Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk"

Eliška Kovářová
před 9 lety
Počet zobrazení:

1 Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: Třída: K1B Číslo materiálu: VY_32_INOVACE_56 Název materiálu: Olovo, cín, rtuť Anotace: Materiál pro výuku chemie v 1. ročníku kuchař-číšník v rámci předmětu Základy přírodních věd. Předmět: Základy přírodních věd Autor: Ing. Ilona Stránská

.0130 Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: 12.3.2013 Třída: K1B Číslo materiálu: VY_32_INOVACE_56 Název

2 OLOVO, CÍN, RTUŤ

3 OLOVO Vlastnosti : Olovo je nízkotavitelný, měkký, velmi těžký, toxický kov, používaný člověkem již od starověku. Je poměrně špatným vodičem elektrického proudu. Je velmi odolné vůči korozi ale může se velmi pozvolna rozpouštět v měkké vodě. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství +II a +IV. Za normálních podmínek je olovo odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům. Pohlcuje rentgenové a radioaktivní záření. Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky. Olovo se po vniknutí do organismu ukládá hlavně v kostech a v určitém množství se nachází v krvi. Výskyt: Olovo je v zemské kůře zastoupeno poměrně řídce. Izotopy olova jsou konečným produktem radioaktivních uranových a thoriových rozpadových řad a obsah olova se v zemské kůře postupně zvyšuje. Elementární olovo se v přírodě vyskytuje pouze vzácně. Nejběžnějším minerálem a zároveň olověnou rudou je sulfid olovnatý, galenit PbS. Dalšími méně běžnými minerály olova je cerusit, uhličitan olovnatý PbCO 3 a síran olovnatý PbSO 4. Využití: V poslední době se projevuje snaha o co největší omezení využívání olova a jeho slitin pro výrobu předmětů praktického použití a to vzhledem k jeho prokázané toxicitě. Elektrické akumulátory v automobilech. Olovo také velmi účinně pohlcuje rentgenové záření a gama paprsky a slouží proto jako ochrana. Přídavky olova do skla zvyšují značně jeho index lomu (olovnaté sklo) lustry apod.

Za normálních podmínek je olovo odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům. Pohlcuje rentgenové a radioaktivní záření. Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky.

4 CÍN Chemické vlastnosti: Chemický prvek cín je stříbrně bílý, lesklý a velmi měkký kov. Na vzduchu i ve vodě je cín stálý. Dobře se rozpouští ve zředěné kyselině chlorovodíkové, v koncentrované kyselině chlorovodíkové, v koncentrované kyselině dusičné, ve zředěné kyselině dusičné a v koncentrované kyselině sírové. Cín je amfoterní kov. Naprostá většina sloučenin cínu je bezbarvá, výjimku tvoří modrý oxid cínatý SnO, hnědý sulfid cínatý SnS a žlutý sulfid cíničitý SnS 2 a jodid cíničitý SnI 4. Výskyt: Přírodní cín je směsí 10 stabilních a dvou nestabilních izotopů. Uměle bylo připraveno dalších 23 nestabilních izotopů. V přírodě se cín vyskytuje v přibližně stovce nerostů, nejdůležitější cínová ruda je kasiterit SnO 2. Menší význam mají cínové rudy stannin, cylindrit a franckeit. Vzácné nálezy ryzího cínu pocházejí z Austrálie, z Kanady nebo z platinového dolu na Čukotce v Rusku. Výroba: Výroba cínu se provádí redukcí kasiteritu uhlím. Surový cín se rafinuje na vysokou čistotu elektrolyticky. Využití: Využití cínu je velmi rozsáhlé. Cín slouží k přípravě celé řady slitin, k výrobě staniolu a k pokovování plechů, zejména pro výrobu plechovek na konzervy. Největší podíl cínu (35% světové spotřeby) se využívá k výrobě pájek. Ze sloučenin cínu má význam fluorid cínatý SnF 2 jako zdroj fluoru v zubních pastách apod.

Cín je amfoterní kov. Naprostá většina sloučenin cínu je bezbarvá, výjimku tvoří modrý oxid cínatý SnO, hnědý sulfid cínatý SnS a žlutý sulfid cíničitý SnS 2 a jodid cíničitý SnI 4.

5 RTUŤ Výskyt : V přírodě se vyskytuje ve sloučeninách, vzácně ryzí. Nejznámější rudou je cynabarit (HgS - sulfid rtuťnatý) neboli rumělka. Vlastnosti : Rtuť je stříbrolesklý a za laboratorní teploty kapalný (jediný kapalný kov za těchto podmínek) kov. S některými kovy (Na, Ag, Au, Cu, Zn a Cd) tvoří slitiny, které se nazývají amalgámy. Vůbec se však neslévá se železem, kobaltem a niklem. Jelikož je rtuť ušlechtilý kov, reaguje pouze s kyselinami, které mají oxidační účinky HNO 3, H 2 SO 4. Se vzdušným kyslíkem nereaguje. Páry rtuti jsou jedovaté! Otrava rtutí se může projevit sliněním, červenáním dásní, uvolňováním zubů a nervovými poruchami. Průmyslová výroba: Rtuť se vyrábí pražením sulfidu rtuťnatého (HgS) v proudu vzduchu. Nebo sulfidických rud. Použití: Rtuť se používá hlavně jako náplň teploměrů, manometrů a k přípravě různých amalgámů. Ty se používají např. ve stomatologii na zubní plomby, k pozlacování, postříbřování atd. Amalgámy se používají např. při výrobě zlata. Likvidace Hg: Nejsnazší a nejvýhodnější likvidace rtuti je posypání zinkovým prachem (častěji však sírou), kdy vznikne taktéž amalgám, který na rozdíl od rtuti již není jedovatý a který se poté snadno odstraní. Sloučeniny: 1. rtuťné: Hg 2 (NO) 3, Hg 2 Cl 2 kalomel 2. Rtuťnaté: HgO červený a žlutý, HgCl 2 prudký jed,, HgS, HgS rumělka, HgI 2

Vůbec se však neslévá se železem, kobaltem a niklem. Jelikož je rtuť ušlechtilý kov, reaguje pouze s kyselinami, které mají oxidační účinky HNO 3, H 2 SO 4. Se vzdušným kyslíkem nereaguje.

6 Použité zdroje Banýr Jiří, Beneš Pavel a kolektiv Chemie pro SŠ, SPN 2001 použitý materiál je z vlastních zdrojů autora Ilustrace viz. obrázky

Podobné dokumenty

PŘECHODNÉ PRVKY - II

PŘECHODNÉ PRVKY - II Měď 11. skupina (I.B), 4. perioda nejstabilnější oxidační číslo II, často I ryzí v přírodě vzácná, sloučeniny kuprit Cu 2 O, chalkopyrit CuFeS 2 měkký, houževnatý, načervenalý kov,