Vyjádření podmínky v ruském a českém jazyce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Bakalářská práce obor Ruský jazyk a literatura Vyjádření podmínky v ruském a českém jazyce Vypracovala: Martina Kovaříková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Aleš Brandner, CSc. Brno 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a všechny použité informační zdroje jsem uvedla v seznamu literatury. Ve Znojmě dne 28. dubna Martina Kovaříková

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu doc. PhDr. Aleši Brandnerovi, CSc., za pomoc a dobré rady, které mi při psaní práce ochotně poskytoval.

4 Obsah Úvod...5 Teoretická část Sémantika podmínek Základní význam podmínky Podmínka reálná Podmínka realizovaná Podmínka možná Podmínka nereálná Podmínky nereálné uskutečnitelné a neuskutečnitelné Podmínka neúčinná Syntax podmínek Příslovečné určení podmínky Vedlejší věty podmínkové Podmínka reálná Podmínka realizovaná Podmínka možná Podmínka nereálná Podmínka neúčinná...18 Praktická část Příslovečné určení podmínky Podmínky reálné vyjádřené vedlejšími větami Podmínka realizovaná vyjádřená vedlejší větou Podmínky možné vyjádřené vedlejšími větami Podmínky nereálné vyjádřené vedlejšími větami Nereálná podmínka uskutečnitelná Nereálná podmínka neuskutečnitelná Další způsoby konstrukce nereálné podmínky Podmínka neúčinná vyjádřená vedlejší větou...33 Závěr...35 Резюме...37 Теоретическая часть...37 Практическая часть...39 Seznam zkratek...40 Seznam použité odborné literatury...41 Seznam excerpované literatury

5 Úvod V této bakalářské práci se pokusíme podrobně popsat a systematicky srovnat způsoby vyjádření podmínky v ruském a českém jazyce. Abychom takového cíle mohli úspěšně dosáhnout, je třeba jasně a jednoznačně vymezit okruh našeho zájmu a pojmy, se kterými hodláme pracovat, neboť v jazykovědné terminologii týkající se podmínek neexistuje v gramatických příručkách stoprocentní překryv. Za základní hledisko při kategorizaci jsme zde zvolili hledisko sémantické. Jak uvidíme v dalším textu, bude velmi praktické postupovat právě takto, protože významové nuance, jež dokáží ruské a české podmínky vyjádřit, se vzájemně mezi zkoumanými jazyky neliší. Definice významových tříd podmínek je tedy obsahem první kapitoly teoretické části. V kapitole druhé se dostáváme k odlišnostem, ale i podobnostem mezi ruštinou a češtinou, které se již týkají syntaxe podmínek. Nejprve si krátce projdeme příslovečná určení podmínky, jež jsou v obou jazycích poměrně vzácná. Kvůli řídké frekvenci výskytu nebudeme výklad zbytečně zatěžovat detailním rozborem sémantiky příslovečných určení, ale pouze ukážeme návod, jak je třeba postupovat, pokud se podobného úkolu bude chtít zhostit někdo další. Místo toho prostě popíšeme nejrozšířenější struktury vyskytující se v roli podmínkového adverbiale, které jsou beztak na sémantice nezávislé. V části o syntaxi vedlejších podmínkových vět které se pro vyjádření podmínky používají mnohem hojněji se vrátíme k zavedeným významovým třídám, neboť u těchto syntax a sémantika již vzájemně souvisejí. Jednotlivé třídy si budeme postupně procházet a pro každou ve srovnání ruštiny s češtinou popisovat jejich skladební možnosti. Při práci na této podkapitole jsme si vzali na pomoc větší množství gramatických příruček, abychom shrnuli fakta známá o syntaxi podmínek co možná nejúplněji. V praktické části potom ověříme, nakolik byla naše teorie adekvátní a vyčerpávající. K tomuto účelu bylo potřeba nashromáždit dostatek jazykového materiálu. Nalezli jsme proto v ruské umělecké literatuře a v jejích českých překladech (viz seznam excerpované literatury) tři sta vět, ve kterých se vyskytovala (libovolná) podmínka, a to ať už 5

6 vyjádřená nevětně, či pomocí věty vedlejší. Poté jsme věty roztřídili podle sémantických kategorií. Po skončení těchto příprav bylo možné pustit se do práce na praktické části. Jejím obsahem tedy bude relativně velké množtví vět (přestože jsme samozřejmě v zájmu přehlednosti a zachování rozumného rozsahu práce nepoužili zcela všechny nalezené příklady), které nám dokládají skladební jevy popsané v části teoretické, ale také některé další, jež jsme v teorii nepředpokládali. Na shody a rozdíly mezi teorií a příklady z literatury budeme průběžně upozorňovat v komentářích. V závěru práce se nachází shrnutí našeho pozorování a rusky psané resumé. 6

7 Teoretická část 1 Sémantika podmínek Na samém začátku teoretické části se podíváme na to, jak budeme v této práci dělit podmínkové věty z hlediska jejich sémantiky. Tento postup volíme proto, že existují určité rozdíly ve způsobech konstrukce té které podmínky, a je proto praktické při výkladu o syntaxi podmínek vycházet z jejich sémantiky. V této klasifikaci se budeme držet klasického dělení podle latinských gramatik, a sice dělení na podmínky reálné, ireálné a potenciální (v české lingvistické tradici nazývané jako možné). V ruských gramatikách, které v této práci využíváme (viz seznam použité odborné literatury), se tyto kategorie sice zmiňují, ale jako takové (tzn. bez syntaktických souvislostí) se nerozebírají nijak podrobně. Proto v následujícím výkladu kapitoly 1 vyjdeme zejména z knihy Skladba češtiny (Grepl Karlík, 1998), kde je jak logický, tak i pragmatický význam všech zmíněných podmínek detailně popsán, a dá se použít pokud ne univerzálně, tak zcela jistě pro podmínky ruské a české. 1.2 Základní význam podmínky V této podkapitole se podíváme na to, jak vlastně v přirozeném jazyce podmínkové věty interpretujeme, tj. jaký je jejich základní význam, a také na to, nakolik naše interpretace odpovídají výrokové logice. Podmínka je takový děj nebo stav A, na jehož uskutečnění závisí uskutečnění děje nebo stavu B, tedy jestliže A, tak B. Podmínková spojka jestliže (a další spojky tohoto typu) odpovídá zhruba logickému operátoru implikace (jehož grafická značka vypadá takto: ), nicméně mluvčí s ní zacházejí mírně jinak. Z tabulky (1) pravdivostních hodnot logické implikace na následující straně vyplývá, že pokud je výrok A nepravdivý, je implikace A B vždy pravdivá. To znamená, že například níže uvedená věta (2) by byla přijatelnou větou přirozeného jazyka. Přestože v ní nenajdeme prohřešek proti logice, mluvčí jazyka přirozeně předpokládají jakousi vnitřní souvislost mezi výroky spojené jazykovou (tzn. nikoliv logickou) implikací, a proto by danou větu pravděpodobně hodnotili jako negramatickou (Grepl Karlík, 1998, ). 7

8 (1) Výrok A Implikace Výrok B Výrok A B (2) Если я обедаю борщ, Спарта вечер победит Славию. Jestliže obědvám boršč, Sparta večer porazí Slavii. Dále by také přirozený jazyk předpokládal, že z věty (3) vyplývá věta (4), což opět není z hlediska výrokové logiky správné (Grepl Karlík, 1998, 292). (3) Если я упражняюсь, я худею. Jestliže cvičím, hubnu. (4) Если я не упражняюсь, я не худею. Jestliže necvičím, nehubnu. 1.3 Podmínka reálná Reálná podmínka je taková, kdy chce autor vyjádřit, že kauzální vztah mezi určitými výroky A a B je více méně obecně platný (Grepl Karlík, 1998, 293). Zjednodušeně můžeme význam reálné podmínky popsat takto: jestliže nastává A, pak vždy nastává B. Jako jednoduchý příklad uvádíme větu (5): (5) Если человек выскочит из окна, он разобьется. 1 Jestliže člověk vyskočí z okna, zabije se Podmínka realizovaná Malý problém při kategorizaci nám způsobí podmínka již realizovaná. Autoři učebnice Skladba češtiny (Grepl Karlík, 1998) pro ni zavádějí zvláštní třídu nazvanou podmínka splněná. Русская грамматика (Шведова, 1980) s ní zachází ještě origi- 1 Jsme si vědomi toho, že příklad v ruštině nezní docela přirozeně. V takové větě by se nejspíš vyskytnul podmět ты. Použitím podmětu человек se zde záměrně snažíme podrthnout onu obecnou platnost podmínky. 8

9 nálněji, protože ji vyčleňuje ze systému podmínek jako zvláštní typ nevlastní podmínky 2. Je to tak proto, že v této knize je klíčovým pojmem pro definování podmínky její hypotetičnost: podmíněnost vždy předpokládá hypotetičnost kauzující části věty ve vztahu ke kauzované části věty. Pokud se tato hypotetičnost ztrácí, stává se vztah mezi danými větami spíše příčinný. Nicméně my se v naší práci snažíme o maximální předhlednost a jednoduchost, proto se po vzoru tzv. pražské akademické gramatiky ruštiny Русская грамматика 2 (Barnetová, 1979) přidržíme již zavedených kategorií a zařadíme tuto diskutabilní podmínku realizovanou mezi podmínky reálné, přičemž budeme mít na zřeteli jejich významovou odlišnost. Pokud se máme pokusit trochu přesněji specifikovat význam realizované podmínky, opravdu se velmi blíží větám příčinným. Sémantická nuance spočívá v tom, že mluvčí se distancuje od převzetí závazku, že kauzující (podmiňující) část věty je pravdivá a dělá to právě tím, že využívá formální prostředky vět podmínkových a nikoliv příčinných (Grepl Karlík, 1998, 300). 1.4 Podmínka možná Podmínka možná označuje, že mluvčí věří v kauzální souvislost mezi určitými výroky A a B, ale neví, zda se výrok A uskutečňuje, uskutečnil či uskuteční. Nemusí ani znát, oč opírá svou představu o kauzální souvislosti mezi danými výroky (Grepl Karlík, 1998, 293). Taková souvislot tedy existovat může, ale také nemusí, viz věta (6): (6) Если ты съешь этот гриб, у тебя будут галлюцинации. Jestliže sníš tuto houbu, budeš mít halucinace. Pro dokonalejší pochopení rozdílu mezi podmínkou reálnou a potenciální uvedeme ještě větu (7), která vytváří minimální kontrast k větě (5) na straně 8. Jde o to, že v příkladě (7) mluvčí neví, zda oslovený vyskočí, či ne. Příklad (5) vyjadřuje pouze obecný zákon, že pokud kdokoliv kdykoliv vyskočí z jakéhokoliv okna, tak se zabije. (7) Если ты выскочишь из этого окна, ты разобьешься. Jestliže vyskočíš z toho okna, zabiješ se. 2 Název v originále zní предложения с несобственно-условным значением (Шведова, 1980, 572). 9

10 1.5 Podmínka nereálná Nereálná podmínka označuje takový stav věcí, který neplatí, nebo takový děj, který neprobíhá (neprobíhal, nebude probíhat). Tedy: kdyby bylo A, tak by bylo B. Ještě jinak řečeno: podmínka nereálná vyjadřuje hypotetickou, tj. teoreticky možnou, ale nerealizovanou alternativu k fakticky platnému a nevyjádřenému (ale vyrozumívanému) stavu věcí opačnému (ve smyslu polarity kladu a záporu). Z neplatnosti podmínky pak vyplývá i neplatnost závěru. (Grepl Karlík, 1998, 296). Vyčerpávající slovní popis významu podmínky nereálné, jak vidíme, není nijak jednoduchý a vyžaduje určitou dávku abstraktního myšlení. Pokusíme se proto vše názorněji předvést na příkladu (8): (8) Если бы Иван выскочил из окна, он бы разбился. Kdyby Ivan byl vyskočil z okna, zabil by se. Z věty (8) vyrozumíváme, že Ivan z okna nevyskočil. Zároveň se dovídáme, co by se stalo v případě opačném (tzn. kdyby splnil nerealizovanou podmínku). Interpretace spočívá ve zvažování hypotetických následků nerealizovaných nebo nerealizovatelných možností (Grepl Karlík, 1998, 297) Podmínky nereálné uskutečnitelné a neuskutečnitelné V rámci podkapitoly o nereálných podmínkách je třeba také zmínit protiklad podmínek uskutečnitelných a neuskutečnitelných. Podmínka uskutečnitelná, ale neuskutečněná, je taková, která hypoteticky mohla nastat, ale nenastala. Za příklad si vezměme opět větu (8). Podmínka neuskutečnitelná, a tedy neuskutečněná, je taková podmínka, jež nemůže nastat ani hypoteticky. Neuskutečnitelnost vyplývá buď z obsahové povahy dané podmínky, jako v příkladě (9), anebo z časového zařazení děje podmínky do minulosti, jako ve větě (10) (Grepl Karlík, 1998, ). (9) Если бы у Ивана были крылья, он мог бы летать в Россию. Kdyby měl Ivan křídla, mohl by létat do Ruska. 10

11 (10) Если бы Иван вчера выскочил из окна, то сегодня он бы не стоял в очереди за водкой. Kdyby včera Ivan vyskočil z okna, nekupoval by dnes vodku Podmínka neúčinná Skladba češtiny (Grepl Karlík, 1998) zmiňuje ještě takzvané podmínky neúčinné, tradiční gramatikou označované jako přípustky a vytváří pro ně samostanou kategorii. My se o nich zmiňujeme pouze krátce v rámci podmínek nereálných, protože do praktické části této práce budou zařazeny pouze okrajově. Neúčinné podmínky vyjadřují, že i v případě, že nastane kauzující podmínka A, proti očekávání nenastane děj/stav B: i když A, tak non B (Grepl Karlík, 1998, 296). 11

12 2 Syntax podmínek V další velké kapitole se budeme věnovat srovnání syntaxe ruských a českých podmínek. Budeme postupovat podle již zavedených významových kategorií a v každé se pokusíme v komparaci nastínit konstrukční možnosti daného jazyka. Budeme rozebírat jak spojovací výrazy, tak i slovesa vět závislých a řídících a případně polovětné konstrukce. Všechny námi využívané ruské i české gramatiky (viz seznam použité odborné literatury) se shodují na tom, že podmínky se obecně vyjadřují častěji pomocí vedlejších vět a pouze ojediněle pomocí větného členu příslovečného určení podmínky. Nicméně taková vyjádření v obou jazycích existují, a proto pro začátek rozebereme právě ty. 2.1 Příslovečné určení podmínky Při popisu příslovečného určení podmínky se vyhneme třídění do sémantických kategorií, protože neexistují rozdíly ve skladbě, které by odpovídaly rozdílům v sémantice. Zjistit významový charakter dané podmínky můžeme tak, že dané příslovečné určení přetransformujeme ve vedlejší větu, viz příklad (11). V tomto konkrétním případě se jedná o podmínku reálnou. (11) При простуде мы пьем чай. Если мы простудимся, мы пьем чай. Při nachlazení pijeme čaj. Jestliže jsme nachlazení, pijeme čaj. Akademická Mluvnice češtiny říká, že příslovečné určení podmínky (dále Adv- Cond) se nikdy nevyjadřuje pomocí příslovcí (Petr, 1980, 103). Ruské mluvnice o tomto faktu explicitně nehovoří, ale ani neuvádějí žádný příklad, který by ukazoval, že by to v ruském jazyce možné bylo. Zároveň i otázky, kterými se máme ptát na AdvCond, naznačují, že situace v ruštině bude stejná jako v jazyce českém, protože ani jedna použitá ruská gramatika nenabízí žádné tázací příslovce, ale pouze otázky в каком случае? при каком условии? в каких условиях? в зависимости от чего? a případně otázku несмотря на что? (Шведова, 1980, 161). V ruštině se tedy AdvCond nejčastěji vyjadřuje pomocí slovního spojení в случае (в случае нападения), pomocí předložkových konstrukcí, konkrétně konstrukce при + substantivum v lokativu (при надлежащей поддержке), с + substantivum v instru- 12

13 mentálu (с такими способностями) a без + substantivum v genitivu (без надлежащей поддержки), případně v závisloti na kontextu i některými dalšími (Barnetová, 1979, 777). Příklady předložkových spojení uvedených pro ruštinu fungují v češtině naprosto stejně. Navíc je možná ještě konstrukce za + substantivum v genitivu (za takových podmínek). Ekvivalentem ruského при условии je slovní spojení pod podmínkou. Nadto má ruština ještě jeden způsob nevětného vyjádření AdvCond, a sice vyjádření pomocí přechodníků. Takové konstrukce se nazývají polovětné. My je pro zjednodušení budeme řadit mezi příslovečná určení. V českém jazyce by přechodníkové podmínkové adverbiale bylo systémově taktéž možné, přechodníky však již v současném jazyce nejsou aktivně používané. 2.2 Vedlejší věty podmínkové Již jsme zmínili, že nejčastěji se podmínka v obou zkoumaných jazycích vyjadřuje pomocí vedlejších vět. V následujících několika odstavcích si ukážeme dělení spojek, neboť je třeba se na ně dívat v poněkud širším kontextu. Ostatní problémy syntaxe už rozebereme v rámci podkapitol věnovaných jednotlivým sémantickým typům podmínkových vět. V některých ruských gramatikách se spojky v těchto typech souvětí dělí na dva druhy, a to na spojky sémanticky diferenciované a nediferenciované 3. Do skupiny nediferenciovaných spojek patří spojky если бы, ежели бы, коли бы, когда бы nebo кабы a jsou potenciálně nejednoznačné, protože mohou uvozovat jak možnou, tak i nereálnou podmínku. Rozlišení těchto dvou se opírá o kontext. Spojky diferenciované se vyskytují pouze ve větách s potenciální podmínkou. Patří sem například если, ежели, коли, коль, в случае если; при том условии, что atd. (Шведова, 1980, 563). V češtině existuje trochu jiné dělení podmínkových spojek, které je ale z velké části analogické klasifikaci ruské. Jde o spojky typu jestliže a o spojky typu kdyby. Typ kdyby zahrnuje spojky kdyby, jestliže, -li, pokud, když, pakli; v případě, kdyby; hovorově jestli atd. Vyskytují se ve podmínkách potenciálních a ireálných. Použitím tedy odpovídají ruským 3 Jde o překlad termínů союзы дифференцированных/недифференцированных значенний (Шведова, 1980, 563). 13

14 spojkám nediferenciovaným. Mezi spojky typu jestliže řadíme jestliže, -li, pokud, když, pakli, pakliže, v případě, že; za předpokladu, že; za podmínky, že; hovorově také spojku jestli. Používají se v podmínkách možných (a také reálných) a odpovídají zhruba spojkám diferenciovaným (Grepl Karlík, 1998, 292). Hned v úvodním přehledu spojek zmíníme ještě jednu důležitou věc: částice ли, přestože v ruštině existuje a je poměrně frekventovaná, nefunguje na rozdíl od češtiny jako podmínková spojka. Dále je také třeba podotknout, že v češtine se zcela běžně v podmínkovém významu používá původně časová spojka když. Ruský ekvivalent когда tímto způsobem může fungovat jen v ojedinělých případech Podmínka reálná O syntaxi podmínek reálných v ruštině se nejsrozumitelněji, ale také bohužel nejstručněji píše v mluvnici Русская граматика 2 (Barnetová, 1979), a to v souvislosti s podmínkovými souvětími s přísudkem v oznamovacím způsobu 4. V souvětí s tzv. zobecněným charakterem podmínkového příslovečného určení ve vedlejší větě 5 je přísudek typicky vyjádřen infinitivem, anebo oznamovacím způsobem slovesa ve 2. osobě jednotného čísla, viz příklad (12). (12) Если ехать в Россию, надо оформить визу. Když jedeme do Ruska, je potřeba si vyřídit vízum. V češtině těmto strukturám podle té samé gramatiky nejčastěji odpovídají věty, jež mají na pozici podmětu ve vedlejší podmínkové větě slovo člověk (Barnetová, 1979, 983). Z příkladů uvedených ve Skladbě češtiny (Grepl Karlík, 1998) však vyplývá, že přísudek v těchto typech vět může být v jakékoliv osobě i čase oznamovacího způsobu a podmět se zdaleka neomezuje na substantivum člověk, což je vidět i na příkladu souvětí (12). Je-li ve větě přísudek jmenný se sponou, spona může být vynechána (např.: Únor bílý, pole sílí.). Přísudek může být taktéž v imperativu (např. Běž ven bez šály, a nastydneš.). Souvětí se tak stane souřadným (Grepl Karlík, 1998, 293). 4 V originále se tato souvětí nazývají условные предложения со сказуемым оформленным изъявительным наклонением (Barnetová, 1979, s. 983). 5 Tato formulace hovořící o zobecněném charakteru odpovídá naší definici reálné podmínky. V originále se toto nazývá обобщенный характер обусловливающего обстоятельства в придаточном предложении (Barnetová, 1979, s. 983). 14

15 Podmínka realizovaná V ruštině je typickou spojkou u tohoto druhu podmínky раз, která je ekvivalentem spojky если уж, viz příklad (14). Je možné použít i nemodifikovanou spojku если nebo dvoučlenné spojovací výrazy если то, если значит, если следовательно (Шведова, 1980, ). Existují ovšem i podmínková souvětí (nejedná se výhradně o podmínky realizované, jak ještě uvidíme) beze spojek, ve kterých vedlejší věta má formu zjišťovací otázky, ale bez tázací intonace a tázacích částic, jako je například věta (15). Hlavní věta někdy začíná příslovcem так (Bauer Mrázek Žaža, 1979, 402). (14) Раз ты приехал, останься у нас. Když už jsi přijel, zůstaň u nás. (15) Не хочешь приехать останься дома. Přísudek věty vedlejší v souvětích spojených konjunkcemi je buď v oznamovacím způsobu přítomného nebo minulého času, anebo v infinitivu. Přísudek věty hlavní se vystkytuje v oznamovacím nebo podmiňovacím způsobu, ale nikoliv v infinitivu (Шведова, 1980, ). Co se týká přísudků, je situace v češtině podobná. Spojce раз odpovídá české když, případně když už (viz příklad (14)), ale stejně jako v ruštině se běžně používají i další podmínkové spojky (jestli, jestliže, -li...) Podmínka možná Nejdříve se pověnujeme větám se spojkami diferenciovaného významu. Pokud se ty objeví, je potom přísudek vedlejší věty ve tvaru oznamovacího způsobu libovolného času a osoby, viz příklad (16). To, že se jedná o potenciální podmínku lze určit z pouhé přítomnosti dané spojky. V indikativní konstrukci mluvčí vyjadřuje, že neví, zda je podmínka reálná nebo nereálná. Jinak řečeno, představuje alternativy (Шведова, 1980, 567). (16) Если ты его увидишь, передай ему привет. Nejčastější spojka je если (resp. její nediferenciovaná varianta если бы), ostatní jsou mnohem méně časté a stylisticky příznakové, většina má ráz hovorový, nespisovný, či naopak knižní, nebo se považují za zastaralé. Relativně nejrozšířenější z nich je ежели (ежели бы). V 19. století byla stylisticky neutrální (Bauer Mrázek Žaža, 1979, 398). 15

16 Nediferenciované spojky se kombinují s podmiňovacím způsobem slovesa, vytvářejí komplex ve tvaru spojka + částice бы + slovesná forma končící na -л. Pokud se vedlejší věta vztahuje k budoucnosti, jde právě o podmínku možnou, viz (17). Orientace na budoucnost může být vyjádřena lexikálními prostředky (například různými příslovci), nebo je zřejmá pouze z kontextu. Takové věty jsou významem stejné jako věty se spojkami diferenciovaného významu. Přísudek věty hlavní se připodobňuje přísudku věty závislé, tzn. že také bývá v většinou podmiňovacím způsobu, což bude platit i pro věty s nereálnou podmínkou. (17) Если бы ты завтра встретил Ивана, ты мог бы с ним поговорить. V obou výše rozebraných typech souvětí se na místě určitého přísudku věty vedlejší může objevit infinitiv a na místě přísudku věty hlavní imperativ. (Шведова, 1980, ). V ruštině existují i podmínková souvětí beze spojek, jak už jsme naznačili v sekci Ty, které vyjadřují podmínku potenciální, se tvoří stejně, jako zjišťovací otázky (bez tázací intonace a tázacích částic), nebo pomocí rozkazovacího způsobu (Bauer Mrázek Žaža, 1979, 402). V češtině je situace alespoň co se týká vět spojených konjunkcemi stejná. Zopakujeme tedy způsoby konstrukce podmínky možné již jen velice stručně. Jako příklady uvádíme věty (18) a (19). Pokud se ve vedlejší větě vyskytuje spojka typu jestliže (připomínáme, že tyto odpovídají ruským spojkám diferenciovaným), je přísudek věty vedlejší v indikativu. U spojek typu kdyby má přísudek věty vedlejší tvar kondicionálu přítomného a věta referuje k budoucnosti. Potenciální podmínku je možné vyjádřit i pomocí infinitivu, který ale nelze kombinovat se spojkami (Grepl Karlík, 1998, 294). (18) Jestli vám chutná boršč, vezměte si recept. (19) Kdybys zítra potkal Ivana, mohl by sis s ním popovídat Podmínka nereálná Jak už z našeho textu vyplynulo, nereálná souvětí se mohou v ruštině spojovat pouze pomocí spojek nediferenciovaného významu. Naprosto stejně jako u podmínek možných, i zde se kombinuje daná spojka + částice бы + sloveso na -л nebo neurčitek. 16

17 Rozdíl spočívá v tom, že vedlejší podmínková věta není orientována na budoucnost, nýbrž na minulost či přítomnost (viz příklad (20)), což se opět nijak neprojevuje v syntaxi (Шведова, 1980, ). (20) Если бы я в школе лучше училась, я бы сегодня была богатая. Ireálná podmínka může být také vyjádřena dvěma typy bezespoječného souvětí. V prvním z nich je v podmínkové části na prvním místě sloveso ve 2. os. singuláru rozkazovacího způsobu, které se vztahuje ke kterékoliv osobě. Podmět je vždy vyjádřen. Druhý typ obsahuje sloveso v infinitivu. Jedná se o hovorový protějšek spojkových vět podmínkových s infinitivem. Tato souvětí demonstrují příklady (21) a (22). (21) Приди ты раньше, ты получил бы билеты. (22) Их спрашивать, так до свадьбы не доживешь. Jen zřídka se užívá bezespoječné souvětí s kondicionálem (Bauer Mrázek Žaža, 1979, ). V české gramatice máme zajímavý kontrast přítomného a minulého kondicionálu, který se v ruštině vůbec nevyskytuje. Tento protiklad by měl částečně odpovídat protikladu podmínky nereálné uskutečnitelné a neuskutečnitelné. V případě uskutečnitelné podmínky by se v souvětí měl vyskytnout alespoň jeden kondicionál minulý ve tvaru částice by + sloveso být/bývat v minulém čase + plnovýznamové sloveso v minulém čase. Umístnění kondicionálu minulého do věty hlavní, vedlejčí či do obou záleží na preferenci mluvčího. Věta s neuskutečnitelnou podmínkou kondicionál minulý obsahovat nemusí, protože neuskutečnitelnost podmínky vyplývá buď z obsahové povahy podmínkové věty, nebo z časového zařazení děje podmínky do minulosti. Za příklady si vezměme věty (23) a (24). (23) Kdybych se byla učila, tak bych dnes byla bohatá. uskutečnitelná, ale neuskutečněná podmínka. (24) Kdyby mi to řekl včera, poslal bych ten dopis doporučeně. neuskutečnitelná, a tedy neuskutečněná podmínka. Nicméně kondicionál minulý se v mluvené řeči, a často i v literárním jazyce, nahrazuje kondicionálem přítomným. Vznikají tak principiálně dvojznačné věty (viz příklad 25). To, zda se jedná o podmínku možnou či nereálnou, uhadujeme z kontextu. (25) Kdyby ses víc učil, dostal bys jedničku. 17

18 V každém případě, tj. nezávisle na ne/uskutečnitelnosti, se v souvětích s ireálnými podmínkami používají spojky typu kdyby. Existují také bezespoječná souvětí s infinitivem ve vedlejší větě (Grepl Karlík, 1998, ) Podmínka neúčinná Již jsme předeslali, že podmínky neúčinné pro nás budou pouze okrajovým tématem. Nebudeme se proto věnovat popisu poměrně složitého systému podkategorií a omezíme se na pouhé vyjmenování typických spojovacích výrazů. Jsou to pro ruštinu spojky если, если бы, někdy v kombinaci s částicemi даже nebo и, spojky пусть, хотя бы, хоть, zájmena nebo zájmenná příslovce кто, что, какой, как, сколько, где, куда, когда apod. spolu s částicí ни (Bauer Mrázek Žaža, 1979, 406). Pro češtinu je zdaleka nejfrekventovanější spojovací výraz i kdyby (Grepl Karlík, 1998, 300). (26) Хоть бы Иван принцессу встретил, он никогда не поженится. I kdyby Ivan potkal princeznu, nikdy se neožení. 18

19 Praktická část V teoretické části jsme si ukázali, že máme několik sémantických kategorií podmínek a že tyto druhy se liší svou syntaxí, která je poměrně složitá a rozmanitá. Hlavním úkolem části praktické bude popsanou teorii předvést na skutečném materiálu ruského a českého jazyka. Pokusíme se zjistit, nakolik jsou použité gramatiky a učebnice, ze kterých vychází naše teorie, ve svém popisu vyčerpávající a zda jsou jejich teorie odpovídající. Abychom se nyní tohoto úkolu mohli zhostit, bylo třeba nasbírat dostatek relevantních příkladů. Jelikož chceme v naší práci porovnávat dva jazyky, bylo nejjednoduší hledat příklady v ruské umělecké literatuře a v jejích českých překladech. Tím jsme z naší práce bohužel vyloučili mluvené texty a je možné, že budeme ochuzeni o nějaké nestandardní způsoby vyjádření podmínek, které se v literárním jazyce nevyskytují. Nicméně analýza mluveného slova je bohužel zdaleka nad naše síly a pro popis spisovného jazyka nám naše příklady snad postačí. Vyhledala jsem tedy v literatuře (viz seznam excerpované literatury) tři sta vět obsahujících nějakou podmínku a vytřídila je podle významových skupin, se kterými jsme podrobně se seznámili v první kapitole. V následujících podkapitolách budeme příklady uvádět a porovnávat je s teorií. 1 Příslovečné určení podmínky Na základě teorie můžeme předpokládat, že příkladů na příslovečné určení podmínky nebudeme mít mnoho, protože podmínka se, jak už víme, častěji vyjadřuje pomocí vedlejších vět. Přesto se podařilo najít příklady na většinu nejfrekventovanějších předložkových konstrukcí, které se mohou vyskytovat v roli AdvCond. Připomeňme si, že to byly slovní spojení в случае, a konstrukce при + substantivum v lokativu, с + substantivum v instrumentálu a без + substantivum v genitivu. (1) Ну, в таком случае возьмите себя в руки и слушайте, я буду читать: (Набоков, 10) V tom případě se hezky soustřeďte a poslouchejte, něco vám přečtu:... (Nabokov, 14 15) 19

20 (2)...во всяком случае, советую решить вопрос скорее. (Толст., 43) Tak či onak ti radím, abys ten problém vyřešil co nejdřív. (Tolst., 48) (3) Мадемуазель звонила Коле по телефону, чтобы он устроил доктора в поезде поудобнее, угрожая в противном случае неприятными для Коли разоблачениями. (Паст., 122) Madmoiselle Koljovi telefonovala, aby usadil doktora do vlaku co nejpohodlněji, vyhrožujíc mu, že v opačném případě na něho prozradí věci, které mu nebudou příjemné. (Past., 174) U věty (2) vidíme zajímavý nedoslovný překlad do češtiny. Místo běžného v každém případě tu máme v pozici AdvCond méně obvyklé spojení. Bohužel jsem nenarazila na větu, kde by spojení в случае, resp. v případě, bylo specifikováno vedlejší větou, a nikoliv přívlastkem shodným, jako je to ve větách (1), (2) a (3). Zcela jistě by to bylo možné. Ve větě (4) a (5) vidíme, že je AdvCond v originále přeloženo do češtiny pomocí věty vedlejší. (4) пшеница тянулась в струнку среди совершенного безветрия или высилась в крестцах далеко от дороги, где при долгом вглядывании принимала вид движущихся фигур, (Паст., 4) Pšenice se skloněnými klasy stála v naprostém bezvětří ve vyrovnaných řadách, jako v pozoru, zahleděl-li se člověk na ni déle, vypadala jako pohybující se postavy, (Past., 28) (5) Без этого он, наверное, до конца своих дней не увидел бы Ленинграда. (Зощ.,110) Kdyby toho nebylo, sotva by do konce života spatřil Leningrad. (Zošč., 183) Věta (6) přináší důkaz, že krom již uvedených nejčastějších předložkových frází se na pozici AdvCond mohou objevit i jiné: (6) Что ж, ты бы на ее месте меня в терем запер? (Бунин, 284) Co, zavřel bys mě do dámských komnat, být na jejím místě? (Bunin, 261) 20

21 Nejzajímavější příklad je rozhodně věta (7). Objevili jsme v ní možnost vyjádření AdvCond pomocí příslovce, přestože se použité gramatiky shodovaly na tom, že to pravděpodobně nebude možné. Podobně i věta (8) má v ruštině na pozici AdvCond příslovce, které ale pouze odkazuje na podmínku vyjádřenou v předchocí větě. (7) Все это странное, хрупкое, слепое сооружение одето кругом в стеклянную скорлупу: иначе оно, конечно, давно бы уже рухнуло. (Зам., 13) Celá ta divná, křehká, slepá stavba je potažena skleněnou slupkou, jinak by se samozřejmě už dávno byla zřítila. (Zam., 22) (8) Ведь если б я только был уверен, когда вхожу, что все меня за милейшего и умнейшего человека сейчас же примут, господи! Какой бы я тогда был добрый человек! (Дост., 29) Kdybych si jen byl jist, když někam jdu, že mě budou všichni hned mít za náramně milého a rozumného chlapíka - můj ty Bože! - jak hodný člověk by ze mne hned byl! (Dost., 50) Jako poslední dva příklady zařazujeme do podkapitoly o příslovečném určení podmínky jednu větu s přechodníkem přítomným a dvě s přechodníkem minulým v ruštině, jež jsou přesně podle očekávání přeloženy vedlejší větou: v kapitole 2.1 píšeme, že přechodníky se z češtiny na rozdíl od ruštiny, kde jsou v literárním jazyce aktivně používány vytrácejí. Pro zajímavost upozorňuji, že ruská věta (9) má velmi zajímavou skladbu, protože přechodník tu vlastně modifikuje jmený přísudek. Vidíme, že v překladu bylo potřeba souvětí silně přeformulovat. (9) Не уважая же никого, перестает любить, (Дост., 29) Nemá-li však k nikomu úctu, přestává milovat (Dost., 51) (10) Избрав старца, вы от своей воли отрешаетесь и отдаете ее ему в полное послушание, с полным самоотрешением. (Дост., 19) Vyvolíte-li si starce, odříkáte se své vůle a odevzdáváte mu ji do úplného poslušenství, s úplným zapřením sama sebe. (Dost., 33) 21

22 (11) ищущий ее и верующий в нее, а уверовав требующий немедленного участия в ней всею силой души своей (Дост., 18) a když uvěří, žádá si okamžitě se na ní podílet ze všech sil své duše... (Dost., 31) 2 Podmínky reálné vyjádřené vedlejšími větami V teoretické části píšeme, že podmínka reálná se v ruštině typicky vyjadřuje pomocí oznamovacího způsobu ve 2. osobě jednotného čísla nebo infinitivu, jako je to vidět u příkladu (12).V češtině může být osoba libovolná. Ovšem další věty, které jsme pro ilustraci vybrali, nám dokazují, že situace v ruštině se bude češtině podobat mnohem více, než jsme si mysleli: i v ruštině může být osoba zcela libovolná, nebo sloveso dokonce může být ve tvaru infinitivu (viz (13)). Reálná podmínka se od ostatních liší spíše významovým rysem obecné platnosti kauzálního zákona, nikoliv konkrétním tvarem přísudku. V příkladech jsem se snažila ukázat i co možná největší variabilitu spojek, ve větě (15) vidíme překlad do češtiny pomocí jiného typu vedlejší věty. (12) если ты хуже других, ты не можешь приложить усилий, чтобы исправиться и стать лучше. (Паст., 12), člověk, jestliže je horší než ostatní, nemůže sám přispět ke své nápravě a stát se lepším. (Past., 35) (13) А ежели нагнуться через барьер, то ее вижу. (Зощ., 87) Ale když jsem se nahnul přes zábradlí, viděl jsem aspoň ji. (Zošč., 8) (14) Отсюда если через «Л» обозначим любовь, а через «С» смерть, то Л f(с), то есть любовь и смерть (Зам., 94) Označíme-li tedy lásku L a smrt S, bude L = f (S), tj. láska a smrt (Zam., 106) 22

23 (15) нечистый дух, овладевший больною, никогда не может вынести, если ее, больную, подведя к дарам, наклонят пред ними. (Дост., 31) zlý duch, který se posedlé zmocnil, nikdy nesnese, aby se přiblížila k svátosti a sklonila se před ní. (Dost., 54) (16) я указываю на то, что если, как прямо говорит Припасов, ощущение и имеет своим основанием впечатление, то мы должны строго различать эти два понятия. (Толст., 28) Ne, zdůrazňuji, že když počitek, jak přímo tvrdí Pripasov, vzniká z dojmu, musíme přesně rozlišovat tyto dva pojmy. (Tolst., 32 33) (17) Нет добродетели, если нет бессмертия. (Дост., 55) Není-li nesmrtelnost, není ani ctnost. (Dost., 78) 2.1 Podmínka realizovaná vyjádřená vedlejší větou Podmínky realizované mají svou typickou spojku раз a typickou částici уж, která se spoluvyskytuje s ostatními podmínkovými spojkami, viz příklady (18) až (20). Našli jsme ale i dost vět s nemodifikovanými diferenciovanými spojkami, viz například (21) až (24). Ani v češtině nebyly typické spojky když/když už výrazně frekventovanější, než ostatní, což je při pohledu na české příklady zřetelné. To je další důkaz toho, že ve skutečném jazyce se jednotlivé druhy podmínek v syntaxi nerozlišují nijak striktně. Přísudek vedlejší věty se objevoval v minulém nebo přítomném čase indikativu, přesně jak předpokládá naše teorie. (18) Раз есть все равно какое основание для зависти (Зам., 3) Jestli je nějaký, lhostejno jaký důvod k závisti (Zam., 8) (19) и как я мог не прийти, раз был дан наряд? (Зам., 8) jak bych mohl nepřijít, když jsem dostal příkaz? (Zam., 15) (20) О, если уж вы были так добры, что допустили нас сегодня еще раз вас видеть, то выслушайте всё,... (Дост., 36) Ach, když už jste byl tak dobrý a dovolil nám dnes ještě jednou se s vámi setkat, vyslechněte teď všechno,... (Dost., 63) 23

24 (21) Не велика же в тебе память, коли уж меня забыл. (Дост., 35) To valnou paměť nemáš, jestli jsi na mne už zapomněl. (Dost., 60) (22) Если все веруют, то откуда взялось это? (Дост., 37) když všichni věří, kde se to vzalo? (Dost., 63) (23) Если вы делаете вечера, так зовите всех,... (Толст., 58) Když už pořádáte večírky, zvěte všecky, (Tolst., 63) (24) Коли каешься, так и любишь. (Дост., 34) Činíš-li pokání, také miluješ. (Dost., 59) Nakonec jsme si nechali jedinou bezespoječnou větu, kterou jsme v rámci realizované podmínky v literatuře našli. V českém překladu máme běžné spojení pomocí konjunkce. (25) А не хочете Анютку, -- Настьку, она тоже чисто ходит, в городе жила... (Бунин, 323) A když nechcete Aňutku, berte Nasťku, ta taky chodí jak ze škatulky, žila ve městě... (Bunin, 302) 3 Podmínky možné vyjádřené vedlejšími větami Nejprve si ukážeme výběr příkladů podmínky možné se spojkami diferenciovaného významu. Ty se spoluvyskytují většinou s přísudkem v indikativu. Příklady (26) až (29) demonstrují, že přísudek může být v čase minulém, přítomném i budoucím. Ani v minulém čase nedochází ke zmatku v interpretaci: je-li ve větě diferenciovaná spojka, jde jasně o podmínku možnou. V případě věty (30) je určitý tvar slovesného přísudku věty vedlejší nahrazen infinitivem. (26) Но если что и было, то ничьею силой, кроме как божиим изволением. (Дост., 36) Ale stalo-li se přece něco, nezpůsobila to jiná síla než jen úradek boží. (Dost., 62) 24

25 (27) а если кому угодно, то пусть сам раскошеливается, и проч. (Дост., 10) a je-li někomu libo, ať sáhne sám hloub do kapsy atd. (Dost., 19) (28) Или... он не мог думать о том, что с ним будет, если ему откажут. (Толст., 26) Nechtěl ani domyslet, co s ním bude, jestliže bude odmrštěn. (Tolst., 31) (29) Если через неделю письма не будет, -- застрелюсь! (Бунин., 315) Jestli do týdne nedostanu dopis zastřelím se! (Bunin., 294) (30) Знаю я, что если тебя слушать, перебила княгиня, то мы никогда не отдадим дочь замуж. (Толст., 58) Já vím, kdyby bylo po tvém, přerušila ho kněžna, nikdy bychom dceru nevdali. (Tolst., 63) Zdaleka nejčastější spojkou byla spojka если. Spojky коли а коль se poměrně často objevovaly v díle F. M. Dostojevského (viz (31) až (33) a také příklady z jeho knihy zařazené do sekce o realizovaných podmínkách), což nás utvrzuje v tom, že jde o archaičtější spojku. Ostatní spojky jsme našli pouze v ojedinělých případech (viz (34) a (35)). V češtině je jak se můžeme na všech uvedených příkladech přesvědčit různorodost spojek větší. (31) А коли нет крючьев, стало быть и всё по боку, значит опять невероятно: (Дост., 17) Ale když nejsou háky, potom to všechno padá... (Dost., 29) (32) Блаженны вы, коли так веруете, или уже очень несчастны! (Дост., 66) Věříte-li takto, jste buď blahoslavený, nebo opravdu velmi nešťastný. (Dost., 78) (33) К кому ж он придет, коль вас вместе, отца с матерью, не найдет? (Дост., 33) Ke komu půjde, když otce a matku nenajde pospolu? (Dost., 57) 25

26 (34) Ежели кошка будет смирно сидеть, значит, ни хрена нету. (Зощ., 105) Když bude klidně sedět, je všecko v pořádku. (Zošč., ) (35) Знаете, на Афоне, это вы слышали ль, не только посещения женщин не полагается, но и совсем не полагается женщин и никаких даже существ женского рода, (Дост., 25) Víte, na Athosu, jestli jste o tom slyšel, tam jsou nejen zakázány ženské návštěvy, ale nesmějí tam vůbec tvorové ženského pohlaví,... (Dost., 44) Ve větách se spojkami nediferenciovaného významu bývá jak ve vedlejší, tak v naprosté většině případů i v hlavní větě přísudek v podmiňovacím způsobu. Nicméně v hlavní větě se může objevit také v imperativu, viz příklad (38). Platí to stejně pro oba jazyky. (36) Ему бы смешно показалось, если б ему сказали, что он не получит места с тем жалованьем, которое ему нужно... (Толст., 17) Bylo by mu k smíchu, kdyby mu někdo řekl, že nedostane místo s takovým služným, jaké potřebuje,... (Tolst., 22) (37) Да и отлично бы было, если б он манкировал,... (Дост., 24) Taky by bylo znamenité, kdyby vůbec nepřišel. (Dost., 42) (38) но если бы, паче чаяния, я свалился, не глупи, (Паст., 156) ale kdybych nečekaně musel ulehnout, nedělej prosím hlouposti, (Past., 217) Nediferenciované spojky variují ještě méňe než diferenciované, téměř ve všech souvětích tohoto typu jsme našli spojku если бы. Příklad s jinou spojkou (39) byl zcela výjmečný. V češtině se dokonce ve všech případech objevila spojka kdyby. (39) Хорошо, кабы так. (Паст., 184) Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda. (Past., 245) V ruštině jsme našli i poměrně hodně bezespoječných vět s možnou podmínkou. Vedlejší věta má tvar zjišťovací otázky, viz příklady (40) až (42), nebo má přísudek v imperativu, viz (43). V teoretické části jsme uvedli, že v češtině existuje bezespoječné 26

27 souvětí tohoto typu s přísudkem věty vedlejší v infinitivu. Takovou větu si umíme představit, příklad jsme ovšem v excerpované literatuře nenalezli. Všechna ruská bezespoječná souvětí byla do češtiny přeložena pomocí spojek. (40) А не станете, все и будет в лучшем виде,... (Бунин, 319) Když nebudete, všechno půjde jako po drátku. (Bunin, 298) (41) А начнете шута из себя строить, так я не намерен, чтобы меня с вами на одну доску здесь поставили (Дост., 24) Začnete-li se svými šaškovinami, nestrpím, aby mě tu stavěli vám na roven. (Dost., 43) (42) А будешь любить, то ты уже божья. (Дост., 34) A budeš-li milovat, jsi už boží. (Dost., 59) (43) С другой стороны, пожелай он обкрадывать казну, он мог бы преспокойно класть в карман, что и сколько бы захотел, (Паст., 225) Na druhé straně, kdyby si usmyslel okrádat erár, mohl by s naprostým klidem strkat do vlastní kapsy co by chtěl a koli by chtěl... (Past., 305) 4 Podmínky nereálné vyjádřené vedlejšími větami Nereálné podmínky si po vzoru teoretické části rozdělíme na uskutečnitelné a neuskutečnitelné, protože budeme chtít sledovat podoby přísudků v českých vedlejších větách a případně také to, že v jejich ruských protějšcích se významový rys ne/uskutečnitelnosti v syntaxi neprojevuje. Tato kategorie je tedy pro ruský jazyk uměle vytvořená pouze na základě významu a je diskutabilní, nakolik je vlastně relevantní. 4.1 Nereálná podmínka uskutečnitelná Řekli jsme si, že souvětí s podmínkou v minulosti uskutečnitelnou, ale neuskutečněnou by měla v českém jazyce alespoň v jedné ze svých částí mít minulý kondicionál ve tvaru částice by + sloveso byl/býval + plnovýznamové sloveso ve formě minulého času. Ukažme si tedy nejprve právě takové příklady. Souvětí (44) má minulý kondicionál ve větě hlavní, souvětí (45) ve větě vedlejší a souvětí (46) a (47) v obou částech. 27

28 (44) Этот долг Лара давным-давно вернула бы, если бы у нее не было постоянных расходов, назначение которых она скрывала. (Паст., ) Lara by byla ten dluh už dávno vrátila, kdyby neměla stálé výlohy, které pečlivě tajila. (Past., 95) (45) Может быть, он сумел бы лучше скрыть свои грехи от жены, если б ожидал, что это известие так на нее подействует. (Толст., 5) Snad by dovedl lépe utajit své prohřešky, kdyby byl počítal s tím, že zpráva na ni tak zapůsobí. (Tolst., 11) (46) Очень, очень может быть, что и она даже не пошла бы за него ни за что, если б узнала о нем своевременно побольше подробностей. (Дост., 9) kdyby se o něm byla včas dozvěděla nějaké podrobnosti, nebyla by si ho za nic vzala. (Dost., 17) (47) (думаю, если бы они не помешали, я бы в конце концов с мясом вырвал из себя -1, я бы вошел в Бюро). (Зам., 24) (myslím, kdyby mě nebyli vyrušili, byl bych konečně ze sebe vyrval -1 i s kusem masa byl bych vešel do Úřadu Strážců). (Zam., 33) Pokud minulý kondicionál v české větě chybí, musíme danou podmínku do sémantické kategorie zařadit na základě širšího kontextu, neboť jako taková je dvojznačná: lze ji interpretovat jako podmínku možnou, nebo nereálnou uskutečnitelnou, viz příklady (48) až (50). (48) Если б они знали, -- думал он, с значительным видом склонив голову при слушании доклада, -- каким виноватым мальчиком полчаса тому назад был их председатель! (Толст., 18) Kdyby tak věděli, myslel si, zatímco se skloněnou hlavou poslouchal hlášení a významně se při tom tvářil, kdyby tak věděli, jak provinilý chlapeček byl před půl hodinou jejich přednosta! (Tolst., 23) 28

29 (49) Добро бы что-нибудь стоящее, ради чего шум и посуду бить, а то какая невидаль, (Паст., 53) Kdyby to aspoň byla věc, pro kterou by stálo za to rozbíjet nádobí, ale tohle byla nějaká volovina, (Past., 81) (50) Если бы даже Юрий Андреевич с опасностью для жизни отважился пробраться за пределы простреливаемой полосы, он и за чертою огня не встретил бы жизни, (Паст., 163) Kdyby se Jurij Andrejevič i s nasazením života odvážil vydat za hranice ostřelovaného pásma, ani za linií palby by se nesetkal s životem, (Past., 211) 4.2 Nereálná podmínka neuskutečnitelná Už víme, že neuskutečnitelnost podmínky vyplývá buď z kontextu, nebo z časového zařazení podmínky do minulosti. První série příkladů (51) až (53) demonstruje případ první, kdy neuskutečnitelnost vyplývá z kontextu. Souvětí (51) explicitně říká ve své hlavní větě, že podmínka věty vedlejší je absurdní. Věta (52) je v uvedeném znění nejednoznačná, nicméně ze širšího kontextu vyplývá, že chlapec, o kterém se hovoří, je již mrtvý. No a nakonec věta (53) znovu dokazuje, že formálně se podmínka uskutečnitelná, neuskutečnitelná a v určitých případech i možná formálně neliší a je pouze na interpretaci čtenáře, jak ji bude chápat. (51) И разве не абсурдом было бы, если бы эти счастливо, идеально перемноженные двойки -- стали думать о какой-то свободе, т. е. ясно -- об ошибке? (Зам., 44) Nebylo by absurdní, kdyby ty šťastně, ideálně násobené dvojky začaly přemýšlet o nějaké svobodě, tj. samozřejmě o chybě? (Zam., 53) (52) только б я его ножки-то услышала, услышала бы, признала! (Дост., 33) kdybych ty nožičky uslyšela, hned bych je poznala. (Dost., 57) 29

30 (53) Я думаю, что если бы дремлющего в человеке зверя можно было остановить угрозою, все равно, каталажки или загробного воздаяния, высшею эмблемой человечества был бы цирковой укротитель с хлыстом, (Зам., 54) Myslím si, že kdyby zvíře dřímající v člověku bylo možno zarazit hrozbou, jakoukoli, ať už šatlavou nebo posmrtnou odplatou, nejvyšším emblémem lidstva by byl cirkusový krotitel s bičem, (Zam., 64) Neuskutečnitelnost podmínky v následujících dvou větách vyplývá z jejich časového zařazení do minulosti. Záměrně jsme vybrali takové příklady, kde je čas děje podmínky evidentní z časového příslovce. (54) Если б он мог слышать, что говорили ее родители в этот вечер, если б он мог перенестись на точку зрения семьи и узнать, что Кити будет несчастна, если он не женится на ней, он бы очень удивился и не поверил бы этому. (Толст., 60) Kdyby mohl slyšet, co toho večera říkají její rodiče, kdyby dokázal zaujmout stanovisko rodiny a zvědět, že Kitty bude nešťastna, jestliže se s ní neožení, byl by velice překvapen a nevěřil by. (Tolst., 65) (55) Если бы это случилось совсем еще недавно, не дальше чем нынешней весной, то в данном положении, сидя мокры-мокрешеньки вдвоем после такой переправы, они непременно бы шумели, ругались бы или хохотали. (Паст., 19) Kdyby se to stalo ještě docela nedávno, třeba jen zjara toho roku, pak by v podobné situaci, kdy spolu seděli skrz naskrz promočení po takovéhle projížďce, zcela jistě halekali, nadávali nebo se chichotali. (Past., 42) Na závěr této podkapitoly můžeme shrnout, že kategorizace podmínek ne/uskutečnitelných není nijak jednoznačná záležitost, pokud se nemůžeme opřít o formální prostředky. Dokážu si představit, že někdo s mým rozřazením nebude souhlasit. Je to dáno tím, že v současné češtině, z níž pomalu mizí minulá podmínka, jsou dané třídy zavedeny na základě sémantiky a nikoliv syntaxe. Čeština se tedy blíží v tomto ohledu stavu v ruštině, kde se jak je vidět ze všech uvedených příkladů uskutečnitelné a neuskutečnitelné podmínky formálně naprosto 30

31 nijak neliší. Všechny mají tvar spojka если + částice бы + plnovýznamové sloveso ve tvaru minulého času. 4.3 Další způsoby konstrukce nereálné podmínky V podkapitolách 3.1 a 3.2 jsme se soustředili na jistý významový protiklad, který se v syntaxi projevuje pouze v češtině, a to pouze někdy. Během tohoto zkoumání jsme se nicméně mimochodem seznámili i s nejjednodušším a nejčastějším způsobem vytváření ruské podmínky nereálné, který se vyskytoval u všech uvedených vět (44) až (55), s výjmkou vět (49) a (52), které se drobně liší. Nyní se tedy podíváme na to, jaké další způsoby konstrukce nereálné podmínky v ruštině a češtině máme. Nejdříve si ukážeme příklad, kde na místě slovesa ve tvaru minulého času stojí v kondicionálu infinitiv: (56) если бы знать: что там -- выше? И если бы знать: кто -- я, какой -- я? (Зам., 41) kdybych jen věděl, co je tam, nad ní. A kdybych věděl, kdo jsem, jaký jsem. (Zam., 51) V teoretické části jsme hovořili také o ruských bezespoječných souvětích. První typ má ve věte hlavní sloveso ve formě rozkazovacího způsobu 2. os. singuláru, jež se může vztahovat ke všem osobám. V našich příkladech konkrétně k 1. os. sg, 3. os. sg. a 2. os. pl. (57) Будь я уверен, что никто не увидит, честное слово, я бы и нынче всюду носил с собой такой календарик (Зам., 94) Kdybych si byl jist, že to nikdo neuvidí čestné slovo, i dnes bych s sebou všude nosil takový kalendáříček (Zam., 107) (58) Митю взял на свое попечение верный слуга этого дома Григорий, и не позаботься он тогда о нем, то может быть на ребенке некому было бы переменить рубашонку. (Дост., 7) Míti se ujal věrný sluha téhož domu Grigorij, a nebýt jeho, snad by ani nebyl měl kdo dát dítěti čistou košilku. (Dost., 14) 31

32 (59) Я скажу тебе только, что дай эти же права, как наши земские учреждения, другому европейскому народу, немцы и англичане выработали бы из них свободу, а мы вот только смеемся. (Дост., 28 29) Řeknu ti jenom tolik: kdyby tytéž výsady, jako je naše zemstevní zřízení byly poskytnuty jinému evropskému národu, takoví Němci a Angličané by z nich vytvořili svobodu, ale my si jenom tropíme smích. (Dost., 35) Bohužel jsem mezi doklady nenašla ani jednu větu, která by demonstrovala druhý typ bezespoječného souvětí s infinitivem. Na druhou stranu jsem objevila dvě bezespoječná souvětí s kondicionálem, o kterém jsme v teoretické části napsali, že se objevují pouze vzácně: (60) А то, была бы здорова, стал бы я на этой завали трястись (Паст., 226) Kdyby byl zdravý, ani by mě nenapadlo nechat se vytřásat na téhle rachotině. (Past., 287) (61) Не платежный бы день, вот как перед Богом, плюнул бы я на вас и (Паст., 20) Nebýt výplatní den, přísahám před bohem, vykašlal bych se na vás, (Past., 50) Poslední sérii příkladů v této podkapitole věnujeme konstrukci, kterou jsme vlastně již probrali (viz příklad (2)): spojka + částice бы + infinitiv. Vracíme se k ní na tomto místě proto, že jde o jednu určitou velice frekventovanou frázi, kde navíc infinitiv není vyjádřen, neboť jde o sloveso být. Jde o konstrukci spojka + částice бы + zápor не + substantivum v nominativu. V češtině jí přesně odpovídá spojení sloveso nebýt + substantivum v genitivu. Jde o zajímavý (a mimochodem vůbec ne vzácný) příklad genitivu záporového v češtině. V souvětí (64) konečně také vidíme v ruštině jinou spojku než если. V teoretické části naší práce tato souvětí nezmiňujeme zvlášť, neboť žádná z námi prostudovaných gramatik jim speciální pozornost nevěnuje. (62) Если бы не этот человек, Лару бы арестовали и судили. (Паст., 85) Nebýt toho člověka, Laru by zavřeli a postavili před soud. (Past., 116) 32