PŘIMĚŘENOST A UDRŽITELNOST DŮCHODŮ

EVROPSKÝ SEMESTR TEMATICKÝ PŘEHLED PŘIMĚŘENOST A UDRŽITELNOST DŮCHODŮ 1. ÚVOD Důchody jsou pro starší osoby v Evropě hlavním zdrojem příjmů a jsou vypláceny většinou z veřejných, průběžně financovaných systémů. Důchodci pobírající důchod představují významnou a rostoucí (kvůli demografickému stárnutí) část obyvatelstva EU (přibližně 124 milionů, tj. čtvrtina celkového počtu obyvatel 1 ). Evropské důchodové systémy čelí dvojí výzvě: zůstat finančně udržitelné a být schopné poskytovat Evropanům přiměřený příjem v důchodu. Hlavním účelem důchodových systémů je chránit starší osoby před chudobou a zajistit jim ve stáří důstojnou životní úroveň a ekonomickou nezávislost, proto je nezbytné zajistit finanční udržitelnost důchodových systémů. Důchody významně ovlivňují veřejné rozpočty a nabídku pracovní síly a tyto dopady je třeba uvážit v důchodové politice. Zásada č. 15 evropského pilíře sociálních práv uvádí, že pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné v důchodu mají právo na důchod, který odpovídá jejich příspěvkům a zajišťuje přiměřený příjem. Výslovně vyjadřuje zásadu rovných příležitostí žen a mužů, pokud jde o nabývání důchodových práv. Je 1 2013, zdroj: Evropská komise (GŘ ECFIN) a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. stanoveno právo na prostředky, které zajišťují důstojný život. Hlavními cíli důchodové politiky a politiky odchodů do důchodu je: i) poskytovat přiměřený příjem ve stáří a současně zajistit ii) finanční udržitelnost a iii) dosáhnout co nejvyšší zaměstnanosti (tj. prostřednictvím pobídek na podporu stabilní formální pracovní kariéry a delšího pracovního života u žen a mužů). Oddíl 2 popisuje hlavní politické výzvy, oddíl 3 určuje nástroje k zvládnutí těchto výzev a oddíl 4 posuzuje situaci v jednotlivých členských státech. 2. POLITICKÉ VÝZVY: PŘEHLED VÝSLEDKŮ V ZEMÍCH EU Intenzivnější stárnutí obyvatelstva v příštích třech až pěti desetiletích významně zvýší výzvu týkající se dosažení těchto tří cílů. Odchod početných generací v produktivním věku do důchodu a nástup méně početných generací v důsledku nízké porodnosti a rostoucí dlouhověkosti bude ve všech členských státech vyžadovat úpravy praxe v oblasti odchodů do důchodu a důchodového pojištění. Jelikož nyní dosahují důchodového věku první skupiny silných populačních ročníků (tzv. baby boom ), očekávané dopady na přiměřenost a udržitelnost důchodových systémů se blíží. Počet obyvatel ve věkové kategorii 60+ v současnosti roste přibližně o dva miliony ročně, což je téměř dvojnásobný růst než na sklonku devadesátých let minulého Strana 1

století a na počátku třetího milénia 2. Současně se bude v příštích desetiletích každý rok snižovat počet osob v hlavním produktivním věku (20 59 let), jelikož početně silné populační ročníky budou nahrazovány mnohem menšími skupinami. V dlouhodobějším horizontu se v EU naděje dožití ve věku 65 let 3 podle očekávání prodlouží přibližně o čtyři roky z 17,9/21,2 roku (muži/ženy) v roce 2015 na 22,4/25,6 roku v roce 2060. Odhady pro rok 2060 pocházejí ze zprávy o stárnutí obyvatelstva 2015 4, viz graf A1 v příloze. 2.1. Výzva v oblasti přiměřenosti Přiměřenost důchodů se měří: 1) jejich schopností zabránit chudobě; 2) mírou, v jaké nahrazují příjmy z pracovní činnosti; 3) dobou, po kterou lidé pobírají důchod. Graf 1 Procentní podíl obyvatel ve věku 65 a více let, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, 2016 Pod průměrem (EU-28 = 0) LU DK NL FR CZ SK FI AT ES HU PL BE IE* SE Euro-19 UK DE SI PT EL CY IT Nad průměrem MT HR RO LT EE LV -15-10 -5 0 5 10 15 20 25 30 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek. Datum získání údajů: 31. října 2017, * pro Irsko údaje za rok 2015. 2 Tamtéž. 3 Zeměmi, jichž se týkají údaje v tomto přehledu, jsou členské státy EU-28, není-li uvedeno jinak. 4 Viz pozn. pod čarou č. 1. BG Poznámky: standardizované údaje (EU-28=0), červeně (vpravo) nad průměrem EU, modře (vlevo) pod průměrem EU. Graf 1 znázorňuje klíčový aspekt přiměřenosti důchodů v jednotlivých členských státech a ukazuje jejich pozici v porovnání s průměrem EU s ohledem na počet osob ve věku 65+, které jsou ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením. Země s nadprůměrnými výsledky jsou uvedeny červeně vpravo, přičemž maximum je dosaženo v Bulharsku, a to téměř 30 procentních bodů nad průměrem EU. V roce 2016 bylo 14,7 % osob ve věku 65 a více let ohroženo chudobou (tj. jejich příjem byl nižší než 60 % mediánového příjmu v dané zemi) v porovnání s 17,9 % u zbývající části obyvatelstva. Rozdíly v míře chudoby jsou však mezi jednotlivými zeměmi velké a pohybují se od 5,7 % na Slovensku do 40,2% v Estonsku (viz graf A3). V průměru činila v roce 2015 v EU mezera chudoby u osob ve věku 65 a více let 16,5 % (viz graf A4), což naznačuje, že mediánový příjem u starších chudých osob odpovídal 83,5 % příslušné hranici chudoby v daném členském státě. V celé EU byla většina důchodců postižena krizí méně než mladší věkové skupiny a velkou měrou si během krize udržela svou relativní životní úroveň. Ačkoliv se ohrožení chudobou u osob mladších 65 let od začátku krize zvýšilo, a to přibližně z 16 % v roce 2008 na 17,9 % v roce 2016, v témže období se tato míra u osob starších 65 let snížila z 17,8 % v roce 2008 na 14,7 % v roce 2016, přičemž z tohoto vývoje měly prospěch ženy i muži a rovněž starší i mladší důchodci. V některých zemích je však chudoba ve stáří i nadále problémem, zejména u žen. V mnoha zemích bude v budoucnu důchodový příjem, který má k dispozici osoba s nízkými příjmy a krátkou pracovní kariérou, pod prahem chudoby, a to navzdory zajištění minimálního příjmu. V řadě členských států nedosahuje zaručená částka minimálního příjmu ani poloviny hraniční hodnoty ohrožení chudobou. Pouze v několika málo zemích minimální příjem zajistí, že se starší osoby Strana 2

bez jakýchkoli jiných prostředků vymaní z chudoby. Co se týká schopnosti důchodů nahradit příjmy z pracovní činnosti před odchodem do důchodu, čistý důchodový příjem, který lze získat v jednotlivých členských státech po 40 odpracovaných letech s průměrnými příjmy a při setrvání v zaměstnání do běžného věku odchodu do důchodu, je v rozmezí od 50 do 114 % průměrného příjmu 5 (v roce 2013). Náhradový poměr bývá celkově vyšší u osob s nízkými příjmy a relativně nižší u pracovníků s vysokými příjmy, což odráží přerozdělovací charakter většiny veřejných důchodových systémů. Ačkoliv důchody jsou pro starší Evropany hlavním zdrojem příjmů, životní úroveň ve stáří závisí i na jiných faktorech, jako je vlastnictví domu či bytu a finanční majetek, přístup k jiným sociálním dávkám (jako jsou příplatky na bydlení nebo vytápění) a službám a pracovní příležitosti. Je rovněž důležité posoudit, zda důchodový příjem umožňuje důchodcům náležitě uspokojovat jejich potřeby obecně a potřebu zdravotní péče, sociálních služeb a dlouhodobé péče, která se zvyšujícím se věkem roste. Doba strávená v důchodu souvisí s udržitelností, jelikož čím delší je doba strávená v důchodu, tím vyšší jsou náklady na důchody. V roce 2016 se v EU tato doba pohybovala v rozmezí od 16,5 roku v Bulharsku a Rumunsku do 24,5 roku ve Francii (viz graf 3). 2.1.1. Méně chráněné skupiny mezi současnými důchodci V celé EU mají ženy nižší důchody než muži, a to v průměru o 36 %. V jednotlivých členských státech se tento rozdíl v důchodech mezi ženami 5 Evropská Komise (Generální ředitelství pro zaměstnanost (GŘ EMPL)] a Výbor pro sociální ochranu. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU. Část 1. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. a muži 6 u osob ve věku 65 79 let (přičemž v úvahu byly vzaty pouze osoby s důchodovým příjmem) v roce 2016 pohyboval od malého rozdílu ve výši 1,8 % v Estonsku po velký rozdíl ve výši 48,7 % na Kypru (graf A7). V některých členských státech má kromě toho přístup k důchodu méně žen než mužů (Španělsko). Tyto rozdíly jsou především důsledkem různých důchodových nároků žen a mužů, které jsou založeny na příjmu z formálního zaměstnání. Jinými slovy, rozdíly jsou výsledkem toho, že ženy mají nižší mzdu, častěji pracují na zkrácený úvazek a mají kratší pracovní kariéru než muži 7. Důležitá je však i podoba důchodového systému. V dlouhodobém horizontu mohou nižší rozdíly v důchodech mezi ženami a muži vyplývat z rovnějších příležitostí žen a mužů v zaměstnání, důležitou úlohu při snižování rozdílů však budou hrát i nadále charakteristiky důchodového systému, jako je započítání doby péče a pozůstalostní dávky. V některých zemích se ženám péče o dítě do důchodových nároků započítává. Delší střední délka života u žen vede k tomu, že jejich důchody jsou více ovlivněny dlouhodobými důsledky neúplné indexace důchodů podle mezd ve většině členských států. Ženy jsou rovněž více ohroženy chudobou ve stáří (16,8 % v roce 2016) než muži (12,1 %), jelikož své partnery zpravidla přežívají, ovdoví a nakonec žijí v jednočlenných domácnostech (graf A3; viz rovněž grafy A5 A6). Účinnou ochranu před hrozbou ekonomických potíží způsobených úmrtím partnera mohou zajistit pozůstalostní důchody. Starší osoby se nacházejí v lepší situaci než osoby v produktivním věku, pokud jde o vlastnictví domu nebo bytu a finanční majetek. V mnoha členských státech však u starších obyvatel existují ve vlastnictví domu nebo bytu, a pokud jde ohrožení závažnou deprivací v oblasti bydlení, značné rozdíly mezi ženami a muži. Ženy ve věku 65 let a starší vlastní podstatně 6 Procento, o něž je průměrný důchod žen nižší než u mužů. 7 Podrobnější informace viz Evropský semestr tematický přehled týkající se účasti žen na trhu práce. Strana 3

méně nemovitého majetku a finančních prostředků než muži. Co se týká bydlení, situace se v rámci celé EU značně liší. Více než tři čtvrtiny obyvatel EU ve věku 65 a více let žijí v obydlích využívaných vlastníky, přičemž v jednotlivých členských státech se tyto počty pohybují od o něco málo více než poloviny (Kypr, Nizozemsko a Rakousko) do téměř 100 % (Chorvatsko, Litva, Rumunsko, Slovensko). V některých zemích (Bulharsko a Řecko) však značný podíl starších osob vynakládá na bydlení více než 40 % svého ekvivalizovaného disponibilního příjmu, což se uznává jako prahová hodnota, při níž se domácnosti považují za nadměrně zatížené náklady na bydlení. 2.1.2. Náhrada příjmu: budoucí přiměřenost I když nedávné reformy veřejných důchodů obvykle zlepšily nebo zachovaly úlohu důchodů při ochraně před chudobou, v budoucnu povede většina těchto reforem k snížení náhradového poměru (poměr mezi důchodem a předchozím příjmem). Očekává se, že v roce 2053 budou teoretické náhradové poměry v rozmezí od 40,1 % do 92,5 % (tabulka 2 v příloze). Graf 2 Rozdíl mezi rokem 2013 a 2053 v hrubých teoretických náhradových poměrech v procentních bodech podle druhu důchodu, osoba s průměrnými příjmy Zdroj: Komise, Výbor pro sociální ochranu. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015. Poznámky: Zdroj údajů: členské státy a OECD. Kladný rozdíl udává vyšší hrubý teoretický náhradový poměr v roce 2053 v porovnání s rokem 2013. Pro Řecko nejsou údaje za rok 2013 dostupné. Seřazeno podle celkové změny hrubého teoretického náhradového poměru u osoby s průměrnými příjmy [po odpracování 40 let a při setrvání v zaměstnání do běžného věku odchodu do důchodu]. Pokud existují rozdíly mezi ženami a muži, jsou uvedeny výsledky pro muže. Graf 2 ukazuje předpokládanou změnu hrubých náhradových poměrů mezi roky 2013 a 2053 po 40 odpracovaných letech s průměrnými příjmy a při setrvání v zaměstnání do běžného věku odchodu do důchodu v dané zemi 8. 8 Jedná se o dohodnuté měřítko přiměřenosti důchodů, které udává důchod jako procento příjmů z pracovní činnosti v posledním roce před odchodem do důchodu u pracovníka s určitou pracovní kariérou. V tomto konkrétním případě se to vztahuje na nepřetržitou pracovní kariéru s průměrnými příjmy od 25 let do dosažení běžného věku odchodu do důchodu v dané zemi. Strana 4

Graf 2 udává rovněž očekávané změny v jednotlivých pilířích důchodového systému. Celkově neexistuje v rámci EU jednoznačná tendence: očekávaná změna hrubého teoretického náhradového poměru mezi roky 2013 a 2053 je v případě tohoto základního scénáře pracovní kariéry v rozmezí od 30 do +12 procentních bodů (světle modré vodorovné linky). Důležité však je, že rozdělení změn v hrubém teoretickém náhradovém poměru na jednotlivé složky ukazuje celkový pokles důchodových nároků z veřejných důchodových systémů (znázorněno tmavě modrými pruhy). U osoby s průměrnými příjmy se náhradové poměry v průběžně financovaných veřejných systémech sníží podle odhadů o více než pět procentních bodů v šestnácti členských státech a o více než patnáct procentních bodů v šesti členských státech. Předpokládá se, že tento rozdíl bude v šestnácti členských státech přinejmenším částečně vyrovnán rostoucími nároky z financovaných systémů. Důchodové nároky budou v rostoucí míře pocházet z fondových důchodových systémů a přiměřenost důchodů bude závislejší na finančních trzích. Tendence v oblasti budoucí přiměřenosti důchodů lze posoudit rovněž pomocí ukazatelů odvozených z prognóz výdajů. Na rozdíl od teoretických náhradových poměrů odráží poměr dávky 9 a hrubý průměrný náhradový poměr 10 celkové výdaje na důchody (tabulka 2, sloupec 2 a 3). Prognózy týkající se poměru dávky a hrubého průměrného náhradového poměru v období 2013 2060 celkově potvrzují tendenci klesajících náhradových poměrů u veřejných důchodů v budoucnu. 9 Poměrem dávky je průměrná dávka veřejného důchodu nebo veřejného resp. soukromého důchodu jako podíl průměrné mzdy v celé ekonomice (hrubé mzdy a platy v poměru k zaměstnancům) (Komise, Výbor pro hospodářskou politiku). 10 Hrubý průměrný náhradový poměr se vypočítává jako průměrný první důchod jako podíl průměrné mzdy při odchodu do důchodu. Údaje poskytly členské státy v rámci prognózování uskutečněného Pracovní skupinou pro stárnutí populace v roce 2015 (Komise, Výbor pro hospodářskou politiku). 2.1.3. Doba strávená v důchodu Důchody musí osoby podporovat po dostatečně dlouhou dobu. V souvislosti s prodlužující se střední délkou života je třeba důchody přizpůsobit. Pracovní život začíná později a trvá déle, přičemž lidé žijí celkově déle. Je tudíž důležité měřit poměr mezi dobou strávenou v práci a v důchodu (viz graf 3). Graf 3 Doba strávená v rámci různých statusů činnosti, 2013 Zdroj: Eurostat a zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015. Průměrná doba strávená v důchodu kolísá od 16,5 do 24,5 roku. Důležitější je, že poměr mezi dobou strávenou v důchodu a dobou strávenou v práci činí v EU v průměru 50 % a pohybuje se od 37 % v Lotyšsku do 61 % v Lucembursku. 2.2. Výzva v oblasti zaměstnanosti Standardním ukazatelem v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s důchody je míra zaměstnanosti starších pracovníků ve věku 55 64 let. Rostoucí míra zaměstnanosti v této věkové kategorii umožní lidem lépe se o sebe postarat do doby, než dosáhnou věku odchodu do důchodu. Přispěla by rovněž k dosažení celkového cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti týkajícího se 75% míry zaměstnanosti osob ve věku 20 64 let. Jelikož se zákonem stanovený věk odchodu do důchodu zvyšuje, je výzvou v oblasti přiměřenosti zvýšení účasti starších osob na trhu práce a prodloužení pracovního života do doby odchodu do řádného důchodu. Strana 5

Míra zaměstnanosti starších pracovníků je ovlivněna řadou faktorů na straně poptávky a nabídky a strukturami daní a sociálních dávek. Rovnováhu mezi počtem příspěvkových let a let v důchodu však neovlivňuje jen míra zaměstnanosti na konci pracovního života. Klíčovými faktory jsou vstupní věk a stálost zaměstnání během pracovního života. Ukazatelem s širším významem je průměrná délka pracovního života. V grafu 4 je výzva v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s důchody znázorněna rozsahem, v jakém se výsledky členských států odchylují od průměru EU, pokud jde o délku pracovního života a míru zaměstnanosti starších pracovníků. Členské státy s podprůměrnými výsledky jsou uvedeny nalevo a členské státy s nadprůměrnými výsledky napravo od svislé linky naznačující průměr EU (EU=0). Míra zaměstnanosti pracovníků ve věku 55 64 let se v roce 2016 pohybovala od 36,3 % v Řecku do 75,5 % ve Švédsku, přičemž průměr EU činil 55,3 % (viz tabulka 3 a graf A8 v příloze). Ve čtyřech zemích bylo zaměstnáno méně než 40 % starších pracovníků (Řecko, Chorvatsko, Lucembursko a Slovinsko). Míra zaměstnanosti žen ve věku 55 64 let se pohybovala od velmi nízké úrovně ve výši 26,4 % na Maltě do 73,5 % ve Švédsku, přičemž průměr EU činil 48,9 %. Ve dvou zemích byla míra zaměstnanosti starších žen nižší než 30 % (Řecko a Malta). Překážky zaměstnanosti starších pracovnic spočívají v: důchodových systémech (tj. nižší věk odchodu do důchodu u žen), rovnováze mezi pracovním a soukromým životem (např. nedostatečný přístup k péči o děti a o starší osoby), pracovních místech a trzích práce (např. neexistence koncepcí řízení zohledňujících věk a pohlaví) 11. V roce 2016 byl mezi ženami a muži rozdíl v délce pracovního života dosud značný, kdy doba účasti žen na trhu práce 11 Podrobnější informace viz Evropský semestr tematický přehled o účasti žen na trhu práce. (33,1 roku) byla v průměru o 4,9 roku kratší než u mužů (38 let) (graf A9 v příloze). Tento průměr skrývá významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy: rozdíl činí 12,8 roku na Maltě, 9,5 roku v Itálii a 7,7 roku v Irsku. V roce 2015 se naděje dožití ve věku 65 let pohybovala od 16,0 let v Bulharsku do 21,6 roku ve Francii (viz tabulka 3). Graf 4 Průměrná délka pracovního života a míra zaměstnanosti starších pracovníků (55 64) (2016) Zdroj: Eurostat Poznámka: standardizované údaje (EU-28=0); datum získání údajů: 31. října 2017. V důsledku nedávných důchodových reforem získá délka pracovní doby a délka pracovní kariéry v budoucí přiměřenosti důchodů mnohem větší význam. Změny, jako jsou užší vazby mezi příspěvky založenými na příjmu z pracovní činnosti a získáním důchodových nároků, zvýšení věku odchodu do důchodu a omezení předčasných odchodů do důchodu, posílí význam delšího a méně přerušovaného pracovního života s pracovní dobou na plný úvazek při získávání nároků na důstojný důchod. V grafu A10 je znázorněn dopad nuceného odchodu do důchodu o pět let dříve kvůli nezaměstnanosti na budoucí čisté náhradové poměry (v roce 2053+) v porovnání s náhradovým poměrem u osoby, která setrvala v zaměstnání na Strana 6

plný úvazek do dosažení běžného věku odchodu do důchodu. U osob, které neodpracují 40 let s hrazením příspěvků při setrvání v zaměstnání do věku odchodu do důchodu, se očekává ještě větší pokles budoucích náhradových poměrů. Po odpracování pouze 30 let 12 se čisté náhradové poměry u osob s průměrnými příjmy i u osob s nízkými příjmy v porovnání s osobami s nepřetržitou kariérou podle očekávání sníží o více než 10 procentních bodů ve 23 členských státech a o více než 20 procentních bodů v šesti členských státech. Ačkoliv mnoho zemí zaznamenalo v minulém desetiletí významné prodloužení délky pracovního života, pouze několik málo členských států dosahuje hranice 40 let pro muže, zatímco u žen tomu tak není nikde. U mnoha osob je v současnosti pracovní kariéra o pět až deset let kratší, než kolik činí požadovaný počet let pro řádný důchod. 2.3. Výzva v oblasti udržitelnosti Udržitelnost souvisí s fiskální a finanční rovnováhou mezi příjmy a závazky (a poměrem pracovníků/přispěvatelů k důchodcům/příjemcům) v důchodových systémech. Aby byly veřejné důchodové systémy dlouhodobě udržitelné, musí být schopny absorbovat dopad stárnutí obyvatelstva, aniž by došlo k destabilizaci veřejných financí. Náklady na důchody tvoří velkou část veřejných výdajů (v roce 2013 to bylo 11,3 % HDP v EU, avšak v rozmezí od 6,9 % v Nizozemsku do 16,2 % v Řecku tabulka 3) a v současnosti i ve střednědobém až dlouhodobém výhledu jsou důležitým faktorem, pokud jde o stav veřejných rozpočtů. 12 Evropská komise (GŘ EMPL) a Výbor pro sociální ochranu. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU. Část 1. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Graf 5 Předpokládaná změna hrubých veřejných výdajů na důchody jako procentní podíl HDP (2013 2060) Zdroj: Evropská komise (GŘ ECFIN) a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. Veřejné výdaje na důchody v EU se podle současných odhadů v období 2013 2040 zvýší o 0,4 procentního bodu až na 11,7 % HDP, poté se do roku 2060 ustálí na přibližně 11 % HDP. V období 2013 2060 se předpokládá pokles přibližně o 0,2 procentního bodu. Rozsah předpokládaných změn ve veřejných výdajích na důchody se však mezi jednotlivými členskými státy značně liší (viz graf 5 a tabulka 3 v příloze). Chorvatsko zaznamená největší pokles poměru veřejných výdajů na důchody (3,9 procentního bodu HDP), spolu s Lotyšskem, Dánskem (3,1 procentního bodu) a Francií (2,8 procentního bodu). V Itálii, Řecku, Švédsku, Estonsku, Španělsku, Portugalsku a Polsku bude pokles v rozmezí od 2 procentních bodů do 0,7 procentního bodu HDP. Hlavními příčinami tohoto poklesu jsou poměr pokrytí, míra zaměstnanosti a poměr dávky. Lucembursko zaznamená naopak největší nárůst poměru veřejných výdajů na Strana 7

důchody (4,1 procentního bodu HDP), za ním bude následovat Slovinsko (3,5 procentního bodu), Belgie (3,3 procentního bodu) a Malta (3,2 procentního bodu). V Německu a na Slovensku dojde k zvýšení o 2 až 3 procentní body HDP, zatímco v České republice, Irsku, Nizozemsku a Spojeném království bude nárůst mírný (0,7 až 1,1 procentního bodu). V Bulharsku, na Kypru, v Litvě, Maďarsku, Rakousku, Rumunsku a Finsku bude poměr veřejných výdajů na důchody do značné míry stálý (+/ 0,5 procentního bodu). V zemích s větším předpokládaným nárůstem výdajů na důchody budou zapotřebí další důchodové reformy k omezení růstu nákladů. V zemích, v nichž se mají veřejné výdaje na důchody podle předpokladů navzdory značnému stárnutí obyvatelstva snížit, budou hrozit významné zvraty politiky, jelikož u mnohem většího podílu žen a mužů nebudou důchody přiměřené a tyto osoby budou ve stáří ohroženy chudobou. Mohou být proto nezbytné úpravy přiměřenosti jinými způsoby, jako je prodloužení pracovního života a pobídky pro penzijní připojištění. 3. MOŽNOSTI ŘEŠENÍ POLITICKÝCH VÝZEV Modely zaměstnanosti a udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů jsou navzájem úzce propojeny. Ve stárnoucích společnostech bude zachování udržitelného vztahu mezi délkou pracovního života a dobou strávenou v důchodu a získáváním nároků na přiměřený důchod obvykle vyžadovat, aby lidé před odchodem do důchodu pracovali déle. K zachování celkového důchodového příjmu na úrovni náhrady podobné úrovni dosažitelné na sklonku devadesátých let minulého století a na počátku třetího milénia bude mnoho lidí muset zvýšit rovněž své úspory v rámci penzijního připojištění. S tím, jak se prodlužuje délka lidského života a snižuje počet osob v produktivním věku, může být potřebné zvýšení výdajů neudržitelné. Přiměřenost důchodů nebude zaručena, pokud lidé nebudou pracovat před odchodem do důchodu více a déle. Důchodové dávky, na něž mají lidé v průměru nárok po jednom roce důchodového pojištění, bude proto třeba snížit. Nároky budou muset více zohledňovat příspěvky a být založeny na pojistně matematickém výpočtu. Důchodové reformy mohou tohoto cíle dosáhnout přechodem na kalkulaci výpočtu dávek na základě průměrných příjmů během pracovní kariéry. Důchodové systémy mohou pomoci optimalizovat nabídku práce během pracovního života, zejména u starších pracovníků, a to stanovením silných pobídek k práci v pravidlech týkajících se nároků a omezením dostupnosti předčasných odchodů do důchodu. Odklad odchodu do důchodu a pozdější pobírání důchodu a prodloužení pracovního života (a tudíž delší doby pojištění a získávání nároků) může významně přispět k současnému zlepšení udržitelnosti i přiměřenosti důchodů. Zkrácení a/nebo zabránění prodloužení průměrné doby strávené v důchodu umožňuje členským státům uvolnit zdroje, které lze využít k zlepšení či zachování stávající přiměřenosti důchodových dávek, nebo přinejmenším k omezení jejich snížení. Stejný věk odchodu do důchodu u žen a mužů představuje důležitý prvek ve snižování rozdílu v důchodech žen a mužů. Spojení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu se střední délkou života představuje vhodný způsob sladění udržitelnosti a přiměřenosti důchodových systémů v kontextu stárnoucího obyvatelstva. Povědomí o tom, že delší život znamená nutnost pracovat déle za účelem financování důchodového systému, poskytuje silné stimuly k posunu skutečného věku odchodu do důchodu v souladu s prodlužující se střední délkou života. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015 dokládá, jak může práce do vyššího věku pomoci zachovat či dokonce zvýšit budoucí úrovně náhradových poměrů. Graf A11 ukazuje, Strana 8

o kolik se zvýší čistý náhradový poměr u osoby, která pracuje další dva roky poté, co dosáhla běžného věku odchodu do důchodu v daném členském státě, v porovnání s osobou, která odejde do důchodu v tomto věku. V devíti členských státech se odklad odchodu do důchodu o dva roky oproti běžnému věku odchodu do důchodu promítne ve zvýšení čistých náhradových poměrů u osoby s průměrnými příjmy o 5 či více procentních bodů. Dopady na náhradový poměr u osoby s nízkými příjmy (tj. dvěma třetinami průměrného příjmu) jsou většinou podobné. V těchto zemích je delší pracovní život účinným způsobem zvýšení výsledných budoucích důchodů. V ostatních členských státech, v nichž delší pracovní život vede k poměrně malému zvýšení náhradových poměrů, se však struktury finančních pobídek naopak dosud jeví jako nedostatečné. Ve většině členských států budou v budoucnu zavedeny důkladné mechanismy k odrazování od předčasného odchodu do důchodu, jelikož odchod do důchodu o dva roky dříve, než je běžný věk odchodu do důchodu, bude mít za následek významný pokles náhradových poměrů. V některých zemích to však bude mít na důchodové dávky přesto zanedbatelný dopad. Zvládnutí výzev způsobených stárnutím obyvatelstva vyžaduje důchodové reformy, které: i) zajišťují lepší rovnováhu mezi příspěvky a nároky; ii) omezují předčasný odchod do důchodu a iii) zvyšují věk odchodu do důchodu. To však samo o sobě nestačí. Úspěch důchodových reforem, které omezují předčasný odchod do důchodu, zvyšují věk odchodu do odchodu a jejichž pomocí se tyto faktory nebo dávky pokud možno slaďují s prodlužováním střední délky života, závisí na opatřeních na pracovišti a na trhu práce, která podporují delší a nepřetržitou pracovní kariéru u žen i mužů. Tyto pobídky mohou do jisté míry ovlivnit postupy řízení věkové struktury v práci. Zapotřebí jsou rovněž zvláštní politiky na straně nabídky i poptávky trhu práce zaměřené na starší pracovníky, a to v úzké spolupráci se sociálními partnery. V členských státech dosud existuje řada zvláštních důchodových pojištění v určitých odvětvích nebo kategoriích. V některých případech jsou nepříspěvkové preferenční důchody významně křížově subvencovány a je třeba je sladit s obecným režimem důchodů v zájmu ochrany jeho udržitelnosti a přiměřenosti. Aby bylo možno pracovat déle, je třeba udržovat zdravotní stav a odborné kvalifikace stárnoucích pracovníků. I u starších pracovníků je třeba zaručit sladění nabízených a požadovaných dovedností a mobilitu. Flexibilita pracovních úvazků se ukázala jako obzvláště užitečná, pokud jde o to, umožnit pracovníkům, aby pracovali déle, a vybízet je k tomu. Důležitými opatřeními k zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem je míra samostatnosti v organizaci práce, přístup ke střídání práce a možnost úpravy pracovní doby. Pozornost by se však neměla zaměřovat pouze na poslední etapu pracovního života lidí. K snížení rizik s ohledem na přiměřenost důchodů přispějí rovněž opatření, která snižují dlouhodobou nezaměstnanost mladých lidí a zajišťují včasné začlenění na trh práce za běžných smluvních podmínek, včetně sociální ochrany. Významným způsobem snížení rizik s ohledem na zachování příjmů ve stáří je rovněž program dřívějšího a lepšího začlenění migrantů ze třetích zemí na trh práce. Aktivními prostředky k snižování rozdílů v důchodových nárocích mezi ženami a muži jsou také politiky k snižování rozdílů v odměňování, pracovní době a délce pracovní kariéry mezi ženami a muži (viz Evropský semestr tematický přehled týkající se účasti žen na trhu práce). Politiky zaměstnanosti a důchodové politiky mají zajistit náležité pracovní příležitosti pro všechny. Tyto příležitosti jsou však bohužel dosud mezi obyvateli rozděleny nerovnoměrně. S tím, jak budou přiměřené důchody stále více závislé na dobách pojištění, musí tvůrci politik v oblasti sociální ochrany vzít v potaz rovněž osoby, které z různých důvodů nemohou mít delší či nepřetržitou pracovní kariéru. Strana 9

Na ochranu osob, které nejsou schopny splnit požadavky na delší dobu pojištění, proti chudobě budou zapotřebí zvláštní opatření. Tato opatření budou muset zahrnovat minimální důchody či jiné minimální příjmy pro starší osoby. K snížení dopadů na důchodová práva bude zapotřebí také určitá forma započítávání nedobrovolné absence v zaměstnání z důvodu dlouhé doby nemoci, nezaměstnanosti, povinností v oblasti péče atd.. Důchodová politika patrně bude muset věnovat více pozornosti a prostředků své úloze při ochraně před chudobou v budoucnu. Je však důležité zajistit, aby opatření, která mají zaručit přiměřené důchody osobám se špatnými pracovními příležitostmi, nepodporovala předčasný odchod z trhu práce u osob, které by mohly setrvat v zaměstnání do dosažení věku odchodu do důchodu. V minulosti tomu tak často bylo v případě určitých systémů předčasných důchodů, dávek v invaliditě a nezaměstnanosti. V mnoha zemích bude k zajištění přiměřených náhradových poměrů v budoucnu nezbytné penzijní připojištění. Penzijní připojištění může mít podobu zaměstnaneckého penzijního pojištění, tj. penzijních systémů organizovaných na úrovni podniku nebo odvětví, které jsou dostupné na základě pracovního poměru, nebo osobních penzijních produktů, tj. individuálních smluv s poskytovatelem penzijního pojištění. Jejich význam se v jednotlivých členských státech značně liší. V několika málo zemích (Dánsko, Nizozemsko) poskytují veřejné důchody pouze základní ochranu proti chudobě a náhrada příjmů ve stáří závisí do značné míry na zaměstnaneckém penzijním pojištění, zatímco ve většině členských států je úloha penzijního připojištění i nadále okrajová: jen několik členských států má zaměstnanecké penzijní krytí vyšší než 80 % (Dánsko, Finsko, Nizozemsko a Švédsko), a to v důsledku povinné nebo kvazi povinné účasti. Několik zemí má krytí vyšší než 50 % (Belgie a Německo), zatímco ostatní země (Irsko a Spojené království), mají omezené, avšak rostoucí krytí (>30 %) 13. Ve většině zemí je však krytí nízké, nebo žádné. Osobní penzijní produkty jsou relativně rozšířené pouze v některých zemích (>60 % v České republice; >30 % v Německu a Švédsku) 14, zatímco ve většině zemí jsou omezené a roztříštěné a v mnoha zemích jsou tak nízké, že pro náhradu průměrných příjmů mají jen malý, či žádný význam. Mimo země s tradičně silným krytím nebylo zeštíhlení veřejného důchodového pojištění v důsledku nedávných reforem obvykle vyrovnáno reformami k zvýšení penzijního připojištění. Předpokládaná úloha příjmů z předfinancovaných systémů v celkovém důchodovém balíčku v roce 2013 a 2053 je znázorněna v grafech A12 a A13. Penzijní připojištění bude muset hrát v zachování budoucí přiměřenosti důchodů stále větší roli, zejména v případě, že se očekává zhoršení přiměřenosti veřejných důchodů. Veřejné politiky mohou podporovat zaměstnanecké penzijní pojištění tím, že je nařídí (tj. stanoví jako povinné), prostřednictvím automatické účasti (tj. povinnosti zaměstnavatelů poskytovat pracovníkům zaměstnanecké pojištění, ačkoliv ti se mohou rozhodnout pro neúčast) nebo prostřednictvím kolektivního vyjednávání, a to podle situace v daném členském státě. Důležitou součást kombinace politik k rozvoji zaměstnaneckého a osobního penzijního pojištění představují daňové a jiné finanční pobídky (dotace, vyrovnávací příspěvky). Způsoby použité k dosažení tohoto cíle musí být v každém případě nákladově efektivní, bezpečné a transparentní. 4. PŘEHLED SOUČASNÉHO STAVU Většině členských států byla v rámci finančního monitorování evropského semestru ze strany Komise vydána doporučení pro jednotlivé země týkající se 13 OECD (2015), Pensions at a Glance 2015. 14 Tamtéž. Strana 10

důchodů. V roce 2016 bylo vydáno 11 takovýchto doporučení, 17 v roce 2012, 15 v roce 2013, 18 v roce 2014, 14 v roce 2015, 12 v roce 2016 a 10 v roce 2017. V doporučeních pro jednotlivé země se požaduje, aby členské státy provedly reformy k modernizaci důchodových systémů: zvýšením věku odchodu do důchodu a jeho sladěním s prodlužující se střední délkou života, omezením možností předčasného odchodu z trhu práce, podporou penzijního připojištění, podporou důchodových reforem opatřeními, která ženám a mužům umožní pracovat déle. Přibližně 24 členských států zvýšilo nebo zvyšuje věk odchodu do důchodu, včetně provázání věku odchodu do důchodu se střední délkou života. Tabulka 4 v příloze podává přehled o změnách věku odchodu do důchodu v důsledku reforem. Ačkoli ve všech členských státech došlo v minulém desetiletí k zvrácení tendence k předčasným odchodům do důchodu, v řadě zemí je předčasný odchod z trhu práce dosud významným problémem. Největší překážka pro delší pracovní život je na trzích práce. Žádný členský stát nemá řádně fungující trh práce pro osoby ve věku 55+. Delšího pracovního života je v současnosti v naprosté většině případů dosaženo v důsledku toho, že lidé pokračují v práci u stejného zaměstnavatele. Pokud však osoby ve věku 55+ ztratí práci, šance na nalezení jiného zaměstnání jsou natolik vzdálené, že vyhlídka na delší pracovní život prostřednictvím nástupu do nového zaměstnání je zjevně nízká. S výjimkou pěti zemí obzvláště zasažených hospodářskou krizí míra zaměstnanosti starších pracovníků v minulém desetiletí trvale rostla, a to kvůli demografickým trendům a účinku reforem. Ve většině členských států, které zvýšily věk odchodu do důchodu, spojily jej se střední délkou života a významně omezily možnost předčasných odchodů do důchodu, existuje dosud prostor pro další a komplexnější opatření na podporu těchto reforem změnami politik zaměstnanosti a postupů na pracovišti. Tyto reformy umožní lidem setrvat v zaměstnání do dosažení věku odchodu do důchodu. Bez těchto opatření se zvýší riziko toho, že tlaky na dávky v nezaměstnanosti, nemocenské dávky a dávky sociální pomoci porostou, jelikož lidé nebudou moci pracovat do vyššího věku odchodu do důchodu. Díky reformám, které již byly ve většině členských států přijaty nebo které se plánují, se výrazně zlepšila středněa dlouhodobá udržitelnost veřejných výdajů na důchody. V několika zemích EU to však i nadále představuje problém. Některé země se mohou potýkat s problémem udržitelnosti i v krátkodobém až střednědobém horizontu. Šest členských států (Belgie, Německo, Lucembursko, Malta, Slovinsko a Slovensko) dosud čelí vysokým nárůstům veřejných výdajů na důchody (viz graf 4). Je třeba rovněž ověřit, jak se pokles veřejných výdajů na důchody v ostatních členských státech (Chorvatsko, Dánsko, Francie, Itálie, Lotyšsko) dotkne přiměřenosti celkové ochrany příjmů u starších osob. V členských státech, které snižují náklady na veřejné důchody, se očekává, že velkou část případných mezer v přiměřenosti pokryje rozšíření osobního penzijního pojištění. V řadě těchto zemí je však i nadále otázkou rozvoj nákladově efektivních prostředků pro úspory na penzijním připojištění. Datum: 31. 10. 2017 Strana 11

5. ODKAZY A UŽITEČNÉ ZDROJE INFORMACÍ Evropská komise (GŘ EMPL) a Výbor pro sociální ochranu, 2015. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU. Část 1. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Evropská komise (GŘ EMPL) a Výbor pro sociální ochranu, 2015. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU. Profily jednotlivých zemí. Část II. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Evropská komise (GŘ EMPL) a Výbor pro sociální ochranu, 2012. Přiměřenost důchodů v Evropské unii 2010 2050. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Evropská komise [Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti (GŘ ECFIN)] a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. Evropská komise (Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele (GŘ JUST), 2013. The Gender Gap in Pensions in the EU (Rozdíly ve výši důchodu mezi ženami a muži v EU). Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Evropský semestr tematický přehled o účasti žen na trhu práce. Evropa 2020 Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, KOM(2010) 2020 v konečném znění. Internetové stránky strategie Evropa 2020: http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm Evropská komise, Bílá kniha Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, COM(2012) 55 final, přijatá dne 16. února 2012. Evropská komise, COM(2013) 83, Za sociální investice pro růst a soudržnost včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014 2020, únor 2013. Evropská komise, COM(2017) 250 final. Sdělení o evropském pilíři sociálních práv. OECD (2015), Pensions at a Glance 2015: OECD and G20 indicators, OECD Publishing, Paříž. Strana 12

PŘÍLOHA STATISTICKÉ UKAZATELE A ÚDAJE Tabulka 1 Stávající přiměřenost (2016) Zdroj: Eurostat Poznámky: datum získání údajů: 31. října 2017. (4) Mezní bod: 60 % mediánového ekvivalizovaného příjmu po sociálních transferech. (6) Osoby ve věku 65 let a více v porovnání s osobami mladšími 65 let. (7) Poměr příjmů z důchodů osob ve věku 65 až 74 let a příjmů z pracovní činnosti osob ve věku 50 až 59 let. * Údaje za rok 2015. Strana 13

Tabulka 2 Budoucí přiměřenost: výhledové ukazatele Poznámky a zdroj: (1) Poměr důchodu, jenž pobírá hypotetický pracovník (který pracoval od 25 let do běžného věku odchodu do důchodu), jako procentní podíl individuálního příjmu v okamžiku odchodu do důchodu. Čistý teoretický náhradový poměr vypočtený jako příjem po odečtení daní a příspěvků zaměstnance. Zdroj: Evropská komise (GŘ EMPL) a Výbor pro sociální ochranu. Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015: současná a budoucí přiměřenost příjmů ve stáří v EU. Část 1. Evropská komise. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Poznámka: údaje pro Belgii pocházejí z konce roku 2014. Reformy přijaté po tomto dni nejsou v údajích zohledněny. (2) Průměrná dávka veřejných důchodů (veřejné a soukromé důchody pro Bulharsko, Dánsko, Německo, Estonsko, Španělsko, Lotyšsko, Litvu, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko) jako podíl průměrné mzdy v celé ekonomice (hrubé mzdy a platy v poměru k zaměstnancům). Zdroj: Evropská komise (GŘ ECFIN) a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. (3) Hrubý průměrný náhradový poměr se vypočítává jako průměrný první důchod jako podíl průměrné mzdy při odchodu do důchodu. Zdroj: Evropská komise (GŘ ECFIN) a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. : údaje nejsou k dispozici Strana 14

Tabulka 3 Zaměstnanost a udržitelnost Zdroj: (1) (3) (4) Eurostat; (2) Eurostat (Europop); (5) Zdroj: Evropská komise (GŘ ECFIN) a Výbor pro hospodářskou politiku (Pracovní skupina pro stárnutí populace). Zpráva o stárnutí obyvatelstva 2015: Hospodářské a rozpočtové projekce pro 28 členských států EU (2013 2060). European Economy č. 3/2015. Poznámky: * Euro-18 (3) Zaměstnanost (hlavní charakteristiky a míry) roční průměry. Míra zaměstnanosti starších pracovníků se vypočítá vydělením počtu zaměstnaných osob ve věku 55 až 64 let celkovým počtem obyvatel v téže věkové skupině. Tento ukazatel vychází z šetření pracovních sil EU. Šetření se vztahuje na veškeré obyvatelstvo žijící v soukromých domácnostech s vyloučením osob ve společných domácnostech, jako jsou ubytovny, internáty a nemocnice. Zaměstnané obyvatelstvo tvoří osoby, které během referenčního týdne vykonávaly výdělečnou činnost hodinu a více, nebo nepracovaly, měly však pracovní místo, dočasně však nebyly přítomny. : není k dispozici Strana 15

Tabulka 4 Změny věku odchodu do důchodu v důsledku reforem, různé roky (k 1. lednu referenčního roku) Členský stát 2017 2020 Po roce 2020 Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy BE 65 65 67 (v roce 2030) BG 64 61 64 let 3 měsíce 61 let 6 měsíců 65 (v roce 2037)+LE ( 1 ) CZ 63 58 let 4 měsíce 62 let 4 měsíce ( 2 ) 63 let 8 měsíců 60 let 2 měsíce 63 let 8 měsíců ( 2 ) 65 (v roce 2037) DK 65 66 67 (v roce 2022)+LE DE 63 let 4 měsíce 65 let 6 měsíců ( 3 ) 63 let 10 měsíců 65 let 9 měsíců ( 3 ) 65-67 ( 3 ) (v roce 2029) EE 63 63 let 9 měsíců 65 (v roce 2026) IE 66 66 68 (v roce 2028) EL 62 67 ( 3 ) 62 67 ( 3 ) +LE ES 65 65 let 4 měsíce ( 3 ) 65 65 let 10 měsíců ( 3 ) 65 67 ( 3 ) (v roce 2027) FR 62 65 let 4 měsíce ( 3 ) 62 66 let 2 měsíce ( 3 ) 62 67 ( 3 ) (v roce 2022) HR 60-65 ( 3 ) 60 61 let 6 měsíců ( 3 ) 60 65 ( 3 ) 60 62 let 6 měsíců ( 3 ) 60 67 ( 3 ) (v roce 2038) IT 66 let 7 měsíců 65 let 7 měsíců 66 let 7 měsíců ( 4 ) +LE 67 (v roce 2021)+LE CY 65 65 +LE LV 62 let 9 měsíců 63 let 9 měsíců 65 (v roce 2025) LT 63 let 4 měsíce 61 let 8 měsíců 64 63 65 (v roce 2026) LU 65 65 65 HU 63 let 5 měsíců 64 let 5 měsíců 65 (v roce 2022) MT 62 63 65 (v roce 2027) NL 65 let 9 měsíců 66 let 8 měsíců 67 (v roce 2021)+LE AT 65 60 65 60 65 (v roce 2033) PL 66 let 1 měsíc 61 let 1 měsíc 65 60 65 60 PT 65 66 let 3 měsíce ( 3 ) +LE +LE RO 65 60 let 6 měsíců 65 61 65 63 (v roce 2030) SI 60 65 ( 3 ) 60 65 ( 3 ) 60 65 ( 3 ) SK 62 let 76 dnů 59 62 let 76 dnů ( 2 ) +LE +LE FI 63 68 ( 5 ) 63 let 9 měsíců 68 let 9 měsíců ( 5 ) 65 70 ( 5 ) (v roce 2027) +LE SE 61 67 ( 5 ) 61 67 ( 5 ) 61 67 ( 5 ) UK 65 63 let 66 68 (v roce 2046)+LE Strana 16

Členský stát 2017 2020 Po roce 2020 Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 5 měsíců Zdroj: informace poskytnuté členskými státy Poznámky: věk, kdy lze v rámci obecného režimu důchodů požádat o řádný starobní důchod bez snížení. ( 1 ) +LE: upraveno podle prodlužování střední délky života. ( 2 ) Podle počtu vychovaných dětí. ( 3 ) Podle doby pojištění. ( 4 ) Podle odvětví zaměstnání. ( 5 ) Flexibilní věková hranice pro odchod do důchodu spojená s úrovní důchodových dávek. Graf A1: Naděje dožití ve věku 65 let v roce 2015 a 2060 Zdroj: Eurostat (Europop). Odhady pro rok 2060 pocházejí ze zprávy o stárnutí obyvatelstva 2015. Poznámka: datum získání údajů pro rok 2015: 31. října 2017. Graf A2: Vzájemný poměr mediánového příjmu (65+), celkem a podle pohlaví, 2016 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek. Poznámka: datum získání údajů: 31. října 2017. * Údaje za rok 2015. Strana 17

Graf A3: Míra ohrožení chudobou (obyvatelstvo ve věku 65+), podle pohlaví, 2016 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek; příjmový rok 2014. Poznámky: datum získání údajů: 31. října 2017. Mezní bod: 60 % mediánového ekvivalizovaného příjmu po sociálních transferech. * Údaje za rok 2015. Graf A4: Relativní propad příjmů (podle věkové skupiny) a ohrožení chudobou u obyvatel ve věku 65+, 2016 Zdroj: Eurostat. Poznámky: propad příjmů ve výši 60 procent národního mediánového ekvivalizovaného disponibilního příjmu. Seřazeno podle mezery chudoby u obyvatel ve věku 65+. Datum získání údajů: 31. října 2017, * údaje za rok 2015. Graf A5: Závažná materiální deprivace (obyvatelstvo starší 65 let) podle pohlaví, 2016 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek. Poznámka: datum získání údajů: 31. října 2017. * Údaje za rok 2015. Strana 18

Graf A6: Míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (65 let a více) podle pohlaví, 2016 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek; příjmový rok 2015. Poznámka: datum získání údajů: 31. října 2017. * Údaje za rok 2015. Graf A7: Rozdíl v důchodech žen a mužů (v %), důchodci ve věku 65+ a 65 79, 2016 Zdroj: Eurostat Poznámka: * údaje za rok 2015. Graf A8: Míra zaměstnanosti starších pracovníků (55 64 let), 2016 Zdroj: Eurostat, šetření pracovních sil. Poznámka: datum získání údajů: 31. října 2017. Strana 19

Graf A9: Délka pracovního života, 2016 Zdroj: Eurostat, šetření pracovních sil. Poznámka: datum získání údajů: 31. října 2017. Graf A10: Rozdíl v procentních bodech ve výhledových (2053) čistých teoretických náhradových poměrech, srovnání předčasného odchodu do důchodu z důvodu nezaměstnanosti s úplnou kariérou u osob s průměrnými a nízkými příjmy Zdroj: zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015. Poznámky: zdroj údajů: členské státy a OECD. Poznámka: Kladný rozdíl udává vyšší teoretický náhradový poměr u pracovníka, který ztratí zaměstnání. Seřazeno podle průměrného mzdového profilu. Pokud existují rozdíly mezi ženami a muži, jsou uvedeny výsledky pro ženy. Strana 20

Graf A11: Rozdíl v procentních bodech ve výhledových (2053) čistých teoretických náhradových poměrech v případě setrvání v zaměstnání o dva roky méně/déle v porovnání se setrváním v zaměstnání do dosažení věku odchodu do důchodu, osoby s nízkými a průměrnými příjmy Zdroj: zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015. Poznámky: zdroj údajů: členské státy a OECD. Kladný rozdíl udává vyšší teoretický náhradový poměr v porovnání s pracovní kariérou od 25 let do věku odchodu do důchodu. Seřazeno podle odchodu do důchodu v běžném věku odchodu do důchodu+2 (osoba s průměrnými příjmy). Teoretické náhradové poměry při odchodu do důchodu o dva roky dříve, než je běžný věk odchodu do důchodu, nejsou uvedeny pro Belgii, Bulharsko, Irsko, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Rumunsko a Spojené království kvůli nezpůsobilosti veřejných důchodů v případě odchodu do důchodu o dva roky dříve, než je běžný věk odchodu do důchodu. Pokud existují rozdíly mezi ženami a muži, jsou uvedeny výsledky pro ženy. Graf A12: Podíly jednotlivých důchodových systémů v hrubých teoretických náhradových poměrech pro osobu s průměrnými příjmy, 2013 Zdroj: Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015. Zdroj údajů: členské státy. Varianta II ref. základního scénáře (40 let do běžného věku odchodu do důchodu). Pouze na základě systémů zahrnutých do výpočtů teoretického náhradového poměru. Pro Řecko nejsou údaje dostupné. Pokud existují rozdíly mezi ženami a muži, jsou uvedeny výsledky pro muže. Strana 21

Graf A13: Podíly jednotlivých důchodových systémů na hrubých teoretických náhradových poměrech pro osobu s průměrnými příjmy, 2053 Zdroj: Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2015. Zdroj údajů: členské státy a OECD. (Ref. základní scénář II). Pokud existují rozdíly mezi ženami a muži, jsou uvedeny výsledky pro muže. Strana 22