Sociální vlivy_2013 Gabriela Seidlová Málková, Ph.D.
Sociální vlivy Co je člověk v sociálních situacích? Různé podoby sociálních interakcí- nelogické mechanismy působení druhých osob na naše chování Přítomnost nejen ve fyzikálním slova smyslu, ale především v psychologickém (!) Témata: Přítomnost druhých a její vliv na naše chování a výkonnost Kompliance Konformita Poslušnost autoritě Luciferův efekt
Vliv skupiny na výkon jedince Sociální facilitace přítomnost ostatních zvyšuje výkonnost v jednoduchých úkolech, nebo úkolech, které jedinec ovládá velmi dobře Sociální inhibice - v přítomnosti skupiny dochází ke zhoršení výkonu jednotlivce v úkonech, které vyžadují zapojení složitější kognitivních operací či u úkonů, které člověk zcela neovládá Sociální zahálka tendence vynakládat méně námahy při skupinových úkolech, kde se individuální výkony sčítají Viz Helus!
Aronson a kol. (2004) mechanismy vzniku soc. zahálky/facilitace viz kniha prof. Heluse, str. 19!
Kompliance Myšlenky, pocity a zejména chování osoby je ovlivňováno aktuální nebo imaginární přítomností jiných osob Kompliance = vyhovění Změna chování osoby po vystavení (třeba i jednotlivému) názoru či žádosti jiných lidí, nemusí nutně zahrnovat vnitřní souhlas s tímto názorem či požadavkem. V situaci kdy je učiněna přímá žádost (třeba i od jednotlivce) a osoba jedná ve shodě s požadavkem Lze vnímat i jako triky jak přesvědčovat lidi, aby dělali co chcete
Techniky pro dosažení kompliance 1. Noha ve dveřích nejprve malý požadavek, když jej druhý splní, přijde větší a náročnější požadavek ten je ovšem také splněn s větší pravděpodobností 2. Otevřené dveře jedinec který odmítne první (přemrštěný) požadavek bude náchylnější splnit následný méně náročný musí žádat stejná osoba, první nesplnitelný, druhý splnitelný 3. Nízko letící míč rozhodneme se na základě nějakého nenáročného požadavku, v momentě rozhodnutí jsme náchylnější přijmout i požadavek silnější prodejní taktiky: nízká cena a následně rozpoznání chyby v ocenění.lidé už ale od nákupu často neodstoupí, podmínky participace na výzkumu)
Co zvyšuje komplianci? Vnitřní akceptace žádosti Reciprocita jestliže vám žádající osoba prokázala službu v minulosti Nízké sebevědomí- necháme-li lidi dělat nějaké podivné věci, snáze vyhoví
Konformita Chování člověka pod tlakem skupiny/většiny Změna chování pod vlivem nepřímého tlaku skupiny Konformita x resistence skupinovému nátlaku
Sherifův autokinetický efekt Účastníci sedí v místnosti a pozorují paprsek světla a odhadují o jakou vzdálenost se pohnul; pohyb, je optický klam Nejprve účastník sám Později ve skupinách po 3 lidech říkají své dohady jeden po druhém
Sherifův autokinetický efekt Pokud má jedinec jiný názor než ostatní členové skupiny, přizpůsobuje postupně normě, ovšem autokinetický efekt je iluze probandi přesvědčeni, že se přiklonili ke správné možnosti! Příklon k názoru skupiny nastává rychleji v případě, že proband nemá předchozí zkušenost se situací a ostatní ano(!)
Asch (1951) experiment s úsečkami Vzorek: muži, vysokoškoláci Myslí si, že jde o experiment zrakové percepce 7-9 spolupracovníků Asche+1 nepoučený proband, který má říkat svůj názor jako poslední Jsou požádáni aby vybrali, která z čar vpravo na kartě je stejná jako čára vlevo: Kontrolní skupina: studenti, kteří hodnotili úsečky o samotě
18 párů karet/kol: v prvních 2 říkají všichni pravdu, v další části odpovídají všichni herci nesprávně; sleduje se chování probanda, zda se nechá ovlivnit (správná odpověď je očividně jiná než udávají herci), své hodnocení říká až poslední Výsledky: Kontrolní skupina chybuje v 5% Experimentalní skupina: jen 20% lidí nikdy nechybovalo Cca 80% probandů se alespoň jednou nechá ovlivnit názorem většiny 8% souhlasilo s nesprávným názorem většiny vždy
Video Asch: https://www.youtube.com/watch?v=nyddyt1l DhA
Typy probandů- interview Nezávislí jako důvody svých rozhodnutí uváděli: věděli, že skupiny asi má pravdu, ale nemohli souhlasit, když viděli něco jiného, byli si jistí správnou odpovědí, cítili se povinni říct pravdu, aby nepokazili experiment.. Konformisté: nejistota vlastního názoru, chtějí souhlasit se skupinou, aby nevznikly neshody, nechtěli pokazit experiment
Charakteristiky konformistů Ti, kteří se v polovině případů nebo ještě ve vyšším počtu poddávají většině Deformace vnímání: malý počet, považovaly své pozměněné odhady za správné Deformace úsudku: jejich vnímání není korektní, ale vnímání většiny je správné Deformace činnosti: nedošlo ke změně vnímání, ani si nemyslí, že se mýlili, ale nechtějí se zdát jiní nebo horší
Charakteristiky nonkonformistů Ti, kteří se v polovině nebo ještě ve vyšším počtu nepoddávají většině Důvěra ve vlastní vnímání a zkušenost Nezávislé a distancované osoby uvádí nutnost chovat se individuálně Vykazují napětí a pochyby, ale trvají na svých úsudcích, nutnost vyrovnat se adekvátně s úkolem
Faktory ovlivňující konformitu podle Asche Přítomnost spojence sníží konformitu o 80%, dokonce i od osoby s nízkými schopnostmi Přítomnost někoho kdo se opraví nebo je ještě větší deviant, snižuje či zvyšuje konformní reakce Načasování podpory -nejvlivněji pokud proběhne před většinou Velikost většiny
Faktory ovlivňující konformitu Sebevědomí jedince (větší sebevědomí-menší konformita) Jeho informovanost v daném poli a zkušenost se stimulem (informace snižují konformitu, obecně ale ženy více vnímavé na tlak skupiny než muži) Atraktivita skupiny, ve které se jedinec pohybuje (čím atraktivnější pro nás skupina je, tím ochotněji jednáme konformně) Kultura asijské a latinskoamerické země více konformní (identita je konstruována na základě příslušností ke skupině x západní kultury obecně více zdůrazňují individualitu)
Rozdílné důvody proč se lidé nechají ovlivnit SOUKROMÁ konformita informační vliv- lidé změní svůj názor a věří názoru většiny si, nejde o objektivní fakt Scherif VEŘEJNÁ konformita normativní vliv-lidé se bojí být odlišní od většiny, přestože svůj vlastní názor nezmění, strach ze sociálního odmítnutí- Asch. když nemusí říkat rozhodnutí nahlas, efekt zmizí) Obecně se lidí více přizpůsobují u těžkých úkolů než u lehkých
Poslušnost vůči autoritě (Milgramovy experimenty, 1961) Do jaké míry jsou normální neagresivní občané schopni konat činy až na hranici ohrožení života či zabití jiné osoby ( které jsou v konfliktu s jejich přesvědčením!), přikazuje-li jim to osoba, kterou považují za autoritu? Vliv poválečných událostí a soudních procesů s nacisty (1961) několik měsíců po začátku procesu s A. Eichmanem cílem odpovědět na otázku, zda byli nacističtí vůdcové i jejich podřízení stejně zodpovědní (uznávali stejnou morálku) za plnění rozkazů
Původní Milgramův experiment Probandi vybíráni pomocí oznámení v místních novinách výzkum paměti v prostorách univerzity v Yale (celkem cca 500osob!, později mimo Yale dalších 500) Teorie pro respondenty: Psychologové chtějí pomoci lidem zlepšit paměti- efekt použití trestu/odměny ještě nikdo nezkoumal, vy nám můžete pomoci náhodné rozdělení rolí : učitele a žáka učitel měl za úkol předčítat série dvojic slov (židle červená, larva počítač) a poté měl žák přiřazovat ze 4 nabízených odpovědí tu správnou do dvojice slov
Původní Milgramův pokus Pokud se žák splete, dostane el. šok, který se zvyšuje a pokračuje se dál Učitel dostal jeden 45 V na ukázku, před jeho zraky umisťují asistenti elektrody na žáka a odvedou učitele do vedlejší místnosti- aby neviděl na žáka (herce). S učitelem v místnosti zůstává experimentátor, který má za úkol ho povzbuzovat v pokračování pokusu Učitel obsluhuje aparát na udílení šoků, kde jsou informace o síle šoku: 15-60V slabý, 75 120V mírný, 135 180V silný a dále až po 375-420V nebezpečný šok a 425-450V XXX
Schéma situace: Experimentátor (autorita) Učitel (proband) Žák (oběť)
Původní Milgramův pokus Po každé chybě o něco vyšší šok (herec/žák ho reálně nedostával). Při 75 V začal žák mručet, při 125V si stěžovat že to bolí, při 180V si stěžoval na slabé srdce, ve 285 křičel bolestí a po 315V bylo ticho při tom učitel byl pořád experimentátorem povzbuzován aby pokračoval Výsledky? Psychiatři x studenti x dospělí příslušníci střední třídy všechny skupiny se domnívaly, že pokusné osoby nebudou udílet šoky nad 255V
Výsledky Milgramova původního experimentu ve skutečnosti se pouze 12% respondentů zastavilo na této úrovni! 65% respondentů v prvním experimentu (N=26) udílelo maximální šok!!!!
Problematické aspekty Milgramova experimentu Především etičnost: experiment vyvolal stres a úzkost respondentů Byli sledováni Milgramem a psychiatrem, 83,7 % poté uvedlo, že jsou rádi že se experimentu zúčastnili Je to laboratorní experiment a není jasné nakolik se dá generalizovat na reálný svět (identifikace s nepřirozenou soc. rolí což může snižovat pocit zodpovědnosti respondenta
Co ovlivňuje míru poslušnosti? Povaha autority:universita x komerční firma 48% max. šok povzbuzoval další proband, ne experimentátor v bílém plášti 20 % udílí max. šok Blízkost oběti ve stejné místnosti 40%, pokud musel vzít ruku respondenta a dál ji na železnou desku aby dostal šok 20% Nepřítomnost autority/experimentátora 20% Gender:ženy pokračovaly více 65% ale prožívaly větší vnitřní konflikt ( méně, pokud žák byla žena)
Co posiluje odmítnutí poslušnosti autoritě? Konflikt mezi autoritami rozpor mezi autoritami 0% poslušnost Sociální podpora -3 učitelé, dva herci kteří postupně odmítnou poté pouze 10% udílí max. šok
Jak moc jsem poslušní vůči autoritě? Autorita opřená o teorii a prestiž na nás má větší vliv než jsme ochotni si přiznat Poslušnost s destruktivními důsledky může být ovlivněna některými proměnnými (ale zřídka je možné ji zcela eliminovat
Deset kroků k vytvoření pasti zla pro dobré lidi- situační faktory- Zimbardo 1. Nabídnout smysluplnou ideologii ( pomoc dobré věci, ohrožení národní bezpečnosti ale i identifikace/vytvoření nepřítele teroristé) 2. Vytvořit nějakou formu slovního či písemného závazku, která pojistí požadované chování 3. Přidělit účastníkům smysluplné role jejichž kladné/záporné hodnocení je pro účastníky nesporné (učitel x žák, vězeň x dozorce) 4. Dopředu stanovit základní pravidla, která se musí dodržovat, vytvořit tato pravidla jako vágní a vytvořit prostor pro to, aby bylo možné měnit je podle potřeby
5. Povaha vedoucího :soucitný, postupně se mění v neústupné monstrum 6. Změnit sémantiku činu, herce i činnosti (netrestáme ale pomáháme poznání paměti ) 7. Začínat malými bezvýznamnými kroky (15V ) 8. Dosáhnout toho, aby kroky na cestě ke zlu byly tak drobné, že je lze stěží od sebe rozeznat 9. Učinit náklady na vystoupení z pokusu vysoké a proces vystoupení zkomplikovat připuštěním nesouhlasu (já vím, že takový nejste ale ) 10.Anonymizace, deindividuace
Fenomén odosobnění a síla anonymizace (Zimbardo) deindividuace = odosobnění, anonymita Např.VŠ dívky v experimentu, kde se sledoval vztah anonymity a agrese: opět šoky v kontextu učení- tvořivé testy. jednou mají učitelky pláště a kapuci a přidělená čísla (oběti dělené na milou a nepříjemnou) a jednou jsou individualizované, mají štítky se jmény) V anonymních podmínkách slábne pocit odpovědnosti: anonymita + prostor pro to, aby byli krutí (souhlas)= krutost význam přeznačkování normální a jiné reality uniformy, masky, válečné malování)
Phillip Zimbardo vliv situačních podmínek a systému, který podmínky vytváří zkoumá se vliv rolí, pravidel, situačních podmínek, skupinové identity a mechanismů v extrémních/neobvyklých podmínkách okolnosti a situační podmínky dokáží převážit vliv individuálních dispozic dispozice místo a situace systém, který situaci vytvořil
Standfordský vězeňský experiment (Zimbardo, 1971) http://www.youtube.com/results?search_type=search _playlists&search_query=stanford+prison+experim ent+full&uni=1 V experimentu spojil několik proměnných, které přispívají k projevu zlého chování: anonymita místa a osoby (přispívá k vytvoření stavu odosobnění či odlidštění, povolení pro některé účastníky (dozorce) kontrolovat jiné (vězně) umístění všeho do jednoho rámce (vězení), který většina společností po celém světě pokládá za jistou podobu institucionálně schválených trestů za zlo
Účastníkům z řad studentů experimentálně přiděleny role vězňů a dozorců Celkem 24 jedinců, ti nejnormálnější (neagresivní, nevynikavší) z těch, kteří se přihlásili na inzerát v novinách(!) Vytvořeny podmínky podporující realitu role (vězni byli zatčeni skutečnými policicsty doma, dostali pouta, dostávali pásku nebo pytel na oči, vysvlékali se před dozorci, cely byly malé bez hodin a oken,vězni měli čísla dozorci měli obušky, hodnosti na uniformách, ve vězení byl pravidelný režim a jisté úkony měly svůj přesný čas,dozorci nosili sluneční brýle)
Vězni byli v pokusu stále, dozorci měli 8 hodinové směny (vždy byli 3 přítomni) vězení a interakce subjektů byly natáčeny a nahrávány, dělali se testy a rozhovory s aktéry v průběhu Dozorci stále více agresivní vůči vězňům, vězni nezvládali a hroutili se,někteří si přáli svůj pobyt ve vězení ukončit a zhroutili se, drželi hladovky apod. Původní plán experimentu počítal se 14 dny, ale s ohledem na skutečný průběh bylo nutné ho ukončit po 6 dnech(!) Sám Zimbardo si uvědomil, že podlehl své roli vrchního dozorce (neměl nad sebou žádného supervisora/nadřízeného) a uvědomil si, že dopustil, aby pod jeho vedením docházelo k ponižování jiných lidí.
Odkaz na video k celé přednášce- shlédnout! Shlédněte přednášku prof. Zimbarda na níže uvedeném odkaze, v průběhu přednášky je komentován i experiment Milgrama a dříve zmiňovaný experiment o vztahu anonymity a agrese s dívkami jako samostatnou studijní části doporučuji pasáže, kde Zimbardo propojuje poznatky z vězeňského experimentu s případem vojáků z Abu Graib viz poručík Chip Frederick a jeho causa (po cca 1 hodině) https://www.youtube.com/watch?v=9xpsvly3qq c