Univerzita Karlova v Praze. Bakalářská práce. Zooterapie v sociální práci. Zootheraphy in social work

Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta Bakalářská práce Zooterapie v sociální práci Zootheraphy in social work Vedoucí práce: prof. PhDr. Beáta Krahulcová, CSc. Autor: Vendula Hladíková Praha 2011

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své práce, paní prof. PhDr. Beátě Krahulcové, CSc., neboť se mi plně věnovala, když jsem potřebovala, poskytla mi mnoho cenných, odborných rad, které mne inspirovaly k tomu, čemu se mám ve své práci věnovat. Dále bych ráda poděkovala paní Mgr. Ivě Bajtlerové, která mi poskytla rozhovor na téma canisterapie a autismus, i přesto, že je nesmírně časově zaneprázdněná.

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu. V Praze dne Vendula Hladíková...

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá zooterapií, její terminologií, metodami a historií využívání zvířat jako společníků, pomocníků, služebníků a terapeutů. Práce také obsahuje informace o mezinárodních i tuzemských organizacích, které v této problematice figurují, snaží se tvořit standarty pro vzdělávání a praxi a usilují o uznání zooterapie, jako oboru, ve vědeckých kruzích a na půdě legislativní. Vzdělávání a udělování certifikátů je v zooterapii velmi široké a složité téma, proto je mu v práci věnována největší pozornost. Z působení zooterapie v praxi je zde uvedena psychiatrie, zejména pak autismus, o kterém je i rozhovor s Mgr. Ivou Bajtlerovou, která pracuje, mimo jiné, jako canisterapeutka. Klíčová slova Zooterapie, zooterapeut, zoorehabilitace, canisterapie, hiporehabilitace, hipoterapie, felinoterapie, coteapeut

Annotation This Bachelor Thesis deals with the subject of zootheraphy, its terminology, methodology. It also covers the history of animals as companions, assistants, helpers and therapists. The thesis includes information about the local and international organizations which work in this field and have tried to set standards for further education and practice. They have also attempted for the zootheraphy to become recognized as a legislatively independent scientific field. Education and certification in zootheraphy is a broad and very complicated subject therefore it has been the main topic of this thesis. From the practical use of the zootheraphy, psychiatry and in particular autism are discussed here. Mgr. Iva Bajtlerová, who works as a canistherapist, has been interviewed for the purpose of this thesis. Keywords Zootheraphy, zootherapist, zoorehabilitation, canistherapy, hiporehabilitation, hipotherapy, felinotherapy, coterapist

Seznam zkratek Atd. a tak dále Např. na příklad tzv. tak zvaný/ apod. a podobně Cit. citováno Kol. kolektiv Sb. sbírky Sv. svatý Řec. řecky Č. číslo s. strana o.p.s. občansky prospěšná společnost Př. n. l. před naším letopočtem o.s. občanské sdružení ČR Česká republika USA United states of America PTF pet facilitataded therapy AAA - animal assisted activities AAT - Animal assited therapy AAE - animal assisted education AACR - animal assisted crisis response IAHIO International Association of Human-Animal Interaction Organizations AOVZ Asociace odpovědného vztahu k malým zvířatům WHO World health organization ESAAT - European Scoiety for Animal Assisted Therapy CTA Canisterapeutiská asociace ČHS česká hiporehabilitační společnost

NCHK Nezávislý chovatelský klub TAT - Thiere als Terapie FF filosofická fakulta LPPJ léčebné pedagogicko-psychologické ježdění HPCS - Hippotherapy Clinical Specialist NCO NZO Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů

Obsah ÚVOD... 8 1. OBECNĚ O ZOOTERAPII... 9 1.1 Podstata zooterapie... 9 1.2 Historie... 10 1.2.1Historie canisterapie... 12 1.2.2 Historie hipoterapie... 14 1.2.3 Historie felinoterapie... 15 1.3 Metody užívané v zooterapii... 16 1.3.1 AAA... 17 1.3.2 AAT... 18 1.3.3 AAE... 18 1.3.4 AACR... 19 2. ZOOTERAPIE VE SVĚTĚ... 21 2.1 Legislativa... 21 2.2 Mezinárodní organizace... 21 2.2.1 International Association of Human-Animal Interaction Organizations (IAHIO). 21 2.2.2 Delta Society... 22 2.2.3 European society for animal assisted therapy (ESAAT)... 22 3. ZOOTERAPIE V ČESKÉ REPUBLICE... 24 3.1 Legislativa... 24 3.2 Organizace působící v ČR... 26 3.2.1 Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ)... 26 3.2.2 Canisterapeutické organizace... 27 3.2.3 Hipoterapeutické organizace... 28 3.2.4 Felinoterapeutické organizace... 29 4. VZDĚLÁVÁNÍ ZOOTERAPEUTŮ V ČESKÉ REPUBLICE... 31 4.1 Vysokoškolská úroveň studia zooterapie... 31 4.2 Vzdělávání v canisterapii... 33 4.2.1 Pořadatelé kurzů... 34 4.2.2 Požadavky na psa... 34 4.2.3 Požadavky na canisterapeuta... 35 4.2.4 Výcvik psa... 36 4.2.5 Příprava canisterapeuta... 36 4.2.6 Canisterapeutické zkoušky... 37 4.2.7 Možnosti uplatnění po absolvování kurzu... 38 4.3 Vzdělávání v hiporehabilitaci... 39 4.3.1 Pořadatelé kurzů... 40 4.3.2 Požadavky na koně... 41 4.3.3 Požadavky na pracovníky v hiporehabilitaci... 42 4.3.4 Výcvik koně... 43 4.3.5 Příprava terapeuta... 44 4.3.6 Hipoterapeutické zkoušky... 44 4.3.7 Uplatnění po absolvování kurzů hiporehabilitace... 45 4.4 Vzdělávání ve felinoterapii... 45 4.4.1 Pořadatelé kurzů... 45 4.4.2 Požadavky na kočku... 46 4.4.3 Požadavky na felinoterapeuta... 46 4.4.4 Výcvik kočky... 46 4.4.5 Školení felinoterapeuta... 47

4.4.5 Felinoterapeutické zkoušky... 47 4.4.6 Uplatnění felinoterapeuta a jeho povinnosti... 47 4.5 Ukázky různých možností vzdělávání v zooterapii... 48 4.5.1 Canisterapeutický kurz podle sdružení Anitera... 48 4.5.2 Kurz hipoterapie pod NCO NZO v Brně, odborným garantem ČHS... 48 4.5.3 Workshop o felinoterapii na Ostravské univerzitě... 49 5. ZOOTERAPIE V PSYCHIATRII... 50 5.1 Působení zooterapie na psychicky nemocné klienty... 50 5.2 Canisterapie v psychiatrii... 51 5.2.1 Metodika postupu práce canisterapeuta s psychiatrickým klientem... 52 5.2.2 Dětští psychiatričtí pacienti a canisterapie... 52 5.3 Hipoterapie v psychiatrii... 53 5.3.1 Metodika LPPJ a psychoterapeutického ježdění v psychiatrii... 54 5.3.2 Některé psychiatrické poruchy a hipoterapie... 55 5.4 Zooterapie a autismus... 56 5.4.1 Práce s autisty v canisterapii... 58 5.4.2 Rozhovor s Mgr. Ivou Bajtlerovou... 59 6. SHRNUTÍ... 61 Závěr... 62 Summary... 63 Použitá literatura... 64 Seznam příloh... 71 Přílohy... 72 Příloha č. 1: Přehled zákonů vydaných Ministerstvem zemědělství... 72 Příloha č. 2: Etický kodex canisterapeutického týmu CTA... 75 Příloha č. 3: Základní minima pro uchazeče o post canisasistenta/canisterapeuta... 86 Příloha č. 4: Tabulka pro hodnocení plnění cílů podle jednotlivých metod užívaných v canisterapii... 88

ÚVOD Tato bakalářská práce si klade za cíl seznámit se zooterapií v obecném slova smyslu. S jejím pozitivním působením na lidský organismus, kterého si byli vědomi již lidé v pravěkých dobách, a proto není divu, že i dnes je hojně využívána v zařízeních sociálních péče, léčebnách, nemocnicích, pedagogických zařízeních a podobně. V práci chci seznámit čtenáře se základní terminologií zooterapie, jejími metodami a historií domestikace zvířat. Dále s historií toho, jak lidé postupně začali k zvířatům přistupovat, nejen jako k služebníkům, ale i jako ke společníkům a přátelům, díky čemuž přišli na to, že zvířata, aniž by si to uvědomovala, lidi leč, a to jak po stránce tělesné, tak duševní. Dalším mým cílem je popsat, podle jakých principů jednotlivé obory fungují. Neboť si myslím, že jako obor, který není obecně uznáván, jako vědecký, ale usiluje o to, aby uznán byl, si nemůže dovolit nemít mezinárodní dohody o tom, čím se práce zooterapeuta řídí, jak je to se vzděláváním v oboru a musí být určena základní pravidla, podle kterých všichni budou vykonávat svou praxi. Jak je na tom Česká republika, co se týče uznání zooterapie a profese zooterapeut a sjednoceností jednotlivých oborů, to je další věc, kterou chci zmapovat a popsat. S tím velmi souvisí můj hlavní cíl. Vytvořit komplexní, podrobný přehled institucí, které se věnují vzdělávání zooterapeutů, neboť jde o obor, se kterým se mnohdy, lidé pracující jako sociální pracovníci, potkávají a mnoho z nich zaujme natolik, že by se mu rádi věnovali profesionálně. Všechny teoretické informace chci podložit konkrétním příkladem z oboru, kde je zooterapie již dobře zavedenou podpůrnou metodou. Pro tuto část jsem si vybrala psychiatrii. Neboť zooterapie je v českých psychiatrických léčebnách hojně využíváno. Například, v Psychiatrické léčebně v Bohnicích má, zejména hipoterapie, dlouholetou tradici. Má práce by měla být přínosná především částí o vzdělávání, neboť do této chvíle nikdo nevytvořil kompletní přehled o vzdělávání v zooterapii. 8

1. OBECNĚ O ZOOTERAPII 1.1 Podstata zooterapie Zooterapie nebo také animoterapie se dá definovat různě. V podstatě se ale všichni ti, kteří se touto problematikou zabývají, shodnou na tom, že jde o pozitivní, až léčebné působení zvířete na člověka. Je to zastřešující pojem pro různé typy terapie. Podle toho, jaké zvíře používáme (pes, kůň, kočka, atd.) se pak tyto typy mají odborně názvy (canisterapie, hipoterapie, felinoterapie atd.). Zahraniční (anglosasaká) literatura tento pojem chápe jako léčení pomocí domácích mazlíčků. Nemusí však jít jen o menší zvířata, která my (Euroamerická společnost) obvykle domestikujeme. Domácím mazlíčkem může být, stejně jako pes, slon a i s ním je možno provádět zooterapii. (Freeman in Velemínský, 2007; Nerandžič, 2006; Integrační centrum Zahrada, 2009) Zvíře na člověka působí aktivně či pasivně a vždy jde o působení komplexní. Jedná se tedy o fyzioterapii (např. zlepšení paměti, motoriky, uvolnění a prohřátí končetin, rozhýbání ztuhlého svalstva zejména u těžce tělesně postižených), psychoterapii (např. zmírnění stresu, zlepšení nálady) a socioterapii (např. komunikace přes zvíře) zároveň. Zvířata totiž člověka nutí k aktivitě a dávají mu pocit potřebnosti. (Freeman in Velemínský, 2007; Piafa, 2010; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Integrační centrum Zahrada, 2009) Jde o podpůrnou léčebnou metodu, kdy zvíře je zde v roli prostředníka, tzv. koterapeuta. Hlavní slovo má vždy zooterapeut, ten rozhodne jaké zvíře (pakliže pracuje s více druhy), a jakým způsobem na daného klienta použije. Z toho také vyplývá, že zooterapeutický tým je složen ze dvou a více členů, zvířete (popřípadě zvířat) a člověka. Terapeut může pracovat s vícera druhy zvířat, a to jak jednotlivě, tak kombinovaně. (Freeman in Velemínský, 2007; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Integrační centrum Zahrada, 2009) V rámci animoterapie lze také hovořit o terapii za pomocí květin. I ty se mohou stát pro mnohé lidi miláčkem, stejně tak jako pro jiné je miláčkem domácí zvíře. Jejich hlavní funkce 9

je estetická, ale tak jako zvířata, se nám také květiny odvděčí svou přirozeností. V jejich případě jde o to, že se rozvinou, vykvetou, budou krásně vonět a podobně. Květiny a starání se o ně, se velmi osvědčily v psychiatrických léčebnách. (Nerandžič, 2006) 1.2 Historie Lidé začali se zvířaty pracovat již v pravěku. Tehdy se však jednalo o spolupráci pouze účelovou, až na psa, ten se velmi brzy stal také společníkem. I díky tomu lidé brzy pochopili, že zvíře jim může pomoci nejen fyzicky. A to především proto, že živý organismus jakožto bioenergetický zdroj má schopnost produkovat samoléčitelské schopnosti jiného organismu. (Lacinová in Velemínský, 2007, s. 27) U člověka navíc funguje to, že krom působení na fyzický stav je zde významné zlepšení v oblasti psychiky. První doložené užívání zvířat v procesu uzdravování je z 8. století, kdy se v Belgii používala zvířata jako doplněk v terapii zdravotně postižených. (Integrační centrum Zahrada, 2009) Jak uvádí Odendaal (2007) v 9. století se objevuje služba, kdy rodina poskytuje péči hendikepovanému a součástí tohoto bylo i zapojení zvířat. Další informace máme až z 18. století. Pravděpodobně i v mezidobí se zvířata používala, záznamy o tom však neexistují. V Anglii vznikla sociální terapeutická instituce, která měla za úkol starat se o psychiatrické pacienty jiným způsobem, než bylo v té době zvykem. Takoví pacienti se tehdy léčili násilím a silnými medikamenty. Tady se ale k nim chovali s láskou, porozuměním a důvěrou. Zároveň zde mohli chovat drobná zvířata (králíci, drůbež) a šlo tedy o aktivizaci pacientů. (Odendaal, 2007; Lacinová in Velemínský, 2007; Integrační centrum Zahrada, 2009) Odendaal (2007) uvádí. Že v roce 1867 byl v Německém městě Bethel, pod záštitou křesťanské společnosti, otevřen dům pro epileptiky, kteří zde od začátku chovali zvířata. Dnes jde o velké centrum, kde se léčí na 5000 pacientů. Za průkopníka v oblasti terapie, která využívá zvířata, je považován Americký psychoterapeut Boris M. Levinson, který se zabýval především kontaktem psů a dětí. V roce 1982 vy- 10

tvořil metodologii nové vědní disciplíny pet-facilitaded-therapy (PFT, zvířaty podporovaná terapie). V 60. letech byla také založena Společnost na zkoumání vztahů člověka a zvířete, která funguje dodnes, pořádá symposia, vydává publikace a šíří povědomí o této problematice po světě. (Odendaal, 2007; Lacinová in Velemínský, 2007) Za jeden ze zlomových okamžiků je považován rok 1970, kdy vznikla Delta society, což je mezinárodní nadace, která se zabývá zejména ochranou přírody, zkoumá vztahy lidí a zvířat a zooterapií. (Poláková, 2010) Vědecké činnosti se v této době věnují, mimo jiné, manželé Samuel a Elizabeth Corsonovi (Univerzita v Ohiu). Začali používat termín terapie za pomoci zvířat v zájmových chovech (mezinárodní zkratka PFP). Z 1. mezinárodní konference na téma terapie za pomoci zvířat, která se konala v roce 1974, vyšla publikace Pet animals and society (Zvířata v zájmových chovech a společnost). (Odendaal, 2007; Lacinová in Velemínský, 2007) V 80. letech se intenzivně pracovalo ve výzkumech a v dokazování, že zvířata mají skutečně velký podíl na uzdravování pacientů všech věkových kategorií a s problémy fyzickými i psychickými. I tak se ale objevovala kritika a hlasy, které tvrdily, že výsledky nejsou průkazné a že experimenty nejsou vědecké. Zároveň ale velmi stoupala popularita zooterapie v masmédiích a mezi laickou veřejností. (Odendaal, 2007) I v 90. letech výzkumy pokračují, mnoho psychoterapeutů užívá zvířat v praxi a interakce mezi lidmi a zvířaty se vyučuje na mnoha univerzitách po celém světě. (Odendaal, 2007) V roce 1992 vznikla Mezinárodní asociace organizací součinnosti lidí a zvířat (IAHIO). Zabývá se spoluprací lidí a zvířat. Každá země zde může mít jednoho zástupce. ČR je členem od roku 1995 díky Asociaci odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ). IAHIO každé tři roky pořádá mezinárodní konferenci, v roce 1995 dostala podporu Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) a byly přijaty dvě zásadní rezoluce v terapii za pomoci zvířat. (Odendaal, 2007, Lacinová in Velemínský, 2007) 1.) Zajistit regulovaný přístup zvířat do nemocnic, domovů pro seniory, pečovatelských zařízení a dalších institucí poskytujících péči osobám všech věkových kategorií, které takovéto kontakty potřebují. 11

2.) Oficiálně uznat jako prostředek terapeutické intervence zvířata, která byla speciálně vycvičena, aby pomáhala lidem překonávat omezení vyplývající z jejich postižení. Vést autory programů k produkci takových zvířat a zjistit, aby vzdělávání v oblasti využití těchto zvířat bylo zahrnuto do základního vzdělávání v oblasti zdravotní péče a sociálních služeb. (Odendaal, 2007, s. 73) V roce 2004 pak vzniká ještě jedna mezinárodní organizace pod názvem European Scoiety for Animal Assisted Therapy (ESAAT). Za úkol měla sjednotit všechny organizace zabývající se zooterapií a vytvořit společné standarty. (Poláková, 2010) 1.2.1 Historie canisterapie Spojení člověka psa proběhlo pravděpodobně asi 15 000 př.n.l. Jednalo se o vlky, kteří zjistili, že kolem lidských obydlí se vyskytují zbytky potravy, postupně se vlk více a více s člověkem spřátelil a následným křížením a vývojem vznikl pes. (Nerandžič, 2006). Jak uvádí Poláková (2010) šlo o oboustranně výhodné spojení. Pes člověku pomáhal při tahání nákladů, při lovu, fungoval jako hlídač a ochránce a také jako společník. Člověk mu na oplátku poskytoval potravu a ochranu před většími predátory. Úcta ke psu se ale projevovala i v mnoha starých kulturách. V Egyptě psi uctívali stejně jako bohy, mumifikovali je a rituálně pohřbívali. Jako průvodci různých bohů byli zobrazováni v mytologiích Říma, Persie, Indie a u Inků dokonce byli zobrazováni jako průvodci podsvětím. Psi byli v oblibě i v křesťanství. Jak je uvedeno v Lukášově evangeliu 16,21 (Bible. Ekumenický překlad, 1984, s. 840) existoval chudý a nemocný Lazar, který byl plný vředů a nikdo s ním nechtěl mít nic společného. Jen psi za ním chodili a lízali mu rány, což byl projev sounáležitosti. (Poláková, 2010) Jak uvádí Nerandžič (2006) vyloženě negativně na psech pohlížel Islám. Zde byl pes brán jako nečisté zvíře. Canisterapie se vyvíjela dlouho, první zmínky o ní ale máme již z 8. století, kdy ve franské říši byli využívání psi záchranáři v klášteře Sv. Bernarda. V 18. století se využívá psů 12

v léčebně duševně nemocných v Anglickém Yorku. V století 19. začíná cílené šlechtění plemen psů tak, aby vyhovovali požadavkům terapeutů, tvoří se pravidla pro chov a plemenné knihy. (Neranžič, 2006) Ve 20. století se psi začali užívat nejdříve jako kamarádi na hraní v amerických nemocnicích. Ve 40. letech se pak používali jako pomocníci při rehabilitaci válečných leteckých veteránů. Následovala významná práce B. M. Levinsona (viz. výše). (Lacinová in Velemínský, 2007; Nerandžič, 2006) Dnes se psů v terapii běžně užívá (v dětských domovech, domovech pro seniory, v práci s tělesně i duševně postiženými, ve věznicích atd.), také se dále zkoumá jejich vliv na zdraví lidí. (Nerandžič, 2006) Do České republiky se termín canisterapie dostává díky Jiřině Lacinové, která využívá psy v Ústavu sociální péče Kociánka u Brna. V Brně vzniká sdružení FILLA (řec. láska). V roce 1997 vzniká, dnes již neexistující, Canisterapeutická společnost, která měla za úkol sloučit jednotlivce i skupiny, vytvořit normativy, metodiku a systém udělování terapeutických atestů pro psy. Je to také doba, kdy se canisterapie dostává do širšího povědomí laiků. V roce 1999 proběhl výzkum léčebného působení zvířete na člověka na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské Univerzity. Canisterapeutická společnost zaniká poté, co její předsedkyně, sestry Galajdovy, odchází v roce 2000 do Belgie. Nastává vývoj regionálních organizací, které ale navzájem nespolupracují, což má za následek nejednotný vývoj. Certifikáty canisterapeutům byly udělovány za různé úrovně dovedností. Bylo jasné, že je nutné tuto nejednotu odstranit. V roce 2003 FILLA pořádá Mezinárodní seminář o zooterapii a zde vzniká zastřešující organizace Canisterapeutická asociace (CTA). Její předsedkyní se stala Jiřina Lacinová. Organizace se stará o registraci jednotlivců i organizací, kteří se zabývají canisterapií, snaží se vytvářet normativy a usilují o to, aby canisterapie byla uznána jako podpůrná léčebná metoda. 13

Od roku 2004 hygienická a veterinární služba v Praze povolila vstup canisterapeutických psů do zdravotnických zařízení. ČR je na velmi dobré úrovni ve výcviku a užití psů. Dokonce se hovoří o specifické české škole canisterapie. (Nerandžič, 2006, Tichá in Velemínský, 2007) 1.2.2 Historie hipoterapie Koně byli zprvu využíváni jen jako zdroj potravy a jejich trus jako lék. Ale zhruba před pěti až šesti tisíci lety byl kůň zkrocen a začala jeho domestikace. První zmínky o tom, že jsou koně použiti v lékařství, jsou z 2. století. A to jednak v Galénových spisech (Galén byl jeden z nejvýznamnějších lékařů starověku), a pak ve spisech Marca Aurelia. V Řecku byli koně součástí Olympijských her a dokonce jim zde byla projevována úcta a byli zbožšťováni, stejně tak se dělo i v Římě. Poslední kultura, která je přímo spojena s koňmi, jsou jihoameričtí indiáni. Ti koně používali pro uvolnění svých bojovníků. Ti se koním položili na hřbet, kůň chodil a masáží tak docházelo k roztažení plic, tedy lepšímu dýchání a tělo tak bylo ideálně prokrveno. Ve středověku se Markurialis zmiňuje o různých zdravotních účincích na lidský organismus podle toho, v jaké krokové fázi kůň je. V 17. století se v Německu jízda na koni předepisuje jako samotná léčba. V 18. století se velmi rozšiřuje povědomí o léčebných účincích jízdy na koni. E. Hoffmann tvrdil, že jízda na koni je prospěšnější než samotné medikamenty. Němec Samuel Theodor Quellmalz popsal dynamiku pohybu na koni, která je dodnes platná, lékař Marie Terezie A. M. Stoll doporučuje jízdu na koni pro duševně nemocné a v roce 1750 vychází prvně sportovně-medicínská učebnice na toto téma. V druhé polovině 18. století se francouzští encyklopedisté Diderot a J.C.Tissot shodli, že jízdu na koni musí každému individuálně ordinovat lékař a že největší účinky má tato léčba ve fázi kroku. V 19. století zde byly snahy nahradit pohyb koně jakýmsi simulačním přístrojem, to se ovšem nesetkalo s úspěchem a bylo t zavrženo. První kongres o léčebných účincích jízdy na koni proběhl v roce 1974 v Paříži. Následoval vznik definice pojmu hipoterapie v Belgii, 1976. Postupným vývojem se ale hipoterapie 14

rozdělila na dvě, od sebe velmi odlišné, koncepce. První užívá USA, Francie, Anglie a Kanada a jde o sport hendikepovaných. Druhá koncepce se zaměřuje na léčebný význam jízdy na koni a je užívána ve střední Evropě a Švýcarsku. Počátky hipoterapie v Čechách (respektive na území Čech v tehdejším Rakousku- Uhersku) se datují do roku 1880. Od 20. století je zde i zájem lékařů o tuto problematiku. Dokonce sám prezident T. G. Masaryk se zmiňuje o tom, že na sobě cítí pozitivní vliv jízdy na koni a považuje ji za ideální tělocvik celého těla. Koní se postupně užívá u různých druhů onemocnění. Od roku 1986 se koní užívá v Rehabilitačním ústavu Hanzovy léčebny, kde jako první, v roce 1996 začali pracovat s pacienty, kteří utrpěli poranění míchy. Díky MUDr. L. Frantalové a dalším odborníkům vznikla v roce 1991 Česká hiporehabilitační společnost (ČHS), která se velmi zasloužila o to, že hipoterapie se dnes běžně užívá jako pomocná léčebná metoda. (Hollý, Hornáček, 2005; Nerandžič, 2006; Bugalová, 2008; Vízdalová in Velemínský, 2007) 1.2.3 Historie felinoterapie S ochočením kočky to bylo poněkud složitější. Je otázkou, zda jsme to byli my lidé, kdo si ochočil kočku, možná by spíše sedělo, že kočka si ochočila nás. Ať to bylo jakkoliv, kočkovité šelmy se kolem lidských obydlí vyskytovaly rády a často, protože kolem lidských obydlí se nacházely zbytky potravy, k zbytkům se stahovali hlodavci, a ti byli potravou kočkám. Šlo tedy o vzájemně výhodné soužití bok po boku. Kočky měly bez větší námahy postaráno o potravu a člověk měl ochráněnou potravu a tedy i životy. Je známo, že mnohé kultury si koček velmi vážily. Už kolem roku 9000 př.n.l., v Jerichu, byly kočky chovány jako společnice, což dokazují malby na hrobech. Další takové úcty se kočky dočkaly na Kypru, v Egyptě, kde dokonce byly aktivně využívány při rybolovu a lovu ptáků, byla jim projevována úcta jako božstvu, byly mumifikovány a z jejich zabití hrozil trest smrti. Pozitivní vztah k nim měl také Islám, protože kočka zachránila proroka Mohameda, kterého uštknul had. 15

Středověk v Evropě ovšem byl naopak dobou, kdy kočky v oblibě nebyly. Mohlo za to křesťanství, které považuje kočku za převlečeného ďábla. Proto za inkvizice byli lidé, kteří chovali kočky, za toto trestáni, mučeni, zavíráni a upalováni. Ve 14. století se pak v Evropě objevil mor, kočky byly mylně považovány za jeho přenašeče, a tak byly vybíjeny po stovkách. Paradoxem bylo, že mor přenášely krysy, a tak kvůli radikálnímu úbytku koček, se mor šířil ještě rychleji a silněji. Dnes jsou kočky většinou považovány za milé společnice. Ovšem dají se používat, stejně jako psi a koně, v terapii. Koček je využíváno hojně, jen o tom není tak široké povědomí. Je jich využíváno tak, že jsou nastálo umisťovány do cílových zařízení, toto je nazýváno Návštěvní službou. Jde o službu, která nemá ve světě obdoby. V roce 1995 vznikl v Mladé Boleslavi Nezávislý chovatelský klub (NCHK), jehož zakladatelkou je D. Hybšová. Pod jeho záštitou pak vznikla právě výše zmíněná Návštěvní služba, která následně vytvořila Zkušební řád pro kočky, které tuto službu vykonávají. (Nerandžič, 2006, Hybšová in Velemínský, 2007) 1.3 Metody užívané v zooterapii Odendaal (2007) uvádí, že samotná zooterapie se v historii označovala různě. V angličtině mezi sebou bojovala slova animal (zvíře) a pet (zvíře v zájmovém chovu, do češtiny se nejčastěji překládá jako domácí mazlíček). Nakonec, poměrně logicky, zvítězilo označení animal, protože jde o výraz obecnější, a jak bylo již výše uvedeno, pro terapii lze použít prakticky jakýkoliv druh zvířete. Roku 1990 mezinárodní organizace Delta Society vytvořila standarty pro asistované a léčebné aktivity za pomoci zvířat. Byly vytvořeny proto, aby se zooterapie stala plnohodnotnou pomocnou terapeutickou metodou, která podporuje psychické i fyzické zdraví klientů. Zároveň byly definovány první dva základní pracovní programy, které se liší podle toho, na co se zaměřují a jaké jsou jejich cíle. Tyto programy jsou dnes známy pod zkratkami AAA a AAT. (Anitera o.p.s., 2010; Dětský domov Čeladná, 2010) 16

1.3.1 AAA Za zkratkou AAA je anglický název animal assisted activities, česky aktivity za asistence zvířat. Využívá se zde přirozeného kontaktu zvířete a klienta. Většinou tuto metodu vede vyškolený specialista nebo laik, který ale musí spolupracovat s odborníky daného zařízení. Ti navíc určují, jaký by měl být cíl tohoto léčebného působení. Zpravidla se jedná o rozvoj sociálních dovedností, zvětšení motivace, zlepšení pohyblivosti, odbourání stresu a uzavřenosti. Obecně se dá říct, že cílem je zlepšení kvality života, vyplnění volného času a aktivizace. Aktivity probíhají tak, že klienti jsou zapojeni do starání se o zvíře, hrají si s ním, hladí jej atd. Při těchto aktivitách se prohlubují vztahy všemi směry, jednak mezi klientem a zvířetem, také mezi klientem a terapeutem a i mezi klientem a odborným pracovníkem, se kterým se klienti pravidelně potkávají. Klienty bývají lidé v sociálních i školských zařízeních, Obvykle jde o skupinu, se kterou se terapeut a jeho zvíře setkávají pravidelně. Problémem této metody je, že její výsledky nelze změřit, a tudíž nijak vědecky prokázat. Proto je pro mnohé neprůkazná a není jí věřeno. (Odendaal, 2007; Freeman in Velemínský, 2007; Anitera o.p.s., 2010; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Integrační centrum Zahrada, 2009) Odendaal (2007) hovoří také o účinnosti pasivní AAA. Tím je myšleno umístění akvária, klece s ptáky a podobně, v čekárně u lékaře, ve společenské místnosti domova důchodců atd. Přítomnost zvířat, jejich barvy, pohyby a zvuky, které vydávají, odpoutávají pozornost od blížícího se vyšetření, zavdávají důvod ke komunikaci mezi lidmi, kteří si jinak nemají co říct, uklidňují apod. Příkladem tohoto pozitivního pasivního působení zvířat je moje babička, které je 86 let a žije sama daleko od mého bydliště. Většinou tedy spolu komunikujeme telefonicky a i přesto, že si zrovna nemáme o čem povídat, vypráví mi alespoň o tom, jak ptáčkům nasypala do krmítka za okno zrní, jak přiletěli, jak je pozorovala a sama se mockrát vyjádřila, že jí to působilo radost. V tu chvíli je pro mě nepodstatně, zda jde o metodu, kterou nelze prokázat měřitelnými výsledky. Míra zlepšení její nálady díky tomuto je velká, a to je průkazným výsledkem minimálně pro mne a mou rodinu. 17

1.3.2 AAT Animal assited therapy (terapie za asistence zvířat) neboli AAT je metoda, při které dochází k cílenému kontaktu člověka (klienta či pacietna) a zvířete. Je to metoda, která podporuje celkovou rehabilitaci klienta. Zde by měl vést zvíře skutečně odborně vzdělaný a proškolený profesionál (zdravotník, sociální pracovník, pedagog, terapeut atd.), který rozumí svému zvířeti a má o něm i odborné znalosti (fyziologie, psychologie). Pokud se jedná o proškoleného laika, je nutné, aby úzce spolupracoval s profesionálem, který o daného klienta pečuje. Zooterapeut se stává součástí týmu lidí, kteří se o klienta starají a záznam o průběhu a výsledcích je součástí odborné dokumentace. Samozřejmostí by mělo být, že se zde užívá pouze atestovaných zvířat. Cíle tohoto působení se určují individuálně podle toho, jaké jsou cíle celkové léčby či rehabilitace. Terapie za pomoci zvířete by měla tyto cíle podpořit a pomoci k tomu, aby jich bylo dosaženo rychleji. Mělo by být posíleno žádoucí chování a schopnosti (tělesné, psychické, citové, kognitivní, výchovné) a potlačeno nebo utlumeno chování nežádoucí (léčba fobie, nácvik dovedností). Nejčastěji je metoda využívána u klientů s fyzickým, mentálním nebo kombinovaným postižením, krátkodobě i dlouhodobě nemocných, jako podpůrná léčba psychických nebo fyzických poruch, při nemocích a stavech nepohody. Je využíváno např. polohování, her pro rozvoj motoriky a sociálních dovedností, hlazení a péče o zvířata, komunikace, her pro rozvoj paměti, řeči a kognitivních funkcí atd. Na rozdíl od metody AAA je zde možno měřit, pozorovat a objektivně zhodnotit výsledky. (Odendaal, 2007; Freeman in Velemínský, 2007; Anitera o.p.s., 2010; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Dětský domov Čeladná, 2010) 1.3.3 AAE Zkratka AAE vychází z anglického oznašení animal assisted education neboli vzdělávání za asistence zvířat. Zde se využívá jak přirozeného tak cíleného kontaktu se zvířetem. Opět zde platí, že proškolený laik musí spolupracovat s odborníky (pedagogy, speciálními pedagogy, psychology, vedoucími zájmových kroužků), u zooterapeuta profesionála toto není nutné, 18

obvykle ale své postupy konzultuje alespoň s rodiči klienta. Vždy to záleží na míře náročnosti spolupráce. Metody se může využívat pro práci ve skupině i pro práci individuální. Ve skupině bývají klienty studenti, budoucích profesionálové apod. Většinou se jedná o besedu, přednášku, kdy se využívá zvířete pro praktické ukázky. Je tedy jakýmsi prostředníkem výuky. Informace jsou podávány zábavnou formou a dá se říct, že jde o zážitkovou pedagogiku. Cíle jsou určeny pedagogem, který také vyhodnocuje výsledky. Při práci s jedním klientem většinou chceme, aby došlo k přirozenému zvětšení motivace k učení, osobnímu rozvoji, zlepšení sociálních dovedností, výchovy a vzdělání. Jde o klienty se specifickými poruchami učení a chování, s výchovnými problémy a poruchami komunikace či motoriky. (Freeman in Velemínský, 2007; Anitera o.p.s., 2010; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Dětský domov Čeladná, 2010) 1.3.4 AACR AACR neboli animal assisted crisis response (krizová intervence za asistence zvířat) je metoda využívající přirozeného kontaktu zvířete a klienta. Zooterapeuti jsou součástí integrovaného záchranného systému. Spolupracují tedy s lékaři, policií, hasiči, sociálními pracovníky, krizovými poradci, duchovními a dobrovolníky. Takoví pracovníci musí být odborníky, kteří kromě klasické průpravy, mají za sebou práci s různými typy klientů, mají znalosti v oblasti psychologie, jsou proškoleni v rámci integrovaného záchranného systému, jsou schopni pracovat samostatně za složitých podmínek a jak oni, tak i jejich zvířata, jsou velmi odolný vůči stresu. Cíl pomoci si určuje zooterapeut sám nebo ve spolupráci s odborníkem na krizové situace. Vždy se vytváří podle aktuálního místa, druhu problému a každému klientovi na míru s ohledem na maximum dostupných informací. Zooterapeut se snaží klienta stabilizovat, odbourat stres a zlepšit jeho celkový stav. Klienty bývají lidé, kteří se ocitli v krizové situaci či 19

prostředí (místo zasažené živelnou katastrofou, oběti trestných činů, lidé evakuovaní a samotní pracovníci integrovaného záchranného systému). Používají se psychologické metody, nejrůznější hry, klienti se dotýkají a hladí zvíře je zde snaha vyvolat v nich motivaci ke komunikaci a interakci. U této metody se očekává, více než u jiných, že terapeut bude velmi empatický, bude naslouchat potřebám klienta a bude mu oporou. (Freeman in Velemínský, 2007; Anitera o.p.s., 2010; Cantes o. s. Skupina Brno, 2010; Dětský domov Čeladná, 2010) 20

2. ZOOTERAPIE VE SVĚTĚ 2.1 Legislativa Každý stát si vytváří svou legislativu sám a vyjmenovávat zde jednotlivé zákony té které země, které se nějak týkají zooterapie, by bylo velmi zdlouhavé a pro účely této práce naprosto zbytečné. Z tohoto pohledu jsou důležitější jednotlivá usnesení mezinárodních organizací, která se touto oblastí zabývají. 2.2 Mezinárodní organizace 2.2.1 International Association of Human-Animal Interaction Organizations (IAHIO) IAHAIO je mezinárodní organizace, která sdružuje jednotlivé organizace ze zemí celého světa, které se zabývají výzkumem vztahů lidí a zvířat. Tak jako dnes, funguje od roku 1990. Česká republika se jejím členem stala v roce 1995 díky Asociaci zástupců zodpovědného vztahu k malým zvířatům, a už v roce 1998 se v Praze konala 8. mezinárodní konference IAHAIO. Tyto konference se konají pravidelně každé tři roky. Zatím poslední se konala 1. 7. 2010 ve Stockolmu. Byli zde zvoleni noví členové rady, prezidentkou se stala profesorka Rebecca Johnson, dále pak byla zvolena funkce více-prezidenta a tajemníka. Práce organizace spočívá ve výzkumu a aplikaci terapeutických metod, koordinuje aktivity svých členů, snaží se předávat informace jak laikům, tak odborníkům, vytváří mezinárodní standardy pro práci se zvířaty a uděluje ceny organizacím i jednotlivcům, kteří se významně zaslouží o rozvoj tohoto oboru. Organizace přijala během let svého působení několik rezolucí: 1.) The IAHAIO Geneva Declaration (Ženevská deklarace, 1995, Ženeva) Obsahuje seznam rezolucí, které již v minulosti byly přijaty a které se týkají interakce lidí a zvířat. 21

2.) The IAHAIO Prague Declaration (Pražská deklarace, 1998, Praha) Tato deklarace doplňuje směrnici o asistenci zvířat a o terapii jimi činěnou. 3.) The IAHAIO Rio Declaration (Deklarace z Ria, 2001, Rio de Janeiro) Rezoluce o zvířatech v zájmových chovech (pets domácí mazlíčci) a o jejich přítomnosti na školách. 4.) The IAHAIO Tokyo Declaration (Tokijská deklarace, 2007, Tokio) Zde se jednomyslně všichni členové zavázali k plnění programu, který obsahuje Ženevská deklarace a Pražská deklarace. (Tichá in Velemínský, 2007;IAHIO, 2010) 2.2.2 Delta Society Jedná se o nadaci, která byla založena roku 1970 v USA týmem několika lékařů a psychologů, kteří nezávisle na sobě pozorovali, že působení zvířat má na jejich pacienty velmi pozitivní vliv. Aby měli půdu pro bližší zkoumání, důkazy pro přesvědčování a následnou aplikaci v medicíně, založili nadaci Delta Society, tehdy ještě pod názvem Delta Foundation (přejmenována byla až v roce 1981). Ze všech organizací podobného zaměření má nejdelší zkušenosti. Zároveň je i největší organizací, která se zabývá vztahem lidí a zvířat a ochranou přírody. Jejím hlavním cílem je prosadit terapii za pomoci zvířat jako uznávanou metodu léčebného procesu. Organizace sestavuje metodiku praktických standardů a systém výuky zooterapie, sami to nazývají zlatým standardem. Je zde snaha o to, aby zvířata byla začleňována ještě víc do života zdravých i nemocných a aby nemocným pomáhali v samostatném životu. (Tichá in Velemínský, 2007; Delta Society, 2009) 2.2.3 European society for animal assisted therapy (ESAAT) Evropská asociace ATT vznikla v roce 2004 ve Vídni, v Rakousku při příležitosti 2. mezinárodního TAT symposia (Thiere als Therapie). Původními členy bylo Rakousko, Ně- 22

mecko, Švýcarsko, Maďarsko a Česká republika, za kterou je zástupcem Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík se sídlem v Třeboni. Iniciátorem myšlenky založit organizaci, která by sdružovala jednotlivé národní organizace zabývající se terapií za pomoci zvířat, byl Josef Leibetseder. Ten se také stal jejím prezidentem, zároveň v té době byl předsedou TAT a v minulosti býval rektorem Veterinární Univerzity ve Vídni. V současné době stojí v čele MRDr. Elisabeth Marsh. Ve vedení má zastoupení také ČR, první viceprezidentkou je PhDr. Jiřina Lacinová. Také tato organizace usiluje o to, aby zooterapie byla uznána jako profesionální léčebná metoda, a k tomu se snaží dopomoci tak, že přináší nové poznatky a důkazy o pozitivních účincích působení zvířat na lidi. Typické pro tuto organizaci je snaha vytvořit standarty ve vzdělávání zooterapeutů. Což zahrnuje přípravu na výkon této činnosti, kdy je určena minimální hodinová dotace na tuto přípravu, udělování atestací a certifikátů. Na Veterinární univerzitě ve Vídni se ESAATu již podařilo vytvořit samostatný studijní obor pod názvem Zvířaty podporovaná terapie a podpůrné prostředky (Tichá in Velemínský, 2007; ESAAT, 2005) 23

3. ZOOTERAPIE V ČESKÉ REPUBLICE 3.1 Legislativa Zooterapie není, jako celek, v ČR ošetřena žádným zákonem, a to i přesto, že v roce 1995 byla na 7. mezinárodní konferenci IAHIO přijata rezoluce pod názvem Směrnice k pomocným a terapeutickým činnostem prováděným za účasti zvířat. Tato rezoluce byla poslána všem vládám a orgánům, které se touto problematikou zabývají v těch zemích, které jsou členy IAHIO s požadavkem, aby legislativně ošetřili léčebné působení zvířat. (Lacinová cit. dle Tichá in Velemínský, 2007) Pravděpodobně tato oblast není v žádném zákoně pojata jako celek proto, že ani odborníci se neshodnou na tom, zda jde nebo nejde o samostatnou vědní disciplínu, ba dokonce jestli se vůbec jedná o obor, kde je možné stoprocentně prokázat nějaké účinky. Jedním z důsledků této legislativní nedostatečnosti je to, že slovo canisterapie nesmí být používané, protože slovo terapie se smí užívat jen v medicínské oblasti a canisterapie není zařazena do zdravotní péče. V současné době jsou zde snahy o to, aby byla na stejné úrovni jako hiporehabilitace, která je zaregistrována u Ministerstva zdravotnictví ČR, což znamená, že je terapeutickou metodou. To jí přináší možnost žádat o granty, jednat se zdravotními pojišťovnami, aby jim hradily některé léčebné výkony, a lékaři ji mohou doporučovat a předepisovat jako léčebnou metodu. (Uhlířová, 2009) Proto je zooterapie nepřímo řešena na různých legislativních úrovních. Pokud existují zákony týkající se zvířat, jde o zákony, které se zabývají problematikou zvířat obecně. Jde tedy o nařízení, která jsou platná jak pro zvířecí terapeuty, tak pro domácí mazlíčky či zvířata volně žijící (kompletní přehled zákonů viz. příloha č. 1). Samozřejmě se zooterapie týkají i zákony, které se přímo nevztahují ke zvířatům, ale souvisí s aktivitami, které se pojí s podnikáním v této oblasti. Jedná se např. o zákon živnostenský, trestní zákon, zákon o sociálních službách (zooterapie byla uznána za sociální službu, spadá do oblasti sociální rehabilitace), dále zákon o ochraně osobních údajů atd. 24

(Kliková, 2004 cit. dle Tichá in Velemínský, 2007; Svobodová a kol., 2009) Dvěma důležitými zákony jsou zákon 95/2004 Sb. (Zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta) a zákon 96/2004 Sb. (Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)). Tyto zákony obecně určují vzdělanostní minima pro zooterapeuty. Další vzdělání, které musí zooterapeut mít pro výkon této činnosti, si určují samy organizace. (Svobodová a kol, 2009; Nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava, 2011) Zooterapie je součástí léčebného procesu, mnohdy ji doporučí sám lékař a není výjimkou, že je praktikována přímo v léčebných zařízeních. Proto se i na ni vztahuje usnesení o informovaném souhlasu pacienta (nemocného jako klienta programu zoorehabilitace). A protože ne vždy je zooterapeutem vystudovaný lékař, je třeba mít informovaný souhlas pacienta také v případě, že zooterapeut chce nahlížet do lékařské dokumentace. Pacient by měl být informován o všech diagnostických a léčebných procedurách, který jeho zdravotní stav vyžaduje. Výjimkou jsou stavy ohrožení základních vitálních funkcí, kde následuje resuscitace, a pacienti zbaveni odpovědnosti k právním úkonům, za které jedná zákonný zástupce. Stejně tomu tak je i u dětí. (Svobodová a kol, 2009, s. 97) Dalšími legislativními úrovněmi jsou vyhlášky měst a obcí, které si mohou určit např., kde je možno mít volně pohybující se zvířata, jak je to se vstupem zvířat do stravovacích zařízení apod., a dále pak jednotlivá vnitřní nařízení a provozní řády jednotlivých podniků. Pouze tam, kde je stabilně (tedy rezidenčně) přítomno více zvířat najednou, je třeba registrovat se u Ústřední komise pro ochranu zvířat 1, která musí provozní řád schválit. 1 Poradní orgán Ministerstva zemědělství ČR na úseku ochrany zvířat. Radu této komise tvoří její předseda a předsedové jednotlivých výborů. Výbory jsou čtyři (Výbor pro ochranu hospodářských zvířat, Výbor na ochranu zvířat chovaných v zájmových chovech, Výbor pro ochranu volně žijících zvířat a Výbor pro ochranu pokusných zvířat). Současným předsedou je Ing. Radim Fiala. (Ministerstvo zemědělství, 2010) 25

Organizace, které se věnují problematice zooterapie, předávají vědomosti odborné i laické veřejnosti, vzdělávají zooterapeutické týmy a vysílají je do terénu, mají svá vnitřní nařízení, kterými se řídí všichni jejich členové a tato nařízení jsou pro ně závazná. Týkají se všech aspektů ve vztazích chovatel-zvíře, chovatel-klient, zvíře-klient. Jsou zde tedy zahrnuty podmínky bezpečného kontaktu, jak předcházet rizikům při tomto kontaktu, obecné informace o tom, jak pečovat o zvíře atd. Dále organizace ustanovují metodiku aplikace zooterapie, standarty pro vzdělání, cíle této práce atd. Tato vnitřní nařízení jsou vytvářena proto, aby byla zajištěna co nejvyšší kvalita a předcházelo se rizikům, která jsou s touto oblastí spojena. (Tichá in Velemínský, 2007) Příkladem takovýchto vnitřních nařízení mohou být 3 schválené a v praxi uvedené dokumenty, které vznikly na půdě Canisterapeutické asociace (dále CTA). Jsou jimi Metodika aktivit se psem jako součást ucelené rehabilitace, Etický kodex canisterapeutického týmu CTA (viz. příloha č. 2) a Základní minima pro uchazeče o post canisasistenta/canisterapeuta (viz. příloha č. 3). (Tichá in Velemínský, 2007) 3.2 Organizace působící v ČR V České republice je zooterapie poměrně rozšířeným oborem a působí zde i mnoho odborníků, kteří jsou celosvětově uznáváni. S tím souvisí samozřejmě i to, že organizací, které se touto problematikou zabývají, je zde poměrně velké množství. Následující informace se vztahují k těm nejdůležitějším z nich. 3.2.1 Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ) AOVZ vznikla v roce 1995 v Praze a již od svého založení je členem IAHAIO. Jejím prvním předsedou se stal prof. PhDr. Zdeněk Matějíček CSC., který viděl, že působení zvířat na lidi je velmi pozitivní. Současným předsedou je prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc. 26

Asociace se snaží sdružovat přední odborníky z různých oborů, kteří píší vědecké práce, články a informují tak o této problematice. Informace jsou určeny zejména chovatelům a mají sloužit k tomu, aby se zdokonalovali v péči a chovu malých zvířat. Další snahou je ukazovat prakticky, jak zooterapie funguje, což má být další forma informování různých zařízení i široké veřejnosti. (Tichá in Velemínský, 2007; AOVZ, 2007) 3.2.2 Canisterapeutické organizace V České republice je canisterapie hojně využívána. Nelze ale bohužel říct, že by také byla hojně zastoupena v odborné literatuře. Prakticky jedinou odbornou knihou je Pes lékařem lidské duše od L. Galajdové, která rozpracovala poznatky ze zahraničí. Vyšla ale už v roce 1999 a dnes se dá považovat za překonanou. Spíše populární knihou než odbornou, která ale poskytne základní informace, je Animoterapie aneb Jan nás zvířata léčí od Z. Nerandžíče. Proto opravdu odborné informace najdeme pouze v literatuře zahraniční, zejména v anglicky a německy psané. Ke knihám se pak můžeme ještě dostat v knihovnách zaměřených na zooterapii, které fungují při organizaci AOVZ v Praze a při Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské Univerzity, která sídlí v Českých Budějovicích. Mnoho informací, ne už na tak vysoké kvality, můžeme naleznout v populárněvědeckých časopisech (např. Svět psů, Pes přítelem člověka, Praktický lékař atd.). Dalšími zdroji jsou sborníky z mezinárodních konferencí, na internetu, ze závěrečných studentských prací, v podkladech pro účastníky kurzů a v interních materiálech organizací. Tyto informace mají ale různou kvalitu. Ty kvalitní se většinou poznají podle toho, že u materiálu je uveden autor, zdroje a recenzent. Je možné také ukázky canisterapie vidět. S její prezentací se můžeme setkat na výstavách psů, na akcích, které jsou zaměřeny na osoby se specifickými potřebami a samozřejmě se občas něco objeví i v televizních pořadech. (Tichá in Velemínský, 2007) 27

3.2.2.1 Canisterapeutická asociace (CTA) CTA vznikla v roce 2003 jako asociace, která bude sdružovat organizace, které se zabývají nejenom canisterapií, ale i jinými formami zooterapie (hipoterapie, felinoterapie, lamoterapie, zooterapie v zoologických zahradách atd.). Zároveň tyto organizace metodicky vedla a snažila se prosazovat jejich cíle. Tím, že sdružovala tolik subjektů, byl zde často problém v tom, že terminologie užívaná při práci nebyla jednotná. To se CTA snažila změnit a uvést tak do praxe pojmy, které se užívají i v zahraničí. Cíle CTA byly vytvořit a doporučovat základní pravidla, propagovat zooterapii, informovat o ní, jak odborníky, tak laickou veřejnost. Doufali, že díky těmto snahám dojde k uznání zooterapie jako podpůrné léčebné metody. S tím samozřejmě souvisí i vzdělávání zooterapeutů, kde je potřeba zvyšovat odbornost a určit základní minimum pro praktikování jednotlivých metod. I to se CTA snažila. Kvůli různorodosti organizací byly schváleny pouze tři dokumenty (viz. výše, kapitola 3.1). CTA byla jedním ze zakládajících členů ESAAT, dnes již ale neexistuje. (Tichá in Velemínský, 2007; Nerandžič, 2006) 3.2.3 Hipoterapeutické organizace Také hipoterapie není neznámou metodou v České republice. Ba dokonce se dá říct, že je hojně využívána. S četností odborných, kvalitních informacemi je to ale opět problém. Nejvíce informací dostane člověk patrně z internetových stránek České hiporehabilitační společnosti. Zde se jednak dozví, které organizace se tímto oborem zabývají, najde seznam odborné literatury i článků o hiporehabilitaci a odkazy na další webové stránky, kde je možno najít hledané informace doplnit. 3.2.3.1 Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) Tato společnost vznikla v roce 1991 v Praze. Sdružuje organizace, které se zabývají hiporehabilitací a vytváří pro ně základní pravidla, minima a standarty pro jednotlivé oblasti 28

tohoto oboru 2 (hipoterapie, léčebně-pedagogické ježdění a sportovní ježdění handicapovaných). Díky tomu by měla být zajištěna vysoká úroveň jednotlivých pracovišť. Veřejnosti se snaží poskytovat informace a zprostředkovává jim kontakt s organizacemi. Dále vzdělávají laiky jednak tím, že zajišťují vydávání odborné literatury a sborníků z konferencí o hiporehabilitaci a také organizují kurzy. Momentálně ČHS připravuje v pořadí devátou konferenci, která by se měla konat na podzim roku 2011. (Tichá in Velemínský, 2007; Nerandžič, 2006; Česká hiporehabilitační společnost, 2004-2009; Česká hiporehabilitační společnost, 2009) 3.2.4 Felinoterapeutické organizace Fekinoterapie je vzácněji využívanou formou zooterapii, což se velmi odráží v četnosti výskytu odborné literatury. Dokonce ani na internetu, který jinak poskytuje i odborné články takřka z jakékoliv oblasti, toho není příliš mnoho. Základní informace lze nalézt ve vědecko-populárních časopisech (z oblasti psychologie, zdraví, o zvířatech apod.), kde se většinou jedná o srovnávání canisterapie a felinoterapie, a v literatuře zaměřené na zooterapii. Nejlepšími zdroji informací jsou zejména mezinárodní semináře o felinoterapii, zápisy návštěvní služby a zpětné vazby od klientů i terapeutů. (Nerandžíč, 2006; Hybšová in Velemínský, 2007) 3.2.4.1 Nezávislý chovatelský klub (NCHK) Jde o jeden ze 4 klubů, který se zabývá chovem ušlechtilých koček. Formálně existuje od roku 1995, registrován byl roku 1998. Od zbylých tří klubů se liší tím, že tento založil návštěvní službu, jakožto Klub AAA-felino NCHK, a to v roce 2002. Byl prvním ze zájmových klubů sdružených v NCHK. První činností, ještě před oficiálním založením, bylo uspořádání 2 Oblasti hiporehabilitace - hipoterapie, léčebně-pedagogické ježdění a sportovní ježdění handicapovaných 29

tzv. živé výstavy 3 pro děti z mateřských a základních škol. V roce 2002 pak vznikl Zkušební řád pro kočky, které se účastní Návštěvní služby, která byla nazvána felinoterapií. Řád byl inspirován řády organizací, které se zabývají canisterapií. Poprvé byla felinoterapie praktikována Velikonoční návštěvou v Centru pro mentálně postižené v Mladé Boleslavi v roce 2002. Postupně o tuto službu mělo zájem mnoho organizací, sdružení, domů dětí a mládeže atd. Situace si žádala vypracovat metodiku. Vznikla tedy v roce 2003, a to jak pro Návštěvní službu, tak pro Loutkové pohádky se živými zvířaty, které byly druhou možností, jak kočky využívat. Dne je právě hraní pohádek velmi populární. Od počátku se Klub snaží účastnit celostátních i mezinárodních konferencí na téma zooterapie. V roce 2003 začali e-mailem zasílat zájemcům Věstníky, z nich pak v roce 2008 vyšel Slovník. V roce 2004 NCHK uspořádala dva semináře o zooterapii. První se týkal dětí, druhý seniorů, z obou byly vydány sborníky. Rok 2006 se nesl v duchu spolupráce na knize Zooterapie ve světle objektivních poznatků. (NCHK, 2011; Felinoterapie, 2011) 3 Živá výstava výstava zvířat, která nejsou předváděna v kleci, návštěvník si na ně může sáhnout, pochovat si je, pohrát si s nimi atd. 30

4. VZDĚLÁVÁNÍ ZOOTERAPEUTŮ V ČESKÉ REPUBLICE Legislativně se vzděláváním částečně zabývají výše zmíněné zákony v kapitole 3.1. Jinak to ale se studiem v zooterapii není zcela jednoduché. Oboru se lze studijně věnovat na mnoha úrovních. Ale je tu, již mnohokrát zmíněný, problém s uznáváním zooterapie jako oboru, který by byl hoden pozornosti vědecké obce, Z toho vyplývá problém se zařazením zooterapie na vysoké školy. Zooterapeut je profese, která není v tzv. katalogu prací definovaném Nařízením vlády. V neposlední řadě je to komplikované s kvalitou a úrovní jednotlivých kurzů, které obvykle pořádají zooterapeutické organizace. Touto kapitolou se snažím zmapovat situaci kolem vzdělávání zooterapeutů, a to jak komplexně, tak po jednotlivých oborech. Cílem kapitoly je vytvořit přehled všech alternativ vzdělávání v zooterapii. 4.1 Vysokoškolská úroveň studia zooterapie Na vysokých školách v ČR jsou dvě možnosti, jak se k zooterapii dostat. První z nich je absolvování jednosemestrálního předmětu Zooterapie na Masarykově univerzitě v Brně, který se zde vyučuje na Filosofické fakultě (dále FF). Na předmět se ale mohou přihlásit pouze studenti Psychologie (tento obor spadá také pod FF), a to jen ti, kteří dříve absolvovali předmět Vývojová psychologie I. Výuka probíhá formou teoretickou i praktickou. Do teoretické spadají přednášky, které se dotýkají všech oblastí zooterapie, práce s odbornou literaturou a následnou diskuzí nad získanými informacemi. Praktická část pak probíhá tak, že studenti pracují ve skupinách a účastní se exkurzí. Studenti jsou hodnoceni a připouštěni ke zkoušce pakliže splní 80% docházky a aktivně se účastní výuky. Musí absolvovat alespoň pětidenní stáž hipoterapie a minimálně jednu hodinu canisterapie a z tohoto zpracují písemný výstup, kde popíši jednu hodinu hipoterapie a jednu hodinu canosterapie. Následuje ještě práce s odbornou cizojazyčnou literaturou. 31