Geomorfologický Morfostrukturní sborník a tektonické 2 problémy ČAG, ZČU v Plzni, 2003 Morfostruktura a zarovnané povrchy Rusavské hornatiny Marek Křížek krizekma@natur.cuni.cz Přírodovědecká fakulta UK, katedra fyzické geografie a geoekologie, 128 43 Praha 2, Albertov 6 Rusavská hornatina je jedním ze čtyř geomorfologických okrsků geomorfologického podcelku Hostýnských vrchů, které tvoří západní část Západních Beskyd. Rusavská hornatina je nejvyšší částí Hostýnských vrchů (nejvyšší bod Kelčský Javorník 864,7 m n. m.) a nachází se na jejich severozápadě. Území Rusavské hornatiny je vymezeno na jihu údolím Ráztoky a Rusavy, na východě údolím Juhyně a na severu výrazným svahem, který je nápadným lomem spádu oddělen od přiléhajícího kryopedimentu. Avšak z hlediska sledování vývoje svahů a studia vývoje reliéfu samotné Rusavské hornatiny jsem do studovaného území zahrnul i její severní lem (před výrazným čelem magurského příkrovu), který už patří z hlediska geomorfologického členění do podcelku Kelčská pahorkatina, která je součástí geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina. Podle J. ZAPLETALA IN J. DMEK, V. NOVÁK ET AL. (1992) je podloží Vnějších Západních Karpat tvořeno horninami brněnské jednotky se sedimentárním obalem devonu, karbonu a částečně též jury. Toto je potvrzeno vrtbou (vrty Rusava-4, Rusava-5) při vyhledávání vhodných kolektorů pro akumulaci přírodních uhlovodíků. Během alpinské orogeneze se jednotky flyšového pásma postupně přesunuly ve formě příkrovů k severozápadu přes horniny staršího podloží (resp. výplň neogenní předhlubně). Již zmíněnými vrty bylo podle M. ZÁDRAPY A J. ČUŘÍKA (1981) zjištěno, že na výplň neogenní předhlubně jsou nasunuty flyšové příkrovy Karpat zastoupené slezskou a ždánicko-podslezskou jednotkou vnější skupiny příkrovu a račanskou jednotkou magurského příkrovu. Během přesunu příkrovů došlo zřejmě k odtržení různě velkých bloků hornin podloží. Příkladem je nález spodnokřídové vrstvy svrchního albu v čelním antiklinóriu magurského příkrovu nedaleko Tesáku v Hostýnských vrších, jak o tom referuje M. BUBÍK, Z. STRÁNÍK, L. ŠVÁBENICKÁ, M. VŮJTA (1993). Podle týchž autorů však není ještě otázka paleogeografické příslušnosti vrstev svrchního albu úplně dořešena; tyto vrstvy by mohly náležet magurskému sedimentačnímu prostoru jako kurovické bradlo, jemuž jsou litologicky blízké. Někde došlo při nasunutí příkrovů dokonce k vyvlečení hornin brněnské jednotky, např. silně rozpadavé žuly v lomu na Chlumu u Bílavska. Morfostruktury jsou základní jednotky reliéfu, které jsou určeny geologickou strukturou, zvláště projevy neotektoniky. Podle GERASIMOVA IN KVITKOVIČ, PLANČÁR (1975) jsou morfostruktury základními elementy zemského povrchu, jejichž vývoj byl podmíněný především tektonickými 233
pohyby, které deformovaly zemskou kůru. Počítá mezi ně plošiny, mezihorské deprese, horské hřbety, pohoří, nížiny atd.). Pro charakteristiku vývoje morfostruktur, a tedy i reliéfu, je důležité studium zarovnaných povrchů a s tím spojená analýza případných korelátních sedimentů. Charakter reliéfu Rusavské hornatiny je určen flyšovými horninami račanské jednotky, resp. jejími litofaciemi hostýnské zóny a zóny Tří kamenů. Studovaná část Kelčské pahorkatiny přiléhající k severnímu svahu Rusavské hornatiny je vázána na méně odolné horniny slezské a předmagurské jednotky. Horniny těchto jednotek jsou z velké části překryty kvartérem, jde převážně o holocénní deluviální hlinitokamenité uloženiny, jejichž mocnost nepřesahuje 5 m, a pleistocénní soliflukčně proluviální sedimenty s mocností do 15 m /většinou však menší/, které jsou podle K. ŽEBERY (1964) risského stáří. Výrazný okrajový svah Rusavské hornatiny, který se strmě zvedá nad Kelčskou pahorkatinou je vázán na čelo magurského příkrovu budovaného rusavskými vrstvami (pískovcovo-slepencový vývoj). Na tomto severním okraji Rusavská hornatina dosahuje svých nejvyšších výšek přesahujících 800 m n. m. (Kelčský Javorník (864,7 m n. m.), Javorník (803 m n. m.), Jehelník (838 m n. m.). Nadmořská výška hřbetnice od Krškového (740 m n. m.) se postupně k východu na vzdálenost 800 m zvyšuje na 760 m n. m., přičemž její sklon nepřesahuje 2. Dvě sta metrů před plošinou na Javorníku (803 m n. m.) vzrůstá sklon na 8. Následuje oblast se sklonem hřbetnice kolem 10, která má tvar sedla a představuje přechod mezi hostýnským souvrstvím a rusavskými vrstvami, v nichž se nachází před rozsáhlou plošinou (850 860 m n. m.) Kelčského Javorníka několik drobných plošin mezi 820 830 m n. m. Další plošina se nachází cca 500 m východně od Kelčského Javorníka (800 m n. m.). Pak opět v hostýnském souvrství se nacházejí plošiny (675 680 m n. m.) v okolí Černé Bařiny (653 m n. m.). Dále jsou v rusavských vrstvách vyvinutý dvě rozsáhlé plošiny (600 m n. m.) protažené v severojižním směru. S celkovým generelním úklonem vrstev k JJV souvisí pokles nadmořských výšek Rusavské hornatiny směrem k jihu. V centrální části Rusavské hornatiny dochází opět ke vzrůstu nadmořských výšek nad 800 m n. m., což souvisí s vyzvednutou ústřední částí pruhu rusavských vrstev, které mají směr ZJZ VSV a které kulminují v oblasti Čerňavy (843,6 m n. m.). Tento pás vystupujících rusavských vrstev je postižen a rozčleněn celou řadou paralelních zlomů, které jsou v ortogonálním, či subortogonálním směru k nasunutí příkrovů. Proto je také výraznější rozptyl mezi jednotlivými výškovými hladinami dochovaných plošin i na poměrně malých vzdálenostech a také proto plošiny nejsou tak rozsáhlé, jako na hřbetu Kelčského Javorníka nebo Tří kamenů. Zbylá, větší část hostýnské zóny Rusavské hornatiny je převážně tvořena hostýnskými vrstvami, které jsou tvořeny hrubě lavicovitými pískovci a slepenci. V nich také vznikla dvě 234
výrazná morfostrukturně určená subsekventní údolí Medvědice a převážné části Rosošného potoka, která jsou paralelní s průběhem směrů nasunutí magurské jednotky, resp. nasunutí zóny Tří kamenů, a tedy i generelních vrstevních směrů hornin rusavských vrstev a hostýnského souvrství. Jižní a jihovýchodní část Rusavské hornatiny je tvořena litofacií zóny Tří kamenů. Rozdíl obou jednotek se nápadně odráží v reliéfu obou částí Rusavské hornatiny. Zatímco oblast patřící do litofacie hostýnské zóny splňuje podle parametrů hodnocení relativní výškové členitosti kritéria pro plochou hornatinu, tak oblast litofacie zóny T ří kamenů pouze pro vrchovinu. Taktéž sklony svahů první oblasti jsou větší než v jižní a jihovýchodní části Rusavské hornatiny. Téměř všechny skalní výchozy jsou soustředěny do hostýnské zóny, z nichž většina je vyvinuta v rusavských vrstvách. Elevace jsou v zóně Tří kamenů budovány ráztockými vrstvami, které jsou tvořeny střídáním jemně až hrubě zrnitých pískovců s šedými a zelenošedými (výjimečně červeně zbarvenými) jílovci. Hřbet tvořený ráztockými vrstvami poměrně pozvolna zvyšuje nadmořskou výšku od JZ až po Bečku 705,6 m n. m., odkud pokračuje k SZ po téměř ploché vrcholové části přes kótu 729 m n. m., U tří kamenů 747 m n. m. Z této vrcholové plošiny pak pod sklonem menším než 5 směřuje k 900 metrů vzdálené plošině nejvyššího bodu této části Rusavské hornatiny Kyčeře 757 m n. m.. Pak na vzdálenosti cca 300 metrů pod průměrným sklonem 7, klesá nadmořská výška na 698 m n. m., odsud plošina pokračuje do sedla Na Tesáku 687 m n. m. Potom stoupá pod sklonem cca 5 k plošině Tesáčku 720 m n. m. Hřbetnice pak na vzdálenosti 400 m klesá pod úhlem 7 k plošině (650 m n. m.), která pokračuje k Ožiňáku (660 m n. m.), odkud stupňovitě klesá (plošiny 630 m n. m., 600 m n. m. a 570 m n. m.). Také v této oblasti Rusavské hornatiny jsou vodní toky, resp. jejich části vázány na uložení vrstev. Jde o horní část Ráztoky, Juhyně a celou Rychtářku. Do reliéfu se velice výrazně promítá vliv zlomu, který se nachází na čele zóny Tří kamenů a je s jejím nasunutím paralelní. Morfologickým projevem tohoto zlomu je výrazná změna sklonu svahu, která se táhne od severního svahu Pardusu až po Ky čeru v délce 5,1 km. Subsekventní údolí vázané na čelo nasunutí zóny Tří kamenů (tedy na rozhraní litofacie hostýnské zóny a zóny Tří kamenů) má levostranný bezejmenný přítok Juhyně pramenící na severním svahu Ožiňáku, částečně i Bystřička (horní tok) a celý horní tok Rusavy, se svojí SV zdrojnicí, po soutok s Ráztokou. Všechny čtyři (Rusava, Ráztoka, Juhyně, Bystřička) největší toky (a tím i směry jejich údolí) Rusavské hornatiny jsou na svých středních (Rusava, Bystřička, Juhyně), resp. dolních částech toku (Ráztoka) ovlivněny průběhem zlomů, které napříč procházejí příkrovovou strukturou. Popsané vrcholové i svahové plošiny jsou (sečné) erozní. V některých místech byly odolné pískovce doprovázené slepenci vypreparovány do podoby tvrdošů a dále modelovány kvartérními geomorfologickými procesy 235
(KŘÍŽEK 1999, /v tisku/, KŘÍŽEK, LÉTAL 2001). I když lokálně na některých místech jsou vrstvy ukloněny jinak než k J, JJV, případně JV, lze říci, že většina svahů Rusavské hornatiny s touto expozicí je strukturní. Rusavská hornatina je rozdělena zlomy na řadu ker, které se podél těchto zlomů pohybovaly. Celkově podle P. VYSKOČILA IN R. MUSIL IN PŘICHYSTAL, OBSTOVÁ & SUK (1993) patří území Rusavské hornatiny stále ke stále se zdvihajícím oblastem (1 mm ročně). Naopak podle J. KALVODY (1996) patří přilehlá část Kelčské pahorkatiny k poklesovým oblastem. Projevy tektoniky se výrazně odrazily v reliéfu, zvláště patrné je to na průběhu a tvaru říční sítě (pravoúhlá fragmentace vodních toků nebo jejich částí /Juhyně, horní tok Rosošného potoka, střední tok Bystřičky/), případně podélných a příčných profilech údolí (např. náhlá zúžení údolí či změna spádu na středním toku Bystřičky mezi Bludným, Ostrým Grúněm a Smrdutou). To, že intenzita pohybů nebyla všude stejná dokazuje například přítomnost poměrně rozsáhlých proluviálních pleistocénních štěrků a dejekčních kuželů na levostranných přítocích Juhyně, kdežto na pravostranných přítocích buď zcela chybí a nebo jsou menších rozměrů. Zvlášť výrazný je tento nepoměr v hostýnské litofaciální zóně. Taktéž se zde projevovalo říční pirátství, kdy původně subsekventně vedoucí toky byly vlivem tektoniky načepovány a zbaveny částí povodí. Evidentní je to např. u bezejmenného potoka tekoucího paralelně s nasunutím zóny Tří kamenů nebo celá zdrojnicová část Dřevnice, která pravděpodobně stejným způsobem připravila Ráztoku o celou horní část povodí v důsledku uklonění zdejší kry k JJZ. Z uvedeného je zřejmé, že k poměrně intenzivním tektonickým pohybům docházelo ještě v průběhu pleistocénu. Kromě toho z analýzy výškových poloh zarovnaných povrchů (plošin) Rusavské hornatiny vyplývá, že se v neotektonické etapě vývoje zdejšího reliéfu uplatňovaly megaantiklinální zdvihy. Pro charakteristiku a studium zarovnaných povrchů v oblasti Rusavské hornatiny hraje důležitou roli oblast izolované kry rusavských vrstev na čele magurského příkopu, kde jsou vedle sebe zarovnané povrchy vyvinuté na rusavských vrstvách a podložním hostýnským souvrstvím. Zde jsou patrn ě zachovány zbytky nejvyšší úrovně zarovnaného povrchu v oblasti Kelčského Javorníka. Kromě již popsaných plošin ve vrcholových partiích hřbetů, nacházejí se výrazné plošiny jako spočinky na svazích resp., rozsochách. Některé plošší části reliéfu mají evidentní vztah k říční síti (poříční úroveň). Nejlépe je má vyvinuté Bystřička na svém horním toku, kde má poměrně široké údolí. Ploché části svahu /poříční úroveň/ se nacházejí v těchto místech 30 m nad současným údolním dnem. Nejnižší úroveň zarovnání představuje kryopediment před severním čelem Rusavské hornatiny (DEMEK 1976, 1977, KŘÍŽEK /FROST-RIVEN,V TISKU/). Je zřejmé, že tektonická aktivita, jejíž projevy v reliéfu Rusavské hornatiny jsou zřejmé, narušila jednotlivé hladiny zarovnávání. Z rozdílu výšek zarovnaných povrchů náležejících jedné hladině zarovnání lze vyčíst intenzitu tektonických pohybů a tu pak prověřit s jejími 236
projevy v reliéfu a dát do vztahu s celkovým vývojem této oblasti. Proto je potřeba provést analogická šetření v dalších geomorfologických okrscích Hostýnských vrchů a k nim přilehlým geomorfologickým jednotkám. Literatura BUBÍK, M., STRÁNÍK, Z., ŠVÁBENICKÁ, L. & VŮJTA, M. (1993): Nález svrchního albu v magurském příkrovu Hostýnských vrchů (25-43 Bystřice p.host.). Zpr. geol. výzk. v roce 1991, s. 20 21. CZUDEK, T., DEMEK, J. (1976): The slopes of the central Moravian Carpatians. Periglacial or temperature. Stud. geomorphol.carpatho-balcanica, 10, Kraków, s.3 14. CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Brno, Sursum, 213 s. ČTYROKÝ, P., STRÁNÍK, Z. (1995): Zpráva pracovní skupiny České stratigrafické komise o regionálním dělení Západních Karpat. Praha, Bull. of the Czech Geol. Survey, 70, 3, s. 67 72. DEMEK, J. (1964c): Zpráva o výzkumu vývoje svahů moravských Karpat v pleistocénu. Zprávy Geogr. ústavu ČSAV, 6(135-B), Opava, s.1 3. DEMEK, J. (1976): Planation surfaces of the Moravian Carpathians, Sborník Československé společnosti zeměpisné. 81,č. 1, Praha, s.9 15. DEMEK, J. (1977): Kvartérní vývoj svahů a zarovnaných povrchů v ČSR. Zprávy GÚ ČSAV, r. 14, č. 3, Geografický ústav ČSAV, Brno, s. 97 111. DEMEK, J., NOVÁK, V. ET AL (1992): Vlastivěda moravská - neživá příroda. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno, 242 s. IVAN, A. (1981): Nástin terciérního geomorfologického vývoje Vizovické vrchoviny a moravské části Bílých Karpat. Zprávy GÚ ČSAV, Brno, s.126 133. IVAN, A., KIRCHNER, K. & KREJČÍ, O. (2000): K poznání morfostrukturních rysů reliéfu moravské části Západních Karpat a Panonské pánve. Geografický časopis, r. 52, č. 3, GÚ SAV, Bratislava, s. 221 230. KALVODA, J. (1996): Geomorphological aspects of levelling measurements of the Earth s surface movements in the Czech republic. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Geographica, 34, Vydavatelství UP, Olomouc, s. 7 16. KŘÍŽEK, M. (1999): Povrchové a podpovrchové jevy na Čecheru v Hostýnských vrších. Geografie Sborník české geografické společnosti, 104, č.3, Česká geografická společnost, Praha, s. 201 208. KŘÍŽEK, M., LÉTAL, A. (2001): GIS Assist in the frost-riven cliff investigation. Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis - Geographica 36, Vydavatelství UP, Olomouc, s.41 46. KŘÍŽEK, M. (v tisku): The Quaternary sculpturing of rocks in the Rusavská hornatina Mts., Acta Universitatis Carolinae Geographica, UK, Praha. KŘÍŽEK, M. (v tisku): Frost-riven cliffs and cryoplanation terraces in the Hostýnské vrchy Hills (East Moravia, the Czech Republic), Global Change in Geomorphology, Acta Universitatis Carolinae Geographica, UK, Praha. KVITKOVIČ, J., PLANČÁR, J. (1975): Analýza morfoštruktúr z hľadiska súčasných pohybových tendencií vo vzťahu k hlbinnej geologickej stavbe Západných Karpát. Geografický časopis, r. 27, č. 1, Veda Vydavateľstvo SAV, Bratislava, s. 309 325. PLIČKA, M. (1969): Předběžná zpráva o výsledcích opěrné vrtby Rusava-1. Zprávy o geologických výzkumech v roce 1967, ÚÚG, Praha, s.211 212. 237
PŘICHYSTAL, A., OBSTOVÁ, V. & SUK, M. (1993): Geologie Moravy a Slezska. Brno, Moravské zemské muzeum, 168 s. /Stráník, Z. et al - Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku, s. 107 123, Musil, R. Geologický vývoj Moravy a Slezska v kvartéru, s. 133 157/. STEHLÍK, O. (1963): Stopy mladotřetihorního zarovnání reliéfu v okolí Rožnovské brázdy. Zprávy o geol. výzkumu v roce 1962. Praha, s. 285 287. STEHLÍK, O. (1964): Příspěvek k poznání tektoniky beskydského horského oblouku. Geograf. časopis SAV, 16, č. 3,Vydavatělstvo SAV, Bratislava, s. 271 280. ZÁDRAPA, M., ČUŘÍK, J. (1981): Nové geol. poznatky z průzkumných prací v Hostýnských vrších, Zemní plyn, Nafta, 26, č.3, s.411 423. ŽEBERA, K. (1964): Mapa kvartéru a zvětralinového pláště ČSSR. ÚÚG, Praha. Základní geologická mapa 1:25 000, list 25-143 Bystřice pod Hostýnem, 1986, ÚÚG, Praha Základní geologická mapa 1:25 000, list 25-321 Fryšták, 1986, ÚÚG, Praha Summary A morphostructure and planation surfaces of the Rusavská hornatina Mts. Rusavská hornatina Mts. are built by two litho facieses the Hostýn belt and the Tři kameny belt. A relief of the Hostýn belt is more marked and higher. The Rusavská hornatina Mts. have a mountainous configuration. The most of rocks are situated in this part of the Rusavská hornatina Mts. These landforms occur in the summit and sub summit parts of ridges. The most of S, SSE and SE slopes are structural compared with an attitude of layers. Subsequent valleys /with direction ENE-WSW/ are characteristic forms. They are parallel with a direction of napes. Tectonic activity of different parts of the Rusavská hornatina Mts. has various strength of movements. The general morphology of this relief reflects it (rectangular drainage pattern, sharp changes of inclinations (longitudinal and transverse profiles) of valleys. Primary levels of planation are situated in various altitudes because neotectonic activities have caused movements of blocks. Tectonic activities were continuing during the Pleistocene. Up to day the Rusavská hornatina Mts. are the up-stroke area. On the summit areas of ridges there are flat grounds, which we can call rests of planation surfaces. The highest level of planation surfaces is situated in around the top of Mt. Kelčský Javorník (864,6 m a. s. l.). The central ridge of the Rusavská hornatina Mts. /formed by the rocks of the Rusava Member (Zlín Formation) with sandstone and conglomerate beds/ is beared on tectonic more than other two ridges. That is why the summit flat grounds are smaller than other and they have a bigger altitude variance. On the upper part of Bystřička river valley there are rests of flat grounds (30 m above riverbed). Kryopediment on the northern foot of the Rusavská hornatina Mts. is the lowest level of planation surface. Solifluction-landslide sediments cover it. These accumulations are 1 500 m long and several m thick. Figure 1: Exceeded profile of summit part on the front of the Magura Nappe (from Mt. Křškový /west/ through Mt. Javorník, Mt. Jehelník, Mt. Kelčský Javorník to Černá Bařina /east/). Figure 2: The upper wide part of the sinistral valley (feeder of the Bystřička river). Behind there is flat ridge of Mt. Hostýn (735 m a. s. l.). Left there is Mt. Obřany (735 m a. s. l.), which is a part of a central ridge (broken by tectonic) of the Rusava Member (with resistant sandstone and conglomerate beds). Photo: M. Křížek, 2000. 238
Obr. 1: Převýšený profil vrcholovou hřbetnicí na čele magurského příkrovu od Krškového na západě, přes Javorník, Jehelník, Kelčský Javorník až po Černou Bařinu na východě. Obr. 2: Pohled na horní část širokého údolí levostranného přítoku Bystřičky. V pozadí plochý hřbet Hostýna (735 m n. m.). Vlevo Obřany (704, 2 m n. m.), které jsou součástí centrálního /tektonicky porušeného/ hřbetu rusavských vrstev, jež jsou budovány odolnými pískovci a slepenci. Foto: M. KŘÍŽEK 2000. 239
240