OKRES âeské BUDùJOVICE CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko
âeskobudûjovicko OKRES âeské BUDùJOVICE JiÏní ãást âeskobudûjovické pánve od jihozápadu. V popfiedí rybník Dehtáfi, v znamné ptaãí území. V pozadí nízké pásmo T nské pahorkatiny a evûtínské vrchoviny podél Vltavy mezi Hlubokou n. Vltavou a T nem n. Vltavou. Na pfiedcházející stranû: PR Radomilická mokfiina v pfiedjafií. Okres âeské Budûjovice zaujímá stfiední a jihov chodní ãást Jihoãeského kraje. Pokr vá plochu 625,46 km 2, zahrnuje území 07 obcí a k 3. 2. 200 mûl 78 40 obyvatel s hustotou zalidnûní 0 obyvatel na km 2. Území okresu má v raznû protáhl tvar ve smûru SZ JV a jeho pfiirozen mi osami jsou (povût inou zafiíznutá) údolí fiek Vltavy a Mal e a v jihov chodní ãásti iroké a ploché údolí Stropnice. Krátká jihov chodní hranice okresu je zároveà státní hranicí mezi âeskou republikou a Rakouskem. Nejsevernûj í bod okresu leïí na severním svahu nev razné terénní vyv eniny (kóta 44,2 m n. m.) 800 m severov chodnû od obce Chrá Èany (49 8 2 s.., 4 23 47 v. d.), nejv chodnûj ím místem je kfii- Ïovatka silnice Nové Hrady âeské Velenice a lesní cesty 250 m západnû od kóty 57,7 m n. m., 3,5 km v chodnû od obce Vy né (48 46 5 s.., 4 54 47 v. d.), nejjiïnûj í bod leïí v místû kfiíïení toku fiíãky âerné se státní hranicí s Rakouskem (48 40 33 s.., 4 43 30 v. d.) a nejzápadnûj ím místem je hfibet Vysoké Bûty (803,8 m n. m.) 200 m severozápadnû od vrcholu (48 58 57 s.., 4 2 43 v. d.). Území okresu se táhne od severních v bûïkû Novohradsk ch hor s nejv e poloïen m místem âeskobudûjovicka, horou Vysoká (033,8 m n. m.), aï k jiïnímu okraji stfiedního Povltaví pod soutokem Vltavy s LuÏnicí, kde se téï nachází nejníïe poloïené místo okresu, hladina vzdutí údolní nádrïe Orlík (353 m n. m.). V okrese pfievládá pahorkatinn georeliéf, znaãnou ãást jeho území zaujímají pánve, malou ãást vrchoviny a hornatiny. Celou severozápadní ãást okresu zaujímá tektonicky podmínûná, v razn mi zlomy omezená jihov chodní polovina âeskobudûjovické pánve, totiï její podcelek Blatská pánev (úroveà dna 380 390 m n. m.), vyplnûn pfieváïnû slabû zpevnûn mi jílovci a pískovci 98 CB 2
Okres âeské Budûjovice ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A P ÍRODNÍ PARKY CB 3 99
âeskobudûjovicko Vrstvy ed ch a pestr ch jílovcû a pískovcû svrchnokfiídového klikovského souvrství na lokalitû Blana u Zlivi. Jsou tûïeny pro v robu Ïáruvzdorn ch stavebních hmot. svrchnokfiídového klikovského souvrství o mocnosti aï 350 m. V terciérních sedimentech mydlovarského souvrství nasedajících na kfiídové uloïeniny ve stfiední ãásti pánve se nacházejí lignitové sloje, dob vané v minulosti na fiadû lokalit. U Vrábãe a Korosek leïí písãité tûrky nejvy í, mladopliocenní terasy Vltavy (ve v i 80 0 m nad úrovní dne ní hladiny fieky), bohatá nalezi tû pfiemístûn ch vltavínû. V ir ím okolí soutoku Vltavy a Mal e je v pánvi v raznû vyvinuta niva s pokryvem holocenní nivní hlíny a relikty vy ích pleistocenních teras (jedna terasa mindelu, dvû terasy risského a tfii terasy würmského stupnû). Na jihu je Blatská pánev lemována severními okraji Blanského lesa, v rámci okresu s nejvy ími body Klukem (740,6 m n. m.), velhánem (72,8 m n. m.), Skalkou (687,5 m n. m.) a Vysokou Bûtou (803,8 m n. m.). Z Blanského lesa do pánve u âakova vybíhá smûrem k rybníku Dehtáfi rulová hrásè VráÏe (480, m n. m.), nejvy í bod celé âeskobudûjovické pánve. Souãástí Blatské pánve je (v její severní ãásti) plochá a nev razná Chvale ovická pahorkatina s nejvy ím bodem na kótû 446,3 m n. m. západnû od Chvale ovic. Na severní stranû navazují na Blatskou pánev jednotlivé ãásti Písecké pahorkatiny, budované horninami jednotvárné i pestré skupiny moldanubika. Na severozápadû je to jihov chodní ãást Mehelnické vrchoviny s nejvy ím vrcholem Vysok m Kam kem (626,8 m n. m.) a T nská pahorkatina s nejvy - ím vrchem Pakostov (528,6 m n. m.) u Dfiítnû, na severu evûtínská vrchovina s nejvy ím bodem Velk m Kameníkem (575,3 m n. m.) v zalesnûném hfibetu na levém bfiehu Vltavy severnû od Hluboké nad Vltavou. V prostoru severnû od T na nad Vltavou zasahuje okres do jiïní ãásti BechyÀské pahorkatiny s nejvy ím vrchem Chlum (509,7 m n. m.) západnû od Chrá Èan. V chodní hranici âeskobudûjovické pánve tvofií asymetrická hrásè Li ovského prahu s nejvy í Babou (578,7 m n. m.) severov chodnû od Rudolfova, strmû do ní spadající zlomov m západním svahem, kdeïto do TfieboÀské pánve,jejíï je z hlediska geomorfologického souãástí, se sklání pozvolna. Li ovsk práh je budován hlavnû metamorfovan mi horninami moldanubika, které vystupují v pruzích pfiíãnû k protaïení okresu. Od jihu k severu jsou to muskovit-biotitické pararuly kaplické jednotky patfiící do fly oidní skupiny moldanubika, migmatity jednotvárné skupiny, horniny li ovského granulitového masivu a pararuly ãeskokrumlovského pruhu pestré skupiny. Následují klastické permokarbonské sedimenty lhotické pánve, evûtínsk granodioritov masiv a tûleso hlubocké ortoruly. V nejsevernûj í ãásti Li ovského prahu, jiïnû od evûtína, vystupuje na okraji TfieboÀské pánve granodioritov evûtínsk masiv otevfien rozsáhl m lomem. V pararulách pestré skupiny je vyvinuta Ïilná a metasomatická polymetalická mineralizace vázaná na zlomov systém blanické brázdy. V rudolfovském rudním revíru bylo tûïeno stfiíbro tvofiící pfiímûs v galenitu a sfaleritu. Úzk m pásmem pfii své severov chodní hranici zasahuje okres do západní ãásti TfieboÀské pánve se sedimentární v plní slabû zpevnûn ch svrchnokfiídov ch uloïenin klikovského souvrství o mocnosti aï 320 m a na nû místy nasedajících terciérních sedimentû mydlovarského a ledenického souvrství. TfieboÀská pánev je na území okresu zastoupena ãástmi sv ch okrskû Borkovická pánev na severu a âeskovelenická pánev na jihu, jejíï souãástí je pfiíkopová propadlina mezi ByÀovem a Borovany s dosud pfiirozenû meand- 00 CB 4
Okres âeské Budûjovice KRAJINN POKRYV CB 5 0
âeskobudûjovicko Vrchovina a pahorkatina mezi âesk mi Budûjovicemi a T nem n. Vltavou je rozbrázdûna úzk mi údolími krátk ch pfiítokû Vltavy. Na snímku údolí potoka Libochovky. rujícím fiíãním korytem Stropnice v iroce rozevfieném údolí. Na okraji pánve mezi Borovany a Ledenicemi je odkryto a dob váno velké loïisko kvalitní kfiemeliny, patfiící ke svrchní ãásti miocenního mydlovarského souvrství. Na témïe místû se zpracovávají modravû edé nadloïní jíly ledenického souvrství, tzv. modfiice. JiÏní ãást okresu zasahuje do Novohradského podhûfií a do severního okraje Novohradsk ch hor, budovan ch horninami jednotvárné a fly oidní skupiny moldanubika a granitoidy moldanubického plutonu s protáhl m zbytkem jeho metamorfního plá tû tvofieného cordieritick mi rulami. Souãástí okresu je severní ãást Kaplické brázdy (Kroclovská avele ínská pahorkatina) a prakticky celá Stropnická pahorkatina s okrsky StráÏkovická pahorkatina (StráÏkovick vrch, 558,5 m n. m.) a Rychnovská pahorkatina (Kondraãská hora, 682,3 m n. m.), mezi nûï proniká z jihu úzk v bûïek Sobûnovské vrchoviny s hrástí TodeÀské hory (608,4 m n. m.). Z Novohradsk ch hor patfií do okresu severní ãást Îofínské hornatiny se strm mi zlomov mi svahy spadajícími pfiíkfie do Stropnické pahorkatiny, s nejvy ím vrcholem Vysokou (033,8 m n. m.) asv razn mi bornhardty Kraví hory (952,7 m n. m.) a Kuní hory (924,7 m n. m.) a dále celá Jedlická vrchovina s okrsky Skalka (80,4 m n. m.) jihov chodnû od Nov ch HradÛ a Holé hory (68,6 m n. m.) západnû od obce Vy né. PfieváÏnou ãást okresu lze zafiadit podle klimatické rajonizace (Quitt, E., 97) do mírnû teplé klimatické oblasti. NiÏ í polohy âeskobudûjovické a TfieboÀské pánve spadají do klimatick ch jednotek s dlouh m a tepl m létem a krátkou, mírnû teplou zimou, vy í polohy Li ovského prahu a Novohradského podhûfií do jednotek s krátk m, mírnû chladn m létem a normálnû dlouhou a mírnû chladnou zimou. Pouze Novohradské hory v jiïním cípu okresu spadají do chladné klimatické oblasti s velmi krátk m létem a dlouhou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se v niï ích polohách pohybuje mezi 7,5 a7,8 C, ve vnitfiní ãásti âesk ch Budûjovic dosahuje 8,2 C. S nadmofiskou v kou její hodnota klesá na 7 C ve v kách kolem 500 m n. m. a v Novohradsk ch horách aï k 5 C. Velké vegetaãní období zaãíná v pánevních oblastech obvykle v prvních dnech dubna, v âesk ch Budûjovicích uï 27. bfiezna, a trvá více neï 20 dnû, v âesk ch Budûjovicích 223 dny. V nejv e poloïen ch partiích Li ovského prahu a v Novohradském podhûfií v nadmofisk ch v kách kolem 600 m se zkracuje na 200 dnû a v nejvy ích polo- 02 CB 6
Okres âeské Budûjovice hách Novohradsk ch hor na 75 dnû. Srostoucí nadmofiskou v kou se naopak prodluïuje období v skytu mrazov ch dnû. V pánevních oblastech zaãíná v prûmûru na konci první dekády prosince a trvá 70 aï 80 dnû. V 600 m n. m. trvá uï kolem 90 dnû, v 000 m n. m. 20 dnû. VreÏimu atmosférick ch sráïek se pfiedev ím v západní polovinû okresu projevuje závûtrn vliv umavy. Nejsu í ãástí okresu je ale okolí T na nad Vltavou, kde klesá prûmûrn roãní sráïkov úhrn pod 550 mm. Do této oblasti zfiejmû zasahuje také závûtrn vliv Mehelnické vrchoviny. V âeskobudûjovické pánvi spadne v prûmûru 570 aï 600 mm, ve vlhãí TfieboÀské pánvi 600 aï 620 mm a na Li ovském prahu více neï 650 mm sráïek za rok. V Novohradském podhûfií sráïek rychle pfiib vá s nadmofiskou v kou, pfiedev ím díky jejich návûtrnému zesilování v teplém pololetí, a v samotn ch Novohradsk ch horách dosahuje roãní úhrn atmosférick ch sráïek 800 aï 900 mm. V âeskobudûjovické a TfieboÀské pánvi, ve shodû s jejich orientací, pfievládají západní a severozápadní smûry proudûní. PodruÏné maximum pfiipadá na jihov chodní smûr, jehoï zv ená ãetnost a zesilování jsou patrné zejména v oblasti Li ovského prahu. V Novohradsk ch horách a jejich podhûfií pfievládá jihozápadní aï západní smûr proudûní. Okres âeské Budûjovice náleïí k povodí Vltavy a Mal e, z malé ãásti k povodí LuÏnice a Blanice. Hlavní vodní tok okresu, Vltava, protékající jeho územím od jihu k severu, do nûj vtéká ukroclova a opou tí ho u Doubravy pod soutokem s LuÏnicí. Na âeskobudûjovicku má nûkolik dûleïit ch pfiítokû. K nejvût ím patfií Mal e, vlévající se zprava do Vltavy v âesk ch Budûjovicích. V chodní okraje okresu patfií do povodí LuÏnice. Samotná LuÏnice vtéká na území okresu pfii ústí Îidovy strouhy a po nûkolika kilometrech ústí do Vltavy. Specifick odtok kolísá na území âeskobudûjovicka mezi maximem u pramene Stropnice v Novohradsk ch horách (pfies 5 l s km 2 ) a minimem jednak na Vltavot nsku (pod 2 l s km 2 ), jednak v âeskobudûjovické pánvi na hranici se Strakonick m okresem (pod 3l s km 2 ). Okres vyniká velk m mnoïstvím vodních ploch, vût inou rybníkû. Z údolních nádrïí jsou nejvût í ímov (20 ha), leïící na hranici s okresem âesk Krumlov a men í nádrï Humenice na Stropnici pod Horní Stropnicí. Z rybníkû jsou v znamné Dvofii - tû (337 ha), Bo ileck (90 ha), Krãín (78 ha), Spolsk (24 ha), Vlkovick (9 ha) a V skok (57 ha) v TfieboÀské pánvi a Bezdrev (394 ha), Dehtáfi (246 ha), Munick (2 ha), Vole ek (37 ha), Blatec (97 ha) a Vlhavsk (89 ha) v âeskobudûjovické pánvi. V povodí Stropnice vynikají velikostí rybníky Îársk (20 ha), Nakolick (45 ha), ByÀovsk (78 ha), Borek (37 ha) a Lhotka (22 ha). Nejv znamnûj í odbûry podzemních vod se nacházejí v nivû fieky Stropnice (HBSW ByÀov v roba balené Dobré vody, Borovany) a vâeskobudûjovické pánvi v nejbliï ím okolí âesk ch Budûjovic. Území TfieboÀské pánve v jejím hydrogeologickém vymezení je od roku 98 vyhlá eno Chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod (CHOPAV), stejnû tak území Novohradsk ch hor jiï od roku 979. Území okresu náleïí do regionu semiahydromorfních pûd se subregiony, ve kter ch mezi doprovodn mi jednotka- Panoráma jiïní ãásti Novohradsk ch hor, vlevo Vysoká (033,8 m n. m.), uprostfied Kraví hora (952,7 m n. m.), pod ní Dobrá Voda s daleko viditeln m barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Pohled pfies údolní nádrï Humenice ve Stropnické pahorkatinû. CB 7 03
âeskobudûjovicko Pfiesliãkov rybník v podhûfií Novohradsk ch hor s porosty leknínu a pfiesliãky pofiíãní. mi pfievaïují v raznû hydromorfní pûdy, a do regionu kambizemí nasycen ch a kysel ch se subregiony, ve kter ch mezi doprovodn mi jednotkami pfievaïují pseudogleje a kambizemû pseudoglejové. Hnûdé pûdy (kambizemû) zaujímají v pûdním pokryvu v znaãné místo. Kambizem typická (nasycená) se vyvinula na svahovinách rul a granulitû podél nivy Vltavy mezi okresním mûstem at nem nad Vltavou. Men í okrsky této kambizemû a kambizemû pseudoglejové se nacházejí v asociacích pfii západní hranici okresu, kde tvofií stfiídavû dominantní nebo doprovodnou sloïku. Plo nû rûznû velké a souvislé celky v tûchto místech a prakticky na celém území okresu tvofií kyselá varieta kambizemû typické a pseudoglejové (v severní ãásti) na svahovinách rul, granulitû, svorû a fylitû. V západní a jihozápadní ãásti (severnû od KfiemÏe, Novohradské podhûfií) zasahují z âeskokrumlovska silnû kyselé kambizemû (k. dystrická). V okolí Vysoké (033,8 m n. m.) se v severní ãásti Novohradsk ch hor vyvinul na svahovinách kysel ch intruzív podzol kambizemní. Nevelk podíl zde tvofií illimerické pûdy. Luvizem typická s luvizemí pseudoglejovou vznikly na spra ov ch, v men í mífie na polygenetick ch hlínách v severním v bûïku okresu a severnû od Li- ova, evûtína a Hluboké nad Vltavou. V chodnû od T na nad Vltavou na spra ov ch hlínách dominuje hnûdozem luvizemní v asociacích s luvizemí pseudoglejovou. PfiibliÏnû stejnou plochu okresu jako hnûdé pûdy pokr vají hydromorfní pûdy. Glej typick (pseudoglejov ) vznikl na nevápnit ch fluviálních a deluviofluviálních sedimentech podél Vltavy (jiïnû od Hluboké nad Vltavou a dále témûfi aï k T nu nad Vltavou), Stropnice a podél fiady potokû arybníkû. V místech, kde podloïí tvofií písãitojílovité a jílovitopísãité pfiedkvartérní sedimenty (okolí rybniãní soustavy mezi Nov mi Hrady a Borovany, severozápadnû od âesk ch Budûjovic), se vyvinul glej organozemní s glejem pelick m. Velké plochy zaujímají také pseudogleje. Pseudoglej typick (glejov, luvick, organozemní) vznikl na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí v ãeskobudûjovické ãásti TfieboÀské pánve podél v chodní hranice okresu a také severnû a jiïnû od okresního mûsta. Do jihov chodní ãásti okresu zasahují z Jindfiichohradecka men í okrsky pfiechodného druhu organozemû typické (glejové) tvofií doprovodnou sloïku v asociacích s gleji v chodnû od Trhov ch SvinÛ a Nov ch HradÛ a severozápadnû od âesk ch Budûjovic). Men í okrsky v jiïním cípu okresu (Novohradské hory) vytváfiejí na mûlk ch pfiekryvech kysel ch intruzív rankery typick a kambick. Ojedinûle se v tûchto polohách nacházejí malé ostrûvky litozemû typické (variety silikátové). Naprostá vût ina okresu âeské Budûjovice patfií k mezofytiku. Jeho nejsevernûj í ãást kolem Vltavy a LuÏnice zasahuje do fytogeografického okresu Stfiední Povltaví. Oblast po obou stranách Vltavy jiïnû od T na nad Vltavou náleïí k f. o. Jihoãeská pahorkatina (podokresy Písecko-hlubock hfieben, kter plo nû pfievaïuje, Purkareck ka- Àon a podokres Lhotick perm mezi Úsiln m a Lhoticemi). Severozápadní plochá a nízko poloïená ãást âeskobudûjovicka je souãástí f. o. Budûjovická pánev, souvisl pruh podél jeho v chodní hranice náleïí k f. o. TfieboÀská pánev. Men í jihozápadní a jiïní ãást spadá do f. o. umavsko-novohradské podhûfií (malé ãásti podokresû Blansk les, âeskokrumlovské Pfied umaví, KaÀon Mal e a Sobûnovská vrchovina a pod- 04 CB 8
Okres âeské Budûjovice POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE CB 9 05
âeskobudûjovicko 2 Niva potoka Libochovky ve f. o. Písecko-hlubock hfieben s porosty pérovníku p trosího (Matteuccia struthiopteris), na svazích porosty pfiirozen ch ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum). 2 Modfienec chocholat (Muscari comosum), vzácnû se vyskytující druh v polích a polních mezích zejména v Novohradském podhûfií. statná ãást f. podokresu Novohradské podhûfií, vãetnû v razného Li ovského prahu). NejjiÏnûj í cíp okresu zasahuje jiï do oreofytika (f. o. Novohradské hory). Území okresu tvofií vegetaãní transekt od Novohradsk ch hor aï do f. o. Stfiedního Povltaví. Ze západu a v chodu do nûj zasahují rostlinné formace Jihoãesk ch pánví. V kvûtenû se objevuje fiada vzácn ch a ohroïen ch druhû. Zejména je to bublinatka vícekvûtá (Utricularia bremii), povaïovaná za nezvûstnou a nedávno objevená u Zlivi, dále stfievíãník pantoflíãek (Cypripedium calceolus), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), rosnatka prostfiední (Drosera intermedia), hlízovec LoeselÛv (Liparis loeselii), suchop r tíhl (Eriophorum gracile), v znamné je i soustfiedûní populací kotvice plovoucí (Trapa natans), plavínu títnatého (Nymphoides peltata) afiezanu pilolistého (Stratiotes aloides). Pro Novohradské hory jsou charakteristické ãetné druhy alpského migrantu, napfi. prha arnika (Arnica montana), dfiípatka horská (Soldanella montana), ple ka stopkatá (Willemetia stipitata) afiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia). JiÏnû a jihov chodnû od âesk ch Budûjovic roste vzácn modfienec chocholat (Muscari comosum), v údolích pfiítokû Mal e zaujme nahlouãení lokalit bledule jarní (Leucojum vernum). Vlhké louky na bfiezích nûkter ch rybníkû v jiïní ãásti âeskobudûjovické pánve patfií k lokalitám se soustfiedûním více ohroïen ch druhû bahenních pampeli ek (Taraxacum sect. Palustria), zejména pampeli ky baïinné (T. austrinum) na jediné ãeské lokalitû u âakova, p. bavorské (T. bavaricum), p. vlhkomilné (T. madidum) ap. lstivé (T. subdolum). Pahorkatinné a pánevní ãásti byly pûvodnû porostlé acidofilními bikov mi doubravami (Luzulo albidae-quercetum), na vlhãích stanovi tích v obou pánvích jedlov mi doubravami (Abieti-Quercetum). V pfiirozenûj í podobû témûfi úplnû zanikly, jejich souãasné i dfiívûj í roz ífiení je indikováno pfiítomností biky bûlavé (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), jestfiábníku Lachenalova (Hieracium lachenalii) a kostfiavy ovãí (Festuca ovina), v jedlov ch doubravách se navíc objevují bika chlupatá (Luzula pilosa) a ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides). Na svazích údolí Vltavy a LuÏnice nacházíme zbytky ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum) a ptaãincov ch lipin (Stellario- -Tilietum) s jaterníkem trojlaloãn m (Hepatica nobilis), svízelem lesním (Galium sylvaticum), ptaãincem velkokvût m (Stellaria holostea), kokofiíkem mnohokvût m (Polygonatum multiflorum), velmi vzácnû s vikví ka ubskou (Vicia cassubica). Na skalnat ch stanovi tích údolí LuÏnice a Vltavy se objevují fragmenty teplomiln ch doubrav (Quercion petraeae) s fiimbabou chocholiãnatou (Pyrethrum corymbosum), smolniãkou obecnou (Steris viscaria), kokofiíkem vonn m (Polygonatum odoratum) atolitou lékafiskou (Vincetoxicum hirundinaria). Na skalnat ch ostroïnách se nacházejí maloplo né porosty acidofilních reliktních borû (Dicrano-Pinetum). Znaãné plochy f. o. Písecko-hluboc- 06 CB 0
Okres âeské Budûjovice kého hfiebene pokr vají kvûtnaté lipové buãiny s lípou malolistou (Tilio cordatae- -Fagetum) se svefiepem Benekenov m (Bromus benekenii), váleãkou lesní (Brachypodium sylvaticum), strdivkou nicí (Melica nutans), vikví lesní (Vicia sylvatica) aj. Na ochuzen ch stanovi tích se knim druïí malé plochy acidofilních bikov ch buãin (Luzulo-Fagetum) s bikou bûlavou, metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa) a tfitinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Buãiny vnovohradsk ch horách náleïejí ke kvûtnatému typu s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Na náhorní rovinû v okolí Star ch Hutí jsou hojné podmáãené rohozcové smrãiny (Mastigobryo-Piceetum). V pánvích byly podél vût ích tokû plo nû roz ífieny stfiemchové doubravy a ol iny (spoleãenstva Quercus robur- -Padus avium a Alnus glutinosa-padus avium), mnohde v komplexech s mokfiadními ol inami (Carici elongatae-alnetum) amokfiadními vrbinami (Salicion cinereae), v nichï se objevují ìáblík bahenní (Calla palustris), Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), kapraì hfiebenitá (Dryopteris cristata) a kapradiník baïinn (Thelypteris palustris). V údolích potokû v pahorkatinû nacházíme ptaãincové ol iny (Stellario- -Alnetum glutinosae), vzácnû udatnové ol iny (Arunco-Alnetum glutinosae) sprvosenkou vy í (Primula elatior). TfieboÀskou pánev charakterizují blatkové a ra elinné bory (Pino rotundatae-sphagnetum, Vaccinio uliginosi-pinetum) s rozsáhl mi porosty rojovníku bahenního (Ledum palustre) v podrostu. Pozoruhodn m souborem vzácn ch druhû se vyznaãuje vegetaãní komplex minerotrofních mechov ch slatini È apfiechodov ch ra elini È v okolí rybníkû Horusického, Hlinífie a Dvofii tû, uspolí a v nivû Stropnice u Jílovic. Nalezneme zde ostfiici plstnatoplodou (Carex lasiocarpa), rosnatku anglickou (Drosera anglica), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), suchop r irolist (Eriophorum latifolium), hrotnosemenku bílou (Rhynchospora alba), bublinatku men í (Utricularia minor), pupeãník obecn (Hydrocotyle vulgaris) aj. Na mokfiadech rostou mel okoliãnat (Butomus umbellatus), voìanka Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae), pryskyfiník velk (Ranunculus lingua), kamy ník pfiímofisk (Bolboschoenus maritimus agg.) a skfiípina kofienující (Scirpus radicans), rûïkatec bradavãit (Ceratophyllum submersum), velmi vzácnû pu tiãka rozprostfiená (Lindernia procumbens), pfietrvávající dosud na sádkách u Hluboké nad Vltavou. Na Novohradsku pfieïívají poslední populace leknínu bûlostného (Nymphaea candida) v okrese. Ve Vltavû nad Bor ovem nad Vltavou roste stolístek stfiídavokvût (Myriophyllum alterniflorum), v okolí T na nad Vltavou rdest prorostl (Potamogeton perfoliatus) ar. uzlinat (P. nodosus). V nelesních ãástech se setkáváme smezofilními loukami svazu Arrhenatherion, hojné jsou stfiídavû vlhké bezkolencové louky svazu Molinion, do nichï je zejména v oblasti Li ovského 2 3 ezan pilolist (Stratiotes aloides) se velmi vzácnû vyskytuje v pofiíãních tûních âeskobudûjovické pánve ve spoleãenstvech svazu Hydrocharition. V regionu v ak není pûvodním druhem, byl sem zanesen zfiejmû akvaristy. 2 Skfiípina kofienující (Scirpus radicans) se vyskytuje velmi roztrou enû pfiedev ím v mûlk ch rybniãních litorálech a na obnaïen ch rybniãních dnech. 3 Stolístek pfieslenat (Myriophyllum verticillatum) se roztrou- enû vyskytuje jen v nûkter ch rybnících âeskobudûjovické pánve. Zde ve spoleãenstvu s rdestem vzpl vav m (Potamogeton natans). 4 mel okoliãnat (Butomus umbellatus), dnes vzácn druh rybniãního litorálu a tûní v jiïní ãásti âeskobudûjovické pánve. 4 CB 07
âeskobudûjovicko Zaplavená stfiemchová doubrava (spol. Quercus robur-padus avium) v nivû Stropnice u tiptonû. prahu soustfiedûn v skyt hofice hofiepníku (Gentiana pneumonanthe), kosatce sibifiského (Iris sibirica) a hlad e pruského (Laserpitium prutenicum), kdeïto v âeskobudûjovické pánvi v nich mnohde roste ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum) a vzácnû i ocún jesenní (Colchicum autumnale). Na kysel ch substrátech zejména vnovohradském podhûfií nacházíme krátkostébelné porosty svazu Cynosurion a Violion caninae. V jejich druhové skladbû upoutá pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea) a vstavaã obecn (Orchis morio). V údolních nivách bûïnû nalézáme pcháãové louky svazu Calthion, zejména porosty s dûhelem lesním a pcháãem bahenním (Angelico-Cirsietum palustris), v znamné jsou i zachované zbytky porostû ostfiice trsnaté (Caricetum cespitosae). V teplej ích ãástech okresu se roztrou enû nacházejí nevyhranûné typy teplomiln ch trávníkû svazu Bromion erecti s pfievládající váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), jetelem horsk m (Trifolium montanum), chrpou ãekánkem (Colymbada scabiosa), ostfiicí horskou (Carex montana) aj. Lesy zaujímají 32 % plochy okresu. Celkov podíl jehliãnanû je 85 %, pfievládají smrk (43 %) a borovice (38 %), modfiín tvofií 2 %, jedle %, ostatní jehliãnany %. Listnaté dfieviny rostou na 4 % lesní pûdy, z toho dub na 6 %, buk na 4 %, bfiíza na 2 %, ol e a lípa shodnû na %. Zachovalej í lesní celek najdeme severnû od Hluboké nad Vltavou. Je to b valé schwarzenberské panství první obora zde vznikla jiï v 6. století. Dnes se chová zvûfi ãerná, danãí a mufloní (Stará obora) a zvûfi jelení (Ponû- ická obora). Cenné bukové porosty jsou souãástí genové základny. VníÏe poloïené âeskobudûjovické pánvi je lesnatost velmi nízká, neboè krajina byla dávno osídlena a intenzivnû zemûdûlsky vyuïívána. Zachovalej í celky lze nalézt v TfieboÀské pánvi, zejména severnû od Velechvína, a pfii horním toku Stropnice, jejich druhová skladba je v ak vesmûs zmûnûna. V jihozápadní ãásti území jsou na plochách nûkdej ích jedlobuãin pfieváï- 08 CB 2
Okres âeské Budûjovice nû porosty hospodáfisk ch dfievin smrku a borovice. Novohradské hory jsou jiï typicky horsk m územím (historicky souãástí tzv. Horního Hvozdu). Vedle jehliãnat ch lesû s pfievahou vysoce kvalitních smrãin se zde zachovaly cenné smí ené porosty, v nichï dominuje buk s pfiímûsí jedle, smrku a klenu. Jsou dûleïitou genovou základnou. Druhovû bohatá a specifická fauna Ïije v okrese pfiedev ím v pfiirozen ch porostech smí en ch lesû (zejména buãin) a na rûzn ch typech mokfiadû. Teplomilná spoleãenstva ÏivoãichÛ se naproti tomu vyskytují jen místy a fragmentárnû. Fauna listnat ch lesû se na území okresu âeské Budûjovice nejlépe zachovala v lesních komplexech hlubock ch obor, tvofien ch ve svém jádru pfiirozen mi porosty. Ty pfiecházejí na severozápadû bez rozsáhlej ích pfieru ení do lesû Mehelnické vrchoviny a na jihov chodû témûfi navazují na lesy TfieboÀské pánve. Îije tu napfi. v ech sedm druhû roháãû znám ch z âeské republiky a fiada dal ích pralesních broukû, mj. stfievlíãek Rhysodes sulcatus, kovafiík Ampedus quadrisignatus a lesák Prostomis mandibularis. Pozoruhodn je i v skyt paliãatky Cimbex fagi z fiádu blanokfiídl ch a v ech tfií evropsk ch druhû octomilek rodu Leucophenga z fiádu dvoukfiídl ch. Staré smí ené porosty hlubock ch obor mají také pestrou avifaunu. Îijí zde nejpoãetnûj í jihoãeské populace strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius) a lejska bûlokrkého (Ficedula albicollis), dále oupálek krátkoprst (Certhia brachydactyla) a holub doup- Àák (Columba oenas), vzácnû lejsek mal (Ficedula parva). V údolí Vltavy Ïijí nûkteré pozoruhodnûj í teplomilné druhy bezobratl ch, napfi. cikáda chlumní (Cicadetta montana) nebo krasec Agrilus laticornis. Refugiem ãetn ch Ïivoãi n ch druhû doubrav jsou také staré dubové aleje navazující na rozsáhlé lesy hlubock ch obor. V âeskobudûjovické pánvi se dosud místy zachovaly v znamné mokfiadní biotopy. BûÏn je zde chránûn stfievlík Carabus scheidleri a Ïije tu také mnoho stenotopních druhû mot lû, napfi. modrásci z rodu Maculinea. Nejv znamnûj í lokalitou tohoto typu je PR Vrbenské rybníky, kde bylo nalezeno i nûkolik mot lû odjinud z âech neznám ch mj. mûra rákosnice ostfiicová (Phragmatiphila nexa) a píìalka ÏluÈuchová (Perizoma sagittatum). V rozsáhlej ích zachovan ch mokfiadech Ïijí poãetné populace obojïivelníkû, pfiedev ím skokana tíhlého (Rana dalmatina), kuàky obecné (Bombina bombina), ãolka velkého (Triturus cristatus) arosniãky zelené (Hyla arborea). Na rybnících se soustfieìuje mnoïství druhû vodních a mokfiadních ptákû. Nachází se zde jedna z nejvût ích hnízdních kolonií kvako e noãního (Nycticorax nycticorax) v âeské republice, nûkolik poãetn ch kolonií volavky popelavé (Ardea cinerea) arybáka obecného (Sterna hirundo). Zdej í rybníky jsou jedin m souãasn m ãesk m hnízdi tûm kolpíka bílého (Platalea leucorodia) a volavky stfiíbfiité (Egretta garzetta). Na rozsáhlej ích vlhk ch loukách v okolí rybníkû stále je tû hnízdí bfiehou i ãernoocasí (Limosa limosa) a vodou i rudonozí (Tringa totanus). JiÏní okraj âeskobudûjovické pánve pfiechází do pfiedhûfií Blanského lesa. Zde se pfiirozená spoleãenstva zachovala jen místy v nejzápadnûj í ãásti okresu (napfi. v PR Vysoká Bûta). Jde zejména o faunu buãin se stfievlíkem Carabus irregularis, roháãky Platycerus caprea a P. caraboides a tesafiíkem Stictoleptura scutellata, ale zajímavá je i fauna bezobratl ch v biotopech skalních v chozû asutí, k nimï náleïí napfi. plï zemoun Ra elini tní spoleãenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis v pozdnû jarním aspektu s dominantním suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium) urybníka Îemliãka v jihozápadní ãásti TfieboÀské pánve. 2 S ãek obecn (Athene noctua) patfií k nejohroïenûj ím ptaãím druhûm âeskobudûjovicka. 2 CB 3 09
âeskobudûjovicko Husa velká (Anser anser) hnízdí lokálnû na rybnících v âeskobudûjovické pánvi. 2 Jedním z mnoha vzácn ch broukû Ïijících v pfiirozen ch lesních porostech u Hluboké n. Vltavou je stehenáã Calopus serraticornis. 2 skalní (Aegopis verticillus), pavouk plachetnatka Saaristoa firma a dal í. V jihov chodní ãásti okresu v povodí Stropnice se podobnû jako v âeskobudûjovické pánvi zachovala fiada mokfiadních lokalit s v znamnou faunou bezobratl ch. Nejznámûj í je NPR BrouskÛv ml n, kde byly nalezeny vzácné slatini tní druhy, jako napfi. váïka bûlofiitná (Orthetrum albistylum), tiplice Tipula pagana aj. Na této a podobn ch lokalitách jsou mnohde pfiítomny i podhorské prvky, mj. drabãík Olophrum transversicolle, tesafiík Anastrangalia reyi akovafiík Mosotalesus impressus a místy idruhy tyrfofilní, napfi. stfievlíãci Pterostichus diligens a P. strenuus. Typicky vyvinutá ra elini tní spoleãenstva, vãetnû tyrfobiontû, se nacházejí na nûkolika lokalitách rozmístûn ch podél v chodní hranice okresu, které jsou souãástí CHKO TfieboÀsko. Nejv znamnûj í z nich je NPR âervené blato s fiadou tyrfobiontních mot lû, k nimï patfií napfi. modrásek stfiíbroskvrnn (Vacciniina optilete) a píìaliãka rojovníková (Eupithecia gelidata), stenotopních pavoukû (plachetnatka Lephthyphantes nodifer), ídlem ra elinn m (Aeschna subarctica), stfievlíãkem Agonum ericeti a mnoha dal ími charakteristick mi druhy bezobratl ch. V severní ãásti Novohradsk ch hor v jiïním cípu okresu Ïije druhovû bohatá fauna broukû typick ch pro pfiirozené porosty buãin vy ích poloh. V znaãn je vymírající boreomontánní tesafiík Tragosoma depsarium. V nûkter ch pfiípadech jde o alpské prvky a zde vyznívá jejich umavsk v skyt; k takov m druhûm patfií mj. stfievlíãek Pterostichus illigeri a drabãík Eusphalerum stramineum. Ve vrcholov ch partiích a na lokalitách s chladn m mikroklimatem tu Ïijí i vyslovenû horské druhy bezobratl ch, napfi. závornatka Clausilia cruciata a drabãík Lordithon speciosus. Ve zdej ích rozsáhl ch lesích hnízdí ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum) a s c rousn (Aegolius funereus). Na extenzivnû obhospodafiovan ch nebo nevyuïívan ch loukách Ïijí chfiástal polní (Crex crex) a bekasina otavní (Gallinago gallinago). V drobn ch vodních plo kách této oblasti (kaluïích, tûních apod.) se vzácnû rozmnoïuje kuàka Ïlutobfiichá (Bombina variegata), kdeïto k. obecná (B. bombina) je mnohem poãetnûj í na rybnících v podhûfií Novohradsk ch hor. Zajímavostí je hybridní zóna obou druhû, typicky vyvinutá v jiïní ãásti okresu. Na vodních tocích v Novohradsk ch horách a jejich podhûfií je hojná vydra fiíãní (Lutra lutra). Poãátky sporadického osídlení nejniï ích ãástí okresu se datují jiï do mezolitu, av ak ve vût í mífie zaãala b t krajina lidskou ãinnosti utváfiena aï od star í doby bronzové (sídli tû únûtické kultury), vrchol pravûkého osídlení nastává aï v mlad í dobû Ïelezné (keltské osídlení doby laténské). Ve 3. 4. století dosáhlo odlesnûní krajiny v niï- ích polohách témûfi dne ní úrovnû. Nejv e poloïené ãásti Novohradsk ch hor byly souvisleji osídleny v 6. 7. století. VyuÏívání krajiny na Novohradsku je úzce spjato s hospodáfisk mi aktivitami RoÏmberkÛ a BuquoyÛ a na Hlubocku s ãinností SchwarzenbergÛ, jimï v em namnoze vdûãíme za uchování pfiirozenûj í skladby nûkter ch lesních komplexû a vybudování 0 CB 4
Okres âeské Budûjovice v znamn ch rybniãních soustav v TfieboÀské a âeskobudûjovické pánvi. Tváfinost krajiny vznikala aï do relativnû nedávné doby pod vlivem tradiãního zpûsobu hospodafiení. Tento kontinuální v voj byl v druhé polovinû 20. století silnû naru en intenzifikací zemûdûlství, industrializací a rozrûstáním vût ích sídel do okolní krajiny. Po roce 990 do lo naopak k silnému útlumu zemûdûlského vyuïití, pfiiãemï úãinky na pfiírodu nejsou vïdy jen pozitivní (zarûstání a ruderalizace krajiny). Velk mi zásahy do krajiny jsou odkali tû MAPE Mydlovary a rozsáhl areál jaderné elektrárny Temelín, vybudovan v letech 987 2002. Z krajináfiského hlediska je váïn m zásahem zejména ãtvefiice chladicích vûïí vysok ch 55 m, které jsou v nûkter ch smûrech viditelné aï ze vzdálenosti 60 km. Jako zásobárna technologické vody pro provoz jaderné elektrárny, byla na Vltavû vybudována vodní nádrï Hnûvkovice (275 ha). Vût ina obyvatelstva okresu je soustfiedûna v ãeskobudûjovické aglomeraci s více neï 00 000 obyvateli. Do jihozápadní ãásti území zasahuje CHKO Blansk les, malá v chodní ãást je souãástí CHKO TfieboÀsko. V jihov chodní ãásti byl vyhlá en pfiírodní park Novohradské hory. V okrese bylo k 3. 2. 2000 vyhlá eno 33 maloplo - n ch zvlá tû chránûn ch území (z toho est v CHKO TfieboÀsko a jedno v CHKO Blansk les) a 57 památn ch stromû nebo skupin stromû (jeden v CHKO Blansk les). K vyhlá ení je pfiipravena âeskobudûjovická ãást PP Îidova strouha (ãást v okrese Tábor je chránûná uï od roku 988). Národní pfiírodní památka Hojná Voda (Hojnovodsk prales), jejíï ochranu vyhlásil hrabû Jifií Buquoy jiï v roce 838, je spolu s blízk m Îofínsk m pralesem v okrese âesk Krumlov nejstar ím chránûn m územím v âeské republice. 2 Velkoryse zaloïené historické ãeskobudûjovické námûstí Pfiemysla Otakara II. (r. 265) se známou âernou vûïí (dostavûna r. 577) a katedrálním chrámem sv. Mikulá e (zaloïen r. 265, baroknû pfiestavûn v polovinû 7. století). 2 PÛvodnû románsk kostel sv. Mikulá e v Horní Stropnici z poãátku 3. století, pozdûji goticky pfiestavûn, s barokními prvky fasády. CB 5