1. Úvod (Důvodem této práce je) přesvědčení, že sítě mohou dát nový impuls kulturní produkci a distribuci v Evropě, poskytnout přístup k novým partnerům a k široké škále kontaktů na mezinárodní scéně 1 S organizací, která funguje na principu sítě, jsem se poprvé setkal při psaní své bakalářské práce o síti Trans Europe Halles 2. Překvapilo mě, že v podstatě nesourodá skupina kulturních center roztroušených po celé Evropě vzájemně spolupracuje na pro mě dosud neznámé bázi ve zvláštním otevřeném a víceméně neformálním vztahu. Vzhledem k tomu, že partnerství jednotlivých kulturních center vzájemně vydrželo více než 20 let a postupně přibývali i noví členové, zdá se, že taková spolupráce má smysl pro všechny zúčastněné. Práce ve formě sítě je dnes na první pohled nová a neznámá. Při hlubším zamyšlení zjišťujeme, kolik systémů splňuje charakteristiky sítě a jak funkční struktury to jsou. A že síť není fenoménem konce 20. století, ale že se odnepaměti uplatňuje v celé řadě vztahů v sociální oblasti, v technice, v biologii atd. Na konci 20. a na počátku 21. století dostává téma sítě nové akcenty a novou dynamiku. Zjišťujeme, že atributy naší doby, jako je globalizace, internet, rychlá komunikace a doprava, ale i nové kvality, které tato doba vyžaduje (inovace, flexibilita, otevřenost) s obecným tématem sítě velmi úzce souvisejí. Manažerské i sociální teorie, ale i současné technologie, jsou hmatatelným důkazem praktické aplikace sítí a síťových vztahů. Bylo by s podivem, kdyby se tento trend vyhnul oblasti kultury. Naopak, neobyčejný inovativní a tvůrčí potenciál umělců i kulturních organizátorů přispívá k debatě o sítích i k jejich praktické realizaci na místech, která se zdánlivě zdají k tomu naprosto nepoužitelná. 1 Fisher, Rod: Arts networking in Europe, 1992 2 Sulženko, Jiří: Mezinárodní síť nezávislých kulturních center TransEuropeHalles, 2003 1
Záměrem této práce je otevřít téma sítí v oblasti kultury. V evropském kontextu, a přitom s jasnou vazbou na českou realitu. S občasnými odbočkami do jiných než kulturních oblastí, ale spíše v zájmu podpory argumentů ve prospěch sítí a k jejich objasnění pomocí praktických příkladů. Cílem je ve světle současné situace nově rozšířené Evropské unie upozornit na zvláštní a inspirativní kvality tohoto fenoménu, který s největší pravděpodobností řada z nás denně provozuje, neboť je to činnost tak přirozená! 2
2. Co je síť? 2.1. Teoretické základy networkingu Robinson se, kromě svého Pátka, neměl na koho obrátit, musel si vystačit sám. My sice máme nebo známe možnosti networkingu, potíž je však v tom, že je neumíme dosti dobře a intenzívně využívat. 3 Systémy, vztahy a organizace, které fungují na principu sítě, se vyskytují v řadě oblastí jako je technika, doprava, biologie, elektronika, obchod a management atd. Sítě v kulturní oblasti lze chápat jako část sítí sociálních (společenských). Jejich smyslem je vytváření a udržování mezilidských vztahů nebo vztahů mezi organizacemi, zprostředkování výměny informací atd. Při snaze definovat síť se tak setkáváme se spíše technickými přístupy nebo se spíše sociologickým úhlem pohledu. Podle Michela Bassanda můžeme koncept sítí analyzovat nejméně na dvou úrovních. Za prvé je síť technickou operací, která zajišťuje oběh věcí, informací a lidí. Za druhé, síť jsou jednotlivci nebo skupiny, které spolu různě intenzivně komunikují a vzájemně se ovlivňují. 4 Sociální nebo kulturní síť (network, réseau) v moderním smyslu je nehierarchická struktura vzájemně propojených, (ale přitom) nezávislých prvků, jejichž vztahy přirozeně vznikají a zanikají v průběhu času. Při jednodušším pohledu na věc můžeme říci, že síť je skupina lidí, která dobrovolně spolupracuje na tématu společného zájmu. Jiné definice přináší Louise Scott ve svém příspěvku do knihy From Maestro To Manager: síť popisuje jako dynamický systém komunikace, spolupráce a partnerství mezi jednotlivci a skupinami. A v konkrétnější rovině je... na počátku pouze okruh kolegů, jednotlivců motivovaných dělat něco společně. 5 3 Mika, František: Kdo chce brát, musí také dávat, 2005 4 Fisher Rod: Arts networking in Europe, 1992 5 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 3
Termín síť ve spojitosti s organizačními modely se podle Minichbauera a Mitterdorferové začal nejprve používat v sociologii k analýze sociálních struktur, bez ohledu na to, jestli se vyvinuly ve formalizované organizace nebo organizační formy. Tento přístup později přijaly další vědecké disciplíny, včetně politologie, ekonomie a teorie organizace. 6 Pro nás je v tomto ohledu důležité připomenout, že síť, jak se jí budeme zabývat, nemusí být ve všech případech formální organizací. Již zpočátku je třeba také oddělit dvě úrovně, ve kterých se síť a koncept networkingu užívá, jejichž směšování by vedlo ke zkreslení problému. Za prvé je třeba rozlišit novější chápání sítě jako nehierarchické otevřené horizontální struktury, která vzniká na základě dobrovolnosti těch, kdo se na ní účastní, je demokratická, dynamická a flexibilní. Tak funguje internet, ale i síť IETM (Informal European Theatre Meeting). Za druhé jmenujme starší koncepci chápání sítě jako hierarchizované a pevně řízené sítě poboček určité centrální organizace. To je případ globální sítě restaurací McDonalds, ale i síť Českých center. V této práci se budeme věnovat sítím z hlediska jejich novějšího chápání. Specifický pohled na síť z hlediska kulturního organizátora má Martin Roeder-Zerndt. Podle něj je networking...spolupráce bez prostředníků. Networky vznikají tehdy, pokud může být network viděn jako přímá, nepřetržitá a neformální spolupráce libovolného počtu lidí, kteří v určitém časovém a prostorovém rámci sdílejí nějaký zájem. 7 Ke struktuře sítě se váže i proces komunikace a interakce mezi jednotlivými členy sítě. Tomuto procesu se říká networking, práce v síti, síťování. Networkingem se rozumí navazování, udržování a prohlubování vztahů mezi jednotlivými účastníky sítě. Networking má své zákonitosti a odlišnosti od jiného druhu vztahů především se vyznačuje rovnocenným postavením jednotlivých účastníků sítě, kolegialitou a není postaven na konkurenci, ale na vzájemnosti. Výraz networking v konkrétnějším významu pak popisuje vlastní praktickou činnost, která probíhá v rámci sítě. 6 Minichbauer, R., Mitterdorfer, E.: European Cultural Networks and Networking in Central and Eastern Europe, 2000 7 Němcová, Markéta: Evropské kulturní sítě, 2001 4
Představme si, co vše může spadat pod jen letmo načrtnutý fenomén sítě: aniž bychom se ke konkrétním případům vyjadřovali blíže, sociální sítě mohou být například skupina vědců, která se seznámila na konferenci a začala blíže spolupracovat, firemní šeptanda nebo seznam kontaktů v našich adresářích a možnost a schopnost je využít. Tyto příklady uvádíme samozřejmě s určitou nadsázkou, je třeba si ale uvědomit, kde všude lze nalézt a využívat koncept sítě a jaký by mohl být jeho potenciál. Uvažování o sítích také proniká do obecných manažerských teorií: Poprvé v dějinách není základní ekonomickou organizační jednotkou subjekt, ať už jednotlivec nebo skupina, touto jednotkou je síť, tvořená množstvím subjektů a organizací ve formě sítě, které se neustále mění, aby se přizpůsobily podpůrným mechanismům a tržním strukturám. 8 Už z těchto úvodních definic lze usuzovat, že pro řadu organizací, firem i jednotlivců, jsou sítě díky své charakteristice ideálním a moderním nástrojem k dosažení řady cílů a překonání problémů, které na ně současnost klade. 2.2. Historické základy networkingu Z historického pohledu je těžké hledat počátky sítí. Je zřejmé, že osobní sítě přátelských a kolegiálních vztahů kvetly odnepaměti. I příklady mezinárodních organizací typu Tovaryšstva Ježíšova, zednářských lóží nebo dalších podobných sociálních a vlivových skupin, můžeme považovat za svého druhu sítě, i když ne zcela odpovídají jejich dnešnímu chápání. U evropských sociálních nevládních organizací, které mají k organizacím v oblasti kultury nejblíže, můžeme s trochou zjednodušení identifikovat čtyři základní etapy vývoje. První mezinárodní organizace, které ale spíše než síť nehierarchickou provozovaly mezinárodní síť poboček, byly Mezinárodní červený kříž, Armáda spásy nebo Evropská rada sociální podpory. Ty vznikaly ještě na 8 Manuel Castells in: DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, 2001 5
konci 19. století. Cílem těchto organizací bylo sdílet témata a problémy své práce a zlepšovat tak kvalitu služeb svých členů v jednotlivých zemích. Tento cíl je velmi podobný těm, které mají i dnešní sítě. Druhou etapu vzniku síťových organizací ovlivnilo založení Organizace spojených národů a UNESCO. Tyto instituce se otevřely diskusi s řadou vládních i nevládních organizací. Členy těchto organizací byli obvykle zástupci určitého oboru vybraní na základě reprezentativního principu z každé země nebo regionu byl vybrán určitý předem daný počet (obvykle volených) zástupců. Reprezentativní zastoupení v těchto organizacích znamenalo omezení v možnosti stát se jejich členy, čímž se tento způsob práce opět liší od současných sítí, ale celkově se jednalo o významný posun v možnostech mezinárodní diskuse. Z evropského hlediska i proto, že řada klíčových odborů OSN sídlila ve Švýcarsku a Rakousku. Do této skupiny organizací sdružených pod UNESCO patří například i ITI Mezinárodní divadelní ústav, který vznikl v Praze. Třetí etapu vývoje mezinárodních organizací, a s nimi i sítí, začíná ovlivňovat i proces integrace přímo na evropském kontinentu. Zejména založení Rady Evropy (Council of Europe) přineslo nové příležitosti. Přesto, že Rada Evropy neměla a nemá konkrétní reálnou moc, zejména v 60. letech měla silné zpětné propojení k jednotlivým národním vládám. A navíc uznala roli mezinárodních nevládních organizací vytvořením systému statutu konzultanta, čímž jim otevřela možnost přímo zasahovat do jednání. Rada Evropy i UNESCO se v období mezi 60. a 80. lety podílely i na vzniku a financování některých kulturních sítí. Díky jejich kulturním programům a fondům tak vznikla například síť CIRCLE, která sdružuje informační a dokumentační střediska v oblasti kultury a má vliv na tvorbu podkladových materiálů pro rozhodovací procesy na evropské úrovni. Dalším příkladem, kdy Rada Evropy a UNESCO společně podpořily vznik a provoz kulturní sítě 6
je Culturelink, která sídlí v Bělehradě a realizuje společné výzkumné projekty a podporuje mezinárodní spolupráci. 9 Růst důležitosti sítí jako profesionálních nástrojů můžeme zřejmě přisuzovat rozvoji kulturní politiky a politiky identity v západním světě po 60. letech 20. století. V té době politické názory na pohlaví, rasu a sexualitu a ekologická a samosprávná hnutí převrátily tradiční představy postavení ve společnosti vázané pouze k hranicím třídy. Poprvé se propojili jednotlivci pocházející z různých společenských pozic a vyznávající různé životní styly a vytvořili sociální a politickou sílu, která držela pohromadě na základě společného úsilí a ne na základě tradičních sociálních a ekonomických rámců příslušnosti k třídě a majetku. To je posun, který předznamenává konečný přechod od moderní, nebo kapitalistické, éry k postmodernímu, nebo individualistickému, tržnímu věku. Sítě, jako nástroje k překonávání hranic a jako odpověď na roztříštěnost, je možné chápat jako reakci na tyto změny. Ať už jsou sítě založeny formálně nebo ne, jsou dnes velmi aktuální. 10 Čtvrtá etapa rozvoje evropských sítí byla z politického hlediska ovlivněna především rostoucím vlivem a rozšiřováním role Evropské unie. Ta postupně stanovovala společné cíle a politiky v oblastech, kde mezinárodní nevládní neziskové organizace působí ať už je to ekologie, sociální politika nebo konečně i kultura. Některé sítě začaly působit na základě stanovení těchto cílů 11. Jiné vznikly nezávisle na rozhodnutích Unie, ale byly jimi implicitně ovlivňovány. Existence dalších sítí byla naopak přímo vyvolaná nebo financovaná Evropskou komisí (European Commission) z praktických pohnutek byl podpořen jeden partner pro určitou oblast, aby Komise nemusela složitě jednat s (tehdy) minimálně dvanácti různými partnery. K výrazným změnám došlo především v 80. letech, kdy v úzkém vztahu k Evropskému společenství pracovaly především sítě v sociální oblasti. Nezávisle začaly vznikat i sítě v jiných oblastech, např. Trans Europe Halles nebo IETM. V 90. letech pak, především ruku v ruce s Maastrichtskou 9 Více v kapitole Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí 10 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 11 Více v kapitole Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí 7
smlouvou a vytvořením Evropské unie, vzniká velké množství kulturních sítí, mezi nimi například i EFAH. V roce 1992 se součástí Maastrichtské smlouvy stal článek 128 (po změnách v Amsterdamské smlouvě článek 151), ve kterém se nově vzniklá Unie zavazuje podílet se i na rozvoji evropské kultury na základě tohoto článku pak orgány Evropské unie oslovuje, interpeluje a konzultuje řada mezinárodních kulturních organizací a sítí. Tato poslední vlna sítí je hlavním předmětem této práce, respektive evropské kulturní sítě tak, jak je chápeme, vznikají právě od 80. let. Výše zmiňované společenské změny v 60. letech a později se jich bezprostředně dotýkají, ačkoli sami aktéři networkingu tuto spojitost nepovažují za rozhodující. Nezávislí divadelní organizátoři, nové soubory a festivaly, které vznikly v přímé návaznosti na dění na konci 60. let, umělci, ekologové a dobrovolníci v sociální oblasti, kterým bylo v roce 1968 kolem dvaceti let, jsou však těmi, kdo v 80. letech začínají zakládat první sítě tohoto typu. V tomto ohledu můžeme v oblasti divadla a performing arts vystopovat vazby k druhé divadelní reformě a událostem jako byl Avignonský festival v roce 1968 s účastí Living Theatre a následný rozmach festivalů po celé Evropě atd. K prudkému rozvoji networkingu v oblasti kultury pak došlo zejména v 90. letech 20. století. Jednak díky optimisticky vypadajícím změnám evropské legislativy, jednak proto, že se po roce 1989 nečekaně změnila politická situace střední, východní a jihovýchodní Evropy a západoevropské organizace hledaly formou sítí možnost, jak spolupracovat s partnery z postkomunistických zemí a jak financovat společné projekty. Fenomén sítí byl tak módní, že téměř na každé mezinárodní konferenci a setkání byl seminář o networkingu. Už jsme si z toho pomalu začali dělat legraci a říkali jsme networking notworking. Ale postupně se přešlo od mluvení k práci a networking funguje. 12 12 Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005 8
Situace se postupně konsolidovala a dnes již nepůsobí v jednom oboru tolik sítí s obecně definovanými cíli. Poměrně velké hráče doplňují malé flexibilní sítě s konkrétním praktickým zaměřením. 9
3. Proč vznikají sítě? V informační společnosti, ve které se dnes nacházíme, je organizace, tak jak ji známe, překonaná. Ti z nás, kteří při řízení splétají lidské sítě, zmátli sebe i své podniky. Tyto lidské sítě prospívají, zatímco organizace okolo nich bojují o zachování efektivity nebo přímo o přežití. Intuitivně se zdá, že networking je nějakým způsobem základem k organizování a řízení lidí v budoucnosti. 13 Velké organizace a firmy, ale i státy, mají problémy s řadou výzev, které před ně staví doba a společnost. Změna, pokud k ní vůbec dojde, trvá dlouho. Přehnaný důraz na individualitu komplikuje komunikaci. Kulturní organizátoři řeší problémy mezinárodní spolupráce financování, hledání partnerů k projektům, programu pro festivaly. Otázky financování, kulturní politiky a vyjednávání s úřady, ale i vzájemné spolupráce jsou komplikovaným tématem i v rámci států a regionů. Některé tyto problémy vyžadují rychlá, flexibilní, kreativní řešení. Některá vyžadují otevřenou diskusi a konstruktivní kontroverzi. K řadě z nich usnadňuje cestu spolupráce v síti. 3.1. Společenské, osobní sítě, networking ve firmách V tak neuchopitelné realitě, kde virtuální organizace vznikají, aby pracovaly na projektech, a rozpadají se, jakmile je projekt dokončen, není klíčem k úspěchu to, pro koho jste pracovali, ale s kým jste pracovali a s kým jste ještě stále v kontaktu. 14 Každý z nás si po celý život vytváří síť pracovních kontaktů. Nejsou to jen jména v adresáři, každý z těchto kontaktů má svou historii, svůj vývoj a kdybychom je věnovali někomu jinému, ztratily by význam. Tyto vztahy jsou zároveň klíčové pro vytváření formálnějších a institucionalizovaných sítí na úrovni organizace. Každý člověk okolo sebe rozhazuje sítě, buduje si svůj 'network'. Cítí to jako nezbytnou potřebu zvláště ve chvílích, kdy potřebuje nalézt řešení nějakého problému. Zdaleka ne každý si v tomto ohledu 13 Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986 14 Goleman, Daniel in: Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 10
počíná obratně anebo ví, kam se obrátit. Řešení existují, nicméně platí, že osobní zapojení je v networkingu předpokladem. 15 Osobní síťování (personal networking) je i jednou ze zajímavých a podceňovaných složek firemní kultury. Formální uznání a používání osobních sítí je v tradičních hierarchických a strukturovaných tvarech většiny našich institucí omezené a z nějakého důvodu neakceptovatelné. Nicméně dobrou zprávou je, že sítě a networking mohou s hierarchiemi a byrokracií koexistovat, 16 říká Robert Mueller. Dále připomíná, že networking je životně důležitý při uvádění nových výrobků a procesů ve firmě a k přijetí firemní kultury a myšlenkového směřování. Obecně tak klade čím dál větší důraz na tzv. měkké manažerské dovednosti a týmovou/síťovou spolupráci. Hierarchie je podle něj jednou z hlavních bariér podnikavých inovací. 17 Pro manažery je samozřejmě složité otevřít systém a zároveň udržet základní kontrolu nad organizací. To je ostatně také základní paradox networkingu musí být neformálně chaotický, aby podporoval tvůrčí prostředí, ale zároveň musí být do určité míry zorganizován, aby se nerozpadl. 18 Po nějaké době, co jsem organizoval turné, jsem dospěl do situace, že když někdo zavolal, že se chystá do Čech, tak já jsem se zamyslel, napadlo mě sedm lidí, pro které by se jeho představení hodilo, zvedl jsem telefon a za dvě hodiny jsem pro něj měl pět štací, a sedm jich nebylo jenom proto, že těm dvěma dalším lidem jsem se zrovna nedovolal 19 3.2. Sítě neziskových organizací, kulturní sítě Počátky většiny dnešních etablovaných a efektivních kulturních sítí jsou v osobních přátelstvích a kontaktech, jak jsme je popsali výše. Kulturní sítě 15 Mika, František: Kdo chce brát, musí také dávat, 2005 16 Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986 17 anglické slovo enterpreneurial se překládá jako podnikavý, ale má daleko širší význam, který v sobě skrývá i ochotu riskovat, dělat změny, inovovat atd. Je to velmi aktivní přístup k práci. V dnešních manažerských publikacích se ho často používá - např. i v názvu knihy Giepa Hagoorta Arts Management: Enterpreneurial style, ale i v textech Arts Management Derricka Chonga, Strategic Management Johna L. Thompsona nebo v Kotlerově a Scheffové Standing Room Only 18 Zajímavým příkladem z firemní praxe je přístup firmy Club Mediterranée (luxusní cestovní kanceláře, která dodává dovolenou na klíč): v rámci jejich nomádského programu zaměstnanci každého letoviska mění místo práce každého půl roku a střední manažeři jednou za dva až čtyři roky všichni souhlasí s tím, že vzájemné ovlivňování, neustálé formování a reformování blízkých osobních síťových spojení mezi zaměstnanci zlepšuje přímou komunikaci, aktivitu a inovace. Mueller, R.K. (1986) 19 Seminář s Petrem Bergmannem, DAMU, 11. 4. 2005 11
pak mohou vznikat například z frustrace umělců z nějakého problému a snahy ho řešit. Tak tomu bylo například při vzniku Nové sítě: Za Šárkou Havlíčkovou chodili umělci a říkali jí, jaká to je hrozná škoda, že jejich představení vzniknou a mají životnost třeba 7 repríz, možná 10 v Praze, a potom nejsou podpořená dál, nedostanou grant na reprízování nebo prostě zaniknou. 20 Nebo například vznik organizace NYIOP New York Opera Auditions vzniklé z frustrace zpěváků z nemožnosti dostat se k práci nebo dokonce k samotnému předzpívání agentům a castingovým manažerům. 21 Sítě vznikají také proto, že se skupina lidí rozhodne, díky příznivým okolnostem v možnostech financování, realizovat myšlenku podpory mladých choreografů, poskytovat jim rezidenční prostor a zajistit efektivní distribuci jejich díla (tak, jak to dělá například síť Junge Hunde nebo Trans Danse Europe), nebo z ambice poskytovat důležité informace kolegům a obhajovat jejich zájmy vůči institucím, které ovlivňují jejich život (jako sítě EFAH, Culturelink a další). Sítě v kulturní oblasti tak často vznikají z iniciativy umělců a pro umělce. Všechny známé evropské kulturní sítě se snaží rozvíjet podmínky pro uměleckou tvorbu z různých hledisek a budovat tak bázi pro rozvoj kultury. Jejich provozní náklady jsou díky vlastnostem síťových struktur minimální a většinu energie a prostředků je tak možné směřovat právě k činnosti, kvůli které vznikly. 20 Rozhovor s Jarmilou Pávkovou, Praha 24. 3. 2005 21 www.nyiop.org 12
4. Klasifikace sítí Jediná organizace, která je schopná růst bez předem dané hranice a díky neřízenému učení je síť. Všechny ostatní struktury omezují možnosti... Dynamická síť je jednou z mála struktur, která obsahuje dimenzi času. Měli bychom čekat, že nalezneme síť všude tam, kde je přítomná konstantní a nepravidelná změna. A to se potvrzuje. 22 4.1. Charakteristické znaky sítí Sítě jsou ideálem otevřené občanské společnosti. Realizace networkingu otvírá jednotlivce i organizace komunikaci a interakci s ostatními, a to komunikaci nekomplikované a neblokované výchozími problémy, jako může být vztah nadřízenosti a podřízenosti nebo kompetitivní vztah. Jednou z nejpříznačnějších analogií pro pojem sítě je přirovnání k ekosystému. Jsou to interaktivní systémy, jejichž dynamika závisí na vysokém stupni spoluúčasti a dobrovolném sdílení informací. Jsou to nebyrokratické organizace, neformální co se týče stylu řízení, přesto obvykle formálně a legálně ustanovené. Koordinace sítě je záměrně omezená na minimum. Pro optimální fungování potřebuje síť aktivní členy a pro zajištění rozsahu svých aktivit 3 až 5 zaměstnanců. Jen tak zůstane neinstitucionalizovanou, otevřenou strukturou. Základním principem networkingu je nutnost sdílení informací, zkušeností a kontaktů. Existuje přesvědčení, že výměna informací a nápadů je zdrojem moci. 23 Než se budeme zabývat jednotlivými druhy sítí, je užitečné přinést alespoň seznam základních charakteristických znaků sítí. Přestože se pak jednotlivé druhy sítí v dílčích znacích liší, lze sestavit přehled atributů a hodnot, které jsou všem společné. Později uvidíme, že některé dílčí rozdíly mají i konkrétní praktické dopady. sítě jsou dynamické díky nim se lze vyhnout rigiditě hierarchických organizací a autoritativních systémů. 22 Kevin Kelly, americký vědec a filosof, in Staines, J.: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 23 Pokyny IETM členům in: Staines, J.: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 13
sítě jsou otevřené lze do nich vstupovat a vystupovat z nich, aniž by to zásadně ohrozilo jejich funkčnost. sítě jsou demokratické vztahy v nich nefungují na bázi nadřízenosti a podřízenosti, rozhoduje se v nich na základě konsenzu. sítě jsou nehierarchické sítě jsou nesoutěžní (non-competitive) vztahy v síti jsou kolegiální a jejich cílem je spolupráce, nikoli soutěž; skupinová moudrost (group wisdom) 24 je větší než moudrost jednotlivce. sítě jsou flexibilní plynule se přizpůsobují změnám a okolnostem a neustále se učí sítě jsou v základu přirozené vznikají zdola (bottom-up), na základě potřeby, na základě aktivního a dobrovolného přístupu jejich členů, nikoli na základě direktivního rozhodnutí zvenčí. sítě jsou neformální neshoda je podporovaná a konsensus je společný cíl (paradox inovace) sítě jsou dobrovolné členství v síti je dobrovolné a dobrovolná je i participace na dění v síti sítě závisí na kvalitě výměny informací 4.1.1. Corporate networking Robert Mueller ve svém článku Networking ve firmách: jak uchopit nekonvenční moudrost (Corporate Networking: how to tap unconventional wisdom), který vyšel v antologii textů From Maestro to Manager, podává charakteristiku sítí, které vznikají ve firmách: Síťové struktury mají jeden nebo více z následujících pěti znaků: 1) části v celku autonomní a soběstačné účastníky, neboli nezávislé celky vzájemně závislé části 2) Úrovně výsledek vzájemného propojování sítí na neustále rostoucí úrovni 3) Moc a odpovědnost rozdělenou na horizontálních nebo vlnitých liniích (ne rigidní vertikální linie, kterými se vyznačují byrokracie) 24 Díky mechanismům, které prokazatelně fungují při skupinovém setkání, vzniká synergický efekt při debatě a vymýšlení nových nápadů. 14
4) Vnímaní mušího oka mají jedno viditelné oko nebo zaměření, které je složeno z řady dalších 5) Velmi rozvětvené směřování mají hodně vůdců, ale málo okruhů moci. Síťové procesy mají jednu nebo více z následujících charakteristik: 1) vztahy abstraktní a kvalitativní, stejně tak jako konkrétní a kvantitativní 2) neostrost mají málo vnitřních rozdělení a nejasné hranice 3) uzly a spoje slouží jako místa pro vstup informací nebo spojnice k jejich předávání 4) rovnoprávné vztahy já a my díky stejné důležitosti jednotlivce a skupiny 5) hodnoty samostatnost, vlastní zájem, vzájemnou závislost a kolektivní zájem 25 4.1.2. Kulturní sítě Relevantnější charakteristiku pro kulturní sítě podává Hubert Landier, který vystihuje vlastnosti a kvalitu vztahů mezi členy i z hlediska vývoje sítě: Network je vždy postaven na silných interpersonálních vztazích, které vznikají výhradně mimo pracovní vztahy. Důvěra se vytváří na základě sdílených zkušeností v minulosti, členství ve stejné instituci, existence společného cíle nebo projektu, přátelství nebo vzájemné úcty. V pojetí networku je celková výkonnost více výsledkem kvality interpersonálních vztahů než individuální způsobilosti každého člena; kvalita vztahů je tedy důležitější než technické znalosti. Mezilidské vztahy uvnitř networku jsou neformálního charakteru. Nejsou výsledkem zavádění určitých procedur, aplikací příkazů nebo nařízení, ale spoluprací založenou na důvěře. Základní pravidla jsou nezbytná, ale nejsou implementována zvenku; jsou spíše tvořena členy networku na základě jejich zkušeností. Mají tak více morální než legální základ. 25 Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986 15
Vztahy nejsou hierarchické. Network spojuje samostatné jednotlivce, kteří jsou na sobě nezávislí. Neexistuje ústřední rozhodovací centrála, ale naopak na rozhodování se podílí všichni členové a jestliže jeden z nich začne dominovat nad ostatními a hledat cesty, jak prosadit vlastní pravidla nebo cíle, síť přestává být sítí a stává se tradiční pyramidální organizací. To, že v síti existují nezávislé jednotky neznamená, že se sobě musejí podobat. Naopak. Tím, že jsou rozmanité se navzájem doplňují a obohacují. Absence hierarchické struktury uvnitř networku nevede k chaosu, protože v něm existuje proces jakési vnitřní seberegulace. Tento proces je podobný vytváření pořádku z nepořádku (chaosu) podle teorií fyziků a biologů. Network je otevřený a vyvíjí se. Nové jednotky stále přicházejí a spolupracují nebo naopak někteří členové odcházejí. Pravidla hry se vyvíjí díky shromažďování a sdílení zkušeností uvnitř networku. Podoba a intenzita vztahů mezi různými členy skupiny se mění podle okolností. 26 Nezanedbatelným charakteristickým znakem sítí je také fakt, že díky svojí flexibilní a minimalizované organizační struktuře mají velmi nízké provozní náklady. Většina prostředků, které síť generuje (ať už z členských příspěvků, grantů, sponzorů atd.), je tedy určena na realizaci konkrétních cílů sítě jednotlivých projektů, akcí, meetingů atd. 4.2. Sítě podle cíle a strategie Louise Scott ve svém článku Sítě: nové nástroje inovace a průzkumu (Networks: New Tools for Innovation and Exploration) rozděluje sítě do čtyř kategorií, které bychom mohli nazvat kategoriemi strategickými. Vystihují totiž základní rozdíly mezi subjekty a strukturami, které se samy mohou nazývat sítěmi, ale jejichž strategie a cíle je důležité rozlišit v zájmu vyjasnění jejich pozice vůči členům i okolí. 26 Němcová, Markéta: Evropské kulturní sítě, 2001 16
Tyto kategorie jsou v základním rozdělení: evropské kulturní sítě trans-národní 27 profesionální asociace sítě poboček institucí trans-národní projekty 4.2.1. Evropské kulturní sítě Za prvé Louise Scott rozlišuje evropské kulturní sítě: Kulturní sítě vznikly na základě společně vysloveného zájmu a poslání, který sdílí každý člen. Ať už jsou jejich členy organizace nebo jednotlivci z jednoho nebo více sektorů, charakterizuje je jejich otevřenost, flexibilita, vzájemné působení a dynamika, jejichž hnací silou je vůle členů sdílet informace, zkušenosti a nápady a vzájemně se učit jeden od druhého. Proto také závisí na osobním kontaktu, který může být nicméně umocněn publikační činností nebo informačními technologiemi. Jako nehierarchické struktury umožňují pohyb autority a komunikace ze strany na stranu mezi jejich členy. 28 Tato charakteristika odpovídá výše zmiňované poslední vývojové fázi evropských kulturních sítí. Cílem těchto organizací je především vytvořit místo setkávání, výměny informací a zkušeností. Primárně není cílem praktický projekt, který ovšem často vzniká na základě osobní aktivity členů sítě a jako přímý důsledek činnosti v síti. Síť tak působí jako katalyzátor mezinárodní/evropské kulturní spolupráce. Jelikož síť funguje jako velmi dobrý nástroj výměny a shromažďování informací, je také výbornou argumentační základnou oboru, ve kterém působí. V rámci svých aktivit většina sítí provádí výzkumy a teoreticky reflektuje svůj obor, a profesionálně a účinně tak přispívá do debaty s širokým okruhem zúčastněných a zainteresovaných. 29 V oblasti performing arts je nejlepším příkladem takové sítě IETM (Informal European Theatre Meeting). Už jeho název charakterizuje způsob práce neformální setkání. IETM je platformou pro tato neformální setkání, diskusi a 27 lze použít i termín mezinárodní, který ale víc obsahuje význam dvoustranné spolupráce, zatímco trans-národní instituce nebo projekt potřebuje více než dva členy. 28 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 29 Lze použít také anglický termín stakeholders 17
výměnu informací. V rámci každého IETM Meetingu fungují takzvané pracovní skupiny (Working groups), které jsou konkrétní formou networkingu, zabývají se jednotlivými problémy společného zájmu členů: Working groups jsou tam od toho, aby jste se přesvědčili, jestli vaše zkušenosti odpovídají zkušenostem těch ostatních. Můžete tam zažít spoustu zajímavých impulsů, nebo naopak předat část svých zkušeností ostatním, např. z nově přistupujících států Evropské unie... Zatímco ty menší sítě (resp. síťové projekty, viz níže, pozn. JS) jsou samozřejmě už daleko akčnější, detailně řeší přímo konkrétní projekty. 30 Jiné sítě se zaměřují více na teoretickou práci a poskytování myšlenkového zázemí praktikům, které sdružuje IETM a jemu podobné organizace. Sítě jako CIRCLE nebo EUCLID jsou v dobrém slova smyslu akademické. Často jsou jim ze strany orgánů Evropské unie zadávány výzkumné projekty, které slouží jako podklady pro budoucí rozhodnutí komisařů. Proto je na místě tvrdit, že evropské kulturní sítě významně přispívají ke zlepšování kulturního prostředí v EU. Ideální evropská kulturní síť v podstatě naplňuje všechny charakteristické znaky shora popsané. Další kategorie se pak v některých znacích rozcházejí. 4.2.2. Trans-národní profesionální asociace Louise Scott dále uvádí kategorii trans-národních profesionálních asociací. Často se i tyto organizace pojmenovávají sítěmi, ale je třeba uvést na pravou míru jejich odlišnost od sítí, jak je chápeme v moderním smyslu. To jsou reprezentativní asociace v jednotlivých oblastech, sektorech, jako například herecké asociace nebo umělecké rady, jejichž hlavním cílem je reprezentovat zájmy svých členů ve vztahu k vyšším autoritám na úrovni státu nebo Evropy. Delegáti bývají voleni nebo formálně jmenováni v hierarchii od místních přes národní až k evropské/mezinárodní úrovni. V těchto organizacích se autorita a informace pohybují shora dolů a zdola nahoru ve formalizovaném rámci, nikoli ze strany na stranu. 31 Historicky 30 Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 31 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 18
tato forma odpovídá organizacím vzniklým kolem OSN a Rady Evropy, což samozřejmě neznamená, že takové organizace nevznikají i dnes, a že nemají svůj smysl. Příkladem takových organizací je například ITI, Mezinárodní divadelní institut, který vznikl pod OSN, respektive UNESCO. Jsou to ale i Evropská herecká federace, Síť evropských festivalů a další. Ty klasické asociace fungují zpravidla na opravdu hierarchickém principu. Tam se přihlásíte, pak dlouho čekáte a pak, když je někdo aktivní nebo zajímavý, tak ho zvolí do nějakého výboru, ve kterém se schází častěji, má možnost o věcech debatovat a informace samozřejmě dostávat rychleji a i je nějakým způsobem ovlivňovat nebo vytvářet. Kdežto v sítích je ten princip jiný tam všichni fungují stejně a všichni si rozdělují informace navzájem a maximálně tam je někdo, kdo to moderuje nebo uspořádává. 32 Někdy ani nestačí se do asociace přihlásit. Některé fungují na reprezentativním principu, který vyžaduje, aby nebyl překročen určitý daný počet zástupců určitého regionu, profese nebo sektoru. V tom jsou asociace daleko uzavřenější než čisté sítě. Ovšem: Je pravda, že pro nějaké politicky orientované rozhodování nebo jednání potom není špatné, že máte šéfa, který v malém týmu může něco rozhodnout a dělat... Na druhou stranu asociace přece jen víc reprezentují než by pracovaly. 33 Z tohoto pohledu ale asociace a sítě tohoto typu často fungují jako důvěryhodné (ať už podloženě, nebo ne) partnerské organizace pro oficiální orgány. I pro nečleny mohou být zdrojem důležitých informací a dokumentace v oblasti, kterou zastupují. Navíc je třeba dodat, že řada organizací, která existuje již delší dobu, například na bázi reprezentativní asociace, postupně vnitřně mění svou strukturu i pracovní metody a přibližuje se tak více, než by se dalo vyvodit z jejích názvu, síťovému modelu. Tak například pobočky některých národních institutů (Goethe Institut, British Council) začínají pracovat projektovým způsobem a opouštějí tradiční model pouhého jednostranného šíření jazyka a národní kultury. Národní zprostředkovatelé se sami stávají protagonisty trans-národních procesů. 34 Případem takové asociace v České republice je Asociace 32 Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005 33 ibid 34 Minichbauer, R., Mitterdorfer, E.: European Cultural Networks and Networking in Central and Eastern Europe, 2000 19
českých filmových klubů, která podle své struktury a činnosti daleko více, než svým jménem, připomíná síť. Z tohoto hlediska je zároveň, bez detailní znalosti jedné každé, složité hodnotit a zařadit do některé z navržených kategorií organizace, jejichž přehled přináší příloha této práce. 4.2.3. Sítě poboček institucí Za třetí jsou v práci Louise Scott uváděny sítě poboček institucí. Organizace, které chtějí prosazovat své vlastní zájmy na mezinárodní úrovni mohou vytvořit 'síť' poboček. Tyto pobočky kopírují strukturu institucí, které je založily, autorita je jednosměrná shora dolů a informace jsou předávány také shora dolů a v omezené míře horizontálně. 35 Příkladem tohoto typu organizací jsou například Česká centra nebo kanceláře programu Evropské unie MEDIA v jednotlivých zemích. V tomto případě již nelze hovořit o moderních sítích. I když se často říká síť Českých center atd., tak tento druh organizace nesplňuje charakteristiky evropské kulturní sítě. 4.2.4. Trans-národní projekty Čtvrtou variantou mezinárodní formy spolupráce ve formě sítě jsou transnárodní projekty. Projekty vytvořené ve spolupráci několika partnerů mohou být výsledkem networkingu. Mohou být také výsledkem čerstvě vytvořených jednorázových partnerství, která jsou krátkodobými prostředky k realizaci vzájemně výhodných projektů. Některé programy, především programy Evropské komise, podporují tento typ spolupráce prostřednictvím grantů... Některá partnerství mohou vyústit v dlouhodobější spolupráci, zatímco jiná se ukážou jako nevhodná a skončí v okamžiku, kdy byl projekt realizován. 36 Tento typ partnerství je případ trojstranných projektů v rámci programu Culture 2000 nebo Mezinárodního Visegrádského fondu. Od ostatních kategorií se liší především svou krátkodobostí a striktní účelovostí. To ovšem neznamená, že podobný projekt nemůže být prvním krokem k dlouhodobé spolupráci v širší rovině. A zkušenosti ukazují, že takový projekt má daleko větší životnost a hodnotu pro partnery, pokud je výsledkem předchozí práce ve formálním nebo neformálním networku. 35 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 36 ibid, viz také příklady v kapitole Česká účast na programu Culture 2000 20