslík, vápník a fosfor. Brokolice pùsobí silnì protiskleroticky. Je vhodná pro diabetiky a pøi redukèní dietì. Pùsobí léèivì pøi rakovinì, støevních zánìtech a žaludeèních vøedech. ZELENÝ SALÁT Rùžièky brokolice nakrájíme na jemno a zalijeme dresinkem. ZÁKLADNÍ DRESINK 2 šl sójového mléka Provamel natural, 2 pl umeocta, 4 pl oleje, kopr, cibulka Všechno mixujeme asi 10 minut BYLINKOVÝ DRESINK 2 pl jableèného octa, 2 pl olivového o- leje, 1 stroužek rozetøeného èesneku, 1/2 lž bazalky, 1/2 lž dobromyslu, 1 lž sladìnky, 1 šl vody Všechny ingredience dobøe promícháme a necháme jeden den v uzavøené sklenici uležet. MARLEN DRESINK: uzené tofu, 1 pl olivového oleje, 1/4 lž èesneku, 1 pl citrónové š ávy, voda Všechny ingredience mixujeme 10 minut. Dochutíme sójovou omáèkou shoyou a kukuøiènou sladìnkou. 20 / PRAMENY ZDRAVÍ