Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Bakalářská diplomová práce 2006 Ludmila Huvarová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Ludmila Huvarová Nářeční slovník z obce Olešnice Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Hana Svobodová

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce 3

4 Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucí práce za užitečné rady, které mi poskytla. Můj dík patří také respondentům za jejich čas a ochotu podílet se na výzkumné části této práce. 4

5 Obsah Úvod Charakteristika oblasti Obec Jazyková charakteristika metodika práce Terénní výzkum Dotazník Mluvčí Metoda přepisu mluveného projevu Zkratky a další znaky Materiálové doklady Sestavení slovníku cíl práce zařazení do nářeční skupiny Fonetická a fonologická rovina Rovina tvarosloví a slovotvorby Tvarosloví Tvoření slov Syntaktická rovina Lexikální rovina Analýza slovní zásoby Slovník Komentáře k vybraným slovům Uspořádání jednotlivých hesel Vlastní komentáře Slovník nářečních výrazů Závěr...44 Použitá literatura...45 Přílohy.47 5

6 Úvod Nacházíme se v době, kdy se tradiční nářečí pomalu stávají minulostí. Proto je tématem této práce právě oblast dialektologická. Snaží se zachytit to, co zbylo ze specifické mluvy Olešnice, rodné obce autorky. Město Olešnice leží v jazykově velmi zajímavé oblasti, na samé hranici Čech a Moravy. Mísí se zde tedy vliv českých a moravských nářečí, navíc byla mluva již v dávných dobách ovlivněna osídlením německým. V práci je popisován současný stav jazyka v dané obci a snaží se zařadit místní jazyk k nářeční skupině. Na základě textů promluv třech obyvatel a dotazníků od patnácti respondentů rozebírá jazykový materiál ve všech jazykových rovinách, hlavním cílem práce však je podrobný rozbor lexikální roviny a sestavení slovníku několika vybraných oblastí lidského života. Snaží se zachytit co nejvíce nářečních jazykových jevů, které budou s největší pravděpodobností v budoucnu pozapomenuty. Z toho důvodu se průzkumu zúčastnili zejména příslušníci nejstarší generace. Zachycuje však nejen užívání dialektismů, ale snaží se také popsat způsob a míru užívání ostatních výrazů nespisovných. Srovnáním získaného materiálu s literaturou, hlavně s Českým jazykovým atlasem a Běličovým Nástinem české dialektologie bude dále ukázáno, že přiřazení ke konkrétní nářeční skupině není snadné, že stav jazyka v obci je velice zajímavý. Při práci v terénu bylo mimo jiné zjištěno, že zájem obyvatel o jazykovou problematiku je velice živý, obyvatelům zdaleka není lhostejné, jak se u nich doma, ale i v médiích a podobně mluví, někteří velmi důrazně reagují na možné ohrožení naší olešnické mluvy jazykovými kontaminacemi zejména ze spisovného jazyka, ale i například některými, na daném území dosud nevžitými, prvky z obecné češtiny. Velice si také všímají rozdílného vyjadřování obyvatelů okolních obcí. Není divu, vždyť dva kilometry východně leží obec Louka, jejíž mluvu, zejména v hláskoslovné rovině, je možné bez výhrad zahrnout mezi středomoravské dialekty, naopak lidé z Trpína, pět kilometrů severozápadně vzdálené vesnice jsou pro místní obyvatele nápadní zejména českou intonací, ale i tvaroslovnými diferencemi. Kupodivu, přes dlouhotrvající stav, kdy děti ze všech výše zmíněných obcí navštěvují stejnou školu, v Olešnici, nedošlo ke sblížení jednotlivých dialektů a jedni i druzí si zachovávají, alespoň v hlavních rysech, svou specifickou mluvu. Práci tvoří dvě části, obecné pojednání o mluvě ve zvolené obci a vlastní slovník. V příloze jsou umístěny texty promluv třech hlavních respondentů, dále dotazník v plné verzi a mapka pro upřesnění lokalizace. 6

7 1. Charakteristika oblasti 1.1. Obec Zeměpisná charakteristika Olešnice se nachází ve východní části Českomoravské vysočiny. Administrativně patří k Jihomoravskému kraji, okresu Blansko. Nejbližší větší města jsou dvacet dva kilometrů východně vzdálené Boskovice a dvacet sedm kilometrů severozápadně Polička. Historie obce První zmínka o Olešnici jako újezdu ke klášteru v Opatovicích u Hradce Králové pochází z jedenáctého století. Ve století třináctém dochází k vymýcení lesů na českomoravském pomezí a následnému osídlení. Oblast je majetkem pánů z Lomnice. Po roce 1250 je založeno městečko s právem trhů, dochází též k rozvoji řemesla. Později se majiteli panství stávají páni z Pernštejna. Po třicetileté válce, stejně jako ve velké části Evropy, je hlavním sociálním a hospodářským problémem velký úbytek obyvatelstva. Vrchnost tedy začíná do městečka dosazovat německé obyvatelstvo, do Olešnice přicházejí obyvatelé z Radiměře. Je pravděpodobné, že situaci v této době je možné přikládat vliv na utváření jazyka olešnického obyvatelstva charakteristického užíváním německých výrazů. V pozdějších dobách zde totiž působení německy mluvícího živlu není doloženo. V sedmnáctém století se oblast stává majetkem pánů z Vamberka. Administrativně patří od roku 1730 děkanství bystřickému, od roku 1786 letovickému. Po zavedení okresů podléhá postupně bystřickému, boskovickému a nakonec blanenskému. Styk s okolním světem byl dlouho zprostředkováván jedinou velmi starou silnicí, která vedla od Kunštátu přes Sulíkov a Ústup k Trpínu a Bystrému. Tato stezka je přímou spojnicí Čech (Trpín, Bystré) s Moravou (Kunštát, Sulíkov, Ústup). 1 Přestože má obec necelé dva tisíce obyvatel, byla v roce 1999 prohlášena za město. 1 Višinka, Josef. Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka,

8 Hospodářství V šestnáctém století je pro olešnické hospodářství dominantní vytvoření krejčovského a tkalcovského cechu. Zpracovává se len a vlna. Po roce 1846, kdy je otevřena dráha Brno Praha, ztrácí olešnické hospodářství na významu. Po první světové válce zde ještě přežívá tkalcovská továrna, za první republiky je vybudována mlékárna, která je v Olešnici jediným zástupcem větší průmyslové výroby dodnes Jazyková charakteristika Svým administrativním zařazením je pro Olešnici spádovou oblastí, jak v oblasti úřadů, tak školství, odedávna východ, Morava. Lidé jezdili a jezdí za vzděláním a za prací zejména do Boskovic, nověji také do Brna. Přes tyto skutečnosti si, zejména v oblasti hláskosloví, obyvatelé uchovávají jazyk bližší prostředí českému. Naopak z lexikálního hlediska převažují rysy moravské. Olešnice tvoří jakousi jazykovou enklávu, vstřebávající okolní vlivy. Leží v oblasti, kterou je možné charakterizovat přechodem od vlastních českých nářečí k nářečím středomoravským 3. Bělič uvádí: Hranice českých nářečí v užším smyslu proti nářečím střmor. (izoglosa ej, ou x é, ó) se v severním úseku sv. od Lanškrouna kryje s bývalou zemskou hranicí českomoravskou, na jih od dřívějšího lanškrounsko-svitavského německého ostrova pak probíhá jz. Moravou východně od Bystřice nad Pernštejnem, Jihlavy a Jemnice. Ještě poněkud dále na východ od této čáry, v oblasti střmor. nářečí (s é, ó), tvoří od dřívějška enklávy českého nářečního typu (s ej, ou) městská mluva Velkého Meziříčí a Třebíče. Mimo tyto oba ostrovy nejvýchodnějšími obcemi s výhradním výskytem dvojhlásek ej, ou jsou od severu k jihozápadu Herbortice v okrese Ústí nad Orlicí, jižně od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova Mor. Chrástová a Vítějeves v okrese Svitavy a Veselka, Crhov, Lhota u Olešnice v okrese Blansko, dále Bolešín, Pivonice, Lesoňovice... 4 Právě obcemi Crhov a Lhota u Olešnice je Olešnice obklopena. Srovnáním s mapou uvedenou v Českém jazykovém atlase dojdeme k závěru, že svou polohou patří Olešnice k nářečím středomoravským. 5 Tato skutečnost je jistě ovlivněna nepřesností údajů vzhledem k rozměrům a možnostem grafického ztvárnění mapy. Nejbližšími lokalitami mapovanými Českým jazykovým atlasem, které vymezují polohu obce 2 Višinka, Josef. Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, Lamprecht, Arnošt. České nářeční texty. Praha: SPN, 1976, s Bělič, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha: SPN, 1972, s Viz mapka uvedená v příloze. 8

9 Olešnice, jsou na západě Rohozná (502), 6 na severovýchodě Horní Poříčí (630) a na jihu až jihovýchodě Tasovice (616). Dělicí čára mezi českomoravskými a středomoravskými nářečími prochází několik kilometrů západně od Olešnice, podle čistě zeměpisného hlediska by tedy patřila k nářečím středomoravským. Vezmeme-li v úvahu tradiční dělení českých nářečí podle výsledků staročeských změn ý > ej, ú > ou, pak jednoznačně spadá Olešnice do oblasti nářečí českých v užším slova smyslu, konkrétně do podskupiny česko moravské, která bývá označována také jako přechodový pás česko moravský. Vzhledem k tomuto umístění na samé hranici dvou oblastí lze očekávat velkou rozrůzněnost v užívání jednotlivých jazykových tvarů, a to ve všech jeho rovinách. 6 Čísla odpovídají značení v ČJA. 9

10 2. Metodika práce Cílem práce bylo sestavení nářečního slovníku z obce Olešnice, zaměřeným na určité oblasti lidské činnosti Terénní výzkum Základem pro vytvoření práce byl terénní výzkum, který probíhal od října 2005 do února Jeho náplní bylo zaznamenání textů nářečních projevů třech obyvatel města Olešnice a sestavení skupiny patnácti informátorů, kteří se zúčastnili výzkumu na základě dotazníku Dotazník Řízeným rozhovorem se třemi hlavními respondenty byl získán materiál pro jazykový rozbor a pro sestavení dotazníku pro další informátory. Některé položky pro dotazník byly převzaty z Dotazníku pro výzkum českých nářečí 7. Mezi vybranými položkami byly jak samotné výrazy, tak konkrétní tvary. S informátory byly vedeny rozhovory v jejich domácnostech. S třemi hlavními respondenty se pracovalo metodou řízené konverzace, s ostatními pak dotazníkovou metodou s pevněji řízeným sledem otázek a odpovědí. Při dotazování bylo využito více typů dotazů přímé ukázání na daný objekt, definice, doplnění řady pojmenování. Někteří respondenti se po uvedení odpovědi vzápětí opravili, buď nyní uvedli spisovný tvar, ale často také, vědomi si úkolu, na kterém spolupracují, uvedli nářeční tvar, někdy s poznámkou typu: u nás doma se říkalo. V těchto případech je v dotazníku na prvním místě uveden výraz, který byl vysloven jako první, případně ten, o kterém respondent tvrdí, že určitě používá častěji. Při zpracování bylo s tímto výrazem počítáno jako se základním, dubletní tvar však také není opomíjen, hraje-li roli při dalším zpracování získaného materiálu Mluvčí Za informátory byly vybrány osoby ve věku od padesáti let výše. Zastoupeni byli muži i ženy, v poměru 4:11. Oslovené ženy byly více ochotné spolupracovat, většinou i více komunikativní, proto bylo přínosnější přizvat ke spolupráci právě je. V tabulce uvedené v příloze jsou respondenti rozděleni do třech věkových kategorií: 50 až 55 letí, 55 až 75 letí a 7 Dotazník pro výzkum českých nářečí. Praha,

11 starší než 75 let. Toto dělení umožňuje lépe zmapovat postupné proměny v místním jazyce. Rozdíly v mluvě jednotlivých věkových kategorií jsou popsány v části věnující se slovníku. Většina respondentů jsou místní rodáci, případně pocházejí z blízkého okolí. U osob, které nepochází přímo z Olešnice, je tato skutečnost zaznamenána a ve vlastním rozboru zohledněna. Dvě hlavní mluvčí, s kterými byly vedeny delší rozhovory, jsou absolutně nejstarší ze všech dotazovaných (obě jsou narozeny v roce 1922), třetí respondent je nejstarším zástupcem mužské populace, narozen je v roce Nejstarší mluvčí, dále označována jako Ludmila S., pochází z chudých venkovských poměrů, do svých sedmnácti let žila na samotě blízko Olešnice, rodiče pocházeli z nedalekých obcí. Nebylo jí umožněno vyšší než základní vzdělání. Obecnou školu navštěvovala v Ústupu, obci asi dva kilometry vzdálené od Olešnice. Od sedmnácti let žije trvale v Olešnici, kde celý život pracovala jako zahradnice. Druhá mluvčí, Marie K., se narodila do trochu lepších poměrů, v době socialismu však neměla možnost plně se realizovat. Oba její rodiče pocházeli z Olešnice. Absolvovala měšťanku v Olešnici a poté se vyučila švadlenou. Miroslav B. byl, navzdory svému přání stát se hudebníkem, automaticky dán do učení řemeslu svého otce, stolařiny. Tu provozuje celý život, i dnes, v důchodovém věku. Své hudební nadání uplatňuje v místním kostele, kde dlouhá léta působí jako varhaník. Rodina jeho otce má kořeny v Olešnici, matka pochází z jižních Čech. Informace o všech informátorech, jejich věku vzdělání a rodišti jsou součástí přílohy. Kvůli zachování anonymity jsou jména uváděna pouze způsobem křestní jméno a první písmeno příjmení Metoda přepisu mluveného projevu Při přepisu všech mluvených projevů bylo postupováno podle zjednodušených pravidel fonetického zachycování mluvené řeči, která byla stanovena českou dialektologickou komisí v roce Následují některá upřesnění způsobu přepisu. 1) u, které je součástí diftongu ou, je zapisováno jako u. 2) znakem h je označováno jak znělé h, znělé ch pak znakem ch 3) ráz, spojitá výslovnost, větný předěl ani slovní přízvuk není označován 4) slabikotvorné l se označuje jako běžné l 5) znakem ř je označováno znělé i neznělé ř 11

12 6) velární n a retozubné m se označují jako n, m 2.5. Zkratky a další znaky: >. změna jedné hlásky v jinou imp.. rozkazovací způsob sg. jednotné číslo pl. množné číslo pád hypok domácké jméno ( )... zásahy do textu PSJČ Příruční slovník jazyka českého SSJČ. Slovník spisovného jazyka českého SSČ.. Slovník spisovné češtiny ČJA... Český jazykový atlas 2.6. Materiálové doklady V příloze jsou uvedeny záznamy promluv hlavních respondentů a vyplněný dotazník. Vzhledem k tomu, že mluvčí byli zkoumáni delší dobu, některé položky v příloze jsou uvedeny odděleně, bez zapojení do kontextu.texty uvedené v ucelené podobě jsou vybrány tak, aby zachytily nejvýraznější jazykové prvky, byly vynechány části, kdy mluvčí například výrazně odbočil od tématu, nebo se naopak zbytečně opakoval. Jelikož byly pořízeny cíleně, může se stát, že mluvčí byl ovlivněn, například podvědomou snahou o spisovné vyjadřování. Zkresleným výsledkům mělo částečně zabránit právě zaznamenávání spontánních projevů, kdy si mluvčí nebyl vědom, že je jeho vyjadřování zaznamenáváno Sestavení slovníku cíl práce Hlavním cílem práce je sestavení slovníku, tvořeného výrazy především z těchto čtyř hlavních oblastí: 1) rodina 2) zvyky a tradice 3) domácnost 4) hospodářství 12

13 Na základě výsledků získaných zpracováním dotazníku byl sestaven slovník. Rozdělen byl na část zkoumající jevy fonologické a tvaroslovné a část vlastního slovníku. Celkem obsahuje slovník sto dvacet hesel. Zpracován byl rovněž slovník jednotlivých nářečních ekvivalentů. Součástí práce je také výběr části slovníku a jeho podrobný rozbor na základě srovnání s literaturou. 13

14 3. Zařazení do nářeční skupiny V této části jsou uvedeny specifické nářeční jevy a odchylky od spisovné češtiny, které se v dané oblasti vyskytují, na základě srovnání se spisovnou češtinou a příslušnými nářečními oblastmi, ke kterým má zkoumaná lokalita nejblíže. Vychází se ze získaných materiálů, pro větší ucelenost jsou informace doplňovány poznatky z příslušné literatury Fonetická a fonologická rovina Inventář vokálů i konsonantů je ve zkoumané oblasti shodný se spisovnou češtinou. Obsahuje tedy deset vokalických fonémů, dva diftongy, dvacet jedna pravých konsonantických fonémů a pět sonor. Slovní přízvuk je rovněž ve shodě se spisovnou češtinou umístěn na první slabice. Znělostní asimilace ve spojení konsonantů s a h jsou prováděny nepravidelně. Progresivní asimilace, typická pro Čechy, převažuje ve slově nashledanou [naschledanou]. Regresivní asimilace, typická pro Moravu, se objevuje v případě výrazu shodit [zhoďit]. Při výslovnosti slova shodit u některých mluvčích nedochází k asimilaci znělosti vůbec [shoďit]. Užití protetického v na začátku slova, typické pro Čechy a západní Moravu, 8 se alespoň u některých slov vyskytuje u všech mluvčích, celkově převládá nad spisovnou výslovností [o-](například [okurka]). Protetické h, vyskytující se v oblasti jihozápadočeské a na střední Moravě 9, bylo zaznamenáno jen u jedné, nejstarší, respondentky, ve slově úterý [houterí], ale pouze jako méně častá dubleta. Přehláska a v e po měkkých konsonantech na konci slova se většinou nerealizuje [popelňica, sestřeňica, škarbelica, vejca]. Podobně v krátkých koncových slabikách nebyla po měkkých konsonantech provedena přehláska u v i [f tu chvílu ju zastřelil]. Diftongizace ý v ej je provedena, stejně jako na území Čech a západní Moravy, pravidelně v případě změny původního ý [zabitej], v případě í ztvrdlého vlivem hlavní historické depalatalizace 10 nepravidelně [sítko i sejtko]. Rovněž úžení é v í [novího] je provedeno ve shodě s okolními oblastmi. 8 Karlík, Petr., Nekula, Marek., Rusínová, Marie., aj. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství lidové noviny, Tamtéž. 10 Lamprecht, Arnošt. Historická mluvnice češtiny. Praha,

15 Skupina šť se zde vyslovuje [šť] oproti očekávanému [šč], typickému pro Moravu i přechodový pás česko-moravský 11 [recept na malinovou šťávu]. Dále se objevuje zjednodušování výslovnosti skupiny -kt- [někerej]. Dalším, tentokrát typicky moravským rysem, je krátkost ve slovech typu rána a síla [rana, sila] a také například [paňi, povidá]. V některých případech v dotazníku nápadně převažuje užití tvaru s nezkráceným vokálem (hypok. [míra, mísa]), celkově však krátkost převládá Rovina tvarosloví a slovotvorby Tvarosloví Na rozdílný vývoj hláskosloví v jednotlivých oblastech národního jazyka přímo navazují diference v tvarosloví. I v této oblasti nacházíme časté dubletní tvary, a to jak u mluvy jednotlivce, tak při srovnání užití jednotlivých výrazů různými mluvčími. Základní nářeční rysy jsou však dobře popsatelné. Podstatná jména Typické pro Moravu je vyrovnávání tvrdých a měkkých skloňovacích vzorů. 12 Ve zkoumané oblasti se toto vyrovnávání ve většině případů také realizuje. U maskulin jde o přechod od měkkého skloňování k tvrdému (2.sg. [vohňa]), u feminin přechod od tvrdého k měkkému (1.pl. [křížale], 2.sg. [do škole]), ale i naopak (1.sg. [sestřeňica]). Instrumentál plurálu všech rodů má koncovku ma, ama. Tento jev je shodný pro česká nářečí v užším smyslu i pro nářečí středomoravská. 13 V nominativu plurálu životných podstatných jmen mužského rodu je hojný výskyt koncovky i [siňi]. Dativ množného čísla maskulin se realizuje buď koncovkou ům nebo om (v dotazníku zastoupeno rovnoměrně [roďičom] i [roďičúm]). Přídavná jména V koncovkách tvrdé deklinace se objevuje ej [dobrej, dobrejch] místo spisovného ý a ý místo é [dobrí ženi], ale většinou se nerealizuje striktně [jedné známí]. 11 Karlík, Petr., Nekula, Marek., Rusínová, Marie., aj. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství lidové noviny, Bělič, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha: SPN, Tamtéž, s

16 Zájmena Tvary jako [von, ju] jsou závislé na provedení fonetických změn (viz výše). Tvary genitivu plurálu zájmena ten jsou dubletní [ťech] i [tejch]. V dativu zájmena já je výlučně tvar [mňe]. Opět se jedná o rys středomoravský. 14 Slovesa Prézens první osoby singuláru slovesa být je [su]. Imperativ pak [buť, buťme] (narozdíl od [biť, biťme], které uvádí Bělič). Koncové l v singuláru maskulina příčestí minulého následující po souhlásce ve většině českých nářečí zaniká. 15 Ve zkoumaném materiálu je tomu podobně [zdrch] místo spisovného [zdrhl]. Préteritum je vyjádřeno plnovýznamovým slovesem s náležitým tvarem pomocného slovesa být, zájmeno osobní se v neutrální promluvě vynechává [bil sem, viďel sem]. Imperativ druhé osoby plurálu sloves, která mají v imperativu singuláru druhé osoby i, má koncovku ite [řekňite]. U sloves typu prosí, prosit převažuje v imperativu česká koncová souhláska s [nos, noste]. Příslovce Za zmínku stojí užití tvaru [popárkrát] ve významu několikrát Tvoření slov rozdíly v tvoření slov, pokud jde o soubor slovotvorných postupů a inventář prostředků, většinou existují jenom na okraji celého systému 16. Hlavní rozdíly lze hledat zejména v různém využití přípon nebo předpon stejného nebo podobného významu. Tak je tomu například ve slově trakař. Na Moravě je častější označení [trakač], v Čechách pak [trakař]. 17 Z výzkumu vyplývá, že v dané lokalitě převažuje užití tvaru moravského. Také většina dalších rozdílů v tvoření slov se projevuje na úrovni Čechy Morava. Jde o rozdíly v příponách obecných jmen s místním významem (mor. -isko x čes. -iště ), ve 14 Bělič, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha: SPN, 1972, s Tamtéž, s Tamtéž, s Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999, s

17 zdrobnělinách pak čes. ička (kočička) x mor. -enka (kočenka) apod. 18 Zjišťování těchto tvarů nebylo předmětem výzkumu Syntaktická rovina Skladební rozdíly mezi nářečími existují většinou jen v méně nápadných a méně podstatných okrajových jevech. V nářečních promluvách se ovšem ve srovnání se spisovným jazykem, zvlášť psaným, často projevuje celkově volnější organizace vět, souvětí i delších projevů; hojné je např. vytýkání větných členů před větou nebo naopak dodatečné, popauzové připojování větné části nebo i celé věty k větě předcházející; myšlenkový vztah podřízenosti se mnohdy vyjadřuje formou souvětí souřadného, častá je eliptičnost, bezespojkové spojování vět, ( ) aj. Naproti tomu se hojněji vyskytují různé formální prostředky ukazovací, odkazovací a apelové (upozorňovací větné členy a věty) apod. ( ) Běží tedy o jevy spíš stylového než mluvnicky strukturního charakteru. 19 Doklady tohoto způsobu využití skladebných prostředků, zejména typických mluvenostních jevů, nacházíme i v textech promluv místních informátorů. Jako příklad mohou posloužit následující úryvky jednotlivých výpovědí: ( ) malini, kerí se rozmačkají, dám je na obrácení štokrle ( ), ( ) starosta oustupa jag bil zabitej ( ) Zde se jedná o vytýkání větných členů před větou. ( ) copak, vichodil sem školu ve volešnici ( ),( ) no tos mňela recht ( ),( ) no propána, japka voloupaní ( ). V tomto případě jde o formální prostředky odkazovací a apelové Lexikální rovina Poměrně dost četné hranice slovníkových diferencí probíhají zvlášť v přechodovém pásu mezi čes. nářečími v už. smyslu a nářečími střmor., s nimiž se v daném jevu často shodují i ostatní nářeční skupiny, takže proti sobě stojí západní a východní území. 20 K těmto slovům patří také v dotazníku uvedená slova [ďeďina/vesňice], [křidlice/taška], [stolař/truhlář]. Podle tohoto dělení výrazů na české a moravské, tedy východní a západní typy, se řadí Olešnice jednoznačně k východní části. I další výrazy, jako například [zavazet], pojí danou oblast s moravskými dialekty. 18 Bělič, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha: SPN, 1972, s Tamtéž, s Tamtéž, s

18 Některé typicky moravské výrazy jsou již na ústupu [zemskí japka, děďina], vyskytují se převážně jen v mluvě nejstarší generace. Tato situace je důsledkem celkové nivelizace mezi nářečími. Slovníkové rozdíly z velké části ustupují slovům celonárodního charakteru, a to většinou rychleji než různé nářeční jevy hláskoslovné, tvaroslovné aj. 21 Samotní mluvčí si tuto situaci dobře uvědomují, několik respondentů uvedlo u slova vesnice, že dříve znali jen pojem dědina, dnes však stále častěji slyší v médiích apod. vesnice a nakonec se tento výraz dostává i do jejich slovníku. Z přejatých hovorových výrazů jsou nejhojněji zastoupena slova německého původu, například: [piglovat] (žehlit), [putra] (máslo), [pucovat] (čistit), [funus] (pohřeb), [krchov] (hřbitov), [špajz] (spižírna), [kvartýr] (byt), [špacír] (výlet), [šnuptychl] (kapesník), [forhaus] (průjezd). Zejména první dva tvary však již ze slovníku místní populace mizí, někteří mladší obyvatelé už ani neznají jejich význam. Většina německých výrazů byla zaznamenána ve spontánní mluvě Ludmily S. Detailnějšímu rozboru je slovní zásoba podrobena v další části práce. 21 Bělič, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha: SPN, 1972, s

19 4. Analýza slovní zásoby Na základě získaných materiálů z terénního průzkumu, jehož postup je popsán v oddíle 2. Metodika práce, mohlo dojít k sestavení slovníku. Výběr lexikálních položek byl již během průzkumu redukován, například u některých slov se zjistilo, že vymezení jejich významu závisí na konkrétních zvyklostech daného mluvčího či jeho rodiny (slova jako pouť, hody, ). Zařazena do slovníku byla však také slova z dnešního hlediska již historická, spojená se zaniklým či zanikajícím způsobem života ( sušák na seno, kmotr, mlátit obilí ) Slovník Níže uvedená tabulka obsahuje abecedně seřazená slova, z kterých byl tvořen dotazník. V prvním sloupci najdeme spisovný výraz, v následujících pak podle četnosti seřazené výrazy, které informátoři uvedli. První číslo za slovem uvádí, u kolika respondentů se v jejich mluvě objevil daný tvar jako základní, číslo za znaménkem + uvádí, v kolika případech se jedná o tvar dubletní, číslo v závorce odkazuje ke slovu, které se vyskytlo pouze jako dubleta k tvaru jinému. Pokud respondent dané slovo nezná nebo nepoužívá, je tato situace zaznamenána znakem x a připojená číslovka opět udává počet těchto odpovědí. Součástí výzkumu bylo v menší míře také zmapovat situaci v oblasti hláskosloví a tvarosloví. To zachycuje druhá tabulka. Tabulka zachycující frekvenci užití jednotlivých výrazů babička babička 13+1 bábí 1 babi 1 bednění šaluňk 11 bedňeňí 3 x 1 bláto blato 15 bramborák bramborák 10 hulán 4 x 1 japka zemskí 2 zemák (1) brambory brambor 7 brambora 4 japka 2+1 bratr brácha 9+1 bratr 6+1 brzdit brzďit 12 šlajfovat 3+3 dědeček ďedeček 9 ďeda 5 ďeďík 1 ďedoušek (1) deska deska 12 prkno 3 dítě zlobivé ďecko 7 fagan 1+1 grázl 1 harant 1 parchant 1 prcek 1 uličňík 1 zlobivec 1 kluk, hoka 1+1 dobrý den dobrí den dobrí 1 hadr hadra 10 hadr 5 19

20 hlavní mše hrubá 11+2 velká 1 x 3 hodně lidí hodňe liďí 5 h.lidu 1 h. národa 1 h.lictva 1 slezina 1 sešlost 1 schromážďěňí 1 fronta 1 daf 1 liďi 1, x 1 hospodyně hospodiňe 6 hospodiň 4+1 hospodiňa 2 paňímáma 2 hospodyňka 1 kaluž kalužina 8 kaluš 4 louže 1 louža 1+1 kaluže 1 kázání kázáňí 11 promluva 2 x 2 klást klast 12 klást 2 x1 kmotr kmotr 8 kmotříček 3 kmotřík 1 x 3 kmotra kmotra 6 kmotřenka 4 kmotřička 2 kmotři (1) x 3 kněz pan farář 4 farář 3 falář 2 dústojní pán 2 velební pán 2 kňes 1 velebnej 1 kolečko na hl. korbica 10 kolečko 3 korba 2 kolíček na prád kolíček 11 kolík 4 kostelní kůr chór 6 kúr 5+1 kór 2 kchór (1) x 1 králíkárna králíkárna 11+1 králíčárna 2 zajičárna 2 křídlo na saze peroutka 12 pérko 1 brko 1 x 1 křížaly křížali 7 křížale 6 křížalki 2 kůlna kúlna 9 kúlňa 5 kolna 1 kvedlačka šprudlovačka 8 kverlík 2 šprudlák 1 kvedlačka 1 kvedlovačka 1 kverlačka 1 x 1 květináč kvjeťináč 8+1 bulák 7 láhev flaška 9+1 láhef 4 sklinka 2+1 skleňice (1) limonáda sodofka limonáda 2 limča 1 brča 1 manžel manžel 11 muš 3+1 muskej 1 manželka manželka 9+1 žena 5 paňí 1 máslo máslo 14 putra 1+3 matka maminka 10 mamka 3 máma 1+2 mísa na těsto mísa 6 vajlínek 6 vandlik 2 ďíža 1 nářadí kutila vercajk 8+1 nářaďí 6+1 náčiňí 1 spánembohem nazhledanou nashledanou naschledanou 9 naschle 2 nasledanou návštěva náfšťeva 10 beseda 4 na pokec 1 na koc (1) nudle nudle 13 lukše 3+2 nůž núš 11+1 kudla 4+2 oddělat zďelat 12 sundat 3 vodďelat (1) okurka vokurka 10 okurka 4 okurek 1 otec taťínek 7 taťka 5 otec 1 táta (1) peroutka pírko 9 peroutka 4 pérko 1 mašlovačka 1 mašťátko (2) peřina peřina 11+1 duchna 2+1 deka 1 kapna 1 plech. krabice škarbelica 7 krabice 2+1 krabica 2 škatula 1 dóza 1 x 2 poklička křidla 6 poklica poklička 3 poklice 1 křidlice 1 polštář polštář 11+1 zhlavec 4 pomlázka šmerkust 8+1 mrskut 2 šmergust 2 šmigrust 2 mrskačka 1 popelnice popelňica 11 popelňice 2 sut 1 kontejner 1 popelna (1) bečka (1) škarbelica (1) povlak na peřiny povlečeňí 7 cícha 3+1 cejcha 2 povlak 2 kapna 1 prostěradlo prosťeradlo 10+1 plachta 2 podslámka 1 poslámka 1 lajntuch 1 průjezd prújest 9+1 forhaus 5+1 forhajs 1 20

21 překážet zavazet 15 rampouch rampouch 13 střechejl 1+1 krápňík 1 rozinka hrozinka 11 rozinka 4 rozsvítit rožnout 14 rosvíťit 1 sběračka žufánek, žufan 12 zbjeračka 2 nabjeračka 1 sbírka při mši ofjera 7+1 zbírka 3 na svjetlo 2+2 x 3 sestra sestra 9 švíca 6 sestřenice sestřeňica 13 sestřeňice 2 shodit, zvrhnout zhoďit 7 schoďit 5 shoďit 3 síla síla 9 sila 6+1 sítko na čaj ceďák 8 cedňík 4+1 sítko 1 sejtko 1 ceďítko 1 sklenička na alkohol štamprdle(a) 6+2 vodlifka 1 skleňička 1 osminka 1 panák 1 štamprlička 1 slánka solňička 12+1 slánka 2 miska 1 smeták košťe 7+4 smeták 7+2 pometlo 1 sněžit chumelit 12+2 sňežit 3+1 stolař stolař 14 truhlář 1 struhadlo struhadlo 12 strouhátko 3 strýc strejda 6+1 stríc 3 strejček 2+1 strejc 3 stríček 1 sušák na seno kotačka 9 hifle 2 sušák 2+1 rohački 1 x 1 škraloup blaňa 7+1 škraloup 7 blána 1+1 škubánky škubánki 9 netija 4 nítig 1 x 1 švagr švagr 15 švestky kadlátki 8+1 švestki 7 taneční zábava zábava 9 muzika 5 tancovačka 1 křidlice, taška křidlica 12 taška 3 teta teta 14 tetka 1 teťička (2) trakař trakač 10 trakař 5 třešeň třešňa 6 třešeň 4 střešeň 3 střešňa 2 třísky na oheń tříski 9 šáší 3 derázek 2 klesťí 1 rošťí (1) chrasťí (1) tvrdej (alkohol) tvrdý alkohol kořalka 7 4 piťí 2 chlast 2 umyvadlo lavor 6 lavór 5 vajlínek 2 umivadlo 2 uzel suk 13 uzel 2 vánočka vánočka 14 štola 1 vařečka vařejka 8 vařečka 4 vařejčka 2 vařeka 1 vejít se vejít se 5 vlíst se 4+1 vlest se 4 vlést se 2 velikonoční bochník mazanec 14 bacouch 1 velikonoční řehtačka hrkačka 13 x 2 Velikonoce velikonoce 10 velkonoce 4 svátki jara 1 vesnice ďeďina 10 vesňica 4+4 vesňice 1 větev haluza 4+2 halus 4+1 vjetef 4 vjetva 2 ratolest 1 vlástně vlástňe 11 sestříňata 1 x 3 vykrmit prase vikrmit 10+1 vipoklízet 5 vymláceno vimláceno 8 vimlácení 7 záclona malá záclonka 6 firhaňk(a) 5 drapérka 2+1 trapérka 2 21

22 zápalka sirki 14 zápalki 1 zárubeň futro 15 zásuvka šufle 12 šuple 1 šuplík 1 zásufka 1 žehlit žehlit 13 piglovat 2+3 židle bez opěradla štokrdle 9 štokrle 5 stolička 1 1.sv.vánoční boží hot 12 boží narozeňí 2 x 1 2.sv.vánoční šťepán 13 druhí svátek v.1 x 1 3.pl.králík králíkúm 7 králikom 5+1 zajícom 3 3.pl.rodiče roďičúm 8 roďičom 7 4.pl. vejce vejca 9 vejce 5 vajíčka 1 6.sg. Vánoce vánocích 13 vánocách 2 Tabulka hlavních fonetických a morfologických jevů 1.pl. syn siňi 13 sinové 2 2.sg oheň ohňe 5 vohňa 5 ohňa 3 vohňe 2 vohňu (1) 3.pl.králík králíkúm 7 králikom 5+1 zajícom 3 3.pl prosit prosí 12 prosijou 3 3.pl.rodiče roďičúm 8 roďičom 7 4.pl. vejce vejca 9 vejce 5 vajíčka 1 6.sg stodola ve stodole 9 ve stodoli 6 6.sg. Vánoce vánocích 13 vánocách 2 bláto blato 15 hypok.ladislav laďa 12 láďa 3 hypok.miroslav míra 6 mira 5 x 4 imp.2.pl říci řekňite 11 řekňete 4 imp.2.sg nosit nos 14 noš 1 nashledanou naschledanou 9 naschle 2 nasledanou 2 okurka vokurka 10 okurka 4 okurek 1 rána rana 12+1 rána 3 sestřenice sestřeňica 13 sestřeňice 2 spánembohem 1 nazhledanou Komentáře k vybraným slovům V této části jsou uvedena a podrobně charakterizována slova, která jsou pro nářeční průzkum nejzajímavější mají nejvíce nářečních ekvivalentů, jednotlivé výrazy nejsou ve slovnících apod. Komentáře obsahují zevšeobecňující poznatky získané na základě průzkumu Uspořádání jednotlivých hesel V komentáři se u každého hesla objevují poznámky o generačním využití jednotlivých nářečních ekvivalentů, dále četnost užití konkrétního výrazu a případně další poznámky o užití slova. Upozorňuje se také na problémy, které se při výzkumu vyskytly, zaznamenány jsou i zajímavé informace, které v dané souvislosti mluvčí poskytli. Užité výrazy jsou podle 22

23 nutnosti a možností srovnávány s výkladovými slovníky (Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovníkem spisovného jazyka českého a případně s Příručním slovníkem jazyka českého). Jedním z klíčových bodů je konfrontace získaných informací s údaji v Českém jazykovém atlase. Ke každému komentáři je připojen graf četnosti výskytu jednotlivých nářečních ekvivalentů k danému pojmu. Základní výraz je vyznačen tučně. Je-li to pro srozumitelnost výrazu nutné, v závorce následuje definice pojmu. Jednotlivé nářeční ekvivalenty jsou umístěny pod slovo základní podle četnosti výskytu, graficky jsou odlišeny kurzívou, pro zjednodušení nejsou uváděny v hranatých závorkách. Zapsány jsou fonetickým přepisem podle pravidel uvedených v oddíle Metodika práce. Hesla jsou rozdělena, shodně s řazením v dotazníku, do čtyř oblastí člověk a rodina, domácnost, hospodářství, zvyky a tradice. V jednotlivých oddílech jsou lexémy řazeny v abecedním pořádku. Pátý oddíl obsahuje slova ostatní, pro nářeční slovník významná Vlastní komentáře I. oddíl - rodina Z této oblasti byly pro analýzu vybrány čtyři výrazy, názvy osob, které jsou v rodině v mluveném projevu, zejména při oslovování, nejčastěji používány, tedy označení rodičů a prarodičů. Respondenti většinou uváděli, že jiný výraz užívají pro své rodiče a prarodiče a jinak je samotné nazývají jejich vlastní děti a vnuci. Proto bylo požadováno, aby uváděli tvar, který oni sami používají nebo používali k označení vlastních rodičů či prarodičů. babička (familiární označení matky jednoho z rodičů) babička Tento výraz jednoznačně převládá ve všech věkových kategoriích. Územně je užití tohoto označení vymezeno na Čechy a přilehlou část Moravy 22, jedná se však o starší stav, kdy na Moravě bábí 7% babi 7% babička 86% 22 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

24 převládala dnes již ustupující forma stařenka. babi Daný výraz je užíván jako vokativ ke slovu babička. Ve funkci nominativu je zapsán u jednoho z dotazovaných. bábí Jedná se o prodlouženou variantu tvaru babi, toto dloužení je typické pro západní Moravu. 23 dědeček (familiární označení otce jednoho z rodičů) ďedeček Tento neutrální, základní tvar převládá. ďeda Převažuje u nejmladších, dle SSJČ je výraz expresivní. ďeďík Vyskytl se pouze u jedné, ďeda 33% ďeďík 7% ďedeček 60% nejmladší respondentky. maminka (familiární označení matky) maminka Toto, podle SSJČ expresivní označení, převládá ve všech věkových skupinách, u nejstarší generace se jedná o výraz jediný užívaný. ČJA 24 dokládá pro danou formu téměř celonárodní rozšíření. mamka Tato forma se objevila v několika případech. máma mamka 20% Jako základní tvar se objevil v jednom případě, ve dvou pak jako dubleta k maminka. mami O běžné užívání tohoto výrazu ve funkci nominativu se jedná u jedné respondentky. máma 7% Tvar je mapou v ČJA vymezen pro západní a jihozápadní Čechy. mami 7% maminka 66% 23 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

25 tatínek (familiární označení otce) tatínek Toto označení (stejně jako maminka expresivní) převládá u nejstarší otec 8% generace, celkově má menší zastoupení než srovnatelný tvar maminka.. taťka 38% taťínek 54% taťka Výraz je zastoupen mezi všemi věkovými skupinami. V SSJČ je označován jako hovorové expresivum. otec Jedná se o neutrální, nezdrobnělý tvar. táta Užíván jedním respondentem jako dubleta. II. oddíl zvyky a tradice Tento oddíl v sobě zahrnuje rovněž výrazy z oblasti církevního názvosloví. Vzhledem k tomu, že zkoumaná oblast se vyznačuje poměrně vysokou religiozitou, nebyl problém do dotazníku zahrnout i výrazy, které souvisí s vykonáváním náboženských obřadů. Pokud některý respondent nepocházel z prostředí s rozvinutou náboženskou tradicí, nemusel se k některým pojmům vyjadřovat. Tak tomu bylo pouze asi ve dvou případech. Toto zúžení počtu respondentů je zohledněno ve výpočtech, ve vlastních komentářích se nebere v potaz. kněz (ve významu duchovní správce farnosti) pan farář, farář Spisovné, mírně převládající označení je mezi dotazovanými považováno za novější výraz. falář Tento nářeční ekvivalent uvedli shodně dva respondenti, kteří pocházejí kňes 7% velební pán 13% dústojní pán 13% velebnej 7% falář 13% pan farář 27% farář 20% z oblasti šest kilometrů vzdálené, s vlivem středomoravské mluvy. 25

26 dústojní pán, velební pán Toto dvouslovné označení se vyskytuje u nejstarší generace, zejména v oslovení. velebnej Jedná se o elipsu od spojení velebný pán. kňes Označení typické pro Slezsko používá respondentka, která několik let žila v Ostravě panáček Pro Moravu příznačný výraz 25 nebyl ve zkoumané lokalitě zjištěn. pomlázka (velikonoční zvyk) pomláska Výraz základní a spisovný, typický pro Čechy, neuvedl žádný respondent. šmerkust, šmergust, šmirgust Tyto varianty přejaté z německého Schmeckostern 26 převažují. mrskut Podle ČJA pro zkoumanou šmergust 13% šmigrust 13% mrskut 13% mrskačka 7% oblast charakteristický výraz se objevil jen u dvou mluvčích, navíc nikoli místních rodáků. mrskačka Opět v dané lokalitě ojedinělé pojmenování, dle ČJA 27 je typické pro východní Moravu, rozptýleně se vyskytuje na celém území, hlavně ve městech. šmerkust 54% šmigrust Tuto slezskou variantu uvedla mluvčí, která několik let žila v Ostravě. Šmergust i šmirgust, rovněž slezské varianty, uvedli rodilí mluvčí, žijící celý život v Olešnici. sbírka (sbírka peněz při mši) ofjera Podle SSJČ je slovo ofěra spisovné, v dotazníku je silně zastoupeno. zbírka Malá část dotázaných uvedla obecnější výraz sbírka. na svjetlo Toto označení se častěji objevilo jako dubletní tvar, buď jej zbírka 25% na svjetlo 17% ofjera 58% 25 Balhar, Jan., Jančák, Pavel. Aj. Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997, s Tamtéž, s Tamtéž, s

27 respondenti považovali za zastaralý nebo specifičtější (někteří, zejména starší informátoři, diferencují užití výrazů ofěra a na světlo ; slovem ofěra označují příležitostnou sbírku na určitý konkrétní účel, výrazem na světlo pak každotýdenní sbírku na potřeby kostela). taneční zábava zábava Toto neutrální označení převažuje ve všech věkových skupinách. muzika Vyskytuje se zejména u starší generace. tancovačka Tento výraz uvedla pouze jedna respondenta, příslušnice nejstarší generace. muzika 33% tancovačka 7% U nejmladší generace, která však nebyla zahrnuta mezi účastníky průzkumu, se objevuje výraz čoch. Respondenti tento výraz také znají, ale zásadně nepoužívají. zábava 60% velikonoční řehtačka (dřevěný nástroj s ozubeným kolečkem, užívaný o Velikonocích místo kostelního zvonění) hrkačka Podle SSJČ se jedná o nářeční výraz, v dané oblasti se vyskytuje tento výraz ve shodě s ČJA. 28 Izoglosa oddělující označení hrkačka a řehtačka prochází jen velmi mírně západně od zkoumané lokality, přesto se zde objevuje pouze moravský výraz hrkačka. Dáno to je zřejmě živou tradicí, kdy hrkači každoročně vykonávají obchůzku po obci hrkačka; 100% 28 Balhar, Jan., Jančák, Pavel. Aj. Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997, s

28 IIII. oddíl domácnost Tento oddíl obsahuje největší množství položek, domácí prostředí totiž není podrobeno tak silným nivelizačním tendencím v jazyce jako jiné oblasti lidského života. bramborák (smažené placky připravené z nastrouhaných syrových brambor) bramborák Toto označení se vyskytuje jako základní i jako dubleta. hulán Název se objevuje u příslušníků všech věkových kategorií, jedná se pravděpodobně pouze o místní výraz. Slovníky uvádějí tento výraz jako označení pro jiný objekt (SSČ: jízdní voják ) hulán 29% bramborák 71% kvedlačka (kuchyňské dřevěné náčiní, určené k míchání točivým pohybem) Shodně s mapou 29 převažují tvary se slovním základem šprudl-. Jedná se o deverbativa od šprudlovat, přejatého z němčiny. šprudlovačka, šprudlák Tyto tvary převažují ve všech skupinách. kverlík, kverlačka Typické je toto označení pro severovýchodní Čechy. kvedlačka 7% šprudlák 7% kvedlovačka 7% kverlík 14% kvedlačka, kvedlovačka Výraz převažuje ve středních Čechách. 30 kverlačka 7% šprudlovačka 58% 29 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s Tamtéž. 28

29 květináč (hliněná nádoba na pěstování květin) kvjeťináč Výraz je považován za neutrální téměř na celém území. 31 bulák Jedná se pouze o nářeční tvar. Oba výrazy se objevují rovnoměrně ve všech generačních skupinách, jiné výrazy, které uvádí ČJA pro dané území (např. hrnec, koflík) respondenti neznají nebo nepoužívají (výraz bulák 47% koflík používá jeden mluvčí ve významu kelímek). kvjeťináč 53% limonáda (barevný šumivý nápoj) sodofka SSČ uvádí, že oblastně moravské pro šumivou limonádu je sodovka, základní spisovný význam téhož výrazu je voda + oxid uhličitý, užívaný na území Čech. V dotazníku převažuje, u nejstarších obyvatel pouze sodovka. Další výrazy se vyskytují jen ojediněle. limonáda limča brča limonáda 13% limča 7% brča 7% sodofka 73% 31 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

30 máslo (produkt vyrobený z kravského mléka) máslo Pro většinu je tento tvar základní a jediný. putra Slovo je převzato z německého butra, pro nejstarší respondentku je tento tvar základní, u dalších nejstarších se objevuje jako dubleta. Někteří uvedli, že putra označovalo doma vyráběné máslo, které případně ještě dělili na čajové máslo a máslo selské (případně putru ) putra 7% máslo 93% mísa (nádoba na přípravu těsta) mísa Část mluvčích používá tento neutrální tvar. vajlínek Tento výraz převažuje u nejmladší a u nejstarší věkové kategorie, zdá se, že není na ústupu, slovníky toto slovo neobsahují, ve dvou případech byl tento výraz použit pro označení jiného předmětu (umyvadla, kovové nádoby na vodu). vandlik 19% vajlínek 38% vandlík/vandlík V ČJA nalezneme pouze výraz vandle pro označení necek, přejatý z němčiny; oba mluvčí, kteří tento výraz používají, pocházejí z šest kilometrů západně vzdálené obce, kde je již výraznější vliv středomoravského dialektu. ďíža 6% mísa 37% 30

31 peřina (ložní přikrývka) Izoglosa oddělující výskyt výrazů peřina a duchna prochází mírně na východ od zkoumané lokality. 32 peřina Převažuje ve všech věkových skupinách, jedná se o tvar náležitý pro danou oblast. duchna Jedná se o oblastně moravský výraz, 33 někteří respondenti tímto duchna 13% názvem označují pouze těžkou peřinu, s neprošitým sypkem. deka V jednom případě respondent uvádí pouze tento výraz. kapna Stejné označení se objevilo také jako název pro povlak na peřinu. deka 7% kapna 7% peřina 73% polštář (podložka pod hlavu, určená ke spaní) polštář Jde o spisovný výraz typický pro Čechy, jeho užití převládá. 34 zhlavec Původně typicky moravský výraz, v SSJČ označen jako nářeční, je zastoupen hlavně v mluvě nejstarší generace. Uvedl ho i jeden příslušník nejmladší věkové skupiny, který však pochází z obce šest kilometrů západně od Olešnice, kde je již vliv středomoravského dialektu výraznější. Jiné tvary nejsou doloženy. zhlavec 27% polštář 73% 32 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s Havránek, Bohuslav. Slovník spisovného jazyka českého. Sv. 2, A-G. Praha: Academia, Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

32 prostěradlo (plátěná pokrývka lůžka) prosťeradlo Tento český a spisovný tvar začíná převládat, a to i u nejstarší generace, jejíž příslušníci uvádějí, že dříve používali spíše jiné ekvivalenty. plachta Oblastně moravské pojmenování, pro danou oblast náležité, 35 je na ústupu. podslámka, poslámka Narozdíl od údaje v SSJČ je výslovnost prvního dlouhá, týmž slovníkem je slovo podslamka hodnoceno jako zastaralé a nářeční. lajntuch Tento obecně český výraz 36 používá jeden respondent, jeho pasivní znalost dokládá více dotázaných. podslámka 7% plachta 13% poslámka 7% lajntuch 7% prosťeradlo 66% slánka (nádobka na sůl) solňička Výrazně převažující zastoupení tohoto označení je v souhlase s lokalizací v ČJA 37 jedná se o tvar oblastně moravský. slánka Tento spisovný výraz mluvčí používají jako dubletní při spisovném vyjadřování. miska Toto označení se širším slánka 13% solňička 80% významovým polem je zřejmě specifickým výrazem užívaným pouze daným jednotlivcem. miska 7% 35 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s Havránek, Bohuslav. Slovník spisovného jazyka českého. Sv. 2, H-L. Praha: Academia, Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

33 švestky (plody ovocného stromu Prunus domestica) kadlátki Podle SSJČ se jedná jen o nářeční tvar, vyskytuje se rovnoměrně s tvarem druhým švestki Narozdíl od českého [šveska] 38 se vyslovuje ve shodě se spisovnou češtinou. Jiné tvary pro označení daného ovoce nejsou doloženy. švestki 47% kadlátki 53% žehlit žehlit Tento spisovný, neutrální výraz převažuje. piglovat SSJČ označuje výraz za obecně český. Aktivně toto slovo užívají pouze dvě nejstarší respondentky, někteří uvádějí, že jej používali dříve, případně ještě dnes používají, ale pouze jako méně častou piglovat 13% dubletu ke spisovnému tvaru. Část informátorů, zejména mladších, toto slovo vůbec nezná. žehlit 87% IV. oddíl hospodářství Vzhledem k zásadním změnám, kterými proběhla celá společnost v posledním půlstoletí, se stala terminologie z oblasti zemědělství a hospodaření na venkovských statcích z velké části historií. Některá slova, jako například sedlák nebo hospodyně, byla v souvislosti s vymýcením jejich nositelů zapomenuta a dnes, kdy se opět někteří jedinci vrací k hospodaření na vlastní půdě, se jen s obtížemi vžívají označení nová. Proto tento oddíl obsahuje jen terminologii, která není příliš komplikovaná ve vztahu k označovaným objektům. Částečně obsahuje pojmy, které souvisí s vymezeným tématem jen okrajově. 38 Balhar, Jan., Jančák, Pavel. aj. Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997, s

34 kolečko (kovové ruční náčiní s jedním kolem určené na vožení hlíny, písku apod.) korbica Ve zkoumané lokalitě toto označení, případně níže uvedená varianta výrazně převládá. Všichni dotázaní na konci slova vyslovili a. Tvar je tedy moravský jak lexikálně 39, tak foneticky. korba Jedná se o slovotvornou variantu výrazu korbice. kolečko 20% kolečko Tento singulárový tvar je ve shodě s užitím ve spisovné češtině a nářečími českými v užším smyslu, 40 ojediněle se vyskytl se v mluvě nejstarší a nejmladší věkové skupiny. korba 13% korbica 67% průjezd (část domu, spojující ulici se dvorem) prújest Přestože se objevuje u nadpoloviční většiny dotazovaných, část z nich používá i dubletní výraz forhaus. forhaus Z němčiny přejatý výraz převažuje v mluvě nejmladší věkové skupiny. forhaus 33% forhajs Tato varianta se vyskytla u jednoho z dotázaných. forhajs 7% prújest 60% taška (dílčí část střešní krytiny) Izoglosa na mapě uvedené v ČJA 41 probíhá přímo danou lokalitou, přesto v oblasti výrazně převažuje tvar moravský. taška 20% křidlica 80% 39 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999, s Tamtéž. 41 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

35 křidlica Podle SSJČ jde pouze o nářeční výraz. Stejné označení ( křidlice, křidla ) nese i jiný objekt (poklička - nádobí). Mluvčí uváděli shodně tvar končící na a. taška Podle SSJČ je toto slovo přejato z němčiny, jedná se o tvar spisovný. trakař (dřevěný ruční povoz s jedním kolem) Zjištěny byly pouze slovotvorné rozdíly. trakač Podle SSJČ jde o moravský tvar, převažuje u nejmladší skupiny. trakař Tento spisovný tvar je zastoupen v menší míře. trakař 33% trakač 67% truhlář, stolař (ten, kdo vyrábí dřevěný nábytek) stolař SSČ uvádí tento ekvivalent jako oblastně moravský. Izoglosa v ČJA 42 prochází západně od zkoumané oblasti, tento výraz je téměř všemi respondenty jediný užívaný, základní truhlář Tento výraz je zastoupen jen v jednom případě, někteří rozlišují výraz stolař (ve výše uvedeném smyslu) a truhlář (označení pouze toho, kdo vyrábí rakve). truhlář 7% stolař 93% V. oddíl ostatní Tento oddíl obsahuje zejména pojmy, pro které existují v národním jazyce nejčastěji dvě označení, jedno typické pro Čechy, druhé pro Moravu. Pouze u výrazu brzdit je zkoumána četnost pojmenování přejatého z němčiny a domácího. 42 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s

36 brzdit (uvádět v činnost brzdy u auta) brzdit Nejstarší generace uváděla tento výraz výhradně pro danou skutečnost. šlajfovat Příslušníci starší generace mají tento pojem spojen s bržděním vozu, u mladších (zejména mužů) se vyskytuje i v souvislosti s bržděním auta ( zašlajfuj ). šlajfovat 20% brzďit 80% kaluž, louže (voda, která zůstane po dešti na silnici) kalužina Tento tvar je považován za oblastně moravský, 43 v dotazníku se vyskytl u nejstarších respondentů ve sto procentech. kaluš, kaluže Jedná se o tvaroslovnou variantu výrazu kalužina. louže/louža Tyto tvary se vyskytly pouze ve dvou případech, u jednoho louža louže7% 7% kaluš 27% kaluže 7% kalužina 52% respondenta jako dubleta, některými respondenty je označení považováno za cizorodé. SSČ uvádí slova kaluž a louže jako synonyma. překážet zavazet Ve SSČ výraz nenajdeme, SSJČ jej charakterizuje jako oblastně moravský. Všichni dotázaní uvedli pouze tento tvar. překážet Tento spisovný a český výraz se zde neprosazuje ani jako dubleta. zavazet 1 100% 43 Balhar, Jan., Jančák, Pavel. aj. Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997,s

37 rozsvítit (uvést v chod elektrický světelný zdroj) rožnout SSJČ označuje jako nářeční, ve zkoumané lokalitě téměř výlučný výraz, jiné varianty, které uvádí ČJA, 44 jako např. rozžít, se nevyskytují. rosvíťit Podle ČJA jde o progresivní tvar, který se stále více prosazuje ve městech, i moravských, v dané lokalitě je však považován za cizorodý. rosvíťit; 1 rožnout; 14 uzel (to, co vznikne svázáním tkaničky, provázku) suk SSJČ označuje pojmenování za oblastně moravské. Narozdíl od izoglosy v ČJA, 45 která probíhá východněji a zachycuje prakticky jen východomoravské dialekty, tento výraz ve zkoumané lokalitě výrazně převládá, pro nejstarší generaci je pojmenováním výhradním uzel Toto označení se prosazuje méně. uzel 13% suk 87% vesnice (obec venkovského typu) ďeďina SSČ považuje výraz za knižní, oblastně moravský, ve zkoumané lokalitě mírně převažuje, zejména u nejstarší generace, u mladších již ustupuje tvaru spisovnému a českému. vesňica 27% vesňice 7% ďeďina 66% 44 Balhar, Jan aj. Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s Tamtéž, s