REFERÁTY DISSCUSSION PAPERS ZPŘÍSTUPNĚNOST LESŮ V ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLICE Pavol KLČ, Jaroslav ŽÁČEK Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a environmentální, Kamýcká 1176, CZ 165 21 Praha 6 - Suchdol KLČ, P., ŽÁČEK, J.: Making access to forests in the Czech and Slovak Republic. Lesn. Čas. Forestry Journal, 53(1): 47 57, 2007, tab. 2, ref. 11. Disscussion papers. ISSN 0323 1046 An access to forest on forest roads in the Czech Republic is in the article and this is compared with the access forest opening in the Slovak Republic. The classification of forest roads according to standards being in force is defined; the number of kilometres and the density of forest roads of each grade with their distribution in forest road network in both republics is given with differences in the procedure of classifying of access to forest. In the Czech Republic access to forest by transport roads is higher than in the Slovak Republic. It contributes to higher quality of forest road network in the Czech Republic. Keywords: forest roads, access to forest, forest transport network V příspěvku se uvádí analýza zpřístupnění lesů lesními cestami na území České republiky a srovnává se, se stavem zpřístupnění lesů ve Slovenské republice. Popisuje se třídění lesních cest podle platných norem, uvádí se počet km a hustota jednotlivých tříd lesních cest i jejich zastoupení v rámci lesní cestní sítě v obou republikách i odlišnosti v metodice hodnocení zpřístupnění lesů. V České republice je vyšší zpřístupnění lesů odvozními cestami než na Slovensku, čímž je dána i celková vyšší kvalita lesní cestní sítě. Klíčová slova: lesní cesty, zpřístupnění lesů, lesní dopravní síť 1. Úvod Česká a Slovenská republika se po první světové válce roku 1918 spojily do společného československého státu, který měl společnou historii až do roku 1993, kdy se opětovně rozdělily do dvou samostatných států. Za tohoto časového období měly nejenom společnou státní, ale i lesnickom politiku a jednotné, resp. obdobné postupy při obhospodařování lesů, i relativně stejný vývoj a technologie budování lesních cest. Hlavně pak v šedesátých letech dvacátého století, kdy nastává stavební boom v oblasti budování lesních cest různé technické úrovně, způsobené zaváděním speciálních lesních kolových traktorů do přibližování dřeva, jako i zavádění automobilových odvozních souprav v odvozu dřeva z lesa v celých délkách. Tak jako hospodaření státu vyžaduje určitou dopravní infrastrukturu, tak i lesní hospodaření vyžaduje určitou dopravní infrastrukturu, jejíž hlavní a podstatnou část tvoří lesní cesty, resp. lesní cestní síť. Obecně se zpřístupnění lesů realizuje budováním určité struktury účelových pozemních komunikací na ploše, která se eviduje jako lesní půda, resp. lesní půdní fond. Technická úroveň lesních cest, jako i hustota těchto účelových pozemních komunikací odrážejí vyspělost lesního hospodářství a slouží k porovnávání jednotlivých států v této oblasti. 1.1. Dopravní proces v lese a jeho zabezpečení lesními cestami Základem dopravního procesu dřeva v lese a optimálního obhospodařování lesů a lesních porostů je jejich racionální zpřístupnění a optimálně vybudovaná lesní dopravní síť (LDS). Pod zpřístupňováním lesů a lesních komplexů rozumíme optimální rozmístění tras lesních cest, pozemních a vzdušných komunikací a dopravních drah s jejich racionální strukturou
(početností a skladbou, resp. zastoupením jednotlivých druhů) realizovanou v rámci lesní dopravní sítě tak, aby délka budovaných komunikací a jejich výměra (záběr produkční plochy) byly co nejmenší a zároveň se dosáhlo co nejvyššího procenta zpřístupnění uvažované plochy území a optimální přibližovací vzdálenosti pro uplatnění nejnovějších technologií dopravy dřeva v lese. Trvalé zpřístupnění lesů a lesních komplexů se v současné praxi lesního hospodářství realizuje budováním lesní cestní sítě (LCS), do kterej ve smyslu platné technické normy (v ČR platná ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť, na Slovensku STN 73 6108 Lesná dopravná sieť) zařazujeme lesní odvozní cesty třídy 1L a 2L s maximálním podélným sklonem do 10 % (výjimečně a na krátkých úsecích do 12 %), zemní přibližovací cesty třídy 3L, které jsou známé pod jejich starším označením svážnice (s podélným sklonem do 12 %) a trvalé přibližovací cesty (TPC) s maximálním podélným sklonem do 20 %. Komplexy lesů napomáhají zpřístupnit také veřejné cesty různých tříd a kategorií procházející lesem. Základem, resp. kostrou trvalého zpřístupnění jsou hlavně odvozní lesní cesty vybavené vozovkou, která umožňuje jejich celoroční využívání. Zpřístupňování lesních porostů, jako prostorově menších, organizačně a specificky vylišených částí lesních pozemků se realizuje v rámci technologické přípravy pracovišť z převážné většiny tzv. terciární sítí, to znamená dočasnými účelovými komunikacemi a zařízeními nižších tříd a nižšího stupně vybavení, jako jsou: trvalé přibližovací cesty s podélným sklonem nad 20 %, dočasné přibližovací zemní cesty, přibližovací, vyklízecí nebo jiné technologické linky, lanové a dopravní dráhy pro uplatnění lanových systémů nebo komunikace jiné jednoduché dopravy dřeva, smyky a ryzně různé konstrukce apod. Protože tyto komunikace mají krátkodobý (dočasný) charakter, je potřebné je po ukončení těžebnědopravního procesu vhodným způsobem navrátit plnění původních funkcí lesa, to znamená opětovně zalesnit, nebo vhodně asanovat. Speciální částí lesní dopravní sítě jsou i lesní sklady dřeva a lesní skládky odvozní místa a taktéž různé úpravy terénu pro přistávání vrtulníků nebo přirozeně rozšířená místa v trasách lesních cest apod. Takové chápání a terminologie jsou definovány v uvedených státních technických normách. Tyto normy stanovují kategorizaci lesní dopravní sítě, systém třídění a základní parametry jednotlivých druhů komunikací a účelových zařízení, jako i základní požadavky pro jejich navrhování a realizaci. Uvádí taktéž i základní charakteristiky péče o lesní cesty a jiné účelové komunikace a zařízení dotvářející lesní dopravní síť. Ve smyslu těchto norem se pod lesní dopravní sítí rozumějí dopravní zařízení všeho druhu sloužící k zpřístupnění a propojení lesních komplexů se sítí pozemních komunikací na dopravu dřeva a jiných produktů z lesa, k přepravě osob a materiálu v souvislosti s hospodařením v lese, případně k jiným účelům. 2. Metodika Za lesní cestu se považuje liniová pozemní komunikace technické stavební dílo vybudované podle projektu v souladu s technickou normou a musí plnit dva základní požadavky: - musí mít vybudováno zemní těleso cesty - musí mít alespoň minimální odvodnění. Nižší druhy komunikací neplnící tyto požadavky jsou zařazeny mezi technologické komunikace a jsou součástí terciární lesní dopravní sítě. Realizovány jsou jen na určitou krátkou dobu (dočasně) formou technologické přípravy pracovišť pro těžebně-dopravní
proces při výrobě dřeva, to znamená, že nejsou lesními cestami v pravém slova smyslu a po ukončení těžebně-dopravního procesu je jich zapotřebí sanovat nebo asanovat a protierozně zabezpečit. V práci se popisují základní charakteristiky lesních cest podle tříd a účelu hlavního využívání, porovnávají se technické parametry jednotlivých druhů účelových komunikací a jejich odlišností v České a Slovenské republice, uvádí se celková hustota zpřístupnění lesními cestami i délky cest podle tříd. 3. Výsledky Specifika a význam lesních cest při zpřístupňování lesů a lesních komplexů Komunikační systém a komunikace obecně jsou hmotně vymezené dopravní spojení na dopravu a pohyb dopravních prostředků, lidí a zvířat, pevných a plynných látek a různých druhů materiálů, kapalin, plynů a energie a zabezpečují rychlý přenos zpráv a informací. Podle druhu využití je dělíme na pozemní, kolejové, vodní, výškové, vzdušné, potrubní a jiné. Mezi nejpoužívanější komunikace v lesním hospodářství můžeme zařadit lesní cesty různého druhu, tříd a kategorií, které jako účelové pozemní komunikace tvoří základ lesní dopravní sítě a mají následující specifika (odlišnosti od veřejných komunikací): Tvoří základ každého druhu zpřístupnění lesů a lesních komplexů a zabezpečují vysokou výkonnost a plynulost obhospodařování lesů a lesní krajiny. Jsou základem prostorového rozdělení a hospodářské úpravy lesa, zjednodušují a zpřehledňují systém obhospodařování lesů. Podmiňují intenzitu hospodaření, umožňují mechanizovat těžebně-dopravní proces a zhospodárňují potřebnou technologickou přípravu pracovišť, napomáhají zvyšovat produktivitu práce, použitelnost mechanizačních prostředků a zavádění nových technologií výroby dřeva. Plní významnou preventivní protipožární funkci a při požárech umožňují rychlý přístup a blízký kontakt hasičů s hořícími částmi lesa. Urychlují dopravní proces v lese a zabezpečují včasné a plynulé dodávky dřeva k odběratelům, snižují ztráty na dřevě, poškození půdy, stojících stromů a lesních ekosystémů při zkrácení přibližovacích drah. Zabezpečují, plní a podporují významnou ekologickou, rekreační, sportovní, zdravotní, estetickou a ekonomickou funkci lesa, a mají vojensko strategický význam při plnění obranné doktríny státu. Budují se většinou z místních materiálů na trase cesty tzv. příčným přehozením zeminy z výkopové části na násypovou část zemního tělesa s minimalizací zemních prací, přičemž směrové prvky trasy cesty, což jsou přímky a směrové oblouky při dodržení relativně vyrovnaného podélného sklonu, se mají danému terénu maximálně přizpůsobit. Při budování zemního tělesa cesty se vykonává jen malý podélný rozvoz zeminy přímo těžebními stroji jako jsou dozery nebo bagry. Lesní cesty jsou charakteristické malou intenzitou využívaní, ale jejich únosnost musí být zabezpečena pro maximální zatížení dopravou. V zásadě se při jejich výstavbě používají jen ekologické materiály neškodné životnímu prostředí. Budují se jako jedno pruhové, s výhybnami na vyhýbání vozidel. Jejich součástí jsou i lesní sklady a odvozní místa sloužící ke krátkodobému uložení, manipulaci a nakládání dřeva na motorová vozidla. Budují se v různé struktuře a úrovni tříd, přičemž relativně nejméně se jich, vzhledem k ekonomické náročnosti výstavby buduje těch nejkvalitnějších. Ty jsou vybaveny vozovkou, zaručující při odpovídající údržbě jejich celoroční využívaní. Početně nejvíce se buduje zemních cest, které slouží přibližování dříví traktory, resp. pro sezónní odvoz dříví nákladními vozidly v příznivých geologických a klimatických podmínkách.
3.1. Třídění lesních cest v České republice podle ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť Rozdělení lesních cest Lesní cesty v ČR se dělí podle: - dopravní důležitosti a účelu - prostorového uspořádání. Podle dopravní důležitosti a účelu se lesní cesty člení na: a) lesní cesty 1. třídy: odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz návrhových vozidel (za předpokladu zimní údržby). Cesty jsou vždy vybavené vozovkou z různých stavebních materiálů. Minimální šířka jízdního pruhu je 3,0 m, volná šířka cesty minimálně 4,0 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty je 10 %, v extrémních horských polohách na krátkých úsecích až 12 %; b) lesní cesty 2. třídy: odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a nezbytnou technickou vybaveností alespoň sezónní provoz návrhových vozidel. Povrch cesty se doporučuje, podle únosnosti podložních zemin, vybavit provozním zpevněním nebo jednoduchou vozovkou s prašným povrchem. Na únosných podložích mohou být bez provozního zpevnění. Minimální šířka jízdního pruhu je 2,5 m, volná šířka cesty minimálně 3,5 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty závisí na morfologii terénu, na druhu podložních zemin, jejich únosnosti a na druhu zpevnění povrchu. Nemá však přesáhnout hodnotu 12 %; c) lesní cesty 3. třídy: přibližovací cesty sloužící k vývozu a přibližování dřeva, sjízdné pro traktory a speciální vyvážecí a přibližovací prostředky. V příznivých podmínkách je možný přejezd terénních vozidel. Minimální volná šířka cesty je 3,0 m. Omezujícím faktorem je podélný sklon, únosnost podložních zemin a jejich náchylnost k erozi. Povrch může být vybavený provozním zpevněním, částečným provozním zpevněním, nebo je bez zpevnění. Technická vybavenost je omezená pouze na zpevnění povrchu, zlepšení podloží a na nutné odvodnění; d) lesní cesty 4. třídy: přibližovací cesty a přibližovací linky, které slouží k soustřeďování vytěženého dřeva z porostu nebo části porostu. Jsou vedeny zpravidla po spádnici. Povrch je vždy nezpevněn, zpravidla se neodstraňuje ani vrchní organická vrstva. Zemní práce se vykonávají jen ve výjimečných případech. Šířka cesty je minimálně 1,5 m; bez technické vybavenosti nebo jen s minimální technickou vybaveností (např. odvodnění); POZNÁMKA Kritéria, která zařazují přibližovací linky mezi lesní cesty, jsou: nároky na lesní půdu nebo porosty ve větším než bezvýznamném rozsahu; vykonávání zemních prací ve větším než bezvýznamném rozsahu; zřizování vybavenosti cesty, jako jsou mosty, propustky, brody, zpevnění a příkopy. e) lesní stezky: se navrhují s parametry vyhovujícím účelu, kterému mají sloužit (např. cyklotrasy nebo hipotrasy). Povrch trasy může být zpevněný odpovídajícím způsobem, nebo může být bez zpevnění. V nepříznivých terénních podmínkách musí být trasa zajištěná proti nepříznivým vlivům povrchové vody; f) lesní pěšiny: se navrhují s maximálním využitím současných tras chodníků a tak, aby podchytávali turisticky zajímavá místa v oblasti (kardinální body). Maximální podélný sklon závisí na morfologii terénu a na náchylnosti podložních zemin k poškození povrchovou vodou. Případné zajištění povrchu chodníků se vykonává výhradně z přírodních materiálů (např. kamen, dřevo). Podle prostorového uspořádání se lesní cesty člení na jednotlivé kategorie, které jsou charakterizované zlomkem X/Y. Čitatel zlomku vyjadřuje volnou šířku cesty v metrech a jmenovatel návrhovou rychlost v kilometrech za hodinu. Na lesních cestách 4. třídy se uvádí jen volná šířka cesty.
Značení tříd a kategorií lesních cest Lesní cesty se označují číselným a písmenkovým znakem charakterizujícím dopravní důležitost cesty a za pomlčkou zlomkem charakterizujícím prostorové uspořádání cesty a návrhovou rychlost. Číselný znak označuje třídu cesty, písmenkový znak L znamená, že se jedná o lesní cestu: lesní cesty 1. třídy 1L X/Y lesní cesty 2. třídy 2L X/Y lesní cesty 3. třídy 3L X lesní cesty 4. třídy 4L X Každá lesní cesta má mít co možná největší délku se stejnými charakteristickými znaky. Pokud cesta alespoň jedním svým technickým parametrem nesplňuje podmínky zatřídění do příslušné třídy a kategorie, přeřadí se do nižší třídy lesních cest. Jestli je to odůvodněno, může být v těžkých terénních podmínkách na cestách 1. a 2. třídy snížená návrhová rychlost až na 50 % původní návrhové rychlosti. PŘÍKLAD Kategorie 1L 4,0/30 je označení pro lesní cestu (s možným celoročním provozem), volnou šířkou cesty 4,0 m a pro návrhovou rychlost 30 km.h -1. 3.2. Údaje o početnosti a hustotě lesní dopravní sítě v České republice Ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2005 vyplývá, že na území České republiky (7 887 406 ha) zaujímají lesy a lesní půda 33,6 % z celkové plochy území, což činí přibližně 2 652 941 ha (ha používaná technická jednotka v lesnictví). Plocha lesních pozemků trvale mírně roste. Meziročně se zvýší v průměru o 0,06 %, což je zřejmě výsledek zalesňování zemědělských neobhospodařovaných pozemků. Na této ploše se nachází následná struktura lesních cest a ostatních účelových pozemních technologických komunikací sloužících především dopravě dřeva (www.uhul.cz, tab. 1). Z tabulky 1 vyplývá, že z celkové délky 160 000 km lesní dopravní sítě, tvoří její základní kostru celkem 46 800 km lesních odvozních cest, které se využívají v průběhu roku v lesním hospodářství ČR na trvalý nebo sezónní odvoz dřeva automobilovými odvozními prostředky. Tento údaj (cca 29 % ze všech cest, hustota 18,00 m.ha -1 ) se jeví podhodnocený, což je zapříčiněno nezapočtením cest třídy 3L do trvalé lesní cestní sítě a jeho nekompatibilním zatříděním i v souladu s tříděním uváděným v ČSN 73 6108. Tabulka 1 Struktura lesní dopravní sítě v České republice Table1 Structure of forest transportation network in the Czech Republic Lesní dopravní síť v lesním hospodářství ČR 1) Třída lesní cesty 2) Počet 3) km % Hustota 4) (m.ha -1 ) Poznámka 5) Vlastníci lesa 6) 1L 11 919,1 Lesní cestní síť (LCS) 2L 1 22 900,8 (odvozní cesty) 8) Jiní vlastníci 7) 1L, 2L 11 979,7 Mezisoučet 9) 46 799,6 29,25 18,00 Asi 1/4 z LDS (poměr 1:3,4) 10) 3L 41 700,4 Trvalé přibližovací cesty 4L 71 500 (dočasní LDS, upr. terén) 11) Mezisoučet 9) 113 200,4 70,75 42,67 Celkem 12) 160 000 100,00 60,31 LDS 1) Forest transportation network in the forest sector of Czech Republic, 2) Class of forest road, 3) Number of km, 4) Density, 5) Note, 6) Forest owners, 7) Other owners, 8) Main forest roads, 9) Subtotal, 10) About 1/4 of FTN (ratio 3:4), 11) Permanent (temporary FTN, preparation of terrain), 12) Total Hustota lesní cestní sítě je v jednotlivých oblastech ČR velmi rozdílná. Největší hustota odvozních cest vlastníků lesa (tzv. vlastní cesty ) je v Jihočeském kraji, kde přesahuje 19 m.ha -1, včetně cest nepatřících vlastníkům lesa až 25 m.ha -1. Nejnižší hustota je naopak ve
Středočeském kraji, kde se pohybuje pod 7 m.ha -1 a včetně cest ostatních vlastníků o málo přesahuje 14 m.ha -1. Poměr lesních odvozních cest k celkové lesní dopravní síti je 1 : 3,4 a poměr odvozních cest k celkové lesní cestní síti je 1 : 1,8. Poměr lesních cest I. třídy, které mají vybudovanou vozovku k celkové lesní dopravní síti je 1 : 13,4. 3.3. Třídění lesních cest ve Slovenské republice podle STN 73 6108 Lesná dopravná sieť Relativně podobně jako v ČR se dělí i lesní cesty ve Slovenské republice podle dopravní důležitosti a dopravního významu na třídy: 1L odvozní lesní cesta první třídy vybavená vozovkou pro celoroční využívání, s maximálním podélným sklonem do 10 % (12 %). 2L odvozní lesní cesta druhé třídy bez vozovky, se sezónním využíváním pro odvoz dřeva, vybavena jen pomístním zpevněním jízdního pruhu kamenivem (bodově, v jízdních kolejích, celoplošně jednou vrstvou kameniva) s maximálním podélným sklonem do 10 % (12 %). 3L trvalé (zemní) přibližovací lesní cesty s podélným sklonem do 12 %. TPC (trvalé přibližovací zemní cesty) s podélným sklonem do 20 %, které se evidují při dopravním průzkumu při vypracovávání lesních hospodářských plánů a přiřazují se k zemním cestám třídy 3L. Prakticky každá nižší třída lesní cesty (s maximálním podélným sklonem do 12 %) se dá přebudovat na vyšší třídu lesní cesty s minimálními technologickými úpravami, což je umožněno dodržením předepsaného podélného sklonu a minimální úpravou a narušením původního zemního tělesa (technologicky jen zpevněním jízdního pruhu, nebo zřízením vozovky, krajnic a odvodnění). TPC nelze přebudovat na vyšší třídy lesních cest, protože nesplňují povolený maximální podélný sklon. Kategorie jednotlivých lesních cest (třídy 1L, 2L, 3L) jsou relativně obdobné jako kategorie v ČR a kategorie 4L na Slovensku chybí. Uvedené lesní cesty tvoří lesní cestní síť a jsou základní kostrou (páteří) lesní dopravní sítě. Jsou základními údaji pro stanovení hustoty lesních cest na hodnocené ploše. Budují se jako trvalé účelové komunikace a vyžadují náležitou trvalou a permanentní péči. Ostatní nižší druhy cest a účelových komunikací se neevidují a nejsou podchyceny v žádné další databázi. Jsou dočasného charakteru a slouží jen v průběhu těžebně-dopravního procesu a po jeho ukončení se musí sanovat anebo asanovat, nejčastěji zalesněním nebo zatravněním (protierozními úpravami). 3.3. Údaje o početnosti a hustotě lesních cest ve Slovenské republice Podle údajů Zelené zprávy MP SR, 2005 se v lesích Slovenské republiky nachází následující struktura lesních cest (tab. 2). Veřejné cesty procházející lesem se ve výpočtech zpřístupnění lesů nezapočítávají. Při uvedené hodnotě hustoty LCS 18,54 m.ha -1 je teoretický průměrný rozestup lesních cest 539,37 m. Optimální hodnota hustoty zpřístupnění lesů SR lesními cestami se podle různých odborných pramenů pohybuje od 20 do 25 m.ha -1, v závislosti od terénních morfologických podmínek. To znamená, že do teoretického počtu km lesních cest, potřebných pro optimální zpřístupnění lesů lesními cestami chybí dobudovat ještě cca 3 000 5 000 km, což je při současném tempu výstavby lesních cest a přestavby LDS časový horizont cca 200 až 300 let. Poměr mezi odvozními cestami a celkovou délkou lesní cestní sítě je 1 : 1,8 přičemž je v porovnání relativně stejný v lesích České republiky a na Slovensku.
Tabulka 2 Struktura cest procházejících lesy ve Slovenské republice Table 2 Structure of roads in the forests of the Slovak Republic Cestní síť procházející lesem (Lesní půdní fond SR 1 997 901 ha) 1) Počet 2) km Hustota 3) m.ha -1 Vlastní cesty 4) Odvozní lesní cesty třídy 1L (vybavené vozovkou, celoročně sjízdné) 5) 6 330 3,21 Odvozní lesní cesty třídy 2L (bez vozovky, pomístně zpevněné kamenivem sezónní využití) 6) 14 841 7,43 Lesní cesty třídy 3L + TPC (zemní) 7) 15 878 7,95 Suma 8) 37 048 18,54 Cizí cesty (veřejné komunikace) 9) Odvozní cesty charakteru 1L 10) 3 212 1,61 Celkem 11) 40 261 20,15 1) Road network in forests (Forest land resources of SR), 2) Number of km, 3) Density in m.ha -1, 4) Own roads, 5) Main forest roads of 1L class (with roadway, passable for the whole year), 6) Main forest roads of 2L class (without roadway, locally reinforced by aggregate, seasonal use), 7)Forest roads of 3L class + TPC (ground), 8) Sum, 9) Other roads (Public thovoughfares), 10) Forest roads of 1L character, 11) Total 4. Diskuse Česká republika má rozlohu 78 864 km 2 a žije v ní 10 280 968 obyvatel (stav k 30. 9. 2006). Celková délka dálniční a silniční sítě v České republice (mimo síť městských a místních komunikací) je 55 497 km, z čehož připadá v roce 2006 na: dálnice 546 km silnice I. třídy 6 153 km silnice II. třídy 14 665 km silnice III. třídy 34 133 km Dálnice jsou určeny pro rychlé a hospodárné spojení vyvinutých hospodářských oblastí výlučně motorovými vozidly. Mají zpravidla dvě dvou až tří pruhové oddělené vozovky pro protisměrnou dopravu. Křižovatky na dálnicích musí být mimoúrovňové. Silnice jsou určeny pro dopravu mezi sídelními (obytnými) útvary a dělí se na tři třídy. Silnice I. třídy mají celostátní nebo mezinárodní význam (jsou označeny čísly 1 až 99). Silnice II. třídy jsou určeny pro dopravu mezi okresy (jsou číslovány 100 až 999) a silnice III. třídy mají jen místní význam (jsou označeny čtyřmístnými až pětimístními čísly). Místní komunikace jsou veřejně přístupné ulice, cesty a prostranství pro veřejnou dopravu v intravilánu obcí, sídel a měst a mají čtyři třídy. Slovenská republika má rozlohu 49 033 km 2 a žije v ní cca 5 384 822 obyvatel. Cestní síť tvoří následující druhy komunikací: dálnice 334 km silnice I. třídy 3 341 km silnice II. třídy 3 734 km silnice III. třídy 10 401 km místní komunikace 25 220 km Celková hustota cestní sítě na Slovensku je 514,3 km na 1 000 km 2. Mostů na této cestní síti se nachází 7 704 (Pramen: Slovenská správa ciest, 2006). Na komunikacích v ČR je celkem 16 445 mostů (Pramen: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2005). Všechny tyto cesty i mosty v obou republikách trpí nedostatkem financí na jejich opravy a údržbu, podobně tak jako i lesní cesty, což se odráží na jejich zhoršeném technickém stavu.
Ve vyspělých zemích EU je hustota dálniční sítě v průměru asi 14,6 km na 1 000 km 2 území, v České republice dosahuje zatím asi 6,9 km na 1 000 km 2 území (asi 50 %) a ve Slovenské republice je to cca 6,8 km na 1 000 km 2. Z uvedených údajů o početnosti a množině veřejných cest a účelových lesních cest je možno odvodit, že celkovým počtem kilometrů převažují lesní cesty nad veřejnými komunikacemi, což se ještě proporcionálně znásobuje menší výměrou lesní plochy (asi 33,6 % v ČR a asi 41 % v SR) k ploše jednotlivých republik (100 %). Optimální zpřístupnění lesů a lesních komplexů je možné vyjádřit optimální hustotou lesních cest (m.ha -1 ) a ta se v různých geologicko morfologických podmínkách uvedených republik podle různých autorů uvádí v rozsahu 20 25 m.ha -1. Podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL) je optimální hustota lesních odvozních cest v rovinách 15 m.ha -1, v pahorkatinách 22,5 m.ha -1 a v horských oblastech 27,5 m.ha -1 (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2005). Z toho možno odvodit optimální rozestup cest (kolmá vzdálenost mezi cestami) cca 500 m, a průměrná oboustranná přibližovací vzdálenost k cestě se poté pohybuje okolo 250 m. V podmínkách Slovenské republiky zpracovávali údaje o lesních cestách různí autoři (Binder, Böhmer, Jurík, Dindeský, Dvorščák, Fertáľ, Hríb, Klč, Makovník, Roško, Stachera, Valach, Zelinka a další), kteří vycházeli hlavně z podkladů Lesoprojektu - ÚHÚL ve Zvolenu, jako i z vlastních částečných průzkumů a poznatků, a uvádějí obdobné parametry zpřístupnění lesů jako čeští autoři (Adámek, Beneš, Dobiáš, Dresler, Hanák, Hrůza, Sotorník, Štaud a další), i vzhledem ke společnému vývoji v období trvání Československé republiky s tím rozdílem, že ve Slovenských poměrech se lesní cesty třídy 3L (trvalé přibližovací zemní cesty s podélným sklonem do 12 %) spolu s cestami do 20 % započítávají do celkové hustoty lesní cestní sítě, a v České republice se v odborných materiálech nejčastěji uvádí jen hustota odvozních lesních cest třídy 1L a 2L. Při porovnání údajů o lesní cestní síti na Slovensku, kde se uvádí průměrná hustota lesních cest okolo 18,5m.ha -1 (cesty tříd 1L, 2L, 3L), by v ČR podobným započtením cest třídy 3L do celkové lesní cestní sítě stouplo zpřístupnění lesů až na 33,45 m.ha -1 (88 500 km, tj. 54 % ze všech lesních cest), což je nepoměrně lepší ukazatel zpřístupnění lesů kvalitnější cestní sítí v lesích České republiky oproti Slovensku. V následujících letech by bylo žádoucí sjednotit tento systém hodnocení lesních cest a hodnocení zpřístupnění lesů v rámci různých postupů v ČR a SR, a obdobně sjednotit tento systém i mezi jinými krajinami nebo státy ve světě. 4. Závěr Lesy v ČR a SR mají relativně rozdílné geologické i morfologické podmínky, což ovlivňuje budování, realizaci i stav lesní cestní i dopravní sítě. V ČR jsou geologicky starší útvary s mírnými zaoblenými hřebeny a mírnými svahy, s převahou únosného podloží českého masivu tvořeny převážně žulou a v SR jsou většinou strmé a dlouhé svahy se sklonem nad 40 %, tvořeny na masívech mladších vyvřelých hornin. Při tom na Slovensku se nachází téměř 30 % plochy lesů v neúnosném flyšovém podloží a v ČR se nachází jen asi 10 % flyšového území v oblasti Beskyd. Z pohledu dřevinného složení je v ČR vyšší zastoupení smrku, než na Slovensku, kde převažuje vyšší zastoupení listnatých dřevin. Těmto podmínkám odpovídají i používané technologie při těžebně-dopravním procesu, kdy je možno v ČR uplatnit vyšší podíl moderních harvestorových technologií, přičemž na Slovensku je vyšší zastoupení přibližování dříví traktory a lanovými systémy, případně vrtulníky. Při stavbě zemního tělesa je v podmínkách SR se sklony svahů nad 40 % nutné použít bagrové, v ČR s převahou menších sklonů se více uplatňují dozerové technologie.
V ČR je vyšší zpřístupnění lesů odvozními cestami než na Slovensku, čímž je dána i celková vyšší kvalita cestní sítě. Lesní dopravní sítě se nedají dobře porovnat, protože údaje o technologických komunikacích a zařízeních nejsou na Slovensku vedeny. Rozdíly v české státní normě v zatřídění odvozních cest třídy 2L 1 a třídy 2L 2 by bylo potřebné sjednotit na třídu 2L a třídu 3L by bylo vhodné rozdělit na 3L 1, která by měla podélný sklon do 12 % a třídu 3L 2, která by měla podélný sklon od 12 do 20 %. Třída 4L by se měla zrušit (vyjmout jako třída lesních cest), resp. přejmenovat na technologické komunikace a zařízení dočasného charakteru, což znamená, že po ukončení těžebnědopravního procesu by se měly vhodně sanovat nebo asanovat. Takové třídění by mohlo být univerzální pro hodnocení nebo třídění lesních cest a lesní dopravní sítě, nejenom pro organizace vykonávající dopravní průzkum při obnově LHP v ČR, ale i pro srovnání se SR, nebo s dalšími státy v Evropě. Vzhledem k vysokému počtu kilometrů lesní cestní sítě, ve srovnání se sítí veřejných komunikací v obou státech, je nutno pro LDS vypracovat obdobnou permanentní péči, jako je zpracována pro veřejné komunikace, protože stav porušení a kvalita lesních cest má zhoršující se tendenci. Z uvedených poznatků vyplývá, že problematika lesních cest a lesní dopravní sítě je aktuální a dlouhodobá vysoce odborná činnost i pro další generace. Literatura 1. ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť. 2. KLČ, P. 1996: Analýza sprístupnenosti lesov Slovenska lesnými cestami. Vedecké práce LVÚ vo Zvolene, č. 41, s. 295 332. 3. KLČ, P. 1999: Vybrané údaje o lesnej cestnej sieti v SR. ZLV, č. 2, s. 24 30. 4. KLČ, P. 2005: Research on principles of making access to forests by forest road network. Journal of Forest science, 51(3): 115 126. 6. KLČ, P. 2005: Systems of making access to moutain forests by forest road network. In Sborník referátů s mezinárodní vědecké konference Stavby a krajina, Praha, s. 74 81, ISBN 80-213-1377-3. 7. KLČ, P., NOVÁK, J. 2006: Analýza sprístupnenia lesov v modelovom území. Lesn. Čas.-Forestry Journal, 52(3): 209 221. 8. KLČ, P., ŽÁČEK, J. 2006: Výstavba, rekonstrukce a modernizace lesní dopravní sítě. ČZU Praha, 152 s., ISBN 80-86386-20-1. 9. KONÔPKA, J. a kol. 2003: Koncepčné zámery lesníctva Slovenskej republiky do konca roka 2006 základné východiská koncepcie, priority a ciele LH, úlohy lesníckej politiky pred vstupom do EÚ, úlohy po vstupe do EÚ, inštitucionálne a rozpočtové predpoklady realizácie koncepcie. Zvolen, LVÚ, 77 s. ISBN 80-88853-56-7. 10. STN 73 6108 Lesná dopravná sieť. 11. www.rsd.cz; www.uhul.cz