VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Specifika ošetřovatelské péče o pacienty po radiofrekvenční ablaci

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Specifika ošetřovatelské péče o pacienty po radiofrekvenční ablaci Bakalářská práce Autor: Kateřina Moltašová Vedoucí práce: Mgr. Petra Kourková Jihlava 217

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zaměřuje na specifika ošetřovatelské péče před a po výkonu radiofrekvenční ablace. Teoretická část se zabývá anatomií srdce, převodním systémem srdečním, arytmiemi, popisem výkonu radiofrekvenční ablace a péčí o pacienta před a po výkonu radiofrekvenční ablace. Pro sběr empirických údajů jsme použila metodu dotazníku vytvořeného jen pro účely této práce. Dotazník byl určený všeobecným sestrám na dvou různých pracovištích, a to na kardiologickém oddělení v Nemocnici Jihlava a na kardiologickém oddělení v I. interní kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Olomouc. Cílem práce bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče po radiofrekvenční ablaci na dvou odlišných pracovištích s různou délkou praxe. Klíčová slova: arytmie, elektrofyziologické vyšetření, fibrilace síní, péče o pacienta, radiofrekvenční ablace, supraventrikulární tachyarytmie, příprava pacienta. Abstract The bachelor thesis focuses on the specifics of nursing care before and after the radiofrequency ablation. The theoretical part deals with the heart anatomy, cardiac transmission system, arrhythmias, description of radiofrequency ablation performance and the care of the patient before and after the radiofrequency ablation. I have used the questionnaire method to collect the empirical data just for the purpose of this work. The questionnaire was designed for general nurses at two different workplaces, for the Department of Cardiology at the Jihlava Hospital and for the Cardiology Department at the 1st Internal Cardiology Clinic at the Olomouc University Hospital. The aim of the work was to chart the specifics of nursing care after radiofrequency ablation at two different workplaces with different lengths of practice Keywords: arrhythmia, electrophysiological examination, atrial fibrillation, patient care, radiofrequency ablation, supraventricular tachyarrhythmia, patient preparation.

4 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé práce Mgr. Petře Kourkové za cenné rady, čas a trpělivost, kterou mi věnovala při vedení práce. Dále bych chtěla poděkovat týmu všeobecných sester na kardiologickém oddělení v Nemocnici Jihlava a ve Fakultní nemocnici Olomouc. A v neposlední řadě děkuji mé rodině za podporu během celého studia

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 6 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Anatomie Činnost srdce Převodní systém srdeční zarovnat Arytmie Mechanismus vzniku arytmii Supraventrikulární arytmie Tachykardie z oblasti sinového uzlu Supraventikulární tachykardie Fibrilace síní Flutter síní Komorová tachyarytmie Komorové extrasystoly Komorová tachykardie Fibrilace komor Elektrofyziologické vyšetření Indikace k elektrofyziologickému vyšetření Obecná pravidla u elektrofyziologického vyšetření Komplikace elektrofyziologického vyšetření Radiofrekvenční katétrová ablace Indikace radiofrekvenční ablace Komplikace radiofrekvenční ablace Příprava pacienta na radiofrekvenční ablaci Průběh výkonu Péče po radiofrekvenční ablaci

7 2 Výzkumná část Cíle výzkumu a výzkumné otázky Metodika výzkumné části Charakteristika vzorku respondentů výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi... 2 Závěr... 2 Seznam použité literatury... 2 Seznam použitých zkratek... 2 Seznam grafů... 2 Seznam příloh

8 Úvod Léčba srdečních arytmií a rovněž celá srdeční elektrofyziologie prochází v období posledních dvaceti letech bouřlivým vývojem. Od pouze diagnostických metod, které sloužily výhradně k určení mechanismu arytmie, došlo k výraznému vývoji léčebných technik. Tyto léčebné postupy vedou mnohdy k úplnému odstranění arytmií. Z toho plyne, že nepřestavují tak výraznou zátěž pro pacienta. Dříve se srdeční arytmie léčily výhradně pomocí farmakoterapie nebo chirurgicky. Tyto metody byly mnohdy málo efektivní a nesly s sebou velkou škálu nežádoucích účinků. S vývojem srdeční elektrofyziologie přišla nová invazivní léčebná metoda srdečních arytmií, a to katétrová ablace. Výzkumy ukázaly, že se jedná o velmi spolehlivou a afektivní metodu s nízkým výskytem komplikací, kdy úspěšnost léčby dosahuje až 95 % (Eisenberger, 212). To vedlo také k tomu, že katétrová ablace se stala metodou první volby v léčbě arytmií. Ve své práci se zabývám tématem radiofrekvenční ablace, která se uplatňuje v léčbě supraventrikulárních a komorových tachyarytmií. V teoretické části se zabývám anatomií srdce, převodním systémem srdečním a mechanismem vzniku arytmií, který je nezbytnou součástí k pochopení samotného výkonu. Dále vystihuji podstatu radiofrekvenční ablace a popisuji specifickou péči o pacienta před a po tomto výkonu. V současné době bývá arytmologické pracoviště součástí všech kardiovaskulárních center, z tohoto důvodu by měli být lékařští i nelékařští pracovníci v oboru seznámeni se základy invazivního vyšetřovaní arytmií a jejich léčby katétrovou ablací. Cílem mé práce bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče o pacienty, kteří tento výkon podstupují, shrnout dosavadní poznatky z informací všeobecných sester na dvou konkrétních pracovištích, na kardiologickém oddělení v Nemocnici Jihlava, příspěvkové organizaci a na I. interní kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ve výzkumné části se pokouším zjistit výskyt nejčastějších komplikací spojených s ošetřovatelskou péčí u pacientů po tomto výkonu na výše jmenovaných pracovištích s odlišnou délkou praxe provádění tohoto výkonu. Další z cílů bylo porovnat zkušenosti z pracoviště s víceletou praxí s pracovištěm s kratší dobou praxe a poskytnout všeobecným sestrám dostatek informací o podstatě výkonu a následné péči o pacienta, která je nedílnou součástí úspěšné léčby. 7

9 Daná témata jsem si vybrala z toho důvodu, že již sama pracuji na kardiologickém oddělení a bakalářskou práci na toto téma jsem vnímala jako příležitost prohloubit si své znalosti v této oblasti. Sama ve své praxi pozoruji, že informace v této oblasti jsou pouze velmi povrchové. Proto by tato bakalářská práce měla posloužit jako stručný souhrn dosavadních poznatků ve snaze k lepšímu porozumění dané problematiky. 8

10 1 Současný stav problematiky 1.1 Anatomie Srdce (cor, řecky kardia) je nepárový dutý svalový orgán uložený v dolním středním mezihrudí (mediastinum) v silném vazivovém obalu (pericardium). Má kuželovitý tvar a váží zhruba gramů. Členěný je do čtyř oddílů. Popisujeme na něm srdeční hrot (apex cordis) a srdeční základnu (basis cordis). Stěna srdce je tvořena třemi vrstvami. Nitrosrdečník (endocardium) je vnitřní vrstva srdce, která je tvořena jednovrstvým plochým epitelem. Svalová vrstva (myocardium) složena z příčně pruhované svaloviny obsahuje speciální buňky převodního systému srdečního. Třetí vrstva srdeční stěny tvoří obal, který přesně kopíruje tvar srdce tzv. přísrdečník (pericardium). Ten je tvořen jednovrstvým plochým epitelem. Srdce dělíme na pravostranné a levostranné srdeční segmenty. Pravostranné segmenty vypuzují krev do malého plicního oběhu, levostranné segmenty vypuzují krev do velkého oběhu. Do pravé síně přivádí odkysličenou krev horní a dolní dutá žíla. Odtud odkysličená krev proudí přes trojcípou chlopeň do pravé komory. Mezi síňové septum odděluje pravou a levou síň. Zároveň tvoří zadní stěnu pravé síně. Ve spodní části se nachází zeslabená část tvořící prohlubeň (fossa ovalis). Jde o uzavřený otvor (foramen ovale), který spojuje oběh plodu s oběhem matky v období nitroděložního života. Dojde-li k poruše vývoje, nazýváme ji defektem síňového septa. Svalová vrstva pravé komory je členitá a tvořená svalovými trámci (trabeculea carneae). Jeden z trámců přestupuje na mezikomorová septa a na přední stěnu pravé komory, kde se nachází i část převodního systému a tzv. pravá Tawarova raménka. Mezi pravou a levou komorou se nachází komorové septum, které je v horní části tvořeno vazivem tzv. membránozní septum. Dolní část je tvořena silnou svalovinou. Při postižení mezikomorového septa nazýváme tento stav jako defekt septa komor, který může být vrozený nebo vzniká rupturou např. u akutního infarktu myokardu. Z pravé komory odstupuje kmen plicnice (truncus pulmonalis). V odstupu nalezneme pulmonální chlopeň se třemi poloměsíčitými (semilunárními) kapsovitými cípy. Do levé síně ústí čtyři plicní žíly, do kterých vtéká již okysličená krev z plic. Krev dále proudí přes mitrální chlopeň do levé komory. Stěny levé komory jsou třikrát silnější než stěny komory pravé. Z levé komory vychází aorta, u jejího 9

11 ústí se nachází poloměsíčitá (semilunární) chlopeň. Aortou je krev rozváděná po celém těle (Kolář, 29; Kachlík, 213). 1.2 Činnost srdce Podstatou mechanické činnosti srdce jsou bioelektrické děje, za které je zodpovědný převodní systém srdeční. Zdrojem energie pro tuto činnost jsou mastné kyseliny a glukóza. Funkci srdce zajištují dva typy buněk buňky svalové (kontraktilní) a buňky převodního systém. Část myokardu nazýváme jako převodní systém srdeční, který má schopnost vytvářet a vést vzruchy a vyvolávat kontrakci zbylého myokardu. Převodní systém tvoří specializované buňky, které se stavebně liší od srdeční svaloviny. Tyto buňky mají elektrofyziologické vlastnosti zajištující depolarizační a repolarizační cyklus (Kolář, 29; Rokyta, 29) Převodní systém srdeční zarovnat Základní funkcí převodního systému srdečního je schopnost vytvářet a vést vzruchy. Skládá se ze sinusového uzlu (nodus sinuatrilis), síňokomorového uzlu (nodus atrioventricularis), dále z Hisova svazku, pravého a levého Tawarova raménka (ramus dextre, ramus sinester) a z Purkyňova vlákna v komorách. Sinusový uzel též sinoatriální (SA) je místem, které je schopno tvořit nejrychlejší podněty (o frekvenci 6-1/min) a také hlavním centrem srdeční automacie. Nachází se v místě ústí horní duté žíly do pravé předsíně. Potenciály vzniklé v SA přechází na síně a aktivují atrioventrikulární uzel (AV). AV uzel je uložen na pravé straně mezi síňového septa nad trojcípou chlopní (rozhraní pravé předsíně a komory). AV uzel má tři základní funkce. První z nich je zpomalování vzruchů ze síně na komory, což zajišťuje dřívější stah síní než komor a tím jejich dostatečné plnění. Druhou základní funkcí je třídění nadměrných počtů vzruchů pří síňových tachykardiích, čímž chrání srdce před vznikem komorových tachykardií. Třetí funkcí AV uzlu je schopnost působit jako záložní centrum automacie, pokud dojde k poruše vyššího centra tvorby vzruchu, a to zejména sinusového uzlu. Hisův svazek navazuje na AV uzel a odstupuje z jeho dolní části. Jeho hlavním úkolem je převádět vzruchy ze síně na komory. Z Hisova svazku dále odstupuje pravé a levé Tawarovo raménko. Tawarova raménka rozvádí vzruchy po komorách a větví se v pleteň Purkyňových buněk. Převodní systém v komorách má vlastnost vytvářet náhradní 1

12 vzruchy tzv. (záložní řídící centrum). Abnormální vzruchy vzniklé v převodním systému srdečním se nazývají ektopické (Kolář, 29; Rokyta, 29). Depolarizační a repolarizační cyklus začíná svalovou buňkou v klidovém stavu tzv. klidový potenciál. Ten je ovlivněn koncentrací sodíku a draslíku na obou stranách buněčné membrány. Sodík je pozitivní iont, který se nachází na zevní straně buňky. Draslík je záporný iont, který se nachází na vnitřní straně. Při podráždění buňky elektrickým proudem, mechanickým podmětem či vlivem léků dojde na membráně k rychlé změně její propustnosti pro sodík a draslík a k zániku polarizace membrány. Tento děj je velmi rychlý a je nazýván jako depolarizace membrány (pozitivní výchylky na elektrokardiogramu). Depolarizace poté postupuje srdečním vláknem. V místě vzniku podráždění nastává repolarizace a ionty draslíku i sodíku se začínají vracet zpět (negativní výchylka na EKG). Po skončení těchto dějů nastává opět tzv. klidový potenciál buňky. V buňkách převodního systému srdečního dochází k spontánní depolarizaci (vznik samovolného vzruchu) bez předešlého podráždění. Pravidelné opakování depolarizace a repolarizace umožňuje v těchto buňkách automacii srdce. Tento cyklus je nejrychlejší v sinusovém uzlu, pomalejší v atrioventrikulárním uzlu a nejpomalejší v Purkyněho vláknech. Z tohoto důvodu je sinusový uzel nadřazen všem vzruchotvorným centrům a je označován jako tzv. udavač kroků (pacemaker). Rychlost nástupu depolarizace a frekvence vzruchů je ovlivňována vegetativním nervovým systémem a hormony. Acetylcholin zpomaluje tvorbu vzruchu a tím snižuje srdeční frekvenci, noradrenalin má opačný účinek, dále adrenalin (hormon kůry nadledvin) zvyšuje frekvenci srdce (Kolář, 29; Rokyta, 29). 1.3 Arytmie Arytmie je označení pro poruchy srdečního rytmu. Arytmie bychom mohli rozdělit do dvou základních skupin, a to tachykardie a bradykardie. U tachykardie se jedná o zrychlení srdečního rytmu nad 1 tepů za minutu, u bradykardie jde o méně jak 5 tepů za minutu nebo srdeční zástavu na déle než 3 sekundy. V této práci se budeme zabývat zejména diagnostikou a léčbou tachyarytmií, jelikož v léčbě a diagnostice bradyarytmií se elektrofyziologie neuplatňuje (Eisenberger, 212) 11

13 1.3.1 Mechanismus vzniku arytmii Srdeční arytmie vznikají z různých patofyziologických příčin, které se mohou různými způsoby kombinovat. Nejpodstatnější mechanismy jsou reentry okruhy, spouštěná aktivita a abnormální automacie. Reentry tachykardie znamenají kroužení vzruchu okolo funkční nebo anatomické bariéry. Funkční bariéra se objevuje ve specifických případech, např. při ischemii nebo po podání určitých léků. Anatomická bariéra vzniká ztrátou schopnosti tkáně vést vzruchy, např. změněná tkáň po infarktu myokardu, při které vzniká v tkáni jizva a tkáň poté ztrácí vodivost. Reentry komorové tachykardie je možné vyvolat, ale také zrušit programovou stimulací komor. Další mechanismus vzniku tachykardií je spouštěná aktivita, která vzniká na podkladě kolísání akčního potenciálu na membráně srdečních buněk. Dochází ke zvýšenému nebo sníženému průniku některých intracelulárních iontů. Lze ji v některých případech obtížně vyvolat a zrušit vzestupnou stimulací. Poslední mechanismus vzniku je abnormální automacie, kdy dochází ke změně průběhu akčního potenciálu na buňkách. K těmto situacím dochází při ischemii myokardu nebo při zvýšení tonu sympatiku (Eisenberger, 212). 1.5 Supraventrikulární arytmie Mezi základní typy arytmií, při kterých se uplatňuje léčba radiofrekvenční ablace, patří skupina supraventrikulárních a komorových arytmií. Skupina supraventrikulárních arytmií vzniká nad úrovní Hisova svazku. Na vzniku se podílí svalová vrstva síní, atrioventrikulární a sinoatriální uzel. Řádí se sem také reentry tachykardie (Souček, 211) Tachykardie z oblasti sinového uzlu Jedná se o sinusovou nepřiměřenou tachykardii, u které není známá sekundární příčina. Vyskytuje se vzácně a často u mladých žen. Bývá provázená výraznými příznaky, jako je palpitace, únava, synkopy, nevýkonnost. Tepová frekvence bývá kolem 1 tepů za minutu, při zátěži se tepová frekvence ještě zvyšuje a je doprovázena nepříjemnými. pocity. Mechanismus vzniku nelze přesně určit. Léčba se odvíjí od příznaku. Nejprve jsou podávány betablokátory, pokud je arytmie rezistentní na farmakologickou terapii, je indikace ke katétrové ablaci. Další typem arytmie z oblasti sinového uzlu je sinusová reentry tachykardie, která je typická náhlým začátkem a také koncem. Jedná se 12

14 o nesetrvalou arytmii, která začíná a končí síňovými extrasystolami. Lze ji přerušit farmakologicky nebo masáží karotických sinu. Pokud ani jedna z těchto to metod není účinná, je vhodná katétrová ablace AV uzlu. Úspěšnost ablace síňové tachykardie se pohybuje kolem 73-1 % (Souček, 212; Klinika kardiologie IKEM, 213) Supraventikulární tachykardie Do supraventrikulárních tachykardií se řadí atrioventrikulární nodální reentry tachykardie (AVNRT), která se častěji vyskytuje u žen než u mužů (poměr 2:1) a nebývá zde přímo poškozené srdce. Frekvence tepů se pohybuje okolo tepů za minutu a je provázená výraznou palpitací a synkopálními stavy. Trvá od několika sekund až po několik hodin. AVNRT může končit spontánně, lze ji zastavit pomocí tzv. vagových manévrů (hluboké dýchání, kašel, masáž karotid, dávivý reflex). Pokud tyto pokusy byly neúspěšné, indikuje se farmakologická verze. Účinnost trvalé antiarytmické léčby u AVRNT je dosaženo u 3-5 % pacientů. Z toho důvodu se pacientům jako první léčebná metoda doporučuje radiofrekvenční ablace, při které je úspěšnost léčby u 95-1 % pacientů. Dalším typem supraventrikulární tachykardie je Atrioventrikulární reentry tachykardie (AVRT), jejíž podstatou je přítomnost vrozené vady akcesorní dráhy pro vedení vzruchu. Objevuje se dvakrát častěji u mužů než u žen. Je zde až 5 % riziko recidivy. Léčebný postup je stejný jako u léčby AVRNT (Souček, 212; Klinika kardiologie IKEM, 213) Fibrilace síní Fibrilace síní je jedna z nejčastějších setrvalých typů arytmií. Katetrizační ablace má za cíl zamezení recidivy fibrilace síní, provádí se izolací plicních žil. Podkladem je tzv. reentry kroužení (patologické kroužení vzruchu po srdečním svalu). Srdeční síně se pouze chvějí, ale nedochází k srdeční kontrakci. Fibrilace síní zvyšuje mortalitu a morbiditu pacientů, a to zejména kvůli tromboembolickým komplikacím. Může také vést až k srdečnímu selhání. Dále zvyšuje ekonomické náklady na zdravotní péči. Fibrilace síní je zodpovědná až za jednu třetinu hospitalizací u pacientů s poruchami srdečního rytmu. (Táborský, 213; Souček, 212) Dělení fibrilací síní: paroxysmální fibrilace síní končí obvykle do 48 hodin, nejdéle trvají 7 dní. Perzistující fibrilace síní trvá déle než 7 dní, k ukončení je nutná farmakologická 13

15 či elektrická kardioverze. Dlouhodobě perzistující fibrilace síní trvá déle než jeden rok. Permanentní fibrilace síní je trvalá fibrilace, která nereaguje a na léčbu (Čihák, 216, Kautzner, 212). Fibrilace síní je typická rychlou nekoordinovanou akcí srdečních síní, nazývanou též absolutní arytmií. Na elektrokardiogramu (EKG) se objevují tzv. fibrilační vlnky a převod arytmie na komory je náhodný (Češka, 21) Flutter síní Typický flutter síní představuje až 15 % všech supraventrikulárních arytmií. Tento typ arytmie lze označit za prototyp síňové tachykardie, která pochází z pravé síně. Okruh reentry je dobře anatomicky definován a ke kroužení vzruchu dochází proti směru hodinových ručiček (Břečka, Minařík, 21). Katetrizační přerušení tohoto můstku tkáně mezi trikuspidální chlopní a dolní dutou žílou s docílením obousměrného bloku představuje nejúčinnější léčbu této arytmie. Úspěšnost se pohybuje mezi 95-1 %. Recidivy se uvádějí do 7 % (Souček, 212; Klinika kardiologie, IKEM, 213). 1.6 Komorová tachyarytmie Jedná se o poruchy srdečního rytmu vznikající pod větvemi Hisova svazku v Tawarových raméncích, Purkyněho vláknech nebo v komorách myokardu. Nejčastějším místem výskytu jsou Purkyňova vlákna. Komorové arytmie mají různý význam. Mezi nejzávaznější patří setrvalá komorová tachykardie a fibrilace komor. Tyto arytmie jsou označovány jako maligní. Již první objevení arytmie tohoto typu může vést k náhlé smrti. Může také dojít k zástavě krevního oběhu a nutnosti elektrické kardioverze, nebo zahájení defibrilace s následnou kardioplulmonární resusiscitací (Souček, 212) Komorové extrasystoly Jedná se o předčasné stahy srdeční svaloviny v komorách. Podobně jako extrasystoly supraventrikulární se komorové extrasystoly objevují i u zdravých jedinců. Tyto extrasystoly lze zjistit při Holterově monitorování EKG. Extrasystoly vychází z jednoho nebo více ektopických ložisek uložených v pravé nebo levé komoře nebo z ložisek, které se nachází v septu (Kolář, 29). 14

16 1.6.2 Komorová tachykardie Účinnou léčbu komorové tachykardie lze považovat za prevenci náhlé smrti. Komorová tachykardie je sled pěti a více komorových extrasystol za sebou s frekvencí vyšší než 1/min. Komorovou tachykardii dělíme dle závažnosti a doby trvání na setrvalou a nesetrvalou. Setrvalá komorová tachykardie trvá déle než 3 s a vede k zástavě krevního oběhu. Nesetrvalá komorová tachykardie je typická paroxysmy kratšími jak 3 s. Ve velmi malé míře se vyskytuje u nemocných tzv. idiopatická komorová tachykardie. Tento typ komorové tachykardie se vyskytuje u mladých jedinců bez prokazatelného srdečního onemocnění. Objevuje se v krátkých intervalech a má benigní průběh. Naprostá většina výskytů záchvatů komorové tachykardie je spojena se srdečním onemocněním, a to zejména s ischemickou chorobou srdeční. Prognóza komorové tachykardie se poté liší, zda vznikne arytmie v době akutní ischemie, nebo až po jejím odstupu. Při akutní ischemii je tachykardie způsobená zvýšenou automacií poškozených buněk. Tento typ komorové tachykardie často přechází ve fibrilaci komor a je jednou z nejčastějších příčin úmrtí v před nemocniční péči u akutního infarktu myokardu. Včasná defibrilace nebo kardioverze je život zachraňující výkon. Další prognóza záleží na rozsahu poškozené srdeční tkáně. Po odeznění akutní fáze infarktu myokardu (po 48 hodinách) vzniká komorová tachykardie a je zde velké riziko jejího opakování. Tachykardie má původ nejčastěji v okrajové části jizvy po infarktu. Vzniká mechanismem reentry vedeným dvěma cestami v srdci pomalejší a rychlejší. Pomalé vedení vzruchu nastává v okraji jizvy nebo v ischemické tkáni. Rychlejší vedení vzruchu je ve zdravé tkáni myokardu. Hranice mezi postiženou a zdravou tkání funguje jako jednosměrná blokáda. Spouštěčem komorové tachykardie bývají extrasystoly, které zpomalí vzruch v pomalejší tkáni natolik, že extrasystoly přestoupí na zdravou tkáň myokardu, která je již připravena na novou aktivaci. Objevuje se tak uzávěr okruhu a vzniká reentry komorová tachykardie (Kolář, 29) Fibrilace komor Nejzávažnější typ arytmie s nekontrolovaným stahem komor a nulovým srdečním výdejem je fibrilace komor. Mezi nejčastější příčiny patří stav po akutním infarktu myokardu. Vzácnější příčinou bývají kardiomyopatie a chlopenní vady. Mezi nekardiální 15

17 příčiny patří poruchy elektrolytové rovnováhy, úrazy elektrickým proudem, arytmogenní léky nebo podchlazení srdce. Akutní léčba zahrnuje elektrickou kardioverzi nebo defibrilaci (výbojem 2 j), pokud nebyly 3 výboje úspěšné, zahájí se kardiopulmonální resuscitace. Fibrilace komor funkčně odpovídá zástavě komor, která se projeví do 15s ztrátou vědomí a nehmatným pulsem. Po 2-3 sekundách se objeví dilatace zornic a do 1 minuty nastává klinická smrt. Dlouhodobá léčba zahrnuje implantaci kardioverterudefibrilátoru (ICD) pří dokumentované setrvalé komorové tachykardii v rámci primární prevence. Jestliže je podkladem reentry komorové tachykardie jizva po infarktu myokardu, léčí se arytmie katétrovou ablací. (Souček, 212, Kolář, 29). 1.7 Elektrofyziologické vyšetření Jedná se o invazivní vyšetřovací katetrizační metodu, která má za cíl zjistit mechanismus srdeční arytmie nebo poruchy převodního systému srdečního a zmapovat elektrickou aktivitu srdce. Provádí se pomocí elektrodových katetrů, které intrakardiálně snímají elektrické potenciály z různých srdečních segmentů a snaží se vyvolat klinickou arytmii. Pomocí elektroanatomického mapování při podráždění myokardu lze zaznamenat místo, odkud vychází porucha srdeční rytmu a lze tak určit přesně místo, kde bude aplikována radiofrekvenční energie. Elektrofyziologické vyšetření také zjišťuje účinnost antiarytmické léčby a většinou na ně navazuje samotný intervenční výkon radiofrekvenční ablace (Staněk, 214; Souček, 211) Indikace k elektrofyziologickému vyšetření Mezi nejčastější indikace elektrofyziologického vyšetření patří bradyarytmie, neobjasněná palpitace, stav po úspěšné resuscitaci z důvodu komorové tachykardie nebo po fibrilaci komor, dále synkopy nejasné etiologie, podezření na síňokomorovou blokádu, tachykardie s úzkým nebo širokým QRS-komplexem, před implantací kardioverteru (ICD) anebo testování účinnosti antiarytmik u klinické komorové tachykardie (Staněk, 214; Souček, 211) Obecná pravidla u elektrofyziologického vyšetření Provádí se u stabilizovaných pacientů, u kterých je nutno vyloučit některé poruchy. A to zejména nově vzniklou ischemii myokardu, vážné poruchy hemokoagulace, zánět 16

18 a intoxikace. Výkon se provádí na katetrizačním sále za sterilních podmínek pod skia kontrolou. Rentgenový přístroj umožňuje sledovat umístění katétrových elektrod v srdečních segmentech, a to ve třech projekcích, předozadní, levé a pravé šikmé. Počet katetrů závisí na druhu arytmie. Sál musí být farmakologicky a přístrojově vybaven na kardiopulmonální resuscitaci, která může nastat. Elektrofyziologické vyšetření se provádí punkcí přes vena jugularis, vena interna nebo přes vena subclavia, vena femoralis. Po výkonu musí pacient dodržovat klidový režim, a to 6-12 hodin na lůžku. Punktovaná místa jsou komprimována minimálně po dobu 4-6 hodin nejčastěji sáčkem s pískem. V pravidelných intervalech se měří krevní tlak, tepová frekvence, monitoruje se elektrická aktivita srdce pomocí telemetrie a kontroluje se místo vpichu (Souček, 211; Eisenberger, 212) Komplikace elektrofyziologického vyšetření Komplikace se vyskytují ojediněle, jedná se zejména o komplikace v místě punkce. V místě punkce se může objevit rozsáhlý hematom nebo může vzniknout tromboflebitida a trombóza hlubokých žil, dále může vzniknout arteriovenózní píštěl a infekce. Mezi další komplikace patří pneumotorax při punkci vena subclavia. Nejzávažnější komplikací je poranění srdečních struktur elektrodou nebo přímo srdeční tamponáda, tyto komplikace se ale objevují velmi výjimečně. Mezi specifické komplikace řadíme arytmie (Souček, 211). 1.8 Radiofrekvenční katétrová ablace Jedná se o invazivní nefarmakologickou léčebnou metodu arytmií. Základem úspěšné katetrizační ablace je přesnost určení, odkud arytmie vychází a správné umístění ablačního katetru. Hlavním cílem katétrové ablace je nevratné zničení kritické oblasti, která způsobuje vznik a udržování arytmií. Nejčastěji používanou metodou ke zničení této tkáně je právě radiofrekvenční energie, méně často se využívá kryotermie nebo jiné zdroje jakou laser ultrazvuk, alkohol atd. Tyto metody se již používají pouze v rámci výzkumu. Podstatou radiofrekvenční ablace je tepelné poškození buňky průchodem elektrického proudu, což má za následek vznik koagulační nekrózy. Nekróza vzniká při teplotě alespoň 17

19 48 stupňů. Výsledek ablace je trvalý, nicméně v některých případech lze pozorovat regeneraci tkáně, která se může projevit síňovou tachykardií. K zotavení tkáně dochází nejčastěji v období dvaceti až třiceti minut po ablaci. Z toho důvodu pacient zůstává ještě 2 až 3 min na katetrizačním sále, na kterém se sleduje, zda nedošlo k zotavení tkáně (Eisenberger,212; Rourke R.A. a spol. 21). Radiofrekvenční ablace se provádí speciálním ablačním katetrem, který se zavadí buď vena nebo arteria femoralis pod rentgenovou kontrolou do srdečních segmentů. Dle typu arytmie se určuje počet vyšetřovacích katetrů (2-4) a jeden ablační katetr. Rentgen umožňuje sledovat polohu vyšetřovacích katetrů, ablační katetr zaznamenává intrakardiální elektrický potenciál, určí vhodné místo, které zapříčiňuje vznik arytmie a tím určí optimální místo pro aplikaci radiofrekvenční energie. Aplikace trvají přibližně 3-6 sekund a několikrát se opakují. Aplikace je bezbolestná, jen ojediněle jsou popisovány pocity tlaku na hrudi (Souček, 211) Indikace radiofrekvenční ablace Radiofrekvenční ablace je indikována u pacientů se symptomatickou srdeční arytmií, u pacientů, kteří nereagují na farmakologickou léčbu. Indikace ke katetrizační ablaci se v poslední době značně rozšířila. Léčba se indikuje u většiny symptomatických supraventrikulárních tachykardií. Nejčastěji se jedná o tachykardie vycházející z oblasti atrioventrikulárního uzlu nebo síňokomorové reentry tachykardie. U komorových tachykardií je katetrizační ablace indikována pouze v případě, že není přítomno onemocnění myokardu a že se nejedná o tzv. idiopatickou komorovou tachykardii (z výtokového traktu pravé komory). Mezi kritéria pro radiofrekvenční ablaci také patří ejekční frakce pod 3 %. Ejekční frakce je důležitým ukazatelem výkonnosti a správné funkce srdce. Udává se v procentech (norma %). Jedná se o poměr mezi srdečním výdejem a náplní srdce na konci diastoly (Souček, 211, Kolář, 29) Komplikace radiofrekvenční ablace Komplikace, které mohou nastat v místě punkce, jsou shodné jako u elektrofyziologického vyšetření. Pacienti jsou dlouhodobě na antikoagulační terapii, která snižuje riziko vzniku kardioembolických příhod do centrální nervové soustavy. Po 18

20 katétrové ablaci pacient užívá nejméně dva měsíce kyselinu acetylsalicylovou jako prevenci vzniku nástěnného trombu. Úspěšnost a počet vyskytujících komplikací záleží také na zkušenostech lékaře a vybavení daného pracoviště. Jedná se o bezpečnou a vysoce účinnou metodu s velmi malým výskytem komplikací. Pacient po úspěšné radiofrekvenční ablaci je bez tachykardií a chronické medikace. U většiny supraventrikulárních tachyarytmií je již radiofrekvenční ablace doporučováno jako prvotní léčebný postup. Komplikace u fibrilace síní jsou častější než u ostatních supraventrikulárních tachykardií. Tento fakt je dán specifikou samotného výkonu, mezi kterou patří nutnost více cévních vstupů, vyšší dávky heparinu během výkonu, transseptální punkce, vysoké dávky radiofrekvenční energie. Výskyt komplikací po ablaci fibrilaci síní tvoří 3,9-6 %. Nejnovější evropská analýza ukazuje výskyt komplikací až v 7,7 % a z toho 1,7 % závažných komplikací (Kautzner, 212). Mezi hlavní rizikové faktory, které přispívají ke vzniku komplikací, se řadí vyšší věk, dlouhodobé užívaní antikoagulancií, ženské pohlaví a srdeční selhaní. Z výzkumu vyplývá, že mezi nejčastější komplikace po ablaci fibrilaci síní patří cévní komplikace (pseudoaneuryzmata, hematom, arteriovenózní píštěl), dále cévní mozková příhoda a přechodná ischemická ataka a také perforace srdeční stěny (srdeční tamponáda). Ke vzniku cévních komplikací také přispívá nutnost více četných cévních vstupů a podávaní heparinu během výkonu. Antikoagulační terapie v období před, po a během ablace fibrilace síní se projevila jako důležitý faktor, který vede ke snížení výskytu cévních komplikací. Bez přerušení léčby Warfarinem má výkon lepší výsledky než při úplném vysazení Warfarinu. Cévní komplikace jsou ve většině případů řešeny konzervativními postupy, nicméně v některých případech je vyžadována chirurgická léčba (Aldhoon, Kautzner, 213). Další komplikací je perforace srdeční stěny s následnou tamponádou pro fibrilaci síní. Jedná se o nejčastější příčinu úmrtí spojenou s ablací fibrilací síní. Výskyt této komplikace je,3-2,9 %. K perforaci může dojít během manipulace s katetry, při transseptální punkci nebo při extenzivní ablaci, když dojde k explozi vodných par a roztržení srdeční tkáně. Srdeční perforace se projeví hypotenzí a diagnostikuje se echokardiografií. Jedná se o velmi akutní stav, při kterém je vyžadována okamžitá intervence. Velmi závažným problémem je opožděná tamponáda, která se může objevit 19

21 až několik dní po výkonu, z toho důvodu je nezbytná echokardiografická kontrola před propuštěním pacienta (Aldhoon, Kautzner, 213). Tromboembolické problémy se řadí mezi další závažné komplikací provázející ablaci fibrilaci síní. Výskyt je,4-7 % v závislosti na nastavení antikoagulační terapie během výkonu. K vyššímu výskytu tromboembolických komplikací přispívá také delší ablační čas, a to, že je výkon prováděn v levém srdci. Vyšší ablační čas vede k aktivaci koagulačních faktorů a riziku vzniku přechodné trombofilie. Tromby se nejčastěji tvoří v oušku síně nebo na konci katetrů a zavaděčů. Tromboembolické příhody se mohou objevit během výkonu nebo až do dvou týdnu po výkonu. Nejvíce obávanou je intrakraniální embolizace a vznik cévní mozkové příhody. Základním opatřením je vhodně nastavená antikoagulační terapie (Aldhoon, Kautzner, 213). Nejzávaznější komplikací ablace fibrilace síní je arterioeosofagální píštěl, i když jeho výskyt je velmi nízký v 8 % končí úmrtím pacienta. Histologické studie ukazují, že vzdálenost zadní stěny levé síně a jícnu je menší než 5 mm. K poškození pravděpodobně dochází z důvodu aplikace radiofrekvenční energie v oblasti levé síně. Mezi rizikové faktory, které přispívají k rozvoji této komplikace, se řadí nízký index tělesné hmotnosti a perzistující fibrilace síní. Arterioeosofagální píštěl se manifestuje v rozmezí dvou až čtyř týdnů po ablaci. Projevuje se dysfagii, celkovou sepsí, krvácením do zažívacího traktu a opakovanými neurologickými příhodami způsobenými masivními vzduchovými emboliemi. K potvrzení či vyloučení této diagnózy je nutné provést CT nebo MR (Klinika kardiologie IKEM, 213). 1.9 Příprava pacienta na radiofrekvenční ablaci Příprava pacientů na radiofrekvenční ablaci zahrnuje několik kroků. Každý pacient je nejprve vyšetřen a poučen v arytmologické ambulanci. Lékař předem určí, které léky je nutné vysadit a které lze naopak ponechat. Vysazení antiarytmické léčby umožňuje získat přesnější výsledky při elektrofyziologickém vyšetření. Při příjmu pacient dále předá všeobecné setře seznam léků, které užívá. Zde je důležité dávkování a síla léků. Dále je podstatné, aby pacient sdělil, zda trpí nějakou alergií. Pacienti bývají přijati buď v den samotného výkonu nebo krátce předem. Jde o krátkodobou hospitalizaci, která vyžaduje dva až tři dny. Pacienti jsou po přijetí vyšetřeni lékařem a jsou provedena laboratorní vyšetření. Lékař pacienta edukuje o celém 2

22 průběhu zákroku a možných komplikacích. Výkon není vhodné provádět při objevení akutního onemocněné nebo při vzplanutí chronické nemoci. Mezi kontraindikaci patří těhotenství. Pacient s lékařem podepíše informovaný souhlas se zákrokem, bez toho souhlasu nelze intervenční výkon provést. Radiofrekvenční ablace vyžaduje krátkodobou přípravu. Výkon se provádí na lačno, proto je nutné, aby pacienti byli alespoň 6-8 hodin před samotným výkonem lační, nejlépe od půlnoci. Ranní léky je možné zapít malým množstvím vody. Dále je nutné provést kontrolní laboratorní vyšetření, sestra odebere krev na základní biochemii, krevní obraz, koagulaci a krevní skupiny. Pokud pacient nebude mít k dispozici echokardiografii srdce, ne starší jak tři měsíce, je nutné ji zajistit ještě před výkonem. U pacientů s perzistující fibrilací síní je potřeba provést jícnové echo. Před odjezdem na sál je důležité vyjmout zubní protézu a odebrat šperky a hodinky. Pacient si smí ponechat brýle a naslouchátko (pokud má) pro snazší komunikaci. Sestra zajistí žilní vstup zavedením permanentní žilní kanyly. Poté vyplní v ošetřovatelské dokumentaci údaje antropometrického měření, a to zejména výšku a váhu. Důležitá je příprava punktovaného místa, a to dostatečným oholením obou třísel, u mužů se doporučuje oholit i hrudník pod úroveň prsních bradek, oblast zad a krku (pro snadnější a účinnější umístění elektrod včetně defibrilačních). Dále se zavadí permanentní močový katetr, na který se napojuje sběrný sáček. Permanentní močový katetr se zavadí, jelikož nelze přesně určit dobu trvání výkonu a pacienti musejí dodržovat přísný klid na lůžku ve vodorovné poloze na zádech. Připravený pacient s podepsaným informovaným souhlasem může být předán na katetrizační sál (II. Interní klinika kardiologie 26; standart č. 16 Nemocnice Jihlava, Eisenberger, 217) Průběh výkonu Pacient je uložen na katetrizačním sále na operační stůl. Pacienti jsou již premedikování dle zvyklostí oddělení. K sedaci se užívá midazolam nebo diazepam, k analgezii fentanyl nebo morfin. U některých typů arytmií je z důvodu podávání těchto léků snížena schopnost vyvolat arytmii, z tohoto důvodu se tato premedikace u ablací nepodává rutinně. Katetrizační ablace nebývá bolestivý výkon. Může se objevit mírná bolestivost v místě zavádění katetrů, při jejich manipulaci nebo pálení na hrudi při aplikaci radiofrekvenčního proudu. 21

23 Celková anestezie se používá dle potřeb, např. u dětí nebo při použití epikardiálního přístupu. Do srdečních dutin jsou katetry zaváděny žilní cestou, a to nejčastěji přes femorální žílu, jugulární nebo podklíčkovou žílu. Při mapování a ablacích v levých srdečních dutinách se používá retrográdní cesta, a to nejčastěji přes femorální tepnu. Pacient je ve vodorovné poloze na zádech přikryt sterilní rouškou, místa vpichu jsou důkladně dezinfikována a znecitlivěna. Do příslušné cévy je zaveden zavaděč (sheath). Během celého výkonu jsou pacientovy monitorovány fyziologické funkce a zaznamenávaná EKG křivka (Souček, 212). 1.1 Péče po radiofrekvenční ablaci Po odstranění katetrů se několik minut manuálně komprimuje místo vpichu. Po ujištění, že punktovaná céva již nekrvácí, se přikládá tlakový obvaz tzv. Femostop. Femostop se přikládá na punktované místo po dobu dvou hodin a zajištuje intenzivní kompresy. Po výkonu je nutné dodržet několik opatření, abychom zamezili vzniku komplikací. Pacient po výkonu zůstává ještě dvě hodiny lačný, nepřijímá žádné tekutiny ani stravu. Po odstranění katetrů z žil je nezbytností, aby pacient ležel ve vodorovné poloze na zádech s nataženými končetinami po dobu 6 hodin. Časový úsek se může lišit dle druhu podstoupeného zákroku. Po fibrilaci síní se doporučuje o něco delší doba z důvodu podání vyšší dávky léků proti srážení krve v průběhu výkonu. Pokud byl výkon prováděn z arteriálního přístupu, je vyžadována doba klidu na lůžku až 24 hodin. Po výkonu je dále v pravidelných intervalech monitorován krevní tlak, pulz a elektrická činnost srdce pomocí telemetrie. Sestra pravidelně kontroluje místo vpichu a celkový stav pacienta (Městská nemocnice Ostrava, 216) 22

24 2 Výzkumná část 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cíl 1: Zmapovat specifika před a po výkonu radiofrekvenční ablace. Cíl 2: Stanovit aktuální a potencionální problémy u pacienta po radiofrekvenční ablaci. Cíl 3: Porovnat ošetřovatelskou péči na dvou pracovištích s různou délkou praxe s výkonem radiofrekvenční ablace. Výzkumné otázky: 1. Jakou specifickou péči poskytují všeobecné sestry pacientovi po výkonu radiofrekvenční ablace? 2. Jaká je příprava pacienta před výkonem radiofrekvenční ablace? 3. S jakými nejčastějšími komplikacemi se sestry setkávají u pacientů po radiofrekvenční ablaci? 23

25 2.2 Metodika výzkumné části Jako sběrnou metodu informací jsem zvolila kvantitativní výzkum. Pro sběr dat byl použit vlastní dotazník (viz příloha č. 1). Dotazník byl zcela anonymní a obsahoval 2 otázek, z nichž byly dvě otázky otevřené, šest otázek polouzavřených a dvanáct otázek uzavřených. Respondenti mohli zvolit jednu nebo více odpovědí a u polouzavřených otázek mohli doplnit vlastní odpověď, jestliže jim nevyhovovala žádná z nabízených. Výhodou dotazníkového šetření bylo v kratším časovém úseku porovnat větší vzorek respondentů na dvou pracovištích. Úvodní část dotazníku je zároveň části informativní, seznamuje respondenty s účelem dotazníkového šetření a také informuje o tom, že se jedná o zcela anonymní šetření. 2.3 Charakteristika vzorku respondentů výzkumného prostředí K provedení dotazníkového šetření byla po zralé úvaze vybrána tři pracoviště, kde je prováděn výkon radiofrekvenční ablace. Z důvodu specifiky daného výkonu bylo možné výzkum provádět pouze na vybraných pracovištích. Předpokládaný počet respondentů, kteří pečují o pacienty po radiofrekvenční ablaci, by byl 15 všeobecných sester. Z důvodu nevyhovění žádosti o provádění výzkumu na jednom z pracovišť i když to bylo původně přislíbeno, jsem byla nucena šetření provádět pouze na dvou pracovištích. Kvantitativní dotazníkové šetření jsem prováděla v Nemocnici Jihlava a na I. Interní kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Olomouc. Na obou pracovištích jsem vyčerpala maximální počet respondentů všeobecných sester, které se setkávají ve své praxi s pacienty podstupující výkon radiofrekvenční ablace. Jako respondenty jsem oslovila všeobecné sestry, které pečují o pacienty před a po výkonu radiofrekvenční ablace. Jednalo se tedy o všeobecné sestry pracující na kardiologickém oddělení v Nemocnici Jihlava a na I. interní kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Olomouc. V obou nemocnicích jsem distribuovala celkem 72 dotazníků (1 %), nazpět jsem obdržela 71 (99 %) a to z důvodu vyčerpání maximálního počtu respondentů na obou pracovištích. Pro analýzu výzkumné části jsem použila vzorek sedmdesáti řádně vyplněných dotazníků. V Nemocnici Jihlava bylo rozdáno 36 dotazníků (1 %), zpět jich bylo vráceno 36 (1%), vyhodnoceno bylo 35 dotazníků (97 %) z důvodu neúplného vyplnění jednoho dotazníku. Ve Fakultní nemocnici Olomouc bylo rozdáno 36 dotazníků (1 %) zpět jich bylo vráceno 35 (97 %) a vyhodnoceno bylo všech 35 (97 %). 24

26 2.4 Průběh výzkumu Před zahájením dotazníkového šetření jsem požádala náměstkyni pro ošetřovatelskou péči Nemocnice Jihlava Mgr. Jarmilu Cmuntovou o povolení sběru dat, které mi bylo povoleno (viz příloha č. 2). Stejnou žádost jsem podala i náměstkyni pro ošetřovatelskou péči ve Fakultní nemocnici Olomouc, která mi byla také schválena, viz (příloha č. 3). Výzkum probíhal v období od ledna 218 do března 218. Dotazníky jsem osobně předala staničním sestrám na kardiologických odděleních v Nemocnici Jihlava a na I. interní kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Olomouc a seznámila je s účelem výzkumu. 2.5 Zpracování získaných dat Pro zpracování textu bakalářské práce jsem použila Microsoft Office Word 21. Pro vyhodnocení a grafické znázornění získaných dat z dotazníkového šetření jsem použila program Microsoft Office Excel 21. Získaná data jednotlivých otázek jsou zpracována do grafů v absolutních číslech. 25

27 Absolutní četnost 2.6 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Jaký je Váš věk? Jihlava Olomouc a více Věk respondetů Graf č 1 Věk respondentů Z 35 dotázaných respondentů (1 %) v Nemocnici Jihlava udává 13 respondentů (37 %) věkové rozmezí 19-3 let, 12 respondentů (34 %) udává věkové rozmezí 31-4 let, 7 respondentů (2 %) udává 41-5 let, zbylí 3 respondenti (7 %) uvedli věkové rozmezí 51-6 let. Ve Fakultní nemocnici Olomouc uvedlo z 35 dotázaných respondentů (1 %) 5 respondentů (14 %) věkové rozmezí 19-3 let. Sedm respondentů (2 %) uvedlo věkové rozmezí 31-4 let, nejpočetnější skupina 16 respondentů (46 %) uvedla věkové rozmezí 41-5 let. Dalších 6 respondentů (17 %) se zařadilo do věkového rozmezí 51-6 let, 1 respondent (3 %) uvedl věkovou kategorii nad 6 let 26

28 Absolutní četnost Otázka č. 2 Jaká je délka Vaší praxe v péči o pacienta podstupujícího výkon radiofrekvenční ablace? Jihlava Olomouc méně než 1 rok 1 až 5 let 6 až 1 let 11 až 2 let 2 a více let Graf 2 Délka praxe v péči o pacienta podstupující radiofrekvenční ablaci Graf 2 Délka praxe v péči o pacienta podstupující radiofrekvenční ablaci Graf číslo 2 vyobrazuje různou délku praxe na jednotlivých pracovištích. V Nemocnici Jihlava z 35 dotázaných respondentů (1 %) uvedlo 8 respondentů (23 %) délku své v praxe v oblasti péče o pacienty po radiofrekvenční ablaci kratší než 1 rok. Zbylých 27 respondentů (77 %) uvedlo délku praxe v rozmezí 1-5 let. Ve Fakultní nemocnici Olomouc z 35 dotázaných respondentů (1 %) uvedlo 9 respondentů (25 %) délku praxe o pacienty podstupující výkon radiofrekvenční ablace v rozmezí 1-5 let. Dalších 14 dotázaných respondentů (39 %) uvedlo délku své praxe v rozmezí 6-1 let. Deset respondentů (28 %) uvedlo délku své praxe v rozmezí 11-2 let. Dva respondenti (6 %) uvedli délku své praxe více než 2 let. 27

29 Absolutní četnost Otázka č. 3 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Jihlava Olomouc 1 středoškolské s maturitou 1 9 diplomovaný specialista 2 5 bakalářské magisterské Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání Graf číslo 3 vyobrazuje nejvyšší dosažené vzdělání. V Nemocnici Jihlava dosáhlo 32 respondentů (91 %) z 35 respondentů (1 %) dotázaných středoškolského vzdělání s maturitou. Jeden z respondentů vystudoval vyšší odbornou školu, diplomovaného specialistu (3 %) a zbylý dva respondenti absolvovali bakalářské studium (6 %). Ve Fakultní nemocnici Olomouc dosáhlo středoškolského vzdělání s maturitou 2 respondentů (59 %) z 35 dotázaných (1 %). Devět respondentů (26 %) uvedlo vyšší odborné vzdělání a zbylých pět (tj. 15 %) respondentů dosáhlo na bakalářské vzdělání. Nikdo z dotázaných neuvedl magisterské vzdělání 28

30 Absolutní četnost Otázka č. 4 Absolvoval/a jste specializační vzdělání? Jihlava Olomouc 1 ne Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči Ošetřovatelská péče v intenzivní péče Ošetřovatelská péče v interních oborech Absolvování specializačního vzdělání Graf 4 Absolvování specializačního vzdělání V grafu číslo 4 jsou vyhodnoceny odpovědi na polootevřenou otázku o absolvování specializačního vzdělání. V Nemocnici Jihlava z 35 dotazovaných respondentů (1 %) nikdo neabsolvoval specializační vzdělání. Ve Fakultní nemocnici Olomouc absolvovalo z 35 dotázaných respondentů (1 %) 8 respondentů (23 %) specializační vzdělávání v oboru Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči (ARIP). Další čtyři respondenti (11 %) získali pomaturitní specializační studium Ošetřovatelská péče v intenzivní péči. Čtyři respondenti (tj. 11 %) získali specializaci Ošetřovatelská péče v interních oborech. Zbývajících 19 respondentů (54 %) neabsolvovali žádné specializační vzdělání. 29

31 Absolutní počet Otázka č. 5 Kdy na Vašem oddělení přijímáte pacienta k radiofrekvenční ablaci? Jihlava 1 Olomouc den před výkonem v den samotného výkonu jiný časový úsek Příjem pacienta na oddělení před radiofrekvenční ablací Graf 5 Příjem pacienta na oddělení před radiofrekvenční ablací V Nemocnici Jihlava odpovědělo 35 dotázaných respondentů (1 %), že je pacient přijímán den před samotným výkonem radiofrekvenční ablace. Ve Fakultní nemocnici odpovědělo 15 respondentů (43 %), že pacienta přijímají den před výkonem radiofrekvenční ablace. Zbylých 2 respondentů (57 %) uvedlo, že pacienta přijímají v den samotného výkonu. 3

32 Absolutní četnost Otázka č. 6 Jaký časový úsek by měl být pacient před výkonem lačný? Jihlava Olomouc 1 2 hodiny pře samotným výkonem minimálně 6 hodin před výkonem od půlnoci Časový úsek lačnění před výkonem jiná odpověď Graf 6 Časový úsek lačnění před radiofrekvenční ablaci Respondentů na obou pracovištích byly nabídnuty 3 možnosti uzavřených odpovědí a jedna odpověď otevřená, kde bylo možné dopsat časový údaj, který se nevyskytoval v nabídce odpovědí. Na obou pracovištích bylo dotázáno 35 respondentů. V Nemocni Jihlava z 35 respondentů (tj. 1 %) odpovědělo všech 1 %, že pacient zůstává lačný od půlnoci. Ve Fakultní nemocnici Olomouc z 35 dotázaných (tj. 1 %) odpovědělo 1 %, že pacient je lačný také od půlnoci. 31

33 Absolutní četnost Otázka č. 7 Co zahrnuje příprava u pacienta před radiofrekvenční ablací? Jihlava Olomouc zjištění výšky, váhy a odběr kontrolních odběrů zjištění výšky, váhy, odběr kontrolních odběrů, vyjmutí zubní náhrady a odstranění šperků 2 zjištění výšky, váhy, odběr kontrolních odběrů a kontrolu podepsaného informovaného souhlasu, vyjmutí zubní náhrady a odstranění šperků Příprava pacienta před radiofrekvenční ablací Graf 7 Příprava pacienta před radiofrekvenční ablaci. V grafu číslo 7 jsou vyobrazeny odpovědi respondentů na otázku, co zahrnuje příprava pacientů před radiofrekvenční ablaci. V Nemocnici Jihlava zvolilo 35 respondentů (tj. 1 %) odpověď, že u pacientů zjišťují výšku, váhu provádí kontrolní odběry, kontrolují podepsaný informovaný souhlas, vyjímají zubní náhrady a odstraňují šperky. Ve Fakultní nemocnici Olomouc zvolilo tu to stejnou odpověď 33 respondentů (tj. 94 %) zbylí dva respondenti (tj. 6 %) volilo odpověď: zjištění výšky, váhy, odběr kontrolních odběrů, vyjmutí zubní náhrady a odstranění šperků. 32

34 Absolutní četnost Otázka č. 8 Je vyžadován permanentní močový katetr u pacientů před radiofrekvenční ablací? Jihlava 15 Olomouc vždy pouze na vyžádaní lékaře pouze u starších pacientů permanentní močový katétr Požadavek na zavedení permanentního močového katetru Graf 8 Požadavek na zavedení permanentního močového katetru V Nemocnici Jihlava z 35 dotazovaných respondentů (tj. 1 %) odpovědělo 3 respondentů (tj. 86 %), že permanentní močový katétr zavádí pouze na vyžádání lékaře a zbylých 5 respondentů (tj. 14 %) uvedlo, že permanentní močový katétr nezavádí. Ve Fakultní nemocnici Olomouc odpovědělo 3 respondentů (tj. 86 %) z 35 dotázaných (tj. 1 %), že permanentní močový katétr nezavádí vůbec a pouze 5 respondentů (tj. 14 %) uvedlo, že permanentní močový katetr zavádí na vyžádání lékaře 33

35 Absolutní četnost Absolutní četnost Otázka č. 9 Jaká je vyžadována oholená oblast (pacientova těla) před radiofrekvenční ablací? obě třísla pouze jedno tříslo obě třísla, hrudník pod úroveň prsních bradavek a oblast horních zad Připravená oholená oblast před radiofrekvenční ablací Jihlava Olomouc Graf 9 Připravená oholená oblast před radiofrekvenční ablací V Nemocnici Jihlava uvedlo z 35 dotázaných respondentů (tj. 1%) 34 respondentů (tj. 97%), že u pacientů holí obě třísla, hrudník pod úroveň prsních bradavek a oblast horních zad (zejména u mužů). Pouze 1 respondent (tj. 3%) odpověděl, že u pacienta holí pouze obě třísla. Ve Fakultní nemocnici Olomouc odpovědi 35 dotázaných respondentů (tj. 1%) dosahovali spíše opačných výsledků. Všech 35 respondentů (tj. 1%) uvedlo, že u pacienta holí pouze obě třísla Otázka č.1 Jakou další intervenci v rámci přípravy před výkonem ještě provádíte? dezinfekce přepokládyných punkčních míst odmaštění hrudníku líhobenzínem nebo jiným přípravkem obdobného účinku Doplňující intervence před radiofrekvenční ablací již žádný krok neprovádíme Jihlava Olomouc Graf 1 Doplňující intervence před radiofrekvenční ablací V Nemocnici Jihlava uvedlo všech 35 respondentů (1 %), že u pacienta odmašťují hrudník lihobenzínem nebo jiným přípravkem obdobného účinku. Ve Fakultní nemocnici Olomouc uvedlo všech 35 respondentů (1 %), že již žádný krok v přípravě pacienta před výkonem neprovádí. 34

36 Abolutní četnost Absolutní četnost Otázka č. 11 Které osobní věcí si může pacient ponechat u sebe na arytmologický sál? brýle a naslouchátko (pro lepší komunikaci) 5 pacient si u sebe nesmí ponechat žádné osobní věci Osobní věci, které si smí pacient ponechat na sál pacient si smí ponechat zubní náhradu i šperky Jihlava Olomouc Graf 11 Osobní věci, které si pacient smí ponechat na sál V Nemocnici Jihlava odpovědělo 35 respondentů (1 %), že si pacient smí ponechat na arytmologický sál naslouchátko a brýle pro lepší komunikaci se zdravotnickým personálem. Ve Fakultní nemocnici Olomouc odpovědělo 3 respondentů (86 %), že si pacient na arytmologický sál nesmí ponechat žádné osobní věci, ani ty, které usnadňují komunikaci. Pouze 5 respondentů (14 %) uvedlo, že si pacient u sebe smí ponechat brýle a naslouchátko pro snadnější komunikaci. Otázka č. 12 Vedete monitoraci fyziologických funkcí po radiofrekvenční ablaci? Jihlava Olomouc 1 ano, vždy pouze na vyžádání lékaře monitoraci pacientů po výkonu neprovádíme Monitorace fyziologických funkcí po radiofrekvenční ablaci Graf 12 Monitorace fyziologických funkcí po radiofrekvenční ablaci Graf číslo 12 vyobrazuje, zda jsou na pracovištích sledovány fyziologické funkce po výkonu radiofrekvenční ablace. Na obou pracovištích odpovědělo všech 35 respondentů (tj. 1 %), že u pacientů po výkonu nadále monitorují fyziologické funkce 35

37 Absolutní četnost Otázka č. 13 Které vitální funkce a projevy monitorujete u pacienta po radiofrekvenční ablaci? TK, TF a TT TK, TF, monitorace bolesti TK, TF, monitorace bolesti a kontrola punktovaného místa monitoraci pacientů po výkonu neprovádíme Fyziologické funkce a projevy sledované po radiofrekvenční ablaci Jihlava Olomouc Graf 13 Fyziologické funkce a projevy sledovány po radiofrekvenční ablaci V Nemocnici Jihlava uvedlo 35 respondentů (1 %), že u pacientů dále monitorují krevní tlak, tepovou frekvenci, hodnotí bolest a kontrolují místo v pichu. Ve Fakultní nemocnici Olomouc uvedlo 2 respondentů (57 %), že monitorují krevní tlak, tepovou frekvenci a měří tělesnou teplotu. Zbylých 15 respondentů (43 %) uvedlo, že monitorují krevní tlak, tepovou frekvenci, hodnotí bolest a kontrolují místo v pichu. 36

38 Absolutní četnost Absolutní četnost Otázka č. 14 V jakých intervalech monitorujete u pacienta po radiofrekvenční ablaci TK a TF? po 1 hodině po po půl hodině po dobu dvou hodin a dobu dvou hodin za 8 hodin po 1 hodině po dobu dvou hodin a za 6 hodin monitoraci TK a TF u pacientů po výkonu neprovádíme Intervaly sledování fyziologických funkcí po radiofrekvenční ablaci Jihlava Olomouc Graf 14 Intervaly pro sledování fyziologických funkcí po radiofrekvenční ablaci V Nemocnici Jihlava uvedlo všech 35 respondentů (1 %), že u pacientů sledují fyziologické funkce po 1 hodině po dobu dvou hodin a poté až za 8 hodin. Ve Fakultní nemocnici uvedlo 35 respondentů (1 %), že fyziologické funkce měří po 1 hodině po dobu 2 hodin a poté za 6 hodin. Otázka č. 15 Máte zavedený dokument pro monitoring vitálních funkcí po radiofrekvenční ablaci? Jihlava Olomouc 1 Ano ne Dokument pro monitoraci vitálních funkcí Graf 15 Dokument pro monitoraci vitálních funkcí Graf číslo 15 znázorňuje, zda mají jednotlivé pracoviště zavedený dokument pro monitoraci vitálních funkcí po radiofrekvenční ablaci. Na obou pracovištích uvedlo všech 35 dotázaných respondentů (1 %), že mají samostatný dokument pro zaznamenávání vitálních funkcí po radiofrekvenční ablaci 37

39 Absolutní četnost Otázka č. 16 Jak dlouho ponecháváte pacientovi přiloženou kompresi punktovaného místa? Jihlava Olomouc 1 4 hodiny 6 hodin 8-12 hodin jiná odpověď Časový úsek punktvaného místa Graf 16 Časový úsek komprese punktovaného místa Graf číslo 16 zaznamenává po jakou dobu je pacientovi ponechána komprese punktovaného místa. V Nemocnici Jihlava volilo 35 respondentů (1 %) odpověď, že pacientům ponechávají přiloženou kompresi punktovaného místa po dobu 8-12 hodin. Ve Fakultní nemocnici Olomouc odpovědělo všech 35 dotázaných respondentů (1 %), že pacientům ponechávají přiloženou kompresi punktovaného místa po dobu 6 hodin. 38

40 Absolutní četnost Otázka č. 17 Za jak dlouho po výkonu smí pacient přijímat tekutiny a stravu? Jihlava Olomouc 8 ihned hodiny po výkonu dle aktuálního stavu zůstáva pacient ještě lačný Strava a tekutiny po radiofrekvenční ablaci 5 Graf 17 Strava a tekutiny po radiofrekvenční ablaci Graf číslo 17 znázorňuje, za jak dlouho po výkonu smí pacient přijímat stravu a tekutiny. V Nemocnici Jihlava odpovědělo z 35 dotázaných (1 %) 3 respondentů (86 %), že pacient zůstává po výkonu ještě 2 hodiny lačný. Zbylých 5 dotázaných respondentů (14 %) odpovědělo, že pacient smí přijímat tekutiny a stravu dle svého stavu. Ve Fakultní nemocnici Olomouc uvedlo 28 respondentů (8 %) z 35 dotázaných (1 %) že stravu a tekutiny pacientů po radiofrekvenční ablaci podávají dle aktuálního stavu. Pět respondentů (14 %) uvedlo, že pacienti zůstávají ještě 2 hodiny po výkonu lační. Zbylý 2 respondenti (6 %) uvedli, že stravu pacientům podávají ihned po výkonu. 39

41 Absolutní četnost Otázka č. 18 Jaký časový úsek po výkonu musí pacient dodržovat klidový režim na lůžku? Jihlava Olomouc hodin po dobu, než se odstraní komprese 8-12 hodin jiná odpověď Klidový režim po radiofrekvenční ablaci Graf 18 Klidový režim po radiofrekvenční ablaci Graf číslo 18 zaznamenává, jaký časový úsek pacient musí dodržovat klidový režim po výkonu radiofrekvenční ablace. V Nemocnici Jihlava odpovědělo 3 respondentů (86 %) celkem z 35 dotázaných (1 %), že pacient by měl dodržovat 8 12 hodin po výkonu klidový režim. Pět respondentů (14 %) odpovědělo, že je u pacientů doporučený čas dodržovat klidový režim 6 až 4 hodin po výkonu. Ve Fakultní nemocnici Olomouc odpovědělo 25 respondentů (79 %) z 35 dotázaných (1 %), že by měl pacient dodržovat po výkonu 6 až 4 hodiny klidový režim. Zbylých 1 respondentů (21 %) odpovědělo, že pacient dodržuje klidový režim do té doby, než mu jsou odstraněny komprese punktovaného místa. 4