MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Brno - Komín Vypracovala: Vedoucí: Michaela Uhrová Prof. Ing. František Toman, CSc. Brno, duben 2006

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie Agronomická fakulta ZS 2004/2005 - AF ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitelka Bakalářský studijní program Obor Michaela Uhrová Zemědělská specializace Pozemkové úpravy, ochrana a využití půdního fondu Název tématu: Vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území Zásady pro vypracování: 1. Na základě studia a analýzy historických materiálů a podkladů zpracujte historický přehled o vývoji vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití ve vybraném katastrálním území. 2. V úvodu se zaměřte na vývoj zemědělství, dále na vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a vlastnické vztahy v období socialismu. 3. Zhodnoťte současný stav půdní držby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy. Rozsah práce: 30 stran textu Seznam odborné literatury: 1. Mašek, F.: Pozemkový katastr, Praha 1949, 220 s. 2. Vitásková, J.: Pozemková evidence. ES MZLU v Brně 1996, 88 s. Datum zadání bakalářské práce: prosinec 2004 Datum odevzdání bakalářské práce: duben 2006 Michaela Uhrová zpracovatelka bakalářské práce Prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí bakalářské práce Prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí ústavu Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc. děkan AF MZLU v Brně

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Brno - Komín zpracovala samostatně a na základě uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 25. dubna 2006 Podpis:............................

4 Poděkování Děkuji paní Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D. za pomoc, rady a trpělivost. Dále děkuji paní Ing. Naděždě Vitulové za poskytnuté materiály. Také děkuji svým rodičům za podporu a umožnění studií.

5 Annotation In my work I deal with the studies and the analyses of historic materials. The historic survey is about the development of proprietary relations to soil and its usage in the cadastral territory Brno - Komín. I have focused on the development of agriculture as well as proprietary terms in the era of feudalism and capitalism in addition to the proprietary terms in the socialist regime. Further in this work I deal with contemporary state of soil possession after transformation the united agricultural cooperative after the year 1989 and its impact on land arrangement.

6 OBSAH 1. ÚVOD...8 1.1. Základní charakteristika vybraného katastrálního území Brno - Komín...8 1.2. Počátky pozemkové evidence...8 1.3. Pozemková evidence do roku 1748...9 2. CÍL PRÁCE...10 3. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ...11 3.1. Světové zemědělství...11 3.2. České zemědělství...11 4. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU...14 4.1. Osídlování a rozdělování pozemků v českých zemích...14 4.2. Pozemkové reformy v 18. a 19. století...16 4.3. Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr)...16 4.4. Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr)...17 4.5. Panské vyrovnání z roku 1757 (dominikální katastr tereziánský)...17 4.6. Josefínský katastr z roku 1785...17 4.7. Tereziánsko josefínský katastr z roku 1792...17 5. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU...18 5.1. Pozemková držba v období kapitalismu...18 5.2. Scelování půdy (komasace)...19 5.3. Stabilní katastr...21 5.4. Pozemková kniha...21 5.5. Pozemkový katastr...22 5.6. Pozemkové úpravy v letech 1945 1950...23 6. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU...24 6.1. Vývoj pozemkových úprav v období socializace vesnice...24 6.2. Vytváření JZD...25 6.3. Konfiskace a přídělová řízení po druhé světové válce...27 6.4. Jednotná evidence půdy...27 6.5. Evidence nemovitostí...28 7. SOUČASNÝ STAV PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989...30 7.1. Restituční zákon...30 7.2. Katastr nemovitostí...30

7 8. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO KOMÍN...33 8.1. Archeologie Brno Komín...33 8.2. Historie vlastnictví katastrálního území Brno Komín...34 8.3. Současná statistika katastrálního území Brno-Komín...36 8.4. Vývoj vlastnických vztahů u vybraných parcel na území Brno Komín...39 9. ZÁVĚR...56 LITERATURA...58 PŘÍLOHY...59

8 1. ÚVOD 1.1. Základní charakteristika vybraného katastrálního území Brno - Komín Brno leží v centrální části Evropy, na území České republiky a je jejím druhým největším městem. Zároveň představuje centrum Moravy, jedné z historických zemí Koruny české. Brno je metropolí Jihomoravského kraje. Počtem obyvatel i hospodářským významem jednoznačně převyšuje ostatní města kraje. Rozprostírá se na okraji Moravské brány, kudy po staletí vedly cesty spojující severní a jižní evropské civilizace. Brno se rozkládá v malebném kraji, ze tří stran je obklopeno zalesněnými kopci, na jih přechází v rozsáhlou jihomoravskou nížinu. Ze severu je město chráněno výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Město leží v kotlině na řece Svratce a Svitavě v nadmořské výšce 190-425 m na ploše 230 km 2. První písemné doklady o existenci dnešních okresních měst se datují již z 11. století, od kdy je možno sledovat růst jejich místního významu. Městská část Brno - Komín se nachází na severozápadním okraji Brna, svými hranicemi sousedí s městskými částmi Jundrov, Žabovřesky, Medlánky, Kníničky, Bystrc a Jinačovicemi. Název Komín je odvozen od starého keltského slova kamine - sedlo. V Brně Komíně byla jako první založena ulice Hlavní a z ní vyústila ulice Branka. Parcely vybrané pro moji práci se nachází na ulici Branka, jejíž název odráží historický způsob hrazení souvislé zástavby obce s místem vstupu brankou. V roce 1928 byla ulice Branka nazývána Pförtchengasse, současný název ulice Branka se používá od roku 1945. 1.2. Počátky pozemkové evidence Různé soupisy půdy, urbáře, na jednotlivých panstvích se u nás objevují již od 13. století. Pozemky připsané v urbářích poddaným a svobodníkům byly nazývány pozemky urbárními, rustikálními (později též kontribuentními), z nich se musely odvádět dávky. Na rozdíl od pozemků vrchnostenských, které se nazývaly panské, dominikální anebo dvorské, které nebyly až do roku 1706 podrobeny žádné dani. Daně z půdy měl právo určovat pouze zemský sněm, v němž zasedaly tři stavy: panský, rytířský a městský. Původně se daně vybíraly podle přiznání na základě odhadu prodejní ceny půdy. Docházelo ale ke zmenšování a utajování rozsahu poplatné půdy, proto český sněm zavedl novou jednotku osedlý a usedlost. Moravský sněm zavedl novou pomyslnou měrnou jednotku zbrojního koně.

9 1.3. Pozemková evidence do roku 1748 První daňový soupis poddanské půdy, rustikální katastr, byl sestaven v Čechách v roce 1654. Daň byla rozdělována podle usedlostí. Soupis měl vzniknout na základě šetření komise v terénu. Vzhledem k nedostatku času byly převzaty údaje přiznané vrchností a vyhotoven soupis podle panství. Tento soupis bývá též označován jako první berní rula a platil v letech 1654-1684. Je možné z něj vyčíst hospodářské poměry v zemi po třicetileté válce. Na Moravě byl podobný soupis vyhotoven teprve roku 1678. Daň byla vyměřena podle počtu lánů. Lán tvořil pomyslnou měrnou jednotku a měl různou velikost podle jakosti úrodné půdy. Lánové rejstříky tvoří nejstarší zachovaný moravský katastr. Můžeme v nich sledovat údaje o rozvrstvení a bonitě půdy, o velikosti plošných lánů a o dělení plužin. Odlišná byla daňová soustava ve Slezsku, kde byly od roku 1527 byly zdaněny všechny stavy podle jmění a příjmu. První rustikální katastr byl revidován a doplněn v letech 1674-1683 a uvádí se pak jako druhý rustikální katastr, který platil až do roku 1748. Proti první berní rule bylo mnoho oprávněných stížností, proto sněm určil přesněji velikost měrné jednotky a rozdělil půdu podle úrodnosti do tří skupin. Tato doplněná revize první berní ruly je nazývána druhou berní rulou.

10 2. CÍL PRÁCE V této práci se zabývám studií a analýzou historických materiálů. Je zde zpracován historický přehled o vývoji vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití v katastrálním území Brno - Komín. Zaměřila jsem se na vývoj zemědělství, dále vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a vlastnické vztahy v období socialismu. Také se v této práci věnuji současnému stavu půdní držby po transformaci JZD po roce 1989 a jejím vlivu na pozemkové úpravy.

11 3. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ 3.1. Světové zemědělství Již od počátku civilizace na Zemi patří zemědělství, obdělávání půdy s cílem pěstovat rostliny a chovat zvířata, k hlavním hospodářským odvětvím. Je zdrojem většiny potravin a materiálů, které potřebujeme na výrobu oděvů a mnoha průmyslových výrobků. Přibližně před 10 000 až 20 000 lety došlo v rozvoji lidstva k velké revoluci. Způsobilo ji poznání, že potravu lze získávat nejen pouhým sběrem rostlin a lovem zvířat, ale také jejich chovem v zajetí a pěstováním rostlin ze semen. Zemědělství umožnilo lidem usadit se a žít na jednom místě, aniž by museli vést kočovný život. Brzy byli zemědělci schopni vyprodukovat více potravin, než kolik spotřebovali, to umožnilo dalším lidem, aby se věnovali umění, řemeslům a obchodu. Zemědělství v nejširším slova smyslu bylo nezbytnou součástí národního hospodářství a svými výsledky v průběhu staletí obohacovalo materiální výrobu a zajišťovalo výživu národa. Zemědělství mající v životě každého národa velký význam a nalézající patřičné pochopení i ocenění procházelo od historického období změnami, které ovlivňovaly jak samotné funkce zemědělství, tak vlastní hospodaření zemědělců a jejich život. 3.2. České zemědělství České zemědělství má bohatou tradici a dosahovalo pozoruhodných výsledků, z nichž některé nejsou dostatečně známy a jiné bohužel upadají do zapomenutí. Nejstarší kultura Slovanů nám jasně dokládá, že slovanské kmeny v našich zemích byly výhradně zemědělské. Slované žili od počátku doby historické ve stavu tzv. pohyblivého zemědělství. Kromě obdělávání půdy (rostlinná výroba v tomto období byla založena na orném zemědělství a oralo se již rádlem se železnou radlicí) se zaobírali chovem dobytka, lovem, rybařením a chovem včel. Slované vynikali mechanickou úpravou půdy, zvyšovali její úrodnost a pěstovali kulturní rostliny. Poznání dokonalejšího nářadí římského původu nacházelo uplatnění i v našem prostředí a jeho rozšíření bylo předpokladem dalšího rozvoje zemědělství. V období 8. - 10. století vydala svoje bohatě kulturní a materiální plody Velká Morava a vznikaly zárodky českého státu. Tato doba a její společnost, která již tehdy zdárně soutěžila s vyspělejší Evropou, se vyznačovala rozvinutým zemědělstvím. Naši

12 nejstarší předkové se v tomto období seznámili vlivem vyspělejšího světa s ovocnářstvím, vinařstvím a chmelařstvím. V 10. - 12. století byly u nás hospodářské a sociální poměry ovlivněny kulturou přicházející z francké říše a západním křesťanstvím. Vzkvétající katolická církev svými náboženskými institucemi kladně působila na celou reformu zemědělství a na sociální život venkovského lidu. Hlavním zdrojem výživy obyvatelstva bylo již od 12. století značně pokročilé pěstování rostlin, doprovázené chovem hospodářského zvířectva, doplněné rozvíjejícím se rybolovem, lovem, pěstováním ovocných dřevin a jiných kultur. Kromě obilovin a prosa pěstovali čeští zemědělci jako další plodiny hrách, vikev a konopí. Ve středověku nedošlo k žádným převratným vynálezům v oblasti zemědělství v celé Evropě, a to ani k výraznému zdokonalení pracovních nástrojů, které se vyvíjely až do novověku pozvolna. Ale i tak lze v této oblasti vysledovat jisté časové úseky v rozvoji pracovního nářadí. Platí to hlavně o nejdůležitějším orebním nářadí - pluhu, na který byl kladen velký důraz. První vážné úspěchy zaznamenalo české zemědělství v období 15. - 16. století. V této době probíhaly v českých zemích důležité změny ve způsobu hospodaření zejména na šlechtickém velkostatku. U nás k hlavním patřila ta, že klesala cena peněz. Novým zdrojem prostředků k prosperitě hospodářství i k lepšímu životu bylo tehdy i vlastní šlechtické hospodaření. V období od konce 15. do počátku 17. století vynikaly ve vývoji nových hospodářských směrů i zemědělské správy v našem prostředí šlechtické rody Pernštejnů, Rožmberků, Černínů, Lobkowiczů, Šternberků, Smiřických i Valdštejnů. V předbělohorském období se začala prosazovat vedle rybnikářství i další odvětví. Na prvém místě stálo pivovarnictví. Ve 2. polovině 16. století se také rozšířil zahraniční obchod s českým ovocem. Vyváželo se obilí a další zemědělské produkty jako chmel, víno, zelenina a zeleninová semena. Z vesměs malé části příjmů velkostatků, která byla užita k rozšíření výroby, je důležitý podíl některých feudálů v podnikání v takových odvětvích, jako bylo hornictví, železářství, sklářství. Do roku 1620 patřili české země k nejlidnatějším, ale i hospodářsky nejvyspělejším územím v Evropě. Zemědělství se velice slibně rozvíjelo, na čemž měly podíl obě jeho složky, jak hospodářství vrchnostenské, tak i poměrně dobře prosperující hospodaření poddaných. Koncem předbělohorského období hmotné poměry sedláků nebyly tak špatné, jak o sto let později. České stavovské povstání v roce 1618 a následující události třicetileté války způsobily

13 hluboké změny v politickém a hospodářském životě českých zemí. Došlo na delší dobu ke stagnaci celkového hospodářského vývoje včetně zemědělství. Teprve ve druhé polovině 18. století díky osvícenským zásahům státu nastává obrat k lepšímu. Především to byly reformy císaře Josefa II. týkající se nevolnictví, berně a katastru. Pro zemědělství a venkov měl velký význam i revoluční rok 1848, který znamenal pro rolnictvo definitivní konec feudální závislosti. V prvních desetiletích 19. století zanikla v našich zemích trojhonná soustava a přešlo se k všeobecnému rozšíření soustavy s pravidelným střídáním plodin a osevních postupů. Došlo k nejpropracovanějším koncepcím řádkového secího stroje ve střední Evropě (řádkové secí stroje na obilí Josefa Wunderlicha) a to především pro setí řepky, řepy, kukuřice a luskovin, později i širokosecí stroje pro setí jetele a obilovin. Další významný pokrok se uskutečnil ve zdokonalení hlavního orebního nářadí - pluhu. Bratranci Veverkové sestrojili v letech 1824-1827 nový typ pluhu, který v českém prostředí dostal název ruchadlo. Ruchadlo kromě jiného umožnilo rozšíření systému střídavého hospodaření a přispělo k zintenzívnění zemědělství vůbec. Od druhé poloviny 19. století se prosazovala technická revoluce i v českém prostředí, jež přinášela zemědělství dokonalejší a výkonnější nářadí a stroje. Po roce 1949 byla v našem zemědělství budována jako družstevní forma vlastnictví jednotná zemědělská družstva. Státní forma vlastnictví byla v zemědělství uplatňována formou státních statků. Soukromý způsob hospodaření byl programově potlačován. V živočišné výrobě bylo dosahováno vysoké koncentrace zvířat. Rozvinutá chemizace, mechanizace polních prací, budování velkoplošných závlah, používání nových výkonných odrůd mělo za následek podstatné zvýšení výnosů oproti předchozí době, zejména u obilnin, luskovin a ozimé řepky. Po pádu komunismu většina drobných živnostníků své živnosti rušila z důvodů neúměrných požadavků živnostenského úřadu, orgánů hygieny a finančních orgánů. Již v roce 1991 se konstatovalo, že postup ekonomické reformy je provázen zánikem řady pracovních míst. Kupní síla obyvatelstva neustále klesala a veřejně se hovořilo o prohlubující se ekonomické, sociální a politické krizi. Docházelo ke zdražování zboží a služeb. Od roku 1992 začala probíhat transformace zemědělství, řešení restitučních nároků a úhrada nájmu za vloženou půdu. Dochází k úbytku pracovníků v zemědělství, snižují se stavy hospodářských zvířat a omezuje se pěstování zemědělských plodin.

14 4. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU 4.1. Osídlování a rozdělování pozemků v českých zemích Český stát se začal formovat v osmém až devátém století. Postupně se začalo rozvíjet zemědělství. Toto období se obvykle nazývá jako zemědělská kolonizace. Kolonizací nazýváme zúrodnění dosud neobdělávané půdy, ať již jde o rozšíření polností určité existující vesnice, nebo častěji kolonizací myslíme zakládání nových vesnic na dosud neobydlených místech. Pokud osídlování a obdělávání půdy provádělo obyvatelstvo již žijící na určitém území, mluvíme o kolonizaci vnitřní. V českých zemích také často docházelo ke kolonizaci vnější, tj. část území začali kolonizovat lidé jiné národnosti, přicházející ze sousedních zemí. Domácí, vnitřní kolonizace českých zemí byla ukončena ve 12. až 14. století. Vnější kolonizace, zvaná též velká, u nás převážně německá, začínala už v té době, dokončena byla pak v průběhu 15. až 17. století. Organizováním kolonizace byli pověřováni tzv. lokátoři. Držitel půdy, světský či církevní feudál, svěřoval lokátorovi na základě písemné smlouvy část půdy k osídlení. Smlouva obsahovala práva a povinnosti a také právo a povinnosti osídlenců. Kolonisté měli v podstatě jen právo na půdě se usídlit a půdu obdělávat, držitelem půdy zůstal feudál. Feudál, jemuž zprvu patřila všechna půda, potřeboval peníze na války a tak uděloval svým věrným část půdy - léno (feudum), držitelé léna lenníci (vazalové, šlechta) mají k lennímu pánovi určité povinnosti: musí pána doprovázet do boje a jsou mu povinni věrností. Porušení věrnosti bylo považováno za těžký zločin a trestáno především odejmutím léna. Léna se staly později dědičnými, vzniká tak vrstva feudálů, kteří propůjčují půdu svým poddaným. Způsob vyrovnávání se poddaného s pánem byl třemi způsoby: renta v úkonech - robota (na panském), v naturáliích a v penězích. Způsob vystavění osady (obytná a hospodářská stavení) určoval lokátor. Vybíral zákupní poplatek od kolonistů a také pachtovné (pravidelný, zpravidla roční poplatek). Postupem času, když už úrodné a rovinaté nížiny byly osídleny, pokračovala kolonizace do kopcovitých krajů. Tam se musel tvar pozemků často přizpůsobovat členitosti terénu. Z některých historických pramenů se dá usuzovat, že tvar zemědělsky obdělávaného pozemku u starých Slovanů byl čtvercový. Tvar pozemku souvisel se způsobem obdělávání. Než byl vynalezen pluh zkypřovala se půda nejčastěji rádlem, a to křížovým způsobem. Proto bylo nejpříhodnější, aby šířka a délka pozemku byla stejná.

15 Vynález pluhu s odvalovou deskou umožnil jednosměrnou orbu, bylo možno změnit tvar pozemku a obdělávat pozemky obdélníkové i značně protáhlé. V této etapě kolonizace docházelo nejen k rozšiřování zemědělské půdy a zakládání nových vesnic, ale i k zakládání prvních středověkých měst. Města vznikala buď z dosavadních podhradních sídlišť nebo byla zakládána na dosud neobydlených plochách. Zakladatelem měst byl většinou král a města jím založená se nazývala královská. Obyvatelé královských měst vytvářeli novou složku feudální společnosti, která využívala větších osobních i kolektivních svobod a práv. Vládnoucí vrstvou ve městech se stal patriciát, nejbohatší měšťané, vesměs obchodníci, pocházející často z řad německých kolonistů. Další vrstvu městského obyvatelstva tvořili řemeslníci. Sdružovali se podle oborů v ochranné organizace zvané cechy. Cechy rozhodovaly o počtu mistrů, dohlížely na jakost a ceny výrobků, určovaly mzdy tovaryšů. Vedle měšťanů byla v každém městě i početná vrstva chudiny. Měšťané královských měst vytvořili postupně tzv. městský stav a usilovali o rovnoprávné postavení se šlechtou a duchovenstvem. Velký rozvoj zaznamenala ve 13. století těžba drahých kovů, která měla vliv na celý hospodářský život země. Umožňovala v širokém rozsahu ražbu mincí, tím i přechod od naturálních forem hospodářství k peněžní soustavě. Stříbro, jehož ložiska byla v českých zemích a na Slovensku v té době nejbohatší v celé Evropě, bylo i významným zdrojem moci českého krále. Za vlády posledních Přemyslovců a Lucemburků, se české země staly jedním z center evropské kultury. V období dokončování a doznívání velké kolonizace, tj. v 15. - 17. století byla při osídlování používána v podstatě stejná pravidla, jako při kolonizaci vnitřní. Zavedla se stabilizace hranic feudálních velkostatků kamennými mezníky. Mezní právo až do 16. století bylo především právem obyčejovým nebo zvykovým. Avšak již v roce 1600 český zemský sněm schválil návrh místosudího Jakuba Menšíka Meze a hranice jako součást zemského zřízení a tím nabylo povahy zákona. Za začátek dějin pozemkových úprav v historických Českých zemích můžeme považovat 12. 14. století. Ve 13. a 14. stol. se český stát vnitřně upevnil, hospodářsky zesílil, dosáhl největšího územního rozmachu v celé své historii a zaujal přední místo mezi středoevropskými zeměmi.

16 4.2. Pozemkové reformy v 18. a 19. století Koncem 17. století byla již obdělávatelná zemědělská půda v podstatě vlastnicky rozdělena. K určitým přesunům, v českých zemích dosti rozsáhlým, došlo po skončení třicetileté války v roce 1648. Od počátku 18. století se však již začaly projevovat nedostatky víceméně chaotického rozdělení půdy v minulých století. Nepříznivá hospodářská situace donutila císařovnu Marii Terezii hledat cesty, jak zabránit prohlubujícímu se hospodářskému úpadku země. Zavedla řadu reforem. Nejvýznamnějším návrhem na pozemkové reformy z té doby byl návrh Františka Antonína Raaba z Korutanska. Ten podal v roce 1775 návrh na robotní odstranění a dělení půdy velkostatků, který císařovna Marie Terezie přijala. Pozemkové úpravy prováděné v našich zemích podle Raabova návrhu aboliční soustavy se nazývají raabizace. Podstatou raabizace bylo dělení půdního fondu velkostatků a jeho přidělování drobným uchazečům, přičemž se robota převáděla na stálé každoroční platby peněžní nebo naturální. Provedení raabizace bylo nařízeno na panstvích komorních (státních) a církevních. Na soukromých panstvích se raabizace uskutečňovala jen tam, kde s tím souhlasila vrchnost a 2/3 poddaných. Na území Čech bylo raabizováno 147 panství, na Moravě 69 a bylo přitom založeno 128 nových vsí. Raabizace byla však už v roce 1785 pozastavena a v roce 1821 byla zakázána. To si vynutili na císaři zejména světští feudálové. A tak dlouhých 63 let se v zemědělství nic nezměnilo, ačkoliv hospodářská situace poddaných se zhoršovala, docházelo k selským bouřím a povstání. Obrat mohl nastat až po roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství. Roku 1848 byl vydán patent v němž bylo stanoveno, že Všichni poddaní bez rozdílu se stávají vlastníky půdy, kterou drží.... Tento patent ponechal uspořádání pozemků ve stavu jaký byl dříve, takže původní situační poloha, tvar a hranice pozemků nebyly měněny. 4.3. Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr) Jedná se o materiál, který obsahuje výsledek katastrálních prací z let 1713 1748. Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Proto byla tato půdy nově vyšetřena na podkladě přiznávacích listů (fasí) odděleně pro vlastní majetek vrchnosti a pro držebnost poddaných. Rozdělení daní se řídilo v Čechách podle počtu poddanských usedlostí, na Moravě podle počtu lánů. Daňový elaborát nabyl platnosti roku 1748, za vlády Marie Terezie. Námitky k tomuto soupisu vedly k provedení čtvrté berní ruly.

17 4.4. Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr) Po roce 1748, v období velkých správních reforem, byly stavy ochotny přistoupit na daňové vyrovnání, ale s podmínkou, že spolu s jejich pozemky se vykoná nová generální visitace rustikální půdy. Úrodnost (bonita) polí byla dělena do osmi tříd. Základem nového berního systému bylo stanovení základu daně kombinací úrodnosti půdy a možnosti odbytu hrubého výnosu pozemků. 4.5. Panské vyrovnání z roku 1757 (dominikální katastr tereziánský) Šlo o zjištění vzájemných majetkových poměrů jednotlivé vrchnosti, což mělo sloužit pro stanovení poměrné výše příspěvku na daně. 4.6. Josefínský katastr z roku 1785 Stejnoměrné zdanění rustikální a dominikální půdy na základě patentu Josefa II. Výměry pozemků se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Soupisy se týkaly pouze úrodné půdy, včetně lesů. Před měřením byly určeny hranice každé berní obce, která tvořila nejnižší správní jednotku. Každý pozemek obdržel tzv. topografické číslo a určila se jeho výměra v jitrech. Výsledky měření dále sloužili k sestavení map jednotlivých obcí. 4.7. Tereziánsko josefínský katastr z roku 1792 Po smrti Josefa II. tlak šlechty na jeho nástupce Leopolda II. způsobil, že jednotná daňová soustava byla zrušena. Od roku 1793 byl zaveden kombinovaný katastr, kdy se dominikální majetek zdaňoval podle tereziánského katastru. Takto upravený operát byl podkladem pro nové zakládání zemských desek, pozemkových knih a pro předpis daní do počátku platnosti stabilního katastru.

18 5. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU 5.1. Pozemková držba v období kapitalismu Další etapa nastává nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Toto období trvá až do kolektivizace zemědělství a změny v pozemkové držbě se projevují různými směry. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaží zvětšovat výměru statků i jednotlivých pozemků. Základní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, kdy byl vydán patent o zrušení poddanství a robot. Tím se bývalý poddaný stává majitelem dosud jím obdělávaných pozemků, ale převzetí pozemků do vlastnictví bylo spojeno s finančními potížemi. Vznikla zadluženost rolníků a dochází k rozsáhlému dělení gruntů, které do zániku feudalismu nebylo bez souhlasu vrchnosti možno, až na některé výjimky, dělit. Od roku 1848 však byly původní lány stále častěji rozdělovány při dědictví, kdy byly často rozdělovány jednotlivé pozemky. K dalšímu dělení a roztříštění pozemků dochází při odprodávání jednotlivých pozemků nebo jejich částí pro jejich zadluženost, věnem při sňatcích, při stanovování výměnku apod. Nemalý podíl na tříštění měla i výstavba technických děl, zvláště železnice, silnic, regulace toků apod. Tím se neustále zmenšovala průměrná výměra jednoho pozemku zemědělské půdy, vznikaly pozemky nepříhodných tvarů, z nichž některé nebyly vůbec přístupné z cest apod. Tak se za několik generací změnil k nepoznání vzhled katastru. Během kapitalistického období měly na změnu pozemkové držby značný vliv dva zásahy řízené společností: scelovací úpravy a pozemkové reformy. Neupravenost pozemkové držby je charakterizována zejména těmito znaky: a/ rozptýlenost a rozdrobenost pozemků Má mnoho příčin a vznikla jako důsledek původního osídlování krajiny již před mnoha staletími. V českých zemích bylo v roce 1849 přibližně 18 milionů parcel. Podle toho hospodařil v té době zemědělec v průměru na 29 pozemcích a to nejen v různých polních tratích, ale někdy i různých katastrech. b/ nevhodný tvar pozemků Vznik úzkých a dlouhých pozemků je velmi starého data a souvisí se zavedením pluhu do zemědělství. Další zhoršování pak vyplývalo z následného dělení protáhlých pozemků. U řemenových pozemků nebyly zvláštností pozemky šířky několika metrů a délky několika kilometrů.

19 c/ nepřístupnost pozemků Na nepřístupné pozemky byl možný příjezd jen přes sousední pozemky. Vznikla tzv. vázanost obůrová, tj. vázanost v osevním postupu, aby projížděním po sousedních pozemcích nevznikaly škody na úrodě. d/ nepravidelné tvary katastrálních hranic Tvoření hranic areálů zemědělských obcí spadá rovněž do dávné doby. První úřední stanovení těchto hranic bylo provedeno na základě patentu Josefa II. O zavedení pozemkového katastru v roce 1785. Tyto hranice vykazují menší či větší výstupky či zářezy. Katastrální hranice jako správní hranice obcí jsou v platnosti dodnes. 5.2. Scelování půdy (komasace) Pokrokoví zemědělci i národohospodáři viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemkové držby jednu z hlavních brzd rozvoje a pokroku zemědělství. Již od poloviny minulého století byly v zahraničí i u nás snahy o úpravu pozemkové držby, hlavně zaokrouhlováním hranic (arondace), zpřístupněním pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budováním samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). V našich podmínkách se nejvíce rozšiřovalo scelování půdy (komasace), jehož podstatou bylo scelení půdní držby do několika málo nových větších pozemků příhodných tvarů se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a dalších společných zařízení. Náklady na scelování hradily z velké části účastníci scelování sami. Scelovací práce se většinou realizovaly v rámci jednoho katastrálního území. V roce 1849 se první rakouský hospodářský kongres usnáší na tom, aby rozvoj zemědělství byl řešen scelováním pozemků. V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Protože se potřeba scelování pozemků ukazovala stále naléhavější, docházelo ke scelovacím akcím dobrovolným. Prvním průkopníkem u nás a velkým propagátorem scelování byl František Skopalík, který provedl v letech 1856-1858 první scelování. Úspěch scelování byl tak podnětem pro dobrovolné scelování v 31 obcích na Moravě. Scelování bylo dobrovolné a muselo s ním vyslovit souhlas 100 % vlastníků půdy v obci. Teprve v roce 1866 byl vydán říšský arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků. Pozemkové reformy a pozemkové úpravy v 18. století a v 19. století až do roku 1883 jsou často souhrnně označovány jako konsolidace pozemků, což je vzájemná výměna

20 jednotlivých pozemků mezi jejich majiteli. Účelem konsolidace bylo odstranění nepřístupnosti pozemků z veřejných cest. Tohoto cíle se dosahovalo rekonstrukcí existující sítě polních hospodářských cest. Mohlo být někdy dosaženo i částečného zaokrouhlení pozemkové držby a případně i vhodnějšího tvaru pozemků. Celková rozptýlenost pozemků se však neodstraňovala nebo odstraňovala jen z části. Přes částečné úspěchy, zejména na Moravě, bylo stále jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením, a že je nutné vydat zákon s použitím principu majority, tj. se scelováním museli souhlasit všichni vlastníci půdy v obci. Proto vydává parlament ve Vídni v roce 1883 říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. V důsledku různé politické situace v českých zemích se vyvíjely rozdílně i pozemkové úpravy a scelování. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu a v roce 1887 pro Slezsko. V roce 1888 byla zřízena v Brně Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. Na Moravě a ve Slezsku bylo od roku 1890 do roku 1940 provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. V Čechách byla situace zcela odlišná. Na Čechy se říšský zákon nevztahoval, neboť český zemský sněm nepřijal z kompetenčních důvodů vládní předlohu zemského zákona a jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905. Proto se od roku 1890 podařilo na území Čech provést scelovací práce jen na území dvou obcí. Teprve v roce 1940 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy. Vlastní scelovací práce tvořily: a/ určení a zaměření scelovacího obvodu - katastrální obec mimo intravilán, zvláštní kultury, někdy lesy, b/ odhad pozemků - bonitace tj. odhad jakosti půdy se současným oceněním, prováděný podle posudků znalců, c/ projekt společných zařízení - komunikace, vodohospodářská zařízení, odvodňovací kanály, úprava menších toků aj. (na ztrátách ploch pro tato zařízení se podíleli účastníci v poměru výměr svých pozemků),d/ nové rozdělení náhradních pozemků - vycházelo ze zásad stejné průměrné vzdálenosti, bonity (±2,5% z ceny), plošné výměry (±5%) a malého počtu nově navržených pozemků. Současně se vydělovaly plochy pro veřejné účely, na stavební rozvoj obce a záhumenky.

21 5.3. Stabilní katastr Plošné výměry pozemků zapsané v josefínském katastru postupně přestávaly vyhovovat požadavkům na přesnost. Teprve v roce 1817 se ustanovením patentu císaře Františka I. mapovalo pro účely evidence půdy geometrickým zaměřením na geodetických základech. Tato evidence se společně s mapami a katastrálním operátem nazývala Stabilní katastr. Je významný pro Českou republiku tím, že se mapy tohoto katastru používají dodnes. Mapy jsou obnovované, jsou aktualizovány, ale geodetický základ původního mapování zůstává. Za nejmenší evidenční jednotky byly zvoleny katastrální obce. Mapovalo se většinou v měřítku 1 : 2880. Po měření prošel zeměměřič se starostou obce, obecním výborem a s majiteli pozemku celý obvod obce a porovnával, zda souhlasí tvar parcely, kultura a jméno majitele se skutečností. Souhlas se zaznamenával podpisy zúčastněných na tzv. indikační skice, což byla kopie katastrální mapy. Byly vypočteny plochy všech parcel a mapy byly vyhotoveny pro každé katastrální území zvlášť. Parcely se rozeznávaly stavební a pozemkové, které byly dále rozděleny podle jednotlivých kultur. Parcely se v rámci katastrální obce označovaly ve dvou číselných řadách. Na území Čech a Moravy probíhalo měření v letech 1824 1843. Berní úřad stanovil čistý výnos z pozemků s ohledem na druh kultury, výměru a bonitu pozemku. Daně tvořily asi 1/5 z čistého výnosu. Ukázalo se ale, že mezi odhadem výnosů pozemků bylo příliš dlouhé časové rozpětí, ve kterém se hospodářské poměry zcela změnily. Proto se stabilní katastr v četných případech rozcházel se skutečným stavem. Nedostatky ve vedení katastru měl vyřešit v roce 1869 reambulační zákon, který stanovil jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami a dále šetřením změn v pravidelních intervalech. Reambulovaný stabilní katastr sloužil jako podklad pro založení nových pozemkových knih. Ustanovení stabilního katastru u nás platilo do roku 1927. 5.4. Pozemková kniha Pozemkové knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v josefínském katastru. Vznikaly od 15. století na jednotlivých panstvích. Právně závazné se staly v roce 1811. Zapisovaly se do nich právní poměry nemovitostí. Byly uloženy u příslušných knihovních soudů a byly všeobecně přístupné.

22 Pozemkovou knihu tvořili: a/ Hlavní kniha - skládá se z tzv. knihovních vložek, přičemž do každé knihovní vložky se zapisovalo jedno knihovní těleso. Tělesem se rozuměla právní jednotka skládající se z jedné nebo více nemovitostí. Náležitosti zapsané v jedné knihovní vložce musely náležet jednomu vlastníku nebo spoluvlastníkům. Každá knihovní vložka má své číslo a skládají se ze tří tzv. listů A, B, C. Změny se vyznačovaly červeně. List A list statkové podstaty, v němž jsou zapsány nemovitosti v pořadí parcelních čísel, u kterých je vyznačen druh pozemku, dále změny nastalé v knihovním tělese. List B list vlastnický sloužil k zápisu vlastníků nemovitostí s vyznačením spoluvlastnických podílů a změn v osobách vlastníků. Dále se zde vyznačoval i způsob nabytí vlastnického práva a různá omezení způsobilosti k právním úkonům. List C list závad vedl závazky váznoucí na uvedených nemovitostech. Hlavní kniha též obsahovala seznamy, které obsahovaly soupis nemovitostí, které tvořili veřejný majetek a nemovitosti obce. b/ Sbírka listin - obsahovala kopie všech písemností, na jejichž základě docházelo k zápisům v hlavních knihách. c/ Mapa pozemkové knihy - byla otiskem katastrální mapy, doplňovaná změnami. d/ Rejstříky - sloužily ke snadnějšímu vyhledávání v pozemkových knihách. Každý svazek knihy obsahoval věcný rejstřík (seznam parcelních čísel) a rejstřík osobní (seznam vlastníků). 5.5. Pozemkový katastr V roce 1927 vstoupil v platnost nový katastrální zákon, který navazoval na tradici stabilního katastru. Podle tohoto zákona byly mapy vyhotovovány v měřítku 1 : 1000 a 1 : 2000. Podkladem pro měření se postupně měla stát nově vybudovaná Jednotná trigonometrická síť katastrální JTSK. Správa katastrálního operátu se přesunula z berních úřadů na nově vytvořené katastrální úřady. Ty se staraly o to, aby se shodoval pozemkový katastr se skutečností a veřejnými knihami. Dnes je tato evidence hodnocena jako velmi dobrá.

23 K nejdůležitějším částem katastrálního operátu patří: a/ katastrální mapa nejčastěji v měřítku 1 : 2880, b/ parcelní protokol obsahuje všechny parcely evidovaného katastrálního území, u každé parcely je list mapy, název polní tratě, bonita a výměra, c/ pozemnostní arch je sestaven pro každého držitele zvlášť, uvádí případné podíly spoluvlastníků. Katastrální operát byl udržován až do roku 1950, zčásti do roku 1956. 5.6. Pozemkové úpravy v letech 1945-1950 Po druhé světové válce se projevilo, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům. Byly zahájeny práce na přípravě nového scelovacího zákona, ve kterém by se uplatnily všechny poznatky a požadavky pro vybudování moderního zemědělství založeného na soukromovlastnických vztazích. Byl přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Schválen je i další zákon č. 47/1948 Sb. o některých technickohospodářských úpravách pozemků (zákon scelovací). Technickohospodářské úpravy pozemků mohly ještě podstatnou měrou ovlivnit pozitivně vývoj našeho zemědělství k moderním formám hospodaření, jak soukromým tak i družstevním. Výhodou bylo, že veškerá iniciativa měla být v rukou samotných zemědělců. Scelování se mělo provádět prostřednictvím scelovacích družstev, jejichž členy byli všichni přímí účastníci pozemkových úprav a zástupce obce. Nejvyšším dozorčím orgánem bylo Ministerstvo zemědělství. Veškeré náklady měly být hrazeny státem. Nový scelovací zákon kladl velký důraz při řešení nároků na náhradní pozemky. Měla být zachována kvalita, výměra a vzdálenost nových pozemků ve srovnání s pozemky původními. Nepatrné rozdíly mohly být vyrovnány penězi, přičemž tato částka neměla být větší než desetina ceny z celkové hodnoty nároků na náhradu. Zákon také umožňoval použití rezervních ploch pozemků získaných z revize 1. pozemkové reformy z roku 1948, případně z konfiskátů k rozvoji obcí a průmyslových podniků. V roce 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech. Zákon dal pozemkovým úpravám zcela nový politický směr. Byla snaha co nejrychleji zavést tzv. socialistickou zemědělskou velkovýrobu.

24 6. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU 6.1. Vývoj pozemkových úprav v období socializace vesnice První etapa spadá do období let 1950-1960, kdy vznikala jednotná zemědělská družstva, avšak jejich členská a půdní základna se často měnila. Úpravy se ještě řídily scelovacím zákonem. Aby byl přesunut důraz z otázek technických a organizačních na otázky a problémy politicko-hospodářské, jsou projekty přejmenovány na Hospodářskotechnické úpravy pozemků. Jednoduchý projekt hospodářsko-technických úprav pozemků řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo. Scelení bylo prováděno do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic jiných kultur. V roce 1955 byl scelovací zákon nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb., o opatření v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků, poté i prováděcí vyhláškou č. 27 z roku 1958. Do roku 1960 byla socializace vesnice v podstatě dokončena. Druhá etapa probíhala od roku 1960 do roku 1972. Je to etapa, kdy družstva jsou organizačně a hospodářsky stabilizována. Dochází k prvnímu slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do l000 ha. Pro tato jednotná zemědělská družstva se začínají zpracovávat projekty vyšší úrovně. V roce 1962 byla vydána metodika pro zpracování Souhrnných projektů hospodářsko-technických úprav pozemků. Souhrnný projekt hospodářsko-technických úprav pozemků současně obsahoval i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení, na nové uspořádání dopravních, vodohospodářských, rekultivačních či půdo-ochranných opatření. Cílem bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. Hodnota projektů se posuzovala např. průměrnou velikostí pozemků, procentem zornění atd. V průběhu této etapy byl v převážné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje v současnosti. Konec této etapy předznamenalo plánování další intenzifikace zemědělské výroby. Práce na souhrnných projektech hospodářsko-technických úprav pozemků byly v roce 1973 zastaveny. Třetí etapa začíná po roce 1974. Po zastavení prací na projektech pozemkových úprav se zpracovaly pouze tzv. Generely pozemkových úprav, jejichž neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků, nekoordinovaného a násilného vytvoření půdních celků neodbornými zásahy do krajiny. Toto období vyústilo v násilné slučování podniků

25 do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají zpracovávat projekty souhrnných pozemkových úprav, které se prováděly podle metodiky vydané v roce 1976. Tyto projekty měly řešit nejen organizaci půdního fondu a ekonomiku provozu těchto podniků, ale i ochranu a tvorbu krajinného prostředí. V posledním období v nich byla navrhována řada významných opatření směřujících ke zlepšení životního prostředí. Největší nedostatek však byl v realizaci výstavby po souhrnných pozemkových úpravách. Většina navrhovaných opatření k ozdravění krajiny zůstávala pouze v návrhu. Návrh projektu souhrnných pozemkových úprav a nové organizace půdního fondu se skládal z těchto hlavních částí: 1/ Vymezení hranic vnějšího hospodářského obvodu. Byly vyrovnány hranice a směna pozemků mezi sousedními podniky. 2/ Stanovení hranic vnitřního hospodářského obvodu. Bylo vymezeno území pro rozvoj intravilánu. 3/ Delimitace půdního fondu a změny kultur. 4/ Návrh nových pozemků a jejich seskupení do honů a osevních postupů. 5/ Zemědělská doprava a vytvoření cestní sítě. 6/ Protierozní ochrana jako samostatná část projektu. 7/ Životní a krajinné prostředí včetně návrhu na ozelenění. 6.2. Vytváření JZD V roce 1930 obdělávalo 70 % všech zemědělců jen 30 % veškeré půdy (zbytek velkostatky, stát, šlechta), zemědělská výroba byla nerovnoměrně rozdělena. Za druhé světové války bylo zemědělství poničeno (dobytek vybit, stroje a hnojiva nebyly skoro žádná). Po roce 1948 došlo k zestátnění a združstevňování. Zanikají drobní zemědělci, dochází ke spojení osevních ploch, odlivu pracovních sil do průmyslu. Vznikla Jednotná zemědělská družstva (JZD) a Státní statky a ty dohromady zahrnovaly 99 % půdy. Dále vznikly Strojní a traktorové stanice, velkovýkrmny, hromadné ustájení dobytka. Soukromí podnikatelé měli od státu určeny dávky, které museli odevzdávat, mnozí nebyli schopni je plnit, proto vstoupili do JZD. Členové družstva měli přidělené záhumenky a hospodařili na nich jako na majetku soukromém. Několika zemědělcům (bývalým pachtýřům) byla docela ponechána nepatrná výměra půdy k obhospodařování soukromému.

26 JZD se dělila do čtyř typů způsobu hospodaření: I. typ: společné obdělávání půdy se zachováním mezí, II. typ: rozorání mezí, ale individuální živočišná výroba, III. typ: společná rostlinná i živočišná výroba, IV. typ: členům nejsou vypláceny podíly podle rozsahu jimi vložené půdy. Vlastní kolektivizační proces (přesně likvidace soukromého zemědělství) probíhal v etapách: 1. etapa (1949) 23. února 1949 přijal komunisty ovládaný parlament zákon č. 69/1949 Sb. o jednotných zemědělských družstvech. Již od dubna byla zahájena kampaň k vytváření JZD. Kampaň se však nesetkala s příznivým ohlasem a nepřinesla očekávaný výsledek. Na konci roku 1949 existovalo pouze 2 039 JZD, vesměs prvního typu. 2. etapa (1950) V tomto roce byla nařízena realizace přechodu JZD na třetí a čtvrtý typ. Setkalo se to s velkým odporem, jehož důsledkem byl pokus o hromadné vystupování z JZD. Proto komunisté vykoupily většinu strojů. 3. etapa (1952) 3. června 1952 bylo vydáno usnesení strany a vlády o dalším rozvoji JZD. Začal přímo frontální útok na vesnice a její obyvatele. Útok řídila na každém okrese tří až čtyřčlenná komise při okresním výboru Komunistické strany Československa. Funkcionáři přijížděly na venkov, navštěvovaly rolníky a přesvědčovaly je ke vstupu do JZD. Přesvědčovací metody se stále zostřovaly. Většina nových JZD vznikla proti vůli rolníků a přes jejich odpor. Strojní stanice Jsou po roce 1948 nově zřízené státní organizace, které vlastnily zemědělské stroje. Dodávky strojů pro soukromý sektor neexistovaly. V roce 1959 došlo k nové právní úpravě JZD, vydáním zákonu č. 49/1959 Sb.

27 6.3. Konfiskace a přídělová řízení po druhé světové válce Po skončení druhé světové války přinesly poválečné konfiskace, navazující přídělové řízení, revize tzv. první pozemkové reformy a vyhlášení tzv. druhé pozemkové reformy zásadní změny vlastnických práv k nemovitostem. Jejich právním základem byly dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., 28/1945 Sb., 108/1945 Sb. a 31/1947 Sb. Mimořádně rozsáhlými změnami byla zasažena třetina území státu. Byl prolomen intabulační princip, na kterém byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih a vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby, následné zapsání do pozemkové knihy prováděl Národní pozemkový fond. Vznikal zcela nový právní stav, který byl v nesouladu se stavem katastru a pozemkových knih. Složitost byla pak nezřídka násobena i tím, že přídělové řízení bylo (zejména na jižní Moravě) kombinováno s již započatým řízením scelovacím. Přídělový operát nebyl všude založen zcela jednotně a skládal se převážně z těchto částí: grafický přídělový plán, seznam zkonfiskovaných parcel, seznam pozemků získaných směnou, seznam břemen, návrhy přídělů a přehled návrhů přídělů. Nové hranice byly do plánu zakreslovány co nejjednoduššími způsoby a z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším jednoduchým způsobem i výměry dělených parcel. Záměr definitivního zaměření přídělů a založení řádných knihovních vložek byl po změně politických poměrů v roce 1948 postupně zcela opuštěn. Kompetence k upřesňování nebo rekonstrukci přídělů přísluší v současné době pozemkovým úřadům na základě zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. 6.4. Jednotná evidence půdy Stávající aparát katastrálních úřadů nestačil vést po druhé světové válce evidenci v souladu se skutečností. Vznikla potřeba zavést pro každý zemědělský, zahradnický, lesní nebo jiný závod společnou evidenci všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území. Evidencí se měly zabývat místní národní výbory. Ty určily pro každý takový závod tzv. závodový list, v němž byly uvedeny výměry jednotlivých druhů pozemků podle přiznání držitelů. Výměry byly většinou odhadnuty a tak docházelo v evidenci k velkému úbytku půdy. Nedostatky měla odstranit tzv. štítková akce, která byla zahájena v roce 1952. Za pomoci srovnání závodových listů s katastrálním operátem měly místní národní výbory sestavit evidenční lístky. Zemědělská půda každého závodu byla zapsána na jeden děrný

28 štítek. Většina údajů byla opětně získána na základě přiznání uživatelů a tak se ani tato akce neosvědčila. Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv. Jednotná evidence půdy (JEP). Práce začaly v roce 1956. V závěrečné etapě zavádění JEP byly zachycené údaje písemných operátů zpracovány mechanickým způsobem pomocí děrných štítků. Poslání JEP bylo hospodářského rázu, mělo zajistit podchycení technických údajů o nemovitostech. Čerpalo se z podkladů dřívějšího pozemkového katastru. JEP se stala od roku 1958 jediným závazným podkladem pro jakékoli výkaznictví a statistiku o nemovitostech, i k účelům ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. Podstatou JEP bylo evidování užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy. Soukromá práva k nemovitostem nepodléhala v letech 1951-1964 žádné úplné a systematické evidenci. Operáty JEP byly vyhotovovány vždy pro celou obec. Pozemky byly rozděleny na zemědělskou a nezemědělskou půdu a v rámci těchto dvou základních skupin na třináct dílčích kategorií ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny (zemědělská půda), lesní půda, rybníky (potoky) s chovem ryb, ostatní vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, neplodná půda a ostatní plocha (nezemědělská půda). Občanský zákoník č. 141 z roku 1950 zrušil povinnost zápisu do pozemkové knihy, povinnost zápisu zůstala jen pro organizace, ty však zápis většinou neprováděly. V evidenci půdy tím nastal chaos. K nejdůležitějším částem operátu náleží: a/ pozemková mapa - otisk původní katastrální mapy nebo i mapy scelovací a přídělové, b/ evidenční listy - zakládaly se pro každého uživatele zvlášť, nahrazovaly v pozměněné podobě pozemnostní archy pozemkového katastru, byly v nich vyznačeny pozemkové a stavební parcely, které dotyčný vlastnil, c/ soupis parcel - seznamy parcel vyhotovené podle pozemkového katastru, d/ sumarizační výkazy. 6.5. Evidence nemovitostí Poněvadž se v JEP zanedbávaly vlastnické vztahy a praxe ukázala, že i v socialistickém hospodaření je třeba ochrany vlastnictví, byla stanovena zákonem o evidenci nemovitostí (zákon č. 22/1964 Sb.), nová úprava evidence. Nová evidence doplňovala JEP o právní vztahy vlastnické a užívací.

29 Obsahem evidence nemovitostí byly veškeré nemovitosti s uvedením druhů pozemků, výměr a způsobu užívání, vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo trvalého užívání národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv a jiné skutečnosti. Operát evidence nemovitostí obsahoval: a/ měřičský operát tvořily ho mapy evidence nemovitostí, b/ písemný operát obsahoval soupis parcel, evidenční listy, listy vlastnictví, seznam uživatelů a vlastníků, rejstřík uživatelů a vlastníků, seznam domů, výkaz změn, c/ sbírku listin, d/ sumarizační výkazy.

30 7. SOUČASNÝ STAV PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 7.1. Restituční zákon Po listopadových událostech roku 1989 se rozvinula politická diskuse o nutnosti zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948-1989. Zemědělský a lesnický majetek odebraný vlastníkům zestátněním, či zabavený rozhodnutími socialistických soudů nebo sdružený do společného užívání v JZD měl být vrácen původním vlastníkům. Restitučním předpisem pro oblast zemědělského a lesnického majetku se stal zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tento zákon stanovil postupy odčinění majetkových křivd (restitucí). Také byla snaha dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením a upravením původních vlastnických vztahů k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí. Restituční nároky byly uplatněny k 1,6 milionu hektarům zemědělské a lesní půdy, týkají se asi 230 tisíc původních zemědělských usedlostí. Během 10 let byla převážná většina restitučních nároků vyřešena, ale nejsložitější případy jsou předmětem opakovaných odvolacích a mimoodvolacích řízení, které probíhají i v současnosti a budou trvat ještě několik let. Nové restituční nároky byly uplatněny podle zákona č. 212/2000 Sb. ke zmírnění některých majetkových křivd, které v průběhu let 1938-1945 utrpěly židovské obce, nadace a spolky odnětím jejich majetku v důsledku převodů nebo přechodů vlastnického práva, které byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky. Tyto nároky jsou v rozsahu 60 70 tisíc hektarů půdy. 7.2. Katastr nemovitostí Po obnově demokratických politických poměrů v roce 1989 nebylo již nadále únosné vycházet z neúplného obsahu evidence nemovitostí, ani pokračovat v nedokonalých principech, na kterých byla založena a vedena. Od roku 1993 platí v České republice nová pozemková evidence Katastr nemovitostí (KN). Je to soubor údajů o nemovitostech, zahrnuje jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení. Státní správu KN vykonávají zákonem zřízené katastrální úřady. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. K smluvnímu nabývání věcných práv k nemovitostem dochází vkladem do KN, věcná práva, jejichž nabytí není podmíněno vkladem, se do KN zapisují záznamem.

31 Předmět katastru nemovitostí: a/ katastrální území, b/ pozemky (evidují se jako parcely dle druhů), c/ budovy spojené se zemí pevným základem, d/ byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, e/ právní vztahy k nemovitostem, f/ rozestavěné budovy a byty a nebytové prostory, g/ stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. Obsah katastru nemovitostí: a/ geometrické určení (tvar a rozměr) a polohové určení nemovitosti (určení polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem) a katastrální území, b/ parcelní čísla (jsou uváděna ve dvou číselných řadách, odděleně pozemkové a stavební parcely nebo v jedné číselné řadě, bez ohledu na druh pozemku), c/ druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla budov, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů a pojmenování nebytových prostorů, dále údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, d/ údaje o právních vztazích, e/ údaje o podrobných polohových bodových polích, f/ místní a pomístní názvosloví. Katastrální operát tvoří soubor geodetických informací (zahrnující katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích i její číselné vyjádření), soubor popisných informací (zahrnující údaje o katastrálním území, o parcelách, o stavbách, o vlastnících a jiných oprávněných a o právních vztazích), souhrnné přehledy o půdním fondu, dokumentace výsledků šetření a měření a sbírka listin. Katastr nemovitostí při svém začátku zcela převzal operát předchozí evidence nemovitostí. Její zásadní obsahovou neúplnost bylo třeba vyřešit založením zjednodušené evidence pozemků. Vlastnické vztahy u pozemků sloučených do zemědělských družstev, státních statků a státních lesů byly uváděny pouze v souboru popisných informací, v tzv. zjednodušené evidenci. Proto se na mapě neobjevily úzké parcely, pole soukromníků, ale pouze velké celky lány uživatelů. Zjednodušená evidence pozemků obsahuje parcelní číslo podle dřívější pozemkové evidence, původní nebo zbytkovou výměru (po

32 majetkoprávně provedených změnách) a údaje o vlastníkovi. Pozemky zjednodušené evidence nejsou zobrazeny v platných katastrálních mapách a využívá se proto stále jejich zobrazení v mapách bývalého pozemkového katastru nebo navazujících operátech přídělového a scelovacího řízení. Tato situace není dodnes komplexně vyřešena. Zakládání zjednodušené evidence bylo prováděno v letech 1994-1998. Mapy KN se postupně převádějí do digitální podoby. Současné katastrální mapy mají dnes tyto formy (vyhláška č. 190/1996 Sb.): a/ digitální katastrální mapa (DKM) je většinou v měřítku 1:1 000 a 1:2 000, b/ katastrální mapa digitalizovaná (KM-D) většinou v měřítku 1:2 880, c/ katastrální mapa grafická. V letech 1997-1998 byl katastr jednorázově doplněn o údaje o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám. Bonita půdy je pak označena čísly např. 3.38.22. Od roku 2001 začal být katastr nemovitostí veden v informačním systému katastru nemovitostí (ISKN), který technicky umožnil, že k údajům katastru vedeným ve formě počítačových souborů může každý získat i dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.

33 8. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO KOMÍN 8.1. Archeologie Brno - Komín Území Komína bylo na archeologické nálezy velmi bohaté. Na hranici Komína a Žabovřesek byla nalezena lebka z období 50 000 př. n. l. V této době žil člověk v tlupách, živil se sběrem a lovem, vyskytují se primitivní nástroje kamenné. Z období 30 000 až 12 000 př. n. l. zde byly nalezeny nástroje vyrobené z rohovce. Ze střední doby kamenné (8 000 až 4 000 př. n. l.) byla na území nalezena zahloubená stavení nejstarších zemědělců (nález v Komíně 3x 1,6 m o hloubce 1,5 m) a nejstarší nástroje na obdělávání půdy. Z období 4 000 až 2 000 př. n. l. se vyskytly na území Komína kromě nástrojů kamenných z pazourku, rohovce a jaspisu i nástroje z kostí. Včetně pomůcek na přadení látek. Zemědělci chovali dobytek. Naleziště v Komíně odkryla střepy pálené keramiky páskové nebo volutové, vypíchané i malované. Každý z těchto typů keramik je zároveň typickým znakem kultur různých kmenů putujících po střední Evropě. Bohatství keramických nádob doplňují nálezy hliněných lžic a naběraček, dokonce hliněné sošky žen. Lidé malované keramiky zanechali v Komíně pozůstatky sídliště, kde odkryté obydlí mělo půdorys 6 x 4 m a bylo zahloubené 1m. V době bronzové (1 700 př. n. l.) kočovné národy po splynutí s místním obyvatelstvem přinesly i nové technologie. Svědčí o tom nalezené předměty z této doby. Únětická kultura už zná slévání mědi a cínu v kov vyšší kvality - bronz. Ve společnosti vznikají nové vztahy, bohatší vrstvy se odlišují a nadřazují nad nemajetné. Kromě bronzových ozdob, spon a jehlic jsou časté nálezy bronzových zbraní. Do brněnské kotliny proniká lid mohylových polí, který provozuje především pastevectví v polohách dosud neobdělaných. Ze severu lze doložit putování lužické kultury. V zemědělství i řemeslech dochází ke specializaci. Komín leží na rozhraní obou kultur. V době železné (800 až 500 př. n. l.) nastal rychlý rozvoj celé společnosti, rozmach osídlení. Rozvoj byl podmíněn výskytem železné rudy na sever od brněnského osídlení. V období 400 až 200 př. n. l. bylo území obsazeno Kelty. Přinesli nejenom vyspělou bojovou techniku, ale hlavně technické nadání, umělecké cítění a obchodní podnikavost. V období 100 př. n. l. až 100 n. l. bylo území obsazeno Slovany, což je doloženo žárovým hrobem z Komína.

34 8.2. Historie vlastnictví katastrálního území Brno - Komín 10. stol. Vzniká první podoba souvislé zástavby při řece Svratce, první zárodek vesnice Komín. Původní tvar zástavby - obestavěný trojúhelník uprostřed s malým návrším, které později sníženo vytvořilo vhodné místo pro výstavbu kostela. Uzavřený obestavěný útvar s domy v souvislé zástavbě byl v jižní části uzavřen bránou (dnes v místech zaústění ul. Branka na ul. Hlavní). Severní brána sloužila především k vyhánění dobytka. Později byla tato trojúhelníková náves prodloužena souvislou zástavbou - ulicí - až k řece Svratce, ke mlýnu. 1240 Tento rok je datování listiny darovací, kterou královna Konstancie darovala Komín klášteru v Předklášteří u Tišnova. Tento majetek koupila od Diviše z Divišova, který ho do té doby vlastnil. Václav I., majitel hradu Veveří se zavazuje chránit majetek kláštera v době válek a nepokojů. Od té doby platili a robotovali poddaní v Komíně nejenom kláštěru, ale také panství veverskému. 1257 List abatyše kláštera Tišnovského - určuje podrobně povinnosti poddaných v Komíně. Stanoví úřad rychtáře, který měl v pravomoci rozhodovat pře menšího významu. 1323 Na žádost komínských občanů, kteří doposud patřili pod farnost v Brně, zřizuje biskup olomoucký komínskou farnost. Do farnosti kromě Komína patří ještě Jundrov, Manice a Žabovřesky. 1324 Královna Eliška Rejčka staví na svoje náklady kostel (viz obr. 1). Kostel byl vystavěn ve slohu raně gotickém. Obr. 1 Kostel v Komíně.

35 1428 Husité nedobyli Brno, vyplenili okolí. 1515 Mlýn v Komíně kupuje brněnský měšťan Václav Roučka, dále ho vlastní Jakub z Hochtu. Od roku 1621 je ve vlastnictví jezuitů, kteří jej připojili k řečkovickému panství. 1590, 1593, 1598 V těchto letech postihlo Komín zemětřesení, hrozné bouře, neúroda a bída. Na počátku 17. století má Komín 49 obydlených domů. 1645 Obléhání Brna Švédy, v Komíně je ustájena jízda. Předměstí Brna včetně Komína byla zpustošena, vydrancována, vypálena. Tzv. švédské privilegium (viz obr. 2) je z roku 1646. Obr. 2 Švédské privilegium. 1648 Krutý mor v Brně a okolí. 1720 Velký požár zničil skoro celou dědinu. 1750 Komín má 37 chalup a 6 domků. 1782 Josef II. ruší klášter v Předklášteří, majetek byl napřed v nájmu, od roku 1799 je ve vlastnictví majitelů veverského panství. 1784 Listina o povinnostech poddaných stanoví pravidla pro vrchnost, podepsáno Josefem II. 1790 Komín má 81 domů a 496 obyvatel. 1849 Komínští se vykoupili z poddanosti. Byli zvoleni první radní a starosta obce. 1919 Spolu s dalšími předměstími byl Komín (viz obr. 3) připojen k Brnu.

36 Obr. 3 Komín před 100 léty. 1923 Komín má 316 domů a 1951 obyvatel. 1990 Komín se stává jednou z 29 městských částí Statutárního města Brna. Městská část Brno - Komín zvolila v obecních volbách zastupitelstvo a radu městské části. 2001 Komín má 923 domů, z toho je 647 rodinných domů. K trvalému pobytu je přihlášeno celkem 7251 obyvatel, z toho se přihlásilo k národnosti české 5687 obyvatel, k moravské 1288, ke slovenské 61, k německé 6, k polské 7, k romské 0, ostatní nezjištěno. K datu sčítání (1.3.2001) žilo v Komíně 17 Ukrajinců, 2 Vietnamci a 8 občanů USA. 8.3. Současná statistika katastrálního území Brno-Komín Obec Brno Komín spadá pod okres Brno město a Jihomoravský kraj. Území Brno Komín je znázorněno na obr. 4. Zeměpisné souřadnice pro místo kostel jsou 49 13'19'' severní šířky, 16 33'17'' východní délky. Obr. 4 Poloha Komína na mapě městských částí Statutárního města Brna.

37 Stav k 23. lednu 2006: V obci Brno Komín (viz obr. 5) je evidována jedna část obce, 43 ulic, 2223 adres. Adresy v obci mají poštovní směrovací číslo 624 00. Základní územní jednotka (číslo před názvem obce) je 551228 a identifikační číslo obce je 80915. Obr. 5 Panoramatický snímek středu obce Brno - Komín z Palackého vrchu. Vývoj počtu obyvatel v Komíně v letech 1961 2006: Výrazně vzrostl počet obyvatel Komína v letech 1970 1980 z 2575 na 8180 osob. Po roce 1980 počet trvale bydlících obyvatel mírně klesá, ale od roku 2001 do roku 2006 byla zaznamenána opět stoupající tendence (viz tab. 1). Tab. 1 Počet obyvatel v letech 1961 2006. Rok 1961 1970 1980 1991 2001 2006 Počet trvale bydlících obyvatel 2 262 2 575 8 180 7 827 7 251 7263 V obci je v roce 2006 k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 7263 obyvatel, z toho je 2991 mužů nad 15 let, 416 chlapců do 15 let, 3427 žen nad 15 let, 429 dívek do 15 let. Cizinců s dlouhodobým pobytem je v Komíně 40, dočasně nepřítomných obyvatel je 768 a žije zde 1209 osob dočasně přítomných. Převážná většina obyvatel jsou osoby narozené v obci Komín, kde bydlí i v současnosti, těchto osob je 4424.

38 Srovnání výměr katastrálního území v roce 1845 a v roce 1948: V roce 1845 činila celková výměra katastrálního území 793,42 ha, v roce 1948 se snížila na 788,98 ha, což je o 4,44 ha méně. V roce 1948 je zaznamenáno rozšíření plochy rolí o 15 ha, lesů o 24 ha, zahrad o 19 ha, plocha řek, potoků, silnic a cest vzrostla o 16 ha, zastavěné plochy a nádvoří se rozšířily o 7 ha. Oproti roku 1845 se snížila plocha pastvin o více než 59 ha, luk o 17 ha a u vinic o 9 ha. Srovnání výměr katastrálního území v roce 1948 a v roce 2006: V roce 2006 je výměra katastrálního území 759,83 ha, což je o 29,15 ha méně než v roce 1948. Oproti roku 1948 se snížily plochy lesních pozemků o 54,19 ha na území Brno Komín a to v důsledku realizovaných výkupů pro scelení a dodatečnými zápisy z majetku ČR. Snižuje se také výměra zemědělského půdního fondu, kde dochází k prodejům polí a také dodatečnými zápisy Rozhodnutí o vynětí ze zemědělského půdního fondu nalezených v archivech. V roce 1948 byla výměra polí 481,24 ha a v roce 2006 činí už jen 317,10 ha, což je o 164,14 ha méně. V souvislosti s tím se zvyšuje plošná výměra ostatních ploch, pod které spadají mimo jiné komunikace a zeleň. Výměra zahrad je v roce 2006 vyšší o 55,71 ha než v roce 1948. Výměra katastrálního území se v průběhu let 1845-2006 snížila o 33,59 ha. V současnosti je výměra území 759,83 ha. Druhy pozemků v roce 2006 jsou barevně vyznačeny na mapě 1: 7500 (viz příloha 22). Nemovitý majetek území Brno Komín spravuje město Brno, městská část Brno - Komín, Brněnské komunikace, Brněnské vodárny a kanalizace, Lesy města Brna a ostatní organizace. Z největší části je krajina Komína (viz obr. 6) zemědělsky využívaná, dále jsou v obci bohatě zastoupeny lesy a travnaté porosty (viz tab. 2). Tab. 2 Výměry katastrálního území Brno - Komín podle druhů pozemků. Druh pozemku Rok 2006 Rok 1948 Rok 1845 Pole 317,1 ha 481,2 ha 466,2 ha Travnaté plochy 129,2 ha 44,8 ha 130,5 ha Zahrady 88,2 ha 32,5 ha 13,5 ha Vodní plochy 5,2 ha 6,1 ha 6,4 ha Lesy 133,4 ha 187,6 ha 163,4 ha Zastavěná plocha a jiné 86,9 ha 36,8 ha 13,4 ha Celkem 760,0 ha 789,0 ha 793,4 ha

39 Obr. 6 Satelitní snímek Brno Komín. 8.4. Vývoj vlastnických vztahů u vybraných parcel na území Brno - Komín Parcely byly vybrány v katastrálním území Brno Komín na ulici Branka (viz obr. 7). V roce 1923 bylo na vybrané části území 16 parcel, v roce 2006 se zde nachází 24 parcel (viz tab. 3). V současné době je u jednadvaceti parcel druhem pozemku zahrada, dvě parcely jsou trvalým travnatým porostem a jednou se zde vyskytuje neplodná půda. V případě neplodné půdy není uveden způsob ochrany, kterým je u zbylých parcel v současnosti zemědělský půdní fond. Parcela, na které se nachází neplodná půda nemá bonitovanou půdně-ekologickou jednotku (BPEJ). U ostatních parcel jsou bonitovány celé výměry parcel. Jedná se o parcely katastru nemovitostí, jejichž výměra byla určena ze souřadnic Jednotné trigonometrické sítě katastrální JTSK. U vývoje vlastnictví parcel jsou uváděny roky, ve kterých došlo k výrazným změnám ve vlastnictví. Od roku 1922 jsou parcely v soukromém vlastnictví, tudíž nespadaly pod správu JZD. U parcel jsou uváděna současná čísla katastru nemovitostí (viz příloha 3 a 4) a u starší historie vlastnictví jsou zmíněna i parcelní čísla pozemkového katastru (viz příloha 5 a 6). Parcelní čísla těchto dvou katastrů se liší (viz tab. 4).

40 Současná parcelní čísla katastru nemovitostí 434/1 (zahrada) o výměře 1180 m 2 a parcela číslo 435 (trvalý travnatý porost) o výměře 8 m 2 : Tyto parcely mají shodný vývoj vlastnictví. Rok 1922: Obě parcely byly vedeny pod parcelním číslem 404/1 jako role o výměře 1284 m 2. Roku 1936 se parcela číslo 404/1 stává zahradou. V jižní části současné parcely 434/1 se nacházela parcela číslo 405, která byla vedena jako pastva o výměře 44 m 2. Bývalé parcely číslo 404/1 a 405 byly později sloučeny. Dle rozdělovacího prohlášení v roce 1923 a usnesení o propuštění z moci otcovské se vkládá právo vlastnické ve prospěch Josefa Kachlíka. Kupní smlouvou z roku 1932 se stávají vlastníky manželé Vladimír a Marie Horčicovi. Roku 1961 se vkládá právo vlastnické, jehož nabyl Jaromír Horčica ku polovici. Smlouvou darovací z roku 1963 vkládá se právo vlastnické, jehož nabyl Vladimír Horčica ku polovici. Rok 1963: V roce 1963 byly vlastníky Horčica Vladimír (1/2) a Československý stát (1/2). V červenci roku 1968 převádí stát svůj podíl na parcelách na manžele Zdenu a Vladimíra Horčicovi. V září roku 1968 prodávají manželé Horčicovi poloviční podíl jejich zeti Hubertu a dceři Evě Chaloupkovým. Domluvili se, že horní polovinu parcely budou využívat Vladimír a Zdena Horčicovi. Rok 1980: Vladimír Horčica daroval roku 1980 svůj podíl (1/2) synovi Vladimírovi Horčicovi mladšímu. V roce 2001 byla vyhotovena darovací smlouva, na základě které darují manželé Hubert a Eva Chaloupkovi svůj poloviční podíl na parcelách svému synovi Petru Chaloupkovi. U parcely číslo 434/1 byla uvedena výměra 1180 m 2 a parcela číslo 435 měla také výměru 8 m 2. Rok 2006: Dnes vlastní tyto parcely Chaloupka Petr (1/2) a Horčica Vladimír (1/2). Výměry parcel byly změněny obnovou operátu. Parcely jsou zapsány v listu vlastnictví číslo 199. Současná parcelní čísla katastru nemovitostí 431/1 (zahrada) o výměře 805 m 2 a parcela číslo 432 (trvalý travnatý porost) o výměře 82 m 2 : Tyto parcely mají shodný vývoj vlastnictví.

41 Rok 1922: Parcela číslo 431/1 byla vedena pod číslem 404/2 a využívána jako zahrada. Parcela číslo 432 byla vedena pod číslem 403 jako pastva. Podle smlouvy kupní vlastní parcelu roku 1936 manželé Antonín a Marie Kobzovi. Rok 1942: V roce 1942 se podle snímku spisu notářského o odstupní smlouvě vkládá právo vlastnické pro manžele Evžena a Antonii Mittnerovi. Podle prohlášení o zřízení služebnosti se v roce 1936 platí předkupní právo pro manžele Vladimíra a Marii Horčicovi. Podle snímku spisu notářského o odstupní smlouvě se roku 1942 vkládá právo doživotního a bezplatného výměnku pro manžele Antonína a Marii Kobzovi. Rok 1979: Dědictví po Antonii Mittnerové roku 1979 nabyl manžel Evžen Mittner (1/2) a dcera Zdenka Šandová (1/2). Rok 1994: Parcely dědí po Evženu Mittnerovi pozůstalá dcera Zdenka Kuklová (rozvedená Šandová). Zdenka Kuklová prodává parcely v roce 2002. Vladimíru Horčicovi a současně s tím se provádí výmaz vlastnického práva ohledně věcného břemene, což bylo předkupní právo pro Horčicovou Marii z roku 1974. Výměra u parcely číslo 431/1 je 803 m 2 a u parcely číslo 432 je uvedena výměra 83 m 2. Rok 2006: Vlastníkem parcel je Vladimír Horčica. Výměry byly změněny obnovou operátu, u parcely číslo 431/1 na 805 m 2 a u parcely číslo 432 na 82 m 2. Parcely jsou zapsány v listu vlastnictví číslo 3658. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 430/2 (zahrada) o výměře 521 m 2 : Rok 1922: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 407 jako role s pastvou, od roku 1936 má parcela využití jako zahrada. V roce 1927 vlastní parcelu Regina Vlasáková. Rok 1939: Na základě odstupní smlouvy z roku 1939 vkládá se vlastnické právo ve prospěch

42 manželů Rudolfa a Marie Luňáčkových. Parcela číslo 407 byla přečíslována na parcelu číslo 430. Rok 1974: Jan a Alena Kuklovi koupili parcelu v roce 1974. Rok 1995: V roce 1995 byla parcela číslo 430 o výměře 1051 m 2 rozdělena na dva díly: na parcelu číslo 430/1 o výměře 526 m 2 (viz parcela 430/1), na parcelu číslo 430/2 o výměře 525 m 2. Parcelu číslo 430/2 darovali roku 1997 svému synovi Radku Kuklovi a své snaše Zuzaně Kuklové do jejich rovnodílného spoluvlastnictví nemovitosti. V roce 1997 je u parcely číslo 430/2 uvedena výměra 525 m 2. Rok 2006: Vývoj nezměněn. Výměra u parcely číslo 430/2 byla změněna obnovou operátu na 521 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 832. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 430/1 (zahrada) o výměře 529 m 2 : Rok 1922: Parcela byla vedena pod číslem 407 jako role s pastvou, od roku 1936 má využití jako zahrada. V roce 1927 vlastní parcelu Regina Vlasáková. Rok 1939: Na základě odstupní smlouvy z roku 1939 vkládá se vlastnické právo ve prospěch manželů Rudolfa a Marie Luňáčkových. Parcela číslo 407 byla přečíslována na parcelu číslo 430. Rok 1974: Parcelu koupili Jan a Alena Kuklovi v roce 1974 a stejný rok ji dávají Milanovi a Vlastě Luňáčkovým. V roce 1995 byla parcela číslo 430 o výměře 1051 m 2 rozdělena na dva díly, a to na parcelu číslo 430/1 o výměře 526 m 2 a na parcelu číslo 430/2 (parcela je popsána výše) o výměře 525 m 2. Rok 2006: Vlastníky parcel jsou Milan a Vlasta Luňáčkovi. Výměra u parcely 430/1 byla změněna obnovou operátu na 529 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 829.

43 Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 427/4 (zahrada) o výměře 362 m 2 : Současná parcela byla vedena pod parcelním číslem 414 a 408. Tyto parcely byly sloučeny a později příčně rozděleny, nynější parcelní čísla jsou 427/1, 427/3, 427/4 a 427/5. Historie vlastnictví bývalého parcelního čísla 414: Rok 1847: Za druh toho pozemku se uvádí role s pastvou a vinohrad. V roce 1847 jsou vlastníky manželé Franz a Franziska Hanakovi. V roce 1897 přechází vlastnické právo na Františku Drabálkovou. Rok 1919: Kupní smlouva z roku 1919 vkládá vlastnické právo ve prospěch Jana Drabálka. Roku 1927 odkupuje parcelu Klement Kloupar. Další kupní smlouvu sepisují roku 1933 ve svůj prospěch manželé Jaroslav a Zdeňka Čubernovi. V roce 1936 vkládá kupní smlouva právo vlastnické ve prospěch Josefa a Alžběty Neunmannových. Rok 1942: V tomto roce je vlastníkem pouze Josef Neumann. Historie vlastnictví bývalého parcelního čísla 408: Rok 1841: Byla nejdříve charakteru role, od roku 1936 zahrada. Marianna Turek byla vlastnicí parcely od roku 1841. Důvodem oddávacího listu se poznamenává, že vlastnice Marianna Turek jest nyní ovdovělá Grubrová. V roce 1897 se vkládá vlastnické právo základem oddávací listiny na nezletilého Karla Grubera. Na základě kupní smlouvy vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Antonína a Antonie Podráských. Rok 1909: Na základě kupní smlouvy se vkládá vlastnické právo roku 1909 na manžele Klimenta a Kristianu Klouparovi. V roce 1933 byla sepsána další kupní smlouva, vlastníkem se stal Otakar Čubera. V roce 1936 odkupují parcelu manželé Josef a Alžběta Neumannovi. Rok 1942: V tomto roce je po zemřelé Alžbětě převedeno vlastnictví ve prospěch Josefa Neumanna.

44 Vývoj vlastnictví od roku 1974 pro současnou parcelu číslo 427/4: Rok 1974: Jan a Alena Kuklovi koupili parcelu v roce 1974. Darovali ji roku 1997 svému synovi Radku Kuklovi a své snaše Zuzaně Kuklové do jejich rovnodílného spoluvlastnictví nemovitosti. Rok 2006: Vývoj nezměněn. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 832. Současná parcelní čísla katastru nemovitostí 427/3 (zahrada) o výměře 54 m 2 a parcela číslo 427/5 (zahrada) o výměře 694 m 2 : Parcely mají stejný vývoj. Současné parcely byly vedeny pod parcelním číslem 414 a 408. Tyto parcely byly sloučeny a později příčně rozděleny, nynější parcelní čísla jsou 427/1, 427/3, 427/4 a 427/5. Vývoj vlastnictví do roku 1979: Viz výše uvedená parcela číslo 427/4 (Historie vlastnictví bývalého parcelního čísla 414 a 408). Rok 1979: Pavel Komárek odkoupil od Josefa Neumanna roku 1979 tyto parcely. Na základě kupní smlouvy z roku 2003 se stávají vlastníky parcel manželé Jaroslav a Milena Číkovi. U parcely číslo 427/3 je uvedena výměra 67 m 2 a u parcely číslo 427/5 je výměra 692 m 2. Rok 2006: Stav nezměněn. Výměry byly změněny obnovou operátu. Parcely jsou zapsány v listu vlastnictví číslo 1838. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 427/1 (zahrada) o výměře 953 m 2 : Současná parcela byla vedena pod parcelním číslem 414 a 408. Tyto parcely byly sloučeny a později příčně rozděleny, nynější parcelní čísla jsou 427/1, 427/3, 427/4 a 427/5. Vývoj vlastnictví do roku 1972: Viz výše uvedená parcela číslo 427/4 (Historie vlastnictví bývalého parcelního čísla 414 a 408). Rok 1972: Na základě kupní smlouvy z roku 1972 přechází vlastnictví ve prospěch manželů

45 Aloise a Ludmily Janouškových. V roce 1995 se na základě darovací smlouvy stává vlastnicí ¼ z celkové výměry parcely Milena Číková. Manželé Alois a Ludmila Janouškovi darovali roku 2003 pozemek dceři Mileně Číkové a zeti Jaroslavovi Číkovi. Milena Číková se tímto stává obdarovanou a povinnou ze zřízeného věcného břemene a Jaroslav Číka je povinný taktéž z věcného břemene, kterým je doživotní užívání bytu pro manžele Janouškovi. Výměra činila 938 m 2. Rok 2006: Vlastnicí parcely s věcným břemenem je Milena Číková. Výměra parcelyly byla změněna obnovou operátu na současných 953 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 4127. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 425 (zahrada) o výměře 1062 m 2 : Rok 1876: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 415/1. Byla vinohradem, od roku 1936 je vedena jako zahrada. Na základě kupní smlouvy vkládá se právo vlastnické v roce 1876 ve prospěch Václava a Marie Hanuškových. V roce 1908 na základě smlouvy odkupní přechází vlastnické právo ve prospěch Heleny Kratinové. Rok 1927: Podle odstupní smlouvy z roku 1927 vkládá se právo vlastnické na manžele Ferdinanda a Josefu Kratinovi. Rok 1962: Kupní smlouva z roku 1962 vkládá vlastnické právo na Miloše Kratinu. V roce 1977 mají podíly na vlastnictví parcely Kratinová Josefa (3/8) a syn Kratina Miloš (5/8). Vzniká bezplatné a doživotní využívání bytu pro Radoslava Kratinu, které platí dodnes. Rok 1983: Roku 1983 dědictví po Josefě Kratinové nabyla vnučka Lenka Kratinová (2/8), vnučka Jana Součková (1/8). Dědictví po Miloši Kratinovi (5/8) nabyly roku 1988 manželka Jana Kratinová (2/8), dcera Lenka Kratinová (1/8) a dcera Jana Součková (2/8). Uváděna je výměra 1066 m 2. V roce 1996 Jana Kratinová a Jana Součková darují svoje podíly Lence Kratinové s omezeními: předkupní právo pro Součkovou Janu,

46 věcné břemeno doživotní bezplatné bydlení a užívání pro Kratinovou Janu. Rok 2006: Vlastnicí je stále Lenka Kratinová. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 1062 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 1408. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 423 (zahrada) o výměře 1090 m 2 : Rok 1922: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 417 jako zahrada. Rok 1937: Podle kupní smlouvy z roku 1937 náleží pozemek manželům Ludvíkovi a Marii Přívětivím. Rok 1991: Veškerý majetek zůstavitelky Marie Přívětivé nabývají rovným dílem pozůstalý syn Jaroslav Přívětivý a pozůstalá dcera Věra Slepičková. Pozůstalý manžel Ludvík Přívětivý nepožaduje z dědictví ničeho. Na parcele vázne věcné břemeno, kterým je právo požívání pro Eduarda a Marii Kachlíkovi. Je uváděna výměra parcely 1082 m 2. Rok 2006: V současnosti jsou vlastníky parcely Přívětivý Jaroslav (1/4), Přívětivý Ludvík (1/2) a Slepičková Věra (1/4). Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 1709 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 1560. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 421 (zahrada) o výměře 1709 m 2 : Rok 1870: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 418/1. Druhem pozemku bylo nejdříve role, od roku je 1936 využíván jako zahrada. V roce 1870 byli vlastníky Vincenz a Barbara Kuchtovi. Základem odevzdací listiny v roce 1891 po zemřelém Vincenzovi Kuchtovi, vkládá se právo vlastnické ve prospěch Barbory Kuchtové. Na základě odstupní smlouvy z roku 1892 se stávají vlastníky manželé Josef a Marie Kuchtovi. Rok 1942: V roce 1942 vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Stanislava a Růženy Kuchtových.

47 Rok 1976: Kuchtová Rosina dědí po Stanislavu Kuchtovi jednu polovinu parcel. V roce 1988 dědí po Růženě Kuchtové druhou polovinu parcel pozůstalá dcera Květoslava Dvořáková. Výměra činí 1702 m 2. Rok 1994: V roce 1994 kupují parcely MUDr. Jaroslav Král a MUDr. Jana Králová. Rok 2006: Vývoj nezměněn. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 1709 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 959. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 417 (zahrada) o výměře 683 m 2 : Rok 1877: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 421 a byla využívána jako role s pastvou, od roku 1936 je vedena jako zahrada. Roku 1877 byl vlastníkem Staniek Franz. Základem kupní smlouvy z roku 1891 vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Tomáše a Marie Volejníkových. Rok 1918: V roce 1918 vlastní parcelu jen Tomáš Volejník. Podle smlouvy odstupní z roku 1940 vkládá se právo vlastnické Marii Volejníkové. Rok 1945: V roce 1945 dědí parcelu číslo 417 od Marie Volejníkové manželé Ladislav a Květoslava Volejníkovi. Parcela číslo 417 přechází do společného jmění manželů Janouškových na základě kupní smlouvy v roce 1959. Rok 1981: Parcelu číslo 412/2 kupují v roce 1981 Ladislav a Marie Střechovi. Střechovi prodávají tuto parcelu v roce 1985 manželům Aloisovi a Ludmile Janouškovým. Ještě v roce 1999 má parcela výměru 581 m 2. Rok 2006: V současné době jsou vlastníky manželé Janouškovi. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 683 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 617.

48 Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 415/1 (zahrada) o výměře 118 m 2 a parcela číslo 415/2 (zahrada) o výměře 792 m 2 : Tyto parcely mají shodný vývoj. Rok 1877: Parcely byly vedeny pod parcelním číslem 421 a využívány jako role s pastvou, od roku 1936 jsou vedeny jako zahrady. Roku 1877 byl vlastníkem Staniek Franz. Základem kupní smlouvy z roku 1891 vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Tomáše a Marie Volejníkových. Rok 1918: V tomto roce vlastní parcelu jen Tomáš Volejník. Rok 1940: Podle smlouvy odstupní z roku 1940 vkládá se právo vlastnické Marii Volejníkové. Parcela číslo 421 byla rozdělena na 3 části, současná čísla těchto tří parcel jsou 415/1, 415/2 a 417. Rok 1976: Od roku 1976 byli vlastníky parcel manželé Ladislav a Květoslava Volejníkovi. V roce 1981 kupují parcely Vlasta Uhrová a Antonín Uher. Podíl Vlasty Uhrové je ¾ výměry pozemků a podíl Antonína Uhra je ¼ výměry pozemků. Rok 2006: V současné době jsou vlastníky Antonín a Vlasta Uhrovi. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 1967. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 412/2 (zahrada) o výměře 704 m 2 : Parcela byla vedena pod parcelním číslem 422/2 jako role, od roku 1936 je zahradou. Parcela číslo 422/2 byla rozdělena do dvou parcel, jejichž současná čísla jsou 412/1 a 412/2. Rok 1877: Odevzdací listinou z roku 1877 po zemřelém Matěji Chutném a kupní smlouvou z roku 1882 nabývají vlastnictví manželé František a Marie Staňkovi. Rok 1904: Na základě snímku spisu notářského, smlouvě svatební a oddávacího listu vkládá se v roce 1904 na spoluvlastnictví Františka Staňka právo vlastnické pro Josefa Koláčka. Na základě odevzdací listiny po Marii Staňkové, zemřelé v roce 1905, vkládá se právo

49 vlastnictví na její spoluvlastnictví ve prospěch dcery Františky Koláčkové k polovici. Dle prohlášení v roce 1906 vkládá se vlastnické právo ve prospěch manželů Tomáše a Marie Volejníkových. Rok 1935: V roce 1935 dle smlouvy odstupní, darovací a o vydání se práv dědických vkládá se právo vlastnické Vladimíru a Julii Střechovým. Rok 1981: Parcelu číslo 412/2 kupují v roce 1981 Ladislav a Marie Střechovi. Střechovi prodávají tuto parcelu v roce 1985 manželům Aloisovi a Ludmile Janouškovým. Výměra parcely činí 710 m 2. Rok 2006: V současné době vlastní parcelu manželé Janouškovi. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 704 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 617. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 412/1 (zahrada) o výměře 825 m 2 : Parcela byla vedena pod parcelním číslem 422/2 jako role, od roku 1936 je zahradou. Parcela číslo 422/2 byla rozdělena do dvou parcel, jejichž současná čísla jsou 412/1 a 412/2. Rok 1877: Odevzdací listinou z roku 1877 po zemřelém Matěji Chutném a kupní smlouvou z roku 1882 nabývají vlastnictví manželé František a Marie Staňkovi. Rok 1904: Na základě snímku spisu notářského, smlouvě svatební a oddávacího listu vkládá se v roce 1904 na spoluvlastnictví Františka Staňka právo vlastnické pro Josefa Koláčka. Na základě odevzdací listiny po Marii Staňkové, zemřelé v roce 1905, vkládá se právo vlastnictví na její spoluvlastnictví ve prospěch dcery Františky Koláčkové k polovici. Dle prohlášení v roce 1906 vkládá se vlastnické právo ve prospěch manželů Tomáše a Marie Volejníkových. Rok 1935: V roce 1935 dle smlouvy odstupní, darovací a o vydání se práv dědických vkládá se právo vlastnické Vladimíru a Julii Střechovým. Rok 1982: Výměra parcely byla 827 m 2. Ladislav a Marie Střechovi jsou vlastníci od roku

50 1982 a prodávají parcelu v roce 1988 Jiřímu a Kateřině Svobodovým. Již v roce 1991 bylo spoluvlastnictví manželů Svobodových na parcele zrušeno a do roku 1998 nedošlo k vypořádání. V roce 1998 uzavřeli paní Kateřina Svobodová a pan Jiří Svoboda kupní smlouvu, kupujícím byl Jiří Svoboda. Rok 2006: Jiří Svoboda je vlastníkem i v současnosti. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 825 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 29. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 411 (zahrada) o výměře 82 m 2 : Rok 1922: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 423/2 pro funkci role, od roku 1936 vedena pro funkci zahrady. Podle smlouvy odstupní z roku 1928 vkládá se právo vlastnické v roce 1929 pro manžele Vladimíra a Julii Střechovi. Rok 1983: Výměra parcely byla 84 m 2. Od roku 1983 jsou vlastníky manželé Milan a Jiřina Vargovi. V roce 1988 kupují parcelu manželé Jiří a Kateřina Svobodovi. Již v roce 1991 bylo spoluvlastnictví manželů Svobodových na parcele zrušeno a do roku 1998 nedošlo k vypořádání. V roce 1998 uzavřeli paní Kateřina Svobodová a pan Jiří Svoboda kupní smlouvu, kupujícím byl Jiří Svoboda. Rok 2006: Jiří Svoboda je vlastníkem i v současnosti. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 82 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 29. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 409 (zahrada) o výměře 158 m 2 : Rok 1922: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 423/1 jako pastva. Od roku 1936 má využití jako zahrada. Podle snímku spisu notářského o smlouvě odstupní z roku 1933 vkládá se právo vlastnické na manžele Josefa a Františku Horáčkovi. Rok 1982: V roce 1982 v dědické věci po Josefu Horáčkovi přechází ¼ pozemku na pozůstalého syna Jiřího Horáčka a ¼ pozemku na pozůstalého syna Josefa Horáčka.

51 Rok 1992: 14. července 1992 kupuje Boková Marie pozemek od Františky, Jiřího a Josefa Horáčkových. 9. října 1992 dostala pozemek darem Jitka Zahradníková od své matky Marie Bokové. Je uvedena výměra 157 m 2. Rok 2006: Jitka Zahradníková je vlastníkem i v současnosti. Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 158 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 1061. Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 406 (neplodná půda) o výměře 492 m 2 : Rok 1865: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 424/1 jako pastva. Od roku 1865 je vlastníkem parcely Anton Kašparec. Roku 1911 přechází parcela ve prospěch Marie Kašparcové. V roce 1919 následuje rozdělení v polovic na Havla a Marii Kašparcovi. Rok 1936: Tohoto roku vlastní parcelu opět jen Marie Kašparcová. Podle oddavkového listu se poznamenává, že vlastnice Marie Kašparcová jest provdaná Kozlová. Rok 1969: Vlastníky parcely jsou od roku 1969 Jan a Marie Tužičkovi. Od tohoto roku platí omezení vlastnického práva pro Josefa Kašparce (dědický podíl 2560 Kčs). Rok 1998: Výměra byla 493 m 2. Dědictví po Marii Tužičkové bylo v roce 1998 rozděleno rovným dílem pro pozůstalou dceru Květoslavu Šmerkovou a pozůstalou dceru Marii Košíčkovou. Pozůstalý manžel Jan Tužička a pozůstalý syn Jan Tužička nežádali z dědictví ničeho. Roku 2003 Košíčková Marie darovala pozemek svému synovi Josefu Košíčkovi do jeho vlastnictví. Rok 2006: V současnosti je druhem tohoto pozemku ostatní plocha, přesněji neplodná půda. Parcely vlastní Košíček Josef (1/2) a Šmerková Květoslava (1/2). Výměra byla změněna obnovou operátu na současných 492 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 4086.

52 Současné parcelní číslo katastru nemovitostí 405/3 o výměře 1254 m 2 : Rok 1865: Parcela byla vedena pod parcelním číslem 425/1 jako role, od roku 1936 je zahradou. Od roku 1865 je vlastníkem parcely Anton Kašparec. Roku 1911 přechází parcela ve prospěch Marie Kašparcové. V roce 1919 následuje rozdělení v polovic na Havla a Marii Kašparcovi. Rok 1936: V tomto roce vlastní parcelu opět jen Marie Kašparcová. Podle oddavkového listu se poznamenává, že vlastnice Marie Kašparcová jest provdaná Kozlová. Rok 1969: Vlastníky parcely jsou od roku 1969 Jan a Marie Tužičkovi. Od tohoto roku platí omezení vlastnického práva pro Josefa Kašparce (dědický podíl 2560 Kčs). Rok 1998: Výměra činí 1255 m 2. Dědictví po Marii Tužičkové bylo v roce 1998 rozděleno rovným dílem pro pozůstalou dceru Květoslavu Šmerkovou a pozůstalou dceru Marii Košíčkovou. Pozůstalý manžel Jan Tužička a pozůstalý syn Jan Tužička nežádali z dědictví ničeho. Roku 2003 Košíčková Marie darovala pozemek svému synovi Josefu Košíčkovi do jeho vlastnictví. Rok 2006: V současnosti vlastní parcely Košíček Josef (1/2) a Šmerková Květoslava (1/2) a výměra je pozměněna obnovou operátu na současných 1254 m 2. Parcela je zapsána v listu vlastnictví číslo 4086. Současná parcelní čísla katastru nemovitostí 405/1 (zahrada) o výměře 857 m 2 a parcela číslo 405/2 (zahrada) o výměře 994 m 2 : Tyto parcely mají shodný vývoj. Rok 1865: Parcely byly vedeny pod parcelním číslem 425/1 jako role, od roku 1936 jsou zahrady. Od roku 1865 je vlastníkem parcel Anton Kašparec, v roce 1911 přechází parcely ve prospěch Marie Kašparcové. V roce 1919 následuje rozdělení v polovic na Havla a Marii Kašparcovi.

53 Rok 1936: V tomto roce vlastní parcely opět jen Marie Kašparcová. Podle oddavkového listu se poznamenává, že vlastnice Marie Kašparcová jest provdaná Kozlová. Rok 1969: Vlastníky parcel jsou Jan a Marie Tužičkovi. Rok 1990: Vlastníkem je syn Marie a Jana Tužičkových - Jan Tužička. Na parcelách je omezení vlastnického práva ve formě věcného břemene, tím je právo doživotního a bezplatného užívání pro manžele Jana a Marii Tužičkovi. Další věcné břemeno je dědický podíl pro Josefa Kašparce podle smlouvy postupní z roku 1936, je to pohledávka ve výši 2560 Kčs. Rok 2006: Vývoj nezměněn. Parcely jsou vedeny na listu vlastnictví číslo 2468. Obr. 7 Vybrané parcely v roce 2006.

54

55 Obr. 8 Letecký snímek vybraných parcel. Tab. 4 Vybraná parcelní čísla katastru nemovitostí (KN) a pozemkového katastru (PK). Parcela KN Parcela PK 405/1 425/1 405/2 425/1 405/3 425/1 406 424/1 409 423/1 411 423/2 412/1 422/2 412/2 422/2 415/1 421 415/2 421 417 421 421 418/1 Parcela KN Parcela PK 423 417 425 415/1 427/1 414/1, 408 427/3 414/1, 408 427/4 414/1, 408 427/5 414/1, 408 430/1 407 430/2 407 431/1 404/2 432 403 434/1 404/1, 404/2 435 404/1, 404/2