Hledání našeho společného předkap 1) Jak to, že máme společného předka 2) Metodika výzkumu mtdna 3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila 4) Problémy a názory proti 5) Analýza chromozomu Y 6) Jak jsme osídlili svět podle mtdna a chromozomu Y 7) Další analýzy a co z toho vyplývá 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR
Problém: Analýzou mtdna a chromozomu Y však sledujeme buď evoluční historii žen nebo mužů pohlaví se mohou v různých populacích lišit mírou, jakou se uplatňují na genovém toku ať už v rámci populace nebo mezi populacemi patriarchát vs. matriarchát pohyb např. mužů za obchodem v patriarchální společnosti na genovém toku se pak uplatňují více než ženy vedení válek z poražené populace je asimilováno pouze malé procento mužů, avšak většina žen je včleněna do vítězné populace = větší podíl na genovém toku tak mají ženy z poražené populace než jejich muži
Výsledky dalších analýz Hledání našeho společného předka Diploidní znaky (dědí se od obou rodičů), jaderné geny Wei Huang et al. (1998) gen ZFX, společný předek žil před 306 000 lety (162 000 až 952 000) Ingman et al. (2000) analyzovali oblast Xq13.3, společný předek žil před 479 000 let Rosalinda Harding et al. (1997) gen pro beta-globin, stáří společného předka odhadli na 750 000 (400 000 až 1 300 000) Oponenti výsledky pro diploidní a jaderné markery se liší od mtdna a chr. Y = nepodporují model nahrazení tyto výsledky jsou 4x větší avšak u těchto znaků se nejedná o uniparentální dědičnost, nutný přepočet pro beta-globin 750 000 / 4 = 187 500 pro ZFX a Xq13.3 306 000 / 3 = 102 000 a 479 000 / 3 = 159 666
Přehled výsledků výpočtů stáří společného předka moderního člověka mtdna Cann et al. 1987 214 000 let (teorie koalescence 290 000 let) Vigilantová et al. 1991 208 000 let (tk 225 000) Ingmann et al. 2000 171 500 let (kódující oblast mtdna) Chromozom Y Dorit et al. 1995 270 000 let (intronová sekvence) Hammer 1995 188 000 let (nekódující fragment) Hammer et al. 1998 147 000 let (široký polymorfizmus) Underhill et al. 1997 162 000 let (široký polymorfizmus) 186 000 let (široký polymorfizmus) Thomson et al. 2000 59 000 let (3 geny) Underhill et al. 2000 62 000 let (NRY) ZFX Huang et al. 1998 102 000 let Xq13.3 Ingman et al. 2000 159 666 let Gen pro beta-globin Hardingová et al. 1997 187 000 let kódující sekvence - mají nižší variabilitu
Shrnutí výsledky a závěry analýzy mtdna a chromozomu Y jsou navzájem kompatibilní = = můžeme je považovat za správné (včetně diploidních a jaderných znaků) společný předek moderních lidí žil v Africe - Model afrického původu = OK - Multiregionální model = OK + i jinde společný předek žil v Africe zhruba před 200 000 lety vezmeme-li však v úvahu rozptyl pro 95% interval spolehlivosti, pak se údaje vzdalují od modelu afrického původu a přibližují se k multiregionálnímu modelu nebo podporují další model Out of Africa again and again na základě geografického výskytu jednotlivých haploskupin lze rekonstruovat osidlování jednotlivých regionů z Afriky do Asie postup migrace
Shrnutí Pozoruhodný výsledek Hardingová et al. (1997) získali analýzou sekvencí genu pro beta-globin zajímavé výsledky právě ve vztahu ke geografické distribuci výskyt jimi nalezených haplotypů naznačuje, že před více než 200 000 lety existovala starobylá populace předků nejenom v Africe, ale také v Asii specifické asijské haplotypy starší 200 000 let pak jsou zde ale také haplotypy rozšířené po celém světě to možná naznačuje opakovaný genový tok tam a zpět mezi Afrikou a Asií to je v rozporu s modelem nahrazení, který uvažuje pouze jednosměrný genový tok z Afriky do Asie
Shrnutí Zpochybnění modelu nahrazení Z výsledků Templetona (omezený genový tok mezi Asií a Afrikou), Hammera (chr. Y) a Hardingové (beta-globin) vyplývá, že: naše zjednodušená představa o oddělení zakladatelské populace/populací s následnou izolací nemusí být zcela správná naši moderní předchůdci mohli žít na minimálně dvou místech v Africe a Asii = vše ukáží až další výsledky a pozorování (doposud žádný nový důkaz) Pravděpodobný závěr: asijské populace mají buď původ africký nebo mají původ čistě asijský (asijský předek) a africké znaky jsou u nich důsledkem opakovaného jednostranného genového toku a migrací (při oboustranném by byly asijské haplotypy v Africe x vzdálenost) evropské populace mají africký a asijský původ vznikly migrací z Afriky přes Asii, v Evropě pak nahradily neandrtálské populace
Shrnutí Tyto analýzy poskytují zajímavé výsledky, ale samy o sobě nestačí k úplnému a uspokojivému vysvětlení původu moderního člověka. Neboli výsledky jsou jasné, obtížná a nejasná je však již jejich interpretace
Celkový závěr: Zatím tedy ještě nelze uspokojivě odpovědět, který ze dvou základních modelů původu moderního člověka je správný. Out of Africa x Multiregionální model Hledání společného předka